Mrtvá čarodějka přichází - Kim Harrison

9„Něco jiného,“ uvažovala jsem, když jsem obrátila křehkou zažloutlou stránku vonící gardéniemi a éterem. Amulet nenápadnosti by byl úžasný, ale k tomu jsem potřebovala semínka kapradiny. Nejenže jsem neměla čas je nasbírat, nebylo ani správné roční období. Na tržišti ve Findley je určitě budou mít, ale neměla jsem čas pro ně zaskočit. „Neblázni, Rachel,“ vydechla jsem, zavřela knihu a narovnala rozbolavělá záda. „Něco tak složitého ani nedokážeš namíchat.“ číst dál

7Slunce už do kuchyně nesvítilo, ale pořád bylo teplé. Ne dost teplé na to, aby rozehřálo moje zmrzlé nitro, ale příjemné. Žila jsem. Měla jsem pohromadě všechny části těla i tělní tekutiny. Bylo to dobré odpoledne. číst dál

6Seděla jsem na Ivyině starožitném kuchyňském stole, kotníky jsem měla zkřížené a klátila jsem nohama v chlupatých růžových pantoflích. Zelenina v papírové krabici byla dokonale uvařená, stále křehká a křupavá, já se v ní přehrabovala jídelními hůlkami a hledala poslední kousky kuřete. „Tohle je fantastické,“ zamumlala jsem s plnými ústy. Červené štiplavé koření mě pálilo na jazyku. Slzely mi oči. Popadla jsem sklenici mléka a třetinu ho vypila na jeden doušek. „Pálí,“ řekla jsem, když Ivy vzhlédla od krabičky ve svých rukách. „Kriste, to fakt pálí.“ číst dál

4„Raaaaaaaaaachel,“ zpíval protivný tenký hlásek. Čistě prořízl i dávivé bručení dieselového motoru autobusu. Jenksův hlas mi vadil víc než skřípání křídy po tabuli a ruka se mi třásla nutkáním popadnout ho. Ani bych se ho nedotkla. Na to je ten malý spratek příliš rychlý. číst dál

5Autobus byl tichý, protože v tuto denní dobu mířila většina pasažérů z Díry, a ne opačným směrem. Jenks vylétl z okna krátce poté, co jsme přejeli řeku a ocitli se v Kentucky. Podle jeho názoru se mě IBA nepokusí zlikvidovat v autobuse před svědky. Já tomu tak docela nevěřila, ale ani jsem ho nemínila požádat, aby zůstal se mnou. číst dál

3„Dobrý bože,“ zasténala jsem tiše. „Ať se nepozvracím. Ne tady.“ Zavřela jsem oči a doufala, že až je otevřu, světlo už nebude tolik bolet. Byla jsem ve své kóji na dvacátém pátém podlaží věže IBA. Okny dovnitř pronikalo slunce, ke mně ale nedosáhlo, protože jsem se nacházela téměř ve středu bludiště. Někdo přinesl koblihy a z vůně polevy se mi zvedal žaludek. Chtěla jsem se prostě vrátit domů a spát. číst dál

2„Cos říkala?“ zeptala jsem se a napůl se otočila na předním sedadle, abych viděla na Ivy. Bezmocně na mě zezadu gestikulovala. Špatné stěrače a dobrá hudba spolu bojovaly v bizarní směsce kvílící kytary a gumy škrtající po skle. Z reproduktorů vřískal „Rebel Yell“. S tím jsem nemohla soupeřit. Jenksova věrohodná imitace Billyho Idola s havajskou tanečnicí na přístrojové desce taky nepomáhala. „Můžu to ztišit?“ zeptala jsem se řidiče. číst dál

1
Stála jsem ve stínech před opuštěným obchodem naproti hospůdky U krve a kvasu. Nenápadně jsem si povytáhla černé kožené kalhoty zpátky tam, kam patřily. Jak dojímavé, pomyslela jsem si a rozhlédla se po ulici, odkud déšť vyhnal vše živé. Na tohle jsem byla dobrá až příliš.
Náplní mé práce obvykle bývalo zatýkání čarodějek, které provozovaly živnost bez licence nebo praktikovaly černou magii, protože čarodějku mohla dostat zase jen jiná čarodějka. Tento týden ale panoval v ulicích mimořádný klid. Každý, kdo mohl, totiž zamířil na Západní pobřeží, kde se konala naše každoroční konference. P... číst dál