Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 18

MÝTUS: Alkohol na upíry neúčinkuje.
SKUTEČNOST: Omyl.Snesou ho sice více,ale můžou se pěkně zhulákat.


18


Nathan přichází do jídelny a přisedá si na chvíli k Sereně,Georgovi a mně,dokud poprask v části očkařů není i na něho příliš hlučný,aby si ho nevšímal.
"Užijte si tento víkend,"přeje nám snad už potřetí,než pokrčí rameny ve stylu "co mám dělat" a přechází na území povýšenců.
"Milý kluk,"říká Georg.
"To je pravda."Serena a já to vyhrkneme současně a hned nato unisono "Nezakřiknout!"Georg se chechtá."Vy jste fakt podařená dvojice.Co se chystáte dělat po…maturitě?"Mám dojem,že "maturita"není přesně to,co měl na mysli.I mně to vrtá hlavou.Co udělám,jestli projdu proměnou?Jak to utajím před Serenou?Určitě si všimne,když se najednou objevím dokonale fit a se světle modrýma očima,takže budu muset při každém pobytu venku nosit sluneční brýle.Jsme si blízké odedávna.Všimne si na mně všeho,nevyjímaje uhrů nebo pobláznění do pitomých kluků,u nichž bych dala přednost,aby je neviděla.
"Jsme nejlepší kamarádky,"odpovídá Serena Georgovi a vroucně mě obejme. "Nás nic nerozdělí!"
Já mlčím,ale Georg na mě vrhá soucitný pohled.Pro něho je to asi jednodušší.Nemusí si dělat starosti s rodiči nebo příbuznými a nemá z života v pěstounských rodinách žádné opravdové kamarády.Ne že by cokoliv z toho bylo dobré.Ale když se musíte starat pouze o sebe,tak takové rozhodování je určitě snazší.Přemýšlím o tom ještě i cestou domů.Neumím si představit život bez Sereny.Ráda bych si o tom promluvila s matkou,ale dneska máme babinec,což znamená,že Serena zůstává na noc a já nemám šanci být s matkou chvíli o samotě.
Toto Serenino přespání u nás organizujeme jednou měsíčně už dlouhé roky.Začali jsme s tím proto,abychom Serenu dostali z jejího domova a dál od její matky a té malé parádnice Alexis.Obvykle to bývalo pouze o víkendech,ale jakmile pondělní večery v Serenině domě vyplnilo omílání víkendových soutěží krásy,tak jsme to posunuli.
Většinou je to obrovská legrace.Už jsme vyzkoušely všechno ze skříní mojí matky(současné věci jsou fujtajbl,ale ty starší jsou fakt pravé retro),vymyslely spousty nových účesů nebo způsobů líčení.Dovoleny jsou pouze holčičí záležitosti.Zmínila jsem se,že v oblékání jsem docela parádivá holka?Otec si dává pozor,aby většinu těchto večerů trávil mimo dům,a matka někdy pozve některou ze svých kamarádek.Dneska je to Rebeka.Nikdy jsem nepřišla na to,jestli je upírka nebo ne,a neobtěžovala jsem se na to zeptat.Vypadá,že by mohla být,ale nejsem si tím jistá.Možná je jenom tak zdravá.Má modré oči,ale ani ty nejsou důkazem.A rozhodně nemele nic o krvi a podobně.Rebeka je tak trochu milovnice vína a téměř nikdy nemá přítele,takže babince s ní mají sklon probíhat buď mírně nemravně,nebo hystericky,záleží na tom,kolik vína stačila nasát.Dneska to vypadá,že začala dost brzy,ale působí docela vesele,i když to se může každým okamžikem změnit.
"Holky!"trylkuje Rebeka,když vejdeme dovnitř. "Není období plesů?Přinesla jsem časopisy!A fotky!"
Fotografie pochopitelně pocházejí z jejích školních let.Byla docela hezká,ale její šaty jsou naprosto šeredné.jak si lidé mohli myslet,že mašle velké jako jejich hlavy jsou v pořádku?Matka vytahuje svoje fotografie a s potěšením mohu říct,že její šaty jsou o něco lepší než Rebečiny.Přinejmenším měly klasický střih A.
"Už víte,s kým půjdete,Mino,Sereno?"To už Rebeka tančí po místnosti s polštářem z gauče.Tipuju,že již vycucla tak dvě láhve.
"Ne,"odpovídáme opět jednohlasně.
"Tak to si raději pospěšte,"říká Rebeka, "jinak budou ti dobří rozebraní.Máte alespoň někoho v merku?"
"Ano,"odpovídáme obě opět najednou a Serena dodává: "Ale není to k ničemu."Překvapeně se na ni dívám.Copak už mluvila s Georgem?Nemůžu uvěřit,že by si ji nevybral.Zdá se přece,že se mu v naší společnosti líbí,tak co mu může vadit na postgotik Sereně?
"Proč ne?"ptá se máma.
"Ale nic,"vysvětluje Serena. "Prostě si myslím,že jde o nesprávné načasování."Ať to znamená cokoliv,musím si o tom zítra promluvit s Georgem.někteří kluci potřebují trochu nakopnout,aby se dali do pohybu.Což mi připomíná,že musím něco vážně naznačit Nathanovi,trochu ho popíchnout.Zbytek večera trávíme nad pizzou a sušenkami plněnými krémem(pochopitelně ne současně- to by bylo odporné)a listujeme v časopisech,jestli neobjevíme nějaké perfektní šaty.V poslední době jsem kvůli těm upírským záležitostem nemyslela na školní ples natolik,kolik bych měla.Jeden z nejdůležitějších večerů v mém životě se tak ocitl kdesi na zadním sedadle.Zítra to napravím.Nejdříve rozhovor od srdce k srdci s Georgem a potom zjistím,jestli se mi podaří zastihnout Nathana o samotě.Máma stele Rebece na gauči(není ve stavu,v němž by mohla řídit)a Serena a já se stahujeme do mého pokoje.
"Rozhodně si musíš pořídit ty červené šaty,"radím Sereně. "Myslím,že v nich budeš vypadat fantasticky.Pro sebe uvažuju o nějakém kašmírovém tretru.Myslíš,že by se to Nathanovi líbilo?"
"Jasně,"odpovídá Serena, "určitě to bude prima."Zívá svým klasickým stylem s ústy podobnými masožravce. "Ale teď jsem poněkud utahaná.Nebude ti vadit,když si přestaneme povídat a půjdeme spát?"
Souhlasím.Máme za sebou dlouhý den,i když normálně by se mnou Serena nesouhlasila.Obvykle ji musím donutit násilím,aby si šla konečně lehnout.Je opravdu sova.Nebýt jí,tak nemám ponětí,co dávají tak pozdě v televizi.



PROČ MI PIJOU KREV,POKRAČOVÁNÍ
1.Nemluvit se Serenou o tom,co se děje,je stále těžší a těžší a nevidím možnost,že by se to zlepšilo.
2.Moji rodiče mi stále nesdělují všechno.Proč mi neřekli,že jim Rada dala pokutu?Co dalšího mi ještě zatajují?Jak na mě mohou přenést zodpovědnost za největší rozhodnutí mého živoat,a přitom mě neseznamovat se vším,co se děje?
3.A proč mě Nathan ještě nepozval na školní ples?Nebo aspoň na rande?