kapitola 2 1/2
kapitola 2
HODÍCÍ SE K VLASTNĚNÍ
Luce měla papír s plánkem školy, poloprázdný blok, do kterého začala psát loni v Doveru Moderní evropskou historii, dvě tužky číslo dva, její oblíbenou gumu a náhlý špatný pocit, že by Arriane mohla mít o třídách ve Sword&Cross pravdu.
Zatím se tu odněkud vzal učitel. Chatrné stoly byly uspořádány v nahodilých řadách a skříň s materiály k hodině byla zabarikádovaná stohy zaprášených krabic, které se hromadily před ní.
Ale co bylo horší, žádnému z dětí ve třídě to nepřišlo divné. Ve skutečnosti si asi žádné z dětí nevšimlo, že byly vůbec ve třídě. Všichni stáli blízko oken, přičemž si dopřávali poslední tahy z cigaret a polohovali extra velké zavírací špendlíky na svoje trička.
Jen Todd seděl skutečně u stolu a vyřezával na něj svým perem nějaký složitý znak. Ale jinak se zdálo, že si ostatní noví studenti už našli v davu svoje místo. Cam se přidal k těm klukům, kteří vypadali jako z Doveru. Museli být přáteli, už když byl na tuhle školu přijat poprvé. Gabbe si třásla s rukou s holkou a propíchnutým jazykem, která se venku líbala s klukem s propíchnutým jazykem. Luce cítila hloupou žárlivost, že nemá dost odvahy, aby taky něco udělala. Posadila se blízko k neškodnému Toddovi.
Arriane poletovala mezi ostatními a šeptala nějaké věci holkám, které neznala. Vypadaly jako gotické princezny. Když prošla kolem Cama, rozcuchal jí nově ostříhané vlasy.
"Krásné koště, Arriane." Ušklíbl se, když se dotkl zadní strany jejího krku. "Vyřiď svému kadeřníkovi kompliment."
Arriane ho plácla do ruky. "Ruce pryč, Came. Což znamená: Jen ve tvých snech." Trhla hlavou směrem k Luce. "A můžeš složit poklonu mému novému domácímu mazlíčkovi, je támhle."
Smaragdové oči Cama zazářily směrem k Luce a ona ztuhla. "Věřím, že to udělám." A vykročil směrem k ní.
Usmál se na Luce, která seděla na židli se zkříženými kotníky a ruce měla úhledně složené na stole, který byl přeplněný grafity.
"Nové děti by měly držet spolu," řekl. "Víš co tím myslím?"
"Ale já jsem si myslela, že už jsi tu byl předtím."
"Nevěř všemu, co říká Arriane." Ohlédl se na ní. Stála u okna a podezřele si je prohlížela.
"Ale ona o tobě nic neříkala," řekla Luce rychle a snažila si vzpomenout, jestli je to skutečně pravda. Bylo jasné, že se Cam a Arriane neměli rádi, a přestože byla Luce Arrianě vděčná za dnešní přijetí, ještě nebyla připravená rozhodnout se pro jakoukoliv stranu.
"Pamatuju si, když jsem tu byl nový ... poprvé." Zasmál se sám pro sebe. "Moje parta se zrovna rozpadla a já byl ztracený. Neznal jsem nikoho. Tak jsem mohl použít někoho, kdo byl bez" -pohlédl na Arriane. "denního programu, aby mi to tady ukázal."
"A ty už máš nějaký program?" řekla Luce překvapená tím, že slyší ve svém hlase koketní tón.
Camovi přes tvář přeběhl úsměv. Zvedl jedno obočí. "A to jsem si myslel, že jsem se sem nechtěl vrátit."
Luce se začervenala. Obvykle se nezaplétala s rockery - ale žádný z nich si nikdy nepřitáhl stůl těsně vedle ní, nesvalil se na židli a nedíval se na ní tak zelenýma očima. Cam sáhl do kapsy a vytáhl trsátko s číslem 44 a položil ho na stůl.
"Tohle je číslo mého pokoje. Přijď kdykoliv."
Trsátko, které zvedla, nebylo daleko od barvy Camových oči a Luce se divila, kde k tomu přišel, ale než mu stačila odpovědět -a kdo ví, co by mu odpověděla- Arriane položila tvrdě ruce na Camova ramena. "Omlouvám se, ale asi jsem se nevyjádřila dost jasně? Tuhle jsem si už zamluvila já."
Cam si odfrkl. Poídval se přímo na Luce, a pak řekl: "Vidíš, a já myslel, že ještě existuje něco, jako svobodná vůle. Možná, že tvůj nový domácí mazlíček se dokáže rozhodnout sám."
Luce otevřela ústa, aby se bránila, že umí myslet sama, a že je to teprve její první den tady a že to tady teprve všechno poznává. Ale než mohla vyslovit myšlenky, které se jí honily v hlavě - zazvonil varovný zvonek a malé shromáždění u stolu Luce, se rozpustilo.
Ostatní děti si posedaly ke stolům kolem. Luce seděla u toho svého ostýchavě, ale slušně. Upřela své oči na dveře, což jí poskytlo výhled na Daniela.
Periferním viděním cítila, že po ní Cam tajně pokukuje. Cítila se polichocená-ale zároveň i nervózní a nakonec i frustrovaná sama sebou. Damiel? Cam? Byla na téhle škole jak dlouho-čtyřicet pět minut?-a její mysl už okupovali dva kluci. Celý důvod, proč vlastně na téhle škole byla, byl, že potkala zajímavého kluka, co skončil velmi, velmi špatně. Neměla by si dovolit, aby se zakoukala do kohokoliv z těch dvou v první den její školy.
Pohlédla na Cama, který na ni znovu mrkl a pak si odhrnul svoje tmavé vlasy pryč z očí. Byl vážně krásný -jo, skvělý- zrovna teď vypadal docela užitečně. Stejně jako ona se ještě přizpůsoboval režimu tady, ale on už byl ve Sword&Cross několikrát předtím. A byl k ní milý. Myslela na zelené trsátko s číslem jeho pokoje, který jí dal a doufala, že to myslel upřímně. Mohli by být ... přátelé. Možná bylo zrovna tohle to, co potřebovala. Možná, že by se pak ve škole přestala cítit tak divně.
Možná, že by mohla zapomenout na to, že okna ve třídě byla velikosti dopisní obálky, přetřená vápnem, s výhledem na mauzoleum na hřbitově.
Možná, že bych mohla zapomenout na zápach, který mě štípe v nose, vycházející z peroxidové blonďaté punkerky, která seděla před ní.
Nebo by pak konečně mohla začít věnovat pozornost vousatému učiteli, který pochodoval po třídě a který nám nařizoval, abychom se připravili a posadili se. Pak pevně zavřel dveře.
Pocit zklamání se jí usadil na srdci. Chvíli jí trvalo pochopit, proč. Dokud učitel nezavřel dveře, stále tady byla malá naděje, že bude Daniel v její třídě taky.
Co má další hodinu, francouzštinu? Podívala se na její plánek a zjistila jaká místnost to je, potom po jejím plánu proletělo papírové letadlo. Přestřelil její stůl a přistál na podlaze vedle její tašky. Podívala se na učitele, aby zjistila, jestli si toho všiml, ale on byl zaneprázdněný kusem třídy, zatímco s ní psal něco na tabuli.
Luce se podívala nervózně nalevo. Když se na ni Cam podíval, dal jí vzkaz tím, že se na ní koketně podíval. To způsobilo, že se celé její tělo napjalo. Nezdálo se ale, že by věděl, kdo je zodpovědný za papírové letadlo.
"Psssst," ozval se tichý šept za ní. Byla to Arriane, která na ní pokynula bradou a potom na papírové letadlo. Luce se sklonila, aby pro něj dosáhla a viděla na jeho křídle napsané své jméno. Její první vzkaz!
Tak už hledáš východ?
Tohle není dobré znamení.
Jsme v téhle díře až do oběda.
To musel být vtip. Luce znovu zkontrolovala svůj plánek a s hrůzou si uvědomila, že má všechny ranní hodiny ve stejné místnosti 1 a všechny hodiny je bude učit ten samý učitel, Pan Cole.
Odtrhl svůj pohled od tabule a ospale rozhlédl se po třídě.
Neuvedl nové žáky-Luce se nemohla rozhodnout, jestli za to byla ráda nebo ne. Pan Cole jen hodil osnovy před každého z nových studentů. Když osnovy přistály před Luce, dychtivě se naklonila dopředu, aby si je prohlédla. Historie světa, četla. Jak obejít osud lidstva. Hmmm. Historie byla vždycky její silná stránka, ale osud lidstva. Když se podívala na předměty blíž, zjistila, že Arriane měla o té díře pravdu: nemožný seznam četby, TEST psaný velkými písmeny každý třetí týden. A třicet stránek na téma -vážně?- neúspěšný tyran dle vašeho výběru. V tlustých černých závorkách byly dány témata, které už Luce prošvihla během několika prvních týdnů. Na okraji papíru byla poznámka od pana Cola Dejte mi vědět, koho jste si vybrala. Jestliže byl nějaký způsob, jak jí ještě víc vyděsit, on ho našel.
Alespoň, že za ní seděla Arriane. Luce byla ráda, že už naškrábala jako odpověď SOS poznámku. Ona a Callie měly hodně lstivých způsobů, jak si posílat vzkazy, ale teď se musela naučit skládat papírovou vlaštovku. Vytrhla list ze svého bloku a snažila se využít tu Arrianinu jako předlohu.
Po několika minut, které strávila skládáním jí na stole přistálo další letadlo. Pohlédla se na Arriane, která zavrtěla hlavou, vykulila na ní oči a vrhla na ní pohled typu, máš se ještě hodně co učit.
Luce pokrčila rameny a s omluvou se otočila zpět, aby otevřela druhý vzkaz: Jo, a dokud si nebudeš jistá, že dobře míříš, možná bys mi neměla posílat žádné vzkazy o Danielovi. Dude za mnou je dobrej ve fotbale, mohl by to chytnout.
Jo, to je dobré vědět. Ani si nevšimla, že vedle ní seděl Danielův přítel Roland. Teď, když se mírně na sedadle zaklonila, uviděla koutkem oka její dredy.
Odvážila se podívat dolů na jeho sešit a zjistila tak jeho celé jméno. Roland Sparks.
"Žádné opisování mimochodem," řekl pan Cole přísně, což Luce donutilo zvednout k němu hlavu. "Žádné plagiátorství a nedívejte se do prací nikoho jiného. Nedávám vám prostřednictvím postgraduální práce jen prostředek k tomu, abyste se trochu rozptýlili."
Luce přikývla, stejně jako všichni ostatní omámené děti. Ve stejné chvíli jí uprostřed stolu přistálo třetí papírové letadlo.
Už jen 172 minut a končíme!
O sto sedmdesát tři minut mučení později, vedla Arriane Luce do jídelny. "Tak co myslíš?" zeptala se.
"Měla jsi pravdu," řekla Luce otupěle, která se stále vzpamatovávala z toho, jak bolestně nudné byly její první tři hodiny ve škole. "Proč se někdo učí o tak depresivních tématech?"
"Ále, Cole toho brzo nechá. Vždycky vytahuje tyhle strašný kecy, když přijdou noví studenti. Mimochodem," řekla Arriane a šťouchla do Luce. "mohlo by to být i horší. Mohly bychom dostat a muset zápasit s paní Tross."
Luce pohlédla do jejího rozvrhu. "Mám ji odpoledne na biologii," řekla a měla ve střevech zvláštní pocit.
Arriane vyprskla smíchy a Luce cítila, jak jí někdo šťouchnul do ramene. Byl to Cam. Šel na oběd. Luce po tou ránou zavrávorala a málem spadla, ale jeho ruka jí zachytila a ustálila ji.
"Uvolni se." Vrhl na ni rychlý úsměv a ona přemýšlela, jestli do ní vrazil úmyslně. Ale zdálo se, že v tom byl nevině. Luce se podívala na Arriane, aby zjistila, jestli si něčeho všimla. Arriane na ní zvedla obočí, jakoby chtěla Luce něco říct, ale ani jedna z nich nic neřekla.
Když přešli k prašným oknům, které oddělovaly chodbu od příšerné jídelny, Arriane jí chytila za loket.
"Vyhni se za každou cenu smaženýmu kuřecímu steaku," řekla zkušeně a následovala dav do hlasité jídelny. "Pizza je v pořádku, chilli je v pořádku a vlastně ani ten boršč není špatný. Máš ráda sekanou?"
"Jsem vegetariánka," řekla Luce. Rozhlédla se po jídelních stolech a hledala hlavně dvě osoby. Daniela a Cama. Prostě by se cítila líp, kdyby věděla kde jsou, aby mohla jít na oběd a předstírat, že ani jednoho z nich nevidí. Ale ať se dívala jak chtěla, žádného neviděla ...
"Vegetariánka, co?" Arriane ohrnula rty. "Máš hippie rodiče nebo je to tvůj vlastní soukromí pokus o rebélii?"
"No, ani ne, já jsem jen-"
"Jako že nejíš žádné maso?" Arriane dala Luce ruce na ramena a otočila jí o devadesát stupňů, aby se dívala přímo na Daniela. Seděl na druhé straně místnosti. Luce dlouze vydechla. Byl tam. "Takže, vážně nejíš žádné maso?" zpívala Arriane nahlas. "Nezabořila bys do něj zuby?"
Luce šťouchla do Arriane a táhla jí k lince, kde se vydávaly obědy. Arriane se smála a Luce věděla, že se dost červenala, což bylo zřejmé v tomhle zářivkovém osvětlení.
"Sklapni, on to určitě slyšel," zašeptala.
Část Luce byla ráda, že s kamarádkou žertovala o klukách. Za předpokladu, že Arriane byla její kamarádka.
Kapitola 2 2/2
Čtvrtek v 12:31 | Marti | Fallen / Pád
kapitola 2 2/2
Pořád ještě byla rozladěná tím, co cítila dneska ráno, když viděla Daniela. Táhlo jí to k němu-pořád ale nechápala, kde se to v ní bere. Přesto to tady bylo znovu. Nemohla odtrhnout oči z jeho blond vlasů a z hladké linie jeho čelisti. Odmítla, aby jí chytil, jak na něj zírá. Nechtěla mu dát žádnou možnost, aby jí podruhé ztrapnil.
"Cokoliv," posmívala se jí Arriane. "Je to tak. Zaměřuješ se na hamburger, abys neslyšela Satanovo volání." Ukázala na Daniela, který vypadal, že se intenzivně zaměřil na žvýkání jeho hamburgeru. Sakra, vypadal jako někdo, kdo předstírá, že se intenzivně zaměřuje na žvýkání svého hamburgeru.
Luce se podívala přes stůl na Rolanda, přítele Daniela. Díval se přímo na ni. Když zachytil její pohled, zkroutil obočí, takže Luce nemohla poznat na co myslí, stále se na ní ale díval.
Luce se otočila zpátky k Arriane. "Proč se všichni na téhle škole chovají tak divně?"
"Nehodlám je urážet, chystám si vybrat jídlo" řekla Arrine a zvedla plastový tác. Jeden podala Luce. "Budu ti spíš dál vysvětlovat výtvarné umění výběru jídla v bufetu. Takže, nikdy si nesedej poblíž -Luce, pozor!"
Všechno, co Luce stačila udělat, bylo ustoupit o jeden krok. Hned potom ucítila, jak jí na ramena zatlačily dvě ruce. Okamžitě věděla, že jde k zemi. Natáhla před sebe ruku pro podporu, ale jediné, co její ruce objevily, byl tác s jídlem. Celý tác se na ní zřítil, i s tím co bylo na něm. Přistála s žuchnutím na podlahu v jídelně a na hlavu jí spadl plný talíř boršče.
Když si dost sentimentálně otřela z očí řepu, Luce vzhlédla. Ten nejrozzlobenější skřítek, jakého kdy viděla, stál nad ní. Ta dívka měla odbarvené vlasy, ostříhané na ježka. Na tváři měla nejméně deset piercingů a smrt jí koukala z očí. Vycenila na Luce zuby a zasyčela: "Když mi to, co jsem teď viděla, ještě nestačilo zkazit chuť k jídlu, měla bys mi koupit nový oběd."
Luce vykoktala omluvu. Pokusila se vstát, ale dívka zvedla jednu svou nohu, na které měla jehlový podpatek a zaryla ho Luce do nohy. Bolest jí vystřelila do chodidla a Luce se musela kousnout do rtu, aby nevykřikla.
"To by stačilo, Molly," řekla chladně Arriane. Sáhla dolů, aby Luce pomohla na nohy. Molly se postavila před Arrianu, připravená jí čelit. Luce měla pocit, že to nebyl jejich první konflikt.
"Koukám, že ses rychle spřátelila s nováčkem," zavrčela Molly. "To není moc dobré chování, A. Copak ty nejsi ve zkušební době?"
Luce polkla. Arriane se nezmínila ani slovem o zkušební době. Ale to přece nedávalo smysl, aby jí zakazovali navazování nových přátelství. To slovo ale stačilo, aby Arriane zatnula ruce v pěst a vyrazila s pěstí vpřed. Přistála Molly na pravém oku.
Molly se zapotácela dozadu, ale byla to Arriane, která upoutala pozornost Luce. Začala se zmítat a rozhodila paže trhavě do vzduchu.
Šlo o náramek, došlo Luce s hrůzou. Zaslal do těla Arriane nějaký šok. Neuvěřitelné. Byl to krutý a neobvyklý trest. Luce se zvedl žaludek, když viděla, jak se tělo její kamarádky třese. Natáhla se a chytila Arriane, když klesala k zemi.
"Arriane," zašeptala Luce. "Jsi v pořádku?"
Luce zalapala do dechu. Pak se jedno z očí Arriane otevřelo. "Bojíš se o mně? Ále, to je milé. Neboj se, žádný šoky mě nezabijou," zašeptala. "Jen mě udělají ještě silnější. Každopádně to stálo za to, dát tý krávě pěstí do oka, víš?"
"Fajn, jděte od sebe. Jděte od sebe," zaburácel za nimi chraplavý hlas.
Randy stála ve dveřích, byla červená a ztěžka dýchala. Je trochu pozdě na to je od sebe odtrhnout, pomyslela si Luce. Ale pak se k nim Molly začala kymácet. Její jehlové podpatky se zarývaly do lina. Tahle dívka neměla stud. Copak by si opravdu ještě kopla do Arriany, zatímco tam byla i Randy?
Naštěstí urostlé ruce Randy se sevřely kolem jejího zápěstí. Molly se jí pokusila kopnout a tím si otevřít cestu ven. Začala křičet.
"Někdo by měl začít mluvit," vyštěkla Randy. Mačkala ruku Molly, dokud neochabla. "Nebo mi dáte všechny tři zprávu o tom, co se stalo zítra ráno. Na hřbitově. Při úsvitu!" Randy se podívala na Molly. "Už jsi vychladla?"
Molly strnule přikývla a Randy ji pustila. Přikrčila se k místu, kde Luce ještě držela Arriane v náručí. Měla paže zkřížené na hrudi. Zpočátku si Luce myslela, že byla Arriane ještě rozmrzelá, jako vzteklý pes z obojku, ale pak ucítila, jak se Arriane zachvěla a uvědomila si, že byla dívka ještě stále vydána na milost a nemilost náramku.
"Pojď," řekla Randy jemněji. "Půjdeme pryč."
Natáhla ruku a pomohla na nohy jejímu malému, třesoucímu se tělu. Obrátila se jen jednou ve dveřích, aby zopakovala Luce a Molly: "Zítra, při úsvitu!"
"Těším se," řekla Molly sladce a sehnula se, aby zvedla z podlahy talíř se sekanou, která jí vyklouzla z podnosu.
Po druhé se postavila nad Luce a pak obrátila talíř vzhůru nohama. Kaše i sekaná jí spadly do vlasů. Luce cítila své ponížení, když si všichni ze Sword&Cross mohli prohlédnout, jak právě Molly nasadila klobouk z masa té nové holce.
"K nezaplacení," řekla Molly a vytáhla ze zadní kapsy svých džínsů malý stříbrný foťák. "Řekni ... sekaná," zazpívala a udělala několik záběrů. "Ty se budou skvěle vyjímat na mém blogu."
"Pěkný klobouk," ušklíbl se někdo z druhé strany jídelny. Pak se s rozechvěním Luce obrátila k Danielovi. Modlila se, aby byla nějaká možnost, že by tuhle scénku neviděl. Ale viděl. Vrtěl hlavou a tvářil se naštvaně.
Až do téhle chvíle si Luce myslela, že by si mohla jen tak stoupnout a setřást ze sebe tenhle incident -doslova. Ale když viděla Danielovu reakci, nakonec jí to zlomilo.
Nechtěla plakat před kýmkoliv z těchhle hrozných lidí. Ztěžka polkla, vstala a vyrazila pryč. Vrhla se směrem k nejbližším dveřím a toužila na tváři cítit chladný vzduch.
Místo toho, jakmile vyšla ven, zahalila ji vlhkost září, škrtila ji. Obloha neměla skoro žádnou barvu. Byla tak tmavě šedivá, že bylo obtížné najít dokonce i slunce. Luce zpomalila, až se dostala až k okraji parkoviště. Pak se úplně zastavila.
Toužila tam vidět své staré otlučené auto a ponořit se do tkaniny jejího sedadla, zapnout rádio a vypadnout z tohohle pekla. Ale když stála na horkém černém chodníku, realita ji dostihla: Byla tady zavřená, od vnějšího světa ji dělila kovová brána. Kromě toho, i kdyby našla cestu ven ... kam by šla?
Špatný pocit, který cítila ve svých střevech, byl vše, co potřebovala vědět. Tohle byla její poslední zastávka. To bylo dost zlé.
Ale i když to bylo depresivní, byla to pravda. Sword&Cross byl teď všechno, co měla.
Složila si tvář do dlaní, protože věděla, že se musela vrátit. Když ale zvedla hlavu, zbytek na její dlani jí připomněl, že je pořád ještě obalená v sekané Molly. Fuj. První zastávka bude nejbližší koupelna.
Když se dostala zpátky dovnitř, šla Luce hned na dámské toalety. Otevřela dveře. Byla tam Gabbe. Teď se jevila ještě víc blonďatá a bezchybná. Luce naproti ní vypadala jako, kdyby se právě hrabala v popelnici.
"Jejda, omluv mě, miláčku," řekla. Její hlas s jižním přízvukem byl sladký, ale její obličej se při pohledu na Luce zakabonil. "Ach bože. Vypadáš hrozně. Co se stalo?"
Co se stalo? Jako by to už nevěděla celá škola. Tahle dívka si pravděpodobně hraje na hloupou, aby donutila Luce prožít celou tu ponižující scénu znova.
"Počkej pět minut," odpověděla Luce ostřejším hlasem, než původně chtěla. "Jsem si jistá, že se tady drby šíří jako mor."
"Chceš si půjčit můj make-up?" zeptala se Gabbe a zvedla k ní její pastelově modrou kosmetickou tašku. "Ještě ses asi neviděla, ale budeš-"
"Díky, ale ne." Luce ji přerušila a vešla do koupelny. Bez toho, aby se na sebe podívala do zrcadla, přešla hned k umyvadlu. Postříkala si obličej studenou vodou a nakonec si z ní všechno smyla. Tekly jí slzy, když se jí mýdlo dostalo do očí. Pokusila se použít levné růžové mýdlo, aby ze sebe vydrhla sekanou. Byly tu ale ještě její vlasy. A její oblečení určitě vypadalo lépe, než vonělo. Ne, že se musela ještě obávat o první dojem, který udělá.
Dveře do koupelny se otevřely a Luce se dívala na popraskanou zeď. Cítila se jako lovené zvíře. Když cizinec chodil po koupelně, Luce ztuhla a čekala na nejhorší.
Dívka, která vešla, si sedla, což ještě zvýraznilo abnormální množství oblečení, které na sobě měla. Její široký obličej obklopovaly kudrnaté hnědé vlasy a její světle fialové brýle se zapotácely, když si je popotáhla. Vypadala docela neškodně, ale když si jí Luce lépe prohlédla, zjistila, že se možná mýlila. Měla za zády zastrčené obě ruce, takže k ní Luce neměla plnou důvěru.
"Víš, že bys tady neměla být bez povolení," řekla dívka. Její tón se zdál být profesionální.
"Já vím." Pohled v očích té dívky jen potvrdil Luce její podezření, že bylo absolutně nemožné, aby na ní o přestávce tady náhodou narazila. Vzdychla v kapitulaci. "Jen jsem-"
"Dělám si legraci." Dívka se zasmála a zakoulela očima. Její tělo se uvolnilo. "Vzala jsem pro tebe nějaký šampon," řekla a ukázala mi dvě lahve šamponu, které držela v rukách. Jedna byla šampon a ta druhá byla kondicionér. "Pojď," řekla a přitáhla si až k ní skládací židli. "Pojďme tě očistit. Posaď se sem."
Z úst Luce unikl zvuk, který byl něco mezi smíchem a fňuknutím. Znělo to, ano, jako úleva. Dívka se k ní chovala opravdu hezky. Ne hezky, jako člověk z polepšovny, ale hezky jako normální člověk! Bez zjevného důvodu.
Šok z toho, byl pro Luce až příliš velký, větší než mohla unést. "Díky?" Podařilo se Luce říct. Stále ale měla pocit, že by měla být trochu obezřetná.
"Jo, a budeš pravděpodobně potřebovat převlečení," řekla dívka a Luce se dívala, jak si přes hlavu svléká černý svetr. Měla pod ním totožný černý svetr.
Když uviděla překvapený výraz ve tváři Luce, řekla: "Co? Mám nepřátelský imunitní systém. Musím nosit hodně vrstev oblečení."
"No, dobře, a budeš v pořádku, když ti bude jeden chybět?" Zeptala se Luce, i když by udělala cokoliv, aby se dostala ze svého roláku, který smrděl jako maso.
"To bude dobré," řekla dívka a mávla rukou. "Měla jsem na sobě tři. A další pár mám ve skříňce. Zvu tě na jeden. Bolí mě vidět vegetariána v masovém svetru. Jsem velmi empatická."
Luce se divila, jak tahle cizinka věděla o jejích dietních preferencích, ale víc než na to se chtěla zeptat na něco jiného. "Ehm, proč jsi ke mně tak hodná?"
Dívka se zasmála, povzdechla si a pak zavrtěla hlavou. "Ne každý na Sword&Cross je děvka nebo sportovec."
"Huh?" řekla Luce.
"Sword&Cross ... Děvky a Sportovci. Takhle přezdívka se ve městě používá pro tuhle školu. Je zřejmé, že tu ve skutečnosti žádní sportovci nejsou. Nebudu trápit tvoje uši některou z horších přezdívek školy, na kterou jsi přišla."
Luce se zasmála.
"Všechno, co jsem chtěla říct bylo, že ne každý tady je totální blbec."
"Jen většina?" zeptala se Luce. Nenáviděla se za to, že mluvila tak negativně.
Ale tenhle den byl dlouhý a od rána se toho stalo tolik, že jí snad tahle holka nebude soudit za to, že je tak nevrlá.
K jejímu překvapení se dívka usmála. "Přesně tak. A oni nám ostatním určitě taky dávají hnusná jména." Vystrčila k ní ruku. "Jsem Pennyweather Van Syckle-Lockwood. Můžeš mi říkat Penn."
"Mám to," řekla Luce. Byla stále ještě příliš roztrpčená na to, aby si uvědomila, že dřív by se právě teď dusila smíchy z jejího jména. Znělo to, jako by byla vystřižená z románu Charlese Dickense. Znovu jí přišlo, že je něco důvěryhodného na dívce, která se zvládla představit s vážnou tváří.
"Já jsem celým jménem Lucinda."
"A všichni ti říkají Luce," řekla Penn. "A přišla jsi z Doveru Prep v New Hampshiru."
"Jak to víš," zeptala se Luce pomalu.
"Štěstí?" Penn pokrčila rameny. "Dělám si legraci. Četla jsem tvůj spis. Je to můj koníček."
Luce na ni nechápavě zírala. Možná byla až příliš ukvapená s rozsudkem důvěryhodná. Jak mohla mít Penn přístup k jejímu spisu?
Penn pustila vodu. Když byla teplá, poručila Luce, aby se ohnula k umyvadlu.
"Víš," vysvětlovala. "Já vlastně nejsem blázen." Vytáhla s proudu vody mokrou hlavu Luce. "Bez urážky." Pak jí hlavu vrátila zpět. "Jsem jen člověk na téhle škole, aniž by mi to přikázal soud. A i když si myslíš, že asi ne, být tady má své výhody. Například, jsem tady jediné dítě, kterému se důvěřuje natolik, abych mohla být asistentem v kanceláři. Což je z jejich strany neopatrné. Mám přístup k mnoha důvěrným věcem."
"Ale jestli tu nemáš být-"
"Můj otec je tady správce parku. Takže mě tady nechávají studovat zadarmo. Takže ..." Hlas Penn se vytratil.
Otec Penn byl správce parku? Z toho jak vypadá tohle místo Luce ani nenapadlo, že by tady nějaký mohl být.
"Vím, co si myslíš," řekla Luce a pomáhala dostat z vlasů Luce poslední zbytky omáčky. "To, že to tady není nějak moc udržované?"
"Ne," lhala Luce. Toužila zůstat s touhle dívkou za dobře a udržet přátelskou atmosféru mnohem víc, než jí záleželo na tom, jestli je tu posekaný trávník. "Je to tu, ehm, opravdu pěkné."
"Táta zemřel před dvěma lety," řekla Penn tiše. "Chátrající starý ředitel mě dostal do péče jako můj zákonný zástupce. Ale, ehm, on...nikdy mi nenahradil tátu."
"Je mi to líto," řekla Luce a taky ztišila svůj hlas. Ona věděla, co to znamenalo utržit velkou ztrátu.
"To je v pořádku," řekla Penn a stříkala si kondicionér do dlaně. "Je to vlastně velmi dobrá škola. Dost se mi tu líbí."
V tu chvíli hlava Luce vystřelila nahoru a postříkala celou koupelnu. "Jsi si jistá, že nejsi blázen?" dobírala si jí.
"Dělám si legraci. Nesnáším to tady. Je to úplně na hovno."
"A přesto nejedeš někam na dovolenou," řekla Luce a zvědavě naklonila hlavu.
Penn se kousla do rtu. "Já vím, je to morbidní, ale i kdybych tady neuvízla, nemohla bych odjet. Můj táta je tady." Ukázala směrem na hřbitov, který odsud nebyl vidět. "Je to všechno, co mám."
"Tak myslím, že máš víc, než někteří lidé na téhle škole," řekla Luce a myslela na Arriane. Její mysl se vrátila zpátky, když svírala Arriane ruku. Vzpomněla si na dychtivý výraz v jejích modrých očích, když jí Luce slíbila, že dnes večer něco podniknou na její koleji.
"To je v pořádku," řekla Penn. "Pokud Arriane neodvážela sestra, nebude to nic vážného. Bude v pohodě."
"Ale ona nebyla v pohodě," řekla Luce. "Bylo to tím náramkem. Viděla jsem to. Dávalo jí to šoky."
"Máme tady velmi širokou definici pro to, co je to být v pohodě. A tvůj nový nepřítel, Molly? Ví toho až legendárně moc o tom, co je to být v pohodě. Říkají, že jí změní léky. Doufám, že budu mít to potěšení a uvidím, jak jí dá někdo ještě pořádnou nakládačku, před tím, než to udělají."
Bylo pozoruhodné, kolik toho Penn věděla. Luce napadlo se jí zeptat na příběh Daniela, ale pravděpodobně nemusela vědět, jaký zájem o něj má. Alespoň, dokud na to nepřijde sama.
Cítila, jak jí Penn ždímá z vlasů vodu.
"Tak, jsem hotové," řekla Penn. "Myslím, že je konečně všechno maso pryč."
Luce se podívala do zrcadla a projela si rukou vlasy. Penn měla pravdu. Kromě emocionální jizvy a bolesti v pravé noze, nebyl žádný důkaz o její ranní rvačce s Molly.
"Jak já jsem ráda, že má krátké vlasy," řekla Penn. "Kdybys je měla tak dlouhé, jako jsi je měla na fotce ze souboru, byla by to mnohem zdlouhavější operace."
Luce na ní zírala. "Budu si na tebe muset dávat pozor, co?"
Penn si zahákla paži do té Luceiny a vyvedla ji z koupelny. "Jen si zachovej své dobré stránky a nic se ti nestane."
Luce vrhla na Penn ustaraný pohled, ale tvář Penn na sobě nedala znát žádnou emoci. "Děláš si srandu, viď?" zeptala se Luce.
Penn se usmála, najednou byla veselá. "Pojď, musíme se dostat do třídy. Nejsi ráda, že máme odpoledne stejné hodiny?"
Luce se zasmála. "Kdy toho přestaneš o mně tolik vědět?"
"Ne v dohledné budoucnosti," řekla Penn a tahala ji dolů do haly a zpátky k učebnám. "Budeš moje kamarádka."
2024 ©