33

„Už jdu!“ zavolala jsem a přidala do kroku. Mířila jsem šerým sanktuáriem ke dveřím, moje boty duněly na podlaze a nechávaly po sobě hromádky tajícího sněhu. Obrovský zvon, který kdysi svolával strávníky k obědu a nám sloužil jako zvonek, zahlaholil znovu a já ještě zrychlila. „Už jdu. Proboha, přestaňte zvonit, jinak sousedi zavolají IBA.“

Kostelem se stále nesla ozvěna, když jsem sáhla po klice a můj silonový kabát zašustil. Nos jsem měla studený a prsty zmrzlé, protože je teplo kostela ještě nestačilo rozehřát. „Davide!“ zvolala jsem, když jsem otevřela dveře a našla ho na měkce osvětlené verandě.

„Ahoj, Rachel,“ řekl a s hustým strništěm, v brýlích, dlouhém plášti a kovbojském klobouku poprášeném sněhem vypadal příjemně atraktivně. Láhev vína v jeho ruce taky pomohla. Vedle něj stál starší muž v kožené bundě a džínech. Byl vyšší než David a já si tázavě změřila jeho zvrásněnou tvář a dobře udržovanou postavu. Zpod klobouku mu trčely sněhobílé vlasy. V ruce držel větev, nepochybně symbolickou obětinu na vatru, kterou jsme postavili u příležitosti slunovratu vzadu na zahradě, a já si uvědomila, že je čaroděj. Davidův předchozí partner? napadlo mě. Za nimi stála limuzína s tiše brumlajícím motorem, ale já hádala, že přijeli spíše v modrém autě před ní.

„Rachel,“ řekl David a přitáhl můj pohled zpátky k nim. „To je Howard, můj starý parťák.“

„Ráda vás poznávám, Howarde,“ řekla jsem a napřáhla ruku.

„Potěšení je na mé straně.“ S úsměvem si svlékl rukavici a napřáhl lehce vrásčitou, pihami posetou ruku. „David mi o vás vyprávěl a já se pozval. Doufám, že vám to nevadí.“

„Vůbec ne,“ řekla jsem upřímně. „Čím víc nás bude, tím líp.“

Howard mi třikrát zapumpoval rukou, než ji pustil. „Musel jsem přijít,“ řekl a zelené oči se mu zaleskly. „Nestává se často, abych dostal šanci seznámit se se ženou, která běhá rychleji než David a zvládá jeho pracovní styl. Se Saladanem jste odvedli opravdu dobrou práci.“

Měl hlubší hlas, než jsem čekala, a pocit, že mě hodnotí, ještě zesílil. „Děkuju,“ řekla jsem trochu stydlivě. Ucouvla jsem ode dveří a pozvala je tak dál. „Jsme vzadu u ohně. Pojďte dovnitř. Je snazší projít kostelem než klopýtat zahradou.“

Howard vklouzl dovnitř za vůně blahovičníku, zatímco David si sklepával sníh z bot. Zaváhal ale a vzhlédl k nové ceduli nad dveřmi. „Hezké,“ řekl. „Právě jsi ji dostala?“

„Jo.“ Zjihla jsem a vyklonila se ven, abych se na ni podívala. Rytá mosazná plaketa visela nad vchodovými dveřmi do kostela. Patřilo k ní i osvětlení a žárovka vrhala na verandu měkké světlo. „Je to dárek k slunovratu pro Ivy a Jenkse.“

David vydal zvuk souhlasu a pochopení. Obrátila jsem pozornost k ceduli. UPÍRSKÁ ČARODĚJNÁ, S. R. O. TAMWOODOVÁ, JENKS A MORGANOVÁ. Zamilovala jsem se do ní a nevadilo mi připlatit si, aby byla hotová včas. Ivy vykulila oči, když jsem ji to odpoledne vytáhla ven na verandu a plaketu jí ukázala. Myslela jsem, že se snad rozpláče. Objala jsem ji přímo tam, na schodech, protože mi bylo jasné, že mě chce obejmout, ale bojí se, že si to špatně vyložím. Byla moje přítelkyně, zatraceně. Mohla jsem ji obejmout, když jsem chtěla.

„Doufám, že to pomůže vyvrátit zvěsti o mé smrti,“ řekla jsem a uvedla ho dovnitř. „S mým úmrtním oznámením si noviny pospíšily, ale protože nejsem upír, neotisknou o mně nic v kolonce zmrtvýchvstání, pokud nezaplatím.“

„No tohle,“ řekl David. Slyšela jsem v jeho hlase smích a střelila po něm suchým pohledem, když naposledy zadupal a vešel. „Na mrtvou čarodějku vypadáš dobře.“

„Díky.“

„Vlasy už máš zase skoro normální. Co jinak?“

Zavřela jsem dveře a starost v jeho hlase mi polichotila. Howard zůstal stát uprostřed sanktuária a očima přejížděl po Ivyině piánu a po mém stole. „Vede se mi dobře,“ řekla jsem. „Nemám žádnou výdrž, pomalu se mi však vrací. Ale moje vlasy?“ Zastrčila jsem si rudohnědou kudrnu za ucho a pod měkkou pletenou čepici, kterou mi odpoledne dala matka. „Na krabičce stálo, že barva po pěti umytích zmizí,“ řekla jsem trpce. „Pořád čekám.“

Poznámka o mých vlasech mě trochu rozzlobila. Vyrazila jsem do kuchyně a oba muži šli za mnou. Vlasy ale byly popravdě mojí nejmenší starostí. Včera jsem našla na chodidle levé nohy známý kruh s čárou; stvrzení laskavosti, kterou jsem Mlokovi dlužila. Byla jsem dlužníkem dvou démonů, ale žila jsem. Žila jsem a nebyla jsem ničím důvěrníkem. A najít značku tam bylo lepší než se probudit s vytetovaným M na čele.

David zaváhal, když uviděl talíře s pamlsky na stole. Ivyiny věci byly shrnuty do prostoru o velikosti metr na metr, zbytek stolu zabíraly sušenky, karamel, studený nářez a suchary. „Poslužte si,“ řekla jsem a odmítla se zabývat věcmi, které byly v současné době mimo moji kontrolu. „Chceš víno otevřít, než půjdeme ven?“ zeptala jsem se a snědla kousek salámu. „Mám džbán, ve kterém bychom ho mohli ohřát.“ Mohla bych ho zkusit očarovat, ale ještě mi to moc nešlo a už mě unavovalo pálit si jazyk.

Hlasitě bouchl lahví o stůl. „Ty ho piješ teplé?“ řekl David šokovaně a pohlédl na mikrovlnku.

„Ivy s Kistenem jo.“ Když zaváhal, zamíchala jsem rychle svařené víno na sporáku. „Můžeme ohřát půlku a druhou strčit do sněhu, jestli chceš,“ navrhla jsem.

„Jasně,“ řekl David a krátkými prsty se pustil do alobalu na hrdle.

Howard si začal nakládat na talíř, ale když na něj David významně pohlédl, trhl sebou. „Hm!“ řekl starý čaroděj s talířem v ruce. „Vadilo by vám, kdybych šel ven a představil se?“ Zamával větví, kterou držel v ruce spolu s talířem. „Už dlouho jsem neslavil slunovrat ohněm.“

Usmála jsem se. „Jen jděte. Dveře jsou v obýváku.“

David s Howardem si vyměnili další pohled a čaroděj odešel. Slyšela jsem vzdálené hlasy, které ho pozdravily, když otevřel dveře. David pomalu vydechl. Něco se dělo.

„Rachel,“ řekl. „Potřebuju, abys mi něco podepsala.“

Úsměv mi ztuhl na tváři. „Co jsem provedla?“ vyhrkla jsem. „Jde o Leeho nabourané auto?“

„Ne,“ řekl a hruď se mi stáhla, když sklopil oči. Ach bože. To bude zlé.

„O co jde?“ Odložila jsem vařečku do dřezu, otočila se a chytila se za lokty.

David si rozepnul bundu, vytáhl natřikrát složený papír a podal mi ho. Potom vzal do ruky láhev a začal ji otevírat. „Nemusíš to podepsat, pokud nechceš,“ řekl a pohlédl na mě zpod krempy kovbojského klobouku. „Neurazím se. Opravdu. Můžeš říct ne. Je to v pořádku.“

Zalil mě chlad, pak horko, když jsem si přečetla jednoduše formulované prohlášení, a užasle mu pohlédla do očí plných úzkosti. „Chceš, abych se stala členkou tvé smečky?“ vykoktala jsem.

„Nemám smečku,“ vysvětlil rychle. „Patřila bys do ní jenom ty. Jsem registrovaný vlk samotář, ale moje společnost alfu s definitivou nevyhodí.“

Nevěděla jsem, co mám říct, a proto si pospíšil vyplnit nastalé ticho.

„Já, hm, je mi nepříjemné, že se tě snažím podplatit,“ řekl. „Neznamená to, že by z nás byli manželé nebo něco podobného, ale mohla bys mým prostřednictvím získat pojištění. A kdyby některý z nás skončil v nemocnici, měli bychom přístup ke svým lékařským záznamům a právo rozhodovat o tom, co se s tím druhým stane, pokud by byl v bezvědomí. Nemám nikoho, kdo by za mě podobná rozhodnutí dělal, a bylo by mi milejší, kdybys to byla ty než soud nebo moji sourozenci.“ Pokrčil rameny. „A mohla bys přijít i na piknik naší společnosti.“

Sklopila jsem oči k papíru, zvedla je k jeho zarostlé tváři a zase je sklopila. „Co tvůj starý parťák?“

Nahlédl do papíru a zadíval se na text. „Ke vzniku smečky je zapotřebí ženy.“

„Aha.“ Zírala jsem na dokument. „Proč já?“ zeptala jsem se. Cítila jsem se jeho žádostí poctěna, ale taky jsem byla zmatená. „Určitě existuje spousta dlaček, které by po takové šanci skočily.“

„Existuje. A o to jde.“ Opřel se o pult ostrůvku. „Já nechci smečku. Představuje příliš velkou odpovědnost. Mnoho pout. Smečka se rozrůstá. A i kdybych do toho šel s dlačkou s tím, že jde jen o věc na papíře a o nic jiného, očekávala by jisté věci a její příbuzní taky.“ Vzhlédl ke stropu a oči prozradily jeho věk. „A kdyby je nedostala, začali by se k ní chovat jako k děvce místo k alfa samici. S tebou ten problém mít nebudu.“ Zadíval se mi do očí. „Že ne?“

Překvapeně jsem zamrkala. „No, ne.“ Zkroutila jsem koutek úst v úsměvu. Alfa samice? To zní dobře. „Máš pero?“ zeptala jsem se.

David tiše vydechl a v očích se mu objevila úleva. „Potřebujeme tři svědky.“

Začala jsem se křenit a nedokázala přestat. Až tohle uslyší Ivy. Bude mít koťata.

Oba jsme se otočili k oknu, když zahučel plamen a někdo hlasitě vyjekl. Ivy hodila do ohně jehličnatou větev a plameny znovu vyšlehly. Přijala moji rodinnou tradici vatry o slunovratu se znepokojivým nadšením.

„Už asi vím, kteří tři svědci to budou,“ řekla jsem a schovala si dokument do zadní kapsy.

David kývl. „Nemusíš to udělat dneska v noci. Ale blíží se začátek nového fiskálního roku a do té doby bychom měli zanést naši dohodu do záznamů, abys mohla začít čerpat benefity a dostat se do nového katalogu.“

Postavila jsem se na špičky, abych dosáhla na džbán na víno, a David se natáhl a podal mi ho. „Existuje katalog?“ zeptala jsem se a postavila se zpátky na zem.

Vykulil oči. „Chceš zůstat anonymní? Stojí to víc, ale dobře.“

Pokrčila jsem rameny, protože jsem nevěděla. „Co si lidi pomyslí, až se objevíš na podnikovém pikniku se mnou?“

David nalil polovinu vína do džbánu a dal ho ohřát do mikrovlnky. „Nic. Stejně jsou všichni přesvědčení, že musím mít vzteklinu.“

Nedokázala jsem se přestat usmívat, ani když jsem nalévala svařené víno do hrnku. Jeho motivy možná nebyly úplně čestné − chtěl si pojistit zaměstnání − ale vytěžíme z toho oba. A tak jsme k zadním dveřím vyrazili v mnohem lepší náladě. On nesl džbán horkého vína a z poloviny plnou láhev, já svařák. Zahřátá teplem v kostele jsem ho vedla do obýváku.

David zpomalil a rozhlédl se po měkce osvětleném pokoji. S Ivy jsme ho vyzdobily, takže byl plný fialové, rudé, zlaté a zelené. Její kožená bota vypadala na římse krbu osaměle, a tak jsem si koupila pletenou červenozelenou punčochu s rolničkou na palci a s otevřenou náručí přijala každé svátky, které přinášely dárky. Ivy pověsila na římsu dokonce i malou bílou ponožku pro Jenkse, kterou vzala ze sestřiny sbírky panenek, ale sklenice medu by se do ní rozhodně nevešla.

Ivyin zářící vánoční stromeček v koutě pokoje vypadal nadpřirozeně. Nikdy jsem žádný neměla a cítila jsem se poctěna, že mi dovolila pomoct jí zkrášlit ho ozdobami zabalenými v papírových ubrouscích. Bavily jsme se tím celou noc, poslouchaly hudbu a jedly popcorn, který jsme vlastně měly navlékat na nitě.

Pod stromečkem ležely jen dva balíčky, jeden pro mě, jeden pro Ivy, oba od Jenkse. Odstěhoval se, dárky nám ale nechal v pokoji té druhé.

S knedlíkem v krku jsem sáhla po klice nových dveří. Už jsme dárky otevřely − žádná z nás nebyla zrovna trpělivá. Ivy zírala na panenku Kousavou Betty se zaťatými čelistmi a skoro nedýchala. Já na tom nebyla o moc lépe, skoro jsem se rozbrečela, když jsem v pěnové krabici našla dva mobily. Jeden pro mě, druhý, mnohem menší, pro Jenkse. Podle účtu v krabici je aktivoval minulý měsíc, a dokonce se na mém uložil do rychlého vytáčení.

Prudce jsem otevřela dveře a se zaťatou čelistí je podržela Davidovi. Přiměji ho, aby se vrátil. I kdybych si měla najmout pilota a napsat omluvu do nebe, donutím ho vrátit se.

„Davide,“ řekla jsem, když mě míjel. „Kdybych ti něco dala, předal bys to Jenksovi?“

Pohlédl na mě z prvního schodu. „Možná,“ řekl obezřetně.

Ušklíbla jsem se. „Jsou to jenom nějaká semínka. V květomluvě jsem nenašla nic, co by říkalo: ‚Omlouvám se. Jsem kretén,‘ a tak jsem vybrala pomněnky.“

„Dobře,“ řekl jistěji. „Udělám to.“

„Díky,“ zašeptala jsem, ale byla jsem si jistá, že mě i přes hlasité vítání ostatních slyšel.

Vzala jsem si od Davida horké víno a postavila ho k ohni. Howard vypadal spokojeně, bavil se s Keasleym a s Ceri a nejistě pokukoval po Takatovi, který posedával v hlubších stínech dubu. „Pojď,“ řekla jsem Davidovi, když se Kisten pokusil upoutat jeho pozornost. Ivyina sestra stála vedle něj a bez ustání tlachala a Kisten vypadal vyčerpaně. „Chci tě představit Takatovi.“

Půlnoční vzduch byl ostrý a téměř bolestivě suchý a já se usmála, když jsem viděla, že se Ivy snaží vysvětlit Ceri, jak se připravují s’mores. Zmatená elfka nechápala, jak by čokoláda a roztopený kus cukru mezi sladkými grahamovými sušenkami mohly chutnat dobře. Byla to její slova, ne moje. Věděla jsem jistě, že změní názor, až ochutná.

Cítila jsem, jak na mě Kisten přes klesající plameny hledí, a potlačila jsem chvění. Pableskující světlo mu ozařovalo tvář, která byla po pobytu v nemocnici zajímavě štíhlejší. Díky zájmu živého upíra se mé vzpomínky na Nicka proměnily v malou bolístku. Kist byl tady, a Nick ne. Popravdě, Nick tu nebyl už měsíce. Nezavolal ani neposlal pohlednici ke slunovratu a úmyslně mi nenechal způsob, jak bych ho mohla kontaktovat. Nastal čas jít dál.

Takata se posunul na piknikovém stole pro případ, že bychom si chtěli sednout. Koncert, který večer uspořádal, proběhl bez jediného zádrhelu, a protože Lee zmizel, sledovaly jsme ho s Ivy ze zákulisí. Takata věnoval „Red Ribbons“ naší firmě a polovina diváků mávala během písně zapalovači, aby uctila moji památku, protože mě stále považovala za mrtvou.

K vatře jsem ho pozvala žertem, ale byla jsem ráda, že přišel. Zjevně si užíval, že mu nikdo nenadbíhá, a spokojeně seděl v ústraní. Nepřítomný pohled v jeho vrásčité tváři jsem vídávala u Ivy, když plánovala akci, a uvažovala jsem, jestli na jeho dalším albu bude píseň o jiskrách v mrazem zčernalých dubových větvích.

„Takato,“ řekla jsem, když jsme se přiblížili, a vytrhla ho ze zamyšlení. „Ráda bych vám představila Davida Huea. Je to pojišťovací agent, který mi pomohl dostat Saladana.“

„Davide,“ řekl Takata, svlékl si rukavici a napřáhl dlouhou štíhlou ruku. „Rád vás poznávám. Vypadá to, že jste při Rachelině posledním případu nepřišel k úhoně.“

David se vřele usmál, aniž by odhalil zuby. „Tak nějak,“ řekl, pustil jeho ruku a zhoupl se o krok dozadu. „Když se ale objevili chlápci s bouchačkami, začal jsem pochybovat.“ Naoko se otřásl a otočil se čelem k teplu plamenů. „To na mě bylo příliš,“ řekl tiše.

Byla jsem ráda, že nevytřeštil oči a nezačal koktat nebo pištět a poskakovat jako Erica, než ji Kisten popadl za límec a odvlekl pryč.

„Davide!“ zavolal Kisten, když jsem se k němu zahloubaně obrátila. „Můžeme si promluvit o mém člunu? Kolik by mě stálo nechat si ho pojistit u tvé společnosti?“

Davidovi unikl bolestivý povzdech. „To mám z toho, že pracuju pro pojišťovnu,“ řekl tiše.

Zvedla jsem obočí. „Myslím, že se jenom snaží dostat někoho mezi sebe a Eriku. Ta holka neví, kdy má sklapnout.“

David vykročil. „Nenecháš mě samotného příliš dlouho, že ne?“

Zakřenila jsem se. „Je to jedna z povinností členky tvé smečky?“ řekla jsem a Takata vykulil oči.

„Vlastně je.“ Zvedl ruku, zamával Kistenovi a vydal se k němu. Cestou se zastavil a špičkou boty postrčil zpátky do plamenů polínko. Howard se mu na opačné straně vatry smál a zelené oči se mu leskly.

Pohlédla jsem na Takatu a zjistila, že mu obočí vystřelilo vzhůru. „Patříte k jeho smečce?“ zeptal se.

Kývla jsem a posadila se na piknikový stůl vedle něj. „Kvůli pojištění.“ Hrnek se svařákem jsem postavila na stůl, opřela si lokty o kolena a vzdychla. Milovala jsem slunovrat a nejen kvůli jídlu a oslavám. Od půlnoci do východu slunce přestala v Cincinnati svítit všechna světla a byl to tak jediný čas, kdy jsem viděla noční nebe takové, jaké mělo být. Se zloději, kteří se v té době vydali na lup, se úřady vypořádaly tvrdě, takže problémy byly minimální.

„Jak se vám vede?“ řekl Takata. Překvapil mě, protože jsem skoro zapomněla, že tu je. „Slyšel jsem, že jste skončila v nemocnici.“

Rozpačitě jsem se usmála, protože jsem věděla, že poté co jsem víc než dvě hodiny ječela na Takatově koncertě, začínám vypadat unaveně. „Jsem v pořádku. Ještě se mě nechystali propustit, ale Kisten ležel o kus dál na stejné chodbě, a poté co nás nachytali, jak, no, experimentujeme s ovládáním jeho lůžka, dospěli k názoru, že jsme na tom oba očividně dost dobře, abychom mohli ven na ulici.“ Protivná stará noční sestra. Vztekala se, jako bychom dělali něco… no, v každém případě to byla protivná stará noční sestra.

Takata se na mě zadíval a já zrudla a stáhla si pletenou čepici přes uši. „Vpředu čeká limuzína,“ řekla jsem, abych změnila téma. „Chcete, abych ji poslala pryč?“

Znovu se zahleděl na černé větve nad sebou. „Můžou počkat. Mají s sebou jídlo.“

Kývla jsem a uvolnila se. „Dáte si horké víno?“

Trhl sebou a vytřeštil šokovaně oči. „Ne. Ne, díky.“

„Takže svařák?“ nabídla jsem. „Tady. Ještě jsem se nenapila.“

„Nalijte mi jenom hlt,“ řekl, podal mi prázdný šálek a já mu do něj nalila polovinu svého pití. Cítila jsem se zvláštně, jak jsem tak seděla vedle Takaty a dělila se s ním o pití. Najednou jsem se ale napjala, protože jsem ucítila slabé zadrnčení. Ztuhla jsem, nevěděla jsem totiž, co to bylo, a Takata se mi zadíval do očí.

„Vnímala jste to?“ řekl a já kývla. Cítila jsem znepokojení a lehké obavy.

„Co to bylo?“

Takatova široká ústa se roztáhla v ještě širším úsměvu. „Kruh na Fountain Square. Šťastný slunovrat.“ Zvedl šálek a já si s ním automaticky přiťukla.

„Šťastný slunovrat,“ zopakovala jsem. Připadalo mi zvláštní, že jsem ho cítila, to se ještě nikdy nestalo. Ale možná jsem se na něj stala citlivější, když jsem ho sama uzavřela.

Ovládl mě pocit, že se světem je všechno v pořádku. Usrkla jsem svařák a přes okraj hrnku jsem viděla, jak na mě David upírá prosebný pohled. Eričina pusa se nepřestala pohybovat a Kisten ho držel za rameno a snažil se s ním přes ni mluvit. „Promiňte,“ řekla jsem a sklouzla ze stolu. „David potřebuje zachránit.“

Takata se zachechtal a já se beze spěchu vydala kolem ohně. Přestože Kisten ani na okamžik nepřestal hovořit s Davidem, upíral pohled na mě a žár v mém břiše sílil.

„Eriko,“ řekla jsem, když jsem k nim dorazila. „Takata ti chce zahrát písničku.“

Takata se prudce narovnal a zděšeně na mě pohlédl, když mladá žena zaječela. Kisten s Davidem se nahrbili úlevou, jakmile se Erica rozběhla okolo ohně k Takatovi. „Díkybohu,“ zašeptal Kisten, když jsem se posadila na její místo. „Ta holka snad nikdy nemlčí.“

Odfrkla jsem si, přisunula se blíž a opřela se o něj stehnem. Objal mě, přesně jak jsem chtěla, a přitáhl si mě blíž. Kisten měkce vydechl a já se zachvěla. Věděla jsem, že cítí, když mě začne šimrat jizva. „Nech toho,“ zašeptala jsem zahanbeně a jeho stisk zesílil.

„Nemůžu si pomoct,“ řekl při nádechu. „Kdy všichni odejdou?“

„S východem slunce,“ řekla jsem a odložila pití. „Čekání ti neuškodí.“

„To nemůžeš vědět,“ vydechl a já se podruhé zachvěla.

„Tak,“ řekl Kisten hlasitěji, když si David začal připadat trapně. „Rachel říkala, že jsi ji požádal, aby se stala tvojí rádoby parťačkou a tys tak mohl pobírat dva platy a ona získala dobré pojištění.“

„Ach ano…“ vykoktal David a sklopil hlavu, aby skryl oči pod kloboukem. „Co se toho týče…“

Vyskočila jsem, když si Kistenova ruka našla cestu pod můj kabát a dotkla se holé kůže na mém pase. „Líbí se mi to,“ zamumlal a nemluvil přitom o krouživých pohybech, kterými mi masíroval kůži, aby mě zahřál. „Vynalézavé. Jsi můj člověk.“

David zvedl hlavu. „Omluvíte mě?“ zamumlal a rychle si posunul brýle na nose. „Ještě jsem se nepřivítal s Ceri a Keasleym.“

Zachechtala jsem se a Kisten si mě přitáhl blíž. „Udělej to, Peabody,“ řekl Kisten.

Malý dlak se zprudka zastavil, varovně se na něj zamračil, pak znovu vykročil a zdržel se, jen aby si dolil víno.

Můj úsměv pomalu povadl. Cítila jsem pronikavou vůni kůže, která se mísila se silným aroma hořícího jasanu. Přitulila jsem se ke Kistenovi. „Hej,“ řekla jsem tiše a s očima upřenýma do ohně. „David chce, abych podepsala nějaký papír. Abych se přidala k jeho smečce.“

Dech se mu zadrhl. „Žertuješ,“ řekl a odstrčil mě od sebe, aby mi viděl do tváře. Modré oči měl vykulené a ve tváři překvapený, užaslý výraz.

Zadívala jsem se na své studené prsty a vložila je do jeho. „Chci, abys mi šel za svědka.“

„Ach.“ Obrátil oči k ohni, pohnul paží a lehce se odsunul.

Když jsem pochopila, zakřenila jsem se a rozesmála se. „Ne, ty idiote,“ řekla jsem a šťouchla ho do paže. „Jde o členství ve smečce, ne o pouto mezi druhy. U Zvratu, nemíním se za něj vdát. Jde jen o legální dohodu. Já díky ní získám pojištění a jeho nebudou moct vyhodit. Nechce smečku a přesně tu by měl na krku, kdyby požádal dlačku.“

Kisten dlouze a pomalu vydechl a já cítila, jak jeho stisk znovu zjemněl. „Dobře,“ řekl a přitáhl si mě blíž. „Protože jsi moje alfa samice, kotě, a ničí jiná.“

Výmluvně jsem na něj pohlédla, což nebylo nijak jednoduché, když jsem mu skoro seděla na klíně. „Kotě?“ řekla jsem suše. „Chceš vědět, co jsem provedla poslednímu chlápkovi, který mi tak řekl?“

Kisten mě k sobě drsně přivinul. „Možná později, lásko,“ zašeptal a mě znovu rozkoší zamrazilo. „Nechceme šokovat tvé přátele,“ dodal a společně jsme se zadívali na Howarda s Keasleym, kteří se smáli tomu, jak se Ceri snažila jíst s’more, aniž by se umazala.

„Půjdeš mi za svědka?“ zeptala jsem se.

„Jasně.“ Zesílil stisk. „Myslím, že je dobré vytvářet si pouta.“ Spustil ze mě paži a já spolu s ním pohlédla na Ivy, která se na nás mračila. „Ale Ivy je možná jiného názoru.“

Ustaraně jsem se od něj odtáhla. Ivy vstala, dlouhými, rychlými kroky vyšla nahoru po schodech a zmizela v kostele. Práskla dveřmi tak silně, až z nich spadl věnec.

Erica si ničeho nevšimla, energicky vyskočila a snažila se přesunout lavici blíž k ohni. Ozval se vzrušený hovor a Keasley s Ceri přistoupili blíž, když Takata konečně vytáhl kytaru, kterou doposud ignoroval. Usadil se a prokřehlými prsty začal pomalu drnkat na struny. Bylo to příjemné. Opravdu příjemné. Jediné, co chybělo, byl Jenks, jeho nemístné poznámky a jiskřivý skřítkovský prášek.

Povzdychla jsem si a Kisten se mi otřel rty o ucho. „Přivedeš ho zpátky,“ vydechl.

Překvapilo mě, že věděl, nač myslím. „Víš to jistě?“ zeptala jsem se.

Cítila jsem, jak kývl. „Jakmile přijde jaro a zase bude moct ven, vrátí se. Má o tobě příliš vysoké mínění, než aby tě nevyslechl, až se začne hojit jeho raněná pýcha. Já vím o velkém egu všechno, Rachel. Budeš muset žebrat.“

„To zvládnu,“ řekla jsem tichounce.

„Myslí si, že to byla jeho vina,“ pokračoval Kisten.

„Přesvědčím ho o opaku.“

Dýchl mi za ucho. „Jsi prostě moje děvče.“

Usmála jsem se pocitům, které ve mně probouzel. Pohlédla jsem na Ivyin stín v kuchyni, pak na improvizovaný koncert. Jednoho svědka už jsem měla. Zbývali dva. A získat je bude asi těžké. Přece jen jsem nemohla požádat Ceri nebo Keasleyho. Na formuláři bylo místo pro číslo sociálního pojištění. Ceri žádné neměla a já věděla i bez ptaní, že Keasley by své neuvedl. Nedostával žádné šeky od státu, což mě vedlo k domněnce, že hraje mrtvého.

„Omluvíš mě?“ zamumlala jsem, když Ivyin stín za oknem zahalila pára z horké vody, kterou pustila do dřezu. Kisten povolil stisk. Takata na mě pohlédl, a než jsem se odvrátila, spatřila jsem v jeho očích neznámý cit.

Zastavila jsem se, pověsila věnec zpátky na háček a vešla. Opřelo se do mě teplo kostela, proto jsem si sundala čepici a odhodila ji k tmavému krbu. Vešla jsem do kuchyně a našla Ivy, jak se se sklopenou hlavou opírá o pult a rukama si svírá lokty.

„Ahoj,“ řekla jsem a zaváhala na prahu.

„Ukaž mi tu smlouvu,“ řekla, natáhla ruku a zvedla hlavu.

Rozevřela jsem rty. „Jak jsi…“ vykoktala jsem.

Přes rty jí přelétl trpký úsměv. „Zvuky se přes oheň dobře nesou.“

Zahanbeně jsem vytáhla dokument z kapsy. Byl studený od chladného nočního vzduchu a zároveň teplý od mého těla. Vzala si ho a svraštila obočí. Otočila se ke mně zády a rozložila ho. Zavrtěla jsem se. „Hm, potřebuju tři svědky,“ řekla jsem. „Byla bych ráda, kdybys byla jedním z nich.“

„Proč?“

Neotočila se a ramena měla ztuhlá. „David nemá smečku,“ řekla jsem. „Když ji bude mít, pro jeho společnost bude těžší ho vyhodit. Udrží si práci, i když nebude mít partnera, a já skrz něj získám pojištění. Bude mě stát jenom dvě stovky měsíčně, Ivy. O nic jiného mu nejde, jinak by požádal dlačku.“

„Já vím. Ptala jsem se, proč chceš můj podpis?“ S papírem v ruce se otočila a prázdný výraz její tváře mi byl nepříjemný. „Proč je pro tebe důležité, abych to podepsala?“

Otevřela jsem ústa a zase je zavřela. Vzpomněla jsem si na to, co říkal Mlok. Domov pro mě nepředstavoval dostatečně silné pouto, ale Ivy ano. „Protože jsi moje partnerka,“ řekla jsem zapáleně. „Protože moje činy ovlivňují i tebe.“

Ivy mlčky sebrala pero z kelímku na stole a cvakla jím. Najednou mi bylo trapně, protože jsem si uvědomila, že kus papíru dává Davidovi něco, po čem sama toužila: hmatatelné pouto se mnou.

„Zatímco jsi byla v nemocnici, prověřila jsem ho,“ řekla. „Nedělá to, abys mu pomohla s nějakým problémem.“

Zvedla jsem obočí. To mě ani nenapadlo. „Říkal, že se tím k ničemu nezavazuju.“ Zaváhala jsem. „Ivy, žiju s tebou,“ řekla jsem ve snaze přesvědčit ji, že naše přátelství žádný papír nepotřebuje a obě naše jména stojí nad dveřmi. Obě.

Mlčela, obličej měla bez emocí a hnědé oči prázdné. „Důvěřuješ mu?“

Kývla jsem. Musela jsem se spolehnout na svůj instinkt.

Pousmála se. „Já taky.“ Odstrčila stranou talíř se sušenkami a pečlivě, a přesto skoro nečitelně, se podepsala na první řádek.

„Díky,“ řekla jsem, když mi papír vrátila. Pohlédla jsem za ni, protože se otevřely zadní dveře. Ivy vzhlédla a já viděla, jak jí zjihly oči, když na koberci u dveří zadupaly známé kroky. To se Kisten snažil sklepat z bot sníh. Vešel do kuchyně s Davidem v patách.

„Podepíšeme ten papír, nebo ne?“ řekl Kisten a napětí v jeho hlase mi prozradilo, že je připravený se s Ivy pohádat, kdyby couvla.

Ivy cvakala perem tak rychle, že skoro bzučelo. „Už jsem ho podepsala. Jsi na řadě.“

Narovnal ramena, zakřenil se, když mu podala pero, a přidal pod její podpis svůj. Doplnil číslo sociálního pojištění a podal pero Davidovi.

Ten se protáhl mezi nimi a vedle jejich vysoké elegance vypadal malý. Viděla jsem, jak se mu ulevilo, když připojil své plné jméno. Vzala jsem si pero a s bušícím srdcem si přitáhla papír blíž.

„Tak,“ řekl Kisten, když jsem se podepsala. „Koho požádáte, aby se stal třetím svědkem?“

„Jenkse,“ řekly jsme s Ivy společně a já vzhlédla. Zadívaly jsme se jedna druhé do očí a já cvakla perem.

„Řekneš mu to za mě?“ zeptala jsem se Davida.

Dlak sebral papír, pečlivě ho složil a schoval do vnitřní kapsy kabátu. „Nechceš požádat někoho jiného? Nemusí ti vyhovět.“

Pohlédla jsem na Ivy, narovnala se a zastrčila si za ucho kudrnu. „Patří k naší firmě,“ řekla jsem. „Pokud chce celou zimu trucovat ve sklepě nějakého dlaka, klidně, ale s prvním táním chci jeho skřítkovský zadek mít tady, jinak se pořádně naštvu.“ Zhluboka jsem se nadechla a dodala: „A možná ho to přesvědčí, že si ho vážím jako člena týmu a je mi to líto.“

Kisten zašoupal nohama a udělal krok dozadu.

„Zeptám se ho,“ řekl David.

Otevřely se zadní dveře a dovnitř vpadla Erica s rudými tvářemi a blýskajícíma se očima. „Hej! Pojďte! Je připravený hrát! Panebože, zahřál se a je připravený hrát, a vy se tady nacpáváte! Pohněte zadky!“

Ivy obrátila pohled od sněhu, který Erica natahala dovnitř, ke mně. David vykročil a tlačil přelétavou gotickou upírku před sebou ven. Kisten je následoval a z jejich hovoru čišelo přátelství. Takata začal hrát a já vykulila oči, když se Ceri pustila nadpozemským hlasem do zpěvu koledy starší, než byla ona sama. Dokonce ji zpívala latinsky. Moje obočí vystřelilo vzhůru a pohlédla jsem na Ivy.

Ivy si zapnula kabát a z pultu sebrala rukavice. „Opravdu ti to nevadí?“ zeptala jsem se jí.

Kývla. „Požádat Jenkse, aby podepsal kus papíru, může být jediný způsob, jak mu vtlouct do té jeho natvrdlé makovice, že ho potřebujeme.“

Zašklebila jsem se, šla před ní a snažila se přijít na to, jak Jenksovi vysvětlit, že jsem udělala chybu, když jsem mu nevěřila. Vyklouzla jsem z Algaliareptovy smyčky a podařilo se mi zbavit se nejen jedné démonské značky, ale taky zlomit pouto důvěrníka s Nickem − ne že by na tom teď záleželo. Šla jsem na rande s nejmocnějším starým mládencem ve městě a dala si s ním snídani. Zachránila jsem tisíc let starou elfku, naučila se, jak být sama sobě důvěrnicí, a zjistila, že jsem přeborník ve hře v kostky. Nemluvě o tom, že jsem objevila, že můžu mít sex s upírem, aniž by mě kousl. Proč jsem měla pocit, že přesvědčit Jenkse, aby si se mnou promluvil, bude obtížnější než všechno tohle dohromady?

„Dostaneme ho zpátky,“ zamumlala Ivy za mnou. „Dostaneme.“

Oddupala jsem dolů po zasněžených schodech a do hudbou a hvězdami protkané noci a odpřísáhla si, že se nám to podaří.