Mediátor 6 Čtvrtý rozměr lásky - Meg Cabotová

19Žuchla jsem na zem tak prudce, že jsem si vyrazila dech z plic. Jako by vás někdo praštil do zad železničním pražcem – to už se mi taky jednou stalo, takže moc dobře vim, co vám to tady vykládám. Zůstala jsem ležet na zemi totálně ochromená a uvědomovala si jen ostrou, palčivou bolest. číst dál

21„Suzie!“ číst dál

17Krev mi ztuhla v žilách. číst dál

15Nevim, jak dlouho jsem tam ležela. Nejspíš dost dlouho na to, abych začala uvažovat nad tím, jestli by nestačilo zavřít oči, abych se přenesla zpátky domů. Kdoví, kde bych skončila? Nejspíš někde na zadním dvorku. Při svým štěstí v porostu jedovatýho břečťanu, protože teďka žádnou stodolu za barákem nemáme. Ale všechno by bylo lepší než ležet zkroucená na podlaze seníku, kde mi vlasama může lízt bůhvíco a ve spáncích mi zběsile škube. číst dál

13Byl to můj pokoj, a přece nebyl. číst dál

11Andy se kvůli dražbě s vařením zdržel, takže jsem nakonec dorazila domů včas. Mamka vůbec nechápala, proč jsem u jídla tak potichu. Napadlo ji, jestli jsem náhodou nedostala úpal, když jsem celej den seděla u pultu s těma pekařskejma zázrakama. číst dál

9„Je v tom pšenice?“ zeptala se ženuška s čínským copem a v obrovskejch slunečních brejlích. V ruce držela čokoládovou sušenku. číst dál

7„Otče Dominiku?“ Sama jsem slyšela, jak mi hlas přeskakuje. Rozčilením. „Otče Dome, jste tam?“ číst dál

5Pan Walden ukázal na stoh předtištěnejch lejster a vyzval nás: „Pouze tužky číslo dvě, prosím.“ číst dál

3„Tak copak jsme dneska při laborkách probírali s naším milým kmotrem?“ zajímal se Paul. číst dál

mediátor číst dál