MÝTUS: Upíři jsou tak silní,že zvednou autobus.
SKUTEČNOST: Jistě,ale kdy jste si naposled přáli zvednout nějaký autobus?
4
Takže pro případ,že by vám to ještě nedošlo,upíři obecně vůbec nevypadají jako Brad Pitt,Tom Druide,David Boreanaz nebo ostatně jako kterýkoliv jiný herec.Právě proto nejsem ani trochu překvapená,když přicházím na svou první lekci upírství a vidím několik naprosto průměrných děcek,jak se potulují kolem a čtou platáky na stěnách společenské místnosti.Začínám si myslet,že Radě se musejí nedostávat peníze nebo tak.Nemohli najít nějaké lepší místo než místní komunitní středisko?Třeba něco s trochou atmosféry a menší dávkou tělesných pachů?Tabulka na dveřích hlásá:Flebotomická skupina mladistvých.Ta to si ze mě musejí dělat legraci.Někdo má zvláštní smysl pro humor.
Jsem tady dříve,protože za…
a)dovezl mě sem otec,který kromě toho,že je hrozný řidič,má přímo účetní smysl pro dochvilnost,
b)musela jsem vypadnout z domu,než mě máma začne fotit,,jako bych šla promovat nebo tak něco,
c)doslova nenávidím situaci,kdy vcházím do místnosti plné neznámých lidí jako poslední.Jsem raději tou,která bezpečně zírá na nového kluka odněkud ze zadní části místnosti,než kreténkou,která přichází úplně poslední.Být první taky není dobré,jelikož musíte čekat,dokud nepřijdou ostatní.Perfektní je dorazit tak třetí nebo čtvrtý.Už tak je zlé,že jsem tu nová,což znamená,že stejně budou všichni čučet na mě.
* * *
Načasovala jsem si to skoro přesně,protože v učebně už jsou dvě holky a jeden kluk.Nepoznávám mezi nimi nikoho z naší školy,což je asi dobré.Jedna holka je v gotik stylu(čekala jsem,že minimálně jedna tu bude),ale druhá ujde,vypadá jako členka šachového kroužku nebo něco takového.Kluk má normální vzhled(celkem hezké vlasy,trochu vyšší než já,ale rozhodně žádná star - vypadá příliš přívětivě),další nepravděpodobný upír.
Loudám se co nejledabyleji k židlím postaveným uprostřed místnosti do kruhu.Bezva,vypadá to,že půjde o ten typ skupinového vyučování "vyciťuj se dobře".Nejsem ještě ani v polovině cesty,když ke mně přibíhá Šachová šampionka a popadne mě za ruku.Takže tolik o snaze být nenápadná.
"Ahoj!Já jsem Linda!"Pumpuje mi rukou nahoru a dolů,jako by se pokoušela o celosvětově nejotravnější podání ruky.
"Ehm,ahoj,Lindo.Já jsem Mina."
Stále usiluje o rekord,jako by neexistoval žádný zítřek,na tváři široký úsměv.Usmívám se taky,ale cítím,jak mi začíná trnout úsměv.Usmívám se taky,ale cítím,jak mi začíná trnout paže.
"Pusť toho chudáka,Lindo,"ozve se Gotička. "Nemusíš každého zabít svouvlídností."Prakticky ta slova vyplivne,takže si nejsem jistá,kterou z těch dvou věcí považuje za špatnou.
Linda pouští moji ruku,jako by začala hořet. "Ach,promiň!Vždycky tohle dělám!"
"Nic se nestalo,"říkám naprosto zmatená.Teď to vypadá,že se každým okamžikem rozbrečí.
"Já jsem Raven,"říká Gotička.Pokývnu jí hlavou.Jasně.Nejmenují se snad všechny správné gotik holky Raven?Tedy kromě Sereny,ale u ní vím,že ji drží gotik styl jenom přechodně.Nikdy by se nenazvala nějakým podobně proláklým jménem jako Raven.Člověk přece ví,že to není pravé jméno,tedy pokud její rodiče nejsou ještě ujetější než moji.
"Jsi tady nová."Znovu pokyvuji.Žasnu nad nadpřirozenými schopnostmi Gotičky jménem Raven.No dobře,vím,že přeháním,ale na té holce je něco,co se mi nelíbí.Nemám ráda,když jsou lidé na jiné lidi bezdůvodně hrubí.Šachová šampionka mě až tak neotravuje,ale vzdaluje se do opačného rohu místnosti,kde čte plakát s bezpečnostními pokyny,takže tipuji,že z urážky Gotičky se celkem vzpamatovala.
Gotička si mne měří od hlavy k patám. "Hlavně se drž dál od Aubreyho a budeme v pohodě,"upozorňuje mě a odchází.
Nemám ponětí,kdo nebo co je Aubrey.Ale ať je Aubrey kdokoliv nebo cokoliv,jsem pevně rozhodnuta nedržet se od něho dál.Nebo od ní.Nebo od toho.To tedy ne!Ta panovačná Gotička mě fakt vytáčí.
Sedám si na protější stranu kruhu,co nejdál od Gotičky.Kupodivu Linda se posadí hned vedle ní.Rozumím.Ta s černým srdcem diriguje tu slabší.Pan Tichý sedí někde mezi.Stále neřekl ani slovo,ba ani se nepodíval mým směrem,pokud mohu soudit.Jistě,tohle bude zábavná sestava.Už teď cítím to pevné pouto.Jako další přichází paní Rileyová alias Vlkobabička a nese hromadu vizuálních pomůcek.Pokývne,usměje se na mě i ostatní,probíhá kolem,jestli je všechno připraveno,vypotí dokonce pár babičkovských vět.Ale já vím svoje.
Přicourá se několik dalších lidí a zaujímají místa.Vedle mě si sedá dívka v kostýmu roztleskávačky - vážně!
"Hele,"věnuje mi zářivý úsměv. "Musíš být nová!Jmenuju se Lorelai.Chodím na westhavenskou.Domovská půda Flying Eaglesů!A co ty?"
Donutím se odtrhnout zrak od jejich zářivě bělostných zubů.Roztleskávačky obvykle nejsou na vrcholu mého seznamu,ale tahle vypadá docela slušně,zejména ve srovnání s Gotičkou.
"Ehm,já chodím na McAdamovu.A jsem Mina."
"Ráda tě poznávám,"říká a usmívá se ještě více.Co je to s údajnými upíry a úsměvy širokými kilometry?Fixace čelistí nebo co?
"Jsem tak vzrušená,"rozplývá se Lorelai. "Myslím,že dneska budeme probírat některé z tělesných změn.Však víš,jako co se po proměně děje s tvými svaly a orgány.Moje tělo je pro mě hodně důležité," - fakt mi předvádí biceps "protože už teď rozpleskávám,a až vyjdu ze střední školy,hrozně ráda bych se stala profesionální roztleskávačkou.Upírství mi v tom může hodně pomoct."
Profesionální upírská roztleskávačka?Páni,tohle musím před strýcem Mortym utajit.Odteď je všechno,co uslyším oficiální.
"A co celá ta věc s pitím krve?"ptám se jí.Na základě mých omezených zkušeností s roztleskávačkami bych hádala,že bude více na vodku.
Zachichotá se,není to zrovna taková reakce,jakou jsem očekávala. "Hele,jestliže dokážu pít proteinové koktejly,dokážu pít cokoliv."
"Aha,"říkám,jelikož na mě upírá vyčkávavý pohled. "Poslyš,kdo nebo co je Aubrey?"
Na tváři Lorelai naskočí zasněný výraz doprovázený povzdechem. "Musela ti něco říct Raven,viď?"Přikyvuji. "Je do něho úplně blázen.Uvidíš sama.Vlastně…zrovna přichází."
Pootáčím se jen trochu,abych viděla,kdo prochází dveřmi,a přitom zůstala nenápadná.Není třeba dávat Gotičce už teď najevo co mám za lubem.
Ach.
Můj.
Bože.
Dobrá,pamatujete se,co sem říkala o tom,že upíři nevypadají jako Brad Pitt,Tom Druide nebo herci ze seriálu Buffy?Je zjevné,že jsem se opravdu,ale opravdu mýlila,protože dveřmi prochází ten nejoslnivější kus mužského,jakého jsem kdy viděla(tedy kromě Nathana).A dokonce vypadá jako stereotypní filmový upír - vysoký,štíhlý,delší hnědé vlasy rámující perfektní tvář.Ostře zelené oči.Cítím jak rudnu,když se podívá mým směrem.Rychle se otáčím zpátky.
"Tak to je Aubrey,"říká Lorelai poněkud zbytečně.
"Páni."
"Jasně,já vím."Lorelai se otáčí a nepokrytě na něho zírá. "Kdybych už neměla bezvadného přítele,šla bych po něm."
Ty brďo.To já bych šla po něm,i kdybych měla přítele.Nenápadně se mrknu znovu.Hovoří s Vlkobabičkou a ukazuje jí nějakou knihu,kterou přinesl.Z toho,co mohu z obálky vidět,to vypadá na typickou upírskou románovou fikci(vysoký chlápek typu Fabia v plášti drží v náručí nějakou dlouhovlasou dívku,která se chystá omdlít).Má sice pochybný čtenářský vkus,ale všechno ostatní vypadá úžasně.Perfektně dlouhé prsty.Čisté nehty.Krásné ruce.Nepřipadá mi jako gotik typ,i když jeho oblečení se vyznačuje renesančními prvky.Na každém jiném by to vypadalo naprosto směšně.Zajímalo by mě,jestli slečna Gotička má na něho nějaké právo,nebo jde pouze o její toužebné přání.
"Tak zdá se,že už jsme všichni,"oznamuje Vlkobabička.
Aubrey a zbytek opozdilců se jdou posadit.S určitou škodolibostí zaznamenávám,že Aubrey si nesedá vedle Raven,přestože mu drží volnou židli a zdá se,že každou chvíli ji postihne záchvat mrtvice,jak usilovně mává,aby ho na ni přilákala.
"Jak jste si jistě všimli,máme tady dneska nováčka.Co kdybys vstala a představila se,"říká Vlkobabička s pohledem na mě.
A tak vstávám a jdu na to. "Ahoj,jsem Mina."Všichni na mě netečně zírají. "Jako ta postava z Draculi."Nevěřím svým uším,že jsem to vypustila z úst.Zejména předtěmito lidmi.V duchu se praštím pěstí do hlavy.
Vlkobabička živě přikyvuje,jako bych neřekla žádnou pitomost,a kyne mi ať se opět posadím. "Minini rodiče jsou upíři,i když ona sama zjistila teprve nedávno,že žije celý život s upíry."
Tohle si získává pozornost skupiny.Poprvé za tu dobu se na mě dívají se zájmem,zejména Aubrey,ten sexy budoucí upír.
"Nepochybuji,že višni vítáte Minin příchod do naší skupiny."Vlkobabička věnuje každému okamžik svého patentovaného pronikavého pohledu a oni poslušně přikyvují jako hodní upíří žáčci.
"Dneska probereme změny svalstva a fyzického vzhledu,k nimž dojde při vaší proměně."Vlkobabička ukazuje na schéma lidského těla,které visí na zdi. "První změna probíhá v hladkých svalech…"
Po půl hodině mám na očích skelný povlak.Tohle je horší než chemie!Kdo by tušil,že proměna v upíra zahrnuje tolik vědy.A na rovinu,je mi to opravdu šumafuk.Shrnuto jde o následující:
a)cítíte se silnější,
b)nemůžete se unavit a nikdy nemusíte spát(což už stejně vím - vyplížit se nepozorovaně z našeho domu nepřichází v úvahu) a
c)nikdy byste neměli dovolit nějakému lidskému lékaři,aby se vám podíval na vnitřnosti,jinak vás zavřou do nějakého vysoce utajeného ústavu a už vás nikdy nikdo neuvidí.
* * *
Ale všichni ostatní hltají každé slovo Vlkobabičky,jako by na tom závisel jejich život.
"Víš,co je ještě úžasné?"naklání se ke mně Lorelai a šeptá,když se Vlkobabička na minutku odmlčí. "Nikdy nepřibereme na váze!Ne že by to bylo významné,ale na Lindině místě bych se snažila shodit těch pár kil navíc,jestli chápeš,co tím míním."Zamyšleně se dívá směrem k Šachové šampiónce. "Myslíš,že bych jí to měla naznačit?"
Vrtím hlavou a dlaní zakrývám zívnutí.Neumím si představit,že by někomu rada,ať zhubne,byla k něčemu dobrá.Tohle určitě ví sama.Je přece holka.
"Jak dlouho to ještě potrvá?"ptám se šeptem.
"No,už jenom asi půl hodiny,"odpovídá Lorelai a vzdychne. "Je toho ještě tolik,co se musíme naučit!Nevím,jak to v tak krátkých lekcích dokážeme všechno probrat!"
Úspěšně potlačuju znechucené odfrknutí,což není ani trochu snadné.
"Máš takové štěstí,"šeptá Lorelai. "Pro tebe to všechno musí být stará písnička."
Krčím rameny,co nejledabyleji to jde.Snad není špionem Vlkobabičky,ale kdo ví.Ne že bych z těchto záležitostí skutečně něco znala.Není to zrovna ten druh věcí,o nichž bychom mluvili u večerního stolu.Kdo by tohle dělal?Svalová hmota,stahování svalů,bla,bla,bla.Doufám,že nebude následovat zkušební test.
Zbytek přednášky doslova protrpím.Vlkobabička je jednoznačně proupírská.Takže tolik k "pomoci v mém rozhodování"a všem těm uklidňujícím řečičkám.Pořád mluví jenom od dobrých věcech,které se stanou,ale nezmíní ani slůvkem ty zlé,jako například:
a)Nebudete moct nic říct přátelům,ačkoliv se budou nesporně divit,proč máte najednou rádi syrové stejky.Opravdu syrové.
b)Pití krve.Je mi líto,ale tohle je odporné.Horší než suši.
c)Silné bolesti hlavy,když si náhodou zapomenete sluneční brýle(stačí se zeptat mého otce,jenž ve svých lepších dnech zapomene i boty).
d)Nemůžete spát.Vůbec.Promiňte,ale já spím ráda.A co sny?Noční můry bych klidně vynechala,ale hezký sen o Nathanovi mi vydrží i týden.
e)V přítomnosti běžných lidí musíte neustále ovládat svůj chtíč po krvi.Už jenom pouhé pomyšlení na slovo "chtíč"a současně na moje rodiče mi totálně bere chuť na svačinu.
f)Neúmyslně zraňujete lidi,které máte rádi.Jako když mi máma v mých deseti letech nechtěně zlomila prst - hozeným létajícím talířem.Myslím,že se cítila hůř než já(ačkoliv musím přiznat,že jsem toho využila k vymámení takového množství zmrzliny,jaké jsem dokázala sníst).
g)Budete se neustále bát,aby lidé nezjistili vaše malé upíří tajemství.Například naše zvědavá sousedka paní Finchová.Má telefon namířený na naše okno a myslí si,že může mít nějaký úspěch.
* * *
Ale není to tak,že bych mohla cokoliv z toho říct nahlas.Proto jsem naladěná jen na příjem toho opravdu podstatného a druhou polovinu času(no dobře,možná víc než polovinu)trávím zasněným zíráním na Aureyho.
Po ukončení přednášky vstávám a sbírám své věci,připravená vystřelit tryskem z upírské propagandy,když sám(!)Aubrey jde přímo ke mně.
"Čau nováčku,"říká svým sametově hlubokým hlasem.Soustřeďuju se na to,abych neutrousila nebo neudělala něco fakt debilního,například nezačala slintat.
"Ráda tě poznávám,"odpovídám. "Aubrey,že ano?"Ouha,možná jsem neměla vyzradit,že znám jeho jméno.Prima,už se stalo.
"Ano,to jsem já."Usmívá se a já málem z fleku omdlévám.Páni,kdyby tak Serena mohla tohohle kluka vidět.Švihla by sebou. "Dneska musím domů,ale napadlo mě,jestli bys zítra po škole nechtěla zajít na kafe nebo něco takového.Rád bych se tě zeptal na pár věcí."
Ano!Bod pro Minu! "Ehm,jasně,"říkám. "Co třeba v kavárně na Toner Road?"V nitru se tavím,ale jsem velmi pyšná na to,jak dobře si to nechávám pro sebe.Až na krůpěje potu,které mi najednou stékají po zádech.Ty naštěstí nejsou vidět.
"To zní dobře."Opět se usmívá. "Takže nashle zítra."
Odchází a já se dívám za ním.Dlouze odfukuju.Vůbec jsem si neuvědomila,že celou dobu zadržuju dech.Lorelai mi nastavuje dlaň k plácnutí.
"Do toho holka!"jásá Lorelai.Píše na kousek papíru číslo a podává mi ho. "A chci o tom slyšet úplně všechno.Zavoláš mi zítra večer,že jo?"
"Jasně,"přikyvuju.Nemohu uvěřit svému štěstí.Možná jsou celé ty upíři lekce skrytým požehnáním a ne jenom něco,co musím absolvovat,aby moji rodiče byli spokojení a Rada nám dala pokoj.Možná je to start zcela nové Miny.Ne nezbytně na poli krvežíznivosti,ale přinejmenším na chlapecké frontě.S Aubreyem nemáme žádnou společnou minulost,a pokud to s ním ukočíruju a nesložím se,tak můžu poskytnout té Gotičce vážný důvod ke starostem.
Cítím,jak mi Raveniny oči vypalují díry do lebky,a tak se odlepuju z místa.Ale úsměv nemizí z mé tváře.Ať si na to děvče zvykne.
2024 ©