Nikdy nezemřít - Kim Harrison

Nikdy nezemřít ke stažení zde: číst dál

33„Už jdu!“ zavolala jsem a přidala do kroku. Mířila jsem šerým sanktuáriem ke dveřím, moje boty duněly na podlaze a nechávaly po sobě hromádky tajícího sněhu. Obrovský zvon, který kdysi svolával strávníky k obědu a nám sloužil jako zvonek, zahlaholil znovu a já ještě zrychlila. „Už jdu. Proboha, přestaňte zvonit, jinak sousedi zavolají IBA.“ číst dál

32Ojíněné kamení vedle mě se svezlo a já ucukla, než mě mohl Lee znovu nakopnout do žeber. Malé rudé slunce zmizelo za zničenou budovou. Připomínala mi Carew Tower. Nedaleko jsem viděla zbytky něčeho, co vypadalo jako fontána. Jsme na náměstí Fountain Square? „Lee,“ zašeptala jsem zděšeně. „Musíme odsud.“ číst dál

31„David Hue,“ řekl David chladně, znuděně a trochu podrážděně, když jsme zůstali stát ve dveřích starého sídla. „Mám domluvenou schůzku.“ číst dál

30Ozvalo se tiché klepání a já zvedla hlavu. Ivy na mě varovně pohlédla, vstala, zvedla paže ke stropu kuchyně a protáhla se. „Půjdu tam,“ řekla. „Pravděpodobně to budou další květiny.“ číst dál

28Z podlahy v koupelně jsem sebrala tašku, hodila si ji přes rameno a pomalu obešla místnost, abych se ujistila, že jsem tu nic nenechala. Vzpomněla jsem si na vak se šaty, zašla si pro něj do šatny a vzala si odtamtud i kabát. Čelist mi poklesla, když jsem na nízkém stolku spatřila otevřený telefonní seznam, a obličej mi zrudl. Ellasbeth v něm nalistovala eskortní služby, ne nezávislé bezpečnostní agentury. „Myslí si, že jsem štětka,“ zamumlala jsem, vytrhla stránku ze seznamu a nacpala si ji do zadní kapsy džín. Zatraceně, nezajímalo mě, že jsme klientům občas dělali legální doprovod, Ivy tu reklamu nechá odstranit. Rozzlobeně jsem si oblékla ošklivý kabát s falešnou kožešinou na límci, sebrala šaty, které jsem si na sebe ani nevzala, a vyrazila z místnosti. Na otevřeném ochozu jsem se málem srazila s Trentem. „Hopla! Promiň,“ vykoktala jsem a o dva kroky ucouvla. číst dál

27Voda ve vaně byla příjemně teplá. Seděla jsem v ní dost dlouho na to, aby mi už dvakrát zkrabatěla kůže, ale nezajímalo mě to. Ellasbethina zapuštěná vana byla úžasná. Povzdychla jsem si, opřela si hlavu o okraj a zadívala se na strop ve výšce tří metrů orámovaný květináči s orchidejemi. Možná na obchodu s drogami přece jen něco bylo, když jste si mohli dovolit podobnou vanu. Rozvalovala jsem se v ní už víc než hodinu. číst dál

26Zhluboka jsem se nadechla a poslouchala. Trent pohnul nohama a opřel si kotník o koleno. V očích měl vzdálený, ustaraný pohled, hryzal si spodní ret a najednou nevypadal vůbec jako drogový král a vrah. Zvláštní, že jste to nepoznali od pohledu. číst dál

25Usadila jsem se v Trentově limuzíně, přehodila si nohu přes nohu a naaranžovala jeden úzký pruh sukně tak, aby mi zakrýval koleno. Šál, který jsem si vzala místo kabátu, mi sklouzl na záda a já ho tam nechala. Voněl po Ellasbeth a můj jemnější parfém s jejím nemohl soupeřit. číst dál

24Moje kecky nevydávaly na rovném koberci v zadních chodbách Trentova sídla žádný zvuk. Šli se mnou oba, Quen i Jonathan, a mě napadlo, jestli jsou můj doprovod, nebo vězeňská stráž. Minuli jsme veřejné prostory kanceláří a konferenčních místností, za kterými Trent ukrýval své nelegální aktivity a které byly v neděli tiché a prázdné. Navenek Trent kontroloval velkou část přepravy v Cincinnati, auta, vlaky i letadla mířící do všech koutů světa. číst dál

23„Zatraceně!“ zaklela jsem a couvla. Sanktuárium. Když se dostanu na svěcenou půdu, nebude se mě moct dotknout. Zaječela jsem, když mi na rameni přistála těžká ruka. Zprudka jsem se otočila a sekla mu nehty po obličeji. Proměnil se v mlhu a já zavrávorala, když jeho sevření zmizelo. Vzápětí mě ale chňapl za kotník a podtrhl mi nohy. „Pusť mě!“ zakřičela jsem drsně, když jsem upadla na zem, a vykopla. číst dál

22Usmála jsem se, když hudba utichla a rozhostilo se příjemné ticho. Hodiny nad dřezem ve světle svíček hlasitě tikaly. Vzhlédla jsem k ručičce obíhající trhaně ciferník. Blížila se čtvrtá hodina ranní a já neměla nic jiného na práci než tu sedět a snít o Kistenovi. Odešel kolem třetí, aby se postaral o dav u Piscaryho, a zanechal mě roztouženou, spokojenou a šťastnou. číst dál

21„To jsem já, Rachel,“ zavolal Kisten a jeho hlas byl přes dunění hudby z obýváku sotva slyšet. Ztuhla jsem a vzpomínka na jeho polibek mě přimrazila na místě. Musela jsem vypadat jako idiot, když obešel roh a zastavil se ve dveřích. číst dál

19„Ach bože,“ zašeptala jsem a z mých slov zaznívala stejná bolest, jaká se mi šířila krkem. Můj hlas chraplavostí připomínal štěrk v plechovém vědru. Bolela mě hlava a na očích mi ležel hadr vonící po mýdlu Ivory. „Necítím se moc dobře.“ číst dál

17Po Sběraččině odchodu se rozhostilo nepříjemné ticho. Když taxi zamířilo pryč po příjezdové cestě, zadívala jsem se na Ivy stojící ve sterilně bílé vstupní síni s elegantní výzdobou, která postrádala jakoukoli vřelost. Tížil ji pocit viny. Věděla jsem, že za to může připomínka její přetrvávající víry, že se jednou stanu její prostřednicí − a očividně i něčím víc. Myslím, že se sem Sběračka přestěhovala v naději, že tu pozici jednou zaplní. číst dál