Škola noci 9: Předurčená kapitola 9

skola-noci-9.jpg

9. kapitola
Zoey
* Předurčená *
Dlouhou dobu jsem se dívala za Auroxem.
Co to sakra?
Znovu jsem se vysmrkala, zavrtěla hlavou a podívala se na mokrou, zvlněnou změť Kleenexu v mojí ruce.
Co za hru Neferetino stvoření hrálo?
Poslala ho záměrně ven za mnou, aby mi nabídl papírový kapesník a pomíchal moji už tak úplně zamotanou hlavu?
Ne, to nemůže být pravda. Neferet nevěděla, že Aurox dávající mi Kleenex mi připomene Heatha. Nikdo to nevěděl, kromě Heatha. No, a Starka.
Takže to musela být jen podivná shoda náhod. Jistě, Aurox byl nějaký druh Neferetina tvora, ale to neznamenalo, že byl imunní vůči účinkům dívčího pláče.
Byl to chlap, alespoň jsem si byla poměrně jistá, že byl chlap. A každopádně, nemusel být na sto procent jeden z Neferetiných bezduchých přisluhovačů. Mohl být dobrý chlap nebo alespoň mohl být docela dobrý, když se neměnil ve stroj na zabíjení, který vypadal jako býk. Sakra, Stevie Rae našla dobrého krakouna. Kdo ví co-
A pak jsem si uvědomila, co dělám. Kalonizovala jsem ho. Viděla jsem dobrotu tam, kde žádná nebyla.
"Ah, sakra ne! To neudělááám," kárala jsem se nahlas.
"Neudělám co, Z?" Stark vešel na nádvoří, krabici Kleenexů v ruce. "Hej, to vypadá, jako bys pro změnu byla na nudle připravená," řekl, ukazujíc na moji zmuchlanou změť kapesníku.
"Uh, vezmu si další. Díky," řekla jsem a vyškubla pár kapesníku z krabice a znovu si utírala obličej.
"Tak, co neuděláš?" Sedl si vedle mě na lavičku. Jeho rameno ťuklo do mého a já se o něj opřela. "Jen si připomínám, abych nenechala šílené věci kolem mě udělat mě bláznivou nebo alespoň bláznivější."
"Nejsi bláznivá, Z. Procházíš těžkými věcmi, ale budeš v pořádku," řekl.
"Doufám, že máš pravdu," zamumlala jsem a pak další, ještě více depresivní mě napadlo. "Um, řekl jsi zbytku lidí, aby se mnou nejednali všichni divně kvůli mojí mámě?"
"Nemusel jsem jim to říct. Jsou to tví přátelé, Z. Budou se k tobě chovat, jako že jim na tobě záleží, ne divně," řekl Stark.
"Já vím, já vím, já jen…" Můj hlas se pomalu vytratil. Nevěděla jsem, jak popsat a vyjádřit slovy bolest a vinu a hrozný pocit samoty nemít mámu, která mě opustila.
"Hej," Stark mě zastavil a podíval se na mě dolů. "Nejsi sama."
"Posloucháš moje myšlenky? Víš, že nemám ráda, když-"
Vzal má ramena do svých rukou a trochu mnou zatřásl. "Nesložil jsem Slib Vázání Bojovníka jenom proto, abych znal tvoje pocity. Neznám moc jiných dětí, jejichž máma je mrtvá, ty jo?"

"Ne. Jenom já." Kousla jsem se do rtu, abych se nerozbrečela. Zase.
"Vidíš, není pro tebe tak těžké to překonat." Pak mě políbil. Ne horkým, otevřenými ústy, chci-do-tvých-kalhotek polibkem. Starkův polibek byl jemný a sladký a uklidňující. Když jeho rty opustily moje, usmál se do mých očí. "Ale, jak jsem řekl předtím, přejdeš to v pohodě a ne jako blázen, protože jsi chytrá a silná a krásná a v podstatě krytá velkolepou drzostí."
Nečekaně jsem se zasmála. "Velkolepou drzostí? Opravdu jsi to právě řekl?"
"Sakra ano, zrovna jsem to řekl! Jsi velkolepá, Z."
"Ale velkolepě drzá?" Zase jsem se zasmála a cítila, jak se můj žaludek začíná uvolňovat. "To je ta nejvíc ňoumovská věc, kterou jsem tě kdy slyšela říct."
Chytil se za hrudník, jako bych ho právě bodla. "Z, to bolí. Snažil jsem se být romantický."
"No, alespoň jsi to zkoušel," řekla jsem. "Prosím řekni mi, že jsi nevymyslel to slovo sám od sebe."
"Ne." Věnoval mi svůj roztomilý, arogantní úsměv. "Slyšel jsem bandu tří sextánských holek říkat, že jsem tím krytý, když mě sledovaly střílet mé šípy v aréně poslední hodinu."
"Opravdu?" Zvedla jsem na něj obočí a věnovala jsem mu kyselý pohled. "Tři sextánské holky?"
Domýšlivá část jeho úsměvu zmizela. "Chtěl jsem říct neatraktivní tři sextánské holky."
"Jsem si jistá, že přesně tohle jsi chtěl říct."
Jeho oči se zaleskly. "Žárlivá?"
Odfrkla jsem si a zalhala. "Ne!"
"Nemusíš být žárlivá. Vůbec. Protože ty nejsi jen krytá velkolepou drzostí. Ty jsi udělaná z velkolepé drzosti."
"Jsi si jistý?"
"Jo."
"Přísaháš?"
"Jo."
Opřela jsem se o něj. "Dobře, věřím ti, ňoumo." Položila jsem hlavu na jeho rameno a on mě objal. "Můžeme teď jít domů?"
"Absolutně. Tvá krátká žlutá limuzína je naložená a čeká jen na tebe." Vstal a vytáhl mě na nohy. Ruku v ruce jsme šli směrem k parkovišti. Ze strany jsem se na něj plíživě podívala. Vypadal potěšený sám sebou (a naprosto žhavě). Samozřejmě jeho ňoumovská slovní hra byla součást jeho komplotu vytáhnout mě z propasti deprese, do které jsem cítila, že padám.
Stark to také cítil, a ne proto, že "poslouchal" nevhodně mé myšlenky, protože byl můj strážce a můj bojovník a mnohem, mnohem víc.
Stiskla jsem mu ruku. "Díky."

Podíval se na mě, usmál se, pak zvedl mou ruku ke svým rtům. "Žádný problém. Počkej, až uslyšíš slovo, které jsem vymyslel k popisu tvých prsou. Tentokrát bude úplně vyrobené. Nepotřebuju k tomu pomoc žádných neatraktivních tří sextánek."
"Ne. Prostě ne."
"Ale mohla bys potřebovat víc rozveselit."
"Ne. Jsem v pořádku. Není třeba mluvit o prsou."
"No, pamatuj, že jsem tady, pokud mě potřebuješ," řekl, znovu se usmívajíc. "Připravený, ochotný a schopný."
"To je útěcha. Díky."
"Všechny části mé Strážcovské práce popsány," řekl.
Tentokrát jsem zvedla obě obočí. "Opravdu jsi získal popsání?"
"Trochu. Seoras řekl: ´Starej se o svou královnu nebo dokončím to malé škrábání, se kterým jsem s tebou začal,´" řekl, zníc podivně jako starý skotský strážce.
"Malé?" Zachvěla jsem se při vzpomínce na zakrvácené nožové rány, které se prořezávaly přes celou hruď.
Jak jsem vůbec mohla zapomenout? I když nebyly stále čerstvými růžovými jizvami, navzdory léčivé síle mých živlů a mé krve. "Malé rozhodně není výraz, kterým bych je popsala."
"Ach, dobře, děvče. Bylo to mnohem víc než kundí škrábance."
Cítila jsem, jak se mé oči rozšiřují, a pak jsem ho praštila do paže. "Kundí!"
Mnul si paži, a svým obvyklým hlasem řekl: "Z, ve Skotsku to znamená kočka. Opravdu."
"Ty." Zamračila jsem se na něj. "Jsi chlap."
Z nějakého praštěného důvodu ho to rozesmálo, a objal mě, obklopujíc mě obřím objetím.
"Jo, jsem chlap. Tvůj chlap. A chci, aby sis to pamatovala nade všechny ty věci," odmlčel se, táhnouc zpátky dost daleko, aby mohl ukázat na Školu noci a minibus, který čekal trochu dál od místa, kde jsme právě stáli, "a mé bojovnické věci, a i mé strážcovské věci, miluju tě, Zoey Redbirdová. A vždycky tu pro tebe budu, když mě budeš potřebovat."
Vešla jsem zpátky do jeho paží a vydechla dlouhý povzdech úlevy. "Děkuju ti."
"Tamhle je!" Slyšela jsem Kramishin hlas křičet a povzdechla jsem si, jistá, že jsem byla ta "ona", o které mluvila. Vzhlédla jsem a, opravdu, Kramisha stála před naloženým minibusem se Stevie Rae, Afroditou, Damienem, dvojčaty, Erikem a rudým mládětem, které jsem neznala. Vzala jsem Starkovu ruku do své a došla jsem zbytek cesty k autobusu.
"Je mi líto tvojí mámy. To je špatné," řekla Kramisha na pozdrav.
"Hm, ď- díky," zakoktala jsem, a začala přemýšlet, že budu muset přijít s více vhodným způsobem, jak reagovat na lidi, kteří mi řeknou, že jim je líto, že moje máma zemřela, když Kramisha pokračovala s: "Z, vím, že to není nejvhodnější načasování, ale máme problém."

Potlačila jsem další vzdech. "My, jako já, nebo my jako ty?"
"Myslíme si, že tenhle problém by mohl platit pro všechny z nás," řekla Stevie Rae.
"Výborně," řekla jsem.
"Zoey, tohle je Shaylin." Erik mi představil neznámou dívku, která mě studovala, jako kdyby mě chtěla mít pod mikroskopem. Ježkovy oči, byla bolest setkávat se s jinými dětmi.
"Ahoj, Shaylin," řekla jsem, snažíc se znít normálně zatímco jsem ignorovala její zírání.
"Fialová," řekla.
"Myslela jsem, že Erik řekl, že tvé jméno bylo Shaylin," řekla jsem, i když jsem chtěla zaječet Ano! To jsem já! Ta s těmi divnými tetováními!
"Moje jméno je Shaylin." Věnovala mi opravdu vřelý, opravdu hezký úsměv. "Jsi fialová."
"Není Fialová, je Zoey," řekl Stark, zníc tak zmateně, jak jsem se já cítila.
"Také máš skvrnky stříbra." Shaylin skončila se zíráním na mě a pak stočila svůj pohled na něj. "Ty jsi rudý a zlatý a trochu černý. Huh. To je divné."
"Dobře, nejsem-"
"Oh, do prdele," přerušila ho Afrodita, ukazujíc na Shaylin. "Tohle nové dítě se jmenuje Shaylin a nepojmenovává vás barvami, ona vidí vaše barvy."
"Moje bravy? Nemám ponětí, co to znamená," řekla jsem, mračíc se na Afroditu a pak věnujíc Shaylin velký tázavý pohled.
"Já taky doopravdy nevím, co to znamená," řekla Shaylin. "Prostě se mi to stalo, právě potom, co jsem byla označena."
"Myslím, že Shaylin byla obdarována něčím, co se jmenuje Pravý Zrak," řekl Damien. "Je to vzácné. Myslím, že o tom něco je v Příručce pro pokročilá mláďata, ale já jsem do jedné z nich jen nakoukl." Vypadal rozpačitě a omluvně. "Doopravdy jsem ji nestudoval."
"Damiene, jsi tercián. Nebylo to součástí tvé výuky," řekla Stevie Rae.
"Hej, mluvíme o někom, kdo je posedlý domácími úkoly," zamumlala Erin.
"Vážně," dodala Shaunee.
"Podívejte." Zvedla jsem hlas, takže všichni zírali na mě, místo aby se pustili do hlasitého hašteření, o kterém jsem si byla jistá, že se k němu chystali. "Nevím, co je Pravý Zrak, ale pokud je to dar, a já předpokládám, že myslíš od Nyx, tak proč je to problém?" řekla jsem.
"Je rudé mládě," řekl Afrodita.
"No a? Tamhle je jich plný celý minibus," řekla jsem, ukazujíc za ně.
"Jo, a každý z nás musel zemřít a oživnout předtím, než jsme dostali tohle." Kramisha ukázala na červený obrys půlměsíce na jejím čele.
Zírala jsem na ni, pak na nové dítě, a pak se má mysl propojila s očima. Podívala jsem se na Erika. "Tys ji právě označil červeně?"

"Ne. Ano." Erik zakroutil hlavou a tvářil se ustaraně jako peklo. "Nechtěl jsem. Označil jsem ji. Dobře, ano, nešlo to přesně podle plánu, ale to bylo proto, že byla slepá a mě to překvapilo." Všichni jsme na něj zírali a on projel rukou skrz jeho silné, tmavé vlasy. Jeho ramena poklesla. Pak dodal: "Zpackal jsem to, a to je důvod, proč je červené mládě a vidí barvy."
"Nezpackals to, Eriku." Vypadalo to, jako by Shaylin začala natahovat ruku, aby poplácala Erikovu paži, ale napůl cesty zamýšlený pohyb její mysl změnila. Její pohled se přesunul ke mně a pokračovala, "Předtím, než mě označil, jsem byla slepá. Byla jsem slepá od doby, kdy jsem byla dítě. V okamžiku, kdy mě označil, jsem znovu viděla, a to není zpackané. Je to úžasné."
"Ah! Věděla jsem, že jsem cítila nové mládě!" Při zvuku Neferetina hlasu všichni nadskočili, jako kdyby na nás použila taser. Spěchala k nám, její dlouhé zelené sametové šaty zametající zem a dělajíc ji to vypadající, jako by klouzala místo chůze (což bylo super hrůzostrašné). "Veselé setkání, já jsem Neferet, tvoje velekněžka." Krátce obrátila pozornost k Erikovi a já viděla záblesk nelibosti v jejích očích.
"Profesore Nighte, neměl jste brát to dítě sem." Neferet došla k Shaylin a udělala k ní půvabně, omluvné gesto. "Mladé mládě, Hledač tě měl instruovat, abys přišla na dívčí kolej, kde se připojíš k ostatním-"
Zarazila se, když konečně viděla Shaylinu značku.
"Jo," řekla jsem, neschopná už držet ústa. "Je červená. Což znamená, že je na správném místě."
"A já jsem její velekněžka. Ne ty," dokončila Stevie Rae za mě.
"Ach! Ty jsi… ach, necítím se dobře!" Shaylin se dívala na Neferet, když náhle zkolabovala. Erik ji zachytil, než se uhodila do hlavy o zem a podařilo se mu vypadat vystrašeně a jako hrdina současně. (Vážně, je vynikající herec.)
"Bylo toho na ni moc," řekla Afrodita, stoupajíc si před Neferet. "Musí jít domů. Do skladiště. S námi. Hned."
Zadržela jsem dech, když Neferet přimhouřila oči a švihla pohledem kolem sebe na každé dítě v naší skupince. Všichni upíři jsou intuitivní, ale Neferet je víc než to. Dokáže číst myšlenky. No, myšlenky většiny mláďat nebo alespoň povrch jejich myšlenek. Poslala jsem rychlou, tichou modlitbu k bohyni: Prosím, ať každý přemýšlí o všem a ničem kromě skutečnosti, že tohle nové dítě může mít Pravý Zrak ať už je to cokoliv.
Najednou se Neferetin podezřívavý výraz změnil. Zasmála se. Opravdu se zasmála. Neměla jsem představu, jak to bylo možné, ale její smích zněl hrozný a protivný a sarkastický. Jak mohl být smích tak hrozný?
"Byla slepá. To je důvod, proč byla označena červeně. Je rozbitá. Prostě nemusela zemřít, aby se tím stala. No, alespoň zatím nezemřela."

Kramisha stála vedle mě, takže jsem viděla malé škubnutí strachu. A taky Neferet. Předstíraná velekněžka se usmála na naši dvorní básnířku. "Co je to? Opravdu sis myslela, že rudý obrys zaručuje, že se proměníš?" Naklonila hlavu na stranu, připomínajíc mi plaza. "Ano, cítím tvůj šok a strach. Nepřemýšlelas o tom. Tvoje tělo stále může odmítnout proměnu."
"To nevíš jistě." Stevie Rae si stoupla blíže Kramishe.
"Ne?" Znovu, Neferetin smích byl zlý a hrozný. Trhla bradou k Shaylin, která stále visela Erikovi v náručí. "Tuhle cítím divně."
Pohledem sklouzla k Afroditě. Viděla jsem, jak si Afrodita založila ruce kolem pasu, jako by se připravovala na fyzický úder. "Trochu jako cítím tebe, a ty už nejsi mládě."
"Ne, nejsem. Ale jsem ráda, co jsem. Co ty, Neferet?"
Místo odpovědi Neferet řekla: "Vezměte nové mládě s vámi. Máš pravdu v jedné věci, Afrodito. Její domov je s tebou a zbytkem ztracených existencí, tady ne. S čím, ve jménu všech bohů, přijde Nyx s dalším?"
A pak, smějící se, se k nám pohrdavě obrátila zády a klouzala pryč.
Když byla z doslechu, dlouze jsem vydechla. "Dobrá práce všichni, v nepřemýšlení o Pravý Zrak věci."
"Děsí mě," řekla Kramisha hlasem, který zněl velmi, velmi mladě.
Stevie Rae položila paži kolem Kramishy. "Je v pořádku se jí bát. Díky tomu proti ní bojujeme sveřepěji."
"Nebo běžíme rychleji," řekl Erik ponuře.
"Někteří z nás neutíkají," řekla Stevie Rae.
"Jsi si jistá?" řekla Shaylin.
"Hele, jsi zase s námi?" zeptal se Erik.
"Vlastně, nikdy jsem nikam neodešla. Um. Můžeš mě teď dát dolů. Prosím."
"Oh, dobře. Jo." Erik ji jemně položil dolů. Držel jí ruku na paži, jakoby pro jistotu, že se nebude kymácet a nespadne, ale stála tam a vypadala zatraceně dobře stabilně.
"Takže, falšovala jsi slabost. Proč?" zeptala se Afrodita, než jsem mohla já.
"No, nebylo to těžké." Shaylin se podívala na Kramishu. "Souhlasím s tebou. Děsí mě." Pak pokračovala. "Hrála jsem, že jsem omdlela, protože to bylo buď to, nebo od ní s křikem pryč utíkat." Věnovala pohled Erikovi. "Jo, souhlasím taky s tebou." Pak pokrčila ramenem. "Ale řekla, že je velekněžka. Nevím toho o upírech moc, ale každý ví, že za vše zodpovídají velekněžky. Běžet křičící pryč už můj první den jako mláděte nevypadalo jako dobrá volba.
"Takže jsi sehrála vačici," řekla Stevie Rae.
"Sehrála co?"

"To je balíkovský způsob, jak říct, že jsi předstírala, že jsi mimo, takže tě Neferet nechala na pokoji," řekla Afrodita.
"Jo, to je přesně to, co jsem udělala," řekla Shaylin.
"Ne špatný nápad," řekl Stark. "Setkání s Neferet a být označená, vše v jednom dni, tě muselo vysát."
"Co jsi viděla?" Moje otázka, zdálo se, všechny kromě Shaylin překvapila. Setkala se s mým pohledem a pevně ho držela, když mi odpovídala. "Právě předtím, než jsem oslepla, jsem byla v Nam Hi, to je velký vietnamský obchod s potravinami na Dvacáté první a Garnettově, s mojí mámou. Měli ryby na prodej v obřích zásobnících ledu. Tolik mě vyděsili, že si pamatuju, že všechno, co jsem mohla dělat, bylo tam stát a zírat na jejich mléčné, mrtvé oči a jejich hrozné rozřízlé břicho."
"Neferet má barvu břicha mrtvé ryby?" zeptala se Stevie Rae.
"Ne. Neferetina barva je ta samá, jako barva očí mrtvých ryb. Je to její jediná barva."
"To nemůže být dobré," řekla Kramisha.
"Co nemůže být dobré?" zeptal se Darius, když se připojil k naší skupině a vzal Afroditu za ruku. Opřela se o něj a řekla: "Darie, bojovníku, setkáváš se s Shaylin, nově označeným červeným mládětem, které nezemřelo, aby se stalo rudým, a které má Pravý Zrak. Právě "viděla""- Afrodita udělala vzdušné uvozovky- "Neferet a její skutečná barva je zřejmě barva jako mrtvé rybí oči."
Daria to nerozhodilo. Prostě věnoval novému dítěti malou poklonu a řekl: "Veselé setkání, Shaylin," což všem ukázalo, že bojovník měl působivou sebekontrolu, nebo to byl jen další důkaz, jak rychle vyčerpávající šíleným se náš život stal.
"Musíme se dozvědět víc o Pravém Zraku," řekl Damien. "Je to pro sextány a mimo úroveň informací. Víš o tom něco?" zeptal se Daria.
"Ne moc. Zaměřil jsem se hlavně na nože, ne upíří sociologii," řekl Darius.
"No, já mám hloupou příručku pro pokročilé," řekla Afrodita. Když jsme jí všichni věnovali skupinový pohled, zamračila se. "Co? Byla jsem sextánka předtím, než se tohle stalo." Ukázala na své neoznačené čelo.
"Bohužel, dnes jsem se musela vrátit ke svému starému rozvrhu." Když jsme na ni všichni stále beze slova hleděli, protočila oči. "Oh, do prdele. Mám domácí úkol, to je všechno. Kniha je v mé extrémně atraktivní Anahata Joy Katkin tašce v retardovaném autobuse."
"Afrodito, přestaň říkat retard!" zakřičela na ní Stevie Rae. "Přísahám, že se musíš podívat na www.rslovo.com. Možná by ses dozvěděla, že city některých lidí jsou tím r-slovem zraněné."
Afrodita několikrát zamrkala a pak nakrabatila čelo. "Webové stránky? Vážně."
"Ano, Afrodito. Jak jsem se ti snažila říct už bilionkrát, používat r-slovo je ponižující a prostomyslné."

Afrodita se zhluboka nadechla a vydechla řeč: "A co mít síť pro c-slovo- jako kunda, které ponižuje polovinu světa? Nebo počkat, ne. Zůstaňme na r-slovu, jenom z toho r-slova udělejme znásilnění, což bolí víc, než jen city mám z horní poloviny. Nebo-"
"Vážně." Vstoupila jsem mezi ně. "Nastupujeme. Můžeme se vrátit zpátky k Shaylin a problému Pravého Zraku?"
"Jo, cokoliv," řekla Afrodita, odhazujíc si vlasy.
"Afrodita je malicherná, Z, ale trefila se," řekla Erin.
Zírala jsem na Shaunee, která jenom nadšeně přikývla, ale nepřizvukovala. Moje hlava, zdálo se mi, jako by měla vybuchnout. "Ach, sakra," řekla jsem, vyhodíc ruce ve frustraci. "Nemůžu si vzpomenout před částí retard."
"Informace o Pravém Zraku jsou v autobusu," řekl Rephaim, který překvapil každého z nás. Stydlivě se usmál. "Opravdu jsem nepochopil hodně ze zbytku konverzace. Také si myslím, že je Afrodita malicherná, ale to už jsem věděl."
Vedle mě se Stark dostával od kuckání a smíchu ke kašli.
Povzdechla jsem si.
"Dobře, jdeme do autobusu a zpátky do skladiště. Afrodito a Damiene, sejdeme se v kuchyni s příručkou pro pokročilé." Zastavila jsem a podívala se na Stevie Rae, která stále držela Rephaimovu ruku.
"Chceš se k nám připojit po, ehm, východu slunce a tak?"
"Z, nemusíš kolem toho chodit po špičkách. Ano, Rephaim se změní v ptáka, když slunce vyjde a já s ním budu pak." Vzhlédla k Rephaimovi, který se usmíval dolů na ni, jako by měl narozeniny a ona byla nějaký super úžasný dárek, který právě otevřel.
"Vážně?" Slyšela jsem Shaylin ptát se Erika.
"Jo. Je to dlouhý příběh," řekl Erik.
"Není divu, že jeho barvy jsou tak zvláštní," řekla.
Byla jsem zvědavá na Rephaimovy barvy, ale věděla jsem, že teď není čas, ptát se jí na hromadu otázek, tak jsem místo toho jenom řekla: "Kramisho, mohla bys prosím zjistit, kde Shaylin bude bydlet?"
"Nepodělím se o svůj pokoj," řekla Kramisha. Pak věnovala Shaylin omluvný pohled. "Je mi líto. Bez urážky…"
"To je v pořádku. Musela jsem okolo sebe mít lidi od té doby, kdy jsem oslepla. Raději taky budu mít svůj vlastní pokoj."
Kramisha se usmála. "To je pravda. Mám ráda nezávislé ženy, a pomůžu ti najít tvůj vlastní pokoj."
"Dohodnuto," řekla Shaylin.

"Er." Erik si odkašlal, aby upoutal naši pozornost. Pomyslela jsem si, že vypadal nervózně a nezvykle nejistý sám sebou. "Co kdybych jel za autobusem svým autem a Shaylin jela se mnou? Doplním jí některé věci, jako o Rephaimovi a celé věci s červenými mláďaty co se obecně týče."
"Hledači mají jenom vysledovat a označit," řekla Afrodita.
"Jo, a mláďata mají být označena modrým srpkem měsíce a potom se proměnit nebo umřít," namítl.
"Myslím, že je v pořádku, že Erik pojede za námi," řekla Stevie Rae, což mě překvapilo, protože jsem věděla, že nebyla přesně Erikův fanoušek. "Co myslíš, Z?"
Pokrčila jsem rameny. "Se mnou v pořádku."
Erik krátce přikývl a pak on a Shaylin zamířili k jeho autu na parkovišti.
"Jsme připravení jet?" zeptal se Darius.
"Myslím, nebo alespoň budeme tak brzy, až náš zvráceně- přátelský řidič dorazí," řekla jsem.
Darius se usmál. "To budu já. Řekl jsem Christopheovi, že od teď zvládnu jezdit tam a zpět sám."
Nemohla jsem odolat pohledu na Afroditu. Její obličej byl zmrazený a její oči vypadaly obrovské.
"Hele, Afrodita chodí s řidičem autobusu!" řekla Shaunee.
Vypadalo to, jako by Erin měla nějaký chytrácký komentář, který chtěla přidat, ale Afrodita uzavřela prostor mezi sebou a dvojčaty. "Darius není řidič autobusu. Je to Syn Erebových bojovníků. Může vás zabít, ale je čestný a dobrý, takže to neudělá. Já, na druhou stranu, nejsem čestná nebo bojovník. Zabiju vás, nebo vás přinejmenším tak zřídím, že nebudete moci dělat další Miss Jacksonovy prodejné truhly."
Dvojčata nasála vzduch a já rychle řekla: "Pak dobře, pojďme zpátky do skladiště. Vypadá to, jako bychom měli něco k učení." Popadla jsem Afroditino zápěstí a prakticky ji odtáhla k autobusu. Vyškubla se mi, ale stále mě následovala, když jsem začala stoupat po schodech. Pak se mi oranžová koule srsti vrhla do náruče. "Nalo!" vyjekla jsem a skoro ji překvapením pustila. "Oh, holčičko! Tolik jsi mi chyběla." Hladila jsem ji a líbala a zasmála se, když na mě kýchla a pak začala zase nadávat babičkovským hlasem, "mee-uf-owing" zatímco vrněla jako blázen.
Zatímco jsem se mazlila s Nalou, z útrob autobusu se ozval hrozný, skřípavý zvuk a najednou se Afrodita tlačila kolem mě křičící, "Maleficent! Maminka je tady!" Vypadalo to jako déšť bílé srsti. Děti v autobuse zvedly ruce a nohy z cesty, když ta nejošklivější, obrovská nenávistná kočka s nejplošší tváří ve vesmíru šlapala uličkou syčící a ječící. Afrodita se sehnula, zvedla ji nahoru a začala jí říkat, jak krásná a úžasná a inteligentní byla.
"Ta kočka není v pořádku," řekla Kramisha, nakukující přes moje rameno. "Ale Afrodita taky není v pořádku, takže myslím, že to vyšlo dobře." Její pohled přešel od Maleficent k Nale, která na mě stále reptala.
"Vlastně, celá banda těchhle koček není normální."

"Celá banda?" Podívala jsem se na přes Nalinu oranžovou chlupatou hlavu a, jak jsem předpokládala, žlutá mini-limuzína byla plná červených mláďat a koček. "Kdy se to stalo?"
"Byly tu, když jsme přišli," řekla Kramisha. "Jak jsem řekla, nejsou normální."
"Huh, dobře, Myslím, že to znamená, že skladiště je opravdu náš nový domov," řekla jsem, cítíc poprvé, že by to mohla být pravda.
"Z, domov je tam, kde jsi ty," řekl Stark, sahajíc přese mě a škrábající Nalu po hlavě.
Usmála jsem se na něj a cítila uvnitř teplo, skoro takové, jaké by mě přimělo zapomenout na jako měsíční kámen zbarvené oči a fakt, že lidé kolem mě stále umírali…

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Den z IP 94.127.128.*** | 6.11.2012 05:53
Ahoj, bude ještě něco dalšího? Díky
lenčíííí z IP 37.188.224.*** | 8.12.2012 08:06
ahoj moc moc děkuju za překlad.smilesmiledáte jsem další kapitoli?smilesmilesmilesmilesmile
Niletka.blogerka.cz | 8.12.2012 21:16
Jasan příští týden tu budou smile
lenčíííí z IP 193.84.186.*** | 9.12.2012 10:41
diksmile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a čtyři