Osm
Vicki nedokázala vydržet v klidu a neustále přecházela po vnější kanceláři sem a tam, palčivě si vědoma vlahého a soucitného pohledu paní Shawové, který ji sledoval, kamkoli se hnula. Nepotřebovala soucit, potřebovala informace.
Dobře, když jí předali krabici s osobními věcmi její matky, nereagovala nijak zvlášť dobře, ale to nebyl důvod, aby si paní Shawová cokoli domýšlela. Kdyby poslední zápis v matčině diáři nezněl: Zavolat Vicki, byla by v pořádku.
„Dala byste si šálek kávy?“
„Ne. Děkuji vám.“ Popravdě by si tu kávu dala hrozně ráda, ale nedokázala snést představu, že by měla použí...
číst dál