kapitola 15
Hluboce jsem spala, když zazvonil telefon. Rozpřáhla jsem ruce a ve tmě šátrala po telefonu. Pak jsem ho vzala. „Haló?“ řekla jsem a otřela si sliny z mých úst.
„Už jsi slyšela dneska počasí?“ zeptala se Vee.
„Co?“ zamumlala jsem. Snažila jsem se otevřít oči. Zamrkala jsem, ale pak jsem je znovu zavřela, chtěla jsem spát. „Kolik je hodin?“
„Modré nebe, vysoká teplota, žádný vítr. Jedem na pláž Old Orchard. Zrovna si házím věci do Neonu.“ Pustila si v autě ´Letní noc´ a po první sloce jsem s hrůzou dala telefon dál od ucha. Otřela jsem si oči a podívala se na hodiny. Chvíli jsem sledovala čísla na displeji a snažila se zorientovat. Že to první číslo nebyla šestka nebo je to zadní...mohlo by?
„Měla bych si vzít spíš růžové bikiny jako mám tu stuhu do vlasů nebo kovově zlaté? Musím si vzít bikiny, protože se chci opálit. V zlaté bude moje pleť vybledlá. Možná bych si mohla vzít růžové, než si vytvořím podklad pro pořádné opálení a-“
„Vážně je šest hodin dvacet pět?“ zeptala jsem se a snažila se dostat z oparu spánku dost na to, abych přidala mému hlasu trochu na hlasitosti.
„Je to chyták?“
„Vee!“
„Sakra. Jsi naštvaná?“
Položila jsem jí telefon a víc přikryla se přikrývkou. Najednou začal zvonit telefon dole v kuchyni. Dala jsem si přes hlavu polštář. Ozval se záznamník. Vee ale nebylo tak snadné se zbavit. Volala znovu. A znovu. A znovu.
Rychle jsem mobilem vytočila její číslo. „Co?“
„Zlatý nebo růžový? Neptala bych se, kdyby to nebylo důležité. Je to jen..no Rixon tam bude s námi a tohle je poprvé, co mě uvidí v plavkách.“
„Zpátky. Máš v plánu, že tam budeme všichni tři spolu? Nebudu celou dobu na Old Orchard jako třetí kolo!“
„A já tě nenechám sedět doma celý den s kyselým obličejem.“
„Nemám kyselý obličej.“
„Ano, ano. Právě teď ho máš.“
„To je můj naštvaný obličej. Vzbudila jsi mě v šest ráno!“
Od obzoru k obzoru byla letní obloha modrá. Okýnka Neonu byla stažená a horký vítr mě a Vee čechral vlasy. Vzduch byl naplněn opojnou vůní slané vody. Vee vyjela z dálnice a sjela dolů na Old Orchard ulici, aby zaparkovala. Pruhy na obou stranách ulice byly ucpány pomalu se pohybujícími auty, které jely hluboko pod povolenou rychlostí v naději, že se místo před nimi náhle uvolní a oni budou moct zaparkovat.
„Tady je to plný,“ stěžovala si Vee. „Kde mám zaparkovat?“ Řídila dolů uličkou a zpomalila, aby zpomalila za knihkupectvím. „Tady to vypadá dobře. Je tu spousta místa na zaparkování.“
„Jo, ale tahle cedule říká parkování jen pro zaměstnance.“
„A jak můžou vědět, že nejsme zaměstnanci? Neon tady zapadne. Všechny ty auta tady vypadají jako z nízké třídy.“
„Ta cedule tady říká, že jestli to porušíš, odtáhnou tě.“
„Ne, ta cedule má jen vyděsit lidi jako jsi ty a já a poslat nás pryč. Je to planá hrozba. Není čeho se bát.“
Vklínila Neon mezi auta a zatáhla ruční brzdu. Popadly jsme slunečník, balenou vodu, občerstvení, opalovací krém a ručníky z kufru a pak šli po ulici Old Orchard dokud jsme nedošly až na pláž. Písek byl posetý barevnými slunečníky a pěnivé vlny válcovaly molo. Poznala jsem skupinu starších kluků ze školy, jak hrajou Frisbee. Byli přímo před námi.
„Normálně bych řekla, že bychom měly jít obhlídnout ty kluky,“ řekla Vee , „ale Rixon je tak žhavý, že nejsem ani v pokušení.“
„Kdy Rixon dorazí?“
„Hej počkej. To neznělo moc vesele. Ve skutečnosti bych řekla, že to znělo trochu cynicky.“
Zastínila jsem si oči a zamžourala na pobřeží a hledala ideální místo na umístění slunečníku. „Už jsem ti to říkala. Nerada dělám třetí kolo.“ To poslední co jsem potřebovala, bylo sedět pod slunečníkem na horkém písku celé odpoledne a sledovat Vee a Rixona.
„Pro tvojí informaci, Rixon musel vyřídit nějaké pochůzky, ale slíbil, že tu bude ve tři.“
„Jaké pochůzky?“
„Kdo ví? Pravděpodobně zase něco pro Patche. Pořád mu dělá nějaké laskavosti. Patch má vždycky něco, co potřebuje aby Rixon vyřídil nebo se o to postaral. Člověk by si myslel, že si to Patch prostě udělá sám. Nebo Rixonovi alespoň zaplatí, takže by to alespoň nevypadalo, že ho využívá. Myslíš, že bych se měla namazat opalovacím krémem? Chystám se opravdu naštvat, jestli projdu tímhle vším a ani se neopálím.“
„Rixon nevypadá jako typ chlapa, který dovolí lidem ho využívat.“
„Lidem? Ne. Patchovi? Ano. Rixon ho uctívá. Je to tak unavující. Obrací se mi z toho žaludek. Patch není typ chlapa, kterého bych chtěla za svého přítele.“
„Mají spolu dlouhou historii.“
„Jo, to už jsem tady slyšela. Bla, bla, bla. Pravděpodobně je Patch drogový dealer. NE pravděpodobně je to obchodník se zbraněmi a Rixon hraje obětního beránka, pašuje zbraně a riskuje tím svůj krk.“
Z jejího názoru ála Ray-Bany jsem obrátila oči v sloup. „Má snad Rixon s jejich vztahem nějaký problém?“
„Ne,“ řekla podrážděně.
„Tak to tak nech.“
To by ale nebyla Vee, aby to nechala být. „Pokud Patch nedělá nic nelegálního, jak se dostal ke všem těm penězům?“
„Víš, kde se dostal ke svým penězům.“
„Pověz mi to,“ řekla. A složila si paže na hrudi. „Řekni mi to nahlas. Jak se dostal ke svým penězům.“
„Stejně, jako se k nim dostal Rixon.“
„Uh-huh. To jsem si myslela. Stydíš se mi to říct.“
Podívala jsem se na ní. „Prosím. To je ta nejhloupější věc vůbec.“
„Jo?“ Vee napochodovala až k nedaleko stojící ženě, která se svými dvěma dětmi stavěla hrad z písku. „Promiňte, madam? Omlouvám se, že přerušuju vaší kvalitní chvilku na pláži s vašimi nejmenšími, ale moje kamarádka by vám chtěla říct, co za živobytí dělá její ex.“
Vzala jsem Vee za paži a táhla jí pryč.
„Vidíš?“ řekla Vee. „Stydíš se. Nemůžeš to říct nahlas, aniž by tvoje vnitřnosti nezačaly hnít.“
„Poker. Kulečník. Tam. Řekla jsem a přitom neklesla a nezemřela. Spokojená? Nevím, co máš za problém. Rixon si vydělává na živobytí úplně stejně.“
Vee zavrtěla hlavou. „Jsi jako ve tmě, holka. Patch by si nemohl dovolit druh oblečení, který nosí tím, že vyhraje sázky v Bo.“
„O čem to mluvíš? Patch nosí tričko a džíny.“
Položila si ruku na bok. „Víš, ale jaké džíny to jsou?“
„Ne,“ řekla jsem zmateně.
„Řekněme, že si nemůže koupit džíny, jako jsou tyhle v Coldwateru. Pravděpodobně si je nechává posílat až z New Yorku. Čtyři sta dolarů za jedny.“
„Lžeš.“
„Přísahám na svou smrt. Minulý týden měl na sobě tričko Rolling Stones s autogramem Micka Jaggera. Rixon říkal, že je pravé. Patch nesplácí svou Masrter Card pokerovými žetony. Vrať se na zem, Patch byl ve Splitville. Zeptala ses ho někdy, kde bere svoje peníze? Nebo jak se dostal k tomu pěknému leklému džípu?“
„Patch ten džíp vyhrál v pokeru,“ argumentovala jsem. „Když mohl vyhrát Jeep, vsadím se, že si za výhru může klidně pořídit i pár džínů za čtyři sta dolarů. Možná je jen opravdu dobrý v pokeru.“
„Patch ti řekl, že vyhrál Jeep. Hm, Rixon má jiný příběh.“
Odhrnula jsem si vlasy z ramena a snažila se předstírat, že mě směr našeho rozhovoru nestarám, protože mě to nezajímá. „Jo? A jaký?“
„Nevím. Rixon mi to neřekl. Řekl jen: Patch si může myslet, že vyhrál to auto. Ale pravda je, že si při tom pěkně ušpinil ruce.“
„Možná jsi špatně slyšela.“
„Jo, možná,“ opakovala Vee cynicky. „Nebo je Patch možná nějaký zatracený šílenec a dělá něco nelegálního.“
Podala jsem jí tubu opalovacího krému, možná trochu moc ostře. „Namaž si s tím záda a nevynechej žádné místo.“
„Myslím, že použiju rovnou olej,“ řekla Vee a plácla si ho na záda, jako ochranu před sluníčkem. „Být trochu spálená je lepší, než to tady opouštět stejně bílá, jako když jsem sem přišla.“
Natahovala jsem krk přes její rameno, ale nemohla jsem říct jak moc důkladná Vee v natírání olejem byla. „Namaž se i pod ramínky.“
„Myslíš, že mě zatknou, když si sundám horní díl? Opravdu nenávidím neopálená ramínka od plavek.“
Rozložila jsem pod slunečníkem ručník a znovu se ujistila, že nemám nohy na slunci. Vee se zavrtěla na ručníku a namazala si nohy olejem. V zadní části mé mysli se mi objevily obrázky lidí s rakovinou kůže, které jsem viděla v ordinaci lékaře.
„Když už mluvíme o Patchovi,“ řekla Vee. „Víš co je nového? Víš, že se dal dohromady s Marcie?“
„Jo, už jsem to slyšela,“ řekla jsem upjatě a myslela na to, proč se mě sakra snaží vyprovokovat ještě víc.
„No, znáš můj názor.“
Znala jsem ho, ale věděla jsem, že ho slyším znovu, ať chci nebo ne.
„Oba si toho druhého zaslouží,“ řekla Vee a nastříkala si na vlasy Sun-V. Vzduch se naplnil chemickou vůni citronu. „Samozřejmě si nemyslím, že jim to vydrží. Stejně jako to udělal s-“
„Můžeme mluvit o něčem jiném, než o Patchovi“ Ohnula jsem se a zavřela mé oči, když jsem si začala masírovat ztuhlé svaly na zádech.
„Jsi si jistá, že o něm nechceš mluvit? Vypadá to, že toho máš hodně na srdci.“
Povzdechla jsem si. Nic neskrývá. Ať je to nepříjemné nebo ne. Vee byla moje nejlepší kamarádka a zasloužila si pravdu. Alespoň tu, kterou jsem jí mohla dát. „Políbil mě. Tu noc po Ďáblově kabelce.“
„Cože?“
Stiskla jsem si rukou oči. „V mojí ložnici.“ Nemyslím si, že bych mohla Vee vysvětlit, že mě políbil v mém snu. To jsem vynechala. To bylo irelevantní. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co to znamenalo, že je teď nejspíš schopný proniknout mi do snů.
„Tys ho pustila dovnitř?“
„Ne tak docela. Ale on přišel tak jako tak.“
„Dobře,“ řekla Vee a snažila se přijít na nějakou decentní reakci na mojí pitomost. „Takže co budeme dělat. Složíme krevní přísahu. Nesměj se, myslím to vážně. Když složíme krevní přísahu, budeš se jí muset držet, jinak se stane něco pravdu strašného-třeba ti krysy budou hlodat do prstů u nohy, zatímco budeš spát. A když se probudíš všechno, co ti zůstane, budou krvavé pahýly. Máš kapesní nůž? Najdeme kapesní nůž a potom se řízneme do dlaně a pak je k sobě přitiskneme. Budeš přísahat, že už nikdy nebudeš sama s Patchem. Tímhle způsobem se zbavíš pokušení, víš, že by se ti to jinak vrátilo.“
Napadlo mě, jestli jí mám říct, že být s Patchem o samotě nebude vždycky moje volba. Pohyboval se jako pára. Kdyby chtěl být se mnou sám, udělal by to. A i když jsem se za to nenáviděla, nebyla jsem vždycky proti.
„To by chtělo něco trochu účinnějšího než krevní přísahu,“ řekla jsem.
„Baby, tohle je přísahá. To je vážná věc. Doufám, že na to věříš, protože já jo. Půjdu najít nůž,“ řekla a chtěla se zvednout na nohy.
Stáhla jsem ji zpátky. „Mám deník Marcie.“
„C-co?“ vyprskla Vee.
„Vzala jsem jí ho, ale nečetla jsem ho.“
„Proč mi o tom říkáš až teď? A co ti trvalo tak dlouho ho otevřít ? Zapomeň na Rixona-jedem k tobě domů a přečteme si ho! Víš, že v něm bude Marcie psát o Patchovi.“
„Vím.“
„Tak proč otálíš? Bojíš se, co bys mohla odhalit? Protože já si ho můžu přečíst první a odfiltrovat ty špatné věci. Dám ti rovnou odpovědi na tvoje otázky, tak jdeme.“
„Kdybych to četla, už bych s Patchem nikdy nemohla promluvit.“
„To je dobře!“
Podívala jsem se na Vee. „Nevím, jestli je to to, co chci.“
„Ach, miláčku. Nedělej si to. To mě zabíjí. Přečteš si ten hloupý deník a uděláš si závěr. Na světě jsou i další kluci. Jen abys to věděla. Nikdy nebude nedostatek chlapů.“
„Já vím,“ řekla jsem, ale měla jsem pocit, jako bych jí lhala. Žádný z těch chlapů nebyl Patch. Jak bych mohla mít po něm někoho jiného? „Nehodlám číst ten deník. Chystám se jí ho vrátit. Mám s Marcie už celé roky absurdní spory. Stále to trvá. Chci jít dál.“
Vee poklesla čelist. Vyprskla. „Nemůžeš jí ho dát až potom co si ho přečteš? Nebo mě aspoň nechat rychle podívat? Pět minut, to je všechno co chci.“
„Říkám tomu vyšší cesta.“
Vee si povzdechla. „Neustoupíš, viď?“
„Ne!“
Přes naše ručníky padl stín. „Můžu se k vám přidat krásné dámy?“
Podívaly jsme se nad sebe a uviděly Rixona jak nad námi stojí v plavkách. Držel vodu a měl přes rameno přehozený ručník. Vypadal vysoký, když se nad námi objevil. Byl svalnatý a vypadal odolně. Měl jestřábí nos a inkoustové vlasy, které mu spadaly do čela. Na jeho levém rameni měl vytetovaný pár černých křídel. V kombinaci s jeho velkým stínem na pěti hodinách vypadal, jako by vyčníval z davu. Byl okouzlující, hravý, ale vypadal nebezpečně.
„Přišel jsi!“ řekla Vee a její úsměv jí rozsvítil obličej.
Rixon se zhroutil na písku před námi. Opřel se o lokty a tvář měl složenou na jeho pěsti.
„Co se děje?“
„Vee mě chce donutit k přísaze krve,“ řekla jsem.
Zvedl obočí. „Zní to vážně.“
„Myslí si, že to udrží Patche z mého života.“
Rixon naklonil hlavu dozadu a rozesmál se. „Tak to teda hodně štěstí.“
„Hej,“ řekla Vee. „Krevní přísahy jsou vážná věc.“
Rixon jí důvěrně položil ruku na stehno a láskyplně se na ní podíval. Cítila jsem bolest v hrudi. Byla to závist. Už to byly týdny, co se mě Patch dotkl stejným způsobem. Ironií bylo, že týdny měla Vee pravděpodobně stejný pocit, jako teď já, když byla nucena vyrazit si s Patchem a se mnou. To že jsem to věděla, dělalo mou žárlivost snesitelnější, ale bolest tam byla stále. Její reakce na Rixonův dotek byla, že se k němu předklonila a políbila ho na ústa. Odvrátila jsem oči, ale to nezředilo závist, která ve mně zůstala. Cítila jsem se, jako bych měla v krku kámen.
Rixonův hlas vymazal mé myšlenky. „Nemám vám jít koupit nějakou kolu?“ zeptal se v citlivosti na pochopení, že jeho a Vee chování je mi nepříjemné.
„Půjdu já,“ řekla Vee a oprašovala se od písku. „Myslím, že by si s tebou Rixone Nora ráda promluvila.“ Udělala velké vzdušné uvozovky kolem slova mluvit. Znamenalo to, že by zůstala, ale není moc velký fanoušek objektu, o kterém se bude mluvit.
„Hm-“ začala jsem nejistě, jako bych nevěděla co tím Vee myslela. ale věděla jsem to a vůbec se mi to nelíbilo.
Rixon se na mě usmál v očekávání.
„Patch,“ řekla Vee a objasnila tím to co bylo zřejmé. Vzduch ještě tak desetkrát zhoustnul. S tím vypochodovala pryč.
Rixon si mnul bradu. „Chceš mluvit o Patchovi:“
„Ne tak docela. Ale znáš Vee. Vždycky dokáže udělat nepříjemnou situaci ještě desetkrát horší,“ zamumlala jsem a zhluboka se nadechla.
Rixon se zasmál. „Dobrá věc, nedám se jen tak snadno rozhodit.“
„Kéž bych mohla říct to samé zrovna teď.“
„Jak se máš?“ zeptal se a snažil se prolomit ledy.
„Co se týče Patche nebo obecně?“
„Oboje.“
„Bylo i líp.“ Uvědomila jsem si, že je tady vysoká šance, že všechno co teď řeknu Rixonovi se donese k Patchovi, takže jsem rychle dodala: „Ale jsem na vzestupu. Můžu se zeptat na něco osobního? Je to o Patchovi, ale nemusíš odpovídat, kdyby ti to nebylo příjemné. Nevadí mi to.“
„Tak střílej.“
„Je to stále můj anděl strážný? Není to tak dávno, co jsem mu v hádce řekla, že už nechci, aby jím byl. Ale nejsem si jistá, na čem jsem. Není to můj anděl strážný proto, že jsem řekla že nechci aby jím byl?“
„Stále je k tobě přidělený.“
„Tak jak to, že už není u mě?“
Rixonovi se zaleskly oči. „Rozešla ses s ním, vzpomínáš? Je to pro něj trapné. Většina kluků se moc nevyžívá v myšlence, že se budou poflakovat kolem své ex déle, než je nutné. Navíc vím, že mu archandělé dýchají na krk. Stáhnul se, teď je to čistě profesionální.“
„Takže on mě pořád chrání?“
„Jasně. Ale jen ze zákulisí.“
„Kdo je zodpovědný za to, koho ke mně přidělí?“
Rixon pokrčil rameny. „Archandělé.“
„Existuje nějaký způsob, jak můžou vědět, že chci výměnu? Takhle to moc dobře nefunguje. Rozchod je rozchod.“ Nefunguje to? Trhalo mě to na kusy. Je to pořád jen Dotkni se a Jdi. Vidět ho, ale nebýt schopna ho mít bylo pro mě zničující.
Přejel si palcem po rtu. „Řeknu ti, co vím. Je to dobrá šance. Informace dne. Je to dlouho co jsem to dělal. Ironicky- jsi na to připravená? -budeš muset složit krevní přísahu.“
„To je vtip?“
„Řízneš se do dlaně a necháš spadnout několik kapek krve do prachu země. Ne na koberec nebo na beton. Pak budeš přísahat. Uznáš nebi, že se nebojíš vzdát se vlastní krve. Z prachu jsi přišla, v prach se obrátíš. Když odříkáš přísahu, vzdáš se práva na strážného anděla a oznámíš, že přijímáš svůj osud bez strážného anděla. Pamatuj si, že já to neschvaluju. Dali ti strážce a to z dobrého důvodu. Někdo nahoře si myslí, že jsi v nebezpečí. Nic bych za to nedal, ale myslím si, že je to víc než jen paranoidní představa.“
No tak na rovinu. Cítila jsem, že se něco temného tiskne do mého světa a hrozí, že ho celý pohltí. Objevil se pozoruhodný fantom ducha mého otce. Byla jsem velmi překvapená tím, co mě napadlo. „Co když osoba, která mě ohrožuje je zároveň můj strážný anděl?“ zeptala jsem se pomalu.
Rixon se začal smát. „Patch?“ Řekl to slovo, jako kdyby to byla ta největší hloupost, jakou kdy slyšel. Žádné překvapení. Rixon byl s Patchem, ať se dělo cokoliv. I kdyby byl Patch vinen, Rixon by mu stá po boku. Slepá loajalita nade vše.
„Kdyby se mi snažil ublížit, věděli by to?“ zeptala jsem se. „Archandělé? Andělé smrti? Dabria poznala, když byli lidé blízko smrti. Mohl by další anděl smrti zastavit Patche, než bude příliš pozdě?“
„Pokud pochybuješ o Patchovi, máš špatný odhad.“ Jeho tón se ochladil. „Znám ho lépe než ty. Bere svojí práci strážce vážně.“
Ale pokud mě chtěl Patch zabít, provedl by dokonalou vraždu, nebo ne? Byl to můj anděl strážný. Řekl by, že se mně snažil zachránit. Nikdo by ho nepodezíral.
Ale on už měl šanci, aby mě zabil. A neudělal to. Obětoval věc, kterou chtěl ze všeho nejvíc-lidské tělo-aby mi zachránil život. Neudělal by to, kdyby mě chtěl mrtvou.
Nebo ne?
Setřásla jsem ze sebe své podezření. Rixon měl pravdu. Podezřívat Patche bylo směšné.
„Je s Marcie šťastný?“ vyletělo ze mě. Nechtěla jsem se na to zeptat. Prostě to ze mě vypadlo. Moje tváře zčervenaly.
Rixon mě pozorně pozoroval, dával tím jasně najevo odpověď, kterou si myslel. „Patch je moje nejbližší rodina a já ho mám rád jako bratra, ale on pro tebe není ten pravý. Vím, že to ví i on. Někde hluboko v sobě. A myslím, že ty to víš taky. Možná, že to nechceš slyšet, ale on a Marcie jsou podobní. Jsou ze stejného těsta. Patch by měl mít možnost užít si trochu zábavy. A může-Marcie ho nemiluje. To, že k ní nic necítí mu projde u archandělů.“
Seděli jsme tiše a já se snažila pohřbít mé emoce hluboko dovnitř. Jinými slovy, když byl se mnou, upozorňoval na sebe archanděly. Moje pocity k Patchovi nás prozradili. Nebylo to nic, co by řekl nebo udělal Patch. Za všechno jsem mohla já. Podle toho co mi řekl Rixon mě Patch nikdy nemiloval. Nikdy mé city neopětoval. A já to nechtěla přijmout. Chtěla jsem, aby ke mně Patch cítil to, co jsem já cítila k němu. Nechtěla jsem myslet na to, že jsem nebyla nic víc než zábava. Způsob, jak trávit volný čas.
Byla tu ještě jedna otázka, na kterou jsem se zoufale potřebovala zeptat Rixona. Kdybychom s Patchem teď byli v pohodě, zeptala bych se ho. Ale to byl nyní diskutabilní bod. Rixon byl teď jako pozemský Patch. Věděl, co jiní lidé nevěděli, když přišlo na padlé anděly a Nephilimi. A to co nevěděl, mohl zjistit. Právě teď byl Rixon moje nejlepší naděje na nalezení Černé ruky.
Navlhčila jsem si rty a rozhodla se tu otázku ze sebe dostat. „Už jsi někdy slyšel o Černé ruce?“
Rixon sebou trhl. Mlčky mě studoval a pak se pobaveně zasmál. „Je to vtip? Neslyšel jsem to jméno už tak dlouho. Myslel jsem, že se Patchovi nelíbilo, když mu tak říkali. On ti o tom řekl?“
Mým srdcem projelo prudké zamrazení. Byla jsem na pokraji toho, abych řekla Rixonovi o obálce s prstenem a vzkazem, který prohlašoval, že Černá ruka zabil mého tátu. Ale nedostala jsem se sebe nic než jen: „Černá ruka je Patchva přezdívka?“
„Už jí léta nepoužívá. Začal jsem mu říkat Patch. Nikdy neměl rád, když mu někdo říkal Černá ruka.“ Poškrábal si tvář. „To bylo v době, kdy jsme byli zaměstnáni jako žoldáci na dvoře francouzského krále. Osmnácté století-tmavá doba. Příjemné úkoly. Dobré peníze.“
Kdybych mohla, dala bych si facku. Celá tahle chvíle mnou otřásla. Slova Rixona šla mimo mě, jako kdyby mluvil jiným jazykem a já s ním nemohla držet krok. Okamžitě mě napadaly pochybnosti. Nezabil mého tátu. Kdokoliv jiný, ale on ne.
Pomalu se moje pochybnosti začaly přesunovat na vedlejší kolej a nahradily je jiné myšlenky. Přistihla jsem se, jak si dávám dohromady moje vědomosti o něm a analyzuju důkazy. Vzpomněla jsem si na noc, kdy jsem mu dávala prsten mého táty: Ve chvíli, kdy jsem mu řekla, že mi ho dal můj táta, naléhal na mě, že si ho nemůže vzít. Byl neústupný. Nutila jsem se několik okamžiků, abych udržela moje emoce na uzdě. Opatrně, ale opravdu opatrně jsem volila má další slova.
„Víš, co mě mrzí nejvíc?“ řekla jsem jakoby příležitostným tónem. Tak moc jak jsem mohla. „Je to ta nejhloupější věc a asi se mi budeš smát.“ Aby zněl můj příběh přesvědčivě, použila jsem triviální smích, který se vzal někde hluboko uvnitř mě. Ani jsem nevěděla, že ho mám. „Nechala jsem u něj doma svou oblíbenou mikinu. Je z Oxfordu-moje vysněná škola.“ vysvětlila jsem. „Můj táta mi ji přivezl, když přijel z Anglie. Hodně pro mě znamená.“
„Ty jsi byla doma u Patche?“ upřímně ho to překvapilo.
„Jen jednou. Moje máma byla doma, takže jsme tam jeli dívat se na film. Nechala jsem si mikinu na pohovce.“ Věděla jsem, že hraju nebezpečnou hru. Ale potřebovala jsem víc informací o tom, kde je dům Patche. Měla bych větší šanci, že by přišel na něco, co se neshoduje a moje krytí by bylo pryč. Ale ve stejném duchu jsem měla strach z toho, že by Rixon zjistil, že jsem mu lhala.
„Jsem ohromen. Chtěl, abvy o jeho domě nikdo nevěděl.“
Proč? Uvažovala jsem. Co tam schovává? Proč byl Rixon jediná osoba, kterému byl povolen vstup do domu Patche? Nedovolil mi nikdy vstup do jeho domu kvůli tomu, že bych přišla na pravdu? Že byl zodpovědný za vraždu mého otce?
„Získat mou mikinu zpátky by pro mě opravdu moc znamenalo,“ řekla jsem. Cítila jsem divně, tak nějak volně, jako bych se sama dívala na Rixona a na mě z několika metrů, jak spolu konverzujeme. Někdo silnější a chytřejší vypouštěl slova z mých úst. To jsem nebyla já. Já jsem byla dívka, která cítila, že se rozpadá na kousky jemné jako písek pod mýma nohama.
„Tak tam jdi po ránu. Patch odejde brzy, ale pokud to stihneš do šesti třiceti, tak ho tam ještě chytíš.“
„Nechci to udělat tváří v tvář.“
„Chceš, abych ti tu mikinu vyzvednul sám? Jsem si jistý, že tam zítra večer budu. Tenhle víkend máme plány.“
„Ráda bych to spíš dřív než později. Moje máma se na ní pořád ptá. Patch mi dal klíče. Takže jestli nezměnil zámky, mohla bych se dostat dovnitř. Potíž je, že byla tma, když jsme tam jeli. A jí nevím jak se tam dostat. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Neměla jsme v plánu se tam někdy vracet pro mou zapomenutou mikinu po našem rozhodu.“
„Swathmore. V blízkosti průmyslové čtvrti.“
Pokud byl jeho byt v průmyslové čtvrti, byla jsem si jistá, že žil v jedné z cihlových budov na okraji Starého Města Coldwateru. Nebylo nic jiného na výběr, teda pokud nežil v jedné z opuštěných továren nebo v tulákově chatrči u řeky. Ta ale vypadala dost pochybně.
Usmála jsem se a doufala, že to vypadalo dost uvolněně. „Věděla jsem, že to bylo někde nad řekou. Někde v horním patře, viď?“ řekla jsem a tápala ve tmě. Zdálo se mi, že Patch nebude chtít na sebou slyšet dupání jeho sousedů.
„Jo,“ řek Rixon. „Číslo třicet čtyři.“
„Myslíš si, že bude dneska doma? Nechci na něj narazit. Zvlášť, když tam bude s Marcie. Jen chci dostat svojí mikinu a vypadnout.“
Rixon si zakašlal do pěsti. „Ehm, ne, mělo by to být dobré.“ Podrbal se na tváři a vrhnul na mě nervózní, téměř soucitný pohled. „Vee a já jsme vlastně s Marcie a Patchem na dnešní večer domluvení.“
Cítila jsem, jak mi páteř ztuhla. Zdálo se mi, že v plicích nemám žádný vzduch...a pak, právě když se všechny mé pečlivě kontrolované emoce začaly pomalu vytrácet, slyšela jsem, jak jsem znovu zřetelně promluvila. Musela jsem to vědět. „Ví to Vee?“
„Chtěl jsem jí ty novinky právě říct.“
„Novinky o čem?“
Rixon i já jsme se otočili, když se Vee svalila na písek s lepenkovou bednou koly.
„Uh-překvapení,“ řekl Rixon. „Mám pro nás plány na dnešní večer.“
Vee se usmála. „Řekni mi to! Řekni! Prosíííím?“
Rixon a já jsme se na sebe rychle podívali, ale pak jsem odvrátila pohled. Nechtěla jsme nic z toho vidět. Kromě toho, už se mé pocity hrabaly ven. Mé myšlenky automaticky zpracovávaly tuhle informaci:dnes večer. Patch a Marcie. Rande. Patchův byt bude prázdný.
Musela jsem se dostat dovnitř.