Hunger Games 3 - Síla vzdoru Collins Suzanne

27
V ohromeném tichu, které následuje, slyším jediný zvuk. Snowův
smích. Odporný bublavý chechot, doprovázený kašlem a výtryskem
čerstvé zpěněné krve. Vidím, jak se Snow předklání a dusí se, ale pak
mi výhled zacloní stráže.
Zatímco se ke mně blíží šedé uniformy, přemýšlím, co mě čeká v
té krátké budoucnosti, jež mi jakožto vrahovi nového prezidenta
Panemu zbývá. Výslechy, možná mučení a stoprocentně veřejná
poprava. Znovu se budu muset rozloučit s hrstkou lidí, kteří mají
místo v mém srdci. Pomyšlení na to, jak se loučím s matkou, která
teď zůstane úplně sama, mě vede k dalšímu kroku.
„Dob... číst dál

26
Když vycházím na chodbu, Paylorová stojí pořád na tom samém
místě. „Našla jsi to, co jsi hledala?“ ptá se.
Místo odpovědi pozvednu ruku s bílým poupětem a klopýtám
kolem ní. Nějak jsem se určitě vrátila do svého pokoje, protože další
věcí, na kterou si vzpomínám, je, jak v koupelně napouštím do
sklenice vodu a dávám do ní růži. Klekám si na chladnou dlažbu a
zírám na květinu – ve studeném světle zářivky se na její bělost
člověk těžko soustředí. Zabírám prstem za náramek a prudce jím
otáčím, až mě bolí zápěstí. Doufám, že mě bolest zakotví v realitě
stejně jako Peetu. Musím to vydržet. Mu... číst dál

25
Skutečnost, nebo iluze? Hořím. Ohnivé koule, které vyšlehly z
padáčků, přeletují nad barikádami a dopadají do davu. Právě se
odvracím, když jedna zasahuje i mě, olizuje mi plamenným jazykem
záda a proměňuje mě v cosi nového. V tvora stejně neuhasitelného
jako slunce.
Ohnivý mut zná jediné: agónii bolesti. Nic nevidí, neslyší ani
necítí kromě nepolevující horkosti. Možná chvílemi upadám do
bezvědomí, ale co na tom záleží, když mi ani to neposkytuje úlevu?
Jsem Cinnův pták, planu a horečně se pokouším uniknout tomu,
čemu se uniknout nedá. Z těla mi vyrůstají ohnivá pera a rozmachy
křídel v... číst dál

24
Přebíhá mi mráz po zádech. Jsem vážně tak studená a vypočítavá
mrcha? Hurikán neřekl „Katniss si vybere toho, bez kterého by jí
puklo srdce“ ani „vybere si toho, bez kterého nemůže žít“. Takové
formulace by naznačovaly, že jednám na základě vášně. Můj nejlepší
přítel ale předpovídá, že si vyberu osobu, o které si budu myslet, že
„bez ní nemohu přežít“. V tom není sebemenší náznak, že by v mých
pohnutkách měla místo láska, touha nebo aspoň vzájemný soulad.
Jednoduše a chladně zhodnotím, co mi moji potenciální partneři
mohou nabídnout. A v posledku půjde o úvahu, jestli se dožiju
vyššího v... číst dál

23
Není jasné, koho ta žena chtěla zavolat, protože po prohlídce bytu
zjišťujeme, že žila sama. Snad hodlala přivolat souseda, nebo se
jednalo o pouhý výraz strachu. V každém případě ji nikdo nemohl
slyšet.
Tenhle byt by představoval vynikající úkryt, ale takový přepych
si nesmíme dovolit. „Jak dlouho podle vás bude trvat, než jim dojde,
že někdo z nás mohl přežít?“ ptám se.
„Podle mě tu mohou být každou chvíli,“ odpovídá Hurikán.
„Věděli, že míříme na povrch. Ta exploze je nejspíš na pár minut
zarazí, ale pak začnou prověřovat únikové cesty.“
Přistupuji k oknu s výhledem na ulici a opatrně... číst dál

... číst dál

21
To už je druhá žádost o Peetovu smrt během jediné hodiny.
„Nemluv nesmysly,“ říká Jacksonová.
„Právě jsem zavraždil člena oddílu!“ křičí Peeta.
„Odstrčil jsi ho od sebe. Nemohl jsi vědět, že přesně na tom místě
aktivuje síť,“ snaží se ho uklidnit Finnick.
„No a co? Je mrtvý, nebo ne?“ Peetovi tečou z očí slzy. „Já
nevěděl... Nikdy jsem se takhle neviděl. Katniss má pravdu. Jsem
stvůra. Jsem mut. Snow mě proměnil ve zbraň!“
„To není tvoje vina, Peeto,“ chlácholí ho Finnick.
„Nemůžete mě vzít s sebou. Je jenom otázka času, než zase
někoho zabiju.“ Peeta se rozhlíží po našich tvářích, v nic... číst dál

20
Jako kdyby se v jediném okamžiku roztříštilo růžové sklo a
odhalilo ošklivý svět ukrytý za ním. Smích plynule přechází v jek,
dlažbu skrápí krev a skutečný dým nahrazuje zvláštní filmařské
efekty.
Zaduní druhá exploze, po které mi ještě chvíli zvoní v uších.
Nedokážu ani určit, odkud zazněla.
Dobíhám k Boggsovi jako první a snažím se pochopit, co se děje.
Vidím potrhanou tkáň i chybějící končetiny a hledám něco, čím bych
zastavila výtrysky krve z Boggsových pahýlů. Homes mě odstrkuje
stranou a otvírá příruční lékárničku. Boggs mi svírá zápěstí. Jeho
tvář, zešedlá blízkou smrtí jako popel... číst dál

TŘETÍ ČÁST číst dál

18
Všichni dnes v mých snech křičíme bolestí.
Vrhám se do tréninku ještě s větším nasazením. Žiju a dýchám
posilováním, nácvikem se zbraněmi a lekcemi taktiky. Hrstka z nás
přechází do pokročilejší skupiny, což mi dává naději, že jsem vážná
kandidátka na účast ve skutečné válce. Vojáci nazývají výcvikový
terén jednoduše Blok, ale podle tetování na paži vím, že se oficiálně
jmenuje SPB, což je zkratka pro Simulátor pouličních bojů. Hluboko
pod zemí tu mají vybudovánu maketu kapitolské ulice. Instruktor nás
rozděluje do oddílů po osmi a my se pokoušíme zvládat přidělené
úkoly: zaujmout nějako... číst dál

... číst dál

16„Napořád,“ šeptá v šerém morfionovém světě Peeta a já se hovydávám hledat. Je to mlžný svět s fialovým nádechem, bez ostrýchobrysů a s mnoha úkryty. Procházím vrstvami oblaků za nejasnýmistopami a cítím slabou vůni skořice a kopru. Jednou už se mé tváředotýká jeho ruka. Snažím se ji podržet ve své, ale protéká mi meziprsty jako cár mlhy.Když se konečně probouzím ve sterilním nemocničním pokoji vTřináctém kraji, vzpomínám si, že jsem byla pod vlivem uspávacíhosirupu. Zranila jsem si patu, když jsem šplhala po větvi přeselektrický plot a pak jsem z ní seskočila dolů. Peeta mě tehdy uložildo... číst dál

15
Shromážděným pomalu docházejí důsledky Hurikánova návrhu.
V jejich tvářích se zračí všechny možné reakce: radost i nervozita,
smutek i uspokojení.
„Většina zaměstnanců pochází z Druhého kraje,“ poznamenává
Diod neutrálním hlasem.
„No a?“ krčí rameny Hurikán. „Stejně už jim nikdy nebudeme
moct věřit.“
„Měli by mít aspoň šanci kapitulovat,“ říká Lyma.
„My jsme takový přepych taky neměli, když vznášedla zasypala
Dvanáctý kraj zápalnými bombami, ale vy tu asi udržujete s
Kapitolem mnohem přátelštější vztahy,“ odsekne Hurikán. Chvíli
čekám, že ho Lyma na místě zastřelí nebo mu aspoň jednu vra... číst dál

14
Druhý kraj je velice rozlehlý, přesně jak by člověk čekal, a tvoří
ho řada vesnic rozptýlených po horách. Každá původně vznikla u
nějakého dolu nebo kamenolomu, ale mnohé nyní zajišťují ubytování
a výcvik mírotvorců. Nic z toho by nepředstavovalo velkou
překážku, protože vzbouřenci mají na své straně letectvo Třináctého
kraje, nebýt jedné věci. V srdci kraje stojí prakticky nepřístupná
hora, v níž se ukrývá jádro kapitolského vojska.
Hoře jsme dali přezdívku Ořech, protože jsem přetlumočila
Plutarchovu poznámku o „tvrdém oříšku“ zdejším vzbouřeneckým
vůdcům. Nynějšímu účelu začal Ořech s... číst dál

13
Na krku mě studí tvrdý kovový límec. Každou chvíli se
neovladatelně zachvěju. Aspoň už nejsem v té stísněné rouře, kde
kolem mě klapaly a pípaly různé přístroje a kde jsem poslouchala
mechanický hlas, který mi říkal, abych klidně ležela, zatímco jsem se
snažila přesvědčit samu sebe, že se neudusím. I teď, když mě ujistili,
že jsem neutrpěla žádné trvalé poškození, prahnu po vzduchu.
Hlavní obavy lékařského týmu – možné poškození míchy,
průdušnice, žil a tepen – se podařilo rozptýlit. Mám jen pár modřin,
bolí mě hrtan a občas si musím chraptivě odkašlat. Nic vážného.
Všechno se spraví. Re... číst dál