Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 20

MÝTUS: Upíři žijí věčně.
SKUTEČNOST: Víceméně.Pokud nenaběhnou na kůl.


20

V úterní noc téměř nespím a ve středu ráno se cítím jako přejetá.Něčím s rozměrem menšího tahače a soucitným buldozerem.
Serena je pro mě jako sestra.Nepočítá se tím do rodiny?Víme o sobě všechno - no,jak už jsem řekla,skoro všechno.
Dřív jsem před ní nic netajila.No ano,kromě toho,že moji rodiče jsou upíři.Ale jinak opravdu nic.
Myslím,že všeho ostatního se můžu vzdát,ale nevím,jak se mám vzdát Sereny.
Hrabu se ve stole a snažím se najít jednu z mých nejoblíbenějších fotografií z doby,kdy jsme byly o jarních prázdninách na pláži,úplně samy.Byly to ty nejlepší chvíle ze všech a máme to zachycené na perfektním snímku.Fotka,jaká se podaří jednou za život.Ani jedna nevypadáme tlustě,vlasy jsou v pořádku,usmíváme se a máme otevřené oči.Miluju tu fotku.Takže samozřejmě teď není k nalezení.Napadá mě,že se mi vrátilo štěstí mé dřívější Miny,pokud ta nová Mina vůbec nějaké štěstí měla.
Vtom si vzpomenu,že asi před měsícem jsem Sereně poslala e-mailem kopii té fotky.A jelikož Serena se nikdy neobtěžuje s vyprazdňováním schránky,protože limit skladování je přes deset giga,nepochybuju,že ji tam pořád má.
Otevírám její e-mail(vidíte,že o sobě víme všechno,včetně hesel)a hledám svoji zprávu.
Ale první zpráva,která upoutá můj zrak,není ode mě.Je od Nathana.Sereně.Proč by jí měl posílat email?Že by se jí ptal,jak mě má pozvat na ples?Ptal se jí třeba na moji oblíbenou barvu?
Je mi jasné,že bych to neměla otevírat,ale fakt potřebuju nějakou dobrou zprávu,která by mě trochu rozveselila.A tak kliknu.

Ahoj S!
Jak se máš?ten večer s tebou byl moc fajn.musíme si ho zopakovat ve dvou.netušil jsem,že jsi fanynka donnieho darka,měl jsem to vědět. :) ten film je stejně ujetý jako ty!vtip.
Mimochodem,neměl jsem šanci mluvit s tebou o samotě.napadlo mě,že email je ok.mohl jsem zavolat… ale jsem zbabělec… tak půjdeš na ples se mnou?prosím řekni ano a já zajistím,aby to bylo *super*.
Zdraví nat


A je to.
Číst cizí email asi nebyl dobrý nápad.Nemůžu uvěřit,že mi to Serena udělala!Proč mi neřekla,že Nathan chce jít na školní ples s ní?Klikám na odeslanou poštu,jestli najdu její odpověď.Tady je,hned nahoře.


Ahoj,nate
Moc,opravdu moc ráda bych šla na ples s tebou,ale nemůžu.rozhodně díky,žes mě pozval.na to nikdy nezapomenu.
Promiň Serena.


Hrome.Teď nevím,jestli se cítím líp,nebo hůř.Tak si to shrňme ne?
a)Nathan mě nemá rád tak,jak jsem si myslela.Jak jsem doufala.
b)Nathan má rád Serenu
c)Serena má Nathana také ráda.(Všimli jste si toho "nikdy nezapomenu"?Klišé.)
d)Nepůjdu na ples s Nathanem
e)Serena nepůjde na ples s Nathanem
f)Kruci!Georg se chystá pozvat na ples Serenu,protože jsem ho k tomu donutila
g)A za necelé dva týdny se musím rozhodnout,co udělám s celým zbytkem svého života.


Krátce zvažuji,že vlezu zpátky do postele a už nikdy z ní nevylezu,jenže teď mám na krku dva zmatky,které musím dát do pořádku.Za prvé potřebuju zabránit Georgovi aby pozval Serenu na ples.Rychle se dívám,ale není online,do pytle!To znamená,že ho musím bleskově najít ve škole.Doufám,že je jako všichni kluci a s pozváním nespěchá.Co mu mám pro všechno na světě říct?Hm.O to se budu starat později.
Za druhé musím najít Nathana a sdělit mu,že půjde na ples se Serenou.Jasně,jsem do něho poblázněná už věky a je neuvěřitelně sexy,ale on mě takhle zjevně nebere.A jestli ho má mít nějaká jiná,tak ať je to raději Serena.Kromě toho ho přece odmítla právě kvůli mně.Cítím se jako sliz.Jak se vůbec můžu vzdát tak skvělé kamarádky?Bože,co když teď pozve někoho jako Bethany?To by byl zločin.Snažím se přesvědčit samu sebe,že to neudělá,že na to má příliš mnoho vkusu.Ale u kluků člověk nikdy neví.Někdy s nimi zacloumají pouhá velká prsa.Ne že by Bethany byla nějak příliš vybavená,ale i tak.Musím ho najít co nejdřív a zajistit,aby neudělal nějakou pitomost.
* * *
Nasedám do Serenina mrtvého brouka a v tom mě napadá,že existuje Krok jedna,část A,na což jsem úplně zapomněla.Nechci,aby se Serena cítila provinile,když půjde na školní ples s Nathanem.V tomhle musím být opravdu větší kamarádka.Sice se tím stanu něco jako "vždy jenom družička nevěsty",ale ať.
"Poslyš,přemýšlela jsem o školním plese,"začínám jen tak ledabyle.Uf.Musím si dávat pozor,jinak něco zvětří.
"Jo?Rozhodla ses definitivně pro ty kašmírové šaty?"
"Cože?Ne,přemýšlela jsem,s kým bych na něho ráda šla.Myslím,že bych mohla požádat o doprovod Aubreyho.Toho kluka,o kterém jsem ti vyprávěla."To je naprostá lež,ale ještě jsem neměla příležitost jí říct,jaký kretén se z něho vyvrbil,takže by to měla spolknout.
Serena málem sjede ze silnice,když otáčí hlavu ke mně.Prohrabávám se věcmi ve svém batohu,jako bych něco hledala. "Je docela milý a tak.A opravdu hezký.Ale čím víc ho poznávám,tím víc si myslím,že asi není můj typ,i když je tak sexy.Vsadím se,že Bethany si překousne jazyk,když mě s ním uvidí přicházet."Dávám si dobrý pozor,abych se na ni nepodívala.
"Aha."
Počítám,že tohle ji mohlo dostatečně uklidnit,a tak trávím zbytek cesty plkáním o plesových šatech,přestože pochybuju,že si nějaké obléknu,když moje vyhlídky na doprovod totálně vyschly.
Začala třetí vyučovací hodina a já Georga ani Nathana vůbec nezahlédla.Začínám propadat zoufalství.Georga musím nutně sehnat ještě před obědem.Předstírám záchvat kašle,dokud mě slečna Parryová neposílá ven,abych vyhledala školní ošetřovatelku.Právě včas,jelikož mi hrozí kolaps hrdla.Georg má hodinu matematiky a já mám pro jednou štěstí,protože pan Davis používá učebnu,která má dvoje dveře(jedny vpředu a druhé vzadu)s proskleným oknem.Nakukuju zadními dveřmi dovnitř a vidím Georga.Štestí se mě drží.Sedí v druhé řadě odzadu.Snažím se vydat co nejtišší zvuk tak,aby mě neslyšel pan Davis,ale Georg ano.Dokonce bláznivě mávám.Georg si pochopitelně ničeho nevšimne.Georg si pochopitelně ničeho nevšimne.Zdá se,že je naprosto pohroužen do výpočtů.Šprt!Ale konečně mě uvidí Martin Felder a já mu pantomimicky naznačuju,aby na mě upozornil Georga.Po prvním nezdařeném pokusu(Martin zřejmě špatně pochopil moje gesta a napodobuje pádlování,jako bych ho žádala o projížďku na loďce)mě Georg konečně vidí a dovoluje se na toaletu.
"Co se děje?"ptá se.
"Nepozvals ještě Serenu na ples,že ne?"
"Ne."Dívá se na mě zvláštním pohledem. "Chtěl bych to udělat u oběda,pokud ti to tak vyhovuje."
Počítám,že bez rozpaků se z toho stejně nedostanu,tak to říkám parovinu. "Nedělej to."Doufám,že jsem nezranila jeho city.Mám úplně stejný pocit,jako bych žádala o vrácení nějakého dárku.Tedy v mém případě vlastního požadavku.Hrozné.
"Tak jo,"přikyvuje.Tváří se sice zmateně,ale ne příliš ublíženě.
"Díky,"říkám,krátce ho obejmu a vydávám se ke knihovně,protože Nathan má v tuhle hodinu samostudium.V podobných případech možná platí,že čím méně se řekne,tím lépe.
"Ahoj,"volá ještě za mnou Georg.
Nathana vidím hned po vstupu do knihovny.Sedí u stolu ve čtenářské části.Ale než tam stačím zamířit,paní Rezedová,knihovnice a hlídací pes studovny,se mě ptá,co tady dělám.
"Já,ehm,potřebuju se na něco podívat do jedné knihy."
Jasně,jsem fakt šikula.
"Do které knihy?"
Sakra.Rychle hrabu v paměti titul nějaké knihy,která neobsahuje sex teenagerů. "Víte,je to něco o správných návycích,nemůžu si vzpomenout na název."Nejasně se pamatuju,že matka četla něco takového,když se pustila do sebevzdělávání.
"Aha,"říká paní Rezedová. "Asi máš na mysli Sedm návyků skutečně efektivních lidí."
"Ano,to je ono!"
"Výborně,"přikyvuje spokojeně.Pokud paní Rezedová miluje něco ještě více než přistihnout vás při něčem,co nemáte dělat,pak je to právě pochopení,jakou knihu potřebujete.
"Tu najdeš v té svépomocné sekci vpravo.Mám ti vyhledat katalogové číslo?"
"Ne,to není třeba.Určitě ji dokážu najít."Páni.Bleskově vyrážím do příslušné sekce,než vyrukuje s nějakou další otázkou.
Nathan mi nenápadně mává.Naštěstí nikdo nesedí natolik blízko,aby slyšet to,co bude kompletně ponižující debata.Přistupuju k regálu hned za ním a tvářím se,že hledám těch Sedm návyků.
"Poslyš,Nathane,"šeptám.
Zvedá knihu před sebe tak,aby mu zakrývala dolní polovinu obličeje.Příšerná paní Rezedová tak neuvidí,že spolu mluvíme.Prakticky cítím její pichlavé oči v zádech. "Co děláš v knihovně?"
"Musím s tebou mluvit.O Sereně."Jedna moje část nemůže uvěřit tomu,co se chystám udělat.V osmé třídě jsem před usnutím líbala Nathanovu fotku ve školní ročence.
"Proč?"Zní trochu zaskočeně.
"Musíš ji znovu pozvat na školní ples."
"Už řekla ne."
Vytahuju jakou si knihu a listuju v ní,aby to vypadalo,že něco hledám. "Tentokrát odpoví ano."
"No,já nevím.Proč by předtím říkala ne?"
Bože.Proč kluci všechno tak komplikují?Snažím se vymyslet nějakou přijatelnou historku,jenž můj mozek nic nenabízí.Asi se vyčerpal snahou vymyslet název nějaké knihy.A tak volím pravdu.
"Kvůli mně.Věděla,že se mi líbíš,proto tě odmítla.Nechtěla ranit moje city."
Nathan se téměř otáčí,ale zavčas se vzpamatuje.Zalétám pohledem k paní Reedové.Vypadá,že je připravená kdykoliv vyrazit.
"Nevěděl jsem,že se ti líbím,"říká pomalu Nathan.
"To nic."Vracím knihu zpátky - bylo to něco o tom,že máme být hrdé na svá ňadra nebo co - a vytahuju další. "To není tvoje chyba.Ale pozveš ji znovu?"
"Jasně.Jsi si jistá,že odpoví ano?"
"Jednoduše neber ne jako odpověď,"říkám. "Vím,že tě má ráda."
"Tak jo,"souhlasí Nathan a ještě dodává. "Mino,je mi to fakt líto.Nechtěl jsem vstoupit mezi vás dvě nebo něco takového."
Ach jo.Vidíte,jak je slušný?Opravdu si neuvědomuje,že tím je to ještě těžší a ne lehčí?Já klukům vážně nikdy neporozumím.
"Nic se nestalo,"prohlašuju zvesela. "Uvidíme se později!"Hasím si to k paní Reedové i s knihou vytaženou z regálu dříve,než upadnu do ještě větších rozpaků,než v jakých už jsem.
"Rozhodla jsem se raději pro tuhle,"oznamuju jí.
"Jak přežít těhotenství v mladistvém věku:Vaše možnosti,sny a rozhodnutí?"Paní Rezedová se tváří pobouřeně.Šmarjájosef,měla jsem se podívat na titul,než jsem jí knihu podala.Teď si bude o mně myslet,že jsem nezodpovědná těhotná coura.Proč ksakru mají v naší škole tuhle knihu?Myslím,že letos byla na škole jen jedna zbouchnutá holka,a ta nebyla zrovna velká čtenářka,jestli víte,co tím míním.
"Ehm,to je pro moji kamarádku,"vykrucuju se chabě.
Zaznamenává moji půjčku a podává mi knihu zpátky.
"Víš,"říká tím nejpřívětivějším tónem,jaký jsem u ní kdy slyšela, "pokud si potřebuješ s někým promluvit…"
Bože.Lituje mě dokonce i paní Rezedová. "Díky,"odpovídám a popadnu knihu z pultu.Doufám,že považuje moje rudé tváře za projev vděčnosti. "Já,ehm,musím se vrátit do třídy."Probíhám dveřmi a stihnu to do šatny na konci chodby ještě před totálním zhroucením.Nezbývá mi než věřit,že paní Rezedová není velká drbna.Schovávám knihu do svojí skříňky a vracím se do učebny.


PROČ MI FAKT PIJOU KREV
1.Nathan má rád Serenu.Opravdu rád.Tak rád,že pozval na školní ples ji a ne mně.
2.Asi na ten ples vůbec nepůjdu.Takže tolik k sexy šatům.
3.Serena se mi vůbec nezmínila,že ji Nathan pozval nebo že ho má ráda.Jak mohla?Já jí říkam všechno.No dobře,skoro všechno.Ale to Serena neví.Zatím ví pouze to,že jí říkám všechno.
4.A Georg mě pravděpodobně považuje za idiotku.
5.Jsem idiotka
6.A knihovnice si myslí,že jsem těhotná.Jako by to bylo vůbec možné.Bože,doufám,že nebude telefonovat mojí mámě.