Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 16

MÝTUS: Upíry odpuzují kříže
SKUTEČNOST: Mimochodem,kdo asi začal s touhle pověstí?Jediná věc,která odpuzuje mou matku,jsou pavouci,ale když není táta nablízku,stejně každého zašlápne.


16

Georg se stává naším pravidelným společníkem během školních obědů a zdá se,že Sereně to vůbec nevadí.Tvoří spolu bezvadný pár.Dnešní dvojrande bude určitě skvělé.Serena o něm básní celý den a dokonce přemluvila svoji mátu,aby jí koupila další šaty.Což je fakt ohromný úspěch,jelikož její matka věnuje všechny peníze a pozornost Princezničce,Serenině mladší sestře.
Alexis (s tímhle jménem je vlastně odsouzena,aby byla rozmazlený spratek)je teprve deset roků,ale matku má omotanou kolem malíčku.Účastní se těch stupidních soutěží krásy a často i vítězí.Osobně si myslím,že Serena zahájila celou gotik záležitost jako protestní hnutí proti Alexis,jenže tím stejně dosáhla pouze kratičkého zabliknutí na obrazovce radaru své matky.Její máma je prostě totálně pompézní.Mluví jenom o tom,jak se Alexis stane jednoho dne Miss Ameriky a jak se tomu ani nelze divit.Brr.
Serena je z celého rande tak vyplašená,že se v půlce oběda zvedá a jde k Nathanovi,aby se ujistila,že dohoda platí.A to jsme nikdy,zdůrazňuji nikdy,nepřekročily linii oddělující jídelní prostor očkařů.Když překračuje tuto neviditelnou hranici,velká část přítomných zmlkne,ale jakmile se dá s Nathanem do hovoru,vracejí se k jídlu.(Nebo v případě dvojitých áček - anorektických očkařek - k hladovce).Někdy mám chuť jít k jejich stolu a strčit jim nějaké jídlo do krku.)
"Tak co,"ptá se Georg,zatímco Serena pobývá na území očkařů. "O co šlo v té včerejší konfrontaci mezi tebou a Raven kvůli Aubreymu?Ty s ním chodíš nebo něco takového?"
"Kdepak,"vysvětluju.Už jsem o tom přemýšlela,tak ruce dolů.Přidejte na porovnávací seznam sílu osobnosti a Nathan vítězí na celé čáře.Aubrey je jenom pastva pro oči. "Má charakter mokré nudle."
Georg se zatváří poněkud pochybovačně. "Tak proč taková scéna s Raven?Proč jsi jí prostě neřekla,že se o něho vůbec nezajímáš a bylo to."
Jasně,to jsem mohla.Ale kde by byla legrace? "Jaksi mě baví,když jí můžu naštvat,"odpovím a mrknu na něho.
"Už chápu,"říká Georg. "Ale buď opatrná.Já bych ji nepodceňoval."
Serena se vrací s hvězdičkami v očích a rozzářeným úsměvem a ssedá si zpátky vedle Georga.
"Tímhle úsměvem bys mohla rozsvěcovat žárovky,"dobírám si ji. "Tak jak to vypadá s dnešním večerem?Pořád to platí?"
"Ach ano,"odvětí zasněně. "Plán je takový.Nejdříve si zaskočíme na mejdan k Jill a potom půjdeme k němu,jenom my čtyři.Jeho rodiče jsou mimo město."
"Meeeeeeeejdan!"zvolá Georg a já mám podezření,že v tom zní sarkasmus.Serena je po návštěvě sektoru očkařů příliš zmámená,než aby to postřehla.
"Bude to skvělé!"prohlašuje a pažemi nás stahuje do skupinového obětí,což není nad zvatkovitě zeleným stolkem vůbec snadné.Takhle šťastnou jsem ji neviděla celé roky.

* * *
Po návratu ze školy nutím matku,aby mi pomohla s úpravou vlasů.Pokud jde o styl účesu,jsem bez vyznání.Ne že bych se nechtěla s nimi mořit,jednoduše v tom nejsem dobrá.Například když se pokouším o francouzský cop,skončím s něčím podobným hroznýši královskému omotanému kolem mojí hlavy.Když se máme ve škole fotit,máma trvá na tom,že mě učeše ona.
Dneska se rozhoduje pro klamně jednoduchý uzel,který vypadá elegantně a současně totálně sexy.
Otáčím se,aby si mě máma ještě pořádně prohlédla. "Tak co myslíš?"
"Vypadáš bezvadně zlato,"potvrzuje. "Ne abys někomu zlomila srdce."
Neubráním se smíchu.Dneska se rozhodně nechystám lámat srdce.Ale jestli si bude Nathan přát menší přitulení nebo pusu,tak kdo jsem,abych se bránila?
"Hlavně pamatuj,"dodává máma, "že máš spoustu času.Není třeba pospíchat.Vím,jaké to s mladými lidmi je,jak se do všeho ženou."
Objímám ji,abych ji uklidnila.Ano,jsem hodná,poslušná dcera a beru si její radu k srdci.Což myslím vážně.Má pravdu.Pokud se proměním,není důvod ke spěchu.Jenže na druhou stranu nechci Nathana odradit,když po něm toužím tolik roků.Chci si to trochu užít,zejména když nevím,co se mezi námi stane,jestli se proměním.Ale o to se budu starat později,až potom,když ho budu mít na háčku a vlasci s olůvkem.
Než mi máma stačí dát další rady z pohlednic z křesťanského vydavatelství Hallmark,objevují se Serena s Georgem.jsou v plné parádě.Serenino ohnivě rudé ramínkové tričko je sexy,sexy,sexy.Díkybohu,že můj táta není doma.Při pohledu na ni by utrpěl srdeční záchvat.I Serenu stále považuje za malé děcko.Georg je o něco umírněnější,jako obvykle,ale také docela sexy.Oblékl si zeleně proužkovanou košili,která ladí s jeho očima(jak to,že jsem si ještě nevšimla,že je má zelené?)a džínsy,které vypadají obnošeně,ale pohodlně.Zjevně dává přednost pohodlí před módou.To mluví v jeho prospěch.Cestou ven mi máma podstrkává nějaké peníze navíc(už jsem se zmínila,že máma je skvělá?)a my vyrážíme k městu.Přesně řečeno vyrážíme na dlouhou jízdu za město k Jillinu domu.Všichni bydlíme ve městě,ale Jill a posta dalších očkařů(když na to myslím)bydlí na předměstích plných afektovaně sladkých,ručně malovaných cedulek s nápisy jako "Prosím nevstupujte na trávník" a "Děkujeme za pomalou jízdu".Každý dům stojí za velkou železnou bránou.Jillin není výjimka,ale brána je otevřená a na celé (obrovské)kruhové příjezdové cestě stojí plno aut.A ne ledajakých aut,tady mluvíme o mercedesech,BMW,bla bla bla,bla.Myslím,že i kdybychom měli tyhle peníze,tak rodiče by je za takové hogofogo auto pro mě stejně nevydali.
Serena se při pohledu na toto očividné bohatství tváří trochu užasle.A tak ji lechtám,dokud se nechechtá na plné pecky a nelape po dechu.Georg se na nás dívá s úsměvem,ale ignoruje Sereniny prosby o pomoc.Hodný kluk.Museli ho dobře vycvičit velmi brzy.
"Tak jo,už dost!Přestaň,než si rozcuchám vlasy!"
"Nenech se jimi zastrašit,"říkám jí, "jinak znovu zaměstnám tyhle prsty a ulechtám tě k smrti."Zatřepu Sereně prsty před očima a ona v předstírané hrůze ucune.Georg se směje.Je skvělé,když jsme takhle spolu a dobře se bavíme.Ale všichni souhlasíme,že je čas nechat Mrtvého brouka za námi a vykročit vstříc hudbě ze čtyřicátých let.Klepeme,i když to vypadá zcela zbytečné,jelikož na trávníku se motá plno lidí.Kupodivu nám otevírá samotná Jill a chvíli na nás tupě hledí,než luskne prsty. "No jasně,vy jste s Nathanem,že ano?"Přikyvujeme jako skupina. "Myslím,že je v kuchyni.Tudy."Máchne nejasně někam doleva a začne ječet na někoho,kdo leze na fontánu uprostřed trávníku.My pokračujeme ukázaným směrem.
Uvnitř je ještě více mládeže a dům zevnitř vypadá nějak větší než zvenčí,což je udivující.Nemám tušení,co Jillini rodiče dělají,ale zjevně jim platí velmi dobře.A když už mluvím o rodičích,je jasné,že v dohledu není nikdo dospělý.Dokonce neznám ani většinu z děcek a někteří vypadají podezřele starší,spíše jako studenti z univerzity.Ale co to může být za vysokoškoláky,když jdou na mejdan středoškoláků?
Kuchyň nacházíme,aniž bychom bloudili nějak dlouho.Je velká skoro jako celý náš dům.Jsou v ní minimálně tři chladničky a má středový pult,kolem něhož by se směstnal celý fotbalový tým.
Naštěstí je tady o něco větší klid než ve zbytku domu.Také vidíme první dospěláky.Jsou to dodavatelé občerstvení,kteří plní dobrotami jeden podnos za druhým.Páni.Boháči se mají fakt dobře.
Nathan sedí u pultu,brnká na kytaru a tiše pobrukuje.Musím uznat,že čím víc ho poznávám,tím si vede lépe.Hezký kluk plus kytara rovná se potenciální rocková hvězda.Kluci s kytarou vždycky vypadají bezvadně.Zapomeňte na fintu s voděním štěněte po parku,jednoduše seberte kytaru a ručím vám,že se kolem vás nahrne dav holek s obdivnýma očima.V mysli posouvám Aubreyho na seznamu ještě níže.Když zmiňuju ten dav holek,tak jeden takový obklopuje Nathana právě teď.Je v něm i Bethany.Fuj.Nenávidím ji už od třetí třídy,kdy požalovala učitelce,že mám v kapse žábu.Způsobila mi tím hrozné potíže.Musela jsem žábu pustit na svobodu poté,co jsem tři hodiny strávila jejím chytáním.Je pravda,že jsem předtím přilepila Bethany do vlasů žvýkačku,ale bylo to proto,že se posmívala Sereninu baletnímu úboru.
Pozorujeme asi minutu,když nás Bethany zahlédne(v zrcátku,ne přímým pohledem,protože si kontroluje rtěnku).
"Och,podívejme,kdo je tady,"říká nadutým tónem a Nathan přestává hrát. "Ehm,čau holky,"dodává neochotně Bethany.Ano,Nathan ji převychoval,to je jasné.
Nathan seskakuje plavným pohybem z pultu,rozděluje dav obdivovatelek a šikovně se vyhne obsluze s tácem jednohubek.
"Sereno-Mino!"zvolá a objímá nás. "A ty musíš být Georg,"otáčí se a bouchne Georga do zad. "Rád tě poznávám.Slyšel jsem o tobě spoustu dobrých věcí."Hm,zřejmě to znamená,že Serena mluvila s Nathanem o Georgovi.Co mu asi řekla?
"Co kdybychom šli ven a poseděli v altánu?"My tři přikyvujeme a následujeme ho.Bethany a ostatní zůstávají na místě a nevědí,co mají dělat.
V životě jsem nebyla v domě s opravdovým altánem.Ty jsem viděla jenom v parcích nebo zoologických zahradách a tak.Ale tady stojí vzadu na zahradě velký bílý altán porostlý břečťanem a u něho plavecký bazén s jacuzzi a kabinkami na převlečení.V altánu sedí několik kuřáků trávy,ale jakmile uvidí Nathana,zvedají se a jdou pryč.Jaké to asi je,mít takovouhle moc?Když lidé dělají to,co od nich požadujete?Ohromující.Přemýšlím jak je možné,že se z něho nestal totálně rozmazlený fracek.
Nathan usedá s kytarou do středu altánu a my si sedáme kolem něho.Dávám pozor,aby Georg seděl blízko Sereny.Možná že Nathan zahraje něco romantického a ve vzduchu bude viset láska.
"Myslím,že bychom si tady mohli užít trochu klidu.Davy lidí nejsou zrovna podle mého gusta."
No tohle.Myslela jsem,že je předurčen být vůdcem smečky.Ale tohle mi vyhovuje víc.Ani já nejsem milovnice scény,jaká se odehrává uvnitř domu.Dávám přednost možnosti slyšet lidi,když mi něco říkají.
"Znáš něco od Sleater-Kinneyho nebo Howieho Daye?"
Tak tohle přišlo od Georga,kterého jsem považovala za fandu hard rocku.
"Jasně,"přikyvuje Nathan. "A co Franz Ferdinand?Máš je rád?Skvělé skladby pro kytaru."
Oba se pouštějí do diskuze o čistě kytarových skupinách proti těm s bicími nástroji,zatímco Serena a já jenom bezmocně přihlížíme.Jistě,mám ráda hudbu a všechno kolem,ale nejsem chodící iPod nebo co.Nakonec se shodují na jedné kapele(o níž jsem nikdy neslyšela)a začínají džemovat.Nathan na kytaru a Georg údery dlaní do dřevěné lavičky a tleskáním.A pak se Georg dává do zpěvu!Vůbec jsem netušila,že umí zpívat.
"Má skvělý hlas,"šeptá mi Serena.
"Ano,nevěděla jsem."Georg je kluk plný tajemství a skrytých talentů.Kéž by Serena znala alespoň půlku z nich.
Jejich muzicírování přilákalo diváky,ale nikdo z nich nevstupuje do našeho prostoru v altánu.Je bezvadné zažívat to přímo uvnitř a ne zvenčí.Nathan s Georgem nepředstírají,že si nevšimli publika,a dají k dobru ještě několik písní.Ani jednu jsem dosud neslyšela,ale Georg zná u všech slova.Slyším v davu několik dívek,naštěstí ne Bethany,jak se navzájem vyptávají: "Hele,kdo je ten kluk?"a já vím,že nemyslí Nathana.Začínám mít strach,že se některá z těch vlčic vrhne na Serenina kluka.To není v mém plánu.
"Fakt válíte,"říkám,když nabírají dech. "Pouhým díváním na vás mi pořádně vyprahlo."
"Vůbec jsem nemyslel,"odpovídá omluvně Nathan(ne přesně to,po čem jdu,ale stačí). "Měl jsem vám nabídnout něco k pití,když jsme byli v kuchyni."Dívá se na hodinky. "Chcete už jít ke mně?Mám tam nějaké pití i jídlo."
Zní to poněkud nebezpečně,ale ano,jsem připravená jít.Pouze ve čtyřech to může být mnohem lépe využitý čas.Zvedám se dříve,než Serena s Georgem vůbec zareagují. "Jasně pojďme!"
Procházíme domem ven k zaparkovaným autům.Zahlédnu Nathanův hezký mini cooper a mířím k němu. "Nevadí,když pojedu s tebou?"
"Jasně že ne,"říká. "Přivezla vás Serena?"
"Říkejte mi James,"ozve se Serena. "Jako to ,domů,Jamesi a nešetři koně."Jsem Minin oddaný šofér."
"Jak to,že nemáš auto?"ptá se mě Nathan.
Ano,jak to?Někdy mám dojem,že jsem na McAdamsově jediná,kdo ho nemá.Já a Annabelle Mayflowerová,jenže ta je odpůrcem podporování zemí bohatých na ropu nebo něco takového.Jezdí z domova do školy na kole přes dvacet kilometrů.Všichni cvoci žijí v Kalifornii.
"V den šestnáctých narozenin mi rodiče dali na vybranou.Buď mi pořídí levnou ojetinu,nebo uspořím tyhle peníze,abych si po ukončení střední školy dala roční pauzu a cestovala po Evropě.Tak jsem zvolila Evropu."
"Hrome,jasně!"vyhrkne uznale Nathan.
Přesně můj postoj.To,že nemám auto,mě sice trochu štve,ale držím se svého snu o poznávání Evropy.Chystám se navštívit nejméně tři země,hodně si posedět v bistrech a flirtovat s kluky s cizím přízvukem.Doufám,že nic z upírské záležitosti na to nebude mít vliv.Ale to bude asi brzy jasné.Dobře,zrovna teď o tom nebudu přemítat.
V Nathanově domě se ocitáme krátce po desáté večer,zřejmě přesně v době,kdy Jillin mejdan nabírá nejvyšší obrátky.Vím,že někteří dospělí se neobjevujou dříve než po půlnoci.
"Moji rodiče jsou na dovolené,takže to máme celé pro sebe."Po Jillině domě vypadá ten Nathanův jako oáza klidu.Mnohem víc podle mého vkusu.
Uvádí nás do kinosálu(ano,vážně je to kinosál s velkými plyšovými sedadly,automatem na popcorn a obrazovkou,která je větší než plátno v pojízdném kině).Říká,že bude hned zpátky,a ať si nabídneme popcorn,jestli máme chuť.
"Tak tohle místo je něco,"říkám a bořím se do jednoho z měkounkých křesel.Na tohle bych si fakt rychle zvykla.
"Říkala jsem ti,"poznamenává Serena. "Počkej až uvidíš vzadu ten bazén."Vydává se k automatu na popcorn a Georg si prohlíží tituly DVD na polici.
Nathan se po chvíli vrací i s pojízdným servírovacím stolkem(Jako v hotelu!No ne,že bych v nějakém takovém byla,ale slyšela jsem o tom.)plným dobrot a nápojů.Místnost zaplňuje vůně máslového popcornu a Georg už nese slušnou hromádku DVD.
Nathan kontroluje Georgův výběr,zatímco my se vrháme k servírovacímu stolku jako supi.No,vlastně jenom já.Serena se k němu spíše blíží jako holubice.Nathan se o nás postaral po všech stránkách - limonády(sladké i dietní),anglické pivo(později ho možná ochutnám,kdoví,třeba to anglické má lepší chuť),víno(tomu teprve musím přijít na chuť a červené víno mi momentálně nepříjemně připomíná…však víte co),koktejl z čerstvých jahod(mňam)a také něco tvrdšího.Cože,má snad v kuchyni schovaného číšníka?Vážně si myslím,že na takovém místě to není nic nepředstavitelného.
"Kill Bill,Donnie Darko,Volný den Ferrite Buellera,Na pokraji slávy,Prci,prci,prcičky a Zlaté časy na Ridgemont High.Bezva výběr,Georgu."Přestávám se cpát jen na takový okamžik,abych mohla vyslovit souhlas.Některé z filmů patří mezi moje oblíbené.Připadaly bych pouze nějaký film pro ženský,třeba Samotář v Seattlu nebo Deset důvodů,proč tě nenávidím(No dobrý,někde ve mně se skrývá romantička.Ale to už jsem asi říkala.)a bylo by to tak,jako bych je vybírala já.
Shodneme se,že nejdříve si pustíme Kill Bill a Georg a já přehráváme akční scénky včetně potrhlých dialogů a zbraní (televizní ovladač a tužka).Pravděpodobně vypadáme jako totální debilové,ale je to legrace a Nathan se Serenou řvou smíchy.Prostě miluju Quentina Tarantina.Jeho filmy mají úžasný zvukový doprovod,skvělé záběry a obsahují spoustu urozeností včetně kýčů.Vyzývám však všechny,abyste brali Od soumraku do úsvitu vážně.I v případě,že nevíte nic o skutečných upírech.
Další film vybírá Serena,takže je to samozřejmě Donnie Darko,protože:
a)Je zabouchnutá do Jakého Gyllenhaala a dokonce se sama označuje za Gyllenhaalku.
b)Miluje záhadné filmy a záhadnější než Donnie Darko nenajdete.
c)Je zapálená pro jakýkoliv film se zlými králíky.A těch moc není,kromě Donnie Darko snad jenom Monty Python a svatý grál.Pak je to ještě starý film Harvey,v němž také vystupuje obrovský neviditelný králík.Ten sice není zlý,ale zato je legrační,proto se taky ocitl na Serenině seznamu.Zmínila jsem se,že moje kamarádka je tak trochu podivínka?Právě proto ji mám ráda.
Tentokrát se pouštějí do imitování Serena s Georgem a smíchy se otřásáme já a Nathan.Přesto přemluvíme Serenu,abychom některé zdlouhavé pasáže zkrátili puštěním rychlého přetáčení.Mou jedinou stížností je to,že měkká polštářovitá křesla neumožňují větší kontakt.Ačkoliv sedím u Nathana natolik blízko,že cítím jeho kolínskou(příjemná lesní vůně),neexistuje možnost,abych se jen tak natáhla a dotkla se ho,aniž by to bylo nápadné.
To už je poměrně pozdní hodina a tak krátce telefonuji matce,aby věděla,že jsem naživu,a nečekala na mě(což je dost hloupé,jelikož ve skutečnosti stejně nespí,ale i tak),protože přijdu o něco později,jelikož se skvěle bavíme.
Bere to skvěle,akorát mi znovu připomíná,ať jsem opatrná,prostě to povinné mateřské varování před škodlivostí pití před jízdou autem.
Líbí se mi,že jsem skorostudentnka vyšší střední.V posledních měsících mi rodiče trochu povolili vodítko.Pokud jim zatelefonuju,zůstávají v klidu.Samozřejmě že kdyby mě po návratu postihlo opilecké zvracení,tak by si se mnou vážně promluvili a asi bych dostala zaracha až do třiceti,ale nic podobného nemám v plánu.
Nathan nás bere na prohlídku domu včetně vnitřní svatyně jeho pokoje:modré stěny,skoro žádný nepořádek,spousta filmových plakátů,televize,stereo a nejnovější herní konzola.Když se vypravíme k bazénu,pochopím,o čem Serena mluvila.Bomba!Měli by vybírat vstupné.Vážně.Na rozdíl od Jillina bazénu,který byl obrovský a pravoúhlý(to znamená okázalý,ale nudný),Nathanův má oblé tvary s modrými lagunami,dvěma vodopády a roztomilým malým můstkem.Jeden z vodopádů je dostatečně široký,aby se za ním schovali dva lidé.Tropické rostliny,náladové osvětlení a tichá hudba znějící z ukrytých reproduktorů navozují atmosféru ráje.
"Škoda že jsem si nevzala plavky."
"Žádný problém,"odpovídá Nathan. "Stačí zajít tamhle do chýše.Jsou tam přichystané plavky pro hosty ve všech velikostech."Změří si mě pohledem. "Zkus ty zelené.Myslím,že ti padnou."
Hm.Křížím prsty a doufám,že to budou bikiny a ne ty hrozné věci se sukýnkou.
Zjišťuju,že jsou to jednodílné plavky,ale svým způsobem sexy,protože mají vysoko vykrojené nohavičky a vzadu hluboko odhalená záda.Padnou mi jako ulité.Přemýšlím,jestli má Nathan tak dobré oko,nebo o mně snil tolik,že ví přesně moji velikost.Kéž by to bylo to druhé.
Serena si vybírá také jednodílné plavky,ale červené.Teď,když se vymanila ze sevření gotik stylu,propadla právě téhle barvě.Nathan s Georgem se taky převlékají.(Díkybohu ne do těch miniaturních plavek s proužkem mezi hýžděmi - už jsem potkala kluka,který v nich vypadal moc dobře,jenže potom při rozhovoru vám oči nevyhnutelně míří tam,kam by neměly.Nejde se tomu ubránit.Jako by jejich rozkroky byly magnetické nebo co.)
Cachtáme se v jedné z menších lagun,což je vlastně vana s teplou vodou.Dobrých dvacet minut všichni mlčíme a jen tam tak sedíme.Jedinými zvuky jsou bublání vody a hudba(zřejmě Morcheeba).Nádhera.Mnohem lepší než nějaká divoká party.U Jill už lidé pravděpodobně visí z lustrů.Tedy pokud jsou lustry ještě upevněné u stropů.
Serena přerušuje mlčení jako první. "Je to tak úžasné,"říká.Všichni souhlasně zamručíme.
"Pravda nebo odvaha,"vyhrkne najednou Georg.
"Kdo začne?"ptá se Nathan.
"Kdokoliv."
"Tak třeba já,"nabízí se Serena. "Odvaha."
Je to statečná holka,ta moje Serena.Zejména když při poslední hře musela jít do školy se spodními kalhotkami na hlavě.Pochopitelně vypranými.
"Tak jo…neboj se,budu hodný."Georg se na chvilku zamyslí.
"Předveď svou nejoblíbenější zpěvačku."Komické.Čekala jsem,že to bude něco "dej pusu",ale možná to neudělal proto,že by potom musela políbit jeho.To by vypadalo trochu vypočítavě.
Serena vstává a imituje Gen Stefanovou.S našpulenými rty a odpovídajícím postojem zpívá "I'm Just a Girl".Nakonec se uklání a trochu udýchaná si opět sedá.Kdyby opravdu uměla zpívat,bylo by to perfektní.
"Teď jsem na řadě já,"říká nedočkavě. "Nathane.Pravda nebo odvaha?"
"Pravda."
"Už víš,koho pozveš na školní ples?"Páni,Serena míří přímo na krční tepnu.Kopu do ní pod příkrovem bublinek.Ne že bych to nechtěla vědět,ale přesto.Nebuďme tak okaté.
"Ano,"usměje se na ni Nathan.
"Tak koho?"chce vědět Serena.
Hrozí jí prstem. "Víš,že máš povolenou jenom jednu otázku."Serena sténá. "Teď se ptám já.Třeba tebe Georgu."
"Odvaha."
"Fajn.Tak vezmi Minu za vodopád a polib ji tam."Co to řekla?Náhle mám dlouhé vedení.Tohle ve svém plánu rozhodně nemám.Co to vyvádí?Podstrkává mě někomu jinému?Chce mě svést na falešnou stopu či co?Možná mě jenom zkouší,aby zjistila,co udělám.Teď Serena kope mě a vytrhne mě z úvah.Následuji Georga k vodopádu.Ze splnění příkazu nelze vycouvat, když se něco zvrtne.
Georg mě čeká za vodopádem posazený na výstupku ve stěně bazénu.Je tam přesně tak útulno a privátně,jak jsem si představovala.Sedám si vedle něho.
"Tak…"koktám v naprostých rozpacích.Na tohle jednoduše nejsem mentálně připravená.
"Nemusíme se líbat,jestli nechceš,"říká. "Stejně sem nevidí."Dívám se skrze vodní stěnu a vidím,že má pravdu.Rozeznávám pouze jejich obrysy.
"Ne,to je v pořádku.Odvaha je odvaha.Nemáš vši nebo něco takového ne?"
Směje se. "ne,ty jsem měl naposledy v pěti letech."Pak se rychle naklání,jako by to chtěl mít za sebou,ale jakmile se jeho rty dotknou mých,čas se zpomaluje.Jeho polibek je hebký a něžný,jako by se mých rtů dotýkal motýl.Chutná jahodami(asi po tom jahodovém koktejlu).Konečně se odtahuje natolik dozadu,že nerozeznávám rysy jeho obličeje.Odkašle si a pak bez jediného slova skáče do vody a plave k laguně.Páni.Georg fakt umí líbat.
Sedím tak ještě sekundu,než se vrhnu do vody.Doufám,že nejsem rudá jako pivoňka.Georg se tváří naprosto klidně,ale když doplavu k nim,nepodívá se mi do očí.
"Znovu jsi na řadě Georgu,"poznamenává Nathan.
Volba by pochopitelně měla padnout na mě,ale Georg říká:
"Co kdybychom si místo toho zahráli na tajemství a lež?"
"Jak se to hraje?"
"Musíš sdělit nějaké tajemství a ostatní potom hádají,jestli je to pravda,nebo ne."
"Ale jak poznáme,jestli skutečně říkáš pravdu?"ptá se vždy praktická Serena.
Georg se jenom usměje a pokrčí rameny. "To je součást zábavy."
"Tak jo,"přikývne Serena. "Jsem pro."Nathan a já také souhlasíme.Vlastně se mi ulevilo.Nejsem si jistá,kam by naše hra na pravdu a odvahu vedla,ale určitě ne tam,kam bych čekala.
"Mým tajemstvím je strach,že po střední škole udělám špatné rozhodnutí a zůstanu navěky sám."Teď se na mě konečně podívá a pousměje se.Vím,že nelže,a když myslí navěky,tak to znamená doslova.Vlastě vím přesně,jak to myslí.Moji rodiče mají alespoň jeden druhého.Jenže jak můžu vědět,jestli někoho najdu?Co když se proměním a také pak skončím navěky věkoucí sama?Budu nasávat krev úplně o samotě?
"Lež!"zvolá Serena. "Víš,že na to,abys skončil takhle,jsi příliš bezvadný kluk."
"Lež,"připojuje se Nathan. "Na tohle jsi příliš vyrovnaný."
Přemýšlím,jestli mám říct pravdu nebo ne,a pak se rozhoduju plout s proudem,ale současně dát Georgovi najevo,že mu rozumím. "Lež,"říkám. "Protože vím,že ty si zvolíš správně."
"Dostali jste mě,"pokývne Georg a mně je jasné,že tentokrát opravdu lže.
Střídáme se a postupně se o sobě dozvídáme další věci:
a)Nathan nesnáší krávy od doby,kdy mu jedna během školního výletu na zemědělskou farmu šlápla na nohu.Jednou opisoval při písemné zkoušce,na kterou se nepřipravil.
b)Serena si přeje,aby její sestru unesli divocí psi(to vím).A domnívá se,že styl emo už se přežil.Další důkaz,že není žádná gotik holka.
c)Georg byl v páté třídě zamilovaný do svojí učitelky a posílal jí anonymní milostná vyznání.Jednou se proplížil do kina,aby se podíval na jakýsi porno film,jenže si spletl promítací sály a musel sledovat totálně nudný film s titulky.
* * *
Já toho na sebe moc neprozradila,jenom to,že jsem tajně toužila být balerínou,dokud jsem si nevyzkoušela baletní piškoty,které mě šíleně tlačily do prstů.Také jsem přiznala strach z barvení vlasů(co kdyby mi přestaly růst nebo zfialověly či tak?).Na skutečně nebezpečné teritorium jsme se už nevrátili.
Svým způsobem je potěšující vědět,že Georg také panikaří kvůli rozhodnutí,protože někdy mám pocit,že se bojím jenom já.Lorelai je do toho celá žhavá(možná proto,že je roztleskávačka,to nevím)a Raven,šmačná,ta působí jako by na to trénovala už od pěti let.Dokonce i Linda je s proměnou srozuměná.
Nathan nás doprovází k autu.Serenu a mě srdečně objímá a Georga rázně poplácá po zádech. "Bylo to moc prima,"říká. "Musíme to někdy zopakovat."
Serena vysazuje nejdříve Georga a potom mě veze k nám.
"Škoda že jsme nehráli na pravdu a odvahu o trochu déle,"poznamenává,když vysedám z auta.
"Kdo ví,co by se ještě stalo."
"Jasně,"přikyvuju a přeju jí dobrou noc.Zdá se,že ji moje líbání s Georgem vůbec nenaštvalo.Kristepane.Nemůžu uvěřit,že jsem se líbala s Georgem.
A ještě více nemůžu uvěřit,že se mi to líbilo.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a třináct