MÝTUS: Upíry popálí svěcená voda.
SKUTEČNOST: Naprostá pitomost…vždyť je to voda.Sice posvěcená,ale i tak.
23
Nakupování plesových šatů proběhlo obdivuhodně dobře.Vlastně celkově mi nakupování zas tak nevadí;obvykle je docela fajn,až na:
a)Nakupování plavek.A než mě někdo začnete poučovat,tak ano,vím,že jsem hodně hubená.To však ještě neznamená,že koupit plavky je snazší.Jaksi vždycky skončím u takových,které mi buď stlačují ňadra tak,že vypadám na dvanáct,nebo u příliš atraktivních,kdy mám prsa až pod bradou.Víte,co mám na mysli.
b)Nakupování spodního prádla.Nejde o to,že by mi současné prádlo způsobovalo nějaký problém,ale o fakt,že pokaždé a myslím tím opravdu pokaždé,narazím při tomto nákupu na některého kluka ze školy.Děsí mě,že takový Tim Mathis zná barvu mých kalhotek.Samozřejmě že se jich můžu zeptat,co ksakru dělají v dámském oddělení prádla,jenže obyčejně jsem příliš zaneprázdněná snahou schovat ty krajkové věci dříve,než si je stihnou pořádně prohlédnout.
c)Nakupování ve WalMartech.Nesnáším vzhled prodejen,které připomínají skladiště,ani ty stupidní uniformy,které musejí nosit jejich zaměstnanci.Stydím se místo nich.
V každém případě mám hezké šaty,i když stojany byly hodně přebrané.Jsou limetkově zelené,což zní dost příšerně,ale jdou dobře k barvě mých vlasů.
Tak teď si zřejmě myslíte,že všechno je pohlednicově perfektní,že ano?Mám bezvadné šaty,mám partnera(tedy přinejmenším doprovod),moje nejlepší kamarádka je štěstím bez sebe….Jenže já nedokážu myslet na nic jiného,než na vražedně se blížící termín,který mi visí nad hlavou.
V jedné minutě vím,co udělám,a v další ne.Být krvežíznivá pijavice,či nebýt?V hlavě jako by se mi promítal nějaký béčkový film.Hleďte,ohromující upírská dívka!Trávím sobotu,neděli a pondělí chozením tam a zpátky,doslova.Cítím se jako pingpongový míček.Starý život versus nový.Rodina versus nejlepší kamarádka.Budou matka s otcem opravdu schopni dát věci do pořádku,když se neproměním?Při pondělní večerní schůzce nad úkoly si Serena i ve svém šťastném omámení Nathanem konečně všímá,že něco není v pořádku.
Hodí po mně polštář a zasáhne mě přímo do obličeje. "Co je s tebou,holka?Myslím,že čteš stejnou stránku už nejmíň popadesáté."
Odkládám svůj výtisk Draculy.Musím říct,že mi v mém rozhodování ani trochu nepomáhá. "Možná po šedesáté,"odpovídám.
"Tak co se děje?V poslední době nejsi ve své kůži."Na chvíli klopí oči. "Opravdu nejsi naštvaná na mě a Nathana?"
"Vůbec ne,"Hodím po ní polštář zpátky.Úspěšný zásah. "Naopak,jsem ráda,že jsi šťastná."
Usmívá se. "Jsem tak šťastná,až je to směšné."
"To mi povídej."Hodila bych po ní dalším polštářem,kdybych nějaký měla.Je fakt bezva,vidět ji takhle šťastnou,ale současně mě to svým způsobem dopaluje,když sama jsem v takové krizi.
"Tak jak…řekneš mi,jaký máš problém,nebo to musím z tebe vypáčit násilím?"
"Násilím?"
"Něco mě určitě brzy napadne."Výhružně na mě mává polštářem.
Normálně bych se tomu zasmála.Normálně bych jí už dávno řekla,co mě trápí,a teď bych se cítila dobře.Normálně ale nemusím rozhodovat o celém svém životě.Tentokrát jenom sedím a hledím dolů na knihu.
Serena háže polštář.A další.Potom se na mě vrhá,sráží mě na zem a svírá pažemi.I když je menší a drobnější,když zaútočí tak ji nikdy nepodceňujte.
"Děvče,"říká svým nejlepším hlasem Umy Thurmanové v roli nevěsty(což jí jde moc dobře,ale v gotik stylu to bylo mnohem působivější), "jsem tvoje nejlepší kamarádka.Můžeš mi říct všechno.Takže v čem je tvůj problém?"
Domnívám se,že právě tohle je důvod,proč Rada nedůvěřuje lidem,protože se totálně přestávám ovládat a vyklopím jí úplně všechno:upírští rodiče,nutnost volby,nerozhodnost,bla,bla,bla.V pozadí tiše hrají housle.
Serena mě pouští a sedá si na paty. "Tvoji rodiče jsou upíři?"Dívá se na mě,jako kdybych se kompletně zbláznila. "Bob?Marianna?Nikdy."Bere můj výtisk Draculy a háže ho na druhý konec pokoje. "Myslím,že jsi studovala příliš pilně."
Uvědomuju si,že Serena mi vůbec nevěří.Takovou reakci jsem rozhodně nečekala.
"Opravdu jsou upíři!A já se musím rozhodnout,jestli jím chci být taky.Do konce tohoto týdne!"Měla bych opravdu,ale opravdu zmlknout,jenže to,jak se tváří,když jsem jí odhalila celou duši,mě rozzruší.Chci říct,že je přece moje nejlepší kamarádka,tak by mě měla podržet v dobrém i zlém.A věřte mi,že i v případě,když říkám věci,které zní naprosto šíleně.
"Vážně Mino,musíš se uklidnit a dát si pauzu od celého Draculy."
"Já mluvím vážně.Podívej se na tohle!"Vytahuju poznámkový blok z upírského školení a hážu jí ho do klína.
Listuje v něm s opařeným výrazem ve tváři.Začínám přemýšlet o svém selhání.Jestli fakt mají tu upírskou jednotku rychlého nasazení,která dohlíží na nováčky,tak jsem mrtvá.Kradmo se podívám oknem,ale nikoho nevidím.Alespoň myslím.Přesto zatahuju závěsy.Vlkobabička tvrdila,že mě budou sledovat.Co když to mínila doslova?
"To nic,"říkám.Vyrvu jí blok z rukou a strkám ho zpátky do batohu. "Jenom jsem žertovala.Cha,cha.Zapomeň,že jsem něco řekla."
"Jo jasně,"odpovídá Serena. "Znám tě.Nežertuješ,viď?"Proč jsi mi to ještě neřekla?Jak dlouho jsou upíry?"
"Odedávna,"vyhrknu.Opřu se a zírám ke stropu.Takže konečně mi věří.Snad.
"Odedávna?Myslíš jako úplně odedávna?Páni."
"No,ne jako od středověku nebo tak.Upíry jsou od mého narození.Tedy táta o něco předtím a máma hned po něm."
"Páni,"opakuje Serena. "Tak v čem je potíž?Proč neskáčeš radostí a neříkáš ,hrome ano,budu žít věčně',"
"Kvůli tobě,"odpovídám.To je přesně to,oč tu jde.
"Kvůli mně?Co jsem udělala?"
"Jestli se proměním,musíme všichni předstírat smrt.Odstěhujeme se a budeme žít pod novou identitou."
"Jasně,to už vím.Ale ti,co vám to přikazují,vás k tomu přece nemůžou donutit."
"Ale můžou.Neznáš je.Upírský sbor hrdlořezů.Můžou cokoliv.Jsou něco jako Národní bezpečnostní agentura,FBI nebo CIA.Ale s velkými tesáky."
"Mino,dokázal nás už někdo rozdělit?Prostě se proměníš,nebo jak tomu říkáš.Já napláču na tvém pohřbu kbelík slz,chvilku vyčkáme a potom mi pošleš novou adresu.nemůžou tě přece hlídat věčně."
"No,technicky ano."Chci říct,že jde přece o upíry.Věčnost je relativní.
Odfrkne si. "Fakt si myslíš,že na tebe nasadí stálého agenta tajné služby nebo něco takového?Vrať se na zem.Mám tě moc ráda,ale takhle důležitá rozhodně nejsi.Kromě toho se přece po ukončení střední školy chystáš na svoji velkou pouť po Evropě a já půjdu rovnou na univerzitu v Berkeley nebo Davisu.Vždycky jsme věděly,že se v určité chvíli budeme muset rozdělit.Ale to neznamená,že se užnikdy neuvidíme."
V mozku mi náhle svitne inspirace.Jak je možné,že mě to ještě nenapadlo? "Co kdyby ses proměnila i ty?Neříkalas zrovna minulý týden,že bys chtěla být upírkou?"
Chvíli o tom přemýšlí,ale pak vrtí hlavou.Zjevně nemá s rozhodováním takové problémy jako já. "Před měsícem možná.Ale teď…"
"Nathan?"
"Ano."
O tom se s ní nemůžu přít.Možná bych odpověděla stejně,kdyby měl Nathan zájem o mě.
"Opravdu to dokážeš uchovat v tajnosti?Neříct to nikomu?A myslím tím opravdu nikomu.Protože jestli to uděláš,půjdou po tobě a vymažou ti paměť.Víš,že jsou toho schopni."
"Zvládnu to,"prohlašuje Serena. "Jsem rozená herečka.Nebyla jsem snad skvělá lady Mackbeth?"
"Bez komentáře."
Serena mě znovu praští polštářem,což bych na jejím místě udělala také.
"Díky,"říkám a ona mě obejme,protože ví,že nemám na mysli ten polštář.