Alfa a Omega: kapitol 4

Napsal Niletka.blogerka.cz (») 30. 12. 2012 v kategorii Alfa a Omega 1 - Štvanice Briggs Patricia, přečteno: 510×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinepatrici.jpg

Čtyři

Severozapadni Montana

Cabinetska divočina

WALTER nevěděl, proč přežil utok zviřete o nic vic, než

chapal, jak přežil tři cesty ´Nam, když tolik jeho přatel,

jeho druhů, ne. Možna jeho přežiti v obojim bylo štěsti- nebo

možna osud měl pro něj připravene jine věci.

Jako dalšich třicet let putovani samotneho v lesich.

Pokud jeho přežiti po utoku zviřete bylo nepravděpodobne,

zbytek toho byl prostě divny.

Prvni věc, ktere si všiml, byla, že bolestiva artritida, ktera

pronasledovala jeho ramena a kolena, duněni stare rany v

jeho boku, všechno zmizelo. Zima už mu nevadila.

Trvalo mu mnohem dele, než si uvědomil, že jeho vlasy a

vousy znovu ziskaly barvu jeho mladi- neměl zrcadlo.

Tehdy začal věnovat pozornost zvlaštnostem. Byl rychlejši a

silnějši, než kdy byl. Jedina zraněni, ktera se neuzdravovala

tou pozoruhodnou rychlosti jako jeho břicho, byla ta na jeho

pošramocene duši.

Doopravdy nepochopil, co se stalo, dokud se rano po prvnim

uplňku neprobudil s krvi v ustech, za nehty, a na celem nahem

těle: paměť na to, co udělal, co se z něj stalo, jasna jako

diamanty. Potom pochopil, že se stal nepřitelem a plakal nad

ztratou zbytku jeho lidstvi.

Aspen Creek, Montana

S Charlesovou paži kolem ramen, Anna všechny nasledovala

na mrazive parkoviště kostela. Zastavili se na chodniku a

sledovali, jak se parkoviště pomalu vyprazdnilo. Několik lidi

odchazejicich z kostela se divalo na Annu, ale nikdo se

nezastavil.

Když stali většinou sami, nalezla Anna samu sebe pod šedookym

zkoumanim, ktere bylo opatrne, i přes přatelsky usměv,

ktery ji Samuel věnoval.

"Takže ty jsi to zatoulane štěně, ktere se můj bratr rozhodl

přinest domů? Jsi menši, než jsem čekal."

Nemožne se urazit, když jasně nic z toho tak nebylo určeno;

alespoň ji nenazval fenou.

"Ano," řekla, pečlivě odolavajic nutkani kroutit se pod jeho

pohledem nebo donekonečna blabolit, jako to občas dělala,

když byla nervozni.

"Samueli, tohle je Anna. Anno, můj bratr Samuel," řekl

Charles na uvod.

Zřejmě se rozhodujic, že Charlesův stručny uvod nebyl dost

dobry, jeho bratr znovu uvedl sam sebe. "Doktor Samuel

Cornick, starši bratr a tryznitel. Velmi přijemne, setkat se s

tebou, Anno-"

"Lathamova," řekla mu, přejic si, aby mohla přijit s něčim

chytrym.

Věnoval ji okouzlujici usměv, ktery, všimla si, nerozehřal jeho

oči. "Vitej v rodině." Pohladil ji po hlavě, hodně, pomyslela si,

aby draždil Charlese. Ktery řekl pouze, "Přestaň flirtovat s

mou družkou."

"Chovejte se slušně," řekl Bran. "Samueli, vezmeš Charlese

zpatky na kliniku a podivaš se na jeho zraněni? Mam pro něj

praci, ale pokud se brzy nezotavi, najdu někoho jineho k

poslani. Nemyslim, že se hoji tak dobře, jak by měl."

Samuel pokrčil rameny. "Jasně. Žadny problem." Podival se

na Annu. "Mohlo by to ale chvili trvat."

Nebyla hloupa. Chtěl mluvit s Charlesem bez ni- nebo to byl

možna Bran, a Samuel prostě vypomahal.

Charles to pobral taky, protože hladce řekl, "Proč nevezmeš

truck zpatky k domu. Samuel nebo tata mě hodi zpatky."

"Jasně," řekla mu s rychlym usměvem- neměla důvod citit se

zraněna, řikala si važně. Otočila se a šla rychle do auta.

Mohla něco udělat s časem pro sebe. Měla věci, ktere chtěla

zvažit bez Charlese kolem, aby zamlžoval jeji myšleni.

CHARLES chtěl zavrčet na jeji ulevu na jeho opuštěni,

vyplyvajici z jejiho rychleho ustupu k trucku.

Bojoval s iracionalnim vztekem, ktery citil vůči Samuelovi,

ktery ji tak půvabně poslal pryč, reagujic na přikazy, ktere

mu Bran posilal z mysli do mysli. Mohl vždycky řict, kdy jeho

otec mluvil k Samuelovi, něco v Samuelově tvaři to davalo

znat.

Samuel čekal, dokud se nedostala do auta a nevyjela z

parkoviště, než řekl, "Zabil jsi toho vlka, ktery ji tyral?"

"Je mrtvy." Z nějakeho důvodu, Charles nemohl odtrhnout

oči od vozu. Neměl rad jeji posilani pryč. Věděl, že se

nemusel ničeho bat, nikdo se nedotkne toho, co je jeho- a

cele město vědělo, co byla, diky Asilově vystoupeni na

pohřbu.

Dokonce i těch par lidi, kteři nebyli na pohřbu, takovi, jako

družka jeho otce- ktera svou nepřitomnosti dělala tiche

prohlašeni- to budou vědět, než uplyne hodina. Stejně,

nelibilo se mu poslat Annu pryč na vlastni pěst. Vůbec ne.

"Charlesi?" Hlas jeho bratra byl tichy.

"To je důvod, proč jsem tě požadal, aby Anna odešla,"

zamumlal Bran. "Chtěl jsem, abys viděl rozdil v něm. Byl

takhle včera, jakmile opustila jeho zrak. Je Omega a ja

myslim, že jeji vliv na něj maskuje přiznaky. Myslim, že

nedostali ven všechno střibro."

"Kdy byl postřeleny?"

"Den před včerejškem. Třikrat. Jedna spalila napřič jeho

ramena, jedna skrz jeho hruď a ven zady, a třeti skrz jeho

lytko. Všechny střibrne."

Charles sledoval okraj vozu kolem zatačky, ktera ji vezme

domů.

"Je vic citlivy na střibro než- Charlesi!"

Tvrde ruce ho popadly za ramena, a jeho otec se dotkl jeho

tvaře, zachycujic ho svym pohledem lepe, než jeho bratr

zachytil jeho tělo.

"Musim jit," řekl svemu Alfovi, srdce v krku. Nemohl myslet,

nemohl zůstat tady.

Musel ji chranit, ačkoliv byl zbity.

"Počkej," řekl mu jeho otec, a přikaz se mu omotal kolem

těla jako kalena ocel, zmrazic ho, kde stal, když všechno, co

chtěl udělat, bylo nasledovat truck. "Samuel se na tebe stale

musi podivat. Pošlu k ni Sage, ano?"

Dotek jeho otce, jeho hlas, a něco vic mu pomohlo ziskat

jeho myšlenky. Byl mimo kontrolu.

Zavřel oči a čerpal z doteku jeho otce na uklidněni zviřete,

dokud nemyslel jasněji.

"Udělal jsem to znovu, že?" zeptal se, i když doopravdy

nepotřeboval Branův souhlas. Zhluboka se nadechl a přikyvl.

"Sage bude dobra."

Nelibil se mu nikdo v jeho domě: jeho otce a bratra, ano, ale

jine lidi jen nezbytně. Přesto, nechtěl ani Annu samotnou.

Sage to uděla.

Nezrani jeho Annu a ochrani ji, dokud tam nebude on. Udrži

muže pryč. Něco neklidneho uvnitř se usadilo trochu pevněji.

Ale sledoval, jak jeho otec volal Sage na jeho mobilu a

poslouchal jeho zeptani, aby se šla sejit s Annou. Pak povolil

sam sobě byt tažen dolů na kliniku v Samuelově autě. Jeho

otec nasledoval v jeho Humvee.

"Tata mi řekl, že jsi musel zabit Gerryho," řekl svemu

bratrovi. Gerry byl syn doktora Wallace, zodpovědny za

zraněni počtu lidi a zabiti několika dalšich v jeho hledani

najit lek, ktery by mohl podmanit Brana ve spletitem spiknuti

v platnost dobreho doktora k přijeti jeho dvoji povahy.

Gerry se neobaval vedlejšich škod.

Samuel přikyvl, jeho tvař chmurna. "Nedal mi jinou volbu."

Dokonce i rozptyleny potřebou chranit svou družku a palenim

ran, ktere se nelečily spravně, Charles slyšel, co jeho bratr

neřekl. Tak tomu dal hlas. "Přemyšliš, kolik lidi zabijeme na

ochranu našeho otce? Kolik budeme mučit a zničime?"

"To je ono," zašeptal jeho bratr. "Zabijime lidi. Vlky a

nevinne pro našeho otce. V čem jsme tak odlišni, že jsme

přežili a Gerry si zasloužil zemřit?"

Jestli Bran poslal Samuela s Mercy do Tri-Cities k vylečeni

jeho melancholie, nefungovalo to moc dobře. Charles se

snažil stahnout pozornost ze sve družky a přijit s něčim na

pomoc jeho bratru. Bez Branova dotykani jeho, bylo těžši,

než by mělo, sjednotit si myšlenky.

"Naš otec vzal smečky pod jeho plašť bezpeči a kontroly.

Bez jeho vedeni, byli bychom tak chaotičti a rozptyleni jako

evropšti vlci- a lidsky počet oběti by byl taky mnohem vyšši.

Jaky by byl vysledek, kdyby se Gerryho plan zdařil?" zeptal

se Charles. Sage se postara o Annu za něj. Nebyl žadny

důvod pro tu hanebnou, řidici potřebu byt s ni.

"Gerry se domnival, že by jeho otec mohl přijmout vlka s

cilem porazit Marroka," zamumlal Samuel. "Kdo řika, že

neměl pravdu? Možna by zachranil sveho otce. Neni to o nic

vic špatne, co udělal, než když nas tata vyšle zabijet?"

"A když měl Gerry pravdu? Pokud by všechny jeho plany

nesly plody, pokud všechno, co jeho otec potřeboval k

přijmuti vlka, byl důvod, a kdyby, s pomoci Gerryho noveho

leku, zabil našeho otce a převzal to jako Marrok- co pak?"

zeptal se Charles. "Doktor byl dobry muž, ale můžeš si

myslet, že by mohl byt Marrok?"

Samuel přemyšlel, pak povzdechl. "Nebyl dost dominantni,

aby to udržel. Byl by tam chaos, jak by Alfove bojovali o

nadvladu, a Gerry by se je snažil zabit, jako šakal ve

stinech." Zaparkoval před klinikou, ale neudělal žadny pohyb

k vystoupeni. "Ale nezabijel bys pro tatu stejně? I kdyby

nebyl důležity pro přežiti vlků v teto zemi? Byl Gerry tak

špatny?"

"Porušil zakony," řekl Charles. Věděl, že takove věci nejsou

pro jeho bratra tak černe a bile. Samuel nebyl nikdy nucen

přijimat věci tak, jak byly, ne tak, jako Charles. Tak se

probiral skutečnostmi k něčemu, co mohlo pomoci.

"Gerry zabijel nevinne. Ne kvůli přežiti smečky, ale pro

slabou šanci přežiti jeho otce." Usmal se trochu, když něco,

to spravne něco, přišlo k němu. "Kdybychom ty nebo ja zabili

nevinne k ochraně taty, a ne pro přežiti nas všech, sam by

nas zabil."

Napěti odešlo ze Samuelovych ramenou. "Ano, udělal by to,

že?"

"Je ti lip na straně andělů?" zeptal se Charles, když jejich

otec zaparkoval vedle nich.

Samuel se unaveně usmal. "Řeknu tatovi, žes ho nazval

andělem."

Charles vystoupil a setkal se s otcovym pobavenym pohledem

přes kapotu Samuelova auta s pokrčenim ramen.

SAMUEL zapnul na klinice světla a zamiřil k jednomu z

vyšetřovacich pokojů.

"Dobře, stařiku," řekl. "Ukaž ty diry po kulkach." Ale jeho

usměv odpadl, když Charles začal bojovat se svym sakem.

"Počkej," řekl a otevřel zasuvku k uchopeni nůžek. Když

uviděl Charlesovu tvař, usmal se. "Hele, je to jen oblek. Vim,

že si můžeš dovolit ho nahradit."

"Zkoušky," zavrčel Charles. "Čtyři zkoušky a cesty do města,

byt pošťuchovany a pobizeny. Ne, děkuji ti. Tati, můžeš mi

pomoct sundat si to a udržet tveho syna a jeho nůžky mimo

dosah?"

"Polož ty nůžky, Samueli," řekl Bran. "Předpokladam, že když

se mu to podařilo oblect, svlekneme mu to bez řezani. Neni

třeba vrčet, Charlesi."

S pomoci, vyklouznuti ze saka bylo možne, ale nechalo to

Charlese zpoceneho a jeho otce mumlajiciho uklidňujici slova.

Dokonce se ani nezeptali, jestli chtěl pomoct s rozepinanim

košile, když ji z něj sundavali.

Samuel pohledl na růžovou veterinařskou folii a usmal se.

"To nebyl tvůj napad."

"Anna."

"Myslim, že se mi tahle tvoje mala vlčice libi. Možna se

trochu snadno vyděsi, ale čelila Asilovi aniž by se zapotila. A

každy, kdo se odvaži zabalit tě do růžove-"

Samuel nahle zvažněl, když přeřezal hloupou růžovou věc a

uviděl otvory, vpředu a vzadu. Položil tvař vedle rany a

přičichl, než převazal Charlese něčim meně okazalym.

Charles byl pobaveny zjištěnim, že daval přednost růžove,

protože ji na něj položila ona.

"Teměř jsme tě s touhle ztratili bratřičku. Ale voni to čistě

a vypada to, že se leči dobře. Sundej teď kalhoty, chci se

podivat na tu nohu, kterou ses snažil nešetřit."

Charles si nerad sundaval oblečeni- přiliš mnoho Indiana v

něm, předpokladal. To a mala nechuť ukazovat jeho zraněni.

Neměl rad, aby dalši lide znali jeho nedostatky, dokonce ani

jeho bratr a otec. Neochotně sloupnul kalhoty. Samuel se

mračil ještě dřiv, než světle zelenou folii odřiznul. Jakmile

to udělal, položil proti tomu nos a ucuknul zpatky. "Kdo čistil

tohle?"

"Doktor Chicagske smečky." Nebylo moc lekařů, kteři by byli

vlkodlaci. Nikdo kromě Samuela, pokud věděl: doktor

Chicagske smečky byl jednim z novych, ktere Leo skryval

před Marrokem. Byti kolem všechny te krve a masa dělalo

obtižne pro vlkodlaka udržet jeho mysl u lečeni- i když si

nikdy nevšiml, že by to obtěžovalo Samuela.

"Byl to šarlatan," zavrčel jeho bratr. "Citim střibro na šest

palců od toho."

"Špatně vycvičeny v tom, že je vlk," opravil Charles. "Žadny

z Leovych novych vlků nevi, co dělat s jejich nosy- včetně

Anny. Pochybuju, že pomyslel očichat to kvůli střibru."

"A ja jsem v domněni, že se tě taky docela bal," řekl jeho

otec z rohu, kam se uchylil. "Nejsi zrovna dobry pacient."

"Na stůl," řekl mu Samuel. "Budu muset udělat nějake vrtani.

Tati, ty mu budeš pomahat, zatimco to budu dělat."

Bolelo to mnohem hůř, než dostat ten prvni vystřel, ale

Charles zůstal klidny, zatimco Samuel vrtal a zkoumal. Pot

mu kapal z čela, a touhu přeměnit se a zautočit držela na

uzdě, stěži, ruka jeho otce na jeho.

Snažil se nevěnovat pozornost tomu, co Samuel dělal, ale

bylo nemožne ignorovat jeho průběžny komentař uplně. Když

Samuel nalil do rany fyziologicky roztok, každy sval v těle se

napjal na protest, a on zasyčel.

Ale- "Je mi lito, stařiku, pořad tam něco je." A bylo zpatky

prohliženi a řezani. Nenechal sebe křičet, ale nemohl

zastavit vlči-kňučeni, když Samuel vyplachl ranu dalši davkou

fyziologickeho roztoku- nebo sten ze srdce, když Samuel

začal obvazovat, signalizujic konec mučeni.

Zatimco Charles stale ležel a byl mimo, snažic se znovu

naučit dychat, Samuel řekl, "Nezůstanu tady, tati."

Charles se přestal starat o svou nohu a sledoval Samuelovu

tvař. Samuel nebyl ve formě znovu byt pryč na vlastni pěst.

Předpokladal, že to jeho otec věděl- Bran byl s lidmi lepši

než Charles.

Bran neodpověděl, jen se pomalu otačel dokola a dokola na

male stoličce v rohu mistnosti.

Nakonec, Samuel byl pohaněny k pokračovani- nepochybně

pravě jak Bran určil. "Nemůžu zůstat. Přiliš mnoho lidi, kteři

toho zde přiliš mnoho očekavaji. Nechci byt smečka."

Bran pokračoval v otačeni se. "Tak co budeš dělat?"

Samuel se usmal, rychly zablesk, ktery zranil Charlesovo

srdce nedostatkem skutečnych pocitů za vyrazem. Ať se s

jeho bratrem v letech, kdy byl na vlastni pěst, stalo cokoliv,

změnilo ho to, a Charles se obaval, že ta změna byla

neodvolatelna. "Myslel jsem, že bych ještě nějakou dobu

škadlil Mercy."

Jeho hlas a tvař řikaly nahodou, ale jeho tělo bylo napjate,

vydavajic, jak moc mu na tom zaleži.

Možna tata nebyl blazen, když strkal Samuela a Mercy

dohromady- i když podle Charlesovych zkušenosti vztah

nebyl ani bezbolestny ani uklidňujici.

Možna bezbolestny a uklidňujici nebylo to, co Samuel

potřeboval.

"Co Adam?" zeptal se Charles nerad. Mercy žila v Tri-Cities

statu Washington, a Alfa Smečky kolumbijskeho pořiči nebyl

dost dominantni, aby udržel svou smečku se Samuelem v ni- a

Adam byl Alfa přiliš dlouho, aby se přizpůsoboval jinemu v

teto pozici.

"Už jsem s nim mluvil," odpověděl Samuel rychle.

"Je v pořadku s tvym převzetim?" nemohl pochopit Charles.

Jiny vlk možna, ale ne Adam.

Samuel se uvolnil proti přepažce a zazubil se. "Nepřevezmu

jeho smečku, stařiku. Jenom přijdu na jeho uzemi jako každy

jiny vlk samotař. Řekl, že s tim je v pořadku."

Marrokův obličej byl pečlivě neutralni- a Charles věděl, co

ho trapilo.

Byly noci, kdy se Samuel musel těžce opřit o smečku pro

stabilitu v poslednich dvou letech, kdy se vratil z Texasu, a

vlk samotař neměl smečku, o kterou se opřit.

Samuel, jako jeho otec- jako Asil- byl stary. Staři bylo pro

vlkodlaky nebezpečne. Zdalo se, že Samuela se věk nikdy

tolik nedotknul- dokud se par let před tim nevratil po byti

pryč na vlastni pěst po deset let.

"Samozřejmě," pokračoval Samuel, "nevi, že se stěhuju k

Mercy."

Adam měl take myšlenku na jejich maleho kojota, vzpomněl si

najednou Charles. "Takže Mercedes se ti rozhodla

odpustit?"

"Mercy?" Samuelovy oči se vyšplhaly na vrchol čela, ale

poprve za dlouhou dobu stiny opustily jeho oči. "Naše Mercy,

ktera se nikdy nenaštve, když se ti může pomstit?

Samozřejmě, že ne."

"Tak jak jsi ji přiměl souhlasit s tvym nastěhovanim?"

"Ještě ne," řekl sebevědomě. "Ale bude." Jakykoliv uskok

měl na mysli, rozzařil mu oči jejich starou radosti ze života.

Jeho otec to take viděl. Charles viděl, jak přišel k nahlemu

rozhodnuti.

"Dobře," řekl Bran nahle. "Dobře. Ano, jdi. Myslim, že to

bude nejlepši."

Cokoliv bylo se Samuelem špatně, byt v Aspen Creeku to

nedělalo o nic lepši.

Možna Mercedes bude mit větši štěsti. Pokud Samuela

nezabila- nebo jeho otce, pro tu zaležitost, pro jeji uvedeni

do palebne linie.

Charles, unaveny leženim na sve tvaři ve svem spodnim

pradle, se posadil a bojoval se zvoněnim v jeho ušich, ktere

hrozilo poslat ho zpatky dolů.

"Jak se citiš?" zeptal se Samuel, zpatky v režimu lekaře.

Charles zavřel oči a udělal inventuru. "Nemam pocit, že bych

strhnul dveře a už odešel, ale to může byt tim, že jsi už

udělal tve nejhorši."

Samuel se usmal. "Ne. Mohl bych tě mučit ještě chvili dele,

kdybych chtěl."

Charles mu věnoval pohled. "Je mi moc lepe, děkuji ti." Byl

zraněny, ale citil se vic sam sebou, než od chvile, kdy byl

střelen. Přemyšlel, proč otrava střibrem ho dělala tak

chraniciho Annu. Nikdy necitil nic jako tohle.

"Dobře." Samuel se podival na tatu. "Ne zitra nebo pozitři.

Kdyby byl někdo jiny, řekl bych ti nejmeně deset dni, ale

neni hloupy a je odolny. Se střibrem pryč, bude se hojit tak

rychle jako obvykle. Po středě cizinci nebudou moci řict, že

je něco špatně, takže nebude v nebezpeči, že bude napaden,

protože si nějaky idiot pomysli, že ho může dostat. Ale

pokud ho vyšleš ven mimo smečku samotneho, budeš s nim

muset posilat nějake svaly ještě par tydnů."

Charles se dival na sveho otce a čekal na jeho usudek. Běhat

kolem Cabinetske uprostřed zimy nebyla jeho oblibena věcty

hory se turistům moc nelibily.

Přesto, mohl udělat lepe, než kdokoliv, koho tu jeho otec

mohl vyzvat, zraněny nebo ne, zvlašť pokud to nebyl nějaky

vlk tulak ale utok na uzemi jeho otce.

Nakonec, Bran přikyvl. "Potřebuju vic tebe než rychlost.

Vydrži to tyden."

"Co budeš dělat s Asilem?" zeptal se Charles. "I přes

maximalni usili reverenda Mitchella, Samuela a doktora

Wallace, jeho samotneho- smečka je pravě teď pěkně

oškliva. Pokud ho zabiješ, ve smečce budou nasledky."

Bran se pousmal. "Ja vim. Asil za mnou přišel měsic před tim,

stěžujic si na sve sny a začal se mě ptat, jestli ho znovu

vytahnu z jeho utrpeni. Ne něco, čeho bych se normalně bal,

ale tohle je Maur."

"O kom sni?" zeptal se Samuel.

"Jeho mrtve družce," řekl Bran. "Byla umučena k smrti.

Nechce o tom mluvit, i když vim, že se citi provinile, protože

cestoval, když se to stalo. Řekl mi, že o ni přestal snit, když

se stal členem naši smečky- ale znovu to začalo minuly měsic.

Probouzel se zmateny a… někdy ne tam, kde šel spat."

Nebezpečne, pomyslel si Charles, mit vlka Maurske moci

venku a pod jeho vlastnim vedenim.

"Mysliš, že jeho smrt může počkat?" zeptal se Samuel.

Bran se usmal, skutečnym usměvem. "Myslim, že to může

počkat. Mame Omegu, aby mu pomohl." Jeho otec pohledl na

Charlese, a usměv se rozšiřil v křeněni. "Neopusti tě kvůli

němu Charlesi, bez ohledu, co Asil řekl k vylepšeni tveho

ocasu."

CHARLESŮV obyvaci pokoj, i když draze vyzdobeny, byl

stale hřejivy a utulny, rozhodla Anna. Jenom to nebyl jeji

domov. Toulala se neklidně po mistnostech, než se nakonec

usadila v ložnici, sedic v rohu na zemi s nohami přitaženymi,

objimajic samu sebe. Odmitla plakat. Jenom byla hloupa: ani

doopravdy nevěděla, proč byla tak rozrušena.

Vadilo ji byt poslana pryč- a zaroveň citila ulevu, když byla

sama v autě.

Vlkodlaci a nasili, vlkodlaci a smrt: šli spolu, jako banany a

arašidove maslo. Bylo lepši se skryvat zde, možna, než to bylo

v Chicagu, ale všichni byli monstra.

Nebyla to jejich chyba, vlků tady; prostě se snažili žit, jak

nejlepe mohli s touto kletbou, ktera je proměnila v drave

bestie. I Charles. I Marrok. I ona. Byla pravidla na byti

vlkodlakem: někdy muž musel zabit sveho nejlepšiho přitele

pro blaho všech. Lidske družky zestarly, zatimco vlkodlaci

zůstali mladi. Vlci jako Asil se snažili vnutit ostatnim

zautočit na ně, protože chtěli zemřit… nebo zabit.

Zhluboka se nejistě nadechla. Kdyby někdo zabil Lea a jeho

družku před lety, hodně lidi by stale bylo naživu- a ona by

byla senior v severozapadě s většinou stupňů v hudebni teorii

misto… čeho?

Potřebovala si najit praci, něco, co ji da smysl a život mimo

byti vlkodlak. Servirovani v Scorci´s ji zachraňovalo ve vice

směrech, než jen poskytovani vyplatni pasky. Je těžke se

utapět v sebelitosti, zatimco jste pracovali osm až deset

hodin denně. Nějak ale pochybovala, že tady byla prace pro

servirku.

Zazvonil zvonek.

Vyskočila a prudce si otřela tvař- ale jeji tvař byla sucha.

Zvonek znovu zazvonil, takže pospichala ven odpovědět k

přednim dveřim. Rozpor, řekla si. Byla tak rada za ziskani par

minut o samotě, a teď všechno, co chtěla, bylo rozptyleni.

Zahledla bronzově šedy Lexus, než byla jeji pozornost

upoutana ženou, ktera stala na verandě. Jeji vyraz byl

dobrosrdečny a přatelsky. Měla tmavě blond vlasy uhledně

spletene po francouzsku a skoro tak dlouhe, jako Charles.

Vlkodlak, řekl Anně jeji nos.

Žena se usmala a natahla ruku. "Ja jsem Leah," řekla.

"Marrokova manželka."

Anna vzala jeji ruku a rychle ji pustila.

"Pojďme dovnitř a popovidejme si, ne?" řekla žena přijemně.

Anna věděla, že Charles neměl rad svou macechu- nebo

letadla, auta, nebo mobily a takove věci. Kromě toho, nebyl

důvod pro jeji neklid. Přesněji řečeno, nebyl způsob ji

odmitnout, aniž by se urazila.

"Pojď dal," vyzvala ji zdvořile, ustupujic.

Marrokova žena svižně vstoupila kolem ni a do obyvaciho

pokoje. Jednou uvnitř, zpomalila, davajic mistnosti celou svou

pozornost, jako by ji předtim neviděla.

Anna měla nepřijemny pocit, že udělala chybu, nechavajic

ženu vejit.

Možna ji Charles nepouštěl do tohoto domu- nemohla

vymyslet nic jineho, co by mohlo odůvodnit Leahinu fascinaci

Charlesovym zařizenim.

Ledaže by cele zkoumani bylo jen mocenskou hrou navrženou

tak, aby bylo jasne, že Anna nebyla zdaleka tak zajimava,

jako mistnost. Jak Leah prozkoumavala, Anna se usadila na

druhem vysvětleni- nebyla to dost velka mistnost, aby

zabrala tolik času.

"Nejsi to, co jsem očekavala," zamumlala Leah nakonec.

Zastavila se před ručně vyrobenou kytarou, ktera visela na

zdi dost daleko od krbu, takže dřevu nehrozilo žadne

poškozeni z tepla. Mohla to byt ozdoba s vyjimkou hmatniku

nosiciho na hrani.

Anna nic neřekla, nebo se nepohnula z jejiho mista u dveři.

Leah se otočila, aby se na ni podivala, a v jeji tvaři teď

nebyla žadna laskavost nebo přatelskost.

"Musel pro tebe seškrabat dno sudu, ne? Musel jit celou

cestu do Chicaga, aby našel ditě, ženu, ktera vůbec

nepředstavuje žadny druh vyzvy.

Řekni mi, sedneš si a zůstaneš, když ti to řekne?"

Ošklivost utoku to udělala vice osobni, než jen touhu položit

menšiho vlka na misto. Leah, navzdory že byla Marrokovou

družkou, zněla žarlivě. Chtěla take Charlese?

Dveře se otevřely dokořan, a druha žena vešla do domu s

vlnou studeneho vzduchu a francouzskeho parfemu. Byla

vysoka a štihla, jako supermodelka- vypadal draze. Jeji

hněde vlasy byly melirovane se zlatem upozorňujicim na

zdůrazněni zlate glitry otřene přes jeji licni kosti a, vice

silně, přes par nadhernych modrych oči.

Anna ji poznala z pohřbu- byla nejen krasna, ale take

dramaticka, a ta kombinace ji dělala zapamatovatelnou.

Druha žena za sebou zavřela dveře a svlekla si lyžařskou

bundu, hodic ji nahodně na nejbližši židli. Stale na sobě měla

tmavou sukni a svetr, ktere měla dřive.

"Ale jdi, Leah. ´Sedni a zůstaň´? Umiš to lip než tak,

milačku." Jeji hlas byl silny a vrnivy s jižanskym kouzlem.

Anně řekla, "Promiň za to vraženi, ale znělo to, jako bys

mohla potřebovat zachranit od naši kralovny mrchy."

"Běž pryč, Sage. Tohle s tebou nema nic společneho,"

přikazala Leah ostře, i když nevypadala ochotna urazit se

nadavkou.

"Zlato," řekla žena sladce "udělala bych to prostě rada, ale

mam sve rozkazy od šefa- stopu vyšši než tve." Zařivě modre

oči sklouzly po Anně. "Ty budeš Charlesova Anna. Ja jsem

Sage Carhardt. Omlouvam se za hrube uvitani, ale cokoliv

děla našeho Charlieho šťastneho, jistě krouti jeji ocas,

protože naš Alfa sve syny miluje."

"Sklapni," vyštěkla Leah, a moc se přehnala pokojem, sražejic

Sage zpět o dva kroky.

Legračni, Anna by přisahala, že Sage byla vic dominantni

dvěma… pak si uvědomila, že energie chutnala po Marrokovi.

Žena ma sve misto z jejiho druha, pomyslela si. Věděla to, ale

nechapala, že ta moc byla skutečna.

"Ty" -Leah stočila svou pozornost k Anně- "si jdi sednout na

gauč. Budu se tebou zabyvat za minutu."

Obezřetna žena by to udělala, pomyslela si Anna litostivě.

Žena, kterou byla před tydnem by se přikrčila, sedla, a

čekala na cokoliv, co sakra bude nasledovat.

Anna, ktera byla Charlesovou družkou, ktera byla Omega a

mimo řad smečky, zvedla bradu, a řekla, "Ne, děkuji ti.

Myslim, že bys měla odejit a vratit se až můj-"

tři roky vlkodlakem, ale nazvat Charlese jejim druhem znělo

špatně, a nebyl jeji manžel- "až bude Charles tady." Zavahani

oloupilo jeji prohlašeni o velkou čast jeho sily.

Sage se usmala, cely jeji obličej rozzařeny s radosti. "Ano,

Leah, proč se nevratiš, až tu bude Charles? Chtěla bych to

vidět."

Ale Leah ji nevěnovala pozornost. Jeji oboči byla nechapavě

stažena, když zirala na Annu. "Sedni si," řekla, jeji hlas tichy

a bohaty na silu, ktera opět po Anně sklouzla a nedotkla se ji.

Anna se zamračila nazpět. "Ne. Děkuji ti." Na něco pomyslela

a než se stačila zarazit, řekla, "Viděla jsem na pohřbu Sage,

ale Marrok byl sam. Proč jsi nebyla vedle něj?"

"Neměl tam co dělat," řekla Leah vašnivě. "Zabil Cartera. A

teď předstira truchleni? Nemohla jsem ho udržet od

odchodu. Nikdy mě neposloucha, co? Jeho synove jsou jeho

poradci, všechno, co jsem ja, je nahrada za jeho ztracenou

lasku, nesrovnatelně nadhernou, sebe-obětujici, indianskou

děvku. Nemůžu ho zastavit, ale nebudu ho ani podporovat." V

době, kdy skončila, slza sklouzla po jeji tvaři. Otřela si ji a

pak se podivala na ni a pak na Annu s vyrazem hrůzy. "Oh,

Bože. Ach, můj Bože. Jsi jedna z nich. Měla jsem vědět, měla

jsem vědět, že Charles přinese něco jako ty na me uzemi."

Odešla v přivalu studeneho vzduchu a rachotu moci,

nechavajic Annu snažic se neukazat, jak zmatena byla.

"Zaplatila bych penize, abych to viděla." Usměv na tvaři Sage

se stale rozšiřoval. "Ach, zlato," broukla, "jsem tak šťastna,

že tě Charles přinesl domů. Nejdřiv Asil, pak Leah. Život

tady bude daleko zajimavějši."

Anna si otřela zpocene ruce po stranach kalhot. Na reakci

Leah bylo něco zvlaštniho, skoro jako by ji někdo donutil

mluvit.

Polkla a snažila se tvařit klidně a přivětivě. "Chtěla bys něco

k piti?"

"Jasně," řekla Sage. "I když jak znam Charlese, nema nic

dobreho k piti. Přinesu nějaky čaj a řeknu ti o mně. Pak mi

můžeš řict něco o sobě."

CHARLES nechal jeho otce podpirat ho ven k Humvee.

"Ano, no," řekl jeho tata se špetkou vrčeni, ktere mu řeklo,

jake starosti o něj Bran měl, "to tě nauči vyhnout se přiště o

něco rychleji."

"Promiň," omlouval se pokorně, když seděl na sedadle

spolujezdce.

"Dobře," řekl Bran, zavirajic opatrně dveře. "Nedovol, aby se

to stalo znovu."

Charles se připoutal. Pravděpodobně by nehodu přežil, ale při

způsobu, jakym jeho tata řidil, byl pas užitečny v udrženi na

sedadle.

Palive horko, ktere drželo jeho hlavu od čistoty, odešlo, ale

nebylo mu ještě dobře.

Navzdory polevce, kterou Samuel ohřal a přinutil ho snist,

citil se slaby jako kotě.

Bratr vlk byl neklidny, čekajici na nalezeni nějakeho temneho

a bezpečneho mista k uzdraveni.

"Opravdu nechaš Samuela byt vlkem samotařem?" zeptal se,

jakmile byli na cestě.

Marrok byl majetnicky a teritorialni- nebylo to, jako by

nechaval někoho, kdo mu patři, zatoulat se. Naposled, kdy

Samuel odešel, nežadal o povoleni, prostě zmizel. Charlesovi

zabralo par let ho vystopovat.

"Jsem tak vděčny za nalezeni něčeho, čehokoliv, co Samuel

chce dělat, že bych udělal nějake vydirani, kdybych musel."

"Neudělal jsi už?" Měl rad Adama, Alfu Tri-Cities, ale

překvapilo ho, že Marrok nemusel vynutit jeho souhlas; ne

mnoho Alfů by uvitalo na svem uzemi vlka samotaře tak

dominantniho jako Samuela.

"Ještě ne-" řekl jeho tata zamyšleně. "I když jsem

Samuelovi mohl trochu pomoct s Mercedes. Nebyla šťastna,

když jsem ho poslal zpět s ni."

"Samuel dokaže Mercedes překonat."

"Doufam." Bran poklepal prsty na volant. "Mam rad tvou

Annu. Vypada tak jemně a plaše, jako květina, ktera uvadne

při prvnim ostrem slovu- a pak uděla něco jako čeleni

Asilovi."

Charles zatlačil ramena zpatky do sedadla, když odrazili

kolem ledoveho rohu a na cestu zpět do jeho domu. "Měl jsi

ji vidět s valečkem." Nesnažil se zakryt spokojenost ve svem

hlase. Citil se lepe, než po celou dobu. Jeho uši přestaly

zvonit a jeho kontrola byla zpatky. Trochu jidla a spanku, a

bude teměř zpatky v normalu.

"Chceš jit dal?" zeptal se vice ze slušnosti než touhy.

"Ne." Tata zavrtěl hlavou. "Pošli domů take Sage. Bude chtit

mluvit, ale ty a Anna potřebujete nějaky čas. Anna byla na

konci bohoslužby pěkně rozrušena."

Charles prudce vzhledl. "Myslel jsem, že to byla jen reakce

na pohřeb. Přiliš mnoho lidi, ktere neznala."

"Ne, bylo tam něco vic."

Charles proběhl skrz posledni pohřebni bohoslužbu, ale

neviděl nic, co jeho otec.

"Ničeho jsem si nevšiml."

"Jasně, že všiml." Jeho tata mu věnoval ironicky usměv. "Proč

si mysliš, žes byl tak šileny, když odjižděla?"

"Byla to ta zaležitost s Asilem?" Pokud ji Asil rozrušoval,

možna by se o něj Charles mohl postarat a jeho otec by se

nemusel obtěžovat.

Bran zavrtěl hlavou a zasmal se. "Pořad ti řikam, že mohu

vkladat myšlenky do lidskych hlav, ale nemůžu jim je brat.

Nevim, co ji trapi. Zeptej se ji."

Zazračně, dorazili k jeho dveřim bez nehody. Charles

vyklouzl z Vee a na chvili myslel, že ho jeho kolena nechaji

sklouznout k zemi.

Jeho otec ho pozorně sledoval, ale nenabidl pomoc.

"Diky." Nenaviděl byt slaby, nenaviděl to ještě vic, když se z

něj někteři lide snažili dělat ditě. Alespoň to nenaviděl do

Anny.

"Běž dovnitř, než spadneš," bylo všechno, co jeho tata řekl.

"To bude dost diky."

Buď pomohl pohyb, nebo chlad, ale jeho kolena se přestala

třast a šel teměř znovu normalně po dobu, kterou použil k

přednim dveřim.

Jeho otec dvakrat zatroubil a odjel, jakmile jeho ruka

stiskla kliku.

Charles vešel do domu, aby našel Sage a Annu sedici naproti

sobě v jidelně, šalek čaje před každou z nich. Ale jeho nos

mu řekl, že Anna měla take dalšiho navštěvnika.

Připadal si hloupě, že přinutil sveho otce poslat Sage. Ale

Leahin pach ho přiměl byt za svou paranoiu rad. Leah by

netrvalo dlouho přinutit ji k jejimu prvnimu kroku.

Sage přerušila cokoliv, co Anně řikala a věnovala mu misto

toho přehlednuti.

"Charlie," řekla, "vypadaš jako čert." Vyskočila, polibila ho na

tvař, pak šla do kuchyně a nechala svůj hrnek ve dřezu.

"Diky," řekl suše.

Usmala se. "Chystam se jit a nechat vas dvě měsični-zlata

sami sobě. Anno, nenech ho držet tě tady v te jeho jeskynizavolej

mi a udělame damsky vylet do Missoula na nakupy

nebo něco." Odvala a poklepala lehce na Charlesovo rameno,

než odešla.

Anna se napila sveho čaje a divala se na něj tmavyma,

neproniknutelnyma očima. Dnes rano si svazala vlasy

gumičkou, a on postradal whisky-zbarvene kadeře kolem jeji

tvaře.

"Řikala ti ´Charlie´," řekla.

Zvedl jedno oboči.

Usmala se, nahly vyraz, ktery ji rozsvitil tvař. "Nesedi ti to."

"Sage je jedina, kdo s tim přišel," přiznal. "Naštěsti."

Stoupla si. "Můžu ti dat nějaky čaj? Nebo něco k jidlu?"

Byl hladovy na cestě domů, ale nahle vše, co chtěl, bylo jit

spat. Dokonce se ani moc nezajimal o chůzi na chodbě. "Ne,

myslim, že si prostě půjdu lehnout."

Vzala svůj hrnek do kuchyně a dala oba hrnky do myčky

nadobi. Navzdory jeho slovům, nasledoval ji do kuchyně. "Co

řekl tvůj bratr?" zeptala se.

"V mem lytku bylo stale nějake střibro. Tak to vyčistil."

Ostře se podivala na jeho tvař. "Ne legrace."

Nemohl pomoci usmivani se na jeji podceněni. "Ne."

Zastrčila se mu pod paži. "Pojď, kymaciš se. Pojďme tě

dostat do postele, než upadneš."

Jeji pomoc mu vůbec nevadila. Mohla by mu dokonce řikat

Charlie, a on by nic nenamital, tak dlouho, jak byla po jeho

boku.

Pomohla mu z jeho oblečeni- neoblekl si zpět jeho sako,

takže to nebylo moc bolestive. Zatimco si lehal, ona

stahovala rolety, odřezavajic světlo.

Když začala vytahovat přikryvky, zachytil jeji ruku.

"Zůstaneš se mnou?" zeptal se. Byl moc unaveny na mluveni,

ale nechtěl ji ani nechat samotnou s čimkoliv si jeho otec

všiml, že ji vadilo.

Ztuhla a nahly pach jejiho děsu testoval kontrolu, kterou

našel, když ho jeho bratr zbavil posledniho střibra. Nebylo

nic, co by mohl zabit, kromě duchů, takže kontroloval

narůstajici ochranny vztek a čekal, aby viděl, co uděla.

Mohl pustit jeji ruku a byl připraveny tak udělat- ale jenom v

připadě, že by se odtahla.

Nebyl si jisty, proč se tolik boji, když s nim minulou noc

spala, dokud nesklopila oči k jeho ruce na jeji. Někdo ji

chytil, pomyslel si, možna vice než jednou. Když se vztek v

něm začal stupňovat, otočila svou ruku a uzavřela ji kolem

jeho.

"Dobře," řekla trochu chraptivě.

Po půl vteřině vytahla ruku z jeho a posadila se na postel, aby

si sundala tenisky. Stale v jejich džinach a košili, lehla si

vedle něj, jeji tělo ztuhle a neochotne.

Převalil se, nastavujic ji zada a doufajic, že by ji to mohlo

ujistit, že nebude na ni prosazovat vic. Bavil sam sebe

zjištěnim, že to nebylo jen pro jeji zajem, že se ji zeptal,

aby zůstala. Citil se lepe s ni bezpečně vedle něj. Usnul

poslouchajic jeji dech.

BYL citit dobře. Když se jeho tělo uvolnilo ve spanku, mohla

citit napěti sklouzavajici z ni samotne. Nebyla zraněna, ale

byla take unavena. Unavena bytim k viděni, unavena snaženim

se přijit na to, co by měla dělat, unavena obavami, že skočila

z jedne panve na jinou.

Měla tolik otazek. Nezeptala se ho na podivnou reakci jeho

macechy na ni, nebo na Asila, protože vypadal, že by usnul,

jakmile by se přestal hybat- což bylo přesně to, co se stalo.

Podivala se na sve zapěsti, ale nebyly tam žadne nove

pohmožděniny; vůbec ji nezranil. Nevěděla, proč citit jeho

ruku kolem jejiho zapěsti ji přimělo k panice- po většinu

zneuživani, ktere zažila, jeji vlk ji od něj držel skrytou. Ale

jeji tělo zachovavalo paměť drtiveho uchopeni a někoho

křičiciho na ni, zatimco ji zraňoval… A ona byla uvězněna a

nemohla se od něj dostat pryč.

Puls bušici, citila změnu vznašejici se, když jeji vlk byl

připraven ji znovu chranit. Vzala Charlesovu vůni a nechala ji

se přes ni uvolnit, uklidňujic vlka; Charles by ji nikdy

neubližil, obě ona a jeji vlk o tom byly přesvědčeny.

Po chvili, Anna sebrala odvahu a vklouzla pod přikryvky. Když

se nevzbudil, sklouzla k němu bliž, zastavujic se každych par

minut, když se ji jeji tělo snažilo připominat, o kolik byl

silnějši a jak moc ji mohl ubližit.

Vlci, věděla z vyslyšenych konverzaci, obvykle vyžadovali

kontakt. Muži v Chicagske smečce se navzajem dotykali

mnohem vice, než bylo pro skupinu heterosexualnich mužů

obvykle.

Ale byt blizko jineho vlka ji nikdy nepřineslo klid nebo

pohodli.

Mohla vždycky vyvolat jejiho vlka, aby ji pomohl, jako včera

v noci. Pak se mohla přistrčit vedle něj a dychat jeho vůni s

každym nadechem vzduchu, ktery vtahla. Ale s nim spicim,

pomyslela si, že by to byla dobra doba snažit se zpracovat

několik svych problemů. Vlk mohl vyřešit bezprostředni

problem, ale Anna chtěla byt schopna se ho dotknout bez

toho.

Byla to postel, co to tolik ztěžovalo- dělalo ji to citici se

zranitelna, dělalo to těžši přimět se přibližit. Asil řekl, že ani

Charles neměl rad byt dotykan. Přemyšlela, proč ne.

Nevypadal, že by mu vadilo, když se ho dotykala, spiš naopak.

Položila svou ruku dopředu, dokud nemohla citit listy ohřate

z jeho tělesneho tepla. Spočinula na něm prsty a jeji tělo

zmrzlo v panice. Byla rada, že spal, takže nemohl vidět jeji

přitaženi ruky zpět a zastrčeni jejich kolenou přes

zranitelne břicho. Snažila se netřast, protože nechtěla, aby

ji viděl jako takhle: zbabělec.

Napadlo ji, že naděje byla mnohem tvrdši než zoufalstvi.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Adelaida Radioactive | 5.1.2013 17:02
Píšu všem uživatelům bloger.cz, pokud chceš aby se tento webhosting zlepšil, prosím zapoj se: perfectgirl.blogerka.cz/Aktuality/VYZVA-PRO-UZIVATELE-WEBHOSTINGU-BLOGER-CZ
Děkuju
hotandirtybooks z IP 46.150.192.*** | 27.1.2013 15:07
nevieš kde by som si mohla prečítať Ohnivá od Cashore? samozrejme po cz smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a pět