Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 14

MÝTUS: Upíři nikdy nezestárnou
SKUTEČNOST: Ne tak docela.Pouze stárnou velmi,opravdu velmi pomalu.


14

Na středeční večer mám se Serenou domluvenou společnou práci na našich Draculaprojektech.Trčím ve svém pokoji a čekám,až přijde,když zazvoní telefon.Předpokládám,že volá ona,aby mi řekla,že přijde později(vždycky chodí později,její největší poklesek),a tak odpovídám tónem řádně otráveného rozhlasového hlasatele:
"No ahoj slečinko!"
Samozřejmě to není Serena. "Ehm,Mino?"
"Ach,ahoj,Lorelai.Myslela jsem,že volá někdo jiný."
Opravdu musím tlačit na rodiče,aby mi pořídili telefon s displejem ukazujícím číslo volajícího.Ještě že nevolá Nathan.
"Zníš nějak zničeně.Co to včera bylo mezi tebou a Raven?Nestihla jsem tě odchytit hned po školení,abych získala přehled."
"Nic,co by stálo za řeč.Je to prostě nafoukaná čarodějnice.Vylila si vztek na Georga a úplně bez důvodu."
"Na Georga?Hm"Hm co?Je snad chyba,že se zastávám smolařů?Někdo to musí dělat.
"Všimla jsem si,že sis ani nesedla k Aubreymu,"pokračuje Lorelai s narážkami.
"Hrál si tam na Ravenina rytíře.Nic pro mě."
"Aha,mhm,"Je jasné,že v hlavince roztleskávačky šrotují kolečka.
"Tak to vyklop.Lorelai.Co se mi snažíš říct?"
"Ale nic.Jenomp řemýšlím,jestli by Georg Porgy nemohl souviset s tvojí budoucností.to je všechno."
Chce naznačit,že mám pro Georga slabost?Ale no tak.Je to sice prima kluk,ale zdaleka ne tak k nakousnutí jako Nathan nebo Aubrey.Ne že by roztomilost byla rozhodující faktor,ale určitě pomáhá.To by uznala i jeptiška.Tedy možná.Ty jsou asi víc na čistotu a upravenost.nebo ve skutečnosti vůbec na nic,když jsou jeptišky.To je jedno.
"Georg a já jsme jenom kamarádi."
"Aha,mhm,"opakuje.Vrr.Vševědoucí roztleskávačka.
Ale to už po nedbalém zaklepání na dveře vchází Serena a já říkám Lorelai,že musím končit.Chválabohu,jinak by mě asi začala obviňovat,že chci mít s Georgem dítě lásky nebo co.
Serena hází knihy na postel a pleskne sebou vedle nich.
"Ty znáš někoho se jménem Lorelai?"ptá se,jen co zavěsím. "Zní to tak přeslazeně."
"No,je to roztleskávačka.Seznámila jsem se s ní,ehm,na té přednášce o orangutaním sexu."
Vrhá na mě zvláštní pohled.Může ji někdo obviňovat?Georg by určitě přišel s nějakým méně uhozeným vysvětlením.Třeba s rozhovorem před obrazem od Picassa nebo tak.
"Zdá se,že v poslední době chodí na ty přednášky spousta lidí."
Výmluvu na rodiče už jsem použila.Pro Lorelai musím vymyslet nějakou další. "Myslím,že pracuje v muzeu jako dobrovolnice a získává za to kredity nebo co.Ale jak jsi pokročila s přípravou na závěrečnou práci?"
Serena to asi zbaštila,protože vytahuje svoje papíry a jdeme an to.Cítím se hrozně z toho,že jí musím lhát,ale co mám dělat?Třeba až se proměním,tak to utajování bude snazší.Přinejmenším se už pak nebudu muset zúčastnit stupidních upírských lekcí.
Páni,opravdu v mojí mysli zaznělo "až" a ne "jestli"?Jde o nějakou freudovskou záležitost?Fakt už jsem rozhodnutá?Musím o tom popřemýšlet později,až Serena odejde.
Pracujeme,dokud nás moje matka nevolá k večeři.Špagety a masové kuličky.Ještě,že Serena nemá na sobě ty nové šaty.otec se ptá,jak nám to jde ve škole(dobře),co se v těchto dnech učíme(nic moc,zejména z mojí strany,ale ne že bych proto neměla omluvu)a jestli nás těší,že končíme nižší a půjdeme na vyšší stupeň střední školy.(Tak o tom jsem ještě vůbec neuvažovala)Matka se ptá,jestli myslíme na školní ples(jasně) jestli už víme,co si oblékneme(nemám páru) a s kým na něj půjdeme(kéž bych tušila).
Pomáháme matce s nádobím,zatímco otec přechází do obývacího pokoje,asi aby se podíval na další nudný dokument o nějakém dávno mrtvém chlápkovi.
"Jak ti jde studium Sereno?"
"Docela dobře,paní Hamiltonová.Jsem moc ráda,že mě máma nenutí chodit na ty divné přednášky,jakých se zúčastní Mina!"
Matka je samozřejmě z toho paf,a tak rychle přícházím s doplněním: "Jsou horší způsoby,jak trávit úterky a čtvrtky.Například by po mě mohli chtít uklízení ve sklepě."
"Ach,"ozývá se máma. "No prostě doufáme,že si Mina z těch přednášek něco odnese."
"Jde přece o kulturu,"poznamenávám zlomyslně.
Další katastrofa zažehnána pohotovým myšlením mě,Miny Hamiltonové.Samozřejmě že později to budu muset mámě vysvětlit.Tu část se sexem orangutanů ale určitě vypustím.Vracíme se se Serenou do mého pokoje,abychom ještě chvíli pokračovaly v rozpitvávání starého hraběte.Nebo to bude vivisekce?Zrovna si lámu hlavu nad jednou pasáží,v níž má Van Helsing silné potíže s vyjadřováním v angličtině(co tím Stoker přesně zamýšlel?),když Serena zhluboka vzdychá.
"Chtěla bych být upírem,"prohlásí.
Co to říká? "Proč?"Vůbec nechápu,jak může tahle kniha vzbudit u někoho touhu po upírství.Jasně,upírky jsou svým způsobem smyslné a sexy.Jenže pak je tu ta jedna odporná věc.Jedí děti.
"Tedy ne takovým jako hrabě."No nazdar. "Spíše jako ten v Interview s upíremnebo Ultraviolet.Bylo by skvělé moct cestovat kamkoliv a žít tak dlouho,abys viděla všechno.Nikdy nemuset spěchat."
Chápu,jak by to bylo důležité pro někoho,kdo má na všechno málo času.
"A co pití krve?"
Serena se šklebí.Cítím to stejně.Je to ta nejhorší věc,kvůli níž pořád váhám.Vždyť při svojí první návštěvě krevního baru jsem málem zvracela.
"Jo,neumím si představit,že cucám někomu krev z krku.Musí se to dát nějak obejít.Tohle je fakt hnus."
No,jsou tady krevní bary a malá řeznictví,ale nezmiňuju se o nich.Co by Serena řekla,kdybych to udělala?Byla by znechucená,nebo by ji to zaujalo?Bože,jak mě štve,že s ní o tom nemůžu mluvit.
"Tak ty bys to fakt udělala,kdybys mohla?"
"Jasně,kdyby upíři existovali,"odpovídá. "Tak hned teď."
No to je skvělé.Moje nejlepší kamarádka na celém světě:
a)Nevěří na upíry,ale kdyby to šlo,tak by se jím stala.
b)Neměla by nejmenší problém s mým nejtěžším rozhodováním,s tím,kvůli němuž v noci nespím a které mi přináší noční můry o strýci Mortym nasávajícím u baru nebo o obřích,neexistujících netopýrech.
c)Klidně by se proměnila se mnou,kdyby mohla.

Jenže nejhorší na tom je,že o ničem z toho s ní nemůžu mluvit.