Crescendo: 7 kapitola

kapitola 7

Druhý den ráno, když jsem se vyvlekla z postele a navštívila v rychlosti koupelnu, což zahrnovalo použití konektoru na kruhy pod očima a narovnání mých vlasů revitalizérem, jsem sešla do kuchyně najít mojí mámu, která už seděla u stolu. Měla v rukách hrnek bylinného čaje a její vlasy byly rozcuchané, jako kdyby právě vylezla z postele. Což je jen hezky řečeno: vypadá jako dikobraz.

Podívala se na mě přes svůj hrnek a usmála se. "Dobré ráno."

Vklouzla jsem na židli naproti ní a nasypala si vločky do misky. Moje máma mi k tomu nachystala jahody a malý džbánek mléka, který jsem si nalila na vločky. Snažila jsem se být svědomitá v tom, co jsem jedla, ale vždycky bylo mnohem jednodušší, když byla doma moje máma. Moje jídlo se totiž skládalo z víc věcí, než z těch, které jsem si stačila nachystat do deseti sekund.

"Spala jsi dobře?" zeptala se.

Přikývla jsem a strčila si do pusy lžíci vloček.

"Včera večer jsem se zapomněla zeptat," řekla máma. "Byla jsi se Scottem na té prohlídce města?"

"Zrušila jsem to." A pravděpodobně bylo lepší nechat to tak. Nebyla jsem si jistá, jak by reagovala, kdyby zjistila, že jsem ho sledovala na molo a pak s ním strávila večer hraním kulečníku v hale ve Springvalu.

Máma pokrčila nos. "Je to ... cítím kouř?"

Oh. Zastřelte mě.

"Zapálila jsem si v mém pokoji dnes ráno pár svíček," řekla jsem a litovala, že jsem neměla čas na sprchu. Byla jsem si jistá, že mi smrad ze Z ulpěl na oblečení, vlasech i na povlečení.

Zamračila se. "Určitě cítím kouř." Odstrčila zády židli a vstala, na její cestě vyšetřit to.

Nic jiného mi nezbývalo. Nervózně jsem zvedla obočí. "Tak trochu jsem včera v noci zašla do kulečníkové haly."

"Patch?" Není to tak dávno, co jsme měli pravidlo, že jsem absolutně v žádném případě nemohla jít ven s Patchem, když byla moje máma pryč.

"Byl tam, to ano."

"A?"

"Nešla jsem tam s Patchem. Šla jsem tam se Scottem." Pohled na její tváři mě přesvědčil o tom, že to bylo ještě horší. "Ale předtím, než vybuchneš," spěchala jsem rychle, "Jen chci říct, že mě zvědavost zabíjí. Je pro mě opravdu těžké ignorovat skutečnost, že Parnellovi dělají vše pro to, aby minulost Scotta zůstala ve tmě. Proč, když pokaždé paní Parnellová otevřela ústa, Scott k ní byl najednou o dva palce blíž a pozoroval ji jako ostříž? Co mohl udělat, že je to tak špatné?"

Čekala jsem, že moje máma vyskočí na nohy a řekne mi, že v okamžiku, kdy odpoledne přijdu ze školy domů, budu mít zaracha až do dalšího čtvrtého července, ale ona řekla jen: "Taky jsem si všimla."

"Zdálo se mi to nebo se ho bála?" Pokračovala jsem a ulevilo se mi, že měla větší zájem diskutovat o Scottovi, než o mém trestu za večer strávený v kulečníkové hale.

"Jaký druh matky se bojí svého syna?" uvažovala máma nahlas.

"Myslím, že zná jeho tajemství. Ona ví, co udělal. A on ví, že ona ví." Možná, že Scottovo tajemství bylo pouze to, že byl Nephilim, ale to si nemyslím. Na základě jeho reakce, když ho napadl muž v červeném tričku, jsem začínala tušit, že neznal pravdu o tom, kdo je, nebo čeho je schopný. Mohl si všimnout neuvěřitelné síly a jeho schopnosti mluvit s lidmi myšlenkami, ale možná nevěděl, jak si tom má vysvětlit. Ale pokud se Scott a jeho máma nesnaží skrývat jeho dědictví Nephilimské krve, pak co tedy? Co udělal, že je potřeba to zatajovat?

O třicet minut později jsem vešla do učebny chemie, kde jsem zjistila, že Marcie je už u našeho stolu a mluví do mobilního telefonu. Úplně ignorovala nápis na tabuli, kde stálo ´ŽÁDNÉ MOBILNÍ TELEFONY, BEZ VYJÍMKY.´ Když mě uviděla, obrátila se ke mně zády a dala si k telefonu ruku, jako lidi, kteří chtějí soukromí.
Jako kdyby mě to zajímalo. V době, kdy jsem si sedala, jsem zaslechla jen část rozhovoru, která byla zajímavá. "Taky tě miluju."

Hodila telefon do přední kapsy svého batohu a usmála se na mě. "Můj přítel. Nejde na vysokou školu."

Okamžitě jsem začala mít pochybnosti a uvažovala, jestli byl na druhém konci linky Patch. Ale on přísahal, že to, co bylo včera mezi ním a Marcie,nic neznamenalo. Nemohla jsem se ani pohnout, jak jsem byla bláznivá žárlivostí nebo tím, jak jsem mu mohla uvěřit. Soucitně jsem přikývla. "Musí to být těžké živit odpadlíka."

"Ha, ha. Jen abys věděla, rozesílám po třídě seznam lidí, kteří jsou zváni na mou každoroční večerní letní party. Je v úterý. Jsi na seznamu," řekla ledabyle. "Chybět tam by byl nejjistější způsob, jak sabotovat svůj společenský život...ne, že by ses musela starat o sabotáž něčeho, co nemáš."

"Každoroční letní párty? O tom jsem nikdy neslyšela."

Vzala si make-up, který měla v zadní kapse džín v krabičce a poklepala si nos pudrem. "To proto, že jsi nikdy předtím nebyla pozvaná."

Fajn, moment. Proč mě Marcie pozvala? I když bylo moje IQ dvakrát větší než to její, musela si všimnout, že je to mezi námi dost mrazivé. Navíc jsme neměli žádné společné přátele. Nebo zájmy, když na to přijde. "Wow, Marcie. To je opravdu hezké, že jsi mě pozvala. Trochu nečekané, ale stále pěkné. Pokusím se udělat všechno pro to, abych přišla." Ale moc se snažit nebudu.

Marcie se ke mně naklonila. "Viděla jsem tě včera v noci."

Moje srdce začalo bít o něco rychleji, ale podařilo se mi můj hlas udržet na normální úrovni. Dokonce zněl i ledabyle. "Jo, já tě viděla taky."

"To bylo fakt ... šílené" Nechala její prohlášení nedokončené, jako by chtěla, abych ho nějak doplnila.

"Taky myslím."

"Myslíš? Viděla jsi to tágo? Nikdy předtím jsem to neviděla. Prostrčil ho kulečníkem. Nejsou ty věci z břidlice?"

"Byla jsem až vzadu v davu. Moc jsem toho neviděla... Promiň."

Nesnažila jsem se jí být moc nápomocná. Tohle byla diskuze, kterou jsem vést nechtěla. Takže tohle byl důvod, proč mě pozvala na svou párty? Vštípit pocit důvěry a přátelství do našeho vztahu, tak, abych jí pak řekla všechno, co vím, o tom co se stalo minulou noc?

"Ty jsi nic neviděla?" opakovala Marcie a řada pochybností jí vytvořily na čele vrásku.

"Ne. Učila ses na dnešní test? Umím většinu z periodické tabulky nazpaměť, ale spodní řádek mi pořád dělá problémy."

"Už jsi tam někdy viděla hrát Patche kulečník? Už jsi viděla někdy něco podobného předtím?"

Ignorovala jsem jí a otevřela si učebnici.

"Slyšela jsem, že ty a Patch jste se rozešli," řekla a načala tak nové téma.

Zhluboka jsem se nadechla, ale trochu pozdě. Můj obličej už byl rudý.

"Kdo ti to řekl?" zeptala jsem se Marcie.

"Záleží na tom?" Marcie se zamračila. "Víš co? Pokud spolu nebudeme mluvit, můžeš zapomenout na příchod na mou párty."

"Neměla jsem v plánu tam jít, tak jako tak."

Obrátila oči v sloup. "Jsi šílená, protože jsem byla s Patchem v Z minulou noc? Protože on pro mě nic neznamená. Jen se prostě bavíme. Není to nic vážného."

"Jo, že to tak teda opravdu vypadalo," řekla jsem a nechala do mého hlasu prosáknout cynismus.

"Nebuď žárlivá, Noro. Patch a já jsme jen opravdu, opravdu dobří přátelé. Ale v případě, že bys měla zájem, moje máma má kontakt na opravdu dobrého terapeuta. Dej mi vědět, kdybys potřebovala doporučení. Na druhou stranu, je dost drahý. Chci říct, vím, že tvoje máma nemá zrovna hvězdnou práci a všichni-"

"Na něco se tě zeptám, Marcie." Můj hlas byl chladný varováním, ale moje ruce se třásly v klíně. "Co bys dělala, kdyby ses zítra probudila a zjistila, že tvého otce někdo zavraždil? Myslíš, že by tvoje máma ze zaměstnání na poloviční úvazek v JC Penney zaplatila všechny účty? Příště, než budeš zase vytahovat mou rodinnou situaci, vžij se do mé kůže. Jen na jednu malinkou drobnou minutu."

Dívala se na mě dlouho, ale její výraz byl pořád lhostejný. Začínala jsem přemýšlet, že jí to zopakuju. Jediný člověk, s kterým by kdy mohla Marcie sympatizovat, je ona sama.

Po škole jsem našla Vee na parkovišti. Byla rozvalená na kapotě Neonu, rukávy vytažená k ramenům a opalovala se. "Musíme si promluvit," řekla, když jsem se přiblížila. Vytáhla se do sedu a popondala si sluneční brýle tak daleko, aby se mnou mohla navázat oční kontakt. "Ty a Patch jste se rozešli, viď?"

Vylezla jsem na kapotu vedle ní. "Kdo ti to řekl?"

"Rixon. Pro informaci, to bolí. Jsem tvoje nejlepší kamarádka a neměla bych zjistit takovéhle informace přes přítele tvého přítele. Nebo prostřednictvím přítele tvého ex-přítele," dodala potom, co si to celé promyslela. Položila mi ruku na rameno a stiskla ho. "Jak se držíš?"

Nijak zvlášť dobře. Ale tohle byla jedna z věcí, které jsem se snažila pohřbít až na dno mého srdce a nemohla jsem to tam držet pohřbené, kdybych o tom mluvila. Položila jsem se na přední sklo a použila mou tašku k ochraně před sluncem. "Víš co je nejhorší?"

"Že jsem měla celou dobu pravdu a ty teď budeš muset přetrpět to moje ´Já ti to říkala.´?"

"Vtipné."

"Není žádným tajemstvím, že je Patch problémový. Má celou řadu vlastností zlého hocha, ale pravda je, že špatní kluci většinou nechtějí zachránit. Jsou, jací jsou, špatní. Líbí se jim moc, kterou mají, když vzbuzují strach a paniky v srdcích matek všude kolem."

"To bylo...hluboké."

"Kdykoliv kotě. A co víc-"

"Vee."

Mávla rukama. "Poslouchej mě. Nechávám si to nejlepší nakonec. Myslím, že je načase, abychom přehodnotily naše priority, co se týče kluků. Co potřebujeme, je najít si nějakého pěkného skauta, který tě naučí ocenit hodnotu, kterou v tvém životě mají dobří hoši. Takže třeba Rixon, například."

Přibila jsem pohledem typu ´To si ze mě děláš srandu.´

"Nesouhlasím s tvým pohledem," řekla Vee. "Rixon se zdá být opravdu slušný chlap."

Zírali jsme na sebe a než bych napočítala do tří, dodala. "Dobře, tak možná pojmenování skaut je trochu přehnané," řekla Vee- "Ale tím vším chci říct, že by sis mohla najít nějakého pěkného kluka, kterého skříň není jen černá. Co se s ním děje? Myslí si Patch, že je členem přepadového komanda?"

"Včera večer jsem viděla Patche a Marcie, jak byly spolu." řekla jsem s povzdechem. Tak. Bylo to venku.

Vee několikrát zamrkala, než to strávila. "Co?" řekla se zaťatými čelistmi.

Přikývla jsem. "Viděla jsem je. Měla kolem něj ovinuté ruce. Byly spolu v kulečníkové hale v Springvale."

"Sledovala jsi je?"

Chtěla jsem jí říct ´Věř mi trochu´ ale řekla jsem jí pravdu. "Scott mě pozval na kulečník. Šla jsem s ním a pak jsme je tam našli." Chtěla jsem říct Vee všechno co se stalo potom, ale stejně jako Marcie, byly tam věci, které jsem jí nemohla vysvětlit. Jak jsem jí měla říct o Nephilovi v červené košili, jak prorazil kulečníkový stůl tágem?

Vee vypadala, jako bych jí řekla zakódovanou odpověď. "No. Jak už jsem řekla. Jakmile spatříš světlo, nikdy už se nevracej. Možná je to přítel Rixona. Je ale jiný než Patch. Patch je..." rozpačitě se odmlčela.

"Nepotřebuju přítele. Potřebuju práci."

Vee se na mě zašklebila. "Zase mluvíš o práci, fuj. Nechápu, čím tě to okouzlilo."

"Potřebuju auto, a abych si ho mohla dovolit, potřebuju peníze. Proto práce." Měla jsem v hlavě nekonečný seznam důvodů, proč si koupit Volkswagen Cabriolet: byl malý a proto snadno zaparkovatelný, byl úsporný. Neměla jsem zrovna v úmyslu dát za benzín tolik peněz, jako za samotné auto. A když mi došlo, že je směšné cítit spojení s něčím neživým, jako je auto, začínala jsem na něj pohlížet jako na metaforickou změnu v mém životě. Měla bych svobodu jet kamkoliv a kdykoliv. Svoboda by byla něco nového. Osvobození od Patche a všech vzpomínek, které jsme sdíleli. Jen ještě přijít na to, jak přibouchnout dveře.

"Moje máma se přátelí s jedním z manažerů v baru Enzo a hledají baristy," navrhla Vee.

"Nevím nic o tom, co je to barista."

Vee pokrčila rameny. "Děláš kafe. Nalíváš. Obsluhuješ až moc málo zákazníků. Jak těžké by to mohlo být?"

O čtyřicet pět minut později jsem já a Vee byly na břehu pěší promenády, dělaly si domácí úkoly a nezávazně se dívaly do výloh. Vzhledem k tomu, že ani jedna z nás neměla práci, a proto ani žádné peníze, zbylo nám z naší nákupní dovednosti jen pozorování výloh. Došli jsme až na konec promenády a naše oči zabrousily na pekárnu. Prakticky jsem slyšela, jak Vee slintá, přitiskla obličej na výlohu a pozorovala koblihy.

"Myslím, že už je to hodinu od doby, co jsem jedna naposled," řekla. "Pocukrované koblihy, už jsme tady, moje zlatíčka."

"Myslela jsem, že chceš zhubnout do plavek za léto. Myslela jsem, že máš velké kosti a chceš zhubnout kvůli Rixonovi."

"Spolehlivě víš, jak zničit někomu náladu. Mimochodem, jak by to mohla jedna malá kobliha ohrozit?"

Nikdy jsem neviděla Vee sníst jen jednu koblihu, ale mlčela jsem.

Objednala jsem si půl tuctu pocukrovaných koblih a sedla si ke stolu u okna, když jsem na druhé straně skla uviděla Scotta. Měl čelo přitisknuté na sklo a usmíval se. Na mě. Lekla jsem se a o palec uskočila. Pokynul mi svými prsty, abych šla ven.

"Hned jsem zpátky," řekla jsem Vee.

Sledovala můj pohled. "Není to žhavej Scotty?"

"Neříkej mu tak. Kam se podělo Scotty Nočník?"

"Vyrostl. Chce s tebou mluvit?" Něco jako výraz porozumění jí přeběhl přes tvář. "Ach, ne, ne. Nemáš dovoleno si s ním někam odskočit. Je to potížista, sama jsi to řekla. Chystáme se najít nějaké pěkné skauty. Pamatuješ?"

Přehodila jsem si kabelku přes rameno. Nikam si s ním neodskočím. Co je?" řekla jsem v reakci na pohled, který mi věnovala. "Čekáš, že tady budu jen sedět a ignorovat ho?"

Otočila dlaně nahoru. "Jenom si pospěš, nebo se tvoje koblihy ocitnou na seznamu ohrožených druhů."

Vyšla jsem ven a šla zpátky na místo, kde jsem naposledy viděla Scotta. Lenošil na opěradla lavičky, která stála na chodníku a měl ruce v kasách. "Přežils minulou noc?" zeptala jsem se ho.

"Jsem pořád tady, ne?" Usmál se. "Trochu víc vzrušení, než na kolik jsi zvyklá?"

Nechtěla jsem mu připomínat, že on byl ten, kdo byl natažený na kulečníkovém stole s tágem zaraženým do stolu jen palec od jeho ucha.

"Promiň, že jsem tě tam nechal viset," řekl Scott. "Ale vypadá to, že jsi našla svůj vlastní odvoz domů."

"Nestarej se o to." řekla jsem podrážděně a snažila se před ním ukrýt svou zlost. "Prostě mě to naučilo, už nikdy s tebou nechodit ven."

"Udělám to pro tebe. Nemáš čas na něco rychlého k snědku?" Ukázal palcem směrem dolů k turistické restauraci na promenádě. Alfeo. Jedla jsem tam před lety s tátou a vzpomněla jsem si na to, jak hrozně drahé menu tam bylo. Jediné, co jsem mohla získat pod pět dolarů, byla voda. Keks, jestli jsem měla štěstí. Vezmeme-li v úvahu přemrštěné ceny a jeho společnost, po tom všem, kdy byla moje poslední vzpomínka na Scotta, jak ho škádlí tágem hromotluk, nechtěla jsem nic jiného, než jít pryč a dojíst svou koblihu.

"Nemůžu. Jsem tu s Vee," řekla jsem Scottovi. "Co se stalo v Z minulou noc? Potom, co jsem odešla?"

"Dostal jsem své peníze zpět." Něco v tom, jak to řekl, mi napovědělo, že to nebylo až tak jednoduché.

"Naše peníze," opravila jsem ho.

"Mám je doma," řekl neurčitě. "Vrátím ti je dnes večer."

Jo jasně. Měla jsem pocit, jako by už všechny peníze rozfofroval a k tomu ještě něco navíc.

"A ten chlap v červené košili?" zeptala jsem se.

"Odešel."

"Zdálo se, že je opravdu dost silný. Nezdálo se ti? Něco na něm bylo...jiné."

Testovala jsem ho a snažila jsem se zjistit, jak moc toho věděl. Jeho odpověď byla ale roztržitá. "Jo, taky myslím. Takže, moje máma mě pořád posílá ven, abych si našel nové přátele. Bez urážky, Greová, ale nevypadáš jako kluk. Dřív nebo později, se budeme muset rozdělit. Ále, nebreč. Stačí si vzpomenout na všechny ty šťastné chvíle, které jsme spolu prožili a jsem si jistý, že budeš potěšená."

"Vytáhl jsi mě sem, abys skončil naše přátelství? Jak to, že mám takové štěstí?"

Scott se zasmál. "Myslel jsem, že budeš se svým přítelem. Má jméno? Začínám si myslet, že to imaginární přítel. Myslím, že jsem vás dva nikdy neviděl pohromadě."

"Rozešli jsme se."

Něco, co připomínalo úsměv, se mu rozlilo po tváři. "Jo, slyšel jsem, ale chtěl jsem slyšet, jestli to není výmysl."

"Slyšel jsi o mě a Patchovi?"

"Nějaké pěkné kuře jménem Marcie mi to řeklo. Narazil jsem na ní na benzínce a ona za mnou přišla a představila se. Mimochodem, řekla, že jsi loser."

"Marcie ti řekla o mě a Patchovi?" Moje páteř ztuhla.

"Chceš radu? Radu skutečného chlapa holce? Zapomeň na Patche. Jsi dál. Najdi si nějakého kluka, který má s tebou něco společného. Studium, šachy, sběr a třídění mrtvého hmyzu...a věnuj svým vlasům nějakou spásnou myšlenku."

"Promiň?"

Scott se rozkašlal do pěsti, ale neušlo mi, že se tím snažil zakrýt smích. "Buďme upřímní. Zrzky nejsou v kurzu."

Přimhouřila jsem oči. "Nemám zrzavé vlasy."

Usmál se na mě. "Mohlo by to být horší. Mohla by to být oranžová. Zlá čarodějnice s oranžovými vlasy."

"Ty jsi ale velkej vůl, víš to? A to je důvod, proč nemáš žádný přátele."

"Oh, tohle bylo trochu drsné."

Sundala jsem si brýle a dala si je na vrchol hlavy, abych mu viděla do očí. "Abys věděl, neumím hrát šachy a nesbírám hmyz."

"Ale studuješ. Vím to. Vím, že jsi ten typ. Celá tvoje osobnost jde definovat jedním slovem. Pedant. Jsi jen další standardní OCD případ."

Spadla mi čelist. "Dobře, možná jsem trochu studovala. Ale nejsem nudná-neznám nudu." Co se týče toho posledního, alespoň jsem doufala, že ne. "Zřejmě mě vůbec neznáš."

"Sprááávně."

"Fajn," řekla jsem defenzivně. "Co si myslíš, že bych nikdy v životě neudělala? Přestaň se smát. Myslím to vážně. Jmenuj jednu věc."

Scott se poškrábal za uchem. "Už jsi někdy slyšela o bitvě kapel? Hlasitá, improvizovaná hudba. Hlasitý, neukázněný dav. Hodně skandální sex na toaletách. Desetkrát víc adrenalinu než v Z."

"Ne," řekla jsem trochu nejistě.

"Vyzvednu tě v neděli v noci. Přinesu falešné ID." Jeho obočí se zvedlo a on mě poctil sobeckým, posměšným úsměvem.

"Žádný problém," řekla jsem a snažila se udržet svůj odvážný výraz.

Technicky vzato, jsem si právě protiřečila, když jsem šla znovu se Scottem ven, ale já neměla v úmyslu nechat ho, aby o mě říkal, že jsem nudná. A rozhodně jsem neměla v úmyslu nechat ho, říkat mi zrzka. "Co si mám vzít na sebe?"

"Něco, co je legálního a přípustného."

Málem jsem se udusila. "Nevěděla jsem, že jsi fanda do kapel." řekla jsem, jakmile jsem znovu popadla můj dech.

"Hrál jsem v Portlandu na basu v kapele Geezer. Doufal jsem, že se uchytím i v nějaké místní. Mám v plánu to zkusit v neděli večer."

"zní to jako legrace," lhala jsem. "Počítej se mnou," vždycky jsem z toho mohla později vycouvat. Krátká textovka se o to postará. Vše, o co jsem se starala teď bylo, aby mi Scott neřekl do obličeje, že jsem pedantský nudný slaboch.

Scott a já jsme šli každý svou cestou. Našla jsem Vee jak na mě čekala u našeho stolu. Podařilo se jí sníst už polovinu mých koblih.

"Neříkej, že jsem tě nevarovala," řekla, když sledovala můj pohled až ke koblihám. "Co Scott chtěl?"

"Pozvat mě na bitvu kapel."

"Ach jo."

"Naposledy, tohle není nic nezákonného."

"Když to říkáš."

"Nora Greyová?"

Vee a já jsme se podívaly na jednu ze zaměstnankyň pekárny, která stála nad naším stolem. Její pracovní zástěra byla levandulová a tomu odpovídala i levandulová jmenovka. Přečetla jsem na ní Madeline. "Promiňte, jste Nora Greyová?"

Zeptala se mě podruhé.

"Ano," řekla jsem a snažila se zjistit, odkud zná moje jméno.

Svírala u hrudi malou obálku a teď se rozhodla, že jí dá mě. "To je pro tebe."

"Co je to?" zeptala jsem se a přijala obálku.

Pokrčila rameny. "Přišel nějaký chlap a požádal mě, abych vám jí dala."

"Jaký chlap?" zeptala se Vee a natahovala krk, když se dívala po pekárně.

"Už odešel. Řekl, že je důležité, aby Nora dostala tu obálku. Myslela jsem, že je to váš přítel. Jednou sem přišel chlap s květinami a řekl nám, ať je dáme jeho přítelkyni. Byla u stolu v zadním rohu." Ukázala tam a usmála se. "Stále si to pamatuju."

Můj prst klouzal po pečeti. Podívala jsem se dovnitř. Byl tam list papíru spolu s velkým prstenem. Nic jiného.

Podívala jsem se na Madeline, která si utírala mouku, kterou měla rozmazanou po tváři. "Jste si jista, že je to pro mě?"

"Ten chlap ukázal přímo na vás a řekl ´Dej to Noře Greyové.´ Jsi Nora Greyová, viď?"

Začala jsem se dobývat do obálky, když Vee položila ruku na tu mojí. "Bez urážky," řekla Madeline, "chtěly bychom trochu soukromí."

"Od koho si myslíš, že to je?" zeptala jsem se Vee, když byla Madeline z doslechu.

"Nevím, ale měla jsem husí kůži, když ti ho dávala."

Po slovech Vee mi po zádech přeběhl mráz. "Myslíš, že to byl Scott?"

"Nevím. Co je uvnitř?" Vyklouzla ze své židle a sedla si vedle mě, aby viděla líp.

Vytáhla jsem prsten a v tichosti ho zkoumala. Mohla bych říct, jen z pohledu na něj, že by mi byl velký. Je to prsten pro muže. Byl ze železa a na místě, kde byl obvykle kámen, bylo něco otisknutého. Ruka, která byla zmačkaná do hrozné a děsivé pěsti. Prsten byl ohořelý a černý. Zdálo se, že byl do ohně vložen schválně.

"Co-" začala Vee.

Zarazila se, když jsem vytáhla papír. Byla na něm načmáraná černým fixem poznámky: TENTO PRSTEN PATŘÍ ČERNÉ RUCE. ZABIL TVÉHO OTCE.