8. kapitola 1/2
POTOPIT SE PŘÍLIŠ HLUBOKO
Když Luce odpověděla na zaklepání na její dveře v sobotu ráno, Penn jí padla do náruče. "Kdo by si pomyslel, že když otevřeš dveře, vypadnu z nich na tebe zrovna já, viď," omlouvala se a rovnala si brýle. "Měla bych přestat zapomínat, že se o kukátko neopírá. No nic. Mimochodem," dodala a rozhlédla se kolem. Přešla k oknu nad postelí Luce. "Není to tu špatný. Mínus ty barvy a tak."
Luce stála za ní a dívala se na hřbitov. Pohled jí padl na starý dub, kde měla piknik s Camem. Pak si vzpomněla na místo, které odsud nebylo vidět. Místo, kde jí s Danielem přišpendlila socha na zem. Anděl pomsty, který po nehodě záhadně zmizel.
Vzpomněla si na starost v Danielových očích, když zašeptal její jméno v ten den, kdy se dotýkaly nosy. Cítila jeho prsty na krku. Pocítila, jak jí polilo horko.
Jak ubohé. Vzdychla a odvrátila se od okna, protože si uvědomila, že se Penn přesunula taky.
Dívala se na věci na stole Luce. Všechno důkladně prozkoumala. Těžítko Sochy Svobody, které jí přivezl táta z konference v NYU. Fotku její mámy se špatnou trvalou, když jí bylo asi jako Luce. Titulní CD Lucindy Williams, které jí dala Callie před odjezdem. Luce o ní nikdy předtím neslyšela.
"Kde máš knihy?" zeptala se Luce Penn, když přejížděla prstem po její poličce. "Říkala jsi, že se chceš učit."
Než to dořekla, Penn už zkoumala rifle v její skříni. Luce sledovala, jak rychle ztratila zájem o variace černých triček a svetrů. Když Penn přecházela k jejímu prádelníku, Luce vykročila a zastavila jí.
"Fajn, to stačí. Čmuchalko," řekla. "Neměly jsme dělat výzkum pro náš rodokmen?"
"Když už mluvíme o slídění." Penn zajiskřilo v očích. "Ano, měly bychom udělat nějaký výzkum. ale ne ten, který myslíš."
Luce na ni nechápavě zírala. "Huh?"
"Podívej." Penn položila Luce ruku na rameno. "Pokud opravdu chceš vědět něco o Danielovi Grigori-"
"Pst!" Luce zasyčela a přiskočila ke dveřím, aby je mohla zavřít. Strčila hlavu do haly a rozhlédla se po okolí. Na obzoru nikdo-ale to se nepočítá. Lidé na téhle škole mají nepříjemný zvyk objevit se z ničeho nic. Zejména Cam. Luce by umřela, kdyby zjistil-nebo kdokoliv zjistil- že je zamilovaná do Daniela. Nebo v tomhle bodě, kdokoliv kromě Penn.
Splněno. Luce zavřela dveře a zamknula. Otočila se zpátky ke své kamarádce. Penn seděla se zkříženýma nohama na kraji postele. Dívala se na ni pobaveně.
Luce si dala ruce za záda a začala hrabat nohou v jejím kruhovém červeném koberci u dveří. "Proč myslíš, že bych o něm chtěla něco vědět?"
"Tohle na mě nezkoušej," řekla Penn se smíchem. "Je to naprosto zřejmé, že na Daniela Grigoriho celou dobu zíráš."
"Pst!" řekla Luce znovu.
"B", řekla Penn a neztišila hlas. "Viděla jsem tě včera, jak na něj celou hodinu zíráš. Zažaluj mě-ale ty ses na něj dívala naprosto nestydatě. A C, nejsem úplně paranoidní. Myslíš, že bych to vykecala někomu na škole, kromě tebe?"
Penn měla bod.
"Jak jsem řekla," pokračovala, "za předpokladu, že se hypoteticky chceš dozvědět víc o jedné nejmenované osobě, měla bys použít svou kůru mozkovou a zkusit plodnější strom." Penn pokrčila rameny. "Víš, mohla bych ti pomoct."
"Poslouchám," řekla Luce a sedla si k ní na postel. Její internetové vyhledávání včera, sestávalo z psaní a následného mazání Danielova jména do vyhledávacího pole.
"Doufala jsem, že to řekneš," řekla Penn. "Nebrala jsem si dneska knihy, protože ti dám" -rozšířily se jí oči- "prohlídku zakázaným podzemním doupětem záznamů lidí ze Sword&Cross!"
Luce se ušklíbla. "Já nevím. Slídit v souborech Daniela? Nejsem si jistá, jestli chci další důvod, proč se cítit jako praštěnej slídil."
"Ha." Penn se uchechtla. "A ano, myslím, že chceš. Jen si to musíš říct nahlas. No, Luce. Bude to legrace. Kromě toho, co jiného bys chtěla dělat v tohle krásné slunečné sobotní ráno?"
Byl krásný den-přesně ten druh krásného dne, kdy se cítíte osaměle, když nemáte nic zábavného v plánu. Uprostřed noci se Luce cítila jako přejetá, i když si otevřela okno. Dnes ráno bylo ale teplo a všechna vlhkost zmizela.
Trávila tyhle krásné slunečné dny na cyklistických stezkách se svými přáteli. To bylo předtím, než se začala lesním stezkám vyhýbat, protože žádná jiná z dívek neviděla stíny, které viděla ona. Svým přátelům jednoho dne řekla, že jí rodiče zakázali chodit na tyhle výlety.
Pravda byla taková, že Luce zpanikařila, když se jednalo o to, jak stráví první víkend ve Sword&Cros. Žádná škola. Žádný teror co se týkalo testů fyzické zdatnosti. Žádné společenské akce na programu dne. Jen čtyřicet osm nekonečně dlouhých hodin volného času. Věčnost. Bylo jí špatně od žaludku a měla nostalgický pocit celé dopoledne-dokud se neukázala Penn.
"Dobře." Luce se snažila usmát, když řekla: "Vezmi mě do svého tajemného doupěte."
Penn prakticky skákala, když vedla Luce pošlapanou trávou na hřišti do hlavní haly u vchodu do školy. "Nevíš, jak dlouho jsem čekala na partnera, který by se mnou ten zločin provedl."
Luce se usmála. Byla ráda, že se tím víc spřátelí s Penn, ale hlavní věc, proč tohle dělala byla no, ehm ... ta věc s Danielem.
Na okraji hřiště míjeli několik lenošících dětí na tribunách. Bylo krásné pozdně ranní slunce. Bylo zvláštní vidět nějakou barvu na akademické půdě. Halvně u těchhle studentů, se kterými si spojila jen černou barvu.
Byl tam i Roland-v zelených fotbalových šortkách a basketbalovým míčem mezi nohama. Gabbe měla fialovou košili. Jules a Phillip-jazykový pár-měli oba vybledlé džíny s dírami na kolenou. Todd Hammnond seděl stranou od ostatních dětí na tribuně a četl si komix v maskovacím tričku. Dokonce i Luce měla šedivé tílko a šortky. Cítila se v tom živější než ve věcech, které nosila celý týden.
Trenérka Diante a Albatros hlídaly na okraji trávníku na dvou plastových zahradních židlích s rozloženým slunečníkem. Odklepávaly popel ze svých cigaret na trávník a měly na sobě tmavé brýle. Vypadaly naprosto znuděně, jako by byly uvězněné ve své práci, za kterou byly placené, a která byla monitorována.
Na hřišti bylo hodně lidí, ale když je s Penn míjely, byla ráda, že v blízkosti haly nikdo není. Nikdo Luce neřekl nic o překračování zakázaných oblastí nebo dokonce o tom, které oblasti byly zakázané. Randy by ale nalezla vhodný trest.
"A co Červené?" zeptala se Luce, když si vzpomněla na všudypřítomné kamery.
"Dala jsem do nich nějaké vybité baterie, když jsem šla k tobě do pokoje," řekla Penn stejným nonšalantním hlasem někoho, kdo by mohl říct i "jen jsem naplnil tvé auto plynem".
Penn se radikálně rozhlédla kolem, než zavedla Luce zadním vchodem do hlavní budovy. Sešli po třech strmých schodech až k olivově zbarveným dveřím, které nebyly z přízemí viditelné.
"Je tenhle suterén taky z doby občanské války?" zeptala se Luce. Vypadalo to jako vstup namísto, kde by se mohli ukrývat váleční zajatci.
Penn dlouze a dramaticky nasála vlhký vzduch. "Je tahle páchnoucí hniloba odpověď na tvou otázku? Tohle je plíseň antebellum." Usmála se na Luce. "Většina studentů by se přetrhla pro možnost inhalovat tenhle vzduch."
Luce se snažila dýchat nosem jako Penn. Té se na krku houpalo hotové železářství. Měla tam hromadu klíčů. "Můj život by byl mnohem jednodušší, kdyby pro tohle místo udělali jeden univerzální klíč," řekla, když se prohrabávala klíči. Nakonec vybrala jeden vepředu. Byl tenký a stříbrný.
Když jím otočila v zámku, Luce ucítila nečekaný mráz ze vzrušení. Penn měla pravdu-tohle je lepší, než mapování jejího rodokmenu.
Kráčeli přes teplé, vlhké chodby, jejichž strop byl jen o pár centimetrů vyšší, než jejich hlavy. Zatuchlý vzduch ukazoval, že tam nejspíš něco umřelo. Luce byla ráda, že je místnost příliš tmavá na to, aby viděla na podlahu. Zrovna začínala pociťovat klaustrofobii, když Penn vyndala další klíč, kterým otevřela malé a mnohem modernější dveře. Přikrčily se, když jimi procházely a pak se postavily na druhé straně.
Uvnitř byly uschované záznamy. Páchlo to tam plísní, ale vzduch byl mnohem chladnější a sušší. Byla tam tma, s vyjímkou světle červeného světla, označující VÝCHOD, nad jejich hlavami.
Luce rozeznávala robustní siluetu Penn a tápala rukama ve vzduchu. "Kde je vypínač?" zamumlala.
"Tam."
Uslyšela zvuk, když se Penn obracela na nahou žárovku, která visela nad jejich hlavami a od které visel kovový řetěz. V místnosti bylo pořád šero, ale Luce už rozpoznala cementové zdi, které měly také olivovou barvu a byla lemovaná těžkými policemi a kartotékami. Desítky lepenkových krabic byly nacpané v policích a v uličkách mezi skříňkami. Zdálo se, že to tu leží celou věčnost. Všechno bylo potaženo silnou vrstvou prachu.
Sluníčko, které svítilo venku, se odtud zdálo tak vzdálené. I když Luce věděla, že byla jen kousek pod zemí, vypadalo to spíš jako míle. Přejela si po holých pažích. Kdyby byla stín, byl by tenhle suterén přesně místo, kde by měla mít. Doteď si žádného stínu nevšimla, ale Luce věděla, že nikdy nebyl dost dobrý důvod pro to, aby se cítila v bezpečí.
Penn byla nespokojená s příšeřím v suterénu. Přitáhla si z rohu stoličku. "Páni," řekla a něco za sebou táhla. "Tady něco je. Ty záznamy, by měly být přímo tady ... myslím, že by se tomu tady hodil jarní úklid, v poslední době tu nikdo nebyl."
"Jak dávno už je to, co tu byl někdo naposled?"
"Asi týden ..." Hlas Penn se vytratil, když zmizela do tmy za vysokou skříň.
Luce si nedokázala představit, k čemu všechno tohle Sword&Cross potřeboval. Zvedla víko a vytáhla tlustý soubor označený URČENÝ K NÁPRAVĚ. To bylo napsáno dost suše. no, možná bylo lepší nevědět.
"Je to seřazené podle abecedy," volala Penn. Její hlas zněl tlumeně a z dálky. "E, F, G ... tady je Grigori."
Luce následovala zvuk šustění papírů v úzké uličce a brzy našla Penn s krabicí v náručí. Bojovala s její hmotností. Danielův soubor měla zastrčený pod bradou.
"Je tak tenká," řekla a zvedla lehce bradu, aby si jí mohla Luce vzít. "Normálně jsou mnohem tlustější ..." Podívala se na Luce a kousla se do rtu.
"Dobře, teď vážně vypadám jako ta bláznivá SLÍDILKA. Pojďme se podívat, co je uvnitř."
V té složce byla jen jedna stránka. Černobílý scan, na kterém byl v pravém horním rohu jeho ID obrázek. Díval se přímo do objektivu. Lehce se usmíval. Luce si nemohla pomoci a usmála se taky. Vypadal stejně jako tehdy v noci-noci? Nemohla si vzpomenout jaké noci. Představa jeho postavy byla tak jasná, ale nemohla se přinutit vzpomenout si, kdy ho viděla.
"Bože, nevypadá náhodou úplně stejně?" Penn přerušila myšlenky Luce. "A podívej se na datum. Tahle fotka byla pořízena před třemi roky. Když přišel poprvé na Sword&Cros."
To musí být to, co napadlo Luce ... Daniel vypadal úplně stejně jako teď. Když o tom přemýšlela, najednou něco pocítila-nebo ji něco napadlo-něco jiného, důležitého, jen si nemohla vzpomenout co to bylo.
"Rodiče:neznámí," četla Penn a Luce se jí naklonila přes rameno. "Místo narození: Los Angeles sirotčinec."
"Sirotčinec?" zeptala se Luce a přitiskla si ruku na srdce.
"To je všechno, co tu je. Pak už je tu napsáno jen jeho-"
"Trestní rejstřík," dokončila Luce, když si četla papír. "Potloukání se na pláži v pozdních hodinách ... vandalismus v supermarketu ... neopatrné přecházení ulice." Penn se rozšířily oči a Luce polknula smích. "Slaďouš Grifgori byl zatčen za neopatrné přecházení ulice? Přiznej si to, je to srandovní."
Luce se nelíbilo zjištění, že Daniel vlastně nic neudělal. Nechápala, jak mohl být na Sword&Cross, když měl v rejstříku jen seznam těchto drobných přestupků. Všechny složky v těch krabicích všude okolo, všude by mohlo být něco o Danielovi.
"Musí tam toho být víc," řekla Luce.
Nad hlavou se jim něco pohnulo. Luce a Penn se podívaly ke stropu.
"Hlavní kancelář," zašeptala Penn a zatahala se za rukáv. "Mohl by to být kdokoliv. Ale sem nikdo nechodí, věř mi."
8. kapitola 2/2
Včera v 10:51 | Marti | Fallen / Pád
8.kapitola 2/2
O vteřinu později se dveře v místnosti otevřely a světlo z haly osvětlilo schodiště. Chodbou se ozývaly kroky. Luce cítila, jak jí Penn chytá za zadní stranu jejího trička. Pomalu jí přesunula k zadní polici. Čekaly se zadrženým dechem. Luce v rukou svírala Danielův soubor. Byly v pasti.
Luce měla zavřené oči. Očekávala nejhorší, když najednou uslyšely melodický hukot, který naplnil pokoj. Někdo zpíval.
"Doooo da da da dooo," ženský hlas si tiše broukal. Luce natahovala krk a mezi dvěma krabicemi plných souborů, uviděla starší ženu s malou baterkou, připevněnou na čele. Vypadala jako horník. Slečna Sophia. Nesla dvě velké krabice. Jednu postavila na horní polici, takže z ní bylo vidět jen zářící čelo. Chodila tak lehce, jako by byly krabice naplněny jen lehkými peříčky a ne těžkými soubory.
Penn sevřela Luce ruku, zatímco sledovaly, jak slečna Sophia umisťovala bednu na prázdnou polici. Vytáhla tužku a napsala si něco do bloku.
"Už jen pár," řekla a pak si něco polohlasně zamumlala, takže jí Luce nemohla slyšet. O vteřinu později slečna Sophia vyklouzla z místnosti a šla zpátky po schodech nahoru. Zmizela tak rychle, jak se objevila. Její broukání se ještě chvíle rozeznívalo chodbou.
Po tom, co zavřela dveře, Penn hlasitě vydechla. "Řekla, že toho bude víc. Pravděpodobně se vrátí."
"Co budeme dělat?" zeptala se Luce.
"Vyplížíš se nahoru po schodech," řekla Penn a ukázala ven. "Půjdeš vlevo nahoru a tam natrefíš na ředitelnu. Pokud tě někdo chytí, můžeš říct, že jsi hledala toalety."
"A ty?"
"Dám pryč soubor Daniela a setkám se s tebou na tribunách. Slečna Sophia nebude mít podezření, když tu načapá jenom mě. Tohle je jako můj druhý pokoj. Jsem tu pořád."
Luce se podívala na Danielův soubor s malých záchvěvem lítosti. Nebyla připravena odejít. Ve chvíli, kdy se smířila se skoro prázdným spisem Daniela, začala taky přemýšlet o Camovi. Daniel byl tak záhadný-a bohužel i jeho spis. Na druhé straně Cam byl otevřený a snadno čitelný. Stejně byla zvědavá. Luce napadlo, jestli by o něm mohla zjistit něco, co jí neřekl. Ale jeden pohled na tvář Penn Luce napověděl, že už na to není čas.
"Jestli existuje něco víc, co by tu o Danielovi bylo, najdeme to," ujistila ji Penn. "Budeme hledat dál." Postrčila Luce trochu ke dveřím. "Teď už běž."
Luce se rozběhla po chodbě, potom otevřela dveře od schodiště. Vzduch byl stále vlhký, ale s každým krokem cítila, jak se to zlepšuje. Když konečně byla za rohem na vrcholu schodů, zamrkala a třela si oči, aby si zvykly na záplavu jasného slunečného světla, které bylo na chodbě. Klopýtala dál, až se ocitla u nabílených dveří ředitelny. Tam ztuhla.
Z telefonní budky trčely dvě černé jehlové kotníkové boty. Vypadaly jako boty velmi zlé čarodějnice z jihu. Luce spěchala ke dveřím a doufala, že jí neuvidí. Najednou si uvědomila, že jehlové podpatky bot přecházely v legíny se vzorem hadí kůže, které přecházely v úsměv Molly. Měla v ruce malý stříbrný fotoaparát. Zvedla oči k Luce a zavěsila telefon, který měla u ucha. Pak se postavila nohama na zem.
"Proč se tváříš tak provinile Sekaná?" zeptala se a dala si ruce v bok. "Nech mě hádat. Máš v plánu ignorovat můj návrh, abys zůstala daleko od Daniela."
Jak mohla být ta holka takhle zlá? Molly měla nějaký záhadný způsob, jakým vždy věděla, kde Luce je. Ona o ní ale nic nevěděla. Neměla žádný důvod být na ní tak hnusná. Od prvního dne školy Luce Molly nikdy nic neudělala-kromě toho, že se snažila od ní zůstat co nejdál.
"Zapomněla jsi, jaká katastrofa se stala naposled, když ses pokusila vnutit klukovi, který neměl zájem?" Hlas Molly byl ostrý jako nůž. "Jakže to bylo jeho jméno? Taylor? Truman?"
Trevor. Jak mohla Molly vědět o Trevorovi? To bylo její nejhlubší a nejtemnější tajemství. Jediná věc, kterou Luce na Sword&Cross chtěla udržet pod pokličkou. Teď, zosobnění zla Molly věděla o všem. Neměla žádný stud. Krutě a povýšeně to na ní vytáhla uprostřed ředitelny.
Bylo možné, že by Penn lhala, že byla ona jediný člověk, s kterým se podělila o možnost vstupu do archivu? Bylo nějaké další logické vysvětlení? Luce si sevřela ruku na hrudi. Bylo jí zle ... cítila se nechráněně. Cítila nevysvětlitelnou vinu, která jí spalovala jako oheň.
Molly naklonila hlavu. "Konečně," řekla a znělo to úlevně. "Už ti to došlo." Otočila se k ní zády a otevřela přední dveře. Pak, těsně předtím, než vyšla ven, se otočila a podívala se na Luce. "Takže nemusíš udělat našemu starému dobrému Danielovi to samé, co jsi udělala tomu ... jaké že bylo jeho jméno. Capiche?"
Luce se za ní vydala. Po pár krocích se ale zastavila. Uvědomila si, že by nebylo dobré, kdyby teď zaútočila na Molly. Ta holka byla prostě příliš zlá. Potom, co nasypala sůl do nezhojených ran Luce, se rozběhla ven a Gabe seběhla dolů z tribuny, aby jí mohla jít naproti. Byly dost daleko na to, aby mohla Luce rozeznat jejich výrazy. Najednou se obě otočily a pohlédly na ní. Odbarvená hlava se natahovala směrem k tomu nejodpornějšímu černému skřítkovy, jakého kdy Luce viděla.
Sevřela svou zpocenou ruku v pěst. Představovala si, jak Gabbe okamžitě běží k Danielovi, říct mu novinky o Trevorovi. Při pomyšlení na to, se jí udělalo nevolno. Bolest se jí zvedala z konečků prstů a vystřelovala až do její hrudi. Jestli Daniela chytili za to, že neopatrně přecházel silnici, tak co by potom řekl na tohle? Nedalo se to ani srovnat s tím, proč tu byla Luce.
"Pozor!" zavolal hlas. Tohle byla nejneoblíbenější věta Luce. Sportovní vybavení všeho druhu mělo legrační zvyk, letět přímo na ní. Trhla sebou a hleděla přímo do slunce.
Nic neviděla a neměla ani čas, aby si zakryla obličej. Cítila jen ránu na straně její hlavy a slyšela hlasitě zvonění v uších. Au.
Rolandův fotbalový míč.
"Pěkně!" zavolal Roland, když se k němu míč odrazem vrátil. Jako kdyby to měla v úmyslu. Přejela si rukou po čele a udělala pár vratkých kroků.
Najednou ucítila ruku kolem zápěstí. Jiskra tepla, která jí projela, ji donutila vzdechnout. Podívala se dolů a uviděla, jak jí opálené prsty svírají ruku. Pak zvedla hlavu a pohlédla do Danielových šedých očí.
"Jsi v pořádku?" zeptal se.
Když přikývla, zvedl obočí. "Pokud jsi chtěla hrát fotbal, mohla jsi říct," řekl. "Rád bych ti vysvětlil některé jemnější způsoby hry. Například většina lidí používá ke hře méně citlivé části těla, aby odpálili míč."
Pustil její zápěstí. Když si Luce myslela, že odejde, pohladil jí po tváři. Stála tam se zatajeným dechem. Cítila, jako by jí srdce explodovalo v hrudi, když jí Daniel odhrnul vlasy z čela.
V tu chvíli si uvědomila, že si z ní asi Daniel dělal legraci.
A proč by ne? Pravděpodobně měla na straně obličeje otisk fotbalového míče.
Molly a Gabbe na ní zíraly-a teď i na Daniela-se zkříženýma rukama na prsou.
"Myslím, že tvoje přítelkyně žárlí," řekla Luce a ukázala na dvojici.
"Která z nich?" zeptal se.
"Neuvědomila jsem si, že chodíš s oběma."
"Ani jedna není moje přítelkyně," řekl prostě. "Nemám přítelkyni. Jen jsem myslel, o které z nich sis myslela, že je moje přítelkyně?"
Luce na něj ohromeně zírala. O čem teda byl celý ten rozhovor s Gabbe, který vyslechla? Proč se na ně holky teď tak dívají? Lže jí Daniel?
Pobaveně se na ní podíval. "Možná, že ses do tý hlavy udeřila trochu víc, než jsem si myslel," řekl. "No, pojďme se projít na vzduch."
Luce se snažila najít nějaký sarkastický vtip v návrhu Daniela. Říká tím, že si myslí, že je natvrdlá a že potřebuje víc vzduchu? Ne, to asi ne. Podívala se na něj. Jak by mohl vypadat tak upřímně? Právě když si začala zvykat na to, jak na ní Daniel kašle.
"Kam?" zeptala se Luce opatrně. Bylo příliš snadné cítit teď škodolibou radost, když věděla, že Daniel nemá žádnou přítelkyni, a že s ní chce někam jít. Musel v tom být nějaký háček.
Daniel zamžoural na dívky na hřišti. "Někam, kde nás nebude nikdo sledovat."
Luce řekla Penn, že se setkají na tribunách, ale to jí vysvětlí později. Penn tomu bude rozumět. Luce nechala, aby jí Daniel provedl kolem zkoumavých pohledů dívek, malým sadem skoro shnilých broskvoní a kolem zadní části starého kostela-tělocvičny.
Potom přišli do lesa, který tvořily nádherné duby, které by si Luce nikdy nepomyslela, že by se tam mohly schovávat. Daniel se ohlédl, aby se ujistil, že jde za ním. Usmála se. Sotva s ním držela krok, když procházela mezi zkroucenými kořeny. Nemohla tady přemýšlet o stínech.
Šli stále hlouběji do lesa. Přes tmavé, husté listoví pronikalo shora stále méně slunečního světla. Vzduch naplňoval zápach bohatého, zatuchlého bláta. Luce najednou věděla, že je někde v okolí voda. Kdyby byla ten typ člověka, který se modlil, modlila by se teď za to, aby právě teď zůstaly stíny daleko. Jen pro ten čas, kdy bude s Danielem. Neměl by vidět, jak je bláznivá. Ale Luce se nikdy nemodlila. Nevěděla jak. Místo toho jen zkřížila prsty.
"Tady les končí," řekl Daniel. Když se splnilo, co říkal, Luce zalapala po dechu v úžasu.
Něco se změnilo, zatímco šla s Danielem lesem. Něco víc, než jen pouhá vzdálenost, kterou ušli od Sword&Cross. Když vyšli zpoza stromů, vynořili se poblíž vysokých červených skal. Bylo to jako by stáli uprostřed pohlednice. Z takové, která se prodává v otočných kovových regálech v maloměstských drogeriích. Snový obraz idylického jihu, který už neexistuje. Každá barva, kterou Luce viděla, byla stále jasnější, než chvíli předtím. Od křišťálově modrého jezera těsně pod nimi a k hustému smaragdovému lesu, který je obklopoval. Dva rackové se proháněli na jasné obloze nad jejich hlavami. Když se podívala ke svým nohám, viděla slaniska. Zůstávala po bílé pěně z oceánu, který šel až za obzor.
Podívala se na Daniela. Ten jí pohled oplácel. V tomhle světle byla jeho kůže zlatá a jeho oči měly barvu deště. Atmosféra tady byla těžká. Bylo to tu pozoruhodné.
"Co myslíš?" zeptal se. Zdál se teď mnohem uvolněnější, když byl tak daleko od všech ostatních.
"Nikdy jsem neviděla nic tak nádherného," řekla a skenovala svým pohledem hladinu jezera před nimi. Měla nutkání do něj skočit. Asi patnáct metrů od břehu byl velký plochý kámen, porostlý mechem. "Co je to?"
"Ukážu ti to," řekl Daniel a zul si boty. Luce se na něj snažila neúspěšně nedívat, když si tahal tričko přes hlavu a odhalil tak svoje svalnaté tělo.
"Pojď," řekl a ona si uvědomila, že musela vypadat, jako by na místě zapustila kořeny. "Můžeš plavat v tom, co máš na sobě," dodal a ukázal na její šedé tílko a šortky. "Dokonce tě tentokrát nechám vyhrát."
Zasmála se. "Tentokrát? Myslíš všechny ty závody předtím, kdy jsem tě nechala vyhrát?"
Daniel už začal kývat, když se náhle zarazil. "Ne. Viděl jsem tě plavat jen jednou v bazénu a to jsi prohrála."
Na sekundu měla Luce nutkání říct mu, proč prohrála. Třeba by se pak celému nedorozumění, že je Gabbe jeho přítelkyně zasmáli. Jenže v tu chvíli Daniel zvedl ruce nad hlavu, jako zbraně, pak byl najednou ve vzduchu, opsal oblouk a klesal do jezera. Potopil se s dokonalým dopadem na hladinu.
Byla to jedna z nejkrásnějších věcí, jaké Luce kdy viděla. Byl dokonalý, jako nikdo, koho kdy Luce znala. Dokonce i když se potopil do vody, v uších se jí ozvala krásná ozvěna šplouchnutí.
Chtěla tam být s ním.
Sundala si boty a nechala je pod stromem magnolie vedle těch Danielových. Pak se postavila na okraj skály. Pokles byl asi dvacet metrů. Byl to druh vysokého skoku, který vždy Luce omámil srdce. V dobrém slova smyslu.
O vteřinu později se hlava Daniela objevila nad hladinou. Usmíval se a šlapal vodu. "Nenuť mě, abych si rozmyslel to, že tě nechám vyhrát," zavolala na ní.
Zhluboka se nadechla a pak zvedla ruce nad hlavu. Daniel kousek odplaval a ona se chystala do hlubokého labutího ponoru. Pád trval jen zlomek sekundy, ale byl to ten nejdokonalejší pocit. Plachtění přes prosluněný vzduch dolů, dolů, dolů.
Šplouch. V první okamžik jí přišlo, že je voda otřesně studená, o vteřinu později už byla teplota ideální. Luce se vynořila, aby popadla dech. Stačil jediný pohled na Daniela a začal plavat motýlka. Připojila se. Odrazila se tak silně, že ztratila přehled o tom, jak si Daniel vede. Předváděla se a doufala, že se díval. Zhluboka se nadechla a plavala stále dál a dál. Nakonec do skály udeřila rukou o sekundu dřív než Daniel.
Oba lapali po dechu, zatímco šplhali na plochý, sluncem vyhřátý kámen. Jeho okraje byly kluzké kvůli mechu. Pro Luce bylo těžké vyšplhat se tam. Daniel žádný problém neměl, opřel se o skálu a vyhoupl se nahoru. Sáhl dozadu a podal jí ruku. Vytáhl ji až nahoru na místo, kde mohla přehodit nohu přes okraj.
V době, kdy se celé vyškrabala z vody, už ležel na zádech a byl téměř suchý. Jen jeho šortky na sobě měly nějakou zmínku, že právě plaval v jezeře. Na druhé straně Luce k sobě měla oblečení přilepené a z vlasů jí kapalo. Většina kluků by se chopila příležitosti okukovat mokrou holku, ale Daniel ležel jen na skále na zádech a měl zavřené oči. Nemohla se rozhodnout, jestli to dělal z nedostatku zájmu nebo z laskavosti.
Laskavost, řekla si pro sebe. Byla beznadějná romantička. Daniel se ale zdál tak vnímavý. Musel přece cítit alespoň něco z toho, co cítila Luce. Nebyla to jen přitažlivost. Možná, když všichni kolem ní říkali, aby se od něj držela dál, věděli o tom, že se odněkud už dávno navzájem znají.
Daniel prudce otevřel oči a usmál se. Stejným úsměvem, jako na fotce v jeho souboru. Silné deja vu jí zachvátilo tak, že si Luce musela lehnout.
"Co je?" zeptal se a znělo to nervózně.
"Nic."
"Luce."
"Nemůžu to dostat z hlavy," řekla a převrátila se na bok, aby byla čelem k němu. Necítila se ještě dost stabilní na to sedět. "Ten pocit. Pocit že tě neznám jen chvíli."
Voda narazila na skálu. Postříkala ruku Luce, která jí visela přes okraj kamene. Byla chladná a Luce se na lýtkách rozšířila husí kůže. Pak konečně Daniel promluvil.
"Copak jsme to už nevyřešili?" Jeho tón se změnil. Jako by se snažil skrýt smích. Zněl jako typický kluk z Doveru: samolibý, věčně znuděný, arogantní. "Jsem polichocen, že máš pocit, že spolu máme něco společného. Opravdu. Ale ty si nemusíš vymýšlet neexistující historii, aby si tě někdo všimnul."
Ne. Myslel si, že bude ignorovat tenhle zvláštní pocit, který má, ale ona se z toho nemohla jen tak otřást a jít dál. Zahanbeně zaťala zuby.
"Proč bych to měla dělat?" zeptala se a mžourala proti slunci.
"To mi řekni ty," řekl Daniel. "Nebo vlastně ne. Bylo by to k ničemu." Vzdychl. "Podívej, měl jsem ti to říct dřív, než jsem začal vidět znamení."
Luce se posadila. Srdce jí tlouklo jako o závod. Daniel taky viděl znamení. "Vím, že jsem tě neměl v té tělocvičně tak odbýt," řekl pomalu, což způsobilo, že se Luce naklonila dopředu, jako by ho tak donutila mluvit rychleji. "Měl jsem ti říct pravdu."
Luce čekala.
"Jedna holka mi dost ublížila." Položil ruku do vody. Vytáhl ven leknín, který se mu rozpadl v ruce. "Někoho jsem opravdu miloval. Není to tak dávno. Není to nic osobního a já tě nechci ignorovat." Podíval se na ni. Slunce se mu opíralo do mokrých vlasů a vrhalo od nich odlesky. "Ale taky nechci, aby sis dělala zbytečné naděje. Nechci se s nikým zaplést. Ne v dohledné době."
Oh.
Odvrátila se k půlnočně modré vodě, která ještě před pár minutami, kdy se na ní smál, stříkala kolem. Jenže teď jezero nejevilo žádné známky legrace. A ani Danielova tvář.
No, Luce se spálila taky. Možná, kdyby mu řekla, jak hrozné to všechno s Trevorem bylo, i Daniel by jí nechal nahlédnout do své minulosti. Jenže ona věděla, že by nevydržela s ním probírat jeho minulost. Ta představa jeho s jinou dívkou -představila si Gabbe, Molly, jejich usmívající se tváře, velké oči, dlouhé vlasy- stačilo to, aby jí bylo na zvracení.
Jeho příběh o špatném rozchodu měl všechno vysvětlit. Jenže to se nestalo. Daniel byl tak podivný. Už od začátku. Jeden den jí hnusně odbýt a druhý jí zachránit před padající sochou na hřbitově. A teď, když jí přivedl sem k jezeru. Byly tu sami. Byl všude kolem ní.
Daniel měl sníženou hlavu, ale stále na ni hleděl. "Není to dost dobrá odpověď?" zeptal se, skoro jako by věděl na co myslí.
"Mám stále pocit, že jsi mi něco neřekl," řekla.
Všechny tyhle okamžiky nemohly být vysvětleny jen velkým žalem. Luce to věděla. V těchhle záležitostech měla zkušenosti.
Otočil se zády k ní a díval se na cestu, kterou přišli k jezeru. Po chvíli se trpce zasmál. "Samozřejmě že existují věci, které ti neřeknu. Sotva tě znám. Nejsem si jistý, proč si myslíš, že ti něco dlužím." Vstal.
"Kam jdeš?"
"Musím se dostat zpátky," řekl.
"Neodcházej," zašeptala, ale nezdálo se, že by jí slyšel.
Dívala se, jak se mu zvedl hrudník, když skočil střemhlav do vody.
Skočil daleko a začal plavat ke břehu. Ohlédl se na ní ještě jednou, uprostřed jeho cesty na břeh. Tím jí dal definitivní sbohem.
Pak jí zabolelo srdce, když začal plavat dokonalého motýlka. Cítila se uvnitř prázdná, ale stejně si nemohla pomoci. Obdivovala ho. Plaval tak krásně a tak čistě, musela se na něj dívat.
Brzy dosáhl břehu. Vzdálenost mezi nimi byla mnohem kratší, než se zdálo Luce. Vypadal tak klidný, když plaval. Ale nebyl žádný způsob, jak by mohl tak rychle dosáhnout břehu, kdyby nespěchal. Musel plavat opravdu rychle.
Jak naléhavé pro něj bylo dostat se od ní pryč?
Dívala se za ním -s matoucí kombinací hlubokých rozpaků a ještě hlubšího pokušení- když se Daniel zvedl zpátky na břehu. Sluneční paprsky, které procházely mezi stromy, obklopovaly jeho siluetu zářící září. Luce musela zavřít oči před tím oslepujícím světlem.
Přemýšlela, jestli to, jak dostala fotbalovým míčem do hlavy, otřáslo jejím viděním. Nebo jestli to, co viděla, byla fata morgána. Trik pozdního odpoledního slunce. Vstala na skále, aby se mohla podívat lépe.
2024 ©