Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 17

MÝTUS: Upíři spí v rakvích.
SKUTEČNOST: Naprosto nechutné.Spát v rakvi může chtít jenom naprostý blázen.


17

Vzhledem k tomu,v kolik jsem šla spát,se budím překvapivě brzy:v jedenáct dopoledne.Čistím si zuby,rychle se osprchuji a pak volám strýci Mortymu,abych mu připomněla jeho povinnosti patrona,jelikož jsem pozvala Georga a Aubreyho.Přinejmenším Georga.Aubrey se svým způsobem pozval sám.Zvedá to po čtvrtém zazvonění svým "Zdar!"Nevím,ve kterém desetiletí si myslí,že žije,ale určitě ne v tomto."Ahoj strýčku Morty.Napadlo mě,že se zeptám svého oblíbeného patrona,jestli má nějaký plán na tento víkend.""Jasně holčičko,"odpovídá strýc. "Nedostala můj vzkaz?"Jo,jako by tu nějaký nechal. "Vyzvednu tě tak,počkej,za jednu až dvě hodinky."Doufám,že Georg už je vzhůru,ale na tom asi stejně nesejde,jelikož "jedna až dvě"může u strýce Mortyho znamenat i tři až čtyři."Nebude ti vadit,když přiberu dva kamarády?""Z upírského školení?"
"Ano.Aubreyho a Georga.Aubreyho už znáš,byl u nás na večeři."Křížím prsty.Nemyslím,že na něho Aubrey zapůsobil velkým dojmem."Aha,"bručí strýc. "Myslím,že to nebude vadit.""Bezva!Georg se ti bude líbit.Je to osobnost a má úžasný smysl pro humor.""Tak to je určitě ošklivý."
"Cože?Ne,není ošklivý.Vypadá úplně normálně.Ale vážně má charakter.""Hm,"mumlá strýc. "Takže není tak osobitý jako Aubrey?"Jasně,věděla jsem,že z Aubreyho nebude mít dobrý pocit.Koneckonců teď už ho nemám ani já,takže je to fér. "Ne,myslím,že Georga si oblíbíš.""Dobrá.Ale nebudu je krmit.Pověz jim,ať nás čekají v kavárně Bodláčí chmýří na rohu ulic Market a Jedenácté.Co třeba ve tři?" Vida. Jasně, myslela jsem si,že to "za jednu"je poněkud příliš optimistické.Jakmile ukončím rozhovor se strýcem Nepohostinným,volám Aubreymu a Georgovi a upozorňuju je.Georg je zázračně probuzený a pere si prádlo,ale říká,že to může počkat,protože má pořád ještě pár čistých věcí. Nechápu,jak si dokáže dělat všechno sám.Platit účty,vařit si večeře a podobně.Vzdávám tichý dík mámě s tátou.Strýc Morty se objevuje poměrně přesně a troubí na klakson,dokud nenasednu do jeho pošuckého vozidla."Tak,strýčku Morty,"oznamuju hned,jen co si sednu."Teď je ten pravý čas na bleskový výslech.""No dobře,spusť děvče," odpovídá. Praskavě si protáhne klouby na prstech a zakroutí krkem,jako to dělávají chlapci ve filmech,než se pustí do bitky.Moc bych to chtěla umět,ale daří se mi jenom žalostně malé lupnutí.Možná že mě strýc tenhle trik jednou naučí.
"Otázka číslo jedna:Proč nemůžu své brzké rozhodnutí jednoduše domítnout?Co by Rada udělala?Číslo dvě:Co se stane lidem,kteří se rozhodnou neproměnit poté,kdy prošli celým školením a vším kolem?Číslo tři:Kdo nebo co jsou Černé pařáty?Číslo čtyři:Jaké skutečné výhody proměna přináší?Číslo pět:Víš,kdo byla Alžběta Bárthoryová?" Myslím, že to je všechno.Mám sice pocit,že jednu otázku jsem vynechala,ale ať se propadnu,jestli si teď vzpomenu,co to je."Šmankote,děvče to stačí.Začnu s tím nejjednodušším. Alžběta Bárthoryová byla uherská šlechtična.Ráda se koupala v krvi a zavraždila kvůli tomu stovky mladých dívek."Nemůžu uvěřit,že to ví.Ach bože,takže tuhle pitomost si budu musetzapamatovat.Nejspíš si všiml mého výrazu,protože vypíná motor a pleská mě po ruce. "Netrap se,z tohohle tě nikdo nebude zkoušet.Vím to jen proto,že ta ženská Rileyová mi poskytla až příliš podrobný přehled o látce,která ti unikla s prvním školením.Měl jsem ti ji zprostředkovat,ale nechápal jsem,k čemu by ti to bylo.""Jako chemie,"říkám. "Tu v reálném životě taky nikdy nepoužiju.""Tak to budeš překvapená,"poznamenává tajuplně a znovu nastartuje. Vyjíždí,aby se zařadil do provozu,a málem přejede paní Finchovou.Bravo.Pravděpodobně se zkoušela dostat co nejblíž,aby nás mohla špechovat."O svojí proměně ti povím, až se večer vrátíme zpátky.U toho nemůžu řídit.Jenom mi to připomeň,až budeme sami.A pokud jde o Černé pařáty… Mimochodem,kde jsi o nich slyšela?""Zmínila se o nich jedna holka na čtvrtečním školení.Chtěla mi nakopat zadek a vyhrožovala,že na mě pošle Černé pařáty.""No tohle,"bručí strýc Morty. "S tím musíme něco udělat.Uzemnilas ji?"Na rozdíl od mého táty,jenž mě stále považuje za svoji malou princezničku,která by neublížila mouše,strýc Morty ví,že umím někoho poslat k zemi,když chci."Chtěla jsem,ale přišla paní Rileyová a zasáhla.""Černé pařáty jsou malá okrajová frakce upírů.Docela zlá.Jsou přesvědčení,že upíři mají vládnout zemi a že zabíjení lidí vpravo vlevo je naprosto přijatelné.Myslíš,že to děvče opravdu zná někoho z nich?"
"To nevím jistě.Je to totální ubožačka,ale mohla by."
"Promluvím si s Rileyovou."Strýc Morty se mračí. "Snaž se chvíli tu holku nenakopnout,jen pro případ,že by opravdu měla někoho mezi nimi.Nejsou zrovna rozumní."Tohle je jedna z věcí,kterou mám na strýci Mortym ráda.Neříká mi,abych ji nezmlátila,pouze abych se snažila to neudělat.Přitom dobře ví,že bych to zvládla."Co se týče ignorování Rady…Tak na to ani nemysli.Když se Rada rozhodne zasáhnout,tak je to hodně tvrdé.Ne že bych s ní pokaždé souhlasil,ale musíš dodržovat její pokyny.""Proč?"
"Proto.""Ne,vážně,co by mi mohla udělat?"Strýc Morty zastavuje na kraji silnice.Natáčí se a dívá se mi hluboko do očí. "Rada má velkou moc.Může způsobit obrovské potíže tvým rodičům i tobě.""Například?""Ty jsi ale tvrdohlavá," vzdychá strýc. "Například zařídit vyhození tvých rodičů ze zaměstnání.Nebo zajistit každoroční kontrolu odvedení daní. A ještě horší věci."Znovu se rozjíždí. "Už teď uložili tvým rodičům pokutu za to,že tě mají v domě.Tak o tom vycouvání raději ani neuvažuj.""Dali jim pokutu?Kolik?"Strýc se na mě jenom podívá.Pravděpodobně mi to vůbec neměl říkat. "Dobře,dobře.Ale stejně se mi to nelíbí."Hrůza,zřejmě opravdu nemám na vybranou.Není správné,že Rada smí s námi takhle vláčet."Ani mě se to nelíbí,ale prostě to tak je.""No dobře,ale co ti provede,když si vyslechneš všechna ta tajemství a odmítneš proměnu?""Zabijou tě.""Cože???" čelist mi padá nebezpečně blízko ke kotníkům."Žertuju. Slyšelas o Upírském armádním sboru,ne?""Ano.Na školení se objevila jakási šílená ženská a seznámila nás výcvikem." Praštím strýce přes paži za to,že si mě dobírá."No tak jeho součástí je jedna speciální operační skupina.""A ta provádí co?Sleduje tě,jestli se někde neprořekneš?"To by bylo příšerné.Něco jako upírská tajná služba nebo co.Strýc se zasměje. "Ne,jen by ti vymazali vzpomínky.""Opravdu?To jako úplně všechny?""Ne,to ne,pokusili by se vymazat jen ty,které se týkají upírských záležitostí."Takže "pokusili"jo?To vůbec nezní dobře.Co když se jim ten "pokus"nevyvede a vymažou mi třeba vzpomínky na všechny narozeninové oslavy.Nebo to,co musím vědět,abych prošla závěrečnou zkouškou z chemie?"Jasně,ale co můžou udělat mně?Vím přece o upírech téměř odedávna."Není to tak,že by mi mohli kompletně vymazat z hlavy celou rodinu,nebo ano?"Jenže tohle oni nevědí.Co by se opravdu dělo po zapojení Sboru,tím si nejsem jistý.Rozhodně však můžu zaručit,že by to nebylo příjemné,"vysvětluje strýc Morty.Hm.Tohle se mi tedy ani trochu nelíbí.Možná by mi mohli vymazat z paměti úplně všechno.Pokud jim nevadí zařídit něčí vyhazov ze zaměstnání nebo,však víte,jakési "bezpečné"pouštění žilou,kdo zaručí,že by mi nedali totálně vygumovat mozek?Případně něco ještě horšího.Zastavujeme u kavárny.Georg a Aubrey už jsou na místě.Sedí na opačných koncích místnosti.Ne,že bych čekala,že budou velcí kámoši,ale musíms e té zjevné testosteronovosti usmát.Mávám na ně, a hromadně si sedáme k rohovému stolu.Strýc objednává pro každého latté.Vím,že to nakonec zacvaká."Takže kam vlastně máme namířeno?" Předtím jsem se na to zapomněla zeptat. "Kde bude další zastávka upírského vlaku vědění?""Chci vás vzít na setkání s Harriet Melmanovou."To jméno zní nějak povědomě a už se chci zeptat,kdo to je,když Aubrey i Georg dostávají jakýsi podivný záchvat.Máchají rukama jako blázni a hrozí jim hypeventilace.Je to snad nějaká pornohvězda nebo kdo?
"Já to věděl,"jásá Aubrey. "Věděl jsem,že musí být opravdová upírka!"Strýc a já ho tišíme.Naštěstí je v kavárně pouze několik lidí,kteří zřejmě přišli pouze na espreso a sedí dál u pultu.Strýc se usmívá,jakoby skrýval velké tajemství.
Ale Aubrey to zjevně nevnímá a Georg jenom opakuje stále dokola: "Nemůžu tomu uvěřit,"a culí se jako blázen.Kdo ksakru ta ženská je?Nepochyuju,že budu vypadat jako idiotka,když to nevím,ale stejně se na to strýce zeptám. Nemám chuť seznamovat se s někým,o kom netuším,kdo je.

"Ty jsi nečetla žádnou z jejích knih?"páčí strýc Morty.Aha takže spisovatelka."Co píše?""Tu nejskvělejší upírskou fantasy všech dob!"Georg prakticky poskakuje nahoru a dolů. "Četl jsem všechny její knížky!Nemůžu uvěřit,že ty ne!Je skvělá!"Musím se usmát:připomíná malé děcko napumpované cukrem nebo tak. "Já na hororové romány moc nejsem," vysvětluju. "Mám raději záhady."Samozřejmě že si příležitostně přečtu i nějakou romantiku,jsem přece holka.
"Právě Harriet Neomanová u mě vyvolala touhu stát se upírem,"oznamuje Aubrey ztišeným,pietním hlasem. "První její knihu jsem četl v deseti.Nemůžu uvěřit,že se s ní setkám osobně!"No jasně,tady jsem slyšela to jméno.Když byl Aubrey u nás na večeři a podkuřoval mým rodičům.Vida. Pokud strýc Morty nedá pozor,dostane se mu tady skupinového objetí od fanoušků Harriet Melmanové.Aubrey má doslova hvězdy v očích."Bydlí jenom o jeden blok dále,"oznamuje strýc Morty."Myslím,že tam můžeme jít pěšky."Hoši vyskakují a ve spěchu málem převrhnou stůl. Nechávají za sebou nedopité šálky s kávou.Jdu za nimi. Nejsem zdaleka tak nadšená.Neumím si představit,jak se takové setkání s nějakou spisovatelkou může vyvrbit.To kdyby šlo třeba o Christiana Balea,možná bych měla víc jasno."Opravdu má doma hroznýše královského?"ptá se Aubrey."Má několik hadů,"odpovídá strýc Morty."Fakt je vysoká přes metr osmdesát?""Ne,to asi nw.""Vážně nosí fialový turban?""Někdy.""Má-""Tak a jsme tady!"přerušuje ho strýc se zjevnou úlevou.Po tomto přípravném kvízu si vůbec nejsem jistá,na jakém místě se ocitneme,ale určitě bude dost výstřední.Zvenčí budeova vypadá jako všechny ostatní vedle ní.Než strýc stačí zaklepat,dveře se otevírají, čímž mi připomenou krevní bar.A za nimi…Nejpodivnější osoba,jakou jsem v životě viděla,nevyjímaje jednoho svalovce na pláži,který se natřel na oranžovo a posadil si na hlavu fez,podobně jako takoví ti chlápci v průvodech
Harriet Neomanová sice neměří sto osmdesát centimetrů,ale je rozhodně vysoká a tak hubená,že vypadá ještě vyšší.Má na sobě monstrózní rozevláté nachové šaty,které jsou téměř průhledné(proto vím,že je hubená).Vlasy mají tak trochu barvu dýně a trčí jí do všech stran jako u kreslených komikových postaviček,které strčily prst do elektrické zásuvky.Nejpodivnější jsou však její oči,téměř fialové(že by kontaktní čočky?(,dokonalý mandlový tvar.Drží jakési bezsrsté zvíře(nemám tušení,co to je,ale je zoufale ošklivé)a volnou rukou(sedmicentimetrové nehty jsou černě nalakované) nás zve dál."Jen vstupte,vstupte,"přede a my se hrneme naprosto mlčky dovnitř.Myslím tím,co můžete říct někomu,kdo takhle vypadá?A takhle mluví.Mají takovou pecku všichni spisovatelé?Strýc Morty se na ni šarmantně usmívá a líbá ji ruku. "Rád tě zase vidím,Harriet,"říká. "Tohle je moje neteř Mina a tady jsou její dva kamarádi Georg a Aubrey."Spisovatelka nám věnuje úsměv(má špičaté zuby,nebo je to pouze moje představivost?)a naznačí pukrle.Nechystám se jí líbat ruku.Georg předvádí jakousi úklonu v japnském stylu a Aubrey vzrušeně mávne rukou.
Staví toho tvora bez chlupů na zem(co to je?)a ten odbíhá někam do dalších prostor bytu.Odtrhávám od ní oči a poprvé se rozhlížím.Zvenčí je dům naprosto tuctový,zato zařízení uvnitř bytu se dá zařadit někam mezi televizní ztvárnění sedmdesátých let a Matrix.Všude je plno serepetiček.Harriet nás vede tmavou chodbou do kruhové místnosti přecpané dalšími krámy včetně rakve stojící přímo za gaučem.
Zamířím raději do koženého křesla s nohama ve tvaru spárů,které stojí na opačné straně pokoje.Strýc Morty klesá na čalouněnou pohovku pro dva.Georg se téměř ztrácí v jakési sedačce ve tvaru fazole a Aubrey si cudně sedá na samý kraj roztrkané dřevěné židle,která se okamžitě rozsype a on padá na podlahu.Nevstává(pravděpodobně příliš vyveden z míry;já bych určitě byla)a Harriet jako by si toho nevšimla.Myslím,že právě jsem oficiálně vyškrtla "spisovatelka" z mých možných výběrů povolání.Takhle podivínská bych nikdy nedokázala být.Možná jsem trochu divná,ale něco podobného jsem nikdy,opravdu nikdy neviděla.Škoda,že tu nemůže být Serena.Ta by z toho byla úplně paf."Dáte si něco studeného a osvěžujícího?"Koutkem oka vidím,že strýc Morty rychle vrtí hlavou."Ne,děkujeme,"předbíhám Georga a Aubreyho.V tomhle strýci naprosto důvěřuju.Nikdy by neodmítl něco k jídlu nebo k pití bez dobrého důvodu. "Právě jsme měli kávu."Královsky pokývne. "Káva je úžasný vynález."
"Ehm,ano."Harriet si za hlubokého ticha sedá a usmívá se na nás."Takže,"ozve se strýc. "Mina a tihle hoši se snaží rozhodnout,jestli se mají proměnit nebone.Domníval jsem se,že od tebe mohou získat jinačí pohled na tuto záležitost."
"Och,to určitě,"vrká Harriet. "Ne že bych měla něco proti upírům,ale nevidím v tom smysl."Trvá asi sekundu,než nám to dojde.Upřímně přiznávám,že cítím pouze ulehčení,že není upírka.V jejím pojetí by se z fandovství stal fanatizmus.Na druhé straně Aubrey se tváří nesmírně zklamaně."Vy nejste…?""Ne,"přikyvuje. "Hlupáčku.""Ale já myslel…"
"Pouze o nich píšu.Pošetilá stvoření."Spiklenecky se předklání. "Upíři jsou nyní tak krotcí.Všechny ty řeči o krvi,ale úplně zapomněli na vzrušení z lovu."Zvedám obočí ke strýci Mortymu.Takže tolik k celému nařízení Rady o nevpouštění lidí zvenčí.Věnuje tomu někdo pozornost?Pouze se na mě usměje."Domnívám se,že byste mě mohli označit za neoficiální reklamní agenturu upírských klanů. Přinejmenším pro ty,kdo jsou dost potrhlí,aby věřili tomu,co píšu."Směje se a Aubreyho tvář nabírá hodně výrazný odstín rudé."Takže Uprská rada ví,že o nich víte?"ptá se Georg.
"Ach ano.Dokonce mě pravidelně informuje o některých zajímavých událostech,abych o nich napsala.Ale většinou ty informace jsou příliš nudné,abych je použila.Moje knihy musí obsahovat drama!Napětí!Nebezpečí!Intriky!"Nejvyšší pohotovost.Harriet zdůrazňuje každé slovo malým poskočením a zavrtěním.Říkáte magor?Musím získat jednu z jejích knih a podívat se,o čem to "drama!napětí! nebezpečí!"je.Georg vytrvává. "Ale já myslel,že Rada nedovoluje nikomu z lidí nahlížet do těchto věcí,a paní Rileyová výslovně říkala,že nechtějí ,inzerovat existenci upírů'.""To je samozřejmě oficiální linie.Náhodou vím,že do této záležitosti je zasvěceno několik autorů píšících upírské romány.Mezi nimi je i jedna upírka.Ale o ní mluvit nebudeme."Harriet pohrdavě zafuní.Hm.Zřejmě jde o její velkou konkurentku."Proč ne?"Páni,Georg je fakt čmuchal.
Harriet se naklání blíž,jako by se chtěla podělit o něco skutečně závažného. "Protože je tak nudná,můj milý.Pořád mele o těch nejhloupějších věcech.Skupina B negativní, ošklivé spáleniny od slunce a tak dále."Neubráním se smíchu.
Aubrey se konečně vzchopí a ptá se: "Ale co všechny ty příběhy,které píšete?Byl jsem si jistý,že…že…"Nedořekne to,nepochybně si vzpomněl,co právě řekla o typu lidí,kteří věří tomu,co píše."Chudáčku,"lituje ho Harriet a pohladí po hlavě. "Všechno je to výmysl.Skutečný život nenajdeš v žádné knize."Georg jí pokládá ještě několik dotazů na její knihy a postavy,zatímco Aubrey sedí jako zařezaný.Vypadá jako malý kluk,kterému ukradli zmrzlinu.Strýc po chvíli soudí,že na jeden den už máme dost dobrodružství a odvděčuje se Harriet přátelským objetím.O něco důvěrnějším,než jaké poskytuje mně."Bylo milé tě zase vidět,"říká a Harriet se na něho rozverně usmívá."Přijď zas,"cukruje k strýci Mortymu.Hádám,že někdy dříve na ni uplatnil svůj šarm.Zajímalo by mě,jak se seznámili.Ale po kratší úvaze si pomyslím,že to raději nechci vědět."Strýčku Morty,"říkám hned,jak jsme venku a šťouchnu ho do paže. "To byl podraz.Věděls,že ji všichni považujeme za upírku."
Směje se. "Nikdy jsem netvrdil,že je.""Já už musím jít," oznamuje Aubrey a jeho odchod vypadá jako útěk.Díváme se za ním a jakmile je z doslechu,dopřejeme si huronský smích.
"Bál jsem se,že se počůrá!""Možná se mu to i stalo,a proto utekl."Já vím,je to ošklivé.Ale poskytlo nám to příležitost k dalšímu smíchu na Aubreyho účet.Nejsem si jistá,co jsem na něm vůbec viděla(no dobře,tohle je lež,ten kluk je víc než sexy)."Poslyš,"ptám se strýce Mortyho,když zase můžeme mluvit, "jaký to vlastně mělo smysl?""Snažím se být dobrý patron,"odpovídá s širokým úsměvem. "Pokouším se vás obeznámit se všemi možnostmi.A naučit tě,abys nevěřila všemu,co čteš."Odfrknu si. "Možnostmi?Tak se podívejme…" Začínám odpočítávat na prstech: "Můžeme zůstat lidmi,když nám vymažou některé nebo všechny vzpomínky,nebo se stát krvežíznivými upíry a žít věčně.Hm."Georgův radar se natáčí : "Jaké mazání vzpomínek?""No,strýc Morty mi říkal,co ti udělají,jestli odmítneš proměnu potom,kdy sis prošel celým upírským školením. ,Pokusí'se ti vymazat z paměti všechny informace o upírech,takže si to potom nepamatuješ." "Pokusí?""Ano,,přesně tak to řekl.""No tak děcka,"vměšuje se strýc Morty. "Vyrozuměl jsem,že je to poměrně jednoduché.Ne že bych to chtěl vyzkoušet.Ale neslyšel jsem,že by s tím někdy byly nějaké problémy.""Možná proto,že každý,kdo s tím měl problém,si nic nepamatuje," poukazuju.Jednoduché.Ha.Jednoduché pro Upírský sbor hrdlořezů."Pravda,"přitaká strýc Morty,čímž se necítím o nic lépe.To je další věc,v níž není jako většina dospělých.Neříká vám něco jenom proto,aby vás uspokojil.Teď mi to většinou vyhovuje,ale když mi bylo pět a chtěla jsem věřit v pohádkové víly,tak mě to štvalo."Tak já už raději půjdu,"oznamuje Georg. "Musím do práce.Ale opravdu díky za,ehm…"" - zajímavý zážitek!"napovídám mu.Stiskne mi rameno a mizí."Milý kluk,"poznamenává strýc Morty.
"Ano,říkala jsem i,že se ti bude líbit.""Mnohem lepší,než ten posera Aubrey.Nechápu,co na něm vidíš."Pouze přikývnu.Do téhle diskuze je lepší nejít.Umím si představit samu,jak se pouštím strýci vysvětlit,proč mě přitahuje Aubreyho pevné pozadí a oduševnělé oči.Tak to v žádném případě."Vše je tedy problém?""Cože?"Jaký problém?Přísahám,že strýc občas mluví v hádankách."Proč nechodíš s Georgem?Mám dojem,že s tím druhým klukem už jsi chválabohu skončila."Tak počkat.To že jste s někým příbuzní,přece automaticky neznamená,že je v pořádku,když komentuje váš společenský život.To tedy ne. "Proto.""Co proto?"Strýc zjevně nepochopil narážku."No,jestli to musíš vědět,vídám se s Nathanem, klukem z naší školy.A myslím,že Georga má ráda Serena. Chystám se je dát dohromady.Prostě nemyslím na Georga takovým způsobem.Však víš.""Jasně,"říká strýc Morty,ale netváří se přesvědčeně.Co se to s lidmi děje?Soudím,že je nejvyšší čas změnit téma. "Když jsou teď kluci pryč,povíš mi konečně,jak ses proměnil?"Vzdychá.Jo jo,život je tak moc tvrdý.Dlouhnu ho do břicha."Tak dobrá.Co kdybychom se posadili tamhle do parku a já ti poskytnu všechny šťavnaté detaily."Sedáme si na lavičku a jako správní upírští občané poslušní Rady se ujišťujeme,že poblíž není nikdo,aby něco zaslechl.Podle mého odhadu jsou ve městě pravděpodobně tak tři lidé,kteří o upírech ještě nevěří."Není to zas tak vzrušující příběh.Většina podrobností,které už víš,je pravdivá.Prodával jsem po domech vysavače."Zaklepal jsem na jedny dveře a poznal tak jistou ženu.Jmenuje se Madeleine."Vytahuje z peněženky zrnitou fotografii s oslíma očima.Je na ní on,jak se opírá o svůj starý žlutý cadillac,a vedle něho stojí drobná blondýnka.Oba se šťastně usmívají. Žena je hezká,vyznačuje se tím upírským niterným třpytem, ale ne zas tak,aby to otřáslo zemí nebo co.Vidím však,že tenkrát mohla být pro strýce Mortyho velký úlovek."Nicméně neproměnila mě hned na místě,jak jsi možná slyšela. Zadržovala mě několik měsíců.""Zadržovala?Kvůli čemu?"
"Byl jsem otrokem její lásky."Strýc Morty?Otrok lásky? Potlačuju smích.Tuhle frázi bych ve spojitosti se strýcem Mortym tedy nečekala.Ne že by byl nějak děsivě odpudivý,to zas ne,ale na otroka lásky není zrovna ten správný materiál,jestli chápete,co tím myslím.Je o pár let starší než můj otec a vypadal tenkrát skoro stejně jako teď - začínající ples,trochu pivní břicho,kulatý obličej Buddhy nebo té reklamní figurky Burger Boy.Rozhodně není žádný Brad Pitt.Sakra,není dokonce ani Georgie Clooney.Proměna v těchto věcech trochu pomáhá,ale s ním si moc práce nedala."Pokud jde o vztahy s lidmi,tak ne všichni upíři postupují podle pravidel Rady.Existují skupiny,které si myslí,že lidé mají upírům sloužit,a měli by umět dělat s nimi cokoliv,co chtějí.Madeleine patří k takové skupině,ale odmítá násilí,což bylo pro mě štěstí."Strýc Morty vrací fotografii do peněženky a hledí do dáli.Rozhoduju se,že ho nebudu přerušovat svými štiplavými poznámkami."Zůstal jsem s ní ještě nějakou dobu i poté,kdy se mě rozhodla proměnit,a potom jsem náhodou narazil na tvého otce.Podařilo se mu vytrhnout mě z očarování,ve kterém jsem se ocitl.Madeleine má talent na ovládání mysli."Otáčí hlavu a dívá se mi do očí. "Nikdy si nemysli,že tahle upírská záležitost není nic vážného.Vím,že něco z těch věcí vypadá někdy trochu hloupě a pozemsky,ale upírství má velmi dlouhou historii.Bezohlední upíři manipulují s lidmi celé věky."Mlčky přikyvuji.Strýc Morty se zřejmě rozjel a nechci ho přerušovat.Možná mu unikne i něco opravdu pikantního.Jistě,už mi řekl,že byl otrokem lásky,ale to zní příliš hrozně než barvitě.
"Až do počátku devatenáctého století neexistoval systém Rad.Všechno se odehrávalo mezi jednotlivými klany a spory se často řešily ošklivě a násilně.Došlo to tak daleko,že upíři téměř vyhynuli.Nebo byli velmi vzácní.Než by se pokoušeli přemluvit lidi k proměně,tak je mnohem ochotněji zabíjeli,dokonce se zabíjeli i mezi sebou.Slyšelas o Jacku Rozparovači?"Opět přikyvuju.Kdo by o něm neslyšel?
"Ve skutečnosti to byl chlápek jménem James Maybrick,který byl upír.Právě tehdy převažoval ten postoj,o němž jsem mluvil.Největšími nepřáteli upírů byli upíři."
"Copak on jednoduše nezmizel?""To není přesné.Zabili ho upíři,kteří se báli,že se stane příliš nenápadný.To bylo zhruba v době,kdy začaly vznikat první Rady.Malá skupina upírů se snažila vnést do toho krveprolití jakýsi řád.""Takže existuje více než jedna Rada?""Samozřejmě.Rada,o níž už víš,je Severozápadní upírská rada.Ve zbytku Spojených států fungují Severozápadní,Jihozápadní a Jihovýchodní rady.Další jsou v Evropě,Asii,Latinské Americe - v podstatě každý region má svoji Radu.A nejvýše stojí Globální rada.Ta vládne všem ostatním radám."No ne.Tohle se nápadně podobá tomu,co jsem slyšela o státním zřízení v občanské nauce v deváté třídě.Nuda s velkým N.Jestli se chci dozvědět něco fakt zajímavého,musím rychle nasměrovat strýcovo vyprávění jinam."A viděls pak ještě Madeleine?"Strýc Morty se řehtá tak nahlas,až vyplašil veverku poskakující nedaleko lavičky. "Takové je moje děvče,"říká. "Zapomeň na historii a pusť se do něčeho lechtivého."Usměju se na něho poněkud ostýchavě.Budu muset na sobě ještě zapracovat,aby moje otázky nebyly tak okaté."Zahlédl jsem ji jednou nebo dvakrát na nějakých upírských shromážděních,ale už jsme spolu nemluvili.Vlastně jsem se toho bál.Myslel jsem si,že jsem do ní opravdu zamilovaný,ale teď už vím svoje.Nechci se už nikdy ocitnout v podobném transu.""Proč mi nikdo předtím neřekl celý příběh?Vždyť není špatný.Není to tak,že bys propadl nějakému vražednému řádění nebo něco podobného.""Hádám,že tvoji rodiče si prostě nepřáli,abys něco věděla o černých ovcích mezi upíry.A je tu ještě další část tohohle příběhu.Proměna tvého otce byla něco jako nešťastná náhoda.Nejsem na to ani trochu pyšný,jenže když mě odtrhl od Madeleine,téměř jsem nevěděl,kdo jsem nebo kde jsem.Kousl jsem ho,zatímco se mi snažil pomoct.Tvoje matka se potom,co tě porodila,rozhodla také proměnit,aby mohla být s ním.Tebe jsme nedokázali proměnit - byla jsi tak roztomilé dítě.Umím si představit,že ani ty bys nechtěla zůstat celý život dítětem.""To opravdu ne,za to díky."
"Nějakou dobu jsme zůstali mimo radar Rady,jinak nevím,co by se stalo.O mně se dozvěděli asi před dvanácti lety a o tvé matce a otci o dva roky později.Obávám se,že to opět byla moje chyba.Tvoji rodiče využili můj kontakt na jednoho upírského realitního zprostředkovatele.Ten mi pomohl koupit můj dům a já ho považoval za slušného chlapíka.Jenže když zjistil,že tvoji rodiče nemají v pořádku doklady,tak je nahlásil.Naštěstí jsi byla v té době na návštěvě u babičky a my jsme usoudili,že bude lepší,když se o tobě nezmíníme. Řeknu ti,že Rada nebyla nadšená ani z jednoho z nás.Chtěli nás přestěhovat,rozdělit a podobné věci,ale tvoje matka neustoupila.""Aha,"přikývnu.Tím se vysvětluje,proč strýc Morty není matčin nejoblíbenější příbuzný a proč jsem tenkrát trávila tolik času u babičky.A také mě museli upozornit,abych neotevírala dveře neznámým lidem.Tak tohle je velmi užitečná informace."Ale myslím,že pro dnešek by tahle zpověď mohla stačit.Co kdybych tě odvezl domů?"
"Jasně,"souhlasím.Bůh ví,že mám o čem přemýšlet.Hlavně o tom,čeho je Rada schopna.