Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 3

MÝTUS: Upíři nejedí.
SKUTEČNOST: Hm,setkali jste se někdy s mým strýcem Mortym?


3

"Tak tady je lekce číslo jedna,drahá Mino,"říká strýc s plnými ústy pečeného kuřete.Přísahám,že si do nic strčil celé stehýnko.Moc dlouho ho nevychovávali,jestli víte,co tím míním. "Upíři nepotřebují jíst.Tedy nic jiného kromě krve."Mám co dělat,abych se nepřikrčila. Sedíme u večeře a první věc o které chce mluvit je krev? "Ale můžeme jíst.A když někdo vaří tak skvěle jako tvoje matka,tak proč bychom to nedělali?"Vyrazí hurónský smích a z úst mu vylétá kousek kuřete rovnou na ubrus.
"Jasně strýčku Morty."Šmankote!Jako bych celou dobu nežila s rodiči nebo co.
Matka ke mně vysílá varovný pohled "chovej se slušně"a pak se významně podívá na kousek kuřete ležící na ubruse.Otec si toho všimne a nenápadně ho zvedá ubrouskem.Strýc Morty pochopitelně nerušeně pokračuje v jídle.Máma není velký fanda strýce Mortyho ani jeho chování u stolu.Vážně nemůžu uvěřit,že ho odsouhlasili jako mého patrona.A proč vlastně?
"Jak se stalo,že mým ručitelem je strýc Morty a ne vy?"ptám se mámy.
Tváří se trochu zarmouceně. "Rada není s námi zrovna spokojená.A také se domnívají,že tvůj otec a já máme k celé situaci příliš blízko a nebyli bychom dostatečně nestranní."
"Ano,"přizvukuje strýc Morty. "já jsem objektivní,i když nežádoucí."Nadále se láduje kuřetem,jako by zítra nebyl také den.
Máma ho jednoduše ignoruje. "Je to závažné rozhodnutí,zlato,a chceme,abys zvolila správně.Nepřejeme si,aby naše pocity stály celé záležitosti v cestě."
No,jako by vůbec mohly.Jde přece především o můj život.Vlastně ani přesně neřekli,co si o tom myslí.Opravdu chtějí,aby se z jejich jediné dcery stala upírka sající krev,nebo jak?
"Ale jaký máte na to všechno názor?"Dívám se z mámy na tátu a zpátky.Ani jeden neodpovídá.Dokonce se na sebe ani nepodívají,takže je jasné,že se na tom dohodli už dříve.Táta normálně nemá ten úžasný pokerový výraz.Perfektní.
"Nemůžete mi něco alespoň naznačit?"
"Obávám se,že ne,"říká táta. "Tak to prostě nechodí.Skutečně to musí být tvoje rozhodnutí."
"A v tom mi má pomoct pouze strýc Morty?"
Dělají si ze mě srandu?Můžu od něj získat přehled nejlepších míst,kde lze sbalit nějakou blonďatou upírku nebo kde je ve městě možné koupit nejkrvavější hamburger,ale nemyslím si,že by moje největší životní rozhodnutí záviselo zrovna na těchto věcech.
"Poslyš,"říká strýc Morty a tváří se poněkud dotčeně.Použije ubrousek k utření hrudek bramborové kaše z obličeje. "Slibuju,že budu dobrý,"prohlašuje. "Vím,že je to pro tebe obrovské rozhodnutí,holčičko."
"Jasně,v pořádku,"přikyvuju.Ale neunikne mi ustaraný výraz v matčině tváři.Nicméně nevím…Má těžkou hlavu z toho,že mi strýc Morty upírství rozmluví nebo že mě přesvědčí ať do toho jdu?
"A co ta záležitost s lekcemi?U upírů,kteří na sebe nechtějí upozorňovat,mi to připadá krajně nápadné."
Strýc Morty a táta se zatváří kysele.Strýc Morty mumlá něco o "zatracených cifršpionech"nebo někom podobném.Máma mu podává sušenky.
"Proč nestačí,abyste mi všechno co potřebuju vědět,řekli vy?Myslím,jako že jstepřece upíři.To mi v kurzu řeknou něco,co vy nemůžete?"
"Mino,prosím tě,alespoň to zkus a měj otevřenou mysl,"vzdychá táta. "Rada stanovila tento postup a musí jím projít každý.Oni…my…skutečně potřebujeme,abys to školení absolvovala,chápeš?"Hledá podporu u mámy.
"Chtějí mít pouze jistotu,že každý,kdo v současnosti prochází proměnou v upíra,ví,do čeho jde.Jsou přesvědčeni,že tradiční výuka napomáhá získání všestranných informací,"vysvětluje diplomaticky matka.
Ano.Jasně.Jsem si jistá,že to tak je.Pravděpodobně to pochází přímo z jedné z brožurek Vlkobabičky.
"A potrvá to měsíc.To není tak dlouho ne?Potom to skončí."
Táta se možná snaží,abych se cítila líp,ale také mi umožňuje dát si dvě a dvě dohromady. "Znamená to,že se fakt musím rozhodnout za jeden měsíc?Za pouhé čtyři týdny?"
Táta se znovu dívá na mámu.Dneska se mu opravdu nedaří. "Ano,obávám se.Ale nepochybuji,že tato doba -"
"Prima."Přerušuju ho a zvedám se od stolu.Normálně bych nebyla tak nezdvořilá,jenže tohle není tak úplně normální situace. "Dobrá.Projdu tím pitomým upířím školením jen kvůli vám.A učiním rozhodnutí nebo co to má být."Neříkám jim však,co si opravdu myslím.Odsedím si ty stupidní lekce nebo co mi to Rada vnucuje,ale nemám v nejmenším úmyslu nechat si v nějaké brzké době vypučet tesáky.K čemu?
Vynechávám moučník a jdu do svého pokoje.Koneckonců nemám sebemenší pochyby,že strýc Morty nebude mít se snědením mé porce žádný problém.


PROČ MI PIJOU KREV

1.Moji rodiče jsou ulítlí.Jasně,každý teenager si myslí,že jeho rodiče jsou paka.Jenže moji opravdu jsou.Sají krev.Ne že by byli zlí,ale i tak.

2.Jako by nestačila střední škola,musím teď ještě chodit do upírského kurzu s tlupou magorů,kteří vážně chtějí pít krev.

3.Upíří lekce vede jakási šílená babička s tesáky.

4.A vsadím se,že i v upířích hodinách budeme dostávat nějaké nemožné domácí úkoly.Například trénování sacích technik na ovoci nebo eseje na téma proč z nás upírství činí lepšího člověka(to určitě),případně psaní profilů slavných upírů v historii.Nuuuudaaaa.

5.Projít tím vším mi má pomoct můj degenerovaný strýc Morty?To si nemyslím.

6.Pak je tu ta moje kompletní neschopnost mluvit v celých větách v blízkosti hezkých kluků.(Zejména Nathana.Asi si myslí,že trpím nějakou vadou řeči nebo tak.A co když nás budou v těch upířích lekcích nutit k něčemu pitomému,třeba jako nosit cvičné tesáky nebo podobně?To už bych nikdy nedokázala otevřít ústa na veřejnosti!

7.A o ničem z toho nebudu moct říct Sereně,jediné osobě,která mě skutečně chápe.O mých problémech s kluky už ví(jsou očividné),ale vážně by se mi hodil někdo,s kým bych si mohla promluvit o celé té upírské záležitosti.

8.Nejhorší ze všeho je však to,že je totálně nefér,když mám učinit jedno z největších rozhodnutí života v pouhých šestnácti(tedy skoro sedmnácti,ale i tak).Vždyt dokud vám není osmnáct,nemůžete dokonce ani volit!