Prolog:
Severozapadni Montana
Cabinetska divočina: řijen
NIKDO nevěděl lepe než Walter Rice, že jedine bezpečne
misto bylo pryč od lidi. Bezpečne pro ně, tak to je. Jediny
problem byl, že je stale potřeboval, potřeboval zvuk lidskych
hlasů a smichu. K jeho hanbě, někdy se pohyboval na okraji
jednoho z kempů, jen aby slyšel hlasy a předstiral, že s nimi
mluvi.
Což byla jen mala čast důvodu, proč ležel na břiše v
kinnikinnick* a starem jehliči tamaraků ve stinu stojicich
stromů, sledujic mladeho muže, ktery psal tužkou do kovově
vazaneho sešitu po odebrani vzorku medvědiho trusu a
uloženi vysledně častečně naplněneho plastoveho pytle do
sveho batohu.
Walter neměl strach, že by ho chlapec viděl: Stryček Sam
zajistil, že se Waltr mohl schovat a sledovat a žit desitky
let sam v jedne z nejvice zakazanych divočin ve Statech z
něj udělalo spravedlivou imitaci těch neviditelnych
zazračnych indianů, kteři obyvali oblibene knihy a filmy jeho
dětstvi. Pokud nechtěl byt spatřen, nebyl- kromě toho,
chlapec měl všechnu lesni moudrost předměstskych žen v
domacnosti. Neměli by ho posilat do krajiny grizzleů na
vlastni pěst- krmeni maturujicimu studenty medvědy nebyl
dobry napad, možna jim to vnukne.
Ne, že by medvědi byli dnes venku. Jako Walter, věděli, jak
čist stopy: někdy v přištich čtyřech nebo pěti hodinach
přijde velka bouře. Citil to v kostech, a cizinec nebyl dost
sbaleny, aby byl na ni připraven. Bylo brzy na zimni bouři, ale
tahle země už byla takova. Viděl sněženi v srpnu.
Bouře byla dalši důvod, proč chlapce nasledoval. Bouře a co
ohledně ni dělat- nebylo to už tak často, co byl roztrhan
nerozhodnosti.
Mohl nechat to ditě jit. Bouře by přišla a odešla z jeho
života, ale bylo to na cestě k hoře, v divočině. Byla to jasna
smrt. Kdyby jenom maturujici student nebyl tak mlady. V
životě předtim viděl umirat tolik chlapců- mysleli byste, že si
na to zvykl. Misto toho, jeden vypadal jako přiliš mnoho.
Mohl chlapce varovat. Ale všechno v něm se při tom
pomyšleni bouřilo. Bylo to přiliš dlouho od chvile, kdy s někym
mluvil tvaři tvař… i pomyšleni mu zmrazilo dech.
Bylo to přiliš nebezpečne. Mohl způsobit dalši flashbackžadny
už nějakou dobu neměl- ale připližili se nečekaně. Byla
by škoda, kdyby se snažil varovat chlapce a skončil to misto
toho jeho zabitim.
Ne. Nemohl riskovat tu trochu klidu, ktery měl, varovanim
cizince- ale nemohl ho ani prostě nechat zemřit.
Frustrovany, nasledoval ho po několik hodin, kdy chlapec
bloudil, nedbaje, dale a dale od nejbližši silnice a bezpeči.
Přikryvka na jeho batohu vyjasňovala, že planoval zůstat na
noc- což by mělo znamenat, že si myslel, že věděl, co v lese
dělal. Bohužel, stavalo se jasnějši a jasnějši, že to byla
falešna sebedůvěra. Bylo to jako sledovat June Cleaver
hrubnout. Smutne. Prostě smutne.
Jako sledovat novačky přichazejici do ´Nam všechny
naškrobene a připravene byt muži, když všichni věděli, že byli
potrava pro děla.
Zatraceny chlapec zkazil celou řadu věci, kterym by se
Walter rad držel stranou. Ale podražděni nebylo dost silne,
aby rozdělilo Walterovo vědomi. Šest mil, tak blizko, jak
přišel, sledoval chlapce, neschopny se rozhodnout: jeho
zaujeti ho udrželo od pocitěni nebezpeči, dokud chlapecky
student nestrnul uprostřed cesty.
Silne křovi mezi nimi mu umožňovalo vidět hořejšek
chlapcova batohu, a cokoliv, co chlapce zastavilo, bylo menši.
Dobre bylo, že to nejspiš nebyl los.
Mohli byste usuzovat na černeho medvěda- i grizlyho, kdyby
nebyl hladovy (což v jeho zkušenostech byly jen řidke
připady), ale los byl…
Walter vytasil svůj velky nůž, ačkoliv si nebyl jisty, že by se
měl snažit chlapci pomoci. I černy medvěd byl rychlejši
smrt, než byla bouře- jenom krvavějši. A věděl, že medvěd je
kolem, což bylo vic, než mohl řict o chlapci. Pomalu se
pohyboval skrz křovi, nedělajic hluk na spadanem listi osiky
pokryvajicim zemi. Když nechtěl udělat hluk, nedělal hluk.
Ticha zavrčeni mu způsobilo mrazeni strachu, posilajici
adrenalin do ozonove vrstvy. Nebyl to zvuk, jaky by tu kdy
slyšel, a znal každeho dravce, ktery žil na jeho uzemi.
Čtyři kroky dal a nic mu nenarušovalo vyhled.
Uprostřed cesty stal pes- nebo něco každopadně podobneho.
Nejprve si myslel, že to byl německy ovčak, kvůli jeho
zbarveni, ale bylo něco špatně na jeho předku, co ho dělalo
vypadajicim vic jako medvěd než pes.
A bylo to větši, než jakykoliv zatraceny pes nebo vlk, ktere
kdy viděl. Mělo to chladne oči, zabijacke oči, a nemožně
dlouhe zuby.
Walter nevěděl, jak to nazyvat, ale věděl, co to bylo. Ve
zviřeci tvaři se skryvala každa nočni můra obrazu, ktery ho
pronasledoval cely život. Byla to věc, se kterou bojoval přes
dvě cesty ´Nam a každy večer od te doby: smrt. Byla to
bitva pro krvaveho bojovnika, tyraneho a zkaženeho jako byl
on, ne nevinneho.
Rozrazil ukryt s divokym vykřikem, ktery přilakal pozornost
a rozběhl se, ignorujic protest kolenou přiliš starych na boj.
Už to bylo dlouho, od jeho posledniho boje, ale nikdy
nezapomněl na pocit bušeni krve skrz jeho žily.
"Utikej, chlapče," řekl, když prorazil kolem chlapce s
divokym usměvem, připraveny k napadeni nepřitele.
Zviře mohlo utect. Zabralo mu čas roztřidit chlapce, a
někdy, když si to dravcovo jidlo vyučtuje, predator odejde.
Ale nějak si nemyslel, že tohle by bylo takove zviře- v jeho
oslnivě zlatych očich byla děsiva inteligence.
Cokoliv ho drželo od okamžiteho utoku na chlapce, nemělo to
žadne vyčitky ohledně Waltera. Zautočilo to na něj samo,
jako by nebyl ozbrojen. Možna to nebylo tak chytre, jak si
myslel- nebo to bylo podvedeno jeho prošedivělym vzhledem
a neuvědomilo si to, co stary veteran ozbrojeny nožem tak
dlouho, jak jeho paži, dokaže. Možna to bylo probuzeno
chlapcovym letem- ten vzal Walterovu radu k srdci a běžel
jako hvězdna draha- a pravě to vyhledlo Waltera jako
překažku pro jeho touhu po svěžim, jemnem masu.
Ale Walter nebyl bezmocny chlapec. Už dostal nůž z
nějakeho nepřitele obecně, ktereho zabil, zavraždil ve tmě,
jak se učil. Nůž byl pokryty kouzlem vyrytym do ostři,
podivnymi symboly, ktere se už davno staly černymi misto
střibrnymi. I přes exotickou ozdobu věci, byl to dobry nůž a
kousl si hluboko do ramen zviřete.
Zviře bylo rychlejši než on, rychlejši a silnějši. Ale on ziskal
prvni uder a zmrzačil ho, a to všechno změnilo.
Nevyhral, ale triumfoval. Držel zviře zaměstnane a zle
poraněne. Nemuselo by po ditěti dnes v noci jit- a pokud byl
chlapec chytry, byl v půli cesty k jeho autu.
Alespoň to monstrum nechalo, tahnouc předni nohu a
krvacejic z vic jak deseti ran- ale nebylo pochyb o tom, kdo
byl zraněn hůř. Viděl zemřit přiliš mnoho lidi, a věděl z vůně
děraveho střeva, že jeho čas nadešel.
Ale mlady muž byl zachraněny. Možna to byla odpověď, v
nějake male časti, pro všechny mlade muže, kteři nežili.
Nechal svoje svaly na zadech uvolnit a citil, jak sucha trava a
nečistoty ustoupily jeho hmotnosti. Země byla pod jeho
horkym, zpocenym tělem chladna a utěšovala ho. Zdalo se
spravne ukončit jeho život tady, za zachranu cizince, když
ho sem na prvnim mistě přivedla smrt toho druheho.
Zvedl se vitr, a on si pomyslel, že teplota klesla o několik
stupňů- ale mohla to byt jen ztrata krve a šok. Zavřel oči a
trpělivě čekal na smrt, jeho stareho nepřitele, až ho vezme
na věčnost. Nůž byl stale v jeho prave ruce, jen pro připad,
že by bolest byla přiliš. Břišni zraněni nebyla nejjednodušši
způsob jak zemřit.
Ale nebyla to smrt, ktera přišla během srdce prvni vanice
sezony.
2024 ©