Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 13

MÝTUS: Upíři mají obrovské zásoby zlata a pokladů
SKUTEČNOST: Kdyby to byla pravda,dokázala bych přesvědčit otce,aby mi koupil auto.


13


Georg a já jsme první,kdo přichází do komunitního centra na úterní upírské školení.V pondělí se tu musela konat nějaká akce pro starší lidi,protože všude je cítit zápach kuliček proti molům a další neidentifikovatelné pachy starých lidí.Připomene mi to babičku v domově důchodců.Současně si uvědomuju,že chudák Georg nemá žádné příbuzné,na které by mohl myslet.To je tak smutné.Neumím si představit,jaké to je,když člověk nemá rodinu.Nikoho,koho by bezmezně miloval,s kým by slavil svátky.Kruté.Přemýšlím,jestli vůbec uspořádá nějaký obřad,až bude procházet proměnou.
"Už jsi rozhodnutý,jestli to dotáhneš do konce?"ptám se ho.
"Dotáhnu co?Myslíš záležitost upírství?"Přikyvuji.
"Ano,"říká. "Proč ne?Zkoumat svět,žít věčně.A ty?"
Neodpovím mu,ale on pokračuje bez povšimnutí dál,jako by ani nechápal,že o této věci můžu mít pochybnosti. "Myslím,že tvoje situace ti usnadňuje rozhodování.Tvoji rodiče a strýc už jsou upíři."
Ha.Tak to je hodně vzdálené pravdě.Alespoň pro mě.Bojím se položit tu otázku i sama sobě.Jde o závažné rozhodnutí.Obsahuje sice hodně výhod,ale také hodně špatného.Například lidi s pochodněmi a vidlemi.Ne že bych to v dnešní době považovala za velké nebezpečí,ale člověk nikdy neví.
"Nemyslím,že budu mít se svou žádostí nějaký problém.Ale na místě Raven bych si dělal starosti."
"Proč?Vypadá jako vhodná adeptka.Má to možné budoucí upírství přímo napsané na čele."Ráda bych dala důraz na to možné,ale nechávám si to pro sebe.
"Přesně tak.Slyšel jsem Vlkobabičku,jak ji na to upozorňuje.Rada si nepřeje reklamu nebo zvěčňování podobného druhu stereotypů.A Raven…Myslím,že to dělá hlavně kvůli romantickému kouzlu.Tedy alespoň podle její představy romantického kouzla."
"Co s tebou provedou,když tě Rada neschválí?"
"Nevím,"odpovídá Georg. "A ani to nechci zjistit."
Tak v téhle záležitosti budu muset zatlačit na strýce Mortyho.Zavolám mu.Potřebuju z něho vypáčit pár informací.Pokud se rozhodnu,že se nepodrobím proměně,nechci skončit jako hamburger nebo něco ještě horšího.
"Máš nějakou představu o dnešním programu?Jiném než ty namlouvací rituály Pygmejů?"
Zasměje se. "Ani mrť.Ale doufám,že to bude něco opravdu užitečného."
Pak se pouští do vyprávění,jak se on a další kluk přibližně v deseti letech rozhodli,že se připojí k cirkusu,aniž by si uvědomili,že teď už moc cirkusů není.Když žádný nenašli,museli se vrátit zpátky.
"Opravdu jsem chtěl být klaunem,"uzavírá Georg.To už jsem smíchem zlomená v pasu,takže si nevšimnu,že dovnitř vcházejí Ravem,Aubrey a několik dalších rekrutů na upírství.
"Vypadáš,jako by se ti to splnilo,"ušklíbne se Raven.
Aubrey a několik dalších děcek se smějou.Nemůžu uvěřit,že to udělal.Změřím si všechny hněvivým pohledem.Už jsem se zmínila,jak nesnáším primitivy?Řadím je do stejné skupiny s lidmi předbíhajícími ve frontě a s kretény,kteří předstírají zranění,aby získali nálepku pro invalidy.
"Je lepší být klaunem,než jenom tak vypadat,"odseknu.Není to můj nejlepší výkon,ale co byste v okamžiku stresu chtěli.
"Mluvíš o mně?"Raven míří přímo k židli,na níž sedím a zlostně na mě zírá.Och,tak tohle neměla dělat.Vstávám a účinně ji nutím buď uhnout z cesty,nebo jít do toho.Jsem o dobrých pět nebo sedm centimetrů vyšší než ona,takže se dívám svrchu rovnou do jejích malých,černou linkou lemovaných očí.
"Ano,"říkám. "A napadají mě další věci,které bych ti ještě řekla,ale to by sis asi musela napřed přinést slovník,abys tomu rozuměla."
Už jsem se zmínila,že jsem chodila několik roků do kurzu kickboxu a karate?Ne že bych se pyšnila černým páskem,ale mám docela slušný pravý hák.Stačí se zeptat Bethany.
Vypadá to,že Raven si o něho řekne,ale pak zasahuje Aubrey.
"No tak,děvčata,"říká. "Kvůli takové banalitě není třeba bojovat."
Já to za banalitu nepovažuju.Georg je správný kluk a Raven je štváčka.Tohle není poprvé,kdy mu řekla něco hrubého.Nebo mně.Ale Raven po Aubreyho zásahu okamžitě krotne a dělá na něho oči.Zvedá se mi žaludek.
"Máš pravdu Aubreyi.Nevím,co mě to napadlo."A hned poté ho odvádí pryč,aby si s ním popovídala.Netuším o čem,možná o rozdílech mezi tuhými a tekutými očními linkami.
Aubreyho vzhled filmové hvězdy mluví v jeho prospěch,ale Nathan ho začíná na mém seznamu pomalu předbíhat.Ten se nikdy nechová jako idiot.Znovu si sedám.
"Víš,"ozve se Georg, "o tohle se umím postarat sám."Netváří se však naštvaně,spíš pobaveně.
Nevím proč,ale trochu se rdím. "O tom nepochybuju.Já jenom nesnáším tenhle typ lidí."
"No,díky žes to s ní chtěla vyřídit za mě.Nemůžu říct,že bych se předtím setkal s dívkou ochotnou dát kvůli mně někomu do zubů."
Teď je řada na mně,abych se zasmála. "Znáš to,"říkám.
"Kdykoliv,kdekoliv.Nikdy nezaváhám."
"Netušil jsem,že jsi takový násilník.Asi ti začnu říkat Knokautka."
"Ha,ha."Přesně tohle potřebuju,další přezdívku.A to poté,když jsem konečně přiměla lidi,aby mě přestali oslovovat Mona,jak komolili moje jméno v prvním ročníku střední školy.Musela jsem si vyslechnout tolik porno vtipů,až to vůbec nebylo legrační.Ale nejhorší přezdívku jsem dostala v první třídě,kdy mě volala podle dětského rozpočítadla Míny-míny-mína.Rodiče by opravdu měli pamatovat na tyhle věci,než vyberou svým dětem jména.Ještěže mě moji rodiče nepojmenovali Wilhelmina,což je celé jméno té dívky z Draculy.To by byla opravdová hrůza.
Vlkobabička přichází následovaná třemi dalšími upíry,které jsem zatím nikdy neviděla.Tato trojice se řadí podél stěny jako cínoví vojáčci v pozoru.Při představování neznámých hostů všichni okamžitě ztichnou.
"Dobrý večer,"říká Vlkobabička. "Dnes si povíme něco o nových kariérách,které se vám jako upírům otevřou.Zatímco můžete samozřejmě vykonávat kteroukoliv práci jako lidé,po vaší proměně se vám naskytnou i mnohé nové příležitosti.Přivedla jsem tyto hosty,aby vám o tom něco řekli,a věřím,že je přijmete se vší zdvořilostí."Na okamžik se odmlčí a přeletí nás smrtelně vážným varovným pohledem,ať se raději dobře chováme,jinak si nás dá ke snídani.Možná doslova.
"Profesor McHenry je historik."První ze tří upírů pokročí kupředu a pokývne nám.Vypadá spíše jako účetní než typ Indiana Jonese,ale pokud jde o upíry,vzhled může být velmi klamný.Tohle už jsem stačila pochopit.
"Upíři mají v sestavování svých dějin významnou výhodu,"oznamuje nám tichým hlasem. "Lidé se nemohou dotazovat subjektů žijících v dobách křížových tažení nebo budování pyramid,ale my ano.Nenechte se však svést představou,že tato práce je snadná.Značnou část času nám zabírá vyhledávání upírů,s nimiž si potřebujeme promluvit,na exotických a někdy nebezpečných místech.Většinu získaných vědomostí si musíme nechat pro sebe - vždyť jak bychom lidstvu prokazovali,kde jsme k nim přišli?"
Zní to zajímavě,až na všechna ta data a místa.Dějepis mě vždycky nudil až k slzám.Ale cestování zní poměrně lákavě.Profesor McHenry pokračuje ještě chvíli v líčení vzrušujících aspektů historie(ja,jasně)a popisuje nedávnou výpravu na Borneo za někým,kdo znal Julia Caesara(jo,to je bezva).Pak nám Vlkobabička představuje dalšího upíra.
"Wynnette Samsonová má speciální postavení,ale o tom vám poví sama."
Upírka rázně vystupuje do popředí.Vysoká,hubená žena má ulízané černé vlasy a je oděná skoro,ale ne úplně,ve vojenském stylu.Připadá mi jako někdo,s kým se nechcete zaplést.Kráčí do středu místnosti.Vůbec se nepodobá Wynnette(té zpěvačce coutry).
"Udělejte něco špatně," - zahřímá - "a máte co do činění se mnou."Všichni se svezou na židlích o něco níž a chudák Linda,která sedí přímo před Herr General Samsonovou,vypadá na omdlení.
Herr General pokračuje v dupotu tam a zpátky po místnosti. "Jsem jedna z mála vybraných elitních specialistů mezi upírskými strážci zákona.Dohlížím na dodržování zákonů,a pokud se tak neděje…potom se o to postarám já."Nikdo z nás nepochybuje,že to udělá.Bolestivě.Možná je právě ona odpovědí na otázku,co se stane s novými rekruty,kteří odmítnou proměnu.Ouvej.
"Abyste se stali příslušníkem Upírského armádního sboru,musíte být oddaní,zodpovědní,zkušení,důvěryhodní a především čestní.Musíte projít tvrdým výcvikovým kurzem,jehož cílem je vyřadit slabochy."
Jistě,a zjevně musíte být také hotový šílenec.Když se rozhlédnu kolem,nemyslím si,že by někdo z přítomných měl chuť k zařazení do Upírského armádního sboru,možná kromě Raven.Jenže mám nejasné podezření,že by mohla být jedním z těch "slabochů",o nichž Herr General mluvila.
Generálka Samsonová na nás ještě nějakou dobu vyštěkává informace,dokud ji Vlkobabička nepřeruší(já bych se neopovážila) a nepředstaví posledního návštěvníka.
"Hohann Gutter je členem Upírské přesídlovací agentury neboli UPA."
Ten chlápek pokročí dopředu a vlídně se na nás usmívá,možná aby odčinil účinek předchozího vystoupení.Vypadá průměrně,třeba jako Švéd,Holanďan nebo něco podobného.
"Zdravím vás všechny,"pronáší přátelským hlasem téměř bez přízvuku.Předpokládám,že po několika staletích zmizí i ten nejsilnější přízvuk.Všichni se poněkud uvolňují. "Jsem specialista na upírské přesídlování do nových lokalit a se získáním nové identity.Doporučujeme přesídlení každých deset let,aby všichni byli v bezpečí,jak upíři,tak lidé.Změna identity není vždycky nutná,ale my vám zajistíme všechno - od falešného úmrtí až po novou historii života od samého počátku."
Zajímavé.Domnívala jsem se,že úkon zmizení je něco,co musíte udělat vlastními silami.Tohle je zřejmě záležitost,o které mluvila moje matka.Bydlíme v našem domě zhruba deset let,ale žijeme v tomto městě od chvíle,kdy mi byly dva nebo tři roky.Takže máme v přestěhování značné zpoždění.Ale nemůžou nás k tomu donutit,nebo ano?Řekl přece,že "doporučují"stěhování každých deset let.Jenže co když jde o "doporučení"ve stylu generálky Samsonové?Chvíli vypočítává všechny služby,které nabízejí,a specializace jednotlivých agentů,například padělatelství nebo vymýšlení různých vytáček.Vysvětluje,že situace každého upíra je považována za jedinečnou a že služby jsou hrazeny z vybírané přesídlovací daně.
Ach ano.Ti pitomí výběrčí daní.To oni jsou příčinou,že jsem teď tady.Už chápu,proč dospělí pořád mluví o tom,jak nenávidí berní úředníky.
Vlkobabička nám pak sděluje několik dalších možných povolání,na která se upíři mohou těšit.Patří k nim práce v Radě(fuj),přednášení na upírské vysoké škole(mají vlastní vysoké školy?),zajišťování styku s lidmi(něco jako lidsko-upírská politika,na což mám příliš proříznutou pusu),případně vědecký výzkum upírství(asi taky nic pro mě,jelikož jsem jednou málem zapálila svého laboratorního parťáka).
Přemítám,proč pro všechno na světě je můj táta pořád účetní.Mysleli byste si,že zkusí něco jiného.Je nadšenec historie,pořád se dívá na kanál History.Nebo máma.Být učitelkou na druhém stupni základky je skoro stejné riziko jako být v upírském armádním sboru.Jenže tahle povolání zřejmě vyžadují časté cestování.Není divu,že většina upírů se nepokouší založit rodinu.Nemám nejmenších pochyb,že jsem to byla já,kdo jim celé ty roky bránil v rozletu.
Po ukončení školení je Georg nesmírně vzrušený. "Není to skvělé?"
"Jako co?Hodláš nastoupit ke Sboru?"
Zazírá na mě,než mu dojde,že žertuju. "Pitomost,"odpovídá. "Myslel jsem ty další možnosti.Všechny se zdají bezva."
Do jisté míry s ním souhlasím.Poprvé mám pocit,že jsem se během upírského sezení dozvěděla něco užitečného.Zmíněná možná povolání rozhodně zněla zajímavěji než práce účetního nebo celodenní sezení v nějaké minikanceláři.Především ta,která zahrnovala cestování.Vždycky jsem toužila cestovat.Ale rozhodně nikdy nevstoupím do Upírského armádního sboru.Ta ženská působila fakt děsivě.