Mrtvá čarodějka přichází - Kim Harrison

34Půlnoční jazz a vrzáni cvrčků se k sobě dobře hodí, pomyslela jsem si a hodila na salát nakrájené rajče. Zaváhala jsem a zadívala se na červené kousky mezi zelenými listy. Pohlédla jsem oknem na Nicka venku u grilu, zase rajče vytáhla a přidala další hlávkový salát, abych schovala kousky, které mi unikly. Nick se to nedozví. A koneckonců ho to nezabije. číst dál

32„Poslouchejte!“ křičel Francis tak horlivě, až mu od úst létaly sliny. „Povím vám všechno. Uzavřeme dohodu. Chci ochranu. Měl jsem jenom odhalovat síru. To je všechno. Ale někdo se vylekal a pan Kalamack chtěl zásilky vyměnit. Řekl mi, abych je vyměnil. To je všechno! Nepašuju biodrogy. Prosím. Musíte mi věřit!“ číst dál

30Podlaha dodávky FIK byla překvapivě čistá. Uvnitř vozu to vonělo slabě po tabáku, což mi připomnělo tátu. Kapitán Edden a řidič, který se představil jako Clayton, seděli vpředu. Nick, Jenks a já jsme zabrali prostřední sedadlo. Okýnka byla pootevřená, aby nebyl tolik cítit můj parfém. Kdybych věděla, že Ivy nepustí, dokud nebude po všem, vůbec bych se nenavoněla. Teď jsem přímo páchla. číst dál

28Bubliny, pomyslela jsem si, by se měly prodávat jako lékařský stimul navozující pohodu. Povzdychla jsem si a zvedla se, než jsem si mohla namočit krk. Amulety a teplá voda otupily bolest, takže modřiny už jen tlumeně tepaly. Dokonce i zápěstí, které jsem si opírala o okraj vany, abych ho udržela suché, mě moc nebolelo. Přes stěnu jsem slabě slyšela, jak Nick mluví po telefonu s matkou, říká jí, že poslední tři měsíce měl v práci příšerný shon, a omlouvá se za to, že jí nezavolal. Jinak panovalo v kostele ticho. Jenks a Ivy odešli. „Dělají moji práci,“ zašeptala jsem a moje spokojená nálada zkysla. číst dál

26„Co se stalo? Kde je Jenks?“ Ivyin ustaraný hlas doléhal odněkud zblízka a pronikal mým omámením. Cítila jsem, jak se kolébavě pohybuju vpřed. Bylo mi teplo, ale znovu jsem začínala cítit chlad. A silný pach krve. Uvízla ve mně ale vzpomínka na něco ještě odpornějšího: na mršiny, sůl a spálený jantar. Nedokázala jsem otevřít oči. číst dál

24Stála jsem na chodníku a čekala, až Nick vystoupí z taxíku. Přepočítala jsem, kolik peněz mi zůstalo v peněžence, a schovala ji. Moje poslední výplata se pomalu vytrácela. Pokud si nedám pozor, budu muset poslat Ivy za sebe do banky. Plýtvala jsem penězi víc než obvykle a nedokázala jsem to pochopit. Snížily se mi přece náklady. Určitě za to můžou všechny ty cesty taxíkem, pomyslela jsem si a slíbila si, že budu jezdit víc autobusem. číst dál

23Lžičkou jsem zaškrábala o dno kelímku s tvarohovým sýrem. Nahrbila jsem se nad něj a nahrnula poslední zbyteček na hromádku. Záblo mě koleno, proto jsem si přes ně znovu přetáhla půlnočně modrý froté župan. Nacpávala jsem se, zatímco Baron se změnil zpátky v člověka a sprchoval se v druhé koupelně, o níž jsme s Ivy nezávisle na sobě rozhodly, že je moje. Nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím v lidské podobě. S Ivy jsme se shodly na tom, že když kdovíjak dlouho přežíval v krysích zápasech, musí to být kus chlapa. Bůh ví, že je statečný, kavalírský a nevadí mu upíři − to poslední mě vskutku zaujalo, protože Jenks tvrdil, že je to člověk. číst dál

22Někdo mluvil. To jsem chápala. Vlastně jsem slyšela dva hlasy, a jak se mi vracela schopnost přemýšlet, uvědomila jsem si, že už spolu nějakou dobu hovoří. Jeden hlas patřil Trentovi a jeho úžasná zvučnost mě přivedla zpět k vědomí. Kromě něj jsem slyšela i tenké pískání krys. číst dál

20„Tady, Angel,“ přemlouvala mě Sára Jane a prostrčila mezi mřížemi klece mrkev. Rychle jsem se pro ni natáhla, než ji mohla upustit. Dřevěné piliny nejsou zrovna dobré ochucovadlo. číst dál

18„Už nikdy se asi nezbavím smradu z toho pytlíku.“ Jenks se teatrálně nadechl nočního vzduchu. číst dál

16Ze spánku mě vytrhl zvuk tříštícího se skla. Cítila jsem vůni kadidla. Rychle jsem otevřela oči. číst dál

14Ukázalo se, že Jenks je docela dobrý instruktor. Nadšeně na mě pokřikoval rady okýnkem, dokud jsem se nenaučila rozjíždět. Moje nově nalezená sebejistota se ale vypařila, když jsem zahnula na Kalamackovu příjezdovou cestu a zpomalila před strážním domkem. Byl nízký a impozantní jako malé vězení. Vkusně vysázené rostliny a nízké zídky skrývaly bezpečnostní systém, který řidičům bránil domek prostě objet. číst dál

12„Musím si pořídit auto,“ zašeptala jsem, když jsem seskočila ze schůdků autobusu. Rychle jsem škubla kabátem, aby mi ho nepřivřely dveře, a zadržela jsem dech, dokud autobus v oblaku zplodin neodfuněl. „A brzy,“ dodala jsem a přitáhla si tašku blíž. číst dál

10Pěkná žena, která seděla naproti mně v autobuse, se zvedla a chystala se vystoupit. Zastavila se ale vedle mě, příliš blízko, než aby mi to bylo milé, a já vzhlédla od Ivyiny knížky. „Tabulka 6.1,“ řekla, když jsem jí pohlédla do očí. „Stojí v ní všechno, co potřebujete vědět.“ Zavřela oči a zachvěla se jakoby rozkoší. číst dál

8Schoulila jsem se na sedadle v autobuse a snažila se, aby mi nikdo neviděl přes rameno. Autobus byl narvaný lidmi a já nechtěla, aby někdo zjistil, co čtu. číst dál