Škola noci 8, kapitola 1,2

Kapitola 1


Neferet


Zneklidňující pocit podráždění probudil Neferet. Předtím než skutečně opustila místo mezi snem a skutečností natáhla své dlouhé, elegantní prsty, aby se dotkla Kronose. Dotkla se jeho svalnatého ramene. Jeho kůže byla hladká a silná a
to ji těšilo pod konečky prstů. Stačilo jen malé jemné pohlazení, aby se pohnul a dychtivě se k ní otočil.
"Má královno?" Hlas měl ještě zastřený spánkem a teď i začínající touhou. To ji naštvalo.
Všichni ji štvali, protože tu nikdo jiný nebyl.
"Nech mě ... Kronos." Nejdřív ho musela zastavit a prohledat mu paměť, jestli si pamatuje její jméno.
"Bohyně, udělal jsem něco, co se Vám nelíbí?"
Neferet se na něj podívala. Vedle ní ležel mladý bojovník, syn Erebův. Měl krásný obličej a jeho dychtivý výraz v akvamarínových očích plápolal při svitu svíček v její ložnici, tak jako dřív, když vzbudil její touhy.Pozvedl k ní pohled a vypadal, že by k ní ochotně a s nadšením přišel a chtěl jí to i dokázat.
Vypadal jak sám Bůh.
Problém byl v tom, že Neferet byla nesmrtelná, a tak
věděla  až příliš důvěrně, jaký podvodník Kronos skutečně byl.


"Vypadni," řekla Neferet, jeho modré oči se setkaly se znuděným pohledem.
"Vypadnout, bohyně?" V jeho výrazu se značil zmatek, byl viděl jasně i přes jeho krásné tetování, ​​které
mělo reprezentovat žezlo a  zbraně, ale Neferet
to připadalo spíš jako ohňostroj.
"Ptal ses, co máš udělat, abych byla spokojená a ti to řekla: Prostě vypadni. Jsi moc blízko a to se mi nelíbí. Je na čase odejít z mé postele."Povzdechla si Neferet a pohodila prsty směrem ke dveřím, že ho propouští. "Běž. Teď. "
Málem se rozesmála nahlas,když uviděla v jeho pohledu neskrývaný zmatek a šok.
On opravdu věřil, že by mohl nahradit jejího božského chotě?
Drzost jeho myšlenek ji přinutila k hněvu.
V rohu ložnice Neferet se chvěl stín zla v očekávání. Nechtěla si přiznat, že také k němu něco cítí. Ale těšilo ji to.
"Kronosi, teď mě rušíš ale na chvíli si můžu dopřát trochu potěšení. "Neferet se ho znovu dotkla, tentokrát ne tak
jemně a nehty zaryla do jeho tlusté kůže na
předloktí. Mladý válečník neuhnul ani se odtáhnul. Místo toho se
třásl pod jejíma rukama a dech se mu prohloubil. Nefrčet se
usmála. Věděla to, že potřebuje cítit bolest i touhu a ve stejném okamžiku  se jejicho či setkaly.
"Rád bych ti působil větší radost, dlužím ti to," řekl.
Neferet se usmála. pomalu si olízla rty, a sledovala jak ji pozoruje. "Možná potom. Možná. Pro tuto chvíli po tobě chci aby jsi mě opustil ale nadále mě uctíval. "
"Kéž bych mohl ukázat, jak moc toužím se ti klanět, pořád znovu. "poslední slovo znělo jako pohlazení, a mylně se domníval že se jí může dotknout.
Jako by to bylo jeho právo se jí dotýkat.
Jako by cítil její potřeby a touhy.
Jedna malá myšlenka z daleké minulosti, Neferet připomněla, co bylo hluboko pohřbeno v její lidskosti.

Cítila, jako by se jí dotkl její otec, a dokonce cítila i zápach z jeho
žluklého alkoholem nasáklého dechu, což ji pronásledoval z dětství po současnost.
Neferetina reakce byla okamžitá. Stejně snadná, jako dýchání, když
zvedla ruku z bojovníka a vztáhla ji nahoru k nejbližšímu ze stínu, který číhal na okraji pokoje.
Tma reagovala na její dotek ještě rychleji, než předtím Kronos. Cítila, jeho smrtelný chlad a vychutnávala si ten pocit,
zejména proto, že vyhnal rostoucí vzpomínky. S nonšalantním
pohybem rozptýlila tmu na Kronose, řekla: "Pokud je to bolest, kterou
chceš, pak mám pro tebe studený oheň. "
Tma, kterou Neferet poslala na Kronose pronikla jeho hladkou pletí a dychtivě se zařízla do jeho předloktí až se objevila šarlatová stuha, tam kde ho ještě nedávno hladila.
Zasténal, ale tentokrát více strachem, než vášní.
"Teď poslechni můj příkaz. Nech mě. A pamatujte si, mladý válečníku,
bohyně rozhodne, kdy, kde a jak se mě dotkneš. Ne, že to znovu překročíš. "
Uchopil ji krvácející ruku, a hluboce se uklonil. "Ano, má Bohyně. "
"Která bohyně? Buďte konkrétní, válečníku! Nechci být nazývána nejasným titulem. "
Jeho odpověď byla okamžitá. "Reinkarnace Nyx. To je titul,
Má královno. "
Pohled jí změkl. Neferetina tvář se uvolnila do přívětivé masky. "Velmi dobře, Kronosi. Velmi dobře. Podívej se, jak je to snadné, že? "

Zachytil její smaragdové oči, Kronos přikývl, pak si přitiskl pravou ruku na srdce a uklonil se."

Ano, má bohyně, moje Nyx," a
uctivě couval z jejího pokoje.
Neferet se opět usmála. To bylo pro ni důležité, ale ve skutečnosti vůbec nebyla
reinkarnace Nix. Pravdou bylo, že Neferet neměla zájem být  vtělením bohyně. "To ale neznamená, že jsem méně než
bohyně, "promluvila do stínu který se shromáždil kolem ní. Co bylo ale důležité,  byla síla, a  titul vtělené Nyx ji pomáhal získat energii, a to zejména když jím tímto titulem nazval sám velký bojovník, syn Erebův."Ale já toužím po něčem
víc, mnohem víc, než jen stát ve stínu bohyně. "
Brzy bude připravena přijmout další krok, a nefrčet věděla, že když bude mít po boku syna Erebova bude moci se všemi lépe manipulovat.
Ale ne dost aby to skutečně ovlivnilo bitvu díky jeho fyzické síle, ale dost na to aby to nabouralo morálku ostatních bojovníku,a šel bratr proti bratru. Muži, pomyslela si pohrdavě, jak snadno je de zmást, maskou krásy a titulem, který je tak snadné získat.
Ta myšlenka ji potěšila, ale nebyla dost rušivá, aby
Neferet opustit postel zneklidněná. Byla zahalená  do hedvábných šatů a odešla ven ze svého pokoje na chodbu.
Napřed si uspořádala myšlenky a zamířila ke schodišti, které vedlo do útrob hradu.
Stíny se vztahovaly po Neferet, byly jak tmavé magnety a cítily její rostoucí neklid. Věděla, že se pohybují spolu s ní. Věděla, že
jsou nebezpečné a že se živí jejim neklidem, vztekem, její
neklidnou myslí. Ale kupodivu v tom cítila mírné pohodlí.
Odmlčela se jen jednou ve svém sestupu dolů. Proč sem mám jít znovu? Proč bych mu měla dávat nahlédnou do mých myšlenek zrovna dnes?
Neferet zavrtěla hlavou, jako by se uvolnila tichá slova a promluvila
do úzkého, prázdného schodiště, plného temnoty, která se vznášela
pozorně kolem ní. "Jdu, protože to je to, co chci udělat. Kronos je
Můj choť. On je stvořen mi sloužit. Je to přirozené, že si to myslí. "
Se samolibým úsměvem Neferet pokračovala dolů po točitém
schodišti, snadno potlačila pravdu, že Kronos byl zraněn
protože pro ni byl nucen vykonat tuto službu. Mezitím se dostala do vězení, které bylo vyhloubeno do skalnaté země hluboko pod hradem. Syn Erebův stál před místností a neskrýval překvapení.
Neferet  se rozšířil úsměv. Jeho šokovaný pohled s nádechem strachu byl pro ni lepší než stále přítomné stíny a noc. To odlehčilo její náladu, ale než se stačila usmát zaslechla příkaz v hlavě.
"Odejdi. Přál bych si být sám se svou chotí. "
Syn Erebův zaváhal jen na okamžik, ale i krátká pauza
stačila, aby to Neferet připomenulo, kde před pár dny byl a odkud se vrátil tento bojovník zpět do Benátek. Že by se bála o někoho blízkého... ..
"Kněžko, nechamtě v soukromí. Ale i tak budu reagovat na jakoukoliv vaši výzvu, stačí mě jen zavolat. "bojovník sevřel pěst dal si ji k srdci a uklonil se.
Neferet ho pozorovala když  ustupoval po úzké chodbě.
"Ano," zašeptala do stínů. "Cítím, že je nešťastný z toho co se stalo jeho kamarádovi. "
Její hedvábné oblečení se zavlnilo, když se otočila aby vešla do vězení. Neferet se zhluboka nadechla vlhkého vzduchu ve vězení.
Odhrnula si ze zad kaštanové vlasy a tím odhalila krásný bojový pás.
Neferet mávla rukou směrem ke dveřím a ty se otevřely. Vstoupila do místnosti.
Kalona ležel přímo na hliněné podlaze. Chtěla, aby mu sem dát lůžko, ale pak si to rozmyslela. Držela ho uvězněného. A to bylo prostě logické. Musel pro ni dokončit úkol a tak to bylo pro něj nejlepší. Jestliže
jeho tělo ztratí příliš mnoho z jeho nesmrtelné síly, byl by
 Kalona jeb rozptýlení, ​​nešťastné rozptýlení. Zvlášť, když jí
přísahal, že jí zbaví té nepříjemnosti na onom světě. Jak se zbaví Zoey i v této realitě.
Neferet se přiblížila k jeho tělu. Její choť ležel na zádech,
nahý, jen s křídly  barvy Onyxe jako závoj, jako krytina. Klesla
půvabně na kolena naproti němu, na tlustou kožešinu, kterou sem nařídila umístit pro její pohodlí.
Neferet si povzdechla. Dotkla se Kalonova obličeje .
Jeho tělo bylo studené, tak jako vždy, ale teď úplně bez života. Nejevil
žádné reakce na její přítomnost.
"Co ti tam tak dlouho trvá, má lásko? Nemůžeš to dítě zlikvidovat
rychleji? "
Neferet ho znovu pohladila, tentokrát jí ruka sjela z jeho tváře
dolů přes křivku krku, hruď, až ke svalnatému břichu a pasu.
"Pamatuj na svou přísahu, a naplň ji, abych tě mohla znovu přivítat s otevřenou náručí. Přísahals mi na krev a temnotu zabránit Zoey v návratu do svého těla. A tak zaručit naši vládu v tomto světě". Neferet ho znovu pohladila po nesmrtelném štíhlém pase a opět s úsměvem dodala. "Ach,
A určitě se ti bude po mém boku líbit. "Temná vlákna držela Kalonu jako
černý pavouk. Náhle se zachvěla a posunula se směrem k Neferet. Na okamžik Neferet otevřela dlaň a tma se jí jako provázek omotala kolem zápěstí. Způsobil jí bolest, která byla nesnesitelná, jen tak, aby
dočasně ukojil svou nekonečnou touhu po krvi.
Vzpomeň si na soudní přísahu ... ..
Ta slova  kolem ní proplula jako zimní vítr .
Neferet se zamračila. Nebylo třeba jí to připomínat. Samozřejmě, že si
je vědoma své přísahy. Výměnou za tmu mohla uvěznit Kalonovo tělo a přinutit jeho duši, aby odešla na onen svět.
Přísahu zůstává. Dohoda platí, i kdyby Kalona selhat, TSI Sgili ...
Opět slova šeptal kolem ní.
"Kalona nezklame!" Neferet křičela, naprosto ji rozzuřilo, že si
ji Tma odvážila trestat. "Jeho duch je vázán mým příkazem, aby plnil můj příkaz tak dlouho, dokud bude nesmrtelný, takže i při poruše
je to pro mě vítězství. A on nepřestane. "Opakovala slova,
pomalu a zřetelně, znovu získala kontrolu nad stále rostoucí sílou.
Tma jí olízla dlaň. Ačkoli cítila bolest bylo lehké se radovat.A láskyplně se zadívala na tý úponky, jako by to byly koťátka soupeří o její pozornost.
"Miláčci, buďte trpěliví. Jeho úkol ještě není dokončen. Můj Kalona je ještě
pouhá skořápka. Mohu jen předpokládat, že Zoey chřadne na onom světě, ale ještě není mrtvá. "
Vlákna, která ji držela za zápěstí se zachvěla, a na okamžik měla Neferet
dojem, že zaslechla zvdálený posměšný smích.
Ale neměla čas přemýšlet, kde se vzal ten zvláštní zvuk.
Temnota která spotřebovávala stále více energie, a držela Kalonovo tělo se zachvěla.Křečovitě se pohnul a zhluboka se nadechl. Začal lapal po dechu.
Její pohled okamžitě přelétl na jeho tvář, a tak byla svědkem hrůzy
v jeho očích. Byly prázdné a krvavé.
"Kalono! Moje lásko! "Neferet byla na kolenou a skláněla se nad ním,
chvějící rukou hladila jeho obličej.
Tma, která ji držela za zápěstí pulzovala náhlým nárazem síly, přiměla ji, aby ustoupila, opustila tělo a připojila se ke zbytku lepkavých úponků, které se vznášely
a pulzovali u  stropu vězení.
Před Neferet se objevil jasně oslepující pramínek světla, který tak jasně zařil, že si musela chránit oči před tou září.
Kalona otevřel ústa  v neslyšném výkřiku.
"Co je? Chci vědět, co se děje! "řvala Neferet.


Tvůj choť se vrátil, TSI Sgili.
Neferet  se díval, jak uvězněné světlo strašlivě syčí a jak tma se noří zpět s Kalonovou duší přes nepřítomné oči, do jeho těla.
Nesmrtelný okřídlený se svíjel v bolestech. Jeho ruce zvedly k obličeji a stále lapal po dechu.
"Kalono! Můj choti! "Nefrčet pohyboval rukami nad jeho tělem jako léčitelStiskla dlaně
na Kalonovy ruce a soustředila se když říkala: "Odstraň jeho neklid ... jeho bolest ..., aby jeho utrpení odešlo jako západ slunce za obzor, aby zůstala jen čistá noční obloha. "
Zachvěl se, Kalono tělo začalo ihned reagovat. Okřídlený nesmrtelný se zhluboka nadechl. I když se jeho ruce ještě
chvěly, chytil Neferet pevně.
Pak otevřel oči. Byly zase hluboké s jantarovou barvu whisky a
jasné. Byl zase sám sebou.
"Vrátil ses ke mě!" Na okamžik Neferet naplnila
úleva, že je vzhůru a  při vědomí, že málem plakala. "Mise je dokončena. "Neferet otřela chapadla, která se tvrdohlavě držela Kalonova těla a  zamračila se na ně, protože se zdálo, že nechcou ustoupit svou kontrolu nad jejím milencem.
"Odveď mě ze země." Jeho hlas byl slabý ale
jeho slova jasná. "K nebi. Musím vidět oblohu. "
"Ano, samozřejmě, lásko." Neferet zamával ke dveřím a
zvolala. "Bojovníku! Můj choť se probouzí. Pomozte mu na střechu hradu! "
Syn Erebův, který ji tak v poslední době obtěžoval, poslechl její příkaz bez zbytečných otázek, ale vypadal šokován náhlým probuzením Kalony.
Neferet nahlídla do jeho mysli a neušel jí úšklebek. Za chvíli přišli další bojovníci a ona věděla, že by ji sloužili dokud budou živí. Ta myšlenka ji potěšila,  když dva muži nesli Kalonu z útrob staré pevnosti Capri, a
až nakonec vystoupili po dlouhých kamenných schodech na
střechu.
Bylo po půlnoci. Měsíc byl nad obzorem, ještě nebyl plný, ale i tak byl velký.
"Pomozte mu na sedačku a pak nechte nás," nařídila Nefrčet.
Ukázala na ozdobně vyřezávanou mramorovou lavičku, která spočívala v blízkosti okraje
střechy hradu, a poskytovala opravdu nádherný výhled na
lesknoucí se Středozemní moře. Ale Neferet neměla zájem o krásu
, která ji obklopovala.
Gestem  propustila pryč ochránce, i když věděla, že to hned oznámení vysoké radě, že jeho
duše se vrátila do svého těla.
To jí nevadilo. To mohla řešit později.
Jen na dvou věcech jí nyní záleželo: Kalona se vrátil k ní, a
Zoey byla mrtvá.

Kapitola 2


Neferet


"Mluv se mnou. Pověz mi všechno pomalu a zřetelně. Chci si vychutnat
každé slovo. "Neferet přišla ke Kalonovi, ​​klekla si před něj, pohladila ho po
měkkých tmavých křídlech, které mě rozvinuté volně kolem sebe. Jak seděl na
lavičce, tvář zvýrazněnou noční oblohou a do bronzova opálené tělo zalité
zlatou září měsíce. Snažila se, aby se pod jeho dotykem nezatřásla v
očekávání z  návratu chladné vášně a jeho tepla.
"Co bych měl říci?" Nechtěl se jí podívat do očí. Místo toho otočil svou tvář k nebi, jako by mohl být nahoře v nebesích.
Jeho otázka ji zarazila. Její touha polevila a přestala ho
hladit přes křídla.
"Chci, abys mi dal informace o našem vítězství, abych
ho mohla vychutnat znovu s tebou přes tvé vyprávění. "Mluvila pomalu, myslela si, že by
možná mohl být jeho mozek ještě trochu zmatený z nedávného
vysídlení jeho duše.
"Naše vítězství?" Řekl.
Neferet se zúžily zelené oči. "Přesně tak. Ty jsi můj choť. Tvoje vítězství je moje a co je moje, je i tvoje. "
"Tvoje laskavost je téměř božská. Už jsi se stala bohyní během mé nepřítomnosti? "
Neferet si ho zblízka prohlížela. Stále se na ni nedíval, jeho hlas
byl téměř bez výrazu. Byl drzý? Pokrčila rameny nad
jeho otázkou, podívala se na něj a pokračovala. "Co
se stalo na Onom světě? Jak se Zoey zemřela? "
Věděla, co řekne v okamžiku jak se jeho jantarové oči setkaly s jejími.I když to bylo dětinské zakryla si uši a začala třást
hlavou sem a tam, tam a zpátky, když říkal slova, která
 jako meč mrtvila její duši.
"Zoeyna duše není mrtvá."
Neferet si stále držela jí ruce na uších. Odešla několik kroků od  Kalony a dívala se na noční moře. Vydechla pomalu, opatrně a snažila se
ovládat své rozbouřené city. Když konečně věděla, že to zvládne
bez ječení , řekla.
"Proč? Proč jsi nedokončit svůj úkol? "
"Byl to tvůj úkol, Neferet. Né můj. Ty jsi mě donutila k návratu do
oblasti, ze které jsem byl vyhnán. Stalo se to co bylo nevyhnutelné: Zoeyni přátelé se kolem ní shromáždili . S jejich pomocí se uzdravila
svou roztříštěnou duši. "
"Proč jsi to nezastavil než se to stalo?" Její hlas byl chladný.
Ani se na něj nepodívala.
"Nyx."
Když uslyšela její jméno z jeho rtů, jako kdyby odříkával modlitbu
měkce něžně uctivě. Popíchla jí žárlivost.
"Ta bohyně?" Skoro vyplivala tu otázku.
"Ona zasáhla."
"Co udělala?" Neferet se otočila. Nevěřícně se na něj podívala. "Myslíš si, že uvěřím,  že by Nyx zasáhla do života smrtelníka? "
"Ne," řekl Kalona, ​​zněl opravdu unaveně. "To by bylo v rozporu s jejími pravidly. Zasáhla až teprve co Zoey sama vyléčila sama. Nyx
jí požehnala. A toto požehnání spasilo i jejího bojovníka. "
"Zoey žije." Neferetin hlas byl plochý, studený, bez života.
"Má duši ."
"Pak mi dlužíš podřízenost své nesmrtelné duše." A dala se k odchodu po východní straně střechy pryč od něj.
"Kam jdeš? Co se bude dít dál? "
Znechucena tím, co vnímala jako slabost se Neferet
k němu obrátila. Povytáhla nahoru obočí a natáhla se k němu jakoby svírala zbraň.
"Co se bude dít dál? Je to docela jednoduché. Postarám se, aby se Zoey nedostala
zpátky do Oklahomy. Mám svých úkolů víc než dost a nehodlám selhat. "
Teď už ke vzdalujícím zádům se zeptal: "A co já?"
Neferet se podívala se přes rameno. "Vrátím se do
Tulsya pouze sama. Potřebuju tě ale nemůžeme být spolu veřejně. Copak si nepamatuješ, lásko, že jsi teď vrah
? Heathova nešťastná smrt byla tvoje práce. "
"Tvoje také," řekl.
Usmála se hedvábně. "Ne, pro vysokou radu." Setkala se s výrazem.“To je to, co teď musí udělat. Musím si znovu získat své
postavení. Do zítřejšího setmění budu muset hlásit vysoké
rady, že Kalonova duše se vrátila do svého těla. Bude muset přiznat že
zabil toho lidského chlapce, protože si myslel, že je pro mě hrozba. Řeknu jim, že věřil, že mě
chrání, aby byli milosrdní v trestu. Nechám ho zbičovat sto údery a pak vyhnat z mé přítomnosti na
jedno století. "
Kalona se snažil posadit. Neferet potěšil hněvivý záblesk v jeho jantarový očích.
"Očekáváš, že budu zapozen na století?"
"Samozřejmě, že ne. Já di dovolím se ke mě milostivě vrátit hned jak se uzdravíš. Do té doby budeš prostě skryt před zvědavýma očima veřejnosti. "
Zvedla obočí. Myslela si, jak lehce se nechat oslabit a porazit.
"Jak dlouho myslíš, že budu muset předstírat, že se hojím z neexistujících zranění? "
"Myslím, že budeš potřebovat dlouhý čas než se dostaneš ze svých zranění."
S rychlým, přesným pohybem, Neferet přitáhla zápěstí ke rtům
a začala kreslit kruh . Pak začala
krouživými pohyby pozvedat ruku, pročesávala vzduch
zatímco jí nenasytná tma sjela kolem zápěstí a držela se jí jako pijavice. Zaskřípala zuby když ostrá bolest bodala znovu a znovu. Když se zdálo, že je tma dost nafouklá, Neferet tiše a s láskou řekla. "Už sis vzala svoji cenu teď je načase splnit mé přání. "Podívala se na
pulzující temnotu a na svého nesmrtelného milence.
"Šlehni jej hluboce. Stokrát. "Neferet hodila tmu na
Kalonu.
Oslabený nesmrtelný neměl čas rozvinou svá křídla a sestačil utéci ze střechy hradu. Vlákna jako břitva ho chytili
uprostřed kroku. Mal je omotané kolem křídel a měl je omotané kolem citlivé
páteře. Místo toho,aby skočil ze střechy teď byl v pasti,
přišpendlený na starověkém kamenném zábradlí, zatímco tma
začala pomalu, metodicky, kousek po kousku brázdit jeho nahá záda.
Neferet sledovala jak jeho hrdá hezká hlava ochabla porážkou a jeho tělo se prudce křečovitě zachvělo při každém švihu.
"Neznič ho úplně. Mám v plánu si ještě užít jeho krásné kůže."řekla dříve, než se obrátila zády ke Kalonovi a odešla z krví nasáklé střechy.
"Zdá se, že musím udělat všechno sáma, a tam je tolik práce ...
tak co udělat nejdřív ..., "zašeptala do tmy, které poletovala kolem jejich
kotníků.
Ve stínu Neferet zachytila
pohled masivního býka jak ji s potěšením pozoruje.
Neferet se usmála.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Niletka.blogerka.cz | 29.9.2011 08:16
Ahojky tak Terka se nám pustila do překladu Probuzená smile
Hana z IP 193.165.147.*** | 29.9.2011 14:42
Ahoj jsem rada ze jsem nasla tvuj blog a mam jednu otazecku mohla bys mi prelozit knihy od Laurell Kaye Hamilton serie Anita Blake mam 1-12 v cz a zbytek v aj jestli chces muzu poslat na emai
Majka z IP 193.165.147.*** | 30.9.2011 21:37
super ze prekladas skolu noci mocinky moc dekujismilesmile a tu Anitu bys mohla taky mam jeji serii rada mam vsechny dily ale jen do 14 v czsmile tak kdyby ti to nevadilo mohla bys prelozit nejakej jeji dilek moc moc prosimsmilesmilesmile
Terez z IP 193.165.147.*** | 30.9.2011 23:03
priklanim se k holkam Anita je supersmile
Tereza z IP 109.80.165.*** | 1.10.2011 14:51
tak si to přeložte samy, ja na to nemám čas za měsíc rodím a doma mám 3 letyho kluka tak jsem rada že stihnu přeložit aspoň toto. Navíc anglicky vůbec neumím. Celou kapitolu dám do google překladače a pak to opravuju aby to dávalo smysl a to zvládne uplně každy.
Karoli z IP 109.224.64.*** | 2.10.2011 09:16
Ahoj.. holky já vám chci jenom říct že jestli chcete tak na strance :http://sci-fichylacky.blog.cz/rubrika/skola-noci-8-dil-probuzena
uz holky 8 překladají a maji to fakt kvalitne .... at si tu slecna nemusi stezovat..... jak je na tom zle.....a tu Anitu Blake vam holky mozna taky prelozi... smile smile
Niletka.blogerka.cz | 2.10.2011 20:37
Anitu sem dám zatím do 14 knihy Niletka.
jana z IP 88.101.197.*** | 2.10.2011 21:31
opravdu nechápu, proč sem dáváš po kapitolách knihy, které se dají všechny v pohodě sehnat jak v ebooku, tak koupit. dost zbytečný.
a holky anitovský si nepřejí, aby se na blozích rozkouskované jejich knihy, anita 10-14, objevily. tak prosím, buď od té úcty k jejich práci a nedělej to.
Niletka.blogerka.cz | 2.10.2011 22:45
Když se ti tu nelíbí, nemusíš sem chodit!!!
jana z IP 88.101.197.*** | 3.10.2011 00:07
Já jsem neřekla, že se mi tu nelíbí. Nevkládej mi do úst něco, co jsem neřekla. Já řekla, že děláš zbytečnou práci.
A mimochodem, gratuluji k velmi dospělé odpovědi.
kacii z IP 188.75.128.*** | 3.10.2011 19:30
Piš dál, ať můžu číst a utéct aspoň na chvílí do stínu naivity a iluze od reality, která mě ničí.  no a jano smile když vzneseš nějakou moudrost dvakrát se pod ní podepiš! smile
bbb z IP 77.48.218.*** | 1.11.2011 10:13
řekla bych, že tento překlad je daleko lepší než od sci-fichylacky.blog.cz ... chyb jak maku a kostrbaté ... neříkám, že tady ten je dokonalý, ale rozhodně lepší :-X
Lucka z IP 90.179.77.*** | 25.11.2011 20:01
Sci-filačky?!?! než bych se dočkala na to co dopíšou radši jsem si to šla koupit smileDD To je furt že to tam daj, ale vždycky to jenom stojí a nic se neděje.....A toto rozhodně zbytečné není jsem moc ráda za tehle blog překlady super! smile Ps: Jano jdi se bodnout....smile
lída z IP 94.199.199.*** | 26.11.2011 19:43
přesně tak :-) tenhle blog je mnohem lepší! :-)
Maja z IP 85.162.81.*** | 9.1.2012 15:24
Ahojky můžu se tě na něco zeptat?Kolik vlastně má Š.N. kapitol?smile
Maja z IP 85.162.81.*** | 9.1.2012 15:25
Myslím 8..PROMIŇsmile
Iveta z IP 188.120.211.*** | 10.1.2012 08:55
Ahoj kapitoly jsou tu uveřejněny už všechny smile
Annie z IP 78.102.32.*** | 4.6.2012 20:01
Je super že to někdo přeložil!  smile smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a dvanáct