Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 10

MÝTUS: Upíři jsou porostlí chlupy po celém těle.
SKUTEČNOST: Odmítám tomu věřit,protože je to tak nechutné,že nemám slov.


10

Nacházím strýce Mortyho v kuchyni,kde chodí matce v patách.Dalose to předpokládat,jelikož máma peče cukroví na každoměsíční setkání hráčů kostek.Asi bude lepší,když ho odtud dostanu dříve,než máma přijde o všechno,co upekla.
"Ahoj strýčku,"zdravím ho. "Tak o co jde?"
"Ach,nazdar,Mino,"odpovídá,zatímco krade další čokoládovou sušenku. "Jsi připravená na výlet autem?"
Krčím rameny.Měl by moc dobře vědět,že nejsem nadšená vyhlídkou na trávení sobotního večera zrovna s ním. "Kam pojedeme?"
"Uvidíš."Mrká na mě a matka obrací oči v sloup. "Tak pojď,vyrazíme.Spousta aktivity.Spousta k vidění.Spousta jídla."Kráčí přede mnou ke svému autu.
Nenávidím jízdy se strýcem Mortym v jeho autě.Nejen proto,že je to loď mezi automobily,ale navíc je ostře žluté.Cadillaky by nikdy neměly mít tuhle barvu,vlastně žádné auto by nemělo mít tento mimořádně odporný odstín žluté.Jeho auto vypadá jako pozvracené sluncem.Musím odsunout hromadu časopisů,pohárků od kávy a další neidentifikovatelné věci,abych se vešla na přední sedadlo. "Pořád se chystám k úklidu,"poznamenává bodře strýc Morty.Jasně.Tak je tomu pravděpodobně od sedmdesátých let,kdy si tohle auto pořídil.
"Tak co už ses v těch upírských lekcích dozvěděla?"
"Tak za prvé všechno o fyzických změnách.Však víš,síla,ostrý zrak,bla bla bla."
"Říkali něco o vlasovém porostu?"Strýc vjíždí na dálnici a jeho auto vydává téměř lidsky znějící povzdech zklamání.O vlasovém porostu?Ach ne,má snad být lidová povídačka o tom,že upírům rostou chlupy po celém těle,pravdivá?Nebo jde o nějakou ztrátu všech vlasů?Možná se máma s tátou musejí celou dobu holit.Nebo nosit paruky.
"Ne,o tom se nezmiňovali.O co jde?"ptám se co nejklidněji dokážu.
"No o nic podstatného,opravdu ne.Jenom,že pořád rostou.Musíš si je neustále dávat stříhat."Pohladí se po pleši.
"Bohužel,když jednou vypadnou,tak už znovu nenarostou,"dodává.
Úlevně vydechuji.Holohlavá bych vypadala hrozně.Ne že by moje vlasy byly nějak skvělé,ale pořád jsou to vlasy.A muset nosit paruku by mi fakt pilo krev.Nebo nutnost holit si celé tělo.Chci říct,kolik to asi zabere času?A co pořezání žiletkou?To opravdu ne.
"Ale upíři ani nešediví,je to tak?"
"Ani za tisíc let,pokud vůbec,"vysvětluje strýc. "Takže co dalšího jste probírali?"
"Druhé sezení bylo o upířích pravidlech a zákonech.V zásadě šlo o to,že nikdy nikomu nepovíš,co jsi a neproměníš nikoho bez jeho předchozího souhlasu.Ach ano,taky to,že nesmíš použít svoje schopnosti způsobem,který by přitáhl pozornost."
Strýc Morty pohrdavě zafuní. "To je volovina.Znám nejméně tři hráče v Národní fotbalové lize a několik dalších v basketbalové,kteří jsou upíři.Nevykládej mi,že nevyužívají své výjimečné schopnosti."
Soudím,že je vhodná chvíle k nahlédnutí do nejasné minulosti strýce Mortyho.Nablízku není ani máma ani táta,aby odvedli rozhovor bezpečnějším směrem.
"Ty jsi neprošel zcela normální proměnou,že ne?"
Strýc Morty se směje. "Na mně není nic normálního,Mino.Doháním ty nervózní plánovače z Rady k šílenství od chvíle,kdy mě zvětřili."Odbočuje na exit do části města,v níž jsem nikdy nebyla.Do poněkud pochybné čtvrti,pokud tím "pochybným"myslíte temné uličky a ponuré a opuštěné místo.Přesně takové,jaké si ve spojitosti ve strýcem Mortym představujete.
"Tak jak se to přesně stalo?Otec mi poskytl jenom pečlivě zcenzurovanou verzi."
Dívá se na mě s výrazem,jaký lze u strýce Mortyho považovat za vážný.Snažím se ignorovat fakt,že pořád řídí,i když se téměř nedívá na cestu,protože upírá zdvořilý,ale zvědavý pohled na můj obličej.Konečně otáčí hlavu zpátky a já si vzpomenu,že mám dýchat.
"No,asi jsi už dost velká,abys slyšela pravdivý příběh.Ale jsme na místě.Připomeň mi to později,povím ti to i se všemi nekalými detaily."
"Dohodnuto."Věděla jsem,že na tom příběhu je mnohem více,než jsem byla zatím schopná poskládat dohromady.
Strýc zaparkovává u sešlé budovy,která vypadá jako skladiště.Kromě dalších otřískaných aut a jednoho zbloudilého holuba není vidět nic dalšího.
"Kde to jsme?"Tohle patří přesně mezi místa,na jaká nemám podle tátových neustálých upozornění nikdy chodit.
"Jdeme do krevního baru.Dneska se tam koná jedna proměna a já si myslel,že budeš mít zájem být svědkem něčeho takového.Je veřejně přístupná.Někteří lidé to dělají raději v soukromí,ale jiní uspořádají při té příležitosti velkou oslavu."
Rozhlížím se po okolí s přetékajícími popelnicemi,chybějícími silničními značkami a rozpadlými budovami.Moc hezké. "Krevní bar je zrovna tady?"
Strýc Morty se také rozhlíží,jako by to viděl poprvé.Soudím,že tón mého hlasu ho upozornil,že tuhle scenérii zrovna neobdivuju. "Ano.Ale všechny bary nejsou na takových zapadlých místech jako tohle.Myslím,že tato čtvrť je poněkud ošuntělejší než většina ostatních.Ale je naprosto bezpečná.Nikdo sem nechodí,takže si nemusíš dělat starosti."
Není divu.Já bych sem také nešla.
Míří k bočním dveřím vedoucím do nitra rozlehlého skladu.Starodávně vypadající vývěsní štít nad dveřmi oznamuje:Zásobovací společnost bratří Harkerů.
"Legrační."poznamenávám.
"Co?"Strýc Morty si udiveně přeměří fasádu,jako by to byl klaun na jednokolce nebo něco takového.
"Bratři Harkerovi,"ukazuji na štít. "Však víš,Jonathan Harker."
"Nikdy jsem o něm neslyšel."
"Z Draculi."Šmačná,copak už nikdo nečte?
"Aha,"říká strýc Morty. "Nikdy jsem to nečetl.Ale líbil se mi Bela Luboši."Zaklepe třikrát na dveře.Po několika minutách naprostého ticha se dveře skřípavě otevírají.Nikdo tam nestojí,ale strýc vchází dovnitř,a tak ho následuju.Dveře se za námi samy zavírají.
Stále panuje přízračné ticho a budova uvnitř nevypadá o moc lépe než zvenčí.Všude jsou pavučiny a jediné světlo(holá žárovka pověšená na šňůře nade dveřmi)je hodně slabé.Pořád neslyším nic a nikoho.
"Tady by mohli natáčet hororové filmy,"šeptám strýci Mortymu.
Zasměje se,což zní v tom tichu neuvěřitelně hlasitě. "No tak,"chichotá se, "není to tak zlé.Počkej,až budeme v baru.Je to tudy."
Vede mě vzhůru po schodišti,pak dlouhou chodbou a po dalším schodišti k obrovským kovovým dveřím.V upířím světě zřejmě neexistuje něco jako naplnění pojmu "bezbariérový přístup".Hm.Jenže hendikepovaní upíři neexistují,nebo ano?Co všechny ty fyzické změny a tak?Nevím.Strýc Morty tiskne tlačítko vedle kovových dveří a mává do bezpečnostní kamery instalované nad nimi. "Moje neteř," naznačuje ústy do kamery.Dveře se otevírají trýznivě pomalu.Čím více jsou otevřené,tím silněji na mě útočí podivné zvuky a pachy.Jakmile se otevřou natolik,aby se dalo otvorem protáhnout,strýc mě strká dovnitř.
Zůstáváme stát hned za dveřmi,které se za námi opět zavřely.Je to prakticky jedna mamutí místnost a je narvaná lidmi.Tedy chci říct upíry.To je fuk.Je skoro stejně málo osvětlená jako zbytek budovy,ale mnohem vyumělkovanějšími svítidly ve tvaru koulí v různých barvách.Stěží dohlédnu na druhý konec sálu.
"Myslím,že můžeš zavřít pusu,"žertuje strýc Morty. "Tady asi žádné mouchy nelétají,ale nikdy nevíš."Zavírám ústa.Neuvědomila jsem si,že je mám dokořán.
Provádí mě davem k baru táhnoucímu se po celé délce jedné zdi a kupodivu nachází pro nás dvě volná místa.Táta vždycky říká,že strýc Morty je profík přes večírky.Teď chápu,co tím míní.
"Co si dáte?"před námi se okamžitě objevuje barman - nebo krevman?
"Já si dám nula negativní,čistou,"objednává si strýc Morty.Pak se barman dívá na mě.
Ach bože.
Nejsem připravená pít krev.V žádném případě.Neexistuje.Je mi to jedno,jestli to dělávali Římané v Římě nebo kdokoliv kdekoliv.Rozhodně se nehodlám krve ani dotknout.Mám pocit,že budu zvracet.
Strýc Morty se nade mnou slituje a rázně zasáhne. "Moje neteř si dá běžnou limonádu,prosím.Je teprve případná uchazečka."
"Samozřejmě,"přikyvuje barman a mizí někde v krevním baru,aby nám připravil naše nápoje.
Znovu začínám dýchat.
"Podávají tady i běžné věci.A koktejly.Hodně začátečníků si dává krev s colou nebo normální Bloudy Mary.V čistě krevních barech garantují,že krev pochází opravdu od Mary."
Cítím,že zelenám.
"Ale,ehm.zatím na nic takového nemysli,"uklidňuje mě strýc Morty,jako bych někdy mohla dostat tuhle představu z hlavy.Asi už nikdy nebudu pít ani kolu. "Před proměnou to pro tebe není dobré.Lidem se dělá z krve špatně."
Jasně.Jako teď zrovna mě.
"Toalety,"podaří se mi vychraptět.
Strýc Morty ukazuje na opačnou stranu místnosti. "Počkám na tebe tady,nevadí?"Přikyvuji a vrhám se ukázaným směrem.
Naštěstí toalety jsou dobře osvětlené.A hurá!Žádná fronta.Vbíhám dovnitř,vrhám se do kabinky a zhluboka dýchám.
Ve skutečnosti nezvracím,ale trvá mi asi pět minut,než uklidním žaludek.Pokouším se myslet na co nejnudnější věci bez sebemenší spojitosti s jídlem,ale přesto se stále vracím ke svému velkému dilematu.Zbláznila jsem se,když o proměně vůbec uvažuju?Co když budu hladovět,protože se nepřinutím k pití krve?Stane se ze mě anorektická upírka nebo co?Jak hnusné to může být?Nakonec přece jenom vycházím z kabinky a oplachuju si obličej studenou vodou.
"Nevypadáš moc dobře dítě."
Vyskočím dva metry do vzduchu.Vedle mě stojí upírská dáma v přiléhavých černých šatech a na jehlových podpatcích a nanáší si na rty rtěnku.Krvavě rudou,pochopitelně.
Vůbec jsem jí neslyšela vejít.
"Poprvé?"ptá se soucitně.
Přikyvuju,protože zatím si nejsem jistá,že dokážu mluvit.
"Pamatuju si na svou první návštěvu krevního baru,"říká zahledí se někam do dálky. "Bylo to vzrušující.Podnětné.Všichni ti tančící krásní upíři,nádherná hudba,pití zvláštních drinků,ve vzduchu exotické vůně."Dívá se znovu na mě. "A také naprosto odporné,je to tak?"
Opět přikyvuju a pokouším se na ni usmát.
"Netrap se."Popleská mě po paži rukou s pečlivou manikúrou. "Bude to lepší.A jakmile se proměníš,už se nikdy neohlédneš zpátky."
"Opravdu to za to stojí?"ptám se jí.Nějak mi připadá snazší zeptat se na to někoho úplně cizího.
Na minutu se zamyslí a nanese si další vrstvu rtěnky.
"Ano,"odpovídá nakonec tiše,že ji téměř neslyším. "Stojí.Ale není to pro každého."Sevře mi obličej do dlaní a dívá se mi hluboko do očí,stejně intenzivně jako Vlkobabička,ale zdaleka ne tak výhružně. "Přemýšlej o tom dlouho a usilovně a nedovol nikomu,aby tě k něčemu přemluvil.Je to tvoje volba.Můj přítel na mě naléhal a teď jsem ráda,že to udělal,ale tenkrát jsem do toho nešla ze správných důvodů."
"A jaké jsou ty správné důvody?"Může mi v tomhle někdo,kdokoliv,poskytnout nějaké vodítko?
Spouští ruce a otáčí se k zrcadlu. "U každého je to něco jiného.Co je správné pro mě,nemusí být správné pro tebe.
Obávám se,že na tohle musíš přijít sama.Ale jedno ti povím:Udělat to nebo neudělat jen kvůli potěše někoho jiného je naprosto špatný důvod."
Uf.Věděla jsem,že řekne něco podobného.Něco speciálního,čemu se ve škole neučí.
"Hodně štěstí,"přeje mi a vychází z toalet.Dávám jí náskok jednu nebo dvě sekundy,nadechnu se a také vycházím ven.Po ženě není ani vidu.Upíři mají opravdu zvyk rychle mizet.Nebo schopnost.
Cestou ke strýci Mortymu u baru mě někdo chytí za loket a otočí.Málem se zblázním,než si uvědomím,že je to Aubrey.A těsně za ním Raven.Při pohledu na něho mi poskočí srdce,dokonce i v blízkosti Raven.Jak s ní může někam chodit?
"Mino,"překřikuje Aubrey hudbu "Nevěděl jsem,že tady budeš."Věnuje mi jeden ze svých oslňujících úsměvů.
"Ani já ne,"křičím zpátky. "To je překvapení mého strýce."
"Bezva,"říká a mávne k Raven. "Znáš Raven,že ano?To ona mi řekla o konání této proměny.Může to být skvělá podívaná.Nemůžu se dočkat,až to uvidím."
Přikyvuju a mírně pokynu Raven,čistě ze zdvořilosti.Neobtěžuje se mi to nijak oplatit.Očividně není zrovna šťastná,že jsem tady nebo že si mě Aubrey všiml.
"Aubreyi,měli bychom si najít místa.Nechci si nechat nic ujít.Vidím tamhle dvě volné židle."Raven ukazuje někam doprostřed místnosti,kde stojí pódium.Nevidím žádnou volnou židli,ale neuniklo mi,že se zmínila o dvou a ne o třech místech.Dokážu poznat,kdy nejsem vítaná.
"Já sedím u baru se strýcem Mortym,"vysvětluju Aubreymu a vůbec si Raven nevšímám.Na tuto hru stačí dva.
"U baru jsem ještě nebyl,"poznamenává Aubrey,ale než stihne pokračovat,Raven ho doslova popadne za paži a vleče pryč k místo,na které předtím ukazovala.Nenápadně mu zamávám.V žádném případě ho nehodlám následovat jako malé ztracené kotě.I on mi mává,trochu zmateně.Možná není zvyklý na razantní chování jeskynní holky,které se Raven podobá.
Vracím se k strýci Mortymu. "Kdo byli ti dva?"ptá se.To,co se říká o ostrém zraku upírů,musí být pravda.Nechápu,jak nás mohl vidět skrze ten dav a hustý falešný kouř,který se začal snášet ze stropu.
"Dvě děcka z upírského kurzu.Ten kluk je Aubrey.Přijde k nám zítra na večeři."
"No vida,"pronese strýc Morty. "Hezký hoch.Pokud mášě tenhle typ ráda."
Nenamáhám se ho ptát,co tím myslí.Umím si to představit.Kdyby se strýc Morty narodil jako žena,byl by na svalnaté sportovce.Prostě to vím.Usrkávám limonádu na barpultu před sebou.Není špatná a díkybohu nemá ani růžovou barvu.Okukování přítomných je docela sranda.Motají se tady všechny typy upírů.Tančí,pijí,smějí se a dobře se baví.Někteří mají na sobě běžné oblečení,jiní zvolili oděv podle módy od šestnáctého století až po výtvory,které by se hodily do filmu Hvězdné války.Nevidím nikoho,kdo by byl tak hezký jako žena,na kterou jsem narazila na toaletách,ale všichni vypadají zdravě a téměř - nevím,jak to vyjádřit - zářivě.Pokud byste někoho z nich zahlédli ve skupině normálních lidí,určitě byste si toho všimli.Tady je těžké vybrat nějakého jedince,protože jsou takoví všichni.To mě vede k myšlence,jak hrozně musel vypadat strýc Morty před svou proměnou.
"Už jsi dopila?"Vyhýbala jsem se pohledu na strýce Mortyho,dokud se vypořádával se svým nápojem nula negativní.Neměla jsem na to žaludek.
"Ano,"odpovídám. "Co dál?"
"Tudy,"říká strýc Morty a bere mě za ruku.Táhne mě davem shlukujícím se kolem pódia. "Mám tam jednoho kámoše,který nám drží místa."
Vleče mě přímo kolem Raven s Aubreyem,kteří sedí v nepříliš výhodné sekci.Dovolím si k nim poněkud pohrdavý úsměšek,zatímco míříme do rezervované části hned u pódia.Díky,strýčku Morty,a dobře ti tak,ty gotičko.Vsadím se,že Aubrey si teď přeje,aby ji byl vyměnil za mě.Upíři zaplňují veškerý prostor kolem scény.Netuším,podle jakého signálu.Možná mají něco jako šestý smysl,který jim oznámí,že něco začne.To by hodně vysvětlovalo i chování strýce Mortyho.
Zhruba po minutě nebo dvou dva zmlkne a na pódium vystupují dva mladíci.Ten nervózně se tvářící je nepochybně nový konvertita.S blond vlasy a kalifornským opálením vypadá jako průměrný fanda surfaření.Upírská mládenec je mnohem působivější,má bohatou hřívu vlasů černých jako uhel a jeho oděv by zahanbil všechny členy současných hudebních skupin.
Tento Divoch se staví do středu scény a zvedá ruce. "Děuji vám všem,že jste přišli dnes večer uvítat Scotta do našich řad."Dav se nadšeně roztleská.Zní výkřiky: "Vítej,Scotte!"Scotta uvede toto bouřlivé uvítání do rozpaků,ale pousměje se a zamává.Hosté konečně umlkají,protože Divoch spouští ruce a otáčí se tváří ke Scottovi.
"Scotte,zvolils vědomě a dobrovolně přijetí daru,který ti bude za okamžik předán?"
Sčoty na okamžik strne jako kluk přistižený při nakukování do dívčí šatny.Přelétne pohledem shromáždění,jako by hledal nějakou odpověď.Dav hrobově mlčí,ale něco přímo visí ve vzduchu.Chtějí,aby se proměnil a stal se jedním z nich.Ale současně nemáte pocit,že by se od něho odvrátili,kdyby to neudělal.Tato atmosféra je mnohem lepší než jakákoliv jiná.Tajím dech a čekám,co udělá.
Svore se pak podívá Divochovi přímo do očí. "Ano,"odpovídá tiše.
Tentokrát nezazní potlesk nebo cokoliv jiného,ale prakticky je cítit ten povzdech úlevy.Později se musím zeptat strýce Mortyho,co by se dělo,kdyby ten mladík řekl ne.Nechali by ho jenom tak?Dali by si ho k večeři?Nebo co vlastně.
Na pódium přichází nějaká postava v dlouhém plášti s kápí (páni,tihle lidé museli vidět spoustu hororů nebo co)a podává Divochovi zlatý pohár vykládaný drahokamy.Nejsem expert ale připadá mi jako pravý.Musí mít hodnotu tisíců dolarů.A vypadá starožitně.
Divoch přebírá pohár do jedné ruky a druhou drží těsně nad ním.Než získám jakoukoliv představu co bude následovat a stačím se na to připravit,zahalený upír vytahuje nůž,který také vypadá starožitně a řízne Divocha na zápěstí.Poskočím na židli a strýc Morty mě bere za ruku.Slyším vzdychnutí,které podezřele zní tak,jako by vycházelo od Gotičky.Krev zvolna stéká z Divochova naříznutého zápěstí do poháru.Nemůžu od toho odtrhnout oči a Sčoty také ne.To pomalé kap,kap,kap.kap je hypnotizující.Rána se začíná zavírat a v době,kdy je pohár z poloviny naplněný,je dokonale zacelená.
Mám pocit,že by mi mělo být špatně,ale není.Nevím proč.Možná je to tím slavnostním provedením nebo jemným povzbuzením,které vyzařuje z upírů kolem mě,ale nejsem zdaleka tak vyděšená,jak bych očekávala.Strýc Morty mi stiskne ruku.Divoch předává pohár Scottovi,jemuž se viditelně třesou ruce.Ten pomalu zvedá pohár k ústům,na okamžik zaváhá a pak vypije jeho obsah na jeden doušek,jako by to chtěl mít co nejrychleji za sebou.Mezitím další zahalené postavy přinášejí zdobně vyřezávanou židli a staví jí na pódium za Scotta.Pak ho na ni jemně stáhnou a Sčoty zavírá oči.
Dav začíná tiše skandovat "Scott,Scott,Scott,"což by se dalo přirovnat k publiku povzbuzujícímu hráče košíkové nebo jiné hry,ale přitom je to jiné.V tlumeném osvětlení a ve zbytcích vířících chuchvalců kouře to působí tak,jako by se celá místnost zahalila do temného kokonu.Mám pocit,že mě obklopila nějaká tekutina.Trochu se zachvěju a strýc Morty mi znovu tiskne ruku.Jsem ráda,že je někdo se mnou,i když zrovna strýc Morty.
Scott najednou zaklání hlavu a já opět málem vyskočím ze židle.Naštěstí strýc Morty pevně drží mou ruku.Skandování se stupňuje.Scott vypadá,jako by se jeho obrysy rozplývaly,ale nezdá se,že by ho něco bolelo.Alespoň nekřičí nebo tak.
Pak rozostření jeho těla mizí a najednou vypadá svěžeji než předtím.A nejen to.Jeho svaly jsou výrazněji formované a oči,které otevírá,jsou nyní překvapivě ostře modré.Kalifornské opálení zesvětlalo.Usmívá se a vstává.Publikum propuká v divoké šílenství.Upíři se hrnou na pódium,objímají ho a třesou mu rukou.
"To je celé?"ptám se strýce Mortyho.
"Skoro.Několik dalších týdnů bude v jeho vnitřních orgánech probíhat spoustu změn,ale už teď je oficiálně upír,"vysvětluje mi. "Co jsi čekala?"
Není mi jasné,co jsem očekávala.Možná pod vlivem filmů a knih nějakou bolest,pronikající do morku kostí nebo něco podobného.Případně to,že se předtím musíte zabít nebo tak.Také možná spíše to,že vás někdo kousne,než že budete muset vypít něčí krev. "Nevím.Asi…Chci říct,že to nebylo až tak hrozné."Tedy kromě toho proříznutí zápěstí.
"Ne,"potvrzuje strýc Morty. "Vůbec ne.Vlastně je to spíše docela dobré,podobné přílivu adrenalinu.
"Ale co celá ta záležitost s kousnutím?Copak jsi neproměnil tátu zrovna tak?"
"Ano,ale ve skutečnosti jde o velmi řídký způsob proměny.Musí dojít buď ke smíchání trochy tvojí krve s krví oběti,nebo musíš vypít trochu krve upíra.Samotné kousnutí nikoho nepromění."Dívá se na mě tak vážně,jako ještě nikdy. "Nejsem pyšný na to,co se stalo s tvým otcem.Nechtěl jsem ho proměnit.Tenkrát jsem neměl tušení,co dělám.Ale chci,abys věděla,že lituju toho,jaký to mělo dopad na životy vás všech."
Poklepu strýce Mortyho po ruce,protože nemám slov.Nejsem zvyklá,aby mi tak otevíral svou duši.Vzpomenu si na dřívější otázku,která mě napadla,a měním téma.
"Co by se stalo,kdyby si to ten Scott rozmyslel a nechtěl tím projít?"
Strýc Morty se rozhlédne po davu stále se hemžícím kolem nás. "O tom si promluvíme někdy jindy,"odpovídá.
"Tohle není nejlepší místo na debaty."
Aha.Takže nejspíš by se Scott stal večeří.

* * *

PROČ BYCH SE STALA MIZERNÝM UPÍREM

1.Jelikož z myšlenky na krev se mi dělá zle,asi bych byla první anorektická (nebo je to bulimická?)upírka.A jediná horší věc,než pití krve?Zvracení krve.
2.Ráda spím
3.A ráda chodím na pláž.Jistě,to můžete pořád,ale pokud se musíte obávat spálení očí a nepříjemného úpalu tak už to není ono.
4.Nejsem zdaleka žádná extra třída.Všichni upíři (tedy kromě strýce Mortyho)v tom krevním baru přitom vypadali,že rozhodně patří na seznam áček.
5.Občas dokážu být hodně nešikovná.Co se stane,když to skombinujete s mimořádnou silou?Asi díry ve zdech.
6.Neumím dost dobře ovládat svůj hněv,jak často poukazuje moje matka.Přitom existuje všechna ta protiupírovská propaganda(jako ten pitomý Stoker!).Nejsem si jistá,jak by se Radě líbilo,kdybych někoho za urážku upírství kopla do zadku,ale určitě by k tomu došlo.V kinech nebo televizi se každý rok objevují nové a stále stupidnější upírské filmy.