12.

„Smečka je na cestě,“ řekla jsem Samuelovi, když jsme pomalu projížděli kolem Warrenova domu, abychom se podívali, jaká je situace. „Nevím, kolik si pamatuješ z toho, co se dělo během proměny, ale volal Warren a žádal o pomoc. Adam spal a on ho nemohl vzbudit…“ Samuel byl v bezpečí, takže jsem si mohla dělat starosti o Adama. „Je to normální?“

Samuel kývl a mě zalila vlna úlevy. Odkašlala jsem si a pokračovala: „Smečce nemůžeme věřit, takže Warren asi udělá, co bude v jeho silách, aby jí zabránil se k němu dostat, což by bylo v pořádku, kdyby Adamovým zástupcem nebyl Darryl.“ Znamenalo to souboj.

Samuel mi kdysi řekl, že se vlkodlaci navzdory fyzickým výhodám, které získají, dožijí v průměru jen asi deseti let. Na statistice se částečně podílí vlci jako můj starý přítel doktor Wallace, kteří musí být zlikvidováni během prvního roku. Ale většina vlkodlaků zemře v soubojích o dominanci s jiným vlkodlaky.

Nechtěla jsem, aby Warren, a dokonce ani Darryl dnes v noci zemřeli, byla by to totiž moje vina. Kdyby mi intuice nebo paranoia nenakukala, že se smečkou není něco v pořádku, Warren by se nikdy nepokusil Darrylovi zabránit dostat se k Adamovi.

V Richlandu panovalo ticho, ale obě strany ulice ve Warrenově bloku byly plné zaparkovaných aut. Poznala jsem Darrylova mustanga ze šedesátého sedmého. Smečka už dorazila. Zaparkovala jsem o blok dál a se Samuelem po boku jsem se rozběhla zpátky.

Na verandě před Warrenovými dveřmi stála žena. Černočerné vlasy měla stažené do culíku, který jí padal až do pasu. Když mě spatřila, založila si svalnaté paže na hrudi a rozkročila se. Byla učitelkou chemie na richlandské střední a Darrylovou družkou.

„Auriel,“ řekla jsem, vyšla nahoru po schodech a zastavila se na verandě naproti ní.

Zamračila se na mě. „Řekla jsem mu, že bys Adamovi nikdy neublížila, a on mi uvěřil. Řekla jsem mu, že bys nikdy nepoškodila smečku. Máš nám co vysvětlovat.“

Jako Darrylova družka zastávala Auriel ve smečce vysoké postavení. Obvykle bych si s ní o celé věci promluvila zdvořile, teď jsem se ale potřebovala dostat do Warrenova domu dřív, než někdo dojde k úhoně.

„Dobře,“ řekla jsem. „Ale vysvětlím své jednání Darrylovi, ne tobě a ne teď.“

„Darryl má práci,“ odsekla. Už v minulosti jsem si všimla, že učení teenagerů Auriel naučilo prohlédnout každou lež.

Znovu jsem otevřela ústa, abych něco namítla, ale ona mě přerušila: „Udržujeme Ticho.“

Vlci ovládají jen velmi málo tradiční magie. Občas se objeví někdo s darem, jaký má Charles, ale povětšinou se vlkodlaci dokáží jen proměnit a ovládají pár triků, které jim umožňují zabránit odhalení. A mezi takové triky patří Ticho.

Rozhlédla jsem se a spatřila čtyři lidi (bezpochyby bych našla i další, kdybych po nich pátrala), kteří stáli nevtíravě okolo Warrenova domu, měli zavřené oči a pohybovali ústy, jak odříkávali zaklínání, které mělo za úkol zastřít vše, co se dělo uvnitř kruhu.

Cílem bylo zajistit, aby souboj v kruhu nerušil okolí. A to znamenalo, že už začal. Smečka by nikdy dobrovolně neporušila Ticho a nevpustila mě dovnitř.

„Souboj je zbytečný,“ naléhala jsem. „Naprosto zbytečný.“

Vykulila oči. „Právě naopak, Mercy. Darryl je druhý ve smečce a Warren se mu postavil. To nemůže zůstat bez odpovědi. Můžeš si s ním promluvit, až potrestá viníka.“ Pohlédla na Samuela a stáhla obočí. Úplně jiným hlasem pronesla: „Kdo je to? V Adamově domě jsme našli mrtvé cizí vlky.“

„To je Samuel,“ řekla jsem netrpělivě a vykročila jsem. „Jdu dovnitř.“

Chystala se mi zastoupit cestu, když si ale všimla Samuelova neobvyklého zbarvení, zaváhala. „Který Samuel?“ zeptala se.

Dvakrát do roka se alfové schází s Branem v sídle jeho společnosti v Coloradu. Občas s sebou vezmou druhé a třetí vlky smečky, ale nikdy ne ženy. Zčásti to je z praktických důvodů. Alfové se mimo své teritorium necítí příjemně a s jinými alfy vycházejí dost špatně. S družkami po boku se neklid a teritoriální chování mohou rychle zvrhnout v násilí.

To znamená, že Auriel se se Samuelem nikdy nesetkala, ale slyšela o něm. Bílí vlci jménem Samuel nejsou běžní.

„Doktor Samuel Cornick,“ řekla jsem pevně. „Pusť nás dovnitř. Mám informaci o lidech, kteří napadli Adama.“

Byla jsem unavená a dělala si starosti o Warrena a Darryla, jinak bych podobnou chybu neudělala. Myslím, že kromě rozkazu v mém hlase nic jiného neslyšela.

Nebyla hloupá. Věděla, že nejsem Adamova družka, bez ohledu na to, co před smečkou prohlásil. Nejsem vlkodlak, nepatřím ke smečce, nejsem dominantnější než ona, a to znamená, že nemohla uposlechnout a udržet si přitom postavení.

Odhodila veškerou zdrženlivost a zastoupila mi cestu. Byla jsem mnohem vyšší než ona, ale ani jsem ji nezpomalila. Je vlkodlak, a když mě chytila za ramena a strčila do mě, zavrávorala jsem o tři nebo čtyři kroky zpátky.

„Nejsi tu paní,“ prohlásila hlasem, který ve třídě dozajista fungoval.

Znovu se pokusila do mě strčit. Byla to chyba. Je mnohem silnější než já, ale nemá žádné zkušenosti s bojem v lidské podobě. Uhnula jsem do strany a nechala zapracovat setrvačnost. Lehce jsem do ní šťouchla a shodila ji ze schodů. Ztratila rovnováhu, takže nedokázala správně dopadnout, přistála na chodníku a udeřila se hlavou o schod.

Nepočkala jsem, abych zjistila, jestli je v pořádku. Prostý pád ze schodů vlkodlaka sotva zpomalí. Vlk, který stál nejblíž, se pohnul, ale musel se zastavit, aby nenarušil kouzlo Ticha.

Dveře nebyly zamčené, a tak jsem je otevřela. Samuel se prosmýkl okolo mě. Auriel vztekle zavrčela a já si radši pospíšila za ním.

Po Warrenově obýváku byl rozházený nábytek a knihy, ale Warren i Darryl byli stále v lidské podobě. To mi napovědělo, že se oba snaží zabránit tomu, aby se ze souboje stal boj na život a na smrt. Vlkodlaci byli i v lidské podobě sice silní, ale ani zdaleka ne tak smrtící jako ve vlčí.

Warren popadl jednu ze židlí a přerazil ji Darrylovi o hlavu. Zapraštění ztlumilo kouzlo, takže jsem sílu úderu mohla odhadnout jen podle rozprsknutých třísek a spršky krve.

Pohybem tak rychlým, že jsem ho skoro nezachytila, povalil Darryl Warrena na zem a popadl ho za krk.

Samuel k nim přiskočil, chňapl Darrylovi po zápěstí a rychle odtančil z dosahu. Jeho zásah byl tak nečekaný – nikdo nás neslyšel přicházet – že Darryl uvolnil sevření. Warren se mu vytrhl a odplazil se stranou.

Díky tomu mohl Samuel zaujmout pozici mezi nimi. Warren se zadýchaně opřel o stěnu a utřel si krev z očí. Darryl udělal dva rychlé kroky vpřed, pak ale poznal Samuela a skoro upadl, jak se ho snažil nedotknout. Na tváři se mu objevil naprostý úžas.

Jakmile jsem se ujistila, že Darryl ani Warren nebudou pokračovat v souboji, poplácala jsem Samuela po rameni, abych upoutala jeho pozornost. Pohlédl na mě a já si ukázala na ústa a uši. Bylo naprosto nepravděpodobné, že by mě vlkodlaci venku poslechli a ukončili zaklínání, a my si potřebovali promluvit.

Očekávala jsem, že Samuel vyjde ven, ale udělal něco jiného. Jeho moc se prohnala domem silou ohnivé bouře, jako když nějaký idiot otevře dveře a vpustí do místnosti, kde hodiny doutnal oheň, kyslík. Naplnil dům svým pachem a mocí. Vzduch praskal a jiskřil, až jsem měla pocit, že dýchám prskavky, se kterými si děti hrají na čtvrtého července. Výbuch moci se přese mě přelil takovou silou, až mě pálila kůže a já ztratila kontrolu nad tělem. Bezmocně jsem klesla na kolena. Před očima mi jiskřilo. Viděla jsem jen černé víry a ostré záblesky, proto jsem složila hlavu na kolena a měla jsem co dělat, abych zůstala při vědomí.

„Dost, Samueli,“ pronesl hlas, který, jak jsem vzdáleně poznala, patřil Adamovi. „Nevím, o co se snažíš, ale myslím, že už to pochopili.“

Nechala jsem hlavu na kolenou. Adam byl tady a vše ostatní mohlo počkat, dokud nepopadnu dech.

Na schodišti se ozvaly lehké, rychlé kroky, které jsem si spojovala s Adamem. Zotavil se skutečně rychle. Zvedla jsem hlavu příliš brzy a musela jsem ji zase sklopit. Adam mi položil ruku na hlavu, pak ustoupil.

„Co to má znamenat?“ zeptal se.

„Hledali jsme tě dva dny, Adame.“ Darrylův hlas zněl trochu zkresleně. „Měli jsme jen vzkaz na záznamníku Elizavety Arkaděvny, prý byl od Mercy, tvůj zničený dům a tři mrtvé vlkodlaky, které nikdo nepoznával. Ty, Jesse a Mercy jste zmizeli. Sledovali jsme tvůj dům, ale čirou náhodou jeden z nás zahlédl Mercy v Kyleově autě. Zavolal jsem Warrenovi a on nepřiznal, ale ani nepopřel, že jsi tady, a tak jsem svolal smečku a přijeli jsme sem.“

Znovu jsem vzhlédla a tentokrát se svět neroztočil. Darryl i Warren klečeli na podlaze poblíž místa, kde předtím bojovali. Pochopila jsem, proč Darryl tak špatně mluví – měl rozseknutý ret, rána se ale rychle hojila.

„Nemohl jsem Darrylovi lhát,“ vysvětlil Warren. „Upadl jsi do hojivého spánku a já tě nedokázal probudit. Nemohl jsem k tobě pustit nikoho ze smečky, dokud jsi byl zranitelný.“

Samuel se posadil vedle mě, olízl mi obličej a tiše zakňučel.

„Fuj,“ řekla jsem a odstrčila ho. „To je odporné. Nech toho, Samueli. Copak tě Bran nenaučil slušnému chování?“

Úmyslně jsme odvedli pozornost, aby se každý mohl rozhodnout, jak nastalou situaci vyřešit bez dalšího krveprolití.

„Warren se řídil mými rozkazy,“ řekl Adam pomalu.

„Chápu,“ řekl Darryl a z tváře si pečlivě odstranil jakýkoli výraz.

„Nešlo o tebe.“ Adam mávl rukou ve výši hrudi. Jeho gesto říkalo: Nebuď ublížený, nebylo v tom nic osobního.

„Tak o koho?“

„Nevíme,“ řekla jsem mu. „Ale něco mě znepokojilo.“

„Pověz jim, co se tehdy v noci stalo,“ řekl Adam.

Poslechla jsem.

Když jsem jim řekla, že mě při pomyšlení, že bych měla zavolat smečku, přepadl zlý pocit, překvapilo mě, že Darryl jen pokýval hlavou a zeptal se: „Odkud věděli, kde Adam bydlí? Nebo kdy schůzka skončí? Jak mohli vědět, že si v domě nedrží celou armádu jako jiní alfové? Jesse není hloupá. Když uslyšela výstřely, určitě nekřičela. Ale přesto věděli, že tam je.“

Zamyslela jsem se. „Měli s sebou jen jednoho člověka. Poslali ho za ní a on šel rovnou do jejího pokoje.“

Darryl udělal rozmáchlé gesto. „Neříkám, že neexistuje jiné vysvětlení než zrada uvnitř smečky, ale rozhodla ses správně.“

Nemělo mě to potěšit, ale poplácání po zádech mi udělá stejnou radost jako jakékoli jiné ženě.

„Pokračuj, Mercy,“ řekl Adam.

Pustila jsem se do dalšího vysvětlování co nejstručněji, což znamenalo, že jsem vynechala všechny podrobnosti, do kterých jim nic nebylo, jako třeba můj vztah se Samuelem.

Zatímco jsem mluvila, vešel dovnitř zbytek smečky a usadil se na podlaze. Když to bylo nutné, odsunuli stranou rozbitý nábytek. Neobjevila se celá smečka, ale bylo jich tu deset nebo patnáct.

Auriel se posadila vedle Darryla a opřela se o něj kolenem. Na čele měla ošklivou modřinu a mě napadlo, jestli se ke mně bude i nadále chovat s chladnou zdvořilostí jako doposud, nebo mě bude od této chvíle považovat za nepřítele jako ženy v Branově smečce.

Warren si s Adamovou podporou právě upevnil místo ve smečce – tedy alespoň z pohledu Darryla, jehož řeč těla ostatním napověděla, že Warren není v nemilosti. Uvědomila jsem si, jak si Darryl cení věrnosti, a náhle jsem si byla jistá, že on Adama nezradil.

Tak kdo? Rozhlédla jsem se po tvářích okolo, některé jsem znala, jiné ne. Ale Adam je dobrý alfa a kromě Darryla tu není nikdo dostatečně dominantní, aby se mohl stát alfou.

Dostala jsem se k našemu rozhodnutí odvézt Adama k Warrenovi a jako důvod jsem uvedla jen to, že jsme jeho dům považovali za lepší skrýš než ten můj, pak jsem zmlkla, protože Darryl se doslova chvěl potřebou klást otázky.

„Proč unesli Jesse?“ zeptal se, jakmile jsem domluvila.

„Podle Warrena nikdo nežádal o výkupné,“ řekl Adam. Někdy během vyprávění začal pochodovat sem a tam. Neviděla jsem žádný náznak toho, že byl zraněný, ale tušila jsem, že to trochu hraje. Alfa nikdy nepřizná slabost před smečkou. „Přemýšlel jsem o tom, ale upřímně netuším proč. Jednoho z vlků, kteří přišli ke mně domů, jsem kdysi znal – před třiceti lety. Proměnili nás ve stejnou dobu. Jeho zkušenost byla… trýznivá, protože se proměnil bez pomoci.“ Viděla jsem, jak sebou několik vlků trhlo. „Možná mi to zazlívá, ale čekat s pomstou třicet let je trochu dlouho, pokud to byl jediný důvod, proč Jesse unesli.“

„Patří k nějaké smečce?“ zeptala se Mary Jo vzadu v místnosti. Mary Jo je hasička tady z Kennewicku. Je malá, houževnatá a neustále si stěžuje, že musí předstírat, že je slabší než její mužští kolegové. Mám ji ráda.

Adam zavrtěl hlavou. „David je z vlastní vůle vlk samotář. Nemá vlkodlaky v lásce.“

„Říkal jsi, že s sebou měli lidi a mladé vlky,“ ozval se Warren.

Adam kývl, ale já pořád přemýšlela o vlku samotáři. Proč se muž, který byl třicet let vlk samotář, přidal najednou ke smečce mladých vlkodlaků? Proměnil je sám? Nebo jsou oběťmi stejně jako Mac?

Samuel si položil čenich na mé koleno a já ho mimoděk pohladila.

„Říkalas, že použili dusičnan stříbrný, DMSO a ketamin,“ řekla Auriel, učitelka chemie. „Znamená to, že pro ně pracuje nějaký doktor? Nebo možná výrobce drog? Ketamin není tak běžný jako metamfetamin nebo crack, ale i ten občas vidíme na střední.“

Napřímila jsem se. „Doktor nebo veterinář,“ řekla jsem. Samuel vedle mě se napjal. Pohlédla jsem na něj. „Veterinář by měl ke všem těm látkám přístup, že ano, Samueli?“

Samuel na mě zavrčel. Nelíbilo se mi, kam moje myšlenky směřují.

„Kam tím míříš?“ zeptal se Adam a hleděl na Samuela, i když mluvil se mnou.

„Doktor Wallace,“ řekla jsem.

„Carter má problémy, protože nedokáže přijmout fakt, že je vlkodlak, Mercy. Zdá se mu to příliš násilnické a raději zemře, než aby byl tím, čím jsme. Chceš mi namluvit, že je zapletený do něčeho, při čem jsou mladí vlci drženi v klecích a jsou na nich prováděny experimenty? Slyšela jsi někdy, co si myslí o pokusech na zvířatech v kosmetickém průmyslu?“

Na okamžik mě překvapilo, že toho Adam o doktoru Wallacem tolik ví. Ale podle reakcí lidí v Aspen Creeku jsem poznala, že tam Adam strávil nějaký čas. Asi dávalo smysl, že ví o doktorových problémech. Ale podle mumlání okolo o nich zbytek smečky neměl ani tušení.

Adam se přestal věnovat mně a vysvětlil ostatním, kdo doktor Wallace je. Já tak mohla přemýšlet.

„Podívej,“ řekla jsem, když skončil. „Všechny ty chemikálie, kterými tě napumpovali, jsou bez problémů přístupné, ale kdo by věděl, jak je zkombinovat a proč? Kdo by chtěl ochromit vlkodlaka? Doktor Wallace se může kdykoli přestat ovládat, já to tento týden zažila na vlastní kůži. Dělá si starosti o svoji rodinu. Možná tu drogu nevyvinul proto, aby unesl Jesse, ale proto, aby ji v případě, že by ztratil kontrolu a na někoho zaútočil, mohli použít na něj.“

„Možná,“ řekl Adam pomalu. „Zítra zavolám Branovi a požádám ho, aby se na to doktora Wallaceho zeptal. Branovi nikdo lhát nemůže.“

„Takže co mohou Jessiným únosem získat?“ zeptal se Darryl. „Peníze se v tuto chvíli zdají být směšným důvodem. Vypadá to, že Adama přepadli proto, že je alfou Smečky columbijského poříčí, a ne úspěšným obchodníkem.“

„Souhlasím.“ Adam se zamračil. „Možná chce někdo získat kontrolu nad smečkou. Není toho mnoho, co bych pro dceru neudělal.“

Kontrolu nad smečkou, nebo kontrolu nad Adamem? uvažovala jsem. A je v tom rozdíl?

„Ať už jsou kdokoli a chtějí cokoli, před úsvitem bychom to měli zjistit. Víme, kde se ukrývají,“ řekla jsem. Sáhla jsem do kapsy džínů, vytáhla papír, který jsem dostala od upírů, a podala ho Adamovi.

„Podle Zeeho informátorky zaplatili upírům skoro deset tisíc dolarů, aby je nechali během jejich zdejšího pobytu na pokoji,“ řekla jsem Adamovi.

Adam sevřel papírek tak pevně, až mu zbělely prsty, a obočí mu vystřelilo vzhůru. „Deset tisíc je příliš mnoho,“ řekl. „Zajímalo by mě, proč to udělali.“

Podíval se na papír, pak se rozhlédl po místnosti. „Darryle? Warrene? Cítíte se dneska v noci na další dobrodružství?“

„Nemám nic zlomeného,“ řekl Darryl.

„Ani já už ne,“ přitakal Warren. „Jsem v pořádku.“

„Samueli?“

Bílý vlk se na něj zazubil.

„Můžeme vzít moji dodávku,“ nabídla jsem.

„Děkuji,“ řekl Adam, „ale ty zůstaneš tady.“

Vystrčila jsem bradu a on mě poplácal po tváři, blahosklonný bastard. Zasmál se mému výrazu, ale ne, jako by se mi posmíval, spíše jako by si něco užíval… Mě.

„Nejsi postradatelná, Mercedes, a nemáš na to, aby ses pletla do války smeček.“ Domluvil, úsměv mu zmizel z tváře a rozhlédl se po lidech v místnosti.

„Poslouchej, kámo,“ řekla jsem. „Já tenhle týden zabila dva vlkodlaky stejně jako ty a s upíry jsem si taky nevedla špatně, když jsem od nich získala tuhle adresu.“

„Ty jsi dostala tu adresu od upírů?“ zeptal se Adam nebezpečně tichým hlasem.

*

„Nadutý bastard,“ bručela jsem, když jsem projížděla prázdnými ulicemi Východního Kennewicku. „Nepatřím ke smečce. Nemá právo mi říkat, co mám dělat a jak to dělat. Nemá právo na mě ječet za to, že jsem mluvila s upíry. Není můj opatrovník.“

Nakonec jsem ale musela přiznat, že v bitvě se smečkou vlkodlaků jim nijak nepomůžu. Warren slíbil, že mi zavolá, až bude po všem.

Zívla jsem a uvědomila si, že jsem nespala už skoro dvacet hodin. Předchozí noc jsem sebou házela na cizím motelovém lůžku a zdálo se mi střídavě o tom, že Mac zemřel kvůli něčemu, co jsem neudělala, a o osamělé Jesse křičící o pomoc.

Zabočila jsem na svoji příjezdovou cestu a ani jsem se neobtěžovala zaparkovat na obvyklém místě, v bezpečí přistavěné garáže. Ráno uklidím obaly od jídla a ponožky a schovám auto. Zeeho dýka, kterou jsem se před odjezdem od Warrena opásala, abych ji nezapomněla ve voze, se mi zapletla do bezpečnostního pásu. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem měla slzy na krajíčku, než jsem ji konečně vyprostila.

Anebo jsem možná brečela jako dítě, které vyberou jako poslední do školního softballového týmu a řeknou mu, ať se někam uklidí a neplete se ostatním při hře pod nohy.

Nezapomněla jsem si vzít z auta zbraně a peněženku. Začala jsem stoupat nahoru po schodech a poznala jsem, že se Elizaveta Arkaděvna ještě nedostala k tomu, aby mi vyčistila verandu. Pořád jsem cítila Maca a výrazný pach smrti.

Ne, rozhodla jsem se a vycenila vztekle zuby, brečím proto, že jsem se chtěla zúčastnit lovu. Tihle lidé se vetřeli na moje území a ublížili lidem, které mám ráda. Bylo mojí povinností, mým právem, potrestat je.

Jako bych něco zmohla proti smečce vlkodlaků. Ohnala jsem se rukou po zábradlí a přerazila suché dřevo stejně snadno, jako by leželo na cvičebních blocích v doju. Něco malého a hebkého se mi otřelo o kotníky a vítalo mě hlasitým mňoukáním.

„Ahoj, Médeo,“ řekla jsem, utřela si oči a sehnula se. Zvedla jsem ji ze země a strčila si ji pod volnou paži. Odemkla jsem dveře a neobtěžovala se rozsvítit. Schovala jsem zbraně, mobil jsem postavila do nabíječky vedle normálního telefonu, stulila se na gauči do klubíčka společně s předoucí Médeou a usnula jsem při čekání na Warrenův telefonát.

*

Probudilo mě slunce, svítilo mi totiž přímo do očí. Na chvíli jsem si nedokázala vzpomenout, proč spím na gauči. Hodiny na DVD přehrávači tvrdily, že je devět ráno, což znamenalo, že je deset. Nikdy nepřestavuji hodiny při změně času.

Zkontrolovala jsem zprávy a mobil. Volal Zee a žádal mě, abych se mu ozvala, ale to bylo vše. Zatelefonovala jsem mu a nechala vzkaz na jeho záznamníku.

Pak jsem zavolala Adamovi domů, na mobil a na pager. Pak jsem zkusila Warrenovo číslo. Vyhledala jsem Darrylovo číslo v seznamu, vytočila ho a zapsala si všechna, která na mě vychrlil jeho záznamník. Ale nezvedal ani mobil.

Po chvíli přemýšlení jsem zapnula televizi a naladila místní kanál, nevysílali ale žádné naléhavé zprávy. Předchozí noc nedošlo v Západním Richlandu k žádnému masakru. Možná ještě nenašli těla.

Sebrala jsem mobil, nasedla do rabbita a zajela na adresu, kterou mi dali upíři. Dala jsem sice papír Adamovi, ale zapamatovala jsem si to. Dům byl úplně prázdný a na trávníku před ním stála cedule NA PRODEJ. V okolí jsem zachytila slabý pach smečky, ale nenašla jsem stopy po krvi ani po rvačce.

Pokud byla adresa falešná, kam se všichni poděli?

Zajela jsem do garáže, teprve pak jsem si vzpomněla, že je Den díkůvzdání a nikdo dnes nepřiveze na spravení žádná auta. Ale přesto to bylo lepší než sedět doma a přemýšlet o tom, co se asi stalo. Otevřela jsem velká garážová vrata a pustila se do rozdělané zakázky.

Pracovalo se mi těžko. Odložila jsem mobil, abych ho při práci nerozbila, a pořád se mi zdálo, že ho slyším zvonit. Nikdo nezavolal, dokonce ani matka.

Přiblížilo se neznámé auto, zastavilo před garáží a ven vystoupila žena v červených teplácích a bílých teniskách. Pohlédla na mě, kývla a rychlým krokem se ke mně vydala.

„Sylvie Sandovalová,“ řekla a napřáhla ruku.

„Raději mi teď rukou netřeste,“ řekla jsem s profesionálním úsměvem. „Mercedes Thompsonová. Co pro vás mohu udělat?“

„Už jste udělala.“ Nechala ruku klesnout a kývla na auto, starého buicka, který byl i přes rezavé skvrny a promáčknutý přední blatník dokonale čistý. „Od chvíle, kdy ho pan Adelbertsmiter opravil, šlape jako hodinky. Ráda bych prosím věděla, kolik vám dlužím. Pan Adelbertsmiter naznačil, že byste byla ochotná zvážit to, že u vás syn náklady odpracuje.“

Našla jsem čistý hadr a začala si utírat z rukou nejhorší olejové skvrny, abych o tom mohla popřemýšlet. Líbilo se mi, že si zapamatovala Zeeho jméno. Nebylo právě snadné ho vyslovit, obzvláště pak pro člověka, jehož rodilým jazykem je španělština.

„Musíte být Tonyho přítelkyně,“ řekla jsem. „Neměla jsem ještě čas podívat se na účet, který Zee vystavil, ale chybí mi tu pomocník. Ví váš syn něco o autech?“

„Umí vyměnit olej a pneumatiky,“ řekla. „Zbytek se naučí. Je přičinlivý a bystrý.“

Stejně jako Zee jsem obdivovala její přímé, odhodlané jednání. Kývla jsem. „Dobrá. Proč ne? Ať váš syn přijde…“ Kdy? Netušila jsem, co budu v následujících několika dnech dělat. „V pondělí po škole. Může náklady odpracovat, a pokud si padneme do noty, práce mu zůstane. Přes týden po škole a v sobotu celý den.“

„Škola má přednost,“ řekla.

Kývla jsem. „S tím můžu žít. Uvidíme, jak to bude fungovat.“

„Děkuji,“ řekla. „Bude tady.“

Dívala jsem se, jak nasedá do auta, a napadlo mě, že Bran má štěstí, že Sylvie není vlkodlak, jinak by měl problém zachovat si postavení alfy.

Ztuhla jsem a zadívala se na své ruce. Včera v noci se někdo zeptal, co únosci chtějí. Nepotřebují Adamovo místo ve smečce, pokud mají vlastní smečku. Pokud chtějí peníze, musí existovat snazší způsob, jak si je opatřit, než unést alfovu dceru. Takže je na Adamovi něco zvláštního. U vlkodlaků je záležitostí bezpečnosti vědět, jaké místo zastáváte ve smečce. V marokově hierarchii to tak důležité není, stačí si pamatovat, že Bran stojí nade všemi. Ale lidé podobné věci stejně sledují.

Jasně si vzpomínám, jak můj nevlastní otec dřepěl před mojí židlí a na prstech vypočítával jména. Mohly mi být tak čtyři pět. „První je Bran,“ říkal. „Druhý Charles a třetí Samuel. Čtvrtý je Adam ze smečky v Los Alamos. Pátý Everett ze smečky v Houstonu.“

„Jednička je Bran,“ opakovala jsem nyní. „Dvojka Charles a trojka Samuel, oba Branovi synové. Čtvrtý je Adam, který je teď alfou Smečky columbijského poříčí.“

To je jediná věc, která je na Adamovi skutečně zvláštní – kromě Branových synů je nejbližší uchazeč o titul maroka.

Napřed jsem se snažila na to nemyslet. Kdybych chtěla, aby Adam bojoval s Branem, rozhodně bych se ho k tomu nesnažila přinutit tak, že bych mu unesla dceru. Ale možná to neudělali.

Posadila jsem se do brouka na sedadlo řidiče a stará koženka pode mnou zapraskala. Co když si chtěli s Adamem jen promluvit? Co když na něj nechtěli zaútočit? Zavřela jsem oči. Předpokládejme, že za ním přišel někdo, kdo Adama dobře zná, jako třeba starý kámoš z armády. Adam je hněvivý, dokonce výbušný, když se ale uklidní, dá se přesvědčit k tomu, aby naslouchal.

Nepřítel je vlkodlak, takže se Adama určitě bojí nebo je přinejmenším opatrný. Tak hra o dominanci funguje. Setkat se s alfou na jeho domácím území znamená ocitnout se v nevýhodném postavení. Nemůžete s sebou vzít zbraň nabitou stříbrnou municí, protože by to bylo považováno za vyhlášení války – musel by Adama zabít, nebo sám zemřít. A co když má nepřítel přístup k drogám, které by dokázaly zklidnit vlkodlaka? K něčemu, co by Adamovi zabránilo ho zabít, kdyby jednání nedopadla dobře?

Ale neskončí to podle plánu. Někdo zpanikaří a zastřelí osobu, která otevře dveře – méně dominantní vlkodlaci by mohli při pokusu o vniknutí do alfova domu zpanikařit. Střelí tu osobu několikrát. Chyba, ale ne nenapravitelná.

Vzápětí ale zaútočí Adam. A tak střelí i Adama a spoutají ho, aby ho přiměli poslouchat. Ale Mac zemře a Adam nemá na pokec náladu. Začne trhat pouta, a tak ho napumpují drogami, aby ho zastavili, v tu chvíli je už ale tak mimo, že se s ním nedá mluvit.

Nepřátelé zpanikaří. Musí vymyslet nový plán. Jak by mohli přimět Adama spolupracovat?

„Jesse je nahoře,“ řekla jsem, luskala rychle prsty a dávala si věci dohromady.

Zajmou Jesse a přinutí Adama poslouchat. Když odmítne, pohrozí, že ji zabijí.

Dávalo to stejný smysl jako cokoli jiného. Tak jak do toho zapadají Mac a experimenty s drogami?

Vyškrábala jsem se z brouka a odběhla do kanceláře pro zápisník. Neměla jsem důkazy, jen to, co mi napovídaly instinkty – ale moje instinkty byly někdy dost dobré.

Na jednu stránku jsem napsala: Drogové experimenty / nákup nových vlků? Na další pak: Proč nahradit Brana Adamem?

Opřela jsem se bokem o trojnožku a klepala perem o papír. Kromě ochromující látky, která zabila Maca, jsme neměli žádné fyzické důkazy jiných drog, ale Macovy zkušenosti napovídaly, že skutečně existují. Po chvíli jsem si zapsala: Byly ketamin / dusičnan stříbrný / DMSO jedinými drogami? Pak jsem přidala jména lidí, kteří o nich mohli vědět: Samuel, doktor Wallace a po delší odmlce Auriel, učitelka chemie. Povzdychla jsem si a připustila, že to mohl být kdokoli. Pak jsem tvrdohlavě zakroužkovala doktora Wallaceho.

Měl vědomosti i motiv vyrobit uspávací prostředek, který by mu zabránil ublížit jeho milovaným. Přestala jsem si hrát s perem. Opravdu?

Nebyl upíří Polibek podobně ochromující? Je možné, že na submisivního vlkodlaka by působil jako na obyčejné zvíře, byl by omámený a klidný. Stefan říkal, že jen u některých vlků se vyskytnou problémy. Když se probral Samuel, bojoval, jeho vlk byl připravený zaútočit, jako by byl uvězněný.

Vzpomněla jsem si na rozlomená pouta v Adamově domě. Připsal svoji reakci na vrub Jessinu únosu, ale možná to nebylo všechno. To však prozatím nebylo důležité.

Podívala jsem se na druhou stránku. Proč nahradit Brana Adamem?

Přejela jsem prsty po slovech. Nebyla jsem si jistá, jestli je to skutečný motiv, ale kvůli podobné věci by pachatelům nevadilo zanechat po sobě pár těl. Nechali Adama žít, i když ho mohli snadno zabít, takže od něj něco potřebovali.

Bran je marokem už skoro dvě stě let. Proč si někdo najednou tak zoufale přeje to změnit?

Napsala jsem: Chtějí změnu?

Bran umí být pěkný bastard. Je vládce ve staromódním slova smyslu, skutečný despota, ale zdálo se, že přesně to vlkodlaci chtějí. Pod jeho vládou vlkodlaci v Severní Americe vzkvétali, jak mocí, tak počtem, zatímco v Evropě upadali.

Ale byl by Adam jiný? No… ano, ale ne způsobem, který by mohl někomu prospět. Adam by možná byl ještě větší despota. Samuel říkal, že Bran zvažoval, že použije Adama jako příkladného zástupce vlkodlaků, ale to by nikdy nefungovalo. Na to je Adam příliš výbušný. Stačilo by, aby mu nějaký reportér strčil foťák do obličeje, a Adam by ho rozmázl po chodníku.

To je ono!

Zostra jsem se nadechla. Nešlo o to, že někdo touží po změně. Někdo chce, aby všechno zůstalo při starém. Bran plánoval vystoupit s vlkodlaky na veřejnost.

Najednou mi nepřipadalo divné, že Adama jeden z jeho vlků zradil. (Já si nebyla svými instinkty tak jistá jako ostatní.) Dokázala jsem si představit, že některý z Adamových vlků mohl mít pocit, že když nepříteli pomůže, vlastně Adama nezrazuje. Připravoval mu cestu k moci. Při nájezdu na Adamův dům se nikomu nemělo nic stát, ale nenechali se odradit ani mrtvými. Vlkodlaci umírají a tito zemřeli pro věc. Vlk jako Mac, který ani nepatřil ke smečce, nemohl být ve srovnání s tím, co bylo v sázce, velkou ztrátou.

Zrádce mohl být kdokoli. Nikdo z Adamovy smečky necítil k Branovi osobní věrnost.

Vytáhla jsem vizitku, kterou jsem dostala od Brana, a vytočila horní číslo. Ozval se po druhém zazvonění.

„Brane, tady je Mercy.“ Když jsem ho teď měla na drátě, nevěděla jsem, kolik mu toho mám říct. Velká část mých domněnek byla pouhými spekulacemi. Nakonec jsem se zeptala: „Ozval se ti Adam?“

„Ne.“

Podupávala jsem nohou. „Je… je tam doktor Wallace?“

Bran si povzdychl. „Ano.“

„Mohl by ses ho zeptat, jestli nevymyslel uspávací prostředek, který působí na vlkodlaky?“

Hlas se mu zostřil. „Co víš?“

„Nic. Vůbec nic. Ani to, kde teď jsou Adam a tvůj syn. Kdy vlastně chceš s vlkodlaky vystoupit na veřejnost?“

„Samuel zmizel?“

„Tak daleko bych nezacházela. Mají s sebou celou smečku, jen se neobtěžovali ohlásit se mi.“

„Dobře,“ řekl. Očividně ho nepřekvapilo, že nikdo nepovažoval za nutné říct mi, co se děje. „Abych odpověděl na tvoji předchozí otázku, věřím, že je nutné udělat to co nejdřív. Ne tento týden nebo příští, ale za rok už bude pozdě. Moji lidé v laboratořích FBI říkají, že naše existence je už teď veřejným tajemstvím. Dospěl jsem ke stejnému názoru jako Šedí páni. Naše odhalení je nevyhnutelné a je nezbytné, abychom si nad ním ponechali kontrolu.“

Vidíte? Vlkodlaci jsou posedlí kontrolou.

„Kolik lidí… kolik vlků o tom ví?“ zeptala jsem se.

Odmlčel se. „Má to něco společného s Adamem?“

„Věřím, že ano.“

„Asi většina místních,“ řekl. „Netajil jsem se tím. Příští měsíc chci na Konkláve udělat veřejné prohlášení.“

Víc neřekl a čekal, až mu povím, co mě napadlo. Byla to čirá spekulace a je možné, že se vystavím posměchu. Seděla jsem na stoličce a uvědomovala si, že i já mám svoji loajalitu. Sice nejsem vlkodlak, ale Bran je přesto můj marok. Musela jsem ho varovat.

„Nemám důkaz,“ začala jsem. „Jen teorii.“ A pověděla jsem mu svůj názor na to, co se stalo a proč.

„Nemám zdání, kdo to je,“ řekla jsem do ticha na opačné straně. „Nebo jestli mám pravdu.“

„Pokud jde o vlkodlaka, kterému se nelíbí, že by se měl odhalit lidem, je divné, že by spolupracoval s lidmi,“ řekl Bran, ale neznělo to, jako by považoval moji teorii za hloupou.

Na lidi jsem skoro zapomněla. „Správně. A nemám ani vysvětlení pro drogové experimenty, o kterých vyprávěl Mac. Jedině že by zkoušeli dávkování a vedlejší účinky. Platit za nové vlkodlaky je velké riziko s minimálním ziskem.“

„Kdyby byl při souboji jeden z vlků pod vlivem drog, mohlo by to ovlivnit výsledek,“ řekl Bran. „Líbí se mi tvoje teorie, Mercedes. Není dokonalá, ale zdá se, že jsi na správné stopě.“

„S věrností lidí by si nemusel dělat starosti,“ řekla jsem a přemýšlela nahlas.

„Kdo?“

„David Christiansen.“

„Ano.“ Nepřekvapilo mě, že marok ví, o kom mluvím. Bran vyvolával dojem, že zná každého vlkodlaka osobně. Možná že znal.

„David pracuje s lidmi,“ řekl Bran pomalu. „Ale ne s vlkodlaky. Nikdy bych si nepomyslel, že se bude podílet na znásilnění – na proměnách, jako byla ta, kterou zažil Alan MacKenzie Frazier. Ale přesto to stojí za úvahu. Zavolám Charlesovi a uvidíme, co na to řekne.“

„Pořád je v Chicagu?“

„Ano. Měla jsi pravdu, byl to Leo. Vypadá to, že si chtěl žít na vysoké noze a plat mu na to nestačil.“ Branův hlas zněl neutrálně. „Neznal vlka, kterému prodal oběti, jako byl Alan MacKenzie Frazier. Celkem jich bylo šest. Ani netušil, k čemu mladé chtěli. To od něj bylo hloupé. Obchod zařídil jeho zástupce, ale Charles má problém získat víc informací, protože ten opustil město. Může chvíli trvat, než ho najdeme. Zdá se, že zbytek smečky neměl tušení o tom, co se děje, ale přesto ji rozdělíme.“

„Brane? Pokud se ti ozvou Samuel nebo Adam, povíš jim, aby mi zavolali?“

„Povím,“ řekl něžně a zavěsil.