Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 22

MÝTUS: Česnek odpuzuje upíry.
SKUTEČNOST: Zkuste to říct mému otci.


22

Pátek je po traumaticky traumatickém čtvrtku naprosto obyčejný.Georga vidím třikrát(na chodbě mezi druhou a třetí vyučovací hodinou,u oběda a před hodinou se slečnou Pisklounovou).O včerejším polibku na čelo se nezmiňuje,a ani ho nezopakuje.Serena přijímá moji novinku,že jdu na ples s Georgem,bez sebemenší reakce,což mě docela šokuje.Co je?Že by ho nikdy neměla ráda?Domlouváme si schůzku na víkend ke společnému nákupu oblečení,jelikož jsme s přípravami na ples žalostně pozadu.(Nathan znovu pozval Serenu a ta mu odpověděla ano.)
Serena mě vysazuje u domu s doznáním,že jde dneska večer s Nathanem na rande - opravdové rande.Tváří se dost rozpačitě.Hraju si na dobrou kamarádku.
"Bezva!Zkus pořídit fotku a pošli mi ji e-mailem,ať vidím,jak vám to ve městě slušelo!"
Nemá tušení,jak moc dobrou kamarádku ve mně má,ale nehodlám jí to říct.
Soudím,že tohle si zasluhuje přinejmenším velkou misku zmrzliny,a tak mířím do kuchyně,ale když mám ruku na držadle chladničky,otec mě zastavuje.
"Dneska žádné mlsání,"hřímá svým nejotcovštějším hlasem.(Občas bych přísahala,že si to natrénoval.) "Jdeme na večeři do restaurace!"
Tak to je velká novina.Nechodíme jíst někam ven příliš často.Rodiče jídlo nepotřebují,takže se dokonce ani moc neobtěžují s vařením.Většinou si musím připravit něco sama(matka mi nedovoluje cpát se pouze sušenkami,což mě štve).Tudíž jít se najíst někam do restaurace jim vždycky připadá jako vyhazování peněz.
"K jaké příležitosti?"
"Jenom proto,že moje malá holčička stojí před největším rozhodnutím svého života."Srdečně mě objímá a sází mi na tvář vlhkou pusu.Slabota.
"Prostě nás napadlo,že to bude hezká rodinná příležitost,"dodává matka,která vychází z kuchyně v jedněch ze svých nejlepších šatů.Otec je dokonce v obleku.
"Páni.Asi se raději převléknu,"poznamenávám.Matka s otcem se usmívají jako šťastní rodiče a pobízejí mě,ať jdu nahoru.Říkám si,že z toho dělají přímo drama.
Otevírám dveře svého pokoje a vidím na posteli dárek.Tak to se musejí cítit hodněprovinile.No,nepatřím k těm,kteří by nevyhověli rodičům,proto se rozhodnu,že ho rozbalím.
Nejdříve otevírám obálku.



Milá Mino,
Chceme,abys věděla,že tě milujeme a že najdeme nějakou cestu,jak udržet naši rodinu pohromadě,bez ohledu na to,jak se rozhodneš.
S láskou
Máma a táta
P.S.
Neboj se,to není dárek k narozeninám.Jenom něco malého navíc.



P.S. je určitě od mámy.Věděla,že to bude moje první myšlenka.Jenže mojí první myšlenkou bylo spíše "och".Fakt mám skvělé rodiče.Ale z toho,co řekl strýc Morty,a čím hrozila Vlkobabička,je mi jasné,že udržet rodinu pohromadě bez mé proměny nebude vůbec snadné.Otevírám balík.Uvnitř jsou bombové šaty od Elly Mossové.Terno!Nevzpomínám si,kdy rodiče vybrali něco takového,co bych opravdu mohla nosit!Vsadím se,že táta málem dostal záchvat,když máma přinesla domů(musela to být ona,kdo je koupil - táta je na nakupování alergický) a uviděl ten výstřih,nemluvě cenovku.Musejí se fakt cítit provinile.
Oblékám si je a trochu poopravím makeup(s ním jsem si dala práci už ráno,takže to nepotrvá dlouho)a scházím tanečním krokem ze schodů.
První mě vidí máma a spokojeně se usmívá. "Líbí se ti?"
"Miluju je!"Mocně ji objímám a také tátu,když vejde do místnosti.Musím říct,že se hodně snaží,opravdu se snaží,aby nic nepoznamenal,protože se dívá všude,jenom ne na můj výstřih.Což je dobře.Je to přece můj otec ne?Nechci,aby si mě podrobně prohlížel.
"A kam vlastně jdeme?"
"Nechala jsem to na tvém otci,"sděluje máma.
Aha.To znamená jediné:italská restaurace.Můj otec se může umlátit po česneku.Takže tolik k tomu mýtu ,že česnek odpuzuje upíry!Naprostý výmysl.Otec se ho nemůže nasytit.Pokukd mohu zatím soudit,tak jediné,co ho odpuzuje je brukev.
"Jdeme do Strozzapreti's"oznamuje pyšně.
"Úžasné!"Strozzapreti's je jedna z nejhezčích italských restaurací ve městě.Táta dneska večer vyplázne pěknou sumičku peněz.Dovolte mi říct,že to je opravdu vzácnost.Jelikož je účetní,tak utrácení je pro něj ta nejméně oblíbená věc.
Ve Strozzapreti's to vypadá téměř tak,jak jsem očekávala.
Tlumené osvětlení,v rohu pianista hrající náladovou italskou hudbu,na každém stole svíčky a květiny.Obsluhuje nás číšník jménem Antonio.
"A co si dá naše krásná mladá dáma?"Páni,kdyby Aubrey měl ke svému vzhledu i tento přízvuk,mohla bych do něj být ještě pořád paf.No,pravděpodobně ne,ale možné to je.
"Dám si houbové rizoto,prosím."Miluju houby.Je to stejné jako tátova obliba česneku,ale bez těch druhotných účinků.Nechápu,jak máma může otce po italském jídle vůbec líbat.Zejména s tím super čichem.
Jakmile číšník zmizí,táta se natáhne a stiskne mi ruku.
"Mino,to co jsem napsali v přání,myslíme naprosto vážně,"říká. "Ať to bude jakkoliv,najdeme cestu."
"Opravdu nechceme ovlivňovat tvoje rozhodnutí,"dodává máma.
"Neurazte se,"přerušuju je, "ale je téměř nemožné,abyste mě neovlivnili.Jste přece moje rodina."Oba se na to tváří poněkud zkroušeně,jako by selhali v nějakém velkém rodičovském testu. "Ale netrapte se.Rozhodnu se správně.Slibuju."To je poněkud povzbudí,a když nám přinesou hlavní chod,otec se rozveselí.V čase podávání dezertu už je v česnekovém nebi.
Večeře jen ve třech je opravdu příjemná.Táta je docela zábavný chlapík,když se uvolní(největší zásluhu na tom má víno;zpátky bude muset řídit máma),a máma má slušnou zásobu historek.Vím,že mnoho teenagerů se nemůže dočkat,až vypadne po střední škole z domu,ale moji rodiče nejsou špatní.Asi bych měla být kritičtější,jenže nejsem.Jsou prostě bezva.
A umí pouhou myšlenkou prodloužit špičáky o dva a půl centimetru.Kolik rodičů to dokáže?Jednu dobu jsem si myslela,že je to ta nejúžasnější věc ze všech,a nutila jsem matku,aby to pořád předváděla.Tohle je jeden z mála speciálních efektů v upírských filmech,který se nerozchází s pravdou.Je to fakt bomba.
Mám pocit,že bych měla sejmout břímě z jejich ramen a proměnit se.Jenže to není tak snadné.Jednoduše nevím,co udělat se Serenou.A nemyslím si,že je vhodné,abych se jich na to zeptala.Stačí pomyslet na všechny věci,jichž se za ty roky kvůli mně vzdali.