Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 24

MÝTUS: Upíři jsou nemrtví.
SKUTEČNOST: Ano.Ale dobrým způsobem.



24

Úterní upírské sezení(moje sedmé,pokud někdo chce mít přehled)je poslední.Po něm už bude všechno jenom na nás.Tedy na nás a těch přesídlovacích specialistech.Už žádná Vlkobabička.Nemůžu říct,že se mi po ní bude stýskat.
No,možná trochu.Téměř všichni přicházíme brzy,vyjma Aubreyho(toho jsem neviděla od fiaska u Melmanové)a Raven,která nepochybně chystá velkolepý vstup.Jsme docela zticha.Přemýšlíme o Velkém rozhodnutí.Přísahám,že byste mohli v místnosti zapálit bombu a nikdo by si toho nevšiml.Mimochodem,co se stane upírům při výbuchu boby?Mohou se z toho vyléčit?Myslím,že na tom ani nezáleží.Moje vyhlídky na nějaký zásah bombou jsou poměrně malé.Jedině že by se je naučila vyrábět Raven.
"jdete do toho všichni?"Linda je jediná,kdo vypadá spíše vzrušeně než zdrceně.Oči jí jenom září.
"Já ano,"říká Georg.Pořá se nevyjádřil k celé záležitosti s plesem,pouze mi oznámil nezbytné údaje o své proměně,jako čas a název restaurace.Zeptal se mě jenom na to,jakou barvu budou mít moje šaty.Jsme domluveni,že se sejdeme s Nathanem a Serenou na Francouzském náměstí,než se vydáme do plesového sálu holetu Hyatt.Díkybohu škola letos sehnala dost prostředků a nemusí pořádat ples v tělocvičně.
"Já rovněž,"připojuje se Lorelai a několik dalších kývne hlavou.Já mlčím.Stále mám pochybnosti a nejsem ochotná o tom mluvit.
Lindě to neunikne a obrací se na mě.
"Ty ještě nevíš?"ptá se.Vyslovuje to nevěřícným tónem,jako by nemohla pochopit,že někdo s proměnou váhá,když upírství je nejlepší věc hned po nakrájeném chlebu,samolepících známkách a iPodech.
"Pořád zvažuju."Krčím rameny.
Vlkobabička vchází dovnitř doprovázena klapotem pevných pěticentimetrových podpatků. "Takže,"dovolává se naší pozornosti, "mám pro vás několik oznámení a posledních informací."
"Pár lidí ještě chybí,"upozorňuje Linda.Nepochybuju,že chce mít jistotu,aby všichni dostali šanci stát se nejlepším tvorem na zemi.
Vlkobabička se rozhlédne a popotáhne. "Ne,nechybí,"říká. "Tato záležitost bude součástí mých oznámení."
Po jejích slovech se usazujeme na místa a okamžitě ztichneme.zdá se,že to bude zajímavé.
"Aubrey mě kontaktoval minulý týden a sdělil mi,že se rozhodl nepokračovat v cestě k proměně."
Tak po tomhle zazní sborové zalapání po dechu.Kdyby se mě někdo zeptal,přísahala bych,že se promění.Ale možná ho vystrašila Harriet Neomanová.Vím,že mě ano.
"Řekl proč?"vykoktám.
"Něco ve smyslu,že věci nejsou takové,jak se domníval.Zřejmě podlehl nějakým fantastickým mýtům,což je přesný důvod,proč jste museli projít tímto školením.V každém případě jeho situace je již vyřešená.Chtěla jsem vám to sdělit pouze proto,že pokud ho někdy potkáte,buďte připraveni na to,že si vás nebude pamatovat."Některým lidem s delším vedením chvíli trvá,než jim to dojde.
"A co Raven?"ptá se Linda
Rileyová vůbec nepohlédne směrem k ní a ani nepředstírá snahu odpovědět. "Dnes si promluvím s každým z vás samostatně.Začnu s Lorelai."Ukazuje na roztleskávačku,která zbledne jako stěna a následuje Vlkobabičku do přilehlé malé kanceláře.
"Zajímalo by mě,co je s Raven,"stěžuje si smutně Linda.
"Asi nechce,abychom to věděli,"poznamenává Georg.
"Osobně nemůžu říct,že by mi chyběla."
S tím můžu jenom souhlasit,ale je fakt divné,že stará Rileyová vůbec nereagovala na Lindinu otázku.Napadá mě,jestli s ní strýc Morty nemluvil o naší menší roztržce.Nebo má nějaký důvod,aby Lindu zcela ignorovala?
Lorelai se po nějaké chvíli vrací.V obličeji má trochu víc bravy a sedá si s výrazným oddechnutím.Pochopitelně se všichni shlukujeme kolem ní(kromě Lindy,která je další na řadě).
"Nebylo to nic hrozného,"ujišťuje nás Lorelai. "Položila mi jenom pár otázek.Nic divného.Jenom se ujišťuje,že to skutečně chceme udělat."
Aha.Tak tohle není tak zlé.Vlastně jsem čekala něco víc.Nevím co,prostě něco.
Po Lindě (vychází spokojená jako vždycky)jdu na pohovor já.Vcházím dovnitř a sedám si.Vlkobabičce se jaksi podařilo narvat do malé místnůstky stůl a dvě židle.
"Nechá vás pozdravovat strýc Morty,"říkám jí.Ne že by to udělal.Prostě je mi jasné,že ji to naštve,a mám z toho perverzní radost.
"Ano?"Pokouší se o úsměv. "To je milé."Hehehe. "Moje první otázka tedy zní,jestli ses už rozhodla,co uděláš?"
Takže jdeme rovnou na věc,co? "Myslím,že ano."
"Myslíš?"
"Ano,"prohlašuju,co nejpřesvědčivěji dokážu. "Už jsem se rozhodla."
Pokyvuje.Soudím,že prvním testem jsem prošla a že další otázkou bude,jaké je moje rozhodnutí.Ale překvapí mě.
"Proč?"
Proč?Co proč?Neumím si představit,co tím míní.Proč jsem se rozhodla?No přece proto,že to po mně chcete.
"Myslíte,jako proč jsem zvolila to,co jsem zvolila?"
"Ano.Co tě přimělo k rozhodnutí vydat se zvolenou cestou?"přikývne.
Hlavou se mi žene spousta věcí,ale rozhodně nemohu zmínit žádný ze Sereniných důvodů.
"Protože je to pro mě správné,"odpovídám konečně.To je ta nečestnější odpověď,jaká mě napadá.Kdoví,možná že kromě té kontroly tepu má i schopnost detektoru lži.
Nic bych za to nedala.Pokývne,usměje se(tentokrát jaksi opravdově)a podává mi potvrzení o absolvování skolení(v duchu se opět musím ptát,jestli tihle lidé někdy slyšeli o "průběžné evidenci").Navrch přidává další sadu formulářů,které musím vyplnit pro zadokumentování mého rozhodnutí a schválení mé žádosti Radou či jakýsi podobný byrokratický nesmysl.Mohu jít.
Ale než to udělám,neubráním se poslední otázce: "Říkal vám strýc Morty něco o Raven a Černých pařátech?To proto tady Raven není?"
Znovu se mračí. "Ano,mluvil se mnou.A ano,je to jeden z důvodů,proč tady není.Obávám se,že víc ti říct nemohu."
Přikyvuju.Určitě existují věci,o nichž je lepší nevědět.
Když vylezu z malé kanceláře,vidím,že Herr General (z Upírského sboru hrdlořezů)se vrátila a nyní vážně hovoří s Lindou v rohu místnosti.
"Co to má být?"ptám se Georga.
Pokrčí rameny. "Myslím,že se snaží zrekrutovat Lindu."
"Lindu?Jako co?Dělovou kouli?"I kdyby se Lindě podařilo shodit dvě třetiny své tělesné váhy,rozhodně z nebude štíhlá,zlá bojovná mašina.Neumím si ji představit ve vojenské uniformě.Jenže možná že upíři ani žádnou nenosí.
"Netuším.Ale vypadá to,že má zájem."Pravda.Linda má na tváři svůj široký,potrhlý úsměv.No dobře,kdyby mě posedl nějaký amok,asi bych se mnohem raději setkala s Lindou než s někým jako Vlkobabička.Jenže člověk nikdy neví.Možná je pod tím pláštíkem holky ze sousedství opravdu ničemná.Má vražedný stisk ruky.