Hodný, zlý a nemrtvý: kapitola 13

Napsal Niletka.blogerka.cz (») 19. 6. 2011 v kategorii Hodný, zlý a nemrtvý - Kim Harrison, přečteno: 327×

13

Bylo mi teplo a těžce se mi dýchalo. Cítila jsem studenou kávu. Starbucks, černá, dva cukry. Otevřela jsem oči a zjistila, že mi výhled blokují mé rozcuchané rusé vlasy. Rozbolavělou rukou jsem je odstrčila stranou. Panovalo tu ticho, které rušil jen hukot aut a známé bzučení Nickova budíku. Nepřekvapilo mě, že jsem v jeho ložnici, bezpečně na své straně postele, kterou občas používám, a ležím tváří k oknu a ke dveřím. Nickova omšelá skříň s chybějící ručkou nikdy nevypadala líp.

Zataženými závěsy pronikalo dovnitř slabé světlo. Odhadovala jsem, že se blíží západ slunce. Budík ukazoval 5:35. Věděla jsem, že jde přesně. Nick miloval hračky a budík přijímal vždy o půlnoci signál z Colorada, který ho seřizoval podle tamních atomových hodin. Jeho hodinky dělaly totéž. Nechápala jsem, k čemu je někomu taková přesnost. Já hodinky ani nenosila.

K bradě jsem měla přitažený zlatomodrý přehoz, který Nickovi uháčkovala matka a který voněl slabě po mýdle. Na nočním stolku ležel amulet proti bolesti − a vedle něj jehlička na píchnutí do prstu. Nick myslel na všechno. Kdyby ho dokázal aktivovat, udělal by to.

Posadila jsem se a zapátrala po něm, protože jsem podle vůně kávy poznala, že není daleko. Když jsem shodila nohy z postele, spadl mi přehoz z ramen. Svaly protestovaly, když jsem se natáhla pro amulet. Bolely mě žebra a záda. Sklonila jsem hlavu, píchla se do prstu a vymasírovala z něj tři kapky krve potřebné k aktivaci amuletu. Ještě než jsem si ho pověsila na krk, zalila mě úleva a uvolnila jsem se. Měla jsem jen natažené svaly a modřiny, nic, co by se nezahojilo.

Zamžourala jsem do umělého šera. Můj pohled přitáhl opuštěný kelímek od kávy a hromádka šatů na židli. Pohybovala se v lehkém rytmu, a když jsem zaostřila, uviděla jsem, že je to Nick. Spal s nohama nataženýma před sebou. Měl jenom ponožky, protože odmítal chodit po koberci v botách, a jeho velká chodidla ve mně vyvolala úsměv.

Seděla jsem a byla ráda, že zrovna nemusím nic dělat. Nickův den začínal o šest hodin dřív než ten můj a na tvář uvolněnou spánkem mu vrhalo stíny lehké strniště. Bradou se opíral o hruď a krátké černé vlasy mu padaly do očí. Otevřely se, když nějaká jeho primitivní část vycítila můj pohled. Úsměv se mi rozšířil, když se protáhl a uniklo mu povzdychnutí.

„Ahojky, Ray-ray,“ řekl a jeho hlas mi zavířil okolo kotníků jako teplá voda. „Jak se vede?“

„Jsem v pořádku.“ Zahanbilo mě, že viděl, co se stalo, že mě zachránil, ale zároveň jsem mu byla nesmírně vděčná.

Posadil se vedle mě, jeho váha prohnula matraci a já po ní sklouzla k němu. Opřela jsem se o něj a s úlevou a spokojeně vydechla. Objal mě paží a stiskl. Složila jsem mu hlavu na rameno a zhluboka dýchala pach starých knih a síry. Srdce mi tlouklo a já tam jen seděla a čerpala sílu z jeho přítomnosti.

„Určitě jsi v pořádku?“ zeptal se, dál mě objímal a ruku mi zabořil do vlasů.

Odtáhla jsem se a pohlédla na něj. „Ano. Díky. Kde je Ivy?“ Neodpověděl a já se zatvářila vyplašeně. „Neublížila ti, že ne?“

Vytáhl mi ruku z vlasů. „Nechal jsem ji ležet na podlaze.“

„Nicku!“ zvolala jsem, odstrčila se od něho a napřímila se. „Jak jsi ji tam mohl nechat?“ Vstala jsem, rozhlédla se po své tašce a uvědomila si, že ji s sebou nevzal. Pořád jsem byla bosá. „Odvez mě domů,“ řekla jsem, protože jsem věděla, že autobus mi nezastaví.

Nick také vstal. Tvářil se vylekaně a klopil oči. „Do prdele,“ řekl tiše. „Omlouvám se. Myslel jsem, žes jí řekla ne.“ Zalétl pohledem ke mně a odvrátil se. Dlouhý obličej měl stažený bolestí a zklamáním a zrudl hanbou. „Ach, do prdele, do prdele, do prdele,“ mumlal. „Je mi to moc líto. Jo. Jo, pojď. Vezmu tě domů. Možná se ještě neprobudila. Je mi to fakt moc líto. Myslel jsem, žes řekla ne. Ach bože. Neměl jsem se do toho plést. Myslel jsem, žes to nechtěla!“

Svěsil sklíčeně ramena a já si ho zmateně přitáhla zpátky, než mohl opustit ložnici. „Nicku?“ řekla jsem, když se s trhnutím zastavil. „Řekla jsem ne.“

Nick vytřeštil oči ještě víc. Rozevřel rty, zůstal stát a zdálo se, že nedokáže ani mrknout. „Ale… chceš se vrátit?“

Posadila jsem se na postel a vzhlédla k němu. „No jo. Je moje kamarádka.“ Nevěřícně jsem zamávala rukou. „Nemůžu uvěřit, že jsi ji tam prostě nechal ležet!“

Nick zaváhal a nechápavě přimhouřil oči. „Ale viděl jsem, co se ti snažila provést,“ řekl. „Skoro tě kousla, a ty se chceš vrátit?“

Nahrbila jsem ramena a sklopila pohled k pokapanému, ošklivě žlutému koberci. „Byla to moje vina,“ řekla jsem tiše. „Zápasily jsme a já měla vztek.“ Vzhlédla jsem. „Ne na ni. Na Eddena. A ona se mi začala vysmívat a mě to tak namíchlo, že jsem na ni skočila, překvapila ji… Skočila jsem jí na záda, popadla ji za vlasy, zaklonila jí hlavu a dýchla jí na krk.“

Stiskl pevně rty, posadil se na kraj židle a opřel se lokty o kolena. „Chápu to dobře? Rozhodla ses s ní zápasit, přestože jsi byla naštvaná. Počkala jsi, dokud jste obě nebyly emocionálně na hraně, a skočila jsi po ní?“ Hlasitě vydechl nosem. „Jsi si jistá, že jsi nechtěla, aby tě kousla?“

Udělala jsem kyselý obličej. „Říkám, že to nebyla její vina.“ Nechtěla jsem se s ním hádat, proto jsem vstala, odsunula mu paže a udělala si místo na jeho klíně. Překvapeně zabručel, ale objal mě, když jsem si sedla. Přitiskla jsem mu hlavu k tváři a k rameni a vdechla jeho mužný pach. Probleskla mnou vzpomínka na euforii vyvolanou upířími slinami. Nechtěla jsem, aby mě kousla − opravdu − ale hlodala ve mně pochybnost, jestli po tom má primitivní část, která se řídí rozkoší, přece jen netoužila. Věděla jsem, že to nemám dělat. Nebyla to její vina. Až o tom přesvědčím sama sebe a vstanu z Nickova klína, zavolám jí a povím jí to.

Přitulila jsem se k Nickovi, poslouchala hučení aut a nechala se hladit po hlavě. Zdálo se, že se mu nesmírně ulevilo. „Nicku?“ zeptala jsem se. „Co bys udělal, kdybych neřekla ne?“

Pomalu se nadechl. „Nechal bych kotlík za dveřmi a odešel,“ řekl. Jeho hlas mnou vibroval.

Narovnala jsem se a on sebou trhl, když jsem přesunula váhu. „Ty bys dovolil, aby mi rozsápala hrdlo?“

Odmítal mi pohlédnout do očí. „Ivy by tě nevysála a nenechala tě zemřít,“ přiznal neochotně. „I když jsi ji vybičovala k šílenství. Slyšel jsem, co ti nabídla. Nebylo to dostaveníčko na jednu noc. Šlo o celoživotní závazek.“

Při jeho slovech mě zalechtalo v démonské jizvě. Vylekalo mě to, proto jsem pocit potlačila. „Jak dlouho jsi tam stál?“ zeptala jsem se a zamrazilo mě při pomyšlení, že moje noční můra možná ještě neskončila.

Pevně mě stiskl, ale stále mí nepohlédl do očí. „Dost dlouho na to, abych slyšel, jak tě žádá, aby ses stala její prostřednicí. Nestál bych ti v cestě, kdybys to chtěla.“

Poklesla mi čelist a odstrčila jsem jeho paži. „Prostě bys odešel a dovolil jí, aby ze mě udělala svoji hračku?“

V hnědých očích mu zableskla zlost. „Prostřednici, Rachel. Ne stín nebo hračku ani otroka. To je něco úplně jiného.“

„Prostě bys odešel?“ zvolala jsem, ale nechtěla jsem vstát, protože jsem se bála, že by mě hrdost donutila odejít. „Nic bys neudělal?“

Zaťal zuby, ale nepokusil se mě shodit. „Já v kostele s upírem nežiju!“ řekl. „Nevím, co chceš. Můžu se řídit jenom tím, co mi řekneš a co vidím. Žiješ s ní. Na rande chodíš se mnou. Co si mám myslet?“

Nic jsem neřekla, proto tišeji dodal: „Ivy nechce nic špatného ani nezvyklého, a to je chladný, děsivý fakt. Tak za čtyřicet let bude potřebovat důvěryhodného prostředníka a tebe má ráda. Popravdě je to úžasná nabídka. Ale raději by ses měla rozhodnout, co vlastně chceš, než čas a upíří feromony rozhodnou za tebe.“ Opatrně pokračoval: „Nebyla bys hračkou. Ne pro Ivy. A byla bys v bezpečí, protože by se tě prakticky žádná příšera v Cincinnati neodvážila dotknout.“

Zadívala jsem se do dálky a uviděla napětí, které mezi Ivy a Nickem panovalo, v úplně jiném světle. „Celou dobu po mně jde,“ zašeptala jsem a ucítila první náznaky skutečného strachu.

Nickovi naskákaly vrásky okolo očí. „Ne. Nejde jí jen o krev, i když její výměna k tomu patří. Ale musím být upřímný. Doplňujete se líp než všichni upíři a prostředníci, jaké jsem kdy viděl.“ Očima mu prokmitl neznámý cit. „Nabízí se ti šance na něco velkolepého − pokud jsi ochotná vzdát se svých snů a podřídit se těm jejím. Vždy budeš druhá. Ale byla bys druhá po upírce, které je souzeno stát se vládkyní Cincinnati.“

Přestal mě hladit po vlasech. „Pokud jsem se zmýlil,“ řekl opatrně, aniž by na mě pohlédl, „a ty si přeješ stát se její prostřednicí, dobrá. Vezmeš si svůj kartáček na zuby, já tě odvezu domů, zmizím a nechám vás, abyste dokončily, co jsem přerušil.“ Jeho ruka se znovu dala do pohybu. „Budu litovat jen toho, že jsem nebyl dost dobrý, abych tě od ní dokázal odlákat.“

Přelétla jsem pohledem Nickův neladící nábytek a zaposlouchala se do rušného provozu venku. Jeho byt se v ničem nepodobal Ivyině kostelu s velkými vzdušnými prostory. Chtěla jsem být jen její kamarádka. Zoufale potřebovala přítelkyni, protože byla nespokojená sama se sebou a toužila být něčím víc, něčím čistým, nedotknutým a nepošpiněným. Snažila se uniknout upíří existenci a já věděla, že věří, že se mi jednoho dne podaří najít zaklínadlo, které by jí pomohlo. Nemohla jsem odejít a zničit jedinou věc, která ji držela na nohou. Bůh mi pomoz, možná jsem byla hlupák, ale obdivovala jsem její nezlomnou vůli a víru, že jednoho dne najde, co hledá.

Navzdory hrozbě, kterou představovala, bláznivým požadavkům na organizaci a přísnému dodržování pravidel byla první spolubydlící, která si nestěžovala na moji roztržitost, na to, že často vypotřebuju všechnu teplou vodu nebo zapomenu vypnout topení, než otevřu okno. Kvůli podobně hloupým věcem jsem ztratila příliš mnoho přátel. Už jsem nechtěla být sama. Děsilo mě, že má Nick pravdu. Skutečně jsme byly dobrá dvojka.

A teď se přidala další obava. Netušila jsem, jaké nebezpečí představuje moje upírská jizva, dokud mi o něm neřekla. Byla jsem označená pro potěšení a bez ochrany. Upíři by si mě mezi sebou předávali, dokud bych nežadonila o to, aby mi vypili krev. Vzpomněla jsem si na vlny euforie, na to, jak těžké bylo říct ne, a uvědomila jsem si, že Ivyina předpověď by se mohla lehce vyplnit. I když mě nekousla, byla jsem si jistá, že se na ulicích říká, že už nejsem k mání a že si všichni mají dát zpátečku. Zatraceně. Jak jsem se dostala do takové bryndy?

„Chceš, abych tě odvezl zpátky?“ zašeptal Nick a přitáhl si mě blíž.

Stočila jsem rameno a přitiskla se k němu. Kdybych byla chytrá, požádala bych, aby mi pomohl se stěhováním, a ještě ten večer z kostela vypadla, místo toho jsem ale tiše řekla: „Ještě ne. Ale zavolám jí, abych se ujistila, že je v pořádku. Nestanu se jejím prostředníkem, ale nemůžu ji nechat o samotě. Řekla jsem ne a myslím, že to bude respektovat.“

„Co když ne?“

Přitulila jsem se blíž. „Nevím… Pověsím jí na krk zvoneček.“

Zasmál se, ale mně se zdálo, že v jeho smíchu slyším bolest. Cítila jsem, jak jeho pobavení vyprchalo. Nadechl se a jeho hruď se pod mojí hlavou pohnula. To, co se stalo, mě vyděsilo víc, než jsem byla ochotná přiznat. „Už ti nehrozí smrt,“ zašeptal. „Proč neodejdeš?“

Nehýbala jsem se a naslouchala tlukotu jeho srdce. „Nemám peníze,“ namítla jsem tiše. Už jsme o tom mluvili.

„Řekl jsem ti, že se můžeš nastěhovat ke mně.“

Usmála jsem se, i když to nemohl vidět, a lící jsem se otřela o jeho bavlněné triko. Jeho byt byl malý, ale to nebyl důvod, proč jsem zůstávala přes noc jen o víkendech. Měl vlastní život a já bych se mu pletla do cesty, kdybychom se vídali denně. „Po týdnu bychom se začali nenávidět,“ řekla jsem, protože jsem ze zkušenosti věděla, že je to pravda. „A jen já jí bráním vrátit se zpátky k praktikování.“

„Tak ať se k němu vrátí. Je upír.“

Povzdychla jsem si a nedokázala najít dost sil na to, abych se rozzlobila. „Nechce to. Budu opatrnější. Všechno bude v pořádku.“ Nasadila jsem sebevědomý, přesvědčivý tón, ale přemýšlela jsem, koho se vlastně snažím přesvědčit, jeho, nebo sebe.

„Rachel…“ Nick vydechl a jeho dech mi pocuchal vlasy na vršku hlavy. Čekala jsem a skoro slyšela, jak uvažuje, jestli pokračovat, nebo ne. „Čím déle zůstaneš,“ řekl opatrně, „tím těžší bude odolat upírské euforii. Démon, který tě na jaře napadl, do tebe napumpoval víc upířích slin než mistr upír. Kdyby se z čarodějů mohli stát upíři, už bys jím byla. Myslím, že Ivy by tě v tuhle chvíli dokázala očarovat prostě tím, že by vyslovila tvoje jméno. A to ještě není mrtvá. Snažíš se nebezpečně ospravedlnit, že zůstáváš v nebezpečné situaci. Pokud myslíš, že jednou budeš chtít odejít, udělej to hned. Věř mi, vím, jak úžasný pocit dokáže v člověku vzbudit upíří jizva, když upíra ovládne touha. Vím, jak velká je to lež a jak silné dokáže vábení být.“

Narovnala jsem se a zakryla si krk rukou. „Ty víš?“

Tvářil se ostýchavě. „Chodil jsem do školy v Díře. Myslíš si, že mě za ty roky nekousl žádný upír?“

Povytáhla jsem obočí nad jeho provinilým výrazem. „Kousl tě upír? Kam?“

Odmítal mi pohlédnout do očí. „Byl to letní úlet. Nebyla mrtvá, takže mě nenakazila upířím virem. Nepoužila moc slin, takže jizvu skoro necítím, pokud se neocitnu v situaci, kdy se ve vzduchu vznáší hodně upírských feromonů. Je to past. Víš to, že ano?“

Znovu jsem se k němu stulila a kývla. S Nickem jsem v bezpečí. Jeho jizva je stará a způsobila mu ji pubertální živá upírka. Moje je nová a tak plná neurotoxinů, že ji Piscary rozehrál jen tíhou pohledu. Nick znehybněl a já přemýšlela, jestli jeho jizva ožila, když vešel do kostela. Vysvětlovalo by to, proč nic neřekl a jen se díval. Jak příjemný pocit v něm vyvolala? uvažovala jsem a nic mu nezazlívala.

„Kde ji máš?“ zeptala jsem se pomalu. „Upíří jizvu.“

Nick zhoupl nohama a já mu sklouzla hlouběji do klína. „To je jedno, čarodějko,“ řekl hravě.

Najednou jsem si uvědomila, jak se ke mně tiskne a že mě objímá pažemi, abych neupadla. Pohlédla jsem na hodiny. Musím ještě zaskočit k mámě pro staré školní pomůcky, abych si mohla udělat domácí úkol. Pokud ho neudělám dneska večer, neudělám ho už vůbec. Zvedla jsem oči k Nickovi. Usmál se, protože věděl, proč koukám na hodiny.

„Kousla tě sem?“ zeptala jsem se, zavrtěla se mu na klíně, roztáhla mu límec košile a odhalila vybledlou bílou jizvu po hlubokém škrábanci.

Zakřenil se. „Nevím.“

„Hm,“ řekla jsem. „Vsadím se, že ji poznám.“ Vzal mě za boky a já mu rozepnula vrchní knoflík košile. Byl to nešikovný úhel, proto jsem se mu posadila na klín obkročmo a kolena složila vedle jeho boků. Ruce mu sklouzly kousek níž. Povytáhla jsem nad naší novou pozicí obočí a naklonila se blíž. Propletla jsem mu prsty za krkem, odstrčila límec nosem, přitiskla rty na jizvu a s hlasitým mlasknutím zvedla hlavu.

Nick se hlasitě nadechl a svezl se pode mnou, aby mě nemusel držet. „Není to ona,“ řekl. Přitiskl mi ruku na záda a pomalu jel dolů po páteři až k teplákům.

„Dobrá,“ zamumlala jsem, když prsty zatahal za lem mého trika. Vsunul ruce pod něj a prsty mi přejížděl po kůži. „Tyhle znám.“ Sklonila jsem se, nechala mu své vlasy sklouznout na hruď a olízla jazykem napřed jednu, pak druhou jizvičku, kterou jsem mu způsobila, když jsem byla norek a myslela si, že je krysa a snaží se mě zabít. Nic neřekl a já do tři měsíce staré jizvy opatrně a něžně zabořila zuby.

„Ne,“ řekl napjatě. „Ty mám od tebe.“

„Správně,“ vydechla jsem, rty mu přejela po krku a polibky se propracovávala vzhůru k uchu. „Hm,“ dýchla jsem. „Vypadá to, že tě budu muset pečlivě prohledat. Doufám, že si uvědomujete, pane Sparagme, že jsem školený agent.“

Nic neřekl, volnou rukou mě slastně hladil po spodní části zad a zkoušel mě.

Odtáhla jsem se a jeho ruce hladily křivky mého pasu pod trikem stále silněji. Byla jsem ráda, že je skoro tma. Ticho a teplo. V očích měl dychtivou nedočkavost. Naklonila jsem se blíž a konečky vlasů se mu otřela o tvář, když jsem zašeptala: „Zavři oči.“

Vydechl celým tělem a poslechl.

Nickovy dotyky se staly naléhavějšími a já si opřela čelo mezi jeho krk a rameno. Se zavřenýma očima jsem nahmatala knoflíčky jeho košile a užívala si očekávání, které ve mně při rozepínání sílilo. Poslední odmítal povolit, proto jsem se pokusila vytáhnout mu košili z džínů.

Sundal ze mě ruce a zkroutil se, aby košili uvolnil. Naklonila jsem hlavu a něžně ho kousla do ušního lalůčku. „Neodvažuj se mi pomáhat,“ zašeptala jsem s lalůčkem mezi zuby. Zachvěla jsem se, když jsem na zádech znovu ucítila jeho hřejivý dotyk. Poté co jsem rozepnula všechny knoflíčky, otřela jsem se rty o zářezy v jeho uchu.

Rychle se pohnul a vzal moji tvář do dlaní. Jeho rty byly žádoucí. Tichý zvuk mě přiměl zareagovat. Vydal ho on, nebo já? Nevím. Nezáleží na tom. Jednu ruku měl zabořenou v mých vlasech a pevně mě k sobě tiskl, zatímco jeho rty a jazyk prozkoumávaly má ústa. Jeho pohyby byly čím dál drsnější a já ho tlačila do židle, protože se mi líbil jeho dotyk. S tupou ránou narazil zády do příček v opěradle a stáhl mě dolů s sebou.

Strništěm mě škrábal na tváři a rty dál tiskl k mým, když mě pevně objal a přitáhl si mě blíž. Zabručel námahou a i se mnou se zvedl. Vykročil k posteli a já ho pevně objala nohama. Mé rty mi připadaly studené, když se odtáhl a něžně mě položil. Sundal ze mě ruce a klekl si nade mnou.

Vzhlédla jsem k němu. Pod rozepnutou košilí jsem viděla štíhlé svaly, které mu mizely pod opaskem kalhot. Jednu paži jsem hodila rozmařile za hlavu, druhou jsem mu přejela dolů po hrudi a zatahala za pásek džínů.

Má je na knoflíky, pomyslela jsem si netrpělivě. Panebože. Nesnáším poklopce na knoflíky. Jeho temný úsměv znejistěl a téměř se otřásl, když jsem sáhla za něj a pohladila ho po páteři, kam až jsem dosáhla. Ani zdaleka to nestačilo, proto jsem ho stáhla dolů. Nick se podvolil a opřel se o předloktí. Unikl mi povzdech, když jsem konečně zajela rukama tam, kam jsem chtěla.

Nick mi vsunul teplou ruku pod triko a s rozkošnou směsicí něžného tlaku a drsné kůže mě začal hladit. Přejela jsem mu prsty po ramenou a cítila, jak se mu napjaly a uvolnily svaly. Přesunul se níž a já zalapala překvapeně po dechu, když mi zabořil obličej do břicha a zuby našel lem mého trika.

Zrychlil se mi dech a s nadějí jsem zalapala po dechu, když vykasal triko nahoru a ruce mi přitiskl na pás. Ovládla mě touha, proto jsem nechala jeho poklopec být a pomohla mu svléct mi triko. Škráblo mě do krku a vzalo s sebou můj amulet. Vydechla jsem úlevou. Nick mě škádlivě kousal a snažil se mi svléct přiléhavou sportovní podprsenku. Otřásla jsem se a prohnula se v zádech, abych ho povzbudila.

Zabořil mi tvář do krku. Démonská jizva, která se mi táhla od klíční kosti k uchu, se řezavě ozvala a já ztuhla strachem. To se nikdy dřív s Nickem nestalo. Nevěděla jsem, jestli si mám pocit užívat, nebo ho odmítnout kvůli hrůze, kterou jsem zažila, když mi démon zranění přivodil.

Nick vycítil můj nečekaný strach, zpomalil, jednou dvakrát do mě strčil, pak znehybněl. Pomalinku se mi otřel rty o jizvu. Nedokázala jsem se pohnout, protože mnou probíhaly vlny příslibů a usazovaly se mi hluboko a neodbytně v těle. Srdce mi bušilo, když jsem si uvědomila, že pocit je stejný jako extáze, kterou ve mně vyvolaly Ivyiny upíří feromony. Byl příliš úžasný, než abych ho odmítla.

Nick zaváhal a já slyšela jeho ostrý dech. Pocit pomalu ustoupil. „Mám přestat?“ zašeptal hlasem zastřeným touhou.

Zavřela jsem oči, natáhla se dolů a zběsile se snažila rozepnout mu poklopec. „Ne,“ zasténala jsem. „Skoro to bolí. Ale buď… opatrný.“

Dýchal stejně rychle jako já. Naléhavě mi vsunul ruku pod podprsenku a zasypal mi zjizvený krk něžnými polibky. Nedokázala jsem potlačit sten, když se mi podařilo rozepnout poslední knoflík.

Nick mi lehoučce přejel rty pod bradou a našel mé. Jeho dotyk byl něžný a já mu vrazila jazyk hluboko do úst. Oplatil mi stejným a drsně se o mě otřel strništěm. Dýchali jsme společně. Něžnými prsty mě dál hladil po krku a tělo se mi nečekaně křečovitě sevřelo.

Přejela jsem mu rukama po rozepnuté košili k džínům. Dech se mi zrychlil, když jsem je stáhla a nohou mu je svlékla úplně. Prahla jsem po něm, proto jsem zapátrala, až jsem rukama našla, co jsem hledala.

Nickovi se zadrhl dech v hrdle, když jsem ho stiskla a pod prsty cítila napjatou, hebkou kůži. Zabořil mi tvář mezi ňadra a otřel se o ně, moje podprsenka mezitím někam zmizela.

Přitiskl se ke mně pánví a já pohyb napodobila. Srdce mi tlouklo. Z jizvy se šířily silné, vtíravé vlny, i když se Nickovy pátravě rty nenacházely nikde poblíž.

Odevzdala jsem se démonské jizvě a pocitům. Později zvážím, jestli jsem udělala dobře, nebo ne. Mé ruce zrychlily pohyb, cítily rozdíl mezi člověkem a čarodějem, a to mě ještě víc vzrušilo. Jednou rukou jsem ho dál hladila, druhou jsem ho vzala za ruku, o kterou se neopíral, a navedla ji k provázku na svých teplácích.

Chytil mě za zápěstí a uvěznil ho na polštáři nad mojí hlavou, protože odmítal přijmout pomoc. Projel mnou ostrý výboj. Kousl mě do krku a vzdálil se, ale i pouhý náznak zubů mě připravil o dech. Nick zatahal za pásek mých tepláků a v nedočkavé touze mi je stáhl i se spodním prádlem. Prohnula jsem se v zádech a nadzvedla boky, abych mu pomohla, ale on mi položil těžkou rukou na rameno a přitlačil mě zpátky na postel.

Otevřela jsem oči. Nick se nade mnou sklonil a vydechl: „Moje práce, čarodějko.“ Ale tepláky byly dole.

Natáhla jsem se pro něj. Přesunul váhu a kolenem mi zatlačil zevnitř na stehno. Znovu jsem se prohnula v zádech, šmátrala jsem rukama a snažila se ho najít. Zalehl mě. Přitiskl rty na mé a společně jsme se dali do pohybu.

Pohyboval se ve mně pomalu, téměř škádlivě. Chytila jsem ho za ramena, když mi přitiskl rty na krk, a já se roztřásla.

„Zápěstí,“ vydechl mi do ucha. „Ach bože, Rachel. Kousla mě do zápěstí.“

Vlny rozkoše mě zalévaly do rytmu pohybu našich těl a já hladově vyhledala jeho zápěstí. Zasténal. Přejížděla jsem po něm zuby a hladově sála stejně jako on na mém krku. Ovládla mě slastná bolest a touha mě připravovala o rozum. Zakousla jsem se do Nickovy staré jizvy, udělala ji svou, pokusila jsem se ji vzít ženě, která ji na něm zanechala.

Do krku se mi zařízla bolest a já vykřikla. Nick zaváhal, potom znovu skřípl záhyb zjizvené kůže mezi zuby. Udělala jsem totéž s jeho zápěstím, abych mu dala najevo, že je to v pořádku. Zoufalá touha ho připravila o hlas a vrhl se na mě hladovými ústy. Z mého nitra stoupal chtíč. Cítila jsem, jak narůstá. Vábila jsem ho blíž, protože jsem chtěla, aby se to stalo. Teď, pomyslela jsem si a skoro jsem se rozplakala. Ach bože. Teď.

Společně s Nickem jsme se otřásli, jak naše těla zareagovala na vlnu euforie, která se přelila ze mě do něj. Odrazila se, vrátila se zpět ke mně a narazila do mě dvojnásobnou silou. Zalapala jsem po dechu a pevně se ho chytila. Zasténal, jako by ho něco bolelo. Vlna nás znovu zalila a stáhla nás dolů. Ocitli jsme se na vrcholu a snažili se na něm zůstat navěky.

Nakonec vlna pomalu odplynula. Otřásala námi skomírající rozkoš a napětí pozvolna ustupovalo. Ucítila jsem na sobě Nickovu tíhu. Slyšela jsem jeho drsný dech. Vyčerpaně jsem rozevřela ruce a nechala je sklouznout z jeho ramen. Mé prsty mu na kůži zanechaly rudé otisky.

Chvíli jsem jen ležela a užívala si posledních záchvěvů v krku. Pak bylo po všem. Olízla jsem si jazykem zuby. Žádná krev. Neprokousla jsem mu kůži. Díkybohu.

Nick na mě i nadále ležel, ale přesunul váhu, aby se mi lépe dýchalo. „Rachel?“ zašeptal. „Myslím, že jsi mě málem zabila.“

Dech se mi zklidňoval. Nic jsem neřekla, ale napadlo mě, že dnes můžu vynechat obvyklý běh. Srdce mi přestalo silně bušit a naplnila mě uvolněná malátnost. Přitáhla jsem si blíž jeho zápěstí a zadívala se na bílou jizvu, která na zrudlé, odřené kůži ostře vystupovala. Cítila jsem se trochu zahanbeně, když jsem si uvědomila, že jsem mu udělala cucflek. Ale necítila jsem žádnou vinu nad tím, že jsem ho označila. Pravděpodobně věděl líp než já, co se stane, a nepochybovala jsem o tom, že můj krk vypadá podobně.

Vadí mi to? Zrovna teď ne. Možná později, až si toho všimne máma.

Políbila jsem ho na citlivou kůži a položila jeho paži na postel. „Proč to vypadalo, jako by jeden z nás byl upír?“ zeptala jsem se. „Moje démonská jizva nebyla nikdy tak citlivá. Co ta tvá?“ Úmyslně jsem větu nedokončila. Za poslední měsíce jsem zuby prozkoumala velkou část jeho těla, ale podobnou reakci jsem nikdy nevyprovokovala. Ne že bych si stěžovala.

Vyčerpaně se ze mě svalil a zasténal. „Asi to bylo tím, že Ivy všechno začala,“ řekl, zavřel oči a obrátil tvář ke stropu. „Zítra budu celý bolavý.“

Zakryla jsem se přehozem, protože mi bylo bez jeho tělesného tepla chladno. Překulila jsem se na bok, naklonila se blíž a zašeptala: „Opravdu chceš, abych se z kostela odstěhovala? Asi už začínám chápat, proč je v upířích kruzích sex ve třech tak oblíbený.“

Nick otevřel oči a zabručel. „Snažíš se mě zabít, že?“

Se smíchem jsem vstala a zabalila se do přehozu. Prsty jsem se dotkla krku. Bolel, ale kůže zůstala neporušená. Netvrdím, že bylo špatné využít to, co Ivy rozehrála, ale prudká touha, která mě ovládla, mi dělala starosti. Byla skoro až příliš intenzivní na to, abych ji ovládla… Už jsem se nedivila, že s ní má Ivy takové problémy.

Mysl mi pomalu, hloubavě pracovala, když jsem prohrabala spodní zásuvku v Nickově skříni, vytáhla jedno z jeho starých trik a šla si dát sprchu.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a deset