Linie krve - Tanya Huffová, KREVNÍ POUTA: kniha 3

Šestnáct číst dál

Patnáct číst dál

Třináct číst dál

Čtrnáct číst dál

Dvanáct číst dál

Deset číst dál

Jedenáct číst dál

Devět číst dál

Sedm
„… momentálně tu není nikdo, kdo by mohl váš telefonát vyřídit. Jestli mi po zaznění tónu necháte na záznamníku vzkaz, ozvu se vám, jakmile to bude možné. Prosím vás, abyste nepokládali za samozřejmé, že si pamatuji, kam jsem si založil vaše telefonní číslo.“
„Henry? Vicki. Dnes v noci chci prověřit tu dílnu. Egyptologické oddělení je v pátém patře na jižním konci muzea, setkáme se tam, jak nejdříve budeš moci.“ Na vteřinu se zamyslela a potom dodala: „U pultu bude jediný hlídač. Předpokládám, že se dokážeš bez problémů dostat dovnitř.“ Vicki zamračeně položila sluchátko. Jelikož do so... číst dál

Osm
„Našel jsi ty papíry, které sis někam založil?“
„Papíry?“ otázal se Celluci a přidržel jí dveře restaurace.
„Ty papíry, pro které si do muzea přišla tvoje sestřenice.“ Doktorka Shanová zavrtěla hlavou nad jeho nechápavým výrazem. „Včera jsi jí zavolal a požádal jsi ji, aby ti pro ně po práci zašla do muzea…?“
Náhle to Cellucimu celé došlo. „Aha, tahle sestřenice. Tamty papíry.“ Uvažoval, jestli ho Vicki nevarovala záměrně, nebo jestli ji prostě jen nenapadlo zasvětit ho do jejich nového rodinného vztahu. „Dnes odpoledne jsme je našli u nás v kanceláři. Asi jsem ti měl zavolat a dát ti v... číst dál

Šest číst dál

... číst dál

Čtyři číst dál

Dvě
„Mé jméno je Ozymandias, Král králů: Pohleď na mé dílo, ty, kdož jsi Mocný, a zoufej si!“
Detektiv-seržant Michael Celluci se na svou společnici zamračil. „Co to k čertu blábolíš?“
„Blábolíš? Já neblábolím. Přemítala jsem o pomnících, jež staví člověk člověku.“ Vicki Nelsonová si pro jistotu posunula brýle na nose, předklonila se s napnutýma nohama a položila obě dlaně na beton, na němž stála.
Celluci se nad tou ostentativní demonstrací ohebnosti ušklíbl – zjevně mu měla připomenout jeho vlastní omezení – zaklonil hlavu a zahleděl se vzhůru k vrcholku CN Tower. Z pozice u jejího úpatí s... číst dál

Tři
„Ahoj, mami.“
„Ahoj, zlato. Jak jsi věděla, že jsem to já?“
Vicki si povzdechla a utáhla si pevněji ručník pod pažemi. „Právě jsem vlezla do sprchy. Kdo jiný by to mohl být?“ Její matka byla naprostý přeborník ve volání v nejméně vhodnou dobu. Henry kvůli tomu jednou málem zemřel – nebo že by díky témuž telefonátu jen těsně unikla smrti ona sama? Vicki se zatím nepodařilo najít na tuto otázku plně uspokojivou odpověď.
„Je za pět minut tři čtvrtě na devět, zlato, neříkej mi, že teprve vstáváš.“
„Tak dobře.“
Nastala dlouhá pauza, během níž Vicki čekala, až si matka její poslední poznámku ... číst dál