Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 19

MÝTUS: Upíři nekrvácejí.
SKUTEČNOST: Nepravda.Tedy vlastně mohou…ale…pouze když chtějí.


19

Tentokrát Georg,Lorelai,Linda a já přicházíme na upírské školení ve stejnou dobu.Zdravíme se a všichni si sedáme do jednoho rohu místnosti.Výhodné pro mě,protože pro Raven vrčící na mě už tady není místo.Snažím se držet rady strýce Mortyho a nedostat se s ní do bitky.
Jsme poměrně zamlklí,jelikož víme,že je to jedno z posledních sezení,dokud ticho neprolomí Linda,která málokdy utrousí nějaké slovo.
"Chcete se nechat tetovat?"vyhrkne jen tak,na nikoho konkrétně.
To jako proč?Už pouhý fakt,že slovo "tetování"zaznívá od Lindy(mírné,nenápadné Lindy,která vypadá,že se rozpláče už při pouhém pohledu na ni),nás stačí probrat z letargie.Všichni k ní otáčíme hlavy a ona rudne.
"Víte,"mumlá, "protože potom už to nepůjde.Myslím,že já si dám nějaké udělat."
"Potom už to nepůjde?"Tohle je Lorelai,hned druhá osoba po Lindě,u níž bych zájem o tetování vůbec nečekala.
"Ne.Jakmile se proměníš,tak se rány okamžitě hojí.Ale když si ho dáš udělat předtím,tak zůstává."Bezva.Další věc,u níž se musím rozhodnout za pouhý týden.S myšlenkou na tetování už jsem si pohrávala,ale teď si to musím důkladně promyslet.Tetování navěky.To nemůže být jen tak nějaký vzor,který vyjde z módy.Myslím něco jako to kýčovité kmenové tetování z doby před třemi sty roky.Nebo to,co nyní vypadá skvěle,ale později to bude působit směšně.Páni.Tři sta let.Děsí mě pouhé pomyšlení na něco takového.
"Znamená to,že když se teď necháš tetovat,tak potom to stejně tak nepůjde odstranit laserem?"ptá se Georg.Vida.Mělo mě napadnout,že je typ kluka,kterého zajímá taková ozdoba.
"Pravděpodobně ne."
"V tom případě se asi tetovat nenechám,"poznamenává Georg.Jasně,já taky ne.Momentálně je to příliš velký nápor na uvažování.A co když se tetování opravdu stane pasé?To je klidně možné.Všechno dříve či později končí v propadlišti dějin,vzpomeňte na minisukně.
"Já jsem uvažovala o něčem menším,třeba jako čmelák,"přiznává Linda. "Nebo motýl.Možná obojí."
"Hezké,"oceňuje Lorelai.Linda září.To děvče opravdu potřebuje nějaké kamarádky nebo tak.Je jako štěně.
"Proč obojí?"
"No,však víš,jako Muhammad Ali.Létat jako motýl a štípnout jako včela."Tak.Další věc,u níž bych nečekala,že vyjde z Lindiných úst.Kdoví,co ještě číhá v hlubokých zákoutích její mysli.Třeba nám příště poví,že se ve volném čase věnuje extrémním sportům.
Zrovna mám před vnitřním zrakem poměrně jasný obraz Lindy na U rampě,když vchází Vlkobabička.Neztrácí čas zahájením,i když někteří posluchači,třeba jako Aubrey,ještě nedorazili.
"Dnes budeme mluvit o tom,co se stane po vaší proměně.Je jasné,že se nemůžete vrátit k předchozímu způsobu života,proto vás nyní seznámím s tím,jak můžete nechat starý život za sebou co nejbezpečněji a tak,aby to mělo co nejmenší dopad nejen na vás,ale také na vaše přátele a vaši rodinu."
Výborně,tohle zřejmě bude konečně věcné školení,protože předchozí den nebo dva jsem strávila úvahami,co si mám počít se Serenou.I když Vlkobabička bude pravděpodobně zase zdůrazňovat užitečnost naší proměny.
"Jakmile se proměníte,nebo možná ještě předtím,bude vám přidělen příslušník Upírské přesídlovací agentury.Bude mít plán pro předstírání vaší smrti a vytvoření nové identity.Bude s vámi také spolupracovat ve všech potřebných úředních úkonech a převodu finančních prostředků pro nový život."
Cože?
Zvedám ruku,abych přilákala pozornost Vlkobabičky dříve,než přejde k dalšímu bodu.Uděluje mi slovo. "Ale moji rodiče po své proměně nic z toho neudělali."
"Ne,to máš pravdu,"odpovídá Vlkobabička hrozivým tónem. "Stalo se tak kvůli neobvyklým okolnostem týkajících se proměny tvého strýce a pak tvého otce.Nicméně nyní je třeba napravit staré chyby.Tvoji rodiče souhlasili,že se budou po ukončení tvého školení řídit doporučením Rady a spolupracovat s agentem UPA,ať se rozhodneš pro proměnu nebo ne."
"Prosím?"
"Domnívala jsem se,že to víš.Navrhuji ti,aby sis s nimi promluvila hned po návratu domů,"říká Vlkobabička a pak se vrací k přednášení,jako by právě neobrátila můj svět vzhůru nohama.
Hej,jak je možné,že se nikdo neobtěžoval zmínit o tom,že musím nejenom dospět k nejzávažnějšímu rozhodnutí svého života,ale že se také budu muset vzdát všech věcí a všech lidí,které jsem do té doby poznala?Nebo že pokud se proměním,tak zajistí moje falešné úmrtí a přestěhují mě bůhvíkam?A co ta vynucená spolupráce rodičů s UPA?Znamená to,že pokud se neproměním,budou pro mě mrtví?Tedy chci říct,že sice budu vědět,že jsou naživu…nebo nebudu?Vymažou mi je z paměti?Budu si myslet stejně jako všichni ostatní,že rodiče jsou mrtví?
Chystala jsem se promluvit s Georgem o pozvání Sereny na ples,ale momentálně na to nemám nejmenší náladu.Uháním pryč hned,jakmile je konec.Ke svému štěstí nebo neštěstí vidím,že dneska pro mě přijeli otec i matka.
Nasedám do auta a prásknu dveřmi.
"Špatný večer?"ptá se táta a máma se otáčí na sedadle a věnuje mi tázavý pohled.Normálně nebývám velký vztekloun.Ale myslím,že dneska večer jsem.
"Kdy přesně jste mi hodlali říct,že nás donutí se přestěhovat a kompletně změnit naše životy a navíc to,že musíme umřít?Tedy jako.Oficiálně.Pro ostatní."Tady mi poněkud dochází energie,ale myslím,že pochopili.
"Ach,"říká táta,což je jeho zdržovací taktika pro případy,kdy jde váš rozhovor špatným směrem.
"A že už nikdy neuvidím nikoho ze svých přátel a možná ani vás,podle toho,jestli se rozhodnu pro proměnu nebo ne."
"No…"říká matka,což je její taktika odkládání nevyhnutelného.
"Nemyslíte si,že tahle informace by mohla být užitečná pro moje rozhodování?Jen možná?Třeba jen trošku?"Nevzpomínám si,kdy jsem takhle zuřila naposled.Možná nikdy.Nepřekvapilo by mě,kdyby mi teď začala z uší tryskat pára.
Matka s otcem se dívají na sebe,zatímco já na ně zlostně zírám ze zadního sedadla.Tentokrát je určitě nesundám z háčku.
"Co?"Daří se mi do tohoto slůvka vložit více hněvu než normálně.Moje učitelka rétoriky by na mě byla pyšná.Říkala,že jsem velmi přesvědčivá.
"Je nám to líto."
Nevěřím svým uším. "To je všechno,co k tomu řeknete?"
"Nemáme omluvu,"odpovídá otec. "Asi jsme tě nechtěli nadměrně ovlivňovat ať tím či oním směrem,ale teď vidíme,že to nebylo správné rozhodnutí."
"Je nám to opravdu moc líto,zlato,"dodává matka.
Zhluboka vydechnu a padám zády na opěradlo. "Jeďme domů.Potřebuju chvilku přemýšlet."Otec se beze slova rozjíždí.
Takže v podstatě jde o to,že buď ztratím rodinu,nebo všechno ostatní.Kamarády.Domovské město.Známé.Celý život.Dost zlé bylo už to,když jsem si myslela,že se možná budeme muset přestěhovat do jiné čtvrti.Neexistuje,abych psala Sereně potom,co umřu.Sami zvažte,co by to bylo.Dopisy z onoho světa?
Neumím si představit život bez ní.Ale stejně tak si neumím představit život bez rodiny.Budu úplně sama a možná si je nebudu ani pamatovat.Podobně jako Georg.Nevidím nejmenší šanci na to,že by Upírský sbor hrdlořezů udělal v mém případě nějakou výjimku.
Jediné,co mohu říct,je to,že mi to fakt,ale fakt pije krev.


21:33
Love&Hug: Mino?
MinaMonster: kdo jsi?
Love&Hug: Georg
MinaMonster: hej,co to máš za nick?
Love&Hug: nápad z komiksu,toho jak yeti Hugo drží kačera Duffyho v drtivém láskyplném objetí a dává mu jméno Georg.
Love&Hug: jen tak mimochodem,mám dojem,že jsi dneska na školení nedávála moc pozor.
MinaMonster: to bych řekla.
Love&Hug: jo,myslel jsem,že ti ušlo zadání domácího úkolu
MinaMonster: domácí úkol?
Love&Hug: seznam pro a proti u proměny.musí ho napsat všichni.
MinaMonster: bezva.
Love&Hug: potřebuješ pomoct?
MinaMonster: ne
MinaMonster: ale díky.
Love&Hug: ok,ozvi se,kdyby jo.
MinaMonster: počkej.
MinaMonster: co školní ples?


Dialogové okno bliká tak dlouho,až si myslím,že nadobro odešel od počítače,ale říkám si,že neuškodí,když to zkusím znovu.Možná je jenom někde dál a neslyšel pípnutí.

MinaMonster: pozveš někoho nebo jak?
Už to chci vzdát,když se konečně objevuje jeho odpověď.

Love&Hug: fakt chceš,abych to udělal?
MinaMonster: no jasně!Serena na to čeká.

Další dlouhá pauza.Tak co je,postihla ho náhle křeč zápěstí?

Love&Hug: OK
MinaMonster: prima,ď.jdu znovu ječet na rodiče.
Love&Hug: OK,brou noc.


Kráčím do obývacího pokoje,kde máma s tátou sledují jakýsi další pitomý dokument.Nebo se o to pokoušejí.Když vejdu,oba ke mně zvedají oči.Čekali na mě.To je jisté.
"Chci vědět jednu věc.A tentokrát žádné vytáčky.Myslím to vážně.Dlužíte mi to."Zírám na ně důrazným pohledem,aby pochopili,že jde o zásadní záležitost. "Co chcete,abych udělala?"
"Já -"Otec se podívá na matku a ta přikývne.Ví,že v tomhle případě se nenechám odbýt. "My,tedy…Byli bychom rádi,kdybys podstoupila proměnu.Nechceme riskovat,že tě ztratíme."Otec dlouze vydechne,jako by mu spadla z ramen obrovská tíha.
"Díky,"říkám a vracím se do svého pokoje.Jen ať si chvíli počkají.Tím nechci říct,že už vím,co udělám.Jde tady přece o můj život.
Rozhodnu se pokročit a pouštím se do úkolu zadaného Vlkobabičkou.Možná mi to pomůže.První řádek mého seznamu je snadný:


PRO
-Udržet rodinu pohromadě
-Už nikdy nemuset jíst brokolici,Ani játra.Nebo tofu.
-Žít v podstatě navěky.
-Mít nadpřirozenou sílu.
-Nikdy nenabrat na váze,bez ohledu na to,co jím.Prima!
-Už nikdy nemenstruovat
-Vybrat si úplně nové jméno a identitu(vlastně nevím,jestli je to plus nebo mínus.Může to být obojí.Píšu to i do druhého sloupce)
-Neztrácet paměť
-Muset jednat s idioty jako Raven,ale lidé jako Lorelai nebo Georg to vyvažují.
-Vypadat věčně mladě.

PROTI
-Nikdy už nevidět přátele,zejména Serenu,ale Georga a Lorelai snad ano
-Muset předstírat smrt
-Přestěhovat se někam daleko odtud,jelikož se tady asi nemohu procházet,až mě budou považovat za mrtvou
-Pít krev.Odporné už jen při pouhé představě.Nedostanu do sebe ani ty koktejly z koly a krve,o kterých mi říkal strýc Morty
-Vybrat si úplně nové jméno a identitu
-Serena


Serena je záležitost,která se mi pořád objevuje ve sloupci proti.Celkově však plusy převažují nad mínusy,což jsem jaksi i tušila.Vypadá to,že se musím hlavně rozhodnout v tom,jestli je pro mě důležitější nejlepší kamarádka nebo rodina.Kéž bych už nyní věděla,co si budu myslet za třicet let.Nebo za tři sta.