Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 11

MÝTUS: Upíři mají chlupaté dlaně.
SKUTEČNOST: Já …ehm.Na to nechci ani pomyslet.NENÍ to pravda.






11



1:03
SerenaOne: mino,jsi vzhůru?
SerenaOne: haloooo
SerenaOne: jsi taaaaaaaaaaaa??????
SerenaOne: mino,mino,uuuuuuu!
MinaMonster: jo,jo,jsem!spokojená?musim pamatovat na odhlášení se před spaním.
SerenaOne: sorry za probuzení,vím,ze se potřebuješ vyspat do krásy,ale večer byl úúúúúžasnýýýýý.
MinaMonster: fajn parba?
SerenaOne: škoda,žes o to přišla,bylo to super.dobrá zábava se strýcem?
MinaMonster: ušlo to.ale povídej ty,co se dělo?
SerenaOne: napřed nuda ve městě.nikdo nešel do bazénu,ale potom nathan "nechtě" strčil do bethany…
MinaMonster: fakt!!!!bomba!!!!
SerenaOne: jo,líbilo by se ti to.
MinaMonster: za tu podívanou bych zaplatila milion!
SerenaOne: potom se koupali všichni a bylo to super.víš,že nathanův dům je šíleně obrovský?má něco jako vlastní obývák.
MinaMonster: závidíš?
SerenaOne: a mluvila jsem s chrisem
MinaMonster: no a???????
SerenaOne: ehm,asi chodí se slečinkou lisou,tou,co hraje hokej…
MinaMonster: ach můj bože!
SerenaOne: jo,jdu konečně spát.uvidíme se v pondělí.
MinaMonster: brou noc.


Nedělní dopoledne bylo kompletní ztrátou času.Strávila jsem je neustálou kontrolou vlasů,oblečení nebo matky,jestli nevaří nic nechutného,úklidem svého pokoje(jako by ho Aubrey mohl vidět,ale co kdyby),no prostě jsem přímo šílela.
"Dobré nebe,"vzdychla máma,když jsem se jí potřetí ptala,co připravuje k večeři (vepřové kotlety,zelené fazolky a šťouchané brambory,jako dezert ananasový koláč). "Chováš se,jako bys v životě neviděla žádného kluka.Uklidni se!"
Stahuju se proto do svého pokoje.Křišťálově čistého pokoje.Vlastně ho ani nepoznávám.Schovala jsem do skříně dokonce i pana Lumpa,svého starého plyšového medvěda.Máma má pravdu.Potřebuju se sebrat.Vždyť je to jenom kluk.
Ale moc velký,velký kořen.
Přijde k nám domů.Na večeři.
Převlékám se(znovu)do krátké džínové sukně a slučivého světle modrého sáčka.Příliš moc modré.Zkouším hnědé kapsáře a propínací košili.Příliš domácké.Po dalších pěti převlečeních jsem zpátky na začátku v džínsech a hezkém tričku.Správně.Takhle přirozená na něho zapůsobím určitě lépe.Usedám k psacímu stolu a vytahuju školní linkovaný papír s vyznačenými okraji.(Nenávidím ho.Je příliš velký.Používám ho pouze do angličtiny slečny Pisklounové,když musím napsat určitý počet stránek.Tento trik jsem se naučila od Tima Mathese,takže ten kluk je alespoň k něčemu dobrý.)Není praštěné,když blábolím i v mysli?Bože,doufám,že ne.To bych byla duševně chorá.
Celkem vzato by tohle měl být nezapomenutelný víkend.Nejdříve Nathan,potom ten upírský ceremoniál a teď příchod Aubreyho na večeři.Nevím,z čeho jsem víc na větvi.
Na druhou stranu znám Nathana už roky a toužím po něm prakticky celou tu dobu.Vyjma jednoho léta,kdy jsem snila o Vinu Dieselovi.Ale to je jiný příběh.Vin byl totálně fešný jenom jako študák,takový ten typ svalovce.To Nathan je to pravé ořechové.Nikoliv Vin Diesel.
Zato Aubrey…Aubrey je typ filmové hvězdy.Třeba jako Brad Pitt předtím,než si nechal narůst to strniště na tváři a dal si ostříhat vlasy nakrátko.Nebo Ashton,kdyby nebyl celý pryč do Demi Moorové.Mimochodem,co se to děje?Samí vykrádači kolébek.Mám-li být upřímná,tak Harrison Ford s Calisttou Flockhartovou mě také znechutili.Lidé,držte se vlastní věkové skupiny!Zkrátka a dobře,Aubrey má chování dospělého muže.Vím,že je stejně starý jako já,ale je mnohem protřelejší světem.Nathan působí spíše jako kluk ze sousedství.Nemůžu uvěřit,že tu sedím a porovnávám vlastnosti dvou fakticky úžasných kluků,z nichž každý převyšuje všechny jiné kluky,s nimiž jsem kdy měla schůzku.Vysoce.Já,Mina Hamiltonová,která měla opravdické rande naposled ve druhém čtvrtletí s jedním mimoněm,kterého mi dohodila Serena.Totální propadák.Byl to fanatik do on-line počítačových her a jediné,o čem uměl mluvit,byl počet zásahů a stupeň dosažené obrany.Další plus pro Nathana a Aubreyho.Ti nevypadají na týpky závislé na nějaké stupidní počítačové hře.
Takže na mém seznamu stojí zatím tohle:

Nathan
-Líbí se mi odedávna
-Roztomilý
-Mladický,ale sexy
-Úžasné štěněčí oči
-Nemůžu mu ale říct nic o upírství nebo něco podobného?
-Nemám tušení o vztazích v Nathanově rodině.Ale je milý ke každému
-Zná Serenu a je na ni hodný
-Není závislý na počítačových hrách
-Pozval nás na pizzu a dokonce nám zajistil místa
-Totálně a dokonale uzemnil Bethany
-Je ohleduplný

Aubrey
-Právě jsme se seznámili
-Mužný
-Má cit pro sexy oblékání
-Intenzivní zelené oči
-Ví vše o upírské záležitosti a pochopitelně se chce stát upírem
-Zdá se,že má rád moje rodiče,i když je ještě neviděl.Takže rodinně orientovaný
-Toleruje Raven,takže Serena by mu neměla vadit
-Není závislý na počítačových hrách
-Sám se pozval na večeři
-Asi by také uzemnil Bethany.Alespoň doufám
-Ujímá se vedení



Kromě upírské záležitosti to vypadá poměrně vyrovnaně.Ale tato jediná věc činí mezi oběma obrovský rozdíl.Pokud se rozhodnu pro proměnu,tak s Nathanem pravděpodobně nebudu moct chodit.Tedy pokud má vůbec zájem.I když se zdá,že má.Nebo to můžu nějak ovlivnit?Budu se muset zeptat matky,jak tyhle kontakty mezi oběma druhy fungují.Asi je to podobné jako u různých zvířecích druhů.Nebo ras?Netuším,jestli pro tohle existuje nějaký dobrý specifický výraz.Chci říct,když potom stejně nemůžete plodit…ačkoliv plození zní tak nějak,nevím,věděcky.Naštěstí zazní zvonek u dveří a já zanechávám těchto úvah.Praštím se do kolene o desku stolu a sprintuju ke dveřím,než se k nim dostane někdo jiný.Zhluboka se nadechnu a nasadím úsměv s nadějí,že působí přitažlivě,poutavě.Otevírám.
"Ahoj,Mino,"zdraví strýc Morty a podává mi hrnec. "Řekl jsem si,že se sám pozvu na večeři,abych mohl toho kluka prověřit."Změří si mě od hlavy k patám. "Bolí tě zuby nebo něco?"
No výborně.Jako by nestačil jeden nadměrně ochranářský mužský příbuzný.A zřejmě musím zapracovat na svém sexy úsměvu.
"Morty?"volá matka z kuchyně. "To jsi ty?Nevěděla jsem,že přijdeš."Vychází do haly. "Nejsem si jistá,jestli mám dost vepřových kotlet."Ano!Běž domů,strýčku Morty!
"Neboj se,má milá,přinesl jsem svůj proslulý kastrol"Podávám matce strýcům hrnec.Přebírá ho a snaží se skrýt zděšení.Kastrol strýce Mortyho je sice proslulý,ale ne způsobem,jakým by jste chtěli.Myslím,že je to jediné jídlo,které strýc umí uvařit,pokud se to dá vůbec nazvat jídlem.Mělo by to být tuňáko-lososo-sýro-slanino-nudlo-rýžo-bramborové překvapení,ale vypadá to jako mražené zbytky,které vytáhl a nechal stát na lince příliš dlouho,než je smíchal dohromady a dal znovu zmrazit.
"To je od tebe hezké,"říká matka statečně. "Dobře,ehm,dáme to znovu ohřát."Podává mi hrnec zpátky a šeptá: "Dej to do trouby na čtyři sta padesát stupňů."
Mířím do kuchyně,zatímco si máma se strýcem povídají.ˇČtyři sta padesát stupňů mi připadá poněkud hodně,ale co já vím?Jsem lepší kuchařka než strýc Morty,ale zase ne tak dobrá jako Martha Stewartová nebo jiní slavní kuchařští mistři.
Opět zazní zvonek a já málem upustím hrnec na jeho pouti do trouby,což by mohlo vyřešit tento problém.Jdu rychlými kroky(nemůžu být viděna,jak běžím ke dveřím,jelikož máma už je pravděpodobně otevřela)a zjišťuju,že Aubrey si potřásá rukou se strýcem Mortym a máma drží kytici.No není to úžasné?Nemůžu uvěřit,že mi přinesl kytku!Nathan bude muset na sobě zapracovat o něco usilovněji…
"Ahoj,Aubreyi,"říkám a zpomaluji rychlou chůzi na courání.Nechci,aby si myslel,že jsem příliš nedočkavá.
"Ahoj,Mino."Věnuje mi jeden z těch svých oslňujících úsměvů a já se vnitřně tavím. "Právě jsem říkal tvojí matce,jak si vážím toho,že mi dovolila přijít na večeři."
Takže trochu vlezdoprdelka.Ale to je v pořádku.V očích rodičů mu to určitě přidá body.Strýc Morty na mě vrhá pobavený pohled.Umím si představit,co si myslí.V životě nikomu nepodkuřeoval.Ale lhal lidem,to ano.
"Dám ty květiny do vázy,"říká máma. "Mino,co kdybys provedla Aubreyho domem?"Jinými slovy:nechoďte mi na oči,dokud nenajdu další kotletu pro strýce Mortyho,ale na druhou stranu nezůstávejte v některém pokoji příliš dlouho,jinak vás půjdu zkontrolovat.
A tak vedu Aubreyho na "velkou"túru domem,který není zas až tak velký.Ne že by byl špatný,ale není zas takový,aby se o něm psalo.Jaký by to mělo smysl?Přesto ho poslušně provádím a upozorňuju na některé zlaté hřeby.Však to znáte,tohle je moje fotografie,když jsem byla roztomilé dítě.Tady jsou otcovy bowlingové trofeje.Ano,já vím,ani já nemůžu uvěřit,že hraje bowling.Jistě,moje matka plete,nesedej si na tu přikrývku,ještě ji nedokončila.A tohle je můj pokoj,čistší než za celou svoji historii.
Aubrey vydává na správných místech ach a och,občas se ptá,jak dlouho tady bydlíme(asi od mých sedmi roků),čím se matka s otcem živí(učitelka na vyšším základním stupni a účetní),jestli mám sourozence(nikoliv),pracují moji rodiče pro Radu(nemám tušení,ale pochybuji o tom).Končíme v kuchyni,kde se line z trouby absolutně strašlivý zápach spáleniny.Kastrol strýce Mortyho!Aubrey krčí nos,co nejzdvořileji doáže,a já utíkám k troubě,abych vytáhla hrnec,ale matka mě odhání. "Povedlo se,"šeptá. "Běž napřed a doveď Aubreyho do jídelny."Hlasitěji volá. "Ach ne,Morty,zdá se,že jsem zničila tvůj kastrol!"
Musím se před mámou sklonit.Je lstivá.Takovou ženu je dobré mít na svojí straně.
Vedu Aubreyho do jídelny a on velmi diplomaticky neříká nic o scéně v kuchyni,ani o čpavém zápachu spáleného kastrolu,který naštěstí necháváme za sebou.Je obdivuhodný.To já zdaleka nejsem tak zdvořilá.Nebo zdrženlivá.Na jeho místě bych k tomu měla určitě nějaké poznámky.Cítím proto povinnost to poněkud objasnit,aby si nemyslel,že jsme nějací divní.Jako by ne.
"Strýc Morty neumí vařit,"vysvětluju. "Ale přesto přinesl svoji specialitu.Matka nás zachránila tím,abychom to museli jíst."
"Rozumím,"přikyvuje Aubrey s dvorným úsměvem.Přísahám,že ten kluk umí být ledově klidný.Náhle pociťuju nutkání dloubnout ho do žeber,abych zjistila,co udělá,ale úspěšně se ovládnu.Prohrabávám mozek,abych našla nějaké téma k rozhovoru,které by trvalo déle než dvě věty - moje oznámení a Aubreyho souhlas. "Co si myslíš o včerejším obřadu proměny?"
Konečně trochu ožívá. "Och,bylo to skvělé!Jsem opravdu rád,že jsem to mohl vidět.Netušil jsem,že existuje takový rituál.V Krev vždycky kape dolů je jedna proměna,ale svědkem byla jenom Brightonova sestra.Nemůžu se dočkat na svůj vlastní obřad.Už dokonce vím,kde se bude konat a co si obléknu."
Ouha.Tak to je jaksi…holčičí.Já si ještě nepromyslela ani to,cosi obléknu na školní ples(za předpokladu,že se ho dožiju),a to já jsem tady ženská.Najednou mě napadá,jestli tenhle neuvěřitelně hezký kluk není gay.Nebylo by to v duchu mého pověstného štěstí?Přesně jak to říká mámina nejlepší kamarádka,všichni bezvadní chlapi jsou buď rozebraní nebo gayové.Případně obojí.
Ale proč by se potom měl sám pozvat na večeři?
"Chystáš se na ten obřad pozvat někoho speciálního?"
No ano,není to zrovna nejobratnější otázka,ale v tak krátké době mě nic jiného nenapadá a potřebuju zjistit,jestli je gay.Ne že bych proti těmto lidem něco měla.To ne.Jenom nechci s žádným z nich chodit.Nepatřím k těm nadutým holkám,které se domnívají,že mohou přimět gaye k náklonnosti k opačnému pohlaví.Chci tím říct,že člověk má dávat góly za ten tým,za který hraje.Tedy pokud nehraje za oba týmy.Ale to je jedno.Nějak jsem se zamotala do sportovních klišé.
"Ne tak úplně,"odpovídá Aubrey,což mi moc nepomáhá.
"Ještě jsem o tom s rodinou nemluvil.Nemáme moc společného.Vlastně jim to ani nemůžu říct.Neměl jsem takové štěstí,abych měl upírskou rodinu jako ty.Všechno,co jsem se o upírství naučil,pochází z knih a upírských lekcí.Ale nastudoval jsem toho hodně."
Vrrr.Zdvořilý a neurčitý.Perfektní.
"Tak štěstí co?"Strýc Morty přichází z obývajícího pokoje a sedá si.Takže tím končí moje soukromí se životní láskou(možná gayem).
"Chci být upírem,co si pamatuju,"svěřuje se Aubrey. "To je jediné,po čem jsem kdy opravdu toužil.Přečetl jsem všechno,co se mi dostalo do rukou.A také jsem samozřejmě viděl všechny filmy.Ale nejsem si úplně jistý,jestli se dá Hollywoodu věřit v něčem skutečně důležitém.Spíše věřím Melmanové.Mým hrdinou je Brighton Powell."
"Hm,"zabručí strýc Morty.
Do jídelny vchází otec a zachraňuje nás před dalším křížovým výslechem.Podává si s Aubreyem ruku a začnou si povídat o nějakém fotbalovém týmu nebo něčem podobném.To je dobré znamení.Většina gayů,které znám,není zrovna na sport.Tedy alespoň ne na normální mužské sporty,jako jsou fotbal nebo košíková.Spíše se věnují plavání nebo krasobruslení.Případně podobným záležitostem.I když předpokládám,že existují gayové,kteří se dívají na fotbal.Myslím kvůli těm rajcovním mladíkům v přiléhavých kalhotách.Komu by se to nelíbilo,že ano?Vím,že já bych se na ně dívala právě proto.Matka vplouvá do jídelny s podnosem kotlet a pokývne mi.To je signál,abych šla pro přílohy a pití.Všichni se usazujeme kolem stolu.Několik prvních minut téměř nemluvíme a cpeme se jídlem.Slušně,samozřejmě.Po celodopolední nervozitě jsem ráda,že konečně jíme,a ještě radši,že jsem nic nerozlila(zatím).
"Takže,"obrací se otec na Aubreyho. "Slyšeli jsme,že chodíš s Minou na upírské lekce.Jak se ti zatím líbí?"
"Nejsou špatné,ale netrávíme dost času s opravdovými upíry,abychom získali přehled,o co přesně jde.Nemáme kontakt s nikým dalším kromě paní Rileyové."
"A co tvůj patron?Koho máš?"
"Bradleyho Sloana.jenže je členem Rady,tak na mě nemá dostatek času.Je velmi zaneprázdněný."
Z rozhořčeného pohledu,který si matka s otcem vyměňují,poznávám,že nejsou velkými fandy pana Sloana.
Aubrey si toho nevšiml. "Právě proto mě tolik potěšilo zjištění,že Minina rodina jsou upíři."Usmívá se na mě a já se chvilinku vyhřívám v té záři. "Znovu vám děkuji,že jste mi dovolili přijít na večeři."
"Jak ses vůbec ocitl v péči Bradleyho Sloana?"chce vědět strýc Morty.Podle tónu jeho hlasu ani on není jeho fanoušek.Měla bych toho chlápka prověřit.Jak zní to staré klišé?Něco o tom,že nepřítele je lepší znát.Možná on je tou příčinou,proč je najednou tak důležité,abych rozhodla o celém zbytku svého života za pouhý jeden měsíc.Kretén!
"Jak jsem říkal Mině,chtěl jsem být upírem po celý život.Nebo alespoň tak dlouho,že si nepamatuju,kdy jsem jím být nechtěl.Strávil jsem roky prozkoumáváním všeho,co jsem mohl najít.Pokud jdete do větší hloubky,tak je těch informací hodně.Nakonec jsem zjistil,že Bradley je upír,a loni jsem ho oslovil.Souhlasil,že bude mým patronem."
"Hm,"bručí opět strýc Morty.
Ano,hm.A co Vlkobabička a celá ta věc s uchováváním tajemství?Mám dojem,že členové Rady zřejmě nedodržuji vlastní pravidla.
"Zajímavé,"poznamenává otec.
Zbytek večeře probíhá tak,že Aubrey se vyptává na spoustu věcí,na které by mě ani nenapadlo se ptát.Matka,otec a strýc Morty se střídají v odpovědích.Já se prakticky nedostávám ke slovu.Nebyla jsem sice na mnoha schůzkách,ale tahle je nejnudnější z nich,i když pohled na Aubreyho je velmi příjemný.A tak se zamšstnávám katalogizací a porovnáváním jeho rysů s různými herci.Pokaždé z toho vychází vítězně,vyjma uší.Má je sice v pořádku,ale boltce jsou nahoře trochu příliš špičaté.Vrcholný okamžik nastává,když matka podává Aubreymu zkrácenou verzi našeho rozhovoru o sexu a na otcově obličeji se vystřídají tři odstíny červené barvy.Tento pohled stojí za tu předchozí nudu.Aubrey prostě visí na každém jejich slovu,jako by to bylo evangelium a on spatřil světlo.Šanci promluvit si s ním o samotě dostávám,až když se chystá k odchodu.Je to moje poslední příležitost,jak zjistit,jestli je gay,nebo ne.Nic z celého zatraceného procesu otázek a odpovědí neukazovalo ani jedním směrem.
"Takže,"říkám, "doufám,že ses cítil příjemně."
"Bezvadně!Znovu ti děkuji,žes mi to umožnila.Myslím,že jsem se hodně poučil."
Vrr.Tak zrovna o tohle mi nejde.Od schůzek se neočekává,že budou poučné.Mají být zábavné.Sexy.Senzační.Rozhoduji se pro skok po hlavě a vyhrknu podstatnou otázku:
"Chodíš s nějakou holkou?"
No dobře,trochu jsem couvla.Měla jsem se zeptat jednoznačněji,ale vydala jsem se bezpečnější cestou.Jestliže není gay,opravdu nechci naznačovat,že je.Kluci jsou na to poněkud citliví.
Tváří se zaraženě,ale potom odpovídá s obvyklou zdvořilostí. "Ne.Popravdě řečeno jsem na to při svém bádání o upírství neměl čas.Kromě toho začínat nyní vážný vztah s člověkem by bylo nezodpovědné."
"Správně,"říkám. "Vím,jak to myslíš."Ve skutečnosti nevím nic.Řekl s "člověkem",nikoliv s dívkou nebo klukem.Takže jsem se svou palčivou otázkou tam,kde jsem byla.
"Uvidíme se v úterý."Krátce mě obejme(Objetí?Co s ním?)a mizí.Žádná akce rtů.Naprostá ztráta času.Buď je gay nebo prostě nemá zájem.Třeba proto,že nejsem upírka?Ale uvažuju o tom.To by se přece mělo počítat.
Vracím se dovnitř a málem vrazím do strýce Mortyho,který mě musel pozorovat kukátkem.Ne že by bylo něco k vidění.
"Docela milý kluk,"říká strýc Morty a ustupuje do obývacího pokoje.Netváří se ani trochu provinile. "Ale mohla by sis vybrat lépe."
"Pro moji holčičku není nikdo dost dobrý,"ozývá se otec z kuchyně,kde pomáhá matce s nádobím.Ohrnuju ret.Ten má co mluvit.S největší pravděpodobností by řekl totéž,i kdybych přivedla domů nositele Nobelovy ceny za mír.Takový je to otec.