Období: květen 2012

Recenze knihy zde: číst dál

Recenze knihy:  číst dál

ČTYŘI číst dál

18.5.     autogramiáda americké autorky Patricie Briggs     14.30-15.30  číst dál

NEBE, PEKLO číst dál

VYSÁVÁNÍ DUŠÍCo jsem měla Vivian asi tak říci, když jsem stála tady v Leaseově kuchyni. Byla jsem vyděšená. A nejen kvůli sobě, ale kvůli Leaseovi a všem ostatním. Já jsem přivedla Vivian přímo k nim. Já jsem ji musela dostat ven, pryč od lidí, které jsem milovala. „Já − Ty jsi tady.“ Mozek mi připadal stejně zmrzlý jako tělo. Pozorovala jsem, jak hoří, zlatě, jasně. číst dál

NEROZMAŽ MI číst dál

LHÁŘI, LHÁŘI, číst dál

RŮŽOVÁ, TŘPYTIVÁ LÁSKALease vypadal úplně zmateně. „Ty si myslíš, že mě zabíjíš?“ číst dál

HELE, PITOMEČKUUlevilo se mi, když Lease o něco později zaklapl učebnice, měla jsem předtím příliš mnoho času na to, abych tam seděla, mudrovala o ztracených přátelích, vlkodlacích a stupňujících se útocích Ohňové dívky. Už mě nebavilo připadat si pořád provinile a vyděšeně. číst dál

ROŠŤÁRNY číst dál

JE TO V RODINĚ„Tvoje máma?“ zeptala jsem se. Otočila jsem se zpátky k rybníku a hledala jsem něco na způsob domu, ale nic tam nebylo. Lease zdvihl kámen, zkušeně škubnul zápěstím a žabkou ho hodil po hladině. Ostatní s očekáváním sledovali vodu, a tak jsem dělala totéž. číst dál

NEČEKANÉ SETKÁNÍChodila jsem chodbami Střediska, mrkala jsem do zářivé běli. Všude bylo prázdno. Neustále jsem čekala, že budu nacházet mrtvoly, ale bylo to tam panensky čisté, opuštěné. Stála jsem před svou buňkou, pak jsem prošla dveřmi bez otevření. To bylo divné. číst dál

V DOMÁCÍM VĚZENÍMozek mi odmítal přijmout pravdu. Vysvobodila jsem Retha. Potenciální důsledky tohoto kroku byly obrovské. Nedokázala jsem na ně v tomto okamžiku myslet − v tomto okamžiku jsem nedokázala myslet na nic. Lease vstal ze země. číst dál

NENÍ TO V POHODĚSnažila jsem se znovu navázat spojení s Lish přes videoobrazovku, ale linka byla obsazená. Začala jsem si obouvat jednu botu a při tom jsem vyťukávala na komunikátoru Raquelino číslo. Zaklela jsem: i to bylo obsazené. Natáhla jsem si druhou botu, málem jsem v tom spěchu přepadla, pak jsem popadla Žaha a dýku. Pádila jsem dolů chodbou a modlila jsem se, aby mé tušení bylo liché, aby to byla jenom podivná shoda náhod. Zatím se žádný poplach nespustil; určitě to znamenalo, že je všechno v pořádku. Všechno muselo být v pořádku. číst dál