PRVNÍ KAPITOLA - Zápolím s týmem roztleskávaček
To poslední,co by mi chybělo o letních prázdninách,bylo vyhodit do vzduchu další školu.Jenže pak nastalo to pondělní ráno prvního červnového týdne a já seděl v mámině autě před Goodeovou štřední školou na Východní 81.ulici.
Byl to jeden z těch mohutných paláců z hnědého kamene u East River.Parkovala před ním spousta BMW a lincolnů.Hleděl jsem na zdobený klenutý vchod a uvažoval,jak dlouho bude trvat,než mě odtud vyhodí.
"Klídek,"domlouvala mi máma,ale moc klidně to neznělo. "Je to jenom úvodní uvítání a exkurze.A pamatuj,miláčku,je to Paulova škola.Tak se snaž,abys…no,však víš."
"Abych ji nezničil?"
"Ano."
Před školou stál mámin přítel Paul Blofis a vítal budoucí žáky,jak k němu stoupali po schodech.Měl vlasy pepř a sůl,džínsy a koženou bundu a připomínal mi nějakého herce z telky,ale byl to jen učitel angličtiny.Podařilo se mu přesvědčit Goodeovu střední,aby mě přijala do devítky,přestože mě zatím vykopli odevšad,kam jsem kdy chodil.Snažil jsem se ho varovat,že to není nejrozumnější,ale neposlechl mě.Podíval jsem se na mámu. "Neřekla mu to,jak to se mnou doopravdy je,že ne?"
Nervózně zabubnovala prsty o volant.Byla oblečená na přijímací pohovor,vzala si své nejlepší modré šaty a boty na podpatku.
"Říkala jsem si,že s tím radši počkáme,"přiznala.
"Ať ho nevyplašíme."
"Já vím,že ta exkurze dopadne dobře,Percy.Je to jenom jedno dopoledne."
"Paráda,"zamumlal sem. "Dostanu padáka,ještě než začne školní rok."
"Nekoukej na to tak černě.Zítra už jedeš do tábora!A po prohlídce máš to rande - "
"To není rande!"ohradil jsem se. "Proboha mami,je to jenom Annabeth."
"Jede za tebou až z tábora."
"Jo,to jo."
"A jdete do kina."
"Jasně."
"Jenom sami dva."
"Mami!"
Zvedla ruce,jako že se vzdává,ale poznal jsem,že jí cukají koutky. "Měl bys už jít dovnitř miláčku.Uvidíme se večer."
Zrovna jsem se chystal vylézt z auta,když jsem se podíval na schody ke škole.Paul Blofis tam právě vítal holku s kudrnatými nazrzlými vlasy.Měla na sobě kaštanové hnědé tričko a obnošené džínsy,pomalované fixem.Když se obrátila a uviděl jsem její obličej,chlupy na rukách se mi zježily.
"Percy?"zeptala se máma. "Co se děje?"
"N-nic,"vykoktal jsem. "Má ta škola nějaký boční vchod?"
"Vpravo za rohem,proč?"
"Tak zatím."
Máma se chystala ještě něco říct,ale vylezl jsem z auta a rozběhl se.Doufal jsem,že si mě ta zrzka nevšimne.
Co ta tady dělá?Ani já nemůžu mít tak velkou smůlu.
No jasně.Brzo jsem zjistil,že můžu a ještě mnohem větší.
Proplížit se na prohlídku tajně mi moc nevyšlo.U bočního vchodu stály dvě roztleskávačky v červenobílých kostýmech a číhaly tam na nováčky.
"Ahoj!"Usmívaly se.Myslím,že to bylo poprvé a naposled,kdy se ke mně nějaké roztleskávačky chovaly tak mile.Jedna měla blond vlasy a ledově modré oči.Ta druhá byla černoška s tmavými kudrnatými vlasy jako Medúze(a věřte mi,že vím,o čem mluvím).Obě měly na kostýmech vyšité jméno,ale při mé dyslexii mi to ležaté písmo připadalo jenom jako nesmyslně pokroucené špagety.
"Vítej na Goodeově škole,"zazpívala ta blonďatá.
"Bude se ti tu moc líbit."
Ale jak si mě tak měřila odshora dolů,tvářila se spíš jak: Pff,co je tohle za chudinku?
Druhá holka ke mně popošla tak blízko,až jsem se cítil nesvůj.Hleděl jsem na výšivku na její uniformě a rozluštil jsemKelli.Voněla po růžích a ještě po něčem,co jsem si pamatoval z lekcí jezdectví v táboře - byli tak cítit čerstvě vykoupaní koně.Dost divná vůně na roztleskávačku.Ale kdo ví,třeba měla doma poníka.Každopádně stála tak blízko,až mi připadalo,že mě chce srazit ze schodů. "Jak se jmenuješ,zajdo?"
"Zajdo?"
"Zájemce o studium."
"Ehm,Percy."
Holky se po sobě podívaly.
"Á Percy Jackson,"pokývala ta blonďatá. "Na tebe jsme čekaly"
Při tom mi přejel po zádech mráz jako hrom.Holky blokovaly vchod a šklebily se,ale nebylo to přátelsky.Ruka mi sama od sebe zajela ke kapse,kde nosím své vražedné pero Anaklusmos.
Pak se z budovy ozval hlas: "Percy?Byl to Paul Blofis,mluvil odněkud z chodby.Ještě nikdy jsem ho neslyšel tak rád jako teď.
Roztleskávačky couvly.Protlačil jsem se kolem nich tak nedoškavě,že jsem náhodou šťouchl Kelli kolenem do stehna.
Cink.
Její noha zazněla dutě a kovově,jako bych narazil do stožáru.
"Jau,"zamumlala. "Dávej pozor,zajdo."
Koukl jsem se dolů,ale ta noha vypadala úplně normálně a já byl moc mimo,než abych se vyptával.Vrazil jsem do chodby a roztleskávačky se za mnou rozřehtaly.
"Tady jsi!"spustil na mě Paul. "Vítej na Goodeově škole!"
"Ahoj Paule - ehm pane Blofisi."Ohlédl jsem se,ale ty divné roztleskávačky zmizely.
"Percy,ty vypadáš,jako bys zrovna viděl ducha."
"Jo,já - "
Paul mě poplácal po zádech. "Poslyš,já vím,že jsi nervózní,ale nedělej si starosti.Máme tu spoustu dětí s poruchami pozornosti a dyslexií.Učitelé si s tím umějí poradit."
Málem jsem se rozesmál.Kéž by mě trápily jenom poruchy pozornosti a dyslexie.Jasně,věděl jsem,že se mi Paul snaží pomoct,ale kdybych mu vysvětlil,jak to se mnou doopravdy je,buď by mě měl za blázna nebo by se vyděsil a utekl.
Tak například ty roztleskávačky. Měl jsem kvůli nim jakési zlé tušení…
Pak jsem se podíval do chodby a vzpomněl jsem si,že mám ještě další problém.Ta zrzavá holka,kterou jsem viděla na schodech vpředu,právě procházela hlavním vchodem.
Nevšímej si mě,modlil jsem se.
Všimla si mě.Vykulila oči.
"Kde je to uvítání?"zeptal jsem se Paula.
"V tělocvičně.Tudy.Ale - "
"Tak ahoj."
"Percy?"zavolal za mnou,ale já už se rozběhl.
Myslel jsem,že jsem jí zmizel.
Do tělocvičny mířila spousta lidí a brzo jsem byl jenom jeden ze tří set čtrnáctiletých ,namačkaných za mantinely.Pochodová kapela vyhrávala nějakou oslavnou píseň,znělo to,jako by někdo kovovou baseballovou pálkou mlátil do pytle koček.Vpředu postávali starší kluci a holky,asi členové studentské rady,předváděli se v uniformách Goodeovy školy a tvářili se jakoPáni,to jsme ale super.Kolem procházeli učitelé,usmívali se a potřásali si rukama se studenty.Stěny tělocvičny byly polepené velikými červenobílými transparenty s nápisy VÍTÁME BUDOUCÍ NOVÁČKY,NA GOODEOVĚ ŠKOLE JE FAJN,JSME JEDNA VELKÁ RODINA a s hromadou podobně nadšených hlášek,až se mi z toho obracel žaludek.
Nikdo z nováčků se netvářil nadšeně.Podle mě je otrava chodit na úvodní uvítání v červu,když škola začíná až v září.Ale na Goodeově škole platí: "Připravujeme se na úspěch s předstihem!"Takt o aspoň psali v propagačním letáku.
Kapela zmlkla.K mikrofonu přistoupil chlápek v proužkovaném obleku a něco spustil,ale v tělocvičně se zvuk tak odrážel,že jsem netušil,co říká.znělo to,jako by kloktal.
Někdo mě popadl za rameno. "Co ty tady děláš?"
Byla to ona,moje zrzavá noční můra.
"Rachel Elizabeth Dareová,"vypravil jsem ze sebe.Brada jí poklesla,jako by nechtěla uvěřit,že jsem si zapamatoval její jméno. "A ty jsi Percy Bůhvíkdo.V tom prosinci,když ses mě snažilzabít,ses mi představil jenom křestním jménem."
"Podívej,já nechtěl - já nebyl - Co ty tady děláš?"
"Asi to samé,co ty.Úvodní exkurze."
"Ty žiješ v New Yorku?"
"Snad sis nemyslel,že žiju v Hooverově přehradě?"
To mi nikdy nedošlo.Vždycky,když jsem na ni myslel(alenetvrdím,že jsem na ni myslel;prostě jsem si na ni občas jenom vzpomněl,jasné?),bral jsem to tak,že bydlí někde u přehrady,protože jsem se tam s ní potkal.Strávili jsme spolu možná deset minut,ohnal jsem se po ní mečem,ona mi zachránila život a já utekl před bandou nadpřirozených vražedných mašin.Znáš to,typické náhodné setkání.
Nějaký kluk za námi zašeptal. "Hej,držet huby.Mluví roztleskávačky!"
"Ahoj,chlapci a děvčata!"zavrkal do mikrofonu dívčí hlas.Byla to ta blondýna,se kterou jsem se setkal u vchodu. "Jmenuju se Tammi a tadyhle to je Kelli."Kelli udělala hvězdu.
Rachel vedle mě vyjekla,jako by ji někdo bodl špendlíkem.Pár lidí se po ní ohlédlo a zahihňalo se,ale Rachel jen zděšeně hleděla na roztleskávačky.Tammi si toho výkřiku zřejmě nevšimla.Začala vykládat,do čeho všeho úžasného se můžeme zapojit první rok ve škole.
"Utíkej,"vyhrkla Rachel. "Dělej."
"Proč?"
To mi nevysvětlila.Tlačila se ke kraji mantinelů,i když se učitelé mračili a nováčci remcali,jak jim šlapala na nohy.
Váhal jsem.Tammi zrovna vysvětlovala,že se máme rozdělit do skupinek a projít si školu.Kelli zachytila můj pohled a věnovala mi pobavený úsměv,jako by čekala,co udělám.Nevypadalo by dobře,kdybych teď vyrazil pryč.mezi ostatními učiteli tam stál Paul Blofis.Divil by se,co se děje.
Pak jsem pomyslel na Rachel Elizabeth Dareovou a na tu zvláštní schopnost,kterou projevila loni v zimě na Hooverově přehradě.Viděla skupinu hlídačů,kteří nebyli hlídači a dokonce ani lidé.Srdce se mi rozbušilo,sebral jsem se a vyrazil za ní z tělocvičny.Našel jsem ji ve zkušebně kapely.Schovávala se za velkým bubnem v oddílu pro bicí.
"Sem!"zavolala na mě. "A drž hlavu dole!"
Připadalo mi dost uhozené,schovávat se za hromadou bubnů,ale přikrčil jsem se vedle ní.
"Šly za tebou?"vyzvídala Rachel.
"Myslíš ty roztleskávačky?"
Nervózně přikývla.
"Myslím,že ne,"odpověděl jsem. "Co jsou zač?Cos viděla?"
Zelené oči jí svítily strachem.Pihy na jejím obličeji mi připomínaly souhvězdí.Na hnědém tričku měla nápis KATEDRA UMĚNÍ HARVARD. "Já vím,že vidíš skrz mlhu."
"Skrz co?"
"Mlhu.To…no,je to jako závoj,zakrývá,jaké jsou věci doopravdy.Někteří smrtelníci přes ni vidí sami od sebe.Jako ty."
Opatrně si mě prohlížela. "Tos už udělal tam na přehradě.Řekl jsi,že jsem smrtelník.Jako bys ty sám nebyl."
Nejradši bych nakopl některý buben.Co mě to popadlo?To jí nikdy nedokážu vysvětlit.Neměl bych to ani zkoušet.
"Pověz mi to,"loudila. "Ty víš,co to znamená,všechny ty hrůzy,co vidím."
"Podívej se,tohle bude znít divně.Víš něco o řeckých bájích?"
"Jako…o Mínotaurovi a hydře?"
"Jo,jenom neříkej přede mnou ta jména nahlas,jasný?"
"A Lítice,"dostávala se do varu. "A sirény a - "¨
"Jasně!"Rozhlédl jsem se po zkušebně.Čekal jsem,že po těch Racheliných řečech vyskočí ze stěn spousta krvežíznivých potvor,ale byli jsme pořád sami.
Z chodby jsem slyšel davy kluků a holek,jak vycházejí z tělocvičny.Začínaly skupinové prohlídky.Moc času na řeči jsme neměli.
"Všechny ty nestvůry,"vyhrkl jsem, "všichni ti řečtí bohové - ti vážně existují."
"Já to věděla!"
Přivítal bych,kdyby mi nevěřila,ale Rachel se tvářila,jako bych zrovna potvrdil její nejhorší podezření.
"Ty nevíš,jak je to hrozné,"vzdychla si. "Spoustu let jsem si myslela,že šílím.Nemohla jsem to nikomu říct.Nemohla jsem - "Přimhouřila oči. "Počkat.Kdo jsi?Myslím doopravdy?"
"Já nejsem nestvůra."
"No,to vím.Viděla bych,kdybys byl.Vypadáš jako…že jsi to,co jsi.Ale člověk nejsi,že ne?"
Polkl jsem.Tři roky jsem si zvykal na to,kdo jsem,ale nikdy jsem o tom s normálním smrtelníkem nemluvil - teda kromě mámy jenže,ta to o mně věděla už předtím.Nevím proč,ale rozhoupal jsem se a povídal.
"Jsem polokrevný,"přiznal jsem. "Jsem napůl člověk."
"A napůl co?"
Právě v tu chvíli vrazily do zkušebny Tammi a Kelli.Dveře se za nimi zabouchly.
"Tady jsi,Percy Jacksone,"zavrčela Tammi. "Je načase tě uvítat na naší škole."
"Ty jsou odporné!"zasípala Rachel.
Tammi a Kelli měly pořád červenobílé kostýmy roztleskávaček a v rukách bambule s třásněmi.
"Jak vypadají doopravdy?"chtěl jsem vědět,ale Rachel byla moc omráčená na to,aby odpověděla.
"Ale jdi,na tu zapomeň."Tammi mi věnovala zářivý úsměv a vykročila k nám.Kelli se držela u dveří a blokovala nám ústup.
Chytily nás do pasti.Věděl jsem,že se budeme muset probojovat ven,ale Tammi se usmívala tak kouzelně,že jsem se nemohl soustředit.Měla nádherné modré oči a vlasy se jí tak pěkně kroutily po ramenou…
"Percy,"varovala mě Rachel.
Zahuhňal jsem něco fakt inteligentního jako: "Ufffff?"
Tammi se blížila.Napřáhla k nám bambule.
"Percy!"Hlas Rachel přicházel jakoby z hrozné dálky. "Prober se!"
Stálo mě to veškerou sílu vůle,ale vytáhl jsem z kapsy pero a otevřel ho.Anaklusmos vyrostl do podoby metrového bronzového meče a čepel mu zazářila slabým zlatým světlem.Tammi se už neusmívala,ale pohrdavě se šklebila.
"Ale jdi,"řekla. "Tohle nepotřebuješ.Co takhle radši pusu?"
Voněla po růžích a po čisté zvířecí kůži - byl to divný,ale nějakým způsobem omamný pach.
Rachel mě pořádně štípla do ruky. "Percy,ona tě chce kousnout!Podívej se na ní!"
"Jenom žárlí."Tammi se ohlédla po Kelli. "Smím,má paní?"
Kelli pořád blokovala dveře a lačně si olizovala rty. "Jen do toho,Tammi.Vedeš si dobře."
Tammi popošla o další krok dopředu,ale já ji opřel hrot meče o prsa. "Zpátky."
Zaprskala. "Nováček,"zahučela znechuceně. "Tohle je našeškola,polokrevný.Živíme se tu,kým chceme!"
Pak se začala měnit.Z tváře a z paží jí vyprchala krev.Kůži měla najednou bílou jako křída,oči celé červené.Zuby se jí protáhly na tesáky.
"Upír!"vyjekl jsem.Pak jsem si všiml jejích nohou.Pod sukní roztleskávačky měla levou nohu hnědou a chlupatou a na konci bylo oslí kopyto.Pravá noha vypadala jako lidská,ale z bronzu. "Fuj,upír s - "
"O nohách nemluv!"vyštěkla Tammi. "Není slušné se jim posmívat!"
Popošla na těch zvláštních nohách dopředu.Vypadala dost prapodivně,zvlášť s těmi bambulemi,ale do smíchu mi nebylo - tváří v tvář rudým očím a ostrým tesákům.
"Upír,říkáš?"zasmála se Kelli. "Ta pitomá legenda vychází z nás,ty troubo.Jsme empúsy,služebnice Hekaté."
"Hmmmm."Tammi ke mně přikulhala ještě blíž. "Temná magie nás stvořila ze zvířete,bronzu a démona!Živíme se krví mladých mužů.A teď pojď,dej mi tu pusu!"
Obnažila tesáky.Byl jsem tak ochromená,že jsem se nemohl pohnout,ale Rachel hodila empúse na hlavu malý bubínek.
Démonka zasyčela a odrazila ho.Odkutálel se uličkou mezi stojany na noty,pružiny zarachotily o kůži.Rachel hodila po démonce xylofon,ale ta odrazila i ten.
"Děvčata obyčejně nezabíjím,"zavrčela Tammi. "Ale u tebe,smrtelnice,udělám výjimku.Máš trochu moc dobrý zrak!"
Vrhla se na Rachel.
"Ne!"Máchl jsem Anaklusmem.Tammi se zkusila čepeli vyhnout,ale proťal jsem jí uniformu roztleskávačky.Příšerně zakvílela,explodovala na prach a ten se snesl přímo na Rachel.
Rachel se rozkašlala.Vypadala,jako by jí někdo vysypal na hlavu pytel mouky. "Tfuj!"
"To nestvůry dělají,"vysvětlil jsem. "Pardon."
"Tys mi zabil učednici!"zařvala Kelli. "Potřebuješ lekci školního ducha,polokrevný!"
A i ona se začala měnit.Vlasy jako dráty se rozhořely mihotavými plameny.Oči jí zrudly.Vyrostly jí tesáky.Skočila k nám,mosazná noha a kopyto zaklapaly na podlaze zkušebny.
"Jsem vedoucí empúsa,"zavrčela. "Žádný hrdina mě nepřemohl už tisíc let."
"Jo?"protáhl jsem. "Tak to už máš odslouženo!"
Kelli byla mnohem rychlejší než Tammi.Mé první ráně se vyhnula,odkulila se do sekce žesťů a srazila přitom řadu trombonů,až to mocně zadunělo.Rachel se jí klidila z cesty.Vrhl jsem se mezi ni a empúsu.Kelli kolem nás kroužila a hleděla střídavě na mě a na meč.
"Taková roztomilá čepel,"zacvrlikala. "To je ale ostuda,že stojí mezi námi."
Postava se jí měnila - chvíli byla démon,chvíli rozkošná roztleskávačka.Snažil jsem se soustředit,ale vážně mě to rozptylovalo.
"Chudáčku malý,"uchichtla se Kelli. "Ty nemáš tušení,co se děje,viď?"Ten tvůj milý tábor bude brzo v plamenech,tvoji kamarádi se stanou otroky Pána času a ty s tím nic nenaděláš.Bylo by milosrdné skončit to s tebou hned teď,aby ses na to nemusel dívat."
Z chodby jsem slyšel hlasy.Blížila se k nám skupina na prohlídku.Nějaký člověk vykládal něco o zamykání skříněk.
Empúse se rozsvítily oči. "Výborně!Budeme mít společnost!"
Zvedla tubu a hodila ji po mně.Rachel a já jsme se přikrčili.Tuba nám prosvištěla nad hlavami,rozrazila okno a prolétla ven.
Hlasy v chodbě utichly.
"Percy!"houkla Kelly,jako by byla vyděšená, "proč jsi to udělal?"
To mě tak překvapilo,že jsem se nezmohl na slovo.Kelli popadla stojan na noty a smetla řadu klarinetů a fléten.Židle a nástroje se zřítily na zem.
"Nech toho!"vyjekl jsem.
Lidé se teď hnali chodbou směrem k nám.
"Je čas uvítat naše hosty!"Kelli obnažila tesáky a rozběhla se ke dveřím.Vyrazil jsem za ní s mečem.
Musel jsem ji zastavit,aby neublížila smrtelníkům.
"Percy,nedělej to!"křikla Rachel.Ale mně nedošlo,co má Kelli za lubem,dokud nebylo pozdě.
Kelli rozrazila dveře.Paul Blofis a skupina nováčků v hrůze ucouvli.Napřáhl jsem meč.
V poslední vteřině se ke mně empúsa obrátila a přikrčila se jako oběť. "Ne,prosím,ne!"vyrazila ze sebe.Nedokázal jsem zastavit čepel.Byla už v pohybu.
Těsně předtím,než se jí dotkl božský bronz,vybuchla Kelli do plamenů jako Molotovův koktejl.Oheň se rozprskl po všem.Nikdy předtím jsem žádnou nestvůru neviděl tohle udělat,ale neměl jsem čas se tomu divit.Couvl jsem do zkušebny,dveře zachvátily plameny.
"Percy?"Paul Blofis na mě zíral přes oheň a vypadal úplně omráčený. "Cos to provedl?"
Kluci a holky ječeli a rozutekli se po chodbě.Spustila se požární siréna.Rozprašovače na stropě zasyčely a ožily.
V tom zmatku mě Rachel zatahala za rukáv. "Musíš odsud vypadnout!"
Měla pravdu.Škola hořela a zodpovídat se z toho budu já.Smrtelníci mlhu neprohlédnou.Bude to vypadat,že jsem zrovna před skupinou svědků napadl bezmocnou roztleskávačku.Nedalo se jim to nijak vysvětlit.Obrátil jsem se k Paulovi zády a vyrazil k rozbitému oknu zkušebny.
Vyřítil jsem se z boční uličky na Východní 81.ulici a vrazil přímo do Annabeth.
"Páni,tos skončil brzo!"Zasmála se a popadla mě za ramena,abych se nezřítil na zem. "Koukej,kam se ženeš,chalupový mozečku."
Ta nálada jí vydržela zlomek vteřiny a všechno bylo fajn.Měla na sobě džínsy a oranžové táborové triko a náhrdelník z hliněných korálků.Světlé vlasy si stáhla do ohonu.Šedé oči jí jiskřily.Vypadala,že se těší do kina,užít si společně bezva odpoledne.
Pak z uličky vyrazila Rachel Elizabeth Cardová,ještě celá od prachu nestvůry a zaječela: "Percy,počkej!"
Annabethin úsměv se rozplynul.Hleděla na Rachel a pak na školu.Vypadalo to,že si teprve teď všimla černého kouře a spuštěných požárních sirén.
Zamračila se na mě. "Cos to provedl tentokrát?A kdo je tohle?"
"Ehm,Rachel - to je Annabeth.Annabeth, - to je Rachel.Ona je,no,kamarádka.Myslím."
Nevěděl jsem,co o Rachel říct jiného.Jistě,málem jsem ji neznal,ale když už nám šlo společně dvakrát o krk,nemohl jsem tvrdit,že je pro mě nikdo.
"Ahoj,"ozvala se Rachel.Pak se obrátila ke mně.
"Máš pořádný malér.A ještě jsi mi to nevysvětlil!"
Na ulici F.D.Roosevelta zakvílely policejní sirény.
"Percy,"prohlásila Annabeth mrazivě, "musíme pryč."
"Já se chci dozvědět víc o polokrevných,"nedala se odbýt Rachel. "A o nestvůrách.A ty věci o bozích."
Popadla mě za ruku,vylovila fix a napsala mi na ni telefonní číslo. "Zavoláš mi a vysvětlíš mi to?ano?Dlužíš mi to.A teď padej."
"Ale - "
"Já si něco vymyslím,"slíbila Rachel. "Řeknu,žes za to nemohl.Jenom běž!"
Rozběhla se zpátky ke škole a nechala mě s Annabeth stát na ulici.
Annabeth na mě vteřinku hleděla.Pak se obrátila a vyrazila.
"Hej!"Rozběhl jsem se za ní. "Byly tam dvě empúsy,"snažil jsem se jí to vysvětlit. "Byly to roztleskávačky,víš,a říkaly,že tábor shoří a - "
"Tys vykládal smrtelné holce o polokrevných?"
"Ona prohlédne mlhu.Viděla ty nestvůry dřív než já."
"Takže jsi jí řekl pravdu."
"Ona mě zná už z Hooverovy přehrady,a proto- "
"Vy už jste se setkali?"
"Ehm,loni v zimě.Ale vážně,já ji sotva znám."
"Je docela hezká."
"To - to mě ani nenapadlo."
Annabeth se dál hrnula k York Avenue.
"S tou školou to vyřídím,"sliboval jsem,abych změnil téma. "Fakt,dobře to dopadne."
Annabeth se na mě ani nepodívala. "Myslím,že naše odpoledne je v háji.Musíme odsud vypadnout,když po tobě teď bude pátrat policie."
Z Goodeovy střední školy za námi stoupal kouř.
Připadalo mi,že v tom temném sloupu popela vidím tvář - démonku s rudýma očima,jak se mi vysmívá.
Ten tvůj milý tábor bude v plamenech,prohlásila Kelli. Tvoji kamarádi se stanou otroky Pána času.
"Máš pravdu,"kývl jsem na Annabeth a srdce mi bušilo. "Musíme do Tábora polokrevných. A to hned."