Percy Jackson Prokletí Titánů: kapitola 18

Osmnáctá kapitola:

KAMARÁDKA SE LOUČÍ

Po soumraku jsme přistáli v parku Crissy Field.Jakmile doktor Chase vystoupil ze svého dvojplošníku,Annabeth se k němu rozběhla a nadšeně ho objala. „Tati! Tysletěl… tys střílel… u všech bohů! To byla ta nejúžasnější věc, cojsem kdy viděla!“Její otec se začervenal. „No, na smrtelníka ve středním věku tomyslím nebylo nejhorší.“„Ale ty kulky z božského bronzu! Jak jsi je sehnal?“„No, prostě… Když jsi naposled… odešla, nechalas ve svémpokoji ve Virginii nějaké zbraně polokrevných.“Annabeth rozpačitě sklopila oči. Všiml jsem si, jak si dal doktorChase pozor, aby neřekl utekla.„Rozhodl jsem se, že některé zkusím roztavit a udělat z nichkulky,“ pokračoval. „Byl to jen takový drobný experiment.“Řekl to, jako by to byla maličkost, ale oči se mu přitom leskly.Najednou jsem pochopil, proč si ho oblíbila Athéna, bohyněřemesel a moudrosti. Byl to vlastně nádherně šílený vědec.„Tati…“ Annabeth se odmlčela.„Annabeth, Percy,“ přerušila ji Thalia naléhavě. Spolu sArtemidou klečely u Zoe a obvazovaly jí rány.Rozběhli jsme se jim s Annabeth na pomoc, ale nedalo se tohomoc dělat. Ambrózii ani nektar jsme neměli. A žádná běžnámedicína by tu nepomohla. Byla tma, ale já viděl, že Zoe nevypadádobře. Třásla se a ta lehká zář, která se kolem ní obyčejně vznášela,slábla.„Nemůžete ji vyléčit nějakým kouzlem?“ zeptal jsem seArtemidy. „Teda… jste přece bohyně.“Artemis vypadala utrápeně. „Život je křehká věc, Percy. Pokudsudičky stanoví, že se vlákno odstřihne, nemůžu toho moc dělat.Ale můžu to zkusit.“Chtěla položit ruku Zoe na bok, ale ta jí sevřela zápěstí.Podívala se bohyni do očí a projelo mezi nimi nějaké zvláštníporozumění.„Sloužila… sloužila jsem vám dobře?“ zašeptala Zoe.„Poctivě a čestně,“ řekla Artemis měkce. „Byla jsi nejlepší zmých průvodkyň.“Zoe se objevil na tváři klid. „Odpočinek. Konečně.“„Mohu zkusit ten jed vyléčit, má statečná.“Ale v tu chvíli jsem už věděl, že to není jed, co ji zabíjí. Byl toten poslední otcův úder. Celou dobu věděla, že se to proroctvíOrákula týká jí: zemře otcovou rukou. A stejně se vydala navýpravu. Rozhodla se mě zachránit a Atlasův vztek ji uvnitř zlomil.Všimla si Thalie a vzala ji za ruku. „Lituji, že jsme se hádaly,“vypravila ze sebe. „Mohly jsme být sestry.“„Je to moje vina,“ zabručela Thalia a zuřivě mrkala. „Měla jsipravdu s Lukem, s hrdiny, s muži – se vším.“„Možná ne se všemi muži,“ zamumlala Zoe. Pousmála se namě. „Máš ještě ten meč, Percy?“Nemohl jsem mluvit, ale vytáhl jsem Anaklusmos a vložil jípero do ruky. Spokojeně ho sevřela. „Mluvil jsi pravdu, PercyJacksone. Ty nejsi jako… jako Hérakles. Je mi ctí, že nosíš tentomeč.“Tělo se jí rozechvělo.„Zoe –“ vydechl jsem.„Hvězdy,“ zašeptala. „Zase vidím hvězdy, má paní.“Artemidě se po tváři koulela slza. „Ano, má statečná. Dnesvečer jsou krásné.“„Hvězdy,“ opakovala Zoe. Upřela oči na noční oblohu. A už senepohnula.Thalia sklopila hlavu. Annabeth spolkla vzlyk a otec jí položilruce na ramena. Díval jsem se, jak Artemis přikrývá dlaní Zoe pusua pronáší několik slov ve starořečtině. Zoe vyšel ze rtů stříbřitýobláček a bohyně ho chytila do ruky. Tělo Zoe se zamihotalo azmizelo.Artemis vstala, vyslovila něco jako požehnání, dýchla do svésevřené dlaně a poslala stříbrný oblak k nebi. Vzlétl, zajiskřil se azmizel.Chvíli jsem neviděl, že by se něco změnilo. Pak se Annabethprudce nadechla. Vzhlédl jsem k nebi a viděl jsem, že jsou teďhvězdy jasnější. Vytvořily obraz, kterého jsem si nikdy dřívnevšiml – zářící souhvězdí, které připomínalo postavu – dívku slukem, běžící po obloze.„Nechť tě svět uctívá, má Lovkyně,“ zašeptala Artemis. „Žijnavěky ve hvězdách.“Nebylo lehké se rozloučit. Na severu nad horou Tamalpais pořádvřely hromy a blesky. Artemis byla tak rozrušená, že stříbrněpoblikávala. Byl jsem z toho nervózní, protože kdyby se najednoupřestala ovládat a zjevila se ve své úplné božské podobě, připohledu na ni bychom se rozpadli.„Musím okamžitě na Olymp,“ prohlásila Artemis. „Nebudu vásmoct odvézt, ale pošlu pomoc.“Bohyně položila ruku na rameno Annabeth. „Jsi velmi statečná,děvče. Uděláš to, co je správné.“Pak se tak nějak tajemně podívala na Thalii, jako by nevědělajistě, co si má o téhle mladé Diově dceři myslet. Thalia vypadala,že se jí nechce zvednout oči, ale něco ji k tomu přimělo a podívalase na bohyni. Nevím, co mezi nimi projelo, ale Artemidin pohledsoucitně změkl. Pak se obrátila ke mně.„Vedl sis dobře,“ prohlásila. „Na muže.“Chtěl jsem protestovat, ale pak mi došlo, že to bylo poprvé, kdymi neřekla chlapče.Nasedla do svého vozu, který začínal zářit. Odvrátili jsme oči.Stříbrně se zablesklo a bohyně byla pryč.„No,“ povzdechl si doktor Chase. „Byla úžasná. Ale musím říct,že stejně dávám přednost Athéně.“Annabeth se k němu obrátila. „Tati, já… omlouvám se, že –“„Psst.“ Objal ji. „Udělej, co musíš, má drahá. Já vím, že to protebe není lehké.“Hlas měl trochu roztřesený, ale statečně se na Annabeth usmál.Pak jsem uslyšel máchání velikých křídel. Z mlhy se snesli třipegasové: dva bílí a jeden celý černý.„Blackjacku!“ vykřikl jsem.Jasně, šéfe! zavolal. Takže se vám povedlo udržet se naživu ibeze mě?„Byla to fuška,“ přiznal jsem.Vzal jsem s sebou Guida a Pirožka.Jak se vede? promluvili mi druzí dva pegasové v hlavě.Blackjack si mě starostlivě prohlédl, pak zkontroloval doktoraChasea, Thalii a Annabeth. Nemáme některého udupat?„Ani nápad,“ řekl jsem nahlas. „Jsou to moji přátelé.Potřebujeme se rychle dostat na Olymp.“Klidně, přikývl Blackjack. Až tam na toho smrtelníka. Doufám,že ten nejede.Ujistil jsem ho, že doktor Chase se s námi cestovat nechystá.Profesor stál a s otevřenou pusou hleděl na pegasy.„Fascinující,“ vydechl. „Taková manévrovatelnost! Zajímalo bymě, jak to rozpětí křídel kompenzuje váhu koňského těla?“Blackjack natáhl hlavu. Cooo?„No, kdyby měli Britové tyto pegasy v útoku kavalerie naKrymu,“ zamyslel se doktor Chase, „ten výpad lehké brigády –“„Tati!“ zarazila ho Annabeth.Doktor Chase zamrkal. Podíval se na dceru a podařilo se muusmát. „Omlouvám se, má drahá. Já vím, že musíte jít.“Ještě naposled ji nemotorně a dobrosrdečně objal. Když seobrátila a chystala se vylézt na pegase Guida, zavolal doktor Chase:„Annabeth. Já vím… já vím, že San Francisco je pro tebenebezpečné. Ale pamatuj si, prosím, že u nás máš vždycky domov.Budeme tě chránit.“Annabeth neodpověděla, ale oči měla červené, když seodvracela. Doktor Chase se chystal říct ještě něco, ale pak si tozřejmě rozmyslel. Zvedl ruku, smutně zamával na rozloučenou avydal se ke svému letadlu.Thalia, Annabeth a já jsme nasedli na pegasy. Společně jsmevyletěli nad záliv a mířili k horám na východě. San Francisco sebrzy proměnilo jenom na lesknoucí se srpek vzadu a na severu seobčas zablesklo.Thalia byla tak vyčerpaná, že usnula Pirožkovi na zádech. Věděljsem, že musí být pořádně unavená, když dokáže usnout vevzduchu i přes svůj strach z výšek, ale neměla se čeho bát. Jejípegas klouzal vzduchem lehce a přizpůsoboval se jí, takže muspočívala na zádech úplně bezpečně.Annabeth a já jsme letěli vedle sebe.„Tvůj táta je prima,“ řekl jsem jí.Byla moc velká tma na to, abych viděl, jak se tváří.Ohlédla se, i když už jsme měli Kalifornii dávno za sebou.„Asi jo,“ připustila. „Spoustu let jsme se hádali.“„Jo, to jsi říkala.“„Myslíš, že jsem lhala?“ Znělo to jako útok, ale jen vlažný, jakoby se na to ptala sama sebe.„Já jsem neřekl, že jsi lhala. Jenom… připadá mi hodný. A tvánevlastní máma taky. Možná že se nějak, hm, uklidnili, od té doby,co jsi je viděla naposled.“Zaváhala. „Stejně bydlí v San Francisku, Percy. Nemůžu žít takdaleko od tábora.“Nechtělo se mi ptát se na tu další věc. Děsil jsem se, žeodpověď znám. Ale stejně jsem se zeptal. „Takže co teď budešdělat?“Letěli jsme nad nějakým městem, nad ostrovem světel uprostředtmy. Odplynulo tak rychle, jako bychom seděli v letadle.„Já nevím,“ přiznala se. „Ale díky, že jsi mě zachránil.“„To nic. Jsme přece přátelé.“„Tys nevěřil, že jsem mrtvá?“„Nikdy.“Zaváhala. „Víš, ani Luke. Chci říct… není mrtvý.“Zůstal jsem na ni hledět. Nevěděl jsem, jestli je to nějakáobranná reakce, nebo co. „Annabeth, byl to strašný pád. Rozhodněnemohl –“„Není mrtvý,“ stála na svém. „Já to vím. Stejně jako jsi to tyvěděl o mně.“Tohle srovnání mě moc nepotěšilo.Města pod námi teď ubíhala rychleji, ostrůvky světla houstly, ažse celá krajina proměnila na třpytivý koberec. Blížilo se svítání.Obloha na východě šedla. A v dálce před námi se rozprostíralaveliká bílá a žlutá záře – světla New Yorku.Co vy na tu rychlost, šéfe? chlubil se Blackjack. Tak co,dostaneme k snídani seno navíc?„Jsi chlapík, Blackjacku,“ pochválil jsem ho. „Ehm, teda, chciříct koník.“„Ty mi to s tím Lukem nevěříš,“ poznamenala Annabeth, „aleještě se s ním uvidíme. On má malér, Percy. Je pod Kronovýmprokletím.“Necítil jsem se na to, abych se s ní dohadoval, i když mě torozčilovalo. Jak může k tomu zrádci ještě něco cítit? Jak ho vůbecmůže omlouvat? Ten pád si zasloužil. Zasloužil si… dobře, tak játo řeknu. Zasloužil si umřít. Na rozdíl od Bianky. Na rozdíl od Zoe.Luke nemůže být naživu. To by nebylo fér.„Tamhle.“ To se ozvala Thalia. Probudila se a ukazovala kManhattanu, který se rychle přibližoval. „Už to začíná.“„Co začíná?“ zeptal jsem se.Pak jsem se podíval, kam ukazuje. Vysoko nad Empire StateBuilding se rýsoval Olymp, ostrov světla sám pro sebe, vznášejícíse hora, osvětlená pochodněmi a koši na oheň. Bílé mramorovépaláce se leskly v časném ranním vzduchu.„Zimní slunovrat,“ řekla Thalia. „Rada bohů.“