Období: květen 2012

ŽHNOUCÍ SRDCE„Co tím podle tebe myslel?“ zeptal se zamračeně Lease. Dneska mě překvapil: měl na sobě podobu naducaného, uhrovitého blonďáčka. Rozesmálo mě to; obvykle zůstával u té hezounkovské formy. Ale i tak jsem ho vespod viděla, takže vlastně nezáleželo na tom, jaký zevnějšek si vybral. číst dál

SOBECKÝ JE, číst dál

HON NA ČARODĚJNICILease viděl ty plameny pod mou kůží. Nemohla jsem tomu uvěřit. Možná nakonec nebyly paranormální. „Vážně? Jak to, že je vidíš?“ zeptala jsem se. číst dál

ZAPALTE MŮJ OHEŇDruhý den (po odeslání dosti úsečného vzkazu, v němž jsem Raquel informovala, že jdu za Leasem) jsem vešla do jeho místnosti s laptopem v ruce. Dneska dopoledne byl za Číňana a naprosto k sežrání. „Co sis naplánovala na dnešek?“ číst dál

VIDÍM PŘÍMO číst dál

ČINKY, HOŠI číst dál

NENÍ NAD DOMOVJednoho upíra jsem dokázala zvládnout. Sakra, možná bych si poradila i s pěti najednou − vždyť jsou to jen scvrklé mrtvolné svaly a tak, ale dvacet upírů? Moje vyhlídky se mi nelíbily, co se to tu dělo? Upíři jsou od přírody samotářští. Tohle bylo divné. A velmi, velmi špatné. číst dál

DEN SAMÁ číst dál

JÁ A NEJÁPřipadalo mi, že moje oči nejsou schopné se na toho tvora zaměřit. Neustále mu klouzaly po bocích, neschopné nalézt cokoliv, čeho by se mohly držet. Ten tvor nebyl úplně neviditelný, ale blížil se k tomu tolik, jak jen se fyzická bytost neviditelnosti blížit může. Představte si, že se pokoušíte jít do pětačtyřicetistupňového svahu pokrytého patnácti centimetry ledu. Takové bylo dívat se na toho chlapa. číst dál

OCH, KOUSNI MĚ„Moment − ty jsi − Ty jsi zrovna zívla!“ Upírovy paže zdvižené nad hlavou v klasické drákulovské pozici mu klesly k bokům. Zatáhl své mimořádně velké bílé špičáky za rty. „Cože, bezprostředně hrozící smrt pro tebe není dost vzrušující?“ číst dál