Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 28

MÝTUS: Upírství vám změní život
SKUTEČNOST: No,tak to teprve zjistíme,ne?


28

Zmínila jsem se,že den následující po plesu jsou moje narozeniny,takže celý večer je o to mimořádnější?Georg a já ho vítáme na pláži,kde se procházíme přílivem.(Já střevíčky s vysokými podpatky v ruce,přes rameno jeho plášť,on se zutými botami i ponožkami,nohavice vyrolované.A samozřejmě se objímáme pažemi kolem pasu.)Nathan se Serenou se rozhodli pro dlouhou projížďku a já nemůžu říct,že by mi vadilo,když mám Georga jenom pro sebe.O jeho proměně a rodičích jsme až dosud vůbec nemluvili.Já hlavně proto,že jsem nechtěla pokazit náladu,a v přítomnosti Nathana to stejně ani nebylo možné.Ale teď je docela vhodná doba.
"Jsi v pořádku?Myslím kvůli té záležitosti s rodiči."
"Ano,"odpovídá Georg. "Momentálně je opravdu nechci vidět,ale vím,že jednou budu muset.Jsou moje rodina.To je důležitá věc.Ale chci tomu dát čas."
Přikyvuju.Má pravdu.Rodina je opravdu ta nejdůležitější věc.Samozřejmě že definici rodiny je možné rozšířit i na přátele,na nichž vám záleží.Serena je součástí mojí rodiny celé roky.A nyní i Georg.
"Nelituješ svojí proměny,že ne?"
Tváří se překvapeně. "Proč bych měl?"
"No,rozhodl ses pro ni především proto,že jsi neměl rodinu.A teď…"
"Rozhodně nelituju.Kromě toho nebýt Vlkobabičky a upírského školení,tak bych se s tebou vůbec nepotkal."
Tak v tom se s ním nemůžu přít.Jednoduše ho obejmu kolem pasu o něco pevněji.
Nacházíme si hezké místo k sezení a díváme se na vlny.Georg to dokonce předvídal a zval s sebou deku,abychom se měli na co posadit.Pokládá paži kolem mých ramen a já se o něho opírám.Vzpomínám na polibek při hře na pravdu a odvahu(vlastně ho nemůžu dostat z hlavy).
Knihovnice paní Rezedová mě celou dobu sledovala ostřížím zrakem.
"Takže," - daří se mi dostat ze sebe - "jak se cítíš?"
"Teď?Skvěle."Přitáhne si mě těsněji k sobě a něžně mě líbá na čelo.Rozhodně odpověď za jedna plus,ale tohle jsem neměla na mysli.V každém případě pociťuju senzační chvění v žaludku.
"Ne,myslím po proměně.Bolelo to?"
"Ach,"vzdychne a zasměje se(stupeň tři a půl na jeho škále smíchu). "Ne,vůbec ne.Spíše to bylo příjemné.Ale neprobíhá to tak rychle,jak se zdá.Ještě pořád se ve mně něco děje.Je to trochu divný pocit,ale určitě to nebolí.V žádném případě,ale nepij nic s bublinkami."
"Proč?"
"Prostě to nedělej.Věř mi."
Směju se a kradmo ho líbám na tvář.Na rty zatím nemám odvahu,ale určitě se k nim dopracuju.
"Jsi tedy rozhodnutá,je to tak?"
"Ano,"potvrzuju.
"A?"
"A…vydrž chviličku,ano?"Pokývne.Volám mobilem matce a otci a říkám jim,ať přijedou co nejrychleji na pláž a pokusí se sem dostat i strýce Mortyho.
"Co to organizuješ?"Přinejmenším se netváří,že by mu moje pozvání vetřelců vadilo.Není zrovna běžné,aby dívka žádala rodiče,ať za ní přijdou na rande na pláži.
"Uvidíš."Odhaduju,že máme dobrých deset až dvacet minut,než se sem dostanou,proto se rozhoduju být odvážná.Nakláním se a líbám ho.Na rty.
Ach bože.To je vše,co můžu říct.
Rodiče přijíždějí velmi brzy(zatraceně brzy)a strýc Morty hned za nimi.
"Všechno v pořádku?"To se samozřejmě ptá otec,připravený použít kung fu.Bleskově si prohlédnu Georga,jestli nemá na tváři stopy rtěnky,ale nic nevidím.Neuvěřitelné.
"Naprostém.Jenom jsem tady chtěla mít lidi,kteří jsou pro mě důležití.Dneska mám přece narozeniny a už jsem se rozhodla."
Otec se tváří dost nervózně,ale ostatní zachovávají klid.Georg mi tiskne ruku.Pořád cítím jeho rty na svých a dovolte mi říct,že je to bezvadný pocit.
Nadechuju se. "Chci to udělat,"oznamuju. "Neumím si představit,že bych byla mezi vámi jediná,kdo není krvežíznivý noční plížil."
Následuje mnoho objetí a smíchu.Zdá se,že tátovi se nesmírně ulevilo,a mámu jsem neviděla takhle šťastnou celé věky.
"Věděl jsem,že to uděláš,děvče."bručí strýc Morty.
"Skutečný důvod,proč jsem volala…Můžu to udělat hned teď?Chci říct,proč čekat,že ano?Ten obřad posvěcený Radou mě nijak neláká."
Dospělí se chvilku radí a táta potom běží do auta pro pohárek na kávu.
"Není to zrovna kalich,"usmívá se, "ale postačí."
V tomto případě mohu jen těžko dát někomu přednost při darování červené tekutiny a tak v pohárku končí troška krve od každého z nich.Tak je to ještě lepší,myslím si.Jestliže mě do toho uvrhla celá rodina,pak je jen správné,že mě provedou proměnou jako celek.Přeju si pouze to,aby tady mohla být i Serena.
Otec mi podává pohárek a všichni kousek ustupují,ale tak,aby byli stále na dosah.Jediný zvuk,který slyším,je šumění vln na pobřeží a tlukot mého srdce.Ale rozhodla jsem se správně.Vím to.Zavírám oči a pro každý případ tajím dech.Zvedám pohárek k ústům.Žádné zaváhání.Zpočátku cítím jenom teplo v ústech,ale to se pak šíří celým mým tělem jako oheň.Podobá se to probuzení v nitru slunce;všechno vnímám velice ostře.Vůbec ne tak,jak jsem očekávala - myslím tím to,že přece se stávám jednou z nemrtvých,ne?
Mám pocit,že bych mohla udělat cokoliv,úplně všechno.Když otevírám oči,vidím,jak se moje rodina na mě dívá,a já jako bych je viděla poprvé v životě.Rozeznávám každičký detail,od drobných vrásek smíchu kolem očí strýce Mortyho přes půvabné pohyby mé matky,tichou sílu mého otce,až po Georgův nádherný úsměv.
"Víte,"říkám jim, "už mi to vůbec nepije krev."

PROČ MI PIJOU NEPIJOU KREV
1.Mám kluka(ne že bychom to potvrdili formálně nebo tak,ale nepochybuju,že Georg by to nepopřel),který je doopravdy sexy,doopravdy zábavný a doopravdy milý.
2.A který umí doopravdy líbat.
3.Moje nejlepší kamarádka je šťastná jako nikdy a nehodlá se mě vzdát,ani když jsem teď oficiální upírka.
4.Mám před sebou celý život(smrt)
5.A moje rodina a přátelé budou na mojí cestě se mnou krok za krokem(ať tak či onak).