Crescendo: 9 kapitola

kapitola 9

"Svatá prostoto," zašeptala Vee. "Vážně jsem to viděla? Vážně jsem viděla, jak Marcie nastoupila do Patchova džípu?"

Otevřela jsem ústa, abych jí něco odpověděla, ale měla jsem pocit, jako by mi někdo zaryl nehty do hrdla.

"Je to mnou," řekla Vee, " nebo jsi taky mohla vidět její červená tanga, která jí koukala z pod jejích šatů?"

"To nebyly žádné šaty," řekla jsem a opřela se zády o budovu pro podporu.

"Snažila jsem se být optimistická, ale máš pravdu. To nebyly šaty. Protáhla se vrcholem roury a ta obtočila její kostnaté tělo, jako kořist. Jediná věc, která tu věc drží kolem jejího štíhlého pasu je gravitace."

"Myslím, že budu zvracet," řekla jsem. A měla jsem pocit, že hřebíky, které jsem cítila v hrdle, se mi teď rozšířily až do žaludku.

Vee zatlačila na má ramena a donutila mě posadit se na chodník. "Zhluboka se nadechni."

"On chodí s Marcie." Bylo až příliš děsivé tomu uvěřit.

"Marcie ho donutila," řekla Vee. "To je jediná možnost. Je to prase. Krysa."

"Řekl mi, že se mezi nimi nic neděje."

"Patch má hodně vlastností, ale upřímnost mezi ně nepatří."

Podívala jsem se na ulici, kde zmizel Jeep. Cítila jsem nevysvětlitelné nutkání zaútočit na ně a udělat něco, co my mě zbavilo mého smutku-třeba zadusit Marcie jejíma červenýma stupidníma tangama.

"Není to tvoje vina," řekla Vee. "Je to blbec. Jen tě využil."

"Musím jít domů," řekla jsem odevzdaným hlasem.

V té chvíli zastavil u vchodu do klubu policejní Cruiser. Vystoupil z něj vysoký a hubený policista v černých kalhotách a košili. Ulice byla tmavá, ale já ho poznala okamžitě. Detektiv Basso. Už jsem s ním měla jednou tu čest a neměla jsem žádnou touhu to opakovat. Hlavně proto, že jsem si byla jistá tím, že nejsem na jeho seznamu oblíbených lidí.

Detektiv Basso si prorazil cestu frontou k přední linii, blýskl odznakem na vyhazovače a šel dovnitř bez toho, aby zpomalil.

"Hej," řekla Vee. "To byl policajt?"

"Jo, a je moc starý, takže o tom ani nepřemýšlej. Chci domů. Kde parkuješ?"

"Nevypadá, že je mu moc přes třicet. Od kdy je třicet moc starý?"

"Jeho jméno je detektiv Basso. Vyslýchal mě po incidentu s Julesem ve škole." Líbilo se mi říkat tomu incident místo toho, abych tomu říkala tak, jak to doopravdy bylo. Pokus o vraždu.

"Basso. Líbí se mi to. Krátké a sexy, stejně jako moje jméno. Prohledával tě?" Bokem jsem na ní pohlédla, ale ona stále zírala na dveře, kde zmizel detektiv Basso.

"Ne. Ptal se."

"Nevadilo by mi být jím spoutaná. Jen to neříkej Rixonovi."

"Pojďme, pokud je tu policie, něco zlého se stane."

"Špatná je moje druhé jméno," řekla, vzala mě za ruku a vedla mě ke vchodu skladu.

"Vee-"

"Uvnitř je asi dvě stě lidí. Je tam tma. Nepozná nás v davu, třeba si tě už nepamatuje. Pravděpodobně zapomněl. Kromě toho, nemůže tě zatknout-nebudeš dělat nic protizákonného. No až na tvoje falešné ID, ale to má skoro každý. A kdyby chtěl opravdu zkontrolovat celý klub, přivedl by sebou zálohu. Jeden policista na tenhle dav stačit nebude."

"Jak víš, že mám falešné ID?"

Věnovala mi ´Zas tak hloupá nejsem´ pohled. "Jsi tady, ne?"

"Jak se máš v plánu dostat dovnitř?"

"Stejně jako ty."

"Máš falešné ID?" Nemohla jsem tomu uvěřit. "Od kdy?"

Vee na mě mrkla. "Rixon je dobrý na víc věcí, než jen na líbání. Tak pojď, jdeme. Být dobrá kamarádka, ani bys nepřemýšlela o tom, říct mi abych utekla z domu a porušila podmínky mého domácího soužití, pro nic za nic. Hlavně, když už jsem volala Rixonovi, který už je na cestě."

Zasténala jsem. Ale tohle nebyla vina Vee. To já jsem byla ta, kdo si myslela, že dnešek byl dobrý nápad. "Pět minut. To je všechno."

Fronta se pohybovala rychle a valila se do budovy. Proti mému přesvědčení jsem zaplatila vstup a následovala Vee do tmavého, špinavého, ohlušujícího skladu. Svým způsobem mi dělalo podivně dobře být obklopená tmou a hlukem. Hudba byla příliš hlasitá na to, abych mohla myslet, což znamenalo, že i kdybych chtěla, nemohla jsem se soustředit na Patche a na to, co právě teď dělá s Marcie.

Bar byl v zadní části. Byl natřený na černo se stojící kovovou tyčí a závěsnými světly, které visely ze stropu. Vee a já jsme vklouzly na poslední dvě volné stoličky.

"ID?" zeptal se chlap za barem.

Vee zavrtěla hlavou. "Jen dietní kolu, prosím."

"Já si vezmu cherry kolu," dodala jsem.

Vee mě šťouchla do žeber a opřela se o mě bokem. "Viděla jsi to? Chtěl vidět naše ID. To je úžasné, viď? Vsadím se, že chtěl znát naše jména, ale byl příliš plachý se zeptat."

Barman naplnil dvě sklenice a poslal je po pultu. Zastavily se přesně před námi.

"To je super trik," křičela na něj Vee přes hudbu.

Ukázal jí prst a přešel za barem k dalšímu zákazníkovi.

"Tak jako tak byl pro mě příliš malý," řekla.

"Viděla jsi Scotta?" zeptala jsem se. Seděla jsem na vysoké barové židli a pokusila se prohledat dav. Měl by být už někde na parketu, ale já ho neviděla. Možná nechtěl platit za parkování a jel dál, aby zjistil, jestli tam není parkování zdarma. A pořád ho hledá. Jenže i kdyby zaparkoval dvě míle daleko, bylo pravděpodobné, že už tady bude.

"Uh-oh. Uhádneš, kdo právě vešel?" Vee se mi koukala přes rameno a její výraz byl zamračený. "Marcie Millarová, to je co."

"Myslela jsem, že odešla!" Příval vzteku ze mě vystřelil. "Je Patch s ní?"

"Negativní."

Napřímila jsem se v ramenou a sedla si ještě výš. "Jsem klidná. Zvládnu to. S největší pravděpodobností nás neuvidí. A když uvidí, nepřijde si promluvit." A když tomu ani jedna část mě nechtěla věřit, dodala jsem: "Možná je nějaké logické vysvětlení, jak se dostala do jeho džípu."

"Stejně jako je nějaké logické vysvětlení, proč má na sobě jeho čepici?"

Zatnula jsem dlaně na baru a otočila se. Jistě, Marcie si prorážela cestu davem a její blonďatý cop visel ze zadní části Patchovi baseballové čepice. Pokud tohle není důkaz, že byli spolu, pak už jsem nevěděla co je.

"Chystám se jí zabít," řekla jsem Vee a otočila se tváří k baru. Chytila jsem svou cherry kolu a cítila, jak mi do tváře stoupá horkost.

"Samozřejmě, že ano. A máš šanci. Míří tímhle směrem."

O chvíli později Marcie nařídila chlapovi na židli vedle mě, aby vypadnul a sedla si vedle mě. Sundala si Patchovu čepici a rozhodila si vlasy. Pak si čepici přiložila k tváři a zavřela oči, zhluboka se nadechla. "Copak nevoní úžasně?"

"Hej, Noro," řekla Vee. "Neměl Patch minulý týden vši?"

"Co je to?" zeptala se Marcie řečnicky. "Čerstvě posekaná tráva? Exotické koření? Nebo snad ... máta?"

Zmáčkla jsem sklenici příliš tvrdě a trochu třešnové koly se rozlilo po baru.

"Tohle je opravdu ekologicky šetrné," řekla Vee Marcie. "Recykluješ Nořin starý odpad?"

"Žhavý odpad je lepší než tučné odpadky," řekla Marcie.

"Takže tlustá," řekla Vee a zvedla mojí cherry kolu a přibližovala se s ní k Marcie. Ale někdo v davu do Vee narazil, takže aby místo, aby jí polila Marcie, kola postříkala všechny tři.

"Podívej se, co jsi udělala!" řekla Marcie a seskočila z barové židle tak silně, že jí srazila na zem. Podívala se na kolu v klíně. "Tohle oblečení je od Bebe! Víš, kolik to stojí? Dvě stě dolarů."

"Nestojí to za to," řekla Vee. "Ale nevím, co si stěžuješ. Vsadím se, že je to kradené."

"Oh? Takže? Kam tím míříš?"

"K tobě. Dostaneš, co vidíš. A co vidím já, je levná. Nic neříká levná tolik, jako krádež v obchodě."

"Nic neříká tuk tolik, jako dvojitá brada."

Oči Vee se do ní zařízly. "Jsi mrtvá. Slyšíš mě? Mrtvá!"

Marcie se podívala na mě. "Mimochodem, Noro. Myslela jsem, že bys to ráda věděla. Patch mi řekl, že se s tebou rozešel, protože jsi nebyla dost velká děvka."

Vee praštila Marcie do čela kabelkou.

"Co to bylo?" vykřikla Marcie a chytila se za hlavu.

Vee ji praštila znovu, tentokrát do ucha. Marcie překvapeně uskočila dozadu. Její oči byly zmatené, ale rychle se zužovaly. "Ty-" začala.

"Přestaň!" Zakřičela jsem a postavila se mezi ně. Každou jsem držela jednou rukou.
Upozornily jsme dav a lidé začali postupovat blíž. Jejich zájem vzbudila vyhlídka na kočičí boj. Bylo mi jedno, co bude s Marcie, ale co bude s Vee bylo něco jiného. Byla tu šance, že kdyby začal boj, detektiv Basso by zasáhnul a odvedl si je. V kombinaci s vyplížením se ven z domu, jsem si nemyslela, že by to vězení svým rodičům dokázala vysvětlit. "Pojďme toho všichni nechat. Vee, jdi k Neonu. Sejdeme se venku."

"Řekla mi, že jsem tlustá. Zaslouží si zemřít. Sama jsi to řekla." Vee dýchala trhaně.

"Máš v plánu mě zabít?" ušklíbla se Marcie. "Tím, že si na mě sedneš?"

A to byla chvíli, kdy jí povolily nervy. Vee popadla její vlastní kolu z baru a zvedla ruku s cílem ji na ni hodit. Marcie ustupovala do zadu, ale ve spěchu zakopla přes spadlou barovou židli a svalila se na zem. Otočila jsem se na Vee a doufala, že nechá jakéhokoliv dalšího násilí, když jsem najednou vyhodila kolena do vzduchu. Šla jsem k zemi a další věc, kterou jsem viděla, byla Marcie, jak na mě sedí.

"Tohle je za krádež Toda Bérota v páté třídě," řekla a snažila se mi vypíchnout oči.

Vykřikla jsem a chytla se za oko. "Tod Bérot?" Vykřikla jsem. "O čem to mluvíš? To bylo v páté třídě!"

"A tohle je vydání obrázku, mě s obřím uhrem na bradě na přední straně v novinách minulý rok!"

"To jsem nebyla já!"

Dobře, možná jsem měla malé slovo při výběru fotografií, ale nebyla jsem jediná. A vůbec to na to Marcie pořád myslela? Nebyl rok trochu dlouho na to, aby ke mně lpěla záští?

Marcie vykřikla. "A tohle je za-"

"Ty jsi blázen!" tentokrát jsem její úder zablokovala. Podařilo se mi chytit nohu nejbližší barové stoličky a hodit ji na ní.

Marcie odstrčila barovou židli pryč. Než jsem se mohla zvednout na nohy, vzala nejbližší nápoj někoho, kdo stál okolo a chrstla ho na mě.

"Oko za oko," řekla. "Ponížíš mě, ponížím tebe."

Otřela jsem si pití z očí. Moje pravé oko, tam kam mě Marcie praštila, pěkně bolelo. Cítila jsem, jak se mi tam dělá modřina. Modré a fialové tetování. Z mých vlasů kapala kola a moje nejlepší košile byla roztrhnutá. Cítila jsem se znechucená, zbitá a ... odmítnutá. Patch se přesunul k Marcie Millar. Ona tam jen tak stála.

Moje pocity nebyly žádná omluva pro to, co jsem pak udělala. Byly ale rozhodně hybatelem. Neměla jsem ponětí, jak bojovat, ale zavřela jsem ruce v pěst a dala Marcie pěstí do čelisti. Na okamžik se v její tváři ukázal výraz překvapení. Posunula se ke mně, držela si čelist a šklebila se na mě.

Povzbuzena mým malým vítězstvím jsem se na ni vrhla. Někdo mě ale chytila za paži a vytáhnul mě ven.

"Vypadni, hned," řekl mi Patch do ucha a táhnul mě ke dveřím.

"Chystám se jí zabít!" řekla jsem a snažila se dostat kolem něj.

Dav se shromáždil a obklopil nás. Volal: "Boj! Bojovat! Bojovat!" Patch se jimi prodral a odvlekl mě pryč. Za Patchem jsem viděla Marcie jak na mě ukázala prostředníček. Její úsměv byl arogantní a obočí měla vytažené. Poselství bylo jasné: A máš to.

Patch mě podal Vee a pak se vrátil. Sevřel Marcie v předloktí. Než jsem mohla vidět, kam ji vede, Vee mě odvedla k nejbližšímu východu. Došli jsme k uličce.

"Byla legrace vidět tě bojovat s Marcie, ale asi by to nestálo za to, strávit noc ve vězení," řekla Vee.

"Nenávidím jí!" Můj hlas byl pořád hysterický.

"Detektiv Basso se zrovna tlačil davem. Když tě z ní Patch zvedl. Už jsem pro tebe chtěla jít."

"Kde je Marcie? Viděla jsem, jak jí Patch chytil."

"Záleží na tom? Doufejme, že už jsou někde v centru města."

Naše boty drtily štěrk, když jsme běžely uličkou k místu, kde parkovala Vee. Modrá a červená světla hlídkovacího vozu prořízla tmu a já s Vee jsme se tiskly zády ke skladu.

"No, to bylo vzrušující," řekla Vee a jednou rukou nás obě zavřela uvnitř Neona.

"No jo, jasně." řekla jsem skrz zuby.

Vee mi olízla ruku. "Chutnáš opravdu dobře. Dostala jsem z tebe žízeň, voníš jako třešňová kola a ještě něco jinýho."

"Jeto všechno tvoje vina!" řekla jsem. "Ty jsi ta, kdo polil Marcie kolou! Kdyby nebylo tebe, nemusela bych dneska bojovat."

"Bojovat? Jen jsi tam stála a přijímala její rány. Měla jsi Patchovi říct, ať tě naučí nějaké pohyby, než ses s ním rozešla."

Můj mobilní telefon zazvonil a já ho vytáhla z mé kabelky. "Co?" odsekla jsem. Když nikdo neodpovídal, uvědomila jsem si, že jsem byla tak zmatená, že jsem volala místo toho, abych si přečetla novou zprávu.

Čekala na mě jedna zpráva z neznámého čísla: ZŮSTAŇ DNES VEČER DOMA.

"To je děsivé," řekla Vee a byla ke mně nakloněná bokem, aby si mohla zprávu přečíst. "Komu jsi dávala své číslo?"

"Asi se někdo zmýlil. Nejspíš to bylo pro někoho jiného." Samozřejmě jsem začala přemýšlet o tom domě, kde byl můj otec a o vizi, kde mě někdo řezal do ruky.

Hodila jsem telefon do kabelky u mých nohou a sklonila hlavu do rukou. Moje oko pulzovalo. Byla jsem sama, zmatená a na okraji nezvladatelného pláče.

"Možná je od Patche," řekla Vee-

"Jeho číslo se mi nikdy předtím nezobrazovalo jako neznámé. Je to žert." Kéž bych se mohla přinutit tomu uvěřit. "Můžeme už jet? Musím si vzít Tylenol."

"Myslím, že bychom měly zavolat detektiva Bassa. Policie má ráda tyhle děsivé šmírácké kecy."

"Jenom mu chceš zavolat, abys s ním mohla flirtovat."

Vee se dala do řízení Neonu. "Jen se snažím být užitečná."

"Možná ses měla snažit být užitečná před deseti minutami, když jsi chrstla moje pití na Marcie."

"Alespoň jsem měla odvahu."

Vrátila jsem se na místo a věnovala jí plnou váhu mého pohledu. "Obvinila jsi mě právě z toho, že jsem se nepostavila Marcie?"

"Ukradla ti přítele, ne? Přiznávám, že ho nemám zrovna nejraději, ale kdyby mi Marcie ukradla přítele, musela by za to zatraceně zaplatit."

Ukázala jsem prstem na ulici před námi. "Jeď!"

"Víš co? Opravdu potřebuješ nového přítele. A taky potřebuješ skvělého starého přítele, aby ti dal lekci v tom, jak dospět."

Proč si každý myslel, že potřebuju nového přítele? Nepotřebovala jsem nového přítele. Měla jsem dost milenců na celý život. Jediné, co po klucích zůstávalo, bylo zlomené srdce.