7. kapitola
UBÝVÁNÍ SVĚTLA
"Chystáš se teď někam?" zeptal se Cam a sundal si červené plastové brýle.
Objevil se u vchodu Augustina tak náhle, že do něj Luce skoro vrazila. Nebo tam už možná chvíli byl a ona si ho prostě ve snaze, co nejrychleji se dostat do třídy, nevšimla. Ať tak či onak, srdce jí začalo bít rychleji a dlaně se jí začaly potit.
"Ehm, do třídy?" odpověděla Luce. Kam by asi tak měla jít? Měla obě ruce plné starých knih na hodinu a nedokončeného úkolu z náboženství.
Byla vhodná chvíle pro to, omluvit se za to, že se minulou noc tak vypařila. Ale ona to nedokázala udělat. V šatně netekla teplá voda, takže se musela táhnut celou cestu zpátky až ke kolejím. To co se stalo po párty nebylo důležité. Už ne. Nechtěla to ještě víc rozpitvávat-zvlášť ne teď, když se před Danielem tak ztrapnila.
Taky ale nechtěla, aby si Cam myslel, že je na něj hrubá. Jen kolem něj chtěla projít a být sama. Rozpaků už bylo od dnešního rána dost.
Jenže čím déle se na ni Cam díval, tím méně důležité bylo odejít. Navíc měla pošramocenou hrdost tím, jak jí Daniel odbyl. Jak by se na to všechno díval Cam?
Měl jasnou bledou kůži a uhlově černé vlasy. Cam byl úplně jiný než kluci, jaké dosud znala. Vyzařovala z něj důvěra a to nejen proto, že o všech věděl všechno a dokázal se dostat k čemukoliv. Když před ní stál, Luce zapomněla, že vůbec teď nějakou hodinu má.
Když se dostaly dál od fádní šedé budovy, Cam vypadal jako z bohémské černobílé fotografie, kterou kazily jen jeho červené brýle Techni.
"Třída, ehm?" Cam dramaticky zívl. Blokoval vchod do budovy a něco na jeho pobaveném úsměvu Luce zaujalo. Chtěla vědět, jaký divoký nápad měl v rukávu. Měl přes rameno zavěšenou plátěnou tašku a jeden šálek espressa v ruce. Stisk Stop na svém iPodu, sundal si sluchátka a dal si je kolem krku. Část jí chtěla vědět, co poslouchal za písničku a část, kde na černém trhu se dostal k tomu hrnečku. Hravý úsměv, který se mu odrážel v jeho zelených očích, jí dodal odvahu se ho na to zeptat.
Cam se napil z šálku kávy. Zvedl ukazováček a řekl: "Dovol mi se s tebou podělit o své motto téhle školy: Lépe později než nikdy."
Luce se zasmála a Cam si nasadil brýle zpátky na nos. Byly tak tmavé, že neviděla ani náznak jeho očí.
"Kromě toho." Usmál se a odhalil bílý oblouk svých zubů. "Je čas oběda a já nám připravil piknik."
Oběda? Luce ještě ani nesnídala. Zakručelo jí v žaludku. Představila si, jak bude pan Cole vyšilovat, ale zbylých dvacet minut hodiny se zdálo mnohem méně atraktivních, když stála vedle Cola.
Kývla na tašku, kterou držel. "Máš toho v tašce dost pro dva?"
Položil Luce širokou ruku na její malá záda a vedl ji přes hřiště, kolem knihovny a kolejí. Zastavil se u kovové brány hřbitova.
"Vím, že je to divné místo pro piknik," vysvětloval, "ale je to to nejlepší místo. Aspoň se na chvíli dostaneme z dohledu. Na akademické půdě by to nešlo. Někdy cítím, že tam nemůžu dýchat." Ukázal směrem k budově školy.
Luce to chápala. Cítila se tak skoro celou dobu, co byla na tomhle místě. Cam, ale vypadal jako poslední, kdo by měl mít ´syndrom nových studentů´. Byl tak ... společenský. Po té párty včera v noci a teď se šálkem espressa v ruce by jí nikdy nenapadlo, že by se mohl dusit i on. Nebo že by mohly sdílet stejné pocity.
Za jeho hlavou uviděla ruiny kampusu. Nebyl velký rozdíl mezi školními ruinami a ruinami na druhé straně hřbitova.
Luce se rozhodla jít s ním. "Jen mi slib, že mě zachráníš, jestli se na mě všechny sochy budou chtít převrhnout."
"Ne," řekl Cam s vážností, která účinně pohřbila její vtip. "To už se nebude opakovat."
Její oči se přesunuly na místo, kde před pár dny ona s Danielem skoro skončili na hřbitově taky. Ale mramorový anděl, který na ně spadnul, byl pryč. Jeho podstavec byl holý.
"Pojď," řekl Cam a tahal jí za ruku za ním. Vyhnuly se místům, která byla zarostlá plevelem. Cam se stále otáčel, aby jí pomohl přes hromady hlíny. Mohlo v nich být bůhví co-
Na jednom místě Luce málem ztratila rovnováhu a chytila se jednoho z náhrobků, aby nespadla. Byla to velká leštěná deska, s jednou drsnou, nedokončenou stranou.
"Vždycky jsem mě tenhle hrob rád," řekl Cam a ukázal na narůžovělý kámen pod jejíma rukama. Luce ho obešla, aby si mohla přečíst nápis.
"Joseph Miley," četla nahlas. "1821 do roku 1865. Statečně sloužil ve válce v severní útočné válce. Přežil tři kulky a padlo pod ním pět koní předtím, než se odebral na věčnost."
Luce si zapraskala klouby. Možná, že se Camovi ten hrob líbil, protože byl z leštěného, narůžovělého kamene a ty ostatní byly šedé? Nebo z důvodu složitého zdobení na vrcholu hrobu? Zvedla na něj obočí.
"Jo." Cam pokrčil rameny. "Jen se mi líbí, jak na tom hrobě vysvětlují způsob, jak zemřel. Je to poctivý, víš? Obvykle tam lidé nechtějí mít nic napsaného."
Luce se odvrátila. Věděla až příliš dobře o jednom nic neříkajícím epitafu. Náhrobní kámen Trevora.
"Přemýšlej, o kolik zajímavější by bylo tohle místo, kdyby se na každém hrobu psala příčina smrti toho člověka." Ukázal na malý hrob několik řad dolů od hrobu Josepha Mileyho. "Jak myslíš, že zemřela tahle?"
"Ehm, spála?" hádala Luce a šla k němu.
Prsty nahmatala na kameni čísla. Dívka, která tu byla pohřbena, byla ještě mladší než Luce, když zemřela. Luce opravdu nechtěla přemýšlet o tom, jak se to stalo.
Cam naklonil hlavu a přemýšlel. "Možná," řekl. "Nebo při tajemném ohni ve stodole, když malá Betsy měla zrovna dostaveníčko s chlapcem odvedle."
Luce začala předstírat, že se urazila, ale vážná tvář Cama jí rozesmála. Už to bylo dlouho, co měla rande s klukem. Jistě, tahle scéna byla trochu morbidní. Nebylo to typické flirtování na parkovišti kina, na které byla zvyklá. Jenže takový byli studenti na Sword&Cross. A ať to bylo lepší nebo horší, Luce teď byla jedna z nich.
Následovala Cama až doprostřed hřbitova, kde byly ozdobné hroby a mauzoleum. Na svahu nad pomníky by mohli vypadat, jako umělci v amfiteátru. Polední slunce zářilo oranžově přes listy obřího dubu na hřbitově. Luce si zastínila oči rukou. Byl to ten nejteplejší den za celý týden.
"Teď tenhle chlápek," řekl Cam a ukázal na obrovský hrob orámovaný korintskými sloupy. "Můj návrh je dlužník. Zabilo ho, když se na něj zřítil strop suterénu. Co jen dokazuje, že se nikdy nemáš schovávat v suterénu před zásahem Konfederace."
"Opravdu?" zeptala se Luce. "Připomeň mi, co z tebe dělá odborníka na tohle všechno?" Když ho škádlila, cítila se podivně privilegovaná tím, že je tam s Camem. Přelétla ho pohledem, aby se ujistila, že se usmíval.
"Je to jen šestý smysl." Blýskl na ni velkým, nevinným úsměvem. "Jestli chceš, můžeš tomu říkat sedmý smysl nebo osmý, devátý. Prostě nevím, kde se to ve mně bere."
"Působivé." Usmála se. "Pro teď se s tím spokojím. Umírám hlady."
"K tvým službám." Cam vytáhl z tašky deku a rozložil jí pod dubem ve stínu. Odšrouboval termosku a Luce ucítila silné espresso. Obvykle nepila černou kávu. Sledovala, jak naplnil skleničku ledem, nalil na něj espresso a nakonec k němu přilil mléko.
"Zapomněl jsem na cukr," řekl.
"Nesladím." Napila se ledového latté a první doušek jí vynahradil celý týden, kdy neměla kofein-na Sword&Cross je zakázaný.
"To mám štěstí," řekl Cam a rozprostřel na deku zbytek pikniku. Luce se na něj dívala, jak vyndává jídlo:celozrnná bageta, malé kolo sýra, olivy, misku vajec Deviled a dvě zelené jablka. Nebylo možné, aby kamera nezachytila všechno, co měl v té tašce-nebo že by měl v plánu to sníst všechno sám.
"Kde jsi k tomu přišel?" zeptala se Luce. Předstírala, že se soustředí na odtržení kusu chleba a zeptala se: "A kolik holek už jsi vzal na piknik, předtím, než jsem přišla?"
"Než jsi přišla?" Cam se zasmál. "Jen těžko si můžu vzpomenout na svůj bezútěšný život předtím, než jsi přišla."
Luce prohlédla jeho sarkasmus. Shledala tuhle poznámku neuvěřitelně lacinou ... a jen trochu okouzlující. Opřela se lokty o deku a zkřížila nohy v kotnících. Cam seděl se zkříženýma nohama naproti ní, a když se natáhnul pro nůž na sýr, položil jí ruku na koleno jejích černých džínsů. Podíval se na ní, jako by se tím ptal, jestli jí to nevadí
Když neuhnula, tak tam se svou rukou zůstal. Do druhé ruky vzal kus bagety a použil její nohu jako stůl, zatímco na ní mazal trojúhelník sýra. Líbilo se jí, když se o ni opíral. Jeho dotek byl vřelý, jako by to něco znamenalo.
"Začnu snad raději s první otázkou," řekl a konečně se opřel. "Pár dní v týdnu pomáhám v kuchyni. Je to část mé dohody se Sword&Cross. Jsem na oddělení, ´vracení jídla´." Obrátil oči v sloup. "Ale nevadí mi to. Myslím tím, že mám rád teplo. To znamená, že když nedávám pozor, můžu se spálit." Natáhl k ní obrácené zápěstí a tím ukázal desítky drobných jizev, které měl na předloktí. "Nemají moc dobrý systém bezpečnosti," řekl ledabyle. "Ale mám přístup ke spíži."
Luce nemohla odolat a přejížděla mu po jizvách prsty. Nekonečně bledé čárky mizely do jeho ještě bledší pleti. Pak se začala cítit trapně za její smělost a odtáhla se. Cam jí vzal za ruku a stiskl ji.
Luce se dívala na jeho prsty omotané kolem těch jejích. Neuvědomila si, jak podobnou barvu pokožky mají. Na jihu, kde stále svítilo slunce, se kvůli své bledosti vždy cítila rozpačitě. Camova kůže ale byla tak bledá, téměř kovová-uvědomila si, jak by vypadala její pokožka na té jeho. Její ramena se zachvěla a ona ucítila zvláštní druh závrati.
"Je ti zima?" zeptal se tiše.
Když se mu podívala do očí, věděla, že poznal, že jí zima nebyla.
Posunul se k ní na dece blíž a ztišil hlas do šepotu. "Myslím, že teď budeš chtít, abych přiznal, že jsem tě viděl přes okno do kuchyně, a uchýlil se k naději, že tě přesvědčím, abys nechodila do třídy a byla se mnou?"
Vzala si svou sklenici a začala v ní lovit led. Už tam ale žádný nebyl, protože bylo horký zářijový den a on už roztál.
"A vymyslel jsi celý tenhle romantický piknik," dodala. "Na malebném hřbitově?"
"Hej," Přejel jí prstem po spodním rtu. "Jsi první, která odmítá mou romantiku."
Luce se odtáhla. Měl pravdu-je to jen příliš sebevědomý kluk...za dnešek už druhý. Cítila, jak jí tváře hoří, když se snažila nemyslet na Daniela.
"Dělám si legraci," řekl a zavrtěl hlavou nad dotčeným výrazem v její tváři. "Jako kdyby to nebylo zřejmé." Díval se, jak nad sochou ve tvaru děla krouží sup. "Vím, že to tady není žádný Eden," řekl a hodil Luce jablko. "Ale proč nepředstírat, že jsem v písničce Smiths? A bod pro mě, na téhle škole není zrovna moc pěkných míst."
Slabě řečeno.
"Vidím to tak," řekl Cam a opřel se zpátky o deku, "umístění je zanedbatelné."
Luce po něm střelila pochybným pohledem. Přála si, aby od ní nebyl tak daleko, ale byla příliš stydlivá, aby se k němu přisunula, když ležel skoro na druhé straně deky.
"Tam, kde jsem vyrůstal" -odmlčel se- "věci nebyly moc odlišné od vězení-stejný styl, jako ve Sword&Cross. Výsledkem toho je, že jsem oficiálně imunní vůči mému okolí."
"Nevěřím ti." Luce zavrtěla hlavou. "Kdybych ti teď dala letenku do Kalifornie, nebudeš nadšený z toho, že se odsud dostaneš?"
"Mmm...bude mi to lhostejné," řekl Cam a vložil si vejce Deviled do pusy.
"Nevěřím ti." řekla mu Luce a šťouchla do něj.
"Pak jsi musela mít šťastné dětství."
Luce se zakousla do zeleného jablka a olízla šťávu, která z něj tekla. V hlavě jí probíhaly všechny události jejího mládí. Mračící se rodiče. Návštěvy lékaře. Všechny změněné školy během jejího dětství. Černé stíny, které jí všude následovaly. Ne, neřekla by, že bylo její dětství šťastné. Ale pokud Cam neviděl svět mimo Sword&Cross, něco víc než jen naději v nedohlednu, pak na tom byl možná ještě hůř než ona.
U jejich nohou se ozval šelest a Luce sebou trhla, když uviděla tlustého zelenožlutého hada, který se k nim plazí. Snažil se k nim dostat blíž. Vyšvihla se na kolena a dívala se dolů na něj. Nebyl to obyčejný had, ve středu těla mu chyběla kůže. Táhl za sebou svou průsvitnou svléknutou kůži jako ocas. Hadi byly sice po celé Georgii, ale ona je nikdy neviděla línat.
"Nekřič," řekl Cam a položil Luce ruku na koleno. Pod jeho dotekem se Luce cítila bezpečněji. "Půjde dál, když ho necháme na pokoji."
Chtěl toho po ní moc. Luce se chtělo velmi křičet. Vždycky nenáviděla hady a bála se jich. Byly tak slizcí a šupinatí a ...
"Eugh." Zachvěla se. Nemohla odtrhnout oči z hada, dokud nezmizel ve vysoké trávě.
Cam se ušklíbl, když zvedla z deky kůži a držela jí v ruce. Vypadala tak živě, jako orosená slupka z česneku, když ho vytáhl její otec čerstvý ze zahrady. A to tu právě had nechal. Hrubou kůži. Hodila ji zpátky na zem a otřela si ruce o džíny.
"No, snad sis nemyslela, že to bude roztomilé?"
"To jako myslíš, když jsem to dávala roztřeseně pryč?" Luce měla trochu rozpačitý pocit. Musela vypadat dětinsky.
"A co tvoje víra v sílu transformace?" zeptal se Cam a založil si ruce v bok. "To je všechno, co tu po nás zbude."
Cam si sundal brýle. Jeho smaragdové oči se dívaly přímo na ni. Držel svůj pohled a čekal na její odpověď.
"Začínám si myslet, že jsi trochu divný," řekla nakonec a věnovala mu malý úsměv.
"Ach, ale to si myslíš jen kvůli tomu, že jsi ode mě tak daleko," odpověděl a naklonil se k ní blíž. Blíž než byl, když tu byl had. Blíž, než čekala, že bude. Natáhl ruku a pomalu jí pohladil po vlasech. Luce se napjala.
Cam byl nádherný a fascinující. Nemohla přijít na to, jakže i když je jako uzlíček nervů, v jeho přítomnosti se cítí pohodlně.
Chtěla být tam, kde teď byla. Nemohla odtrhnout oči od jeho plných, růžových rtů, které se k ní přibližovaly a díky kterým měla ještě větší závrať. Dotknul se jí ramenem a ona cítila zvláštní mráz hluboko v hrudi. Dívala se, jak Cam otevírá rty. Pak zavřela oči.
"Tam jste!" udýchaný hlas Luce vytrhl z toho krásného okamžiku.
Luce si podrážděně povzdychla a přesunula svou pozornost na Gabbe, která před nimi stála s vysokým ohonem a úsměvem na tváři.
"Hledala jsem všude."
"Proč bys takovou věc dělala?" Cam se na ni zamračil, čímž u Luce získal pár dalších bodů navíc.
"Hřbitov byl poslední místo, kde bych hledala," Gabbe mluvila dál a počítala na prstech. "Byla jsem v pokojích na kolejích, na tribunách, pak-"
"Co chceš Gabbe?" Cam ji přerušil, jako by byli sourozenci. Asi se znali už dlouho.
Gabbe zamrkala a pak se kousla do rtu. "Byla to slečna Sophia," řekla nakonec a dala ruku dolů. "Je to pravda. Dostala záchvat, když se Luce neukázala ve třídě. Pořád říkala, jak vypadala jako slibná studentka a tak dále."
Luce tuhle dívku nemohla přečíst. Myslela to skutečně, nebo jen plnila příkazy? Smála se Luce za to, že udělala na učitele dobrý dojem? Nestačilo jí, že si omotala Daniela kolem prstu-musela mít Cama taky?
Gabbe musela vycítit, že něco přerušila, ale ona tam jen tak stála a upírala na ně své velké laní oči a natáčela si praven vlasů na prst. "No, pojďte," řekla nakonec a nastavila obě ruce na pomoc Luce a Camovi. "Jde se zpátky do třídy."
"Lucindo, můžeš jít na stanoviště tři," řekla slečna Sophia, když se podívala na list papíru. Bylo to těsně potom, co Luce, Cam a Gabbe vstoupili do knihovny. Žádné: Kde jste byli? nebo body dolů za nedochvilnost. Jen slečna Sophia nepřítomně umístila Luce vedle Penn v sekci v počítačové učebně. Jako by si ni nevšimla, že Luce byla pryč.
Luce vrhla na Gabbe obviňující pohled, ale ona jen pokrčila rameny a naznačila Luce pusou: "Cože?"
"Kde jsi byla?" požadovala vědět Penn, hned jak se posadila. Jediný, kdo zaregistroval, že vlastně byla pryč.
luce našla oči Daniela, který se prakticky zavrtal do práce na svém počítači na stanovišti sedm. Ze svého místa mohla Luce vidět jen jeho blonďatou svatozář vlasů, ale to stačilo k otmu, aby jí z tváře zmizel výraz. Klesla v křesle níž a znovu si zahanbeně přehrávala jejich rozhovor v tělocvičně.
Dokonce i po té pohodě, úsměvech a jednom blížícím se potencionálním polibku, který jí málem dal Cam, nemohla zapřít, c cítila, když viděla Daniela. Jenže oni nikdy nebudou spolu.
To byla podstat toho, co jí řekl v tělocvičně. Potom, co se na něj prakticky vrhla.
Odmítnutí jí zabolelo tak hluboce, že se to dotklo jejího srdce. Cítila, že už určitě všichni kolem ví, co se stalo a civí na ní.
Penn netrpělivě klepla tužkou na stůl Luce. Jenže Luce nevěděla, co jí má říct. Její piknik byl přerušen Gabbe. Tím se jí podařilo pohřbít všechno, co se tam mohlo stát. Nebo toho, co se stane. Ale divné bylo, že nemohla přijít na důvod toho, že všechno co se stalo na tom hřbitově, bylo méně důležité, než to co se stalo v posilovně s Danielem.
Slečna Sophia stála uprostřed učebny a zamáchala rukama ve vzduchu, aby si tím získala pozornost studentů. Stejně jako ve školce. Její stříbrné náramky zvonily jako zvony.
"Pokud někdo z vás někdy vysledoval svůj vlastní rodokmen," zavolala přes hluk davu, "pak bude vědět, jaké poklady jsou skryté ve vašich kořenech."
"Ježiši prosím, zabijte mě. Metafora," zašeptala Penn. "Nebo mě zabije ta metafora. Jedno nebo druhé."
"Budete mít dvacet minut přístup na internet, abyste mohli začít zkoumat svůj rodokmen," řekla slečna Sophia a zapnula stopky. "Generace je zhruba dvacet až dvacet pět let. Máte za cíl vrátit se minimálně o šest generací."
Luce zasténala.
Další slyšitelný povzdech se ozval od stanoviště sedm-Daniel.
Slečna Sophia se k němu otočila. "Danieli? Máte problém s tímto úkolem?"
Znovu si povzdechl a pokrčil rameny, "Ne, vůbec ne. To je v pořádku, Můj rodokmen. No to bude každopádně zajímavé."
Slečna Sophia naklonila hlavu na stranu a pak na něj pohlédla. "Beru to jako výraz nadšeného souhlasu."
Pak se znovu obrátila k třídě a řekla: "Doufám že najdete svou rodovou linii alespoň na deset až patnáct řádek papíru."
Luce na to nemohla soustředit právě teď. Ne, když se toho dělo tolik. Ona a Cam na hřbitově. Možná to byla nadstandartní definice romantiky, ale Luce to upřednostňovala před čímkoliv jiným. Bylo to něco, co ještě nikdy nezažila. Loudání se přes všechny ty hroby. Společný piknik, zatímco jí dělal ledové latté. Dělal si legraci z jejího strachu z hadů. No, možná by se bez celé té věci s hadem obešla, ale Cam byl sladký. Sladčí než Daniel za celý týden.
Nenáviděla si to přiznat, ale byla to pravda. Daniel o ní neměl zájem.
Za to Cam, na druhé straně ...
Podívala se na něj. Byl o pár počítačů dál. Mrkl na ni předtím, než začal datlovat něco do jeho klávesnice. Takže ji měl rád. Callie nebude moct zmlknout a bude jí stále opakovat, jak moc se jí líbí.
Chtěla jí zavolat teď. Bylo to lepší než být v knihovně a vyhledávat svůj rodokmen. Být s jiným klukem byl nejrychlejší a snad i jediný způsob, jak dostat Daniela z její hlavy.
Byl tu problém školní politiky, co se týkalo telefonování. Navíc všichni studenti kolem ní vypadali, že opravdu pilně pracují. A slečna Sophia mezi nimi chodila a kriticky se dívala na jejich práci, jako nějaký dozorce.
2024 ©