Alfa a Omega kapitola: 1

Napsal Niletka.blogerka.cz (») 30. 12. 2012 v kategorii Alfa a Omega 1 - Štvanice Briggs Patricia, přečteno: 589×
patrici.jpg

Jedna

Chicago: Listopad

ANNA Lanthamova se snažila zmizet v sedadle spolujezdce.

Neuvědomila si, jak velka čast jejiho sebevědomi byla

odkazana na tom, mit Charlese vedle sebe. Znala ho jenom

den a půl, a změnil jeji svět… alespoň zatimco stal vedle ni.

Bez něj, všechna jeji ziskana sebedůvěra zmizela. Jeji

vysměšna absence pouze poukazovala na to, jaky skutečně

byla zbabělec. Jako by to potřebovala připominat.

Podivala se na muže, ktery Charlesovo pronajate SUV řidil s

ležerni lehkosti skrz světla po-ranni-dopravni-špičce na

roztažene břečce dalnice jako by byl Chicagsky rodak a ne

navštěvnik z divočiny Montany.

Charlesův otec, Bran Cornick, vypadal pro cely svět jako

vysokoškolsky student, počitačovy cvok nebo možna uměni

důležity. Někdo citlivy, jemny a mlady- ale ona věděla, že

nebyl žadnou z těchto věci. Byl Marrok, jediny, kteremu se

Alfove zodpovidali- a žadny dominantni Alfa vlkodlak nebyl

citlivy a jemny.

Nebyl ani mlady. Věděla, že Charles byl teměř dvě stě let

stary, a to vyžadovalo, aby byl jeho otec ještě starši.

Divala se intenzivně z koutků jejich oči, ale kromě něčeho ve

tvaru rukou a oči v něm Charlese vůbec neviděla. Charles

vypadal jako čistě původni Američan, jako byla jeho matka,

ale stale si myslela, že by měla byt schopna vidět jen malo

společneho, něco, co by ji řeklo, že Marrok byl takovym

typem člověka jako jeho syn.

Jeji hlava byla ochotna uvěřit, že ji Bran Cornick nezrani, že

byl odlišny od jinych vlků, ktere znala. Ale jeji tělo bylo

vedeno ke strachu z mužů jejiho druhu. Čim vic dominantni

vlkodlaci byli, tim větši byla pravděpodobnost, že ji ubliži.

A nikde nebyl dominantnějši vlk než Bran Cornick, bez ohledu

jak neškodně mohl vypadat.

"Nepřipustim, aby se ti něco stalo," řekl, aniž by se na ni

podival.

Citila jeji vlastni strach- takže ho samozřejmě citil take.

"Ja vim," vypravila ze sebe, nenavidic se za to, že mu

umožnila změnit ji na zbabělce. Doufala, že si myslel, že to

byl strach při představě čeleni ostatnim vlkům z jeji smečky

pote, co urychlila smrt jejich Alfy. Nechtěla, aby věděl, že

se boji take jeho. Nebo spiš převažně.

Pousmal se, ale už nic neřekl.

Všechna parkovaci mista za jejim čtyř-podlažnim panelakem

byla plna podivnych aut. Byl tam leskly šedy vůz tahnouci

maly, jasně oranžovy a bily přivěs s obřim kapustňakem

namalovanym těsně nad pismeny, ktere davaly každemu v

bloku vědět, že Florida byla "Stat kapustňaků".

Bran zaparkoval za přivěsem, nestarajic se o blokovani

průjezdu. No, uvědomila si, když vystoupili z auta, už se

nemusela dal starat, co si myslel jeji domaci. Jela do

Montany. Byla Montana "Vlkodlači stat"?

Čtyři vlci v jejich lidske podobě na ně čekali u

bezpečnostnich dveři, včetně Boyda, noveho Alfy. Jeho

stiněne oči z ni braly každy kousek. Sklopila pohled k zemi,

po prvnim pohledu a držela Brana mezi ni a jimi.

Nakonec se vic bala jich než Marroka. Jak podivne, protože

dnes neexistovaly žadne spekulace, chamtivost v jejich

očich, ktera z ni vždy vyrazila strach.

Vypadali kontrolovaně… a unaveně. Včera byl zabit Alfa, a to

je všechny zranilo. Citila to v sobě- a ignorovala to, protože

si myslela, že Charles umiral.

Jejich bolest byla jeji chyba. Všichni to věděli.

Připomněla si, že Lea bylo potřeba zabit- tolik sam zabil a

dovolil smrt tolika jinych. Na žadneho z nich se znovu

nepodivala. Snažila se s nimi nemluvit, a doufala, že ji

ignoruji.

Kromě toho- přišli sem, aby ji pomohli se přestěhovat.

Snažila se to zastavit, ale nedohadovala se s Marrokem

dlouho. Odvažila se dalšiho rychleho pohledu na Boyda, ale

ani tentokrat nemohla jeho tvař lepe přečist.

Vzala svůj klič a šla pracovat na zamku se strachemneobratnymi

prsty. Žadny z vlkodlaků neudělal jakykoliv

pohyb, ktery by uvedl, že byli netrpělivi, ale snažila se

spěchat, citic jejich oči na svych zadech. Co si mysleli?

Vzpominali si, co ji někteři z nich udělali? Ona ne. Ona ne.

Dychej, pokarala se.

Jeden z mužů se zapotacel a udělal dychtivy zvuk.

"Georgi," řekl Boyd, a druhy vlk se uklidnil.

Byl to jeji strach, co tlačilo na vlka, věděla. Musela nad

sebou ziskat kontrolu- a lepkavy zamek nepomahal. Kdyby

tam byl Charles, mohla by se všim zabyvat, ale on se dostaval

z několika postřeleni. Jeho otec ji řekl, že měl větši reakci

na střibro než většina.

"Nečekal jsem, že přijdeš," řekl Bran- předpokladala, že

nemluvil s ni, od te doby, co s ni manipuloval a přemlouval k

ponechani Charlese samotneho to rano.

Musel to byt Boyd, ke komu mluvil, protože to byl Boyd, kdo

mu odpověděl. "Měl jsem volno."

Až do včerejši noci byl Boyd třeti. Ale teď byl Alfa

Chicagske smečky zapadniho předměsti. Smečky, kterou

opouštěla. "Myslel jsem, že by to mohlo trochu chvatat,"

pokračoval Boyd. "Thomas tady souhlasil s řizenim kamionu

do Montany a zpatky."

Otevřela dveře, ale Bran nešel hned dovnitř, takže si stoupla

dovnitř, držic je otevřene.

"Jak si stoji finance tvoji smečky?" zeptal se Bran. "Můj syn

mi řekl, že Leo tvrdil, že potřeboval penize."

Slyšela Boydův typicky humorny usměv v jeho hlase. "Nelhal.

Jeho družka byla na udrženi dražši než cele peklo.

Neztratime panstvi, ale to je jedina dobra zprava, kterou

pro mě naše učetnictvi ma. Dostaneme něco z prodeje

Isabellinych šperků, ale ne tolik, kolik za ně Leo zaplatil."

Koukala na Brana, takže viděla, jak jeho oči posuzovaly vlky,

ktere Boyd přivedl, jako general zkoumajici sve vojsko. Jeho

pohled se usadil na Thomasovi.

Anna se podivala taky, vidic, co viděl Marrok: stare džiny s

dirou na jednom koleni, tenisky, ktere zažily lepši časy. Bylo

to velmi podobne tomu, co měla na sobě, kromě toho, že jeji

dira byla na levem koleni, ne na pravem.

"Ohrozi nějak čas potřebny k řizeni do Montany a zpatky

tvou praci?" zeptal se Bran.

Thomas držel oči na špičkach nohou a odpovidal měkkymhlasem,

"Ne, pane. Pracuju na stavbě, a tohle je pomale

obdobi. Dohodl jsem s šefem; řika, že mam dva tydny."

Bran vytahl z kapsy šekovou knižku a, použivajic ramena

jednoho z vlků, aby mu udělal pevny povrch na psani, vytrhl

šek. "To je na tve naklady na tuto cestu. Vymyslime platici

sazbu a budeš mit čekajici penize, až se dostaneš do

Montany."

Uleva probleskla v Thomasovych očich, ale nic neřekl.

Bran prošel dveřmi, okolo Anny, a začal stoupat po schodech.

Jakmile je nesledoval, ostatni vlci zvedli oči a podivali se na

Annu.

Vystrčila bradu a setkala se s jejich pohledy, zapominajic

uplně na jeji rozhodnuti, nedělat to, dokud nebylo přiliš

pozdě. Boydovy oči byly neproniknutelne a Thomas se stale

dival na zem… ale ostatni dva, George a Joshua, byli snadno

čitelni. S Branovymi zady k nim, vědomi, co znamenala v

jejich smečce, se plně projevilo v jejich očich.

A oni byli Leovymi vlky od sympatii stejně jako faktu. Nebyla

nic, a přinesla smrt jejich Alfy: zabili by ji, kdyby se

odvažili.

Jen se snažim, řekla jim bez užiti slov. Otočila se k nim zady

bez sklopeni oči- jako Charlesova družka, pravděpodobně

převyšovala všechny, Ale nebyli to jen vlci a lidska čast jich

nikdy nezapomene, co ji udělali s Leovou podporou.

Zkroutil se ji žaludek a napěti zpevnilo jeji šiji, Anna se

snažila držet tempo celou cestu do sveho bytu ve čtvrtem

patře. Bran čekal vedle ni, zatimco odemykala dveře.

Ustoupila stranou, takže mohl projist prvni, ukazujic

skutečnost, že on, alespoň, měl jeji respekt.

Zastavil se ve dveřich a dival se okolo na jeji studiovy byt se

zamračenim.

Věděla, co viděl: karetni stolek se dvěma tyranymi skladacimi

židlemi, jeji futon, a ne moc dalšiho.

"Řikala jsem ti, že jsem to mohla sbalit dnes rano," řekla mu

Anna. Věděla, že to nebylo moc, ale nesnašela jeho tichy

usudek. "Pak mohli přijit jen se postarat o krabice."

"Nebude trvat hodinu to zabalit a postarat se o to," řekl

Bran. "Boyde, kolik tvych vlků žije takhle?"

Předvolan, Boyd prošel kolem Anny do mistnosti a zamračil

se. Nikdy nebyl v jejim bytě. Podival se na Annu, a přistoupil

k jeji lednici a otevřel ji, vystavujic prazdny prostor uvnitř.

"Nevěděl jsem, že to bylo tak špatne." Ohledl se. "Thomasi?"

Pozvan, Thomas take vstoupil do dveři.

Věnoval svemu novemu Alfovi omluvny usměv. "Nejsem na

tom tak špatně, ale moje žena pracuje take. Přispěvky jsou

dost drahe." Byl teměř tak dole ve struktuře smečky jako

Anna, a ženaty, nikdy nebyl přizvan na "hrani" s ni. Ale ani nic

nenamital. Předpokladala, že to bylo vice, než by se od

submisivniho vlka dalo očekavat, ale to ji nestačilo od drženi

od něj.

"Pak asi pět nebo šest," řekl Boyd s povzdechem. "Uvidim, co

se da dělat."

Bran otevřel peněženku a podal Alfovi kartu. "Zavolej přišti

tyden Charlesovi a domluv jednani mezi nim a tvym učetnim.

V připadě potřeby jsme schopni zajistit půjčku. Je

nebezpečne mit hladove, zoufale vlkodlaky na ulicich."

Boyd přikyvl.

Marrokovo podnikani očividně končilo, druzi dva vlci se

navalili kolem Anny, George zaměrně do ni naražejic. Odtahla

se od něj a instinktivně kolem sebe ochranně ovinula paže.

Věnoval ji ušklebek, ktery rychle před ostatnimi skryl.

"Illegitimis nil carborundum," zamumlala. Byla to blbost.

Věděla to ještě předtim, než Georgovy pěsti vyrazily.

Sklonila se a vyhnula. Misto pěsti v žaludku, vzala to do

ramene a otočilo to s ni. Maly vchod ji nedal moc prostoru k

uniku od druhe rany.

Ta nepřichazela.

Boyd přitlačil George k zemi s kolenem uprostřed zad.

George s nim nebojoval, prostě rychle řekl. "Nema tohle

dělat. Leo řekl žadnou latinu. Vzpomeň si."

Jakmile si Anna jednou uvědomila, že nikdo jiny ve smečce

kromě Isabelli, kterou považovala za přitelkyni, nerozumi

latině, poživala ji jako tajny vzdor. Trvalo to, dokud na to

Leo nepřišel.

"Leo je mrtvy," řekl Boyd velmi tiše, jeho usta blizko u

Georgova ucha. "Nova pravidla. Pokud jsi dost chytry, abys

přežil, nenapadneš Charlesovu družku před jeho otcem."

"Nedovolilas těm bastardům srazit tě dolů?" řekl Bran z

jejich dveři. Dival se na ni jako na ditě, ktere bylo nečekaně

chytre. "To je strašna latina, a tvoje vyslovnost potřebuje

ještě zapracovat."

"To je chyba meho otce," řekla mu, mnouc si rameno.

Modřina bude zitra pryč, ale teď to bolelo. "Měl několik let

latinu a univerzitě a použival ji, aby se pobavil. Všichni v moji

rodině to nenaviděli. Jeho oblibene rčeni bylo, ´Interdum

feror cupidine partium magnarum europe vincendarum.´"

" ´Někdy mam chuť dobyt velke časti Evropy´?" řekl Boyd,

znic trochu nedůvěřivě. Isabella nebyla, podle všeho, jedina,

kdo chapal jeji vzdor.

Přikyvla. "Obvykle to řikal, když jsme můj bratr nebo ja byli

obzvlaště hrozni."

"A to bylo jeho oblibene rčeni?" řekl Bran, zkoumajic ji, jako

by byla chyba… ale chyba, ktera ho s růstem potěšila.

Řekla, "Můj bratr byl spratek."

Pomalu se usmal a ona poznala usměv jako jeden z

Charlesovych.

"Co chceš, abych udělal s nim," zeptal se Boyd, naklanějic

hlavu směrem k Georgovi.

Branův usměv utekl a podival se na Annu. "Chceš, abych ho

zabil?"

Ticho, když všichni čekali na jeji odpověď. Poprve si

uvědomila, že strach, ktery citila, nebyl jen jeji vlastni.

Marrok děsil všechny.

"Ne," zalhala. Prostě si chtěla zabalit v bytě a dodělat to,

takže by se nikdy neviděla s Georgem a jemu podobnymi.

"Ne." Tentokrat to myslela važně.

Bran naklonil hlavu a viděla, jak se jeho oči změnily, zařici

zlato v šeru vnějši haly. "Nech ho jit."

Počkala, dokud všichni v bytě ponechali anonymitu pozemku.

Bran rozebiral jeji futon až na holou matraci, když vešla do

bytu. Bylo to, jako sledovat prezidenta sekat travnik Bileho

domu, nebo vynašet koš.

Boyd k ni přistoupil a podal ji šek, ktery nechala na dveřich

lednice, jeji posledni vyplatni paska. "Budeš to chtit s sebou."

Vzala ji a nacpala si ji do kalhot. "Diky."

"Všichni ti dlužime," řekl ji. "Nikdo z nas nemohl kontaktovat

Marroka, když věci začaly jit z kopce. Leo to zakazal.

Nemůžu ti řict, kolik hodin jsem stravil ziranim na telefon,

snažic se prolomit jeho kontrolu."

Byla polekana setkanim jeho oči.

"Trvalo mi nějaky čas přijit na to, co jsi." Dal ji hořky usměv.

"Nevěnoval jsem pozornost. Opravdu tvrdě jsem se snažil

nevěnovat pozornost nebo nemyslet. Dělalo to věci

jednodušši."

"Omegy jsou vzacne," řekl Bran.

Boyd se od ni nepodival. "Malem jsem prošvihl, co Leo dělal,

proč si tě vybral na takove zachazeni, když byl vždycky

´zabij je rychle´ typ. Znal jsem ho dlouho, a nikdy předtim

takove zneuživani netoleroval. Viděl jsem, jak ho to

znechucovalo- jenom Justin si to opravdu užival."

Anna ovladla jeji trhnuti a připomněla si, že Justin zemřel v

noci taky.

"Když jsem si uvědomil, proč Leo nemohl spolehat na tve

nasledovani jeho rozkazů, že jsi nebyla jen submisivni vlk,

žes byla Omega… bylo už přiliš pozdě." Povzdechl. "Kdybych

ti dal Marrokovo čislo před dvěma lety, netrvalo by tak

dlouho, až bys mu zavolala. Takže ti dlužim můj dik a mou

nejpokornějši omluvu." A sklopil oči, naklanějic hlavu, aby ji

ukazal krk.

"Budeš…" Polkla, aby si navlhčila jeji najednou vyschly krk.

"Ujistiš se, že se to nebude opakovat? Komukoliv? Nebyla

jsem jedina, kdo byl zraněn." Nepodivala se na Thomase.

Justin se velmi vyžival v Thomasově mučeni.

Boyd sklonil važně hlavu. "Přisaham."

Věnovala mu kratke kyvnuti, ktere vypadalo, že ho uspokojilo.

Vzal z Joshuovych rukou prazdnou krabici a zamiřil do

kuchyně. Nosili krabice a kazety a balici pasky, vice než dost

na zabaleni všeho, co vlastnila.

Neměla zavazadla, takže vzala jednu z krabic a složila

dohromady zaklady, ktere si vezme s sebou. Byla velmi

opatrna, k ponechani oči u sebe. Přiliš mnoho se změnilo a ona

nevěděla jak jinak se s tim vypořadat.

Byla v koupelně, když někomu zazvonil telefon. Vlkodlači

sluch znamenal, že měla obě strany telefonniho rozhovoru.

"Boyde?" Byl to jeden z novych vlků, Rashid doktor,

pomyslela si. Zněl zpanikařeně.

"Maš mě. Co se děje?"

"Ten vlk v držici mistnosti, je-"

Boyd a jeho mobil byli v kuchyni, ale stale slyšela rachot skrz

reproduktor.

"To je on," zašeptal zoufale Rashid. "To je on. Snaži se

dostat ven- a nezavisle trha celou bezpečnou mistnost.

Nemyslim, že ho zadrži."

Charles.

Byl omameny, když odešla, ale zdal se dostatečně spokojeny,

aby ji nechal odejit v rukou jeho otce, zatimco spal mimo vliv

několika střibrnych kulek vyňatych z něj včera v noci.

Zjevně se to změnilo.

Anna popadla krabici a setkala se s Branem ve dveřich

koupelny.

Věnoval ji patravy pohled, ale nezdal se rozrušeny. "Vypada

to, že jsme potřeba jinde," řekl, znic klidně a uvolněně.

"Nemyslim, že někoho zrani- ale střibro ma na něj silnějši a

nepředvidatelnějši vliv, než na některe vlky. Maš, co

potřebuješ?"

"Ano."

Bran se rozhledl kolem, pak jeho oči padly na Boyda. "Řekni

svemu vlkovi, že tam budeme tak brzy, jak to bude možne.

Věřim, že se ujistiš, že je všechno zabalene a byt čisty až

budeš odchazet."

Boyd pokorně sklonil hlavu.

Bran ji vzal krabici a strčil ji pod jednu paži a pak ji podržel

druhou v staromodnim gestu. Položila lehce prsty na ohbi

jeho paže a on ji doprovazel celou cestu zpatky k SUV tak,

že ji zpomaloval, když by běžela.

Řidil zpatky do Napervillskeho sidla, ktere si Smečka

zapadniho předměsti uchovavala za jeji vlastni, bez porušeni

jakychkoliv dopravnich předpisů, ale ani neztracel čas.

"Většina vlků by nebyla schopna vymanit se z držici

mistnosti," řekl lehce. "V tyčich je střibro, a je tam spousta

tyči, ale Charles je take syn sve matky. Nikdy by se

nenechala zadržet něčim tak všednim jako několik tyči a

vyztužene dveře."

Nějak, Annu nepřekvapilo, že Bran věděl, jak byla postavena

bezpečna mistnost smečky.

"Charlesova matka byla čarodějnice?" Anna se nikdy

nesetkala s čarodějnici, ale slyšela přiběhy.

A od te doby, co se stala vlkodlakem, naučila se věřit v

kouzla.

Zavrtěl hlavou. "Nic tak dobře definovano. Nejsem si ani

jisty, že pracovala s magii- přesně řečeno. Salishove neviděli

svět timhle způsobem: magicke a nemagicke. Přirozene a

nepřirozene. Cokoliv ale byla, jeji syn je taky."

"Co se stane, když se osvobodi?"

"Bylo by dobre, kdybychom se tam dostali, než se tak stane,"

řekl jen.

Sjeli z dalnice a on zpomalil na rychlostni limit. Jedinou

znamkou jeho netrpělivosti byl rytmicky tlukot jeho prstů na

volantu. Když zastavil před sidlem, vyskočila z SUV a běžela

ke dveřim. Nevypadal, že spěcha, ale nějak byl před ni a

oteviral ji dveře.

Běžela chodbou dolů a brala schody do sklepa po třech, Bran

za jejim ramenem. Nedostatek hluku nebyl uklidňujici.

Obvykle byl jediny způsob, jak řict, že bezpečna mistnost

byla v suterenu od hostinskych pokojů, byli ocelove dveře a

ram.

Ale velke kusy omitky byly stržene ze zdi na obou stranach,

odhalujic střibrne a ocelove tyče, ktere byly vložene ve zdi.

Tapety uvnitř mistnosti visely v pasech jako opona, udržujic

Annu od viděni dovnitř.

Byli tam tři ze smečky v lidske podobě, stojic přede dveřmi,

a ona citila jejich strach. Věděli, co měli v te mistnostialespoň

jeden z nich viděl, jak zabil Lea, i když byl Charles

dvakrat postřeleny střibrnymi kulkami.

"Charlesi," řekl Bran karavym tonem.

Vlk zahřměl v odpovědi, chraplavy kvilivy zvuk, ktery

zraňoval Anniny uši a neobsahoval nic než slepy vztek.

"Šroubi vyražely z pantů, pane. Sami o sobě," řekl jeden z

vlků nervozně, a Anna si uvědomila, že věc, kterou držel v

ruce, byla šroubovak.

"Ano," řekl Bran klidně. "Myslim, že ano. Můj syn na střibro

nereaguje vůbec dobře a ještě meně v zajeti. Mohli jste byt

bezpečnějši nechat ho vyjit- nebo ne. Moje omluva, že jsem

vas tu nechal samotne, abyste mu čelili. Myslel jsem, že byl v

lepši formě. Vypada to, že jsem podcenil Annin vliv."

Otočil se a natahl ruku k Anně, ktera se zastavila na upati

schodiště. Nevadilo ji byt tak blizko zuřiciho vlka, jako

mužům, kteři stali v suterenu. Stěny chodby byly přiliš uzke,

a ji se nelibilo mit tolik z nich blizko k sobě.

"Pojď sem, Anno," řekl Bran. I když byl jeho hlas měkky, byl

to rozkaz.

Prošla kolem ostatnich vlků, divajic se na nohy spiš než tvaře.

Když ji Bran vzal za loket, Charles divoce zavrčel- nějak to

viděl přes zavěs tapet, ktere byly přes Annu.

Bran se usmal a sundal ruku. "Dobře. Ale děsiš ji."

Okamžitě, vrčeni se zmirnilo.

"Promluv s nim trochu," řekl ji Bran. "Vezmu ostatni na chvili

nahoru. Když budeš v pořadku, pokračuj a otevři dveře- ale

mohlo by byt dobre počkat, než přestane vrčet."

A nechali ji samotnou. Musela byt blazen, protože se hned

citila bezpečněji, než po cely den. Uleva byti beze strachu

byla teměř opojna. Tapety se třepotaly, jak Charles chodil

za překažkou a ona zahledla jeho červenou srst.

"Co se ti stalo?" zeptala se ho. "Byl jsi v pořadku, když jsme

odchazeli dnes rano."

Ve vlči podobě nemohl odpovědět, ale přestal vrčet.

"Je mi to lito," zkusila to. "Ale balili můj byt, a ja tam musela

byt. A potřebovala jsem si vzit nějake oblečeni na nošeni,

dokud ho přivěs nedopravi do Montany."

Udeřil do dveři. Ne dost na poškozeni, ale v jasnem

požadavku.

Vahala, ale přestal vrčet. S mentalnim pokrčenim ramen

vyšroubovala šroub a otevřela dveře. Byl větši, než si

pamatovala- nebo to možna bylo tim, jak vypadal, když byly

jeho tesaky tak napadne. Krev pryštila z otvoru v leve zadni

a stekala na tlapu. Dvě diry v jeho žebrech pryštily trochu

rychleji.

Za nim, mistnost, ktera byla pěkně zařizena, když odchazela,

byla v troskach. Vytahal velke kusy omitky ze všech čtyř

stěn i stropu. Cary matraci vystlavaly pokoj, smišene s

kousky beden zasuvek.

Zapiskala na škodu. "Svata kravo."

Odkulhal k ni a opatrně ji všude očichal. Schody zavrzaly, a

on se s vrčenim otočil, stavic se mezi ni a vetřelce.

Bran seděl na vrcholu schodiště. "Neubližim ji," poznamenal.

Pak se podival na Annu. "Nevim, kolik toho teď vlastně chape.

A myslim, že mu bude lip v jeho vlastnim domově. Zavolal

jsem našemu pilotovi, a je připraven odletět."

"Myslela jsem, že budeme mit ještě par dni." Citila, jak se ji

žaludek sevřel. Chicago bylo jeji domov. "Musim zavolat do

Scorci´s a řict Mickovi, že odchazim, aby si našel jinou

servirku. A neměla jsem možnost mluvit s moji sousedkou a

řict, co se děje." Kara se musi bat.

"Musim se vratit do Montany dnes," řekl Bran. "Zitra rano

pořadame pohřeb pro meho přitele, ktery pravě zemřel.

Chtěl jsem vas tu nechat, abyste přijeli později, ale

nemyslim, že je to teď dobry napad." Bran pokyvl na

Charlese. "Zřejmě se nehoji tak dobře, jak jsem myslel.

Musim ho vzit domů a vyklopit tam. Mam mobil. Můžeš

zavolat svoji sousedce a svemu Mickovi a vysvětlit jim to?"

Podivala se na vlka, ktery se postavil mezi ni a sveho otce,

aby ji ochranil před zraněnim. Nebylo to poprve, co udělal

něco takoveho.

Kromě toho, co byla jeji alternativa? Zůstat v Chicagske

smečce? Boyd by mohl byt obrovske zlepšeni oproti Leovi,

ale… nechtěl tu s nimi zůstat.

Položila ruku na Charlesova zada a projela jeho srst.

Nemusela se natahovat, aby to mohla udělat- Charles byl

velky vlkodlak. Měnil jeho postoj, dokud se k ni nepřitiskl, ale

nespustil oči z Brana.

"Dobře," řekla. "Dej mi svůj telefon."

Bran se usmal a vytahl ho. Charles se nepohnul z mista mezi

nimi, nutic Annu, aby se natahla a uchopila ho, zatimco

Charles chladně ziral na sveho otce. Jeho postoj ji rozesmalcož

udělalo o hodně snadnějši přesvědčit Karu, že Anna

půjde do Montany proto, že chtěla.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a dvě