Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí kapitola 6

MÝTUS: Kofein na upíry nepůsobí.
SKUTEČNOST: Ano,ale myslím,že na tom nesejde,jelikož nejste nikdy unavení.



6


Přicházím ze školy do kavárny v rekordním čase,a jakmile se přesvědčím,že Aubrey tady ještě není,okamžitě mířím na kýčovité retro toalety.Nejsem zrovna koketní holka(vlastním jenom pět párů bot,jednu rtěnku,kterou jsem si vypůjčila od mámy a nikdy nevrátila),přesto jsem věnovala celou hodinu pouze výběru oblečení na tuto příležitost.A to jsem předtím ležela a dumala o něm skoro půlku noci.Když zvážím,jak ráda spím,tak to hodně vypovídá o tom,jak moc sexy Aubrey je.
Ani tak nejsem úplně spokojená s tím,co mám na sobě,ale včera mě viděl v mých nejstarších džínsech a obyčejném tričku,takže cokoliv jiného by mělo být zlepšením.Kdybych byla tušila,že se upírského školení zúčastní takový kořen,věnovala bych tomu větší úsilí.Dneska jsem proto v tmavočervené halence,kterou můj otec nesnáší(alarmující výstřih!),a svých nejlepších přiléhavých bokovkách.Naštěstí jsem dost vysoká a štíhlá,aby mi dobře padly.
Poslední pohled do zrcadla mi bohužel říká,že moje pihy nezmizely a zrzavohnědé pačesy(máma mi říká,že moje vlasy se prostě nemůžou rozhodnout,podle které půlky naší rodiny by měly vypadat)začínají jako vždycky krepovatět.Žádné velké překvapení.Plánuju,že jednoho dne budu žít v místě s nízkou vlhkostí vzduchu.Nanáším na rty trochu lesku,kontroluju zuby a strkám do pusy poslední mentolovou pastilku.A je to.
Vycházím z toalet a po Aubreyem stále ani vidu.Měla jsem se ho zeptat,odkud vůbec přijde,abych měla nějakou představu,kdy dorazí.Vybírám si box v zadní části,odkud vidím každého,kdo projde dveřmi.Kromě toho nabízí dost soukromí,takže až přijde,budeme v příjemném ústraní.Perfektní.
Uplyne patnáct minut a já za tu dobu:
a)přeskládala podle barev všechny sáčky s cukrem,
b)natrhala ubrousek na malinkaté úzké proužky a následně je schovala k značnému pobavení nedaleko sedícího kluka(voajérského kreténa),do kapsy svých příliš těsných džínsů a
c)byla třikrát dotázána arogantní blonďatou servírkou,jestli si přece jenom něco nedám,protože si myslí,že čekat dýško od nějakých usmrkanců je marné.Asi oprávněně.To proto je tak nafoukaná.
O dvacet minut později Aubrey konečně prochází dveřmi a rozhlíží se po kavárně.Tváří se roztomile zmateně,dokud na něho nezačnu mávat rukama v trapné imitaci Gotičky Raven.Uvidí mě a blíží se s tak svůdným úsměvem,že až taju.
Všimne si toho dokonce i povýšená servírka a narovnává si motýlka.Vsadím se,že až přijde pro objednávku,nebude tak nadutá.
"Ahoj,Tino,"říká Aubrey a přisedá si.
Bezva,takže má zpoždění a popletl moje jméno.Ale páni,je tak sexy. "Ehm,vlastně jsem Mina.Ale stává se to spoustě lidí,tak si s tím nedělej hlavu."Vlastně až příliš mnoha lidem.Bylo by však vážně milé,kdyby se k nim nezařadil i ten nejkouzelnější kluk ze všech.
Ani vzdáleně nevypadá,že by se tím nějak trápil. "Správně,"říká. "Mina."Neurčitě se na mě pousměje a rukou si pročísne vlasy,takže mu perfektně spadají do čela. "Tak,Mino,jaké je žít celou dobu s upíry?Jací jsou tvoji rodiče?"
Ke všem možným věcem,které jsem zvažovala jako možné téma našeho rozhovoru,moji rodiče rozhodně nepatří.Myslela jsem,že na přetřes by mohla přijít třeba škola nebo naše blížící se rozhodování o upírství,či dokonce něco jako: "Páni,Mino,v těch bokovkách vypadáš skvěle."
"No,jsou naprosto normální.Míním tím,že mají zaměstnání a tak.Nejsou o nic divnější než rodiče kohokoliv jiného."Vždyť v podstatě si všichni myslí,že jejich rodiče jsou do jisté míry divní.Já prostě jenom vím,v čem konkrétně podivnost mých rodičů spočívá.
Neřekla jsem nic legračního,ale on se směje.Odhaluje tak svoje zářivě bílé zuby a já taju ještě víc.A nejsem sama.Přísahám,že servírka se někde mimo moje zorné pole ovívá.Nevšímám si ji v naději,že se chvilku bude držet zpátky.Aubrey je konečně tady a mluvíme spolu.
Hrabu v mozku po něčem chytrém co bych řekla. "Otec říkává,že je typ muže zaměřeného na AB negativní skupinu."Ve skutečnosti to říká jako žert,když je ve společnosti strýce Mortyho.Nevím,jestli je opravdu možné poznat rozdíl mezi jednotlivými krevními skupinami.Možná že ano.Možná otec celé ty roky ani nevtipkoval.
"Opravdu?"Aubrey se trochu předklání a já zachytím vůni pižmové kolínské.Jako by potřeboval více živočišného magnetizmu.
"Jistě,a moje matka občas připravuje to odporné jídlo,kterému se říká anglický pudink.Ale v tom je vepřová krev,ne lidská."Šmarjá,alespoň tohle mi řekla.Nekrmila by mě lidskou krví,že ne?Ne.Ne.Určitě ne.
"Ano?Takže oni jedí?"
"Můj strýc Morty prohlašuje,že není důvod,proč si nevychutnávat jídlo."Páni,a že on si je opravdu vychutnává.Má štěstí,že upíři netloustnou,jinak by už teď vážil minimálně sto padesát kilogramů.
Aubrey se předklání o něco víc.Vidím v jeho zelených očích zlaté a jantarové flíčky.Je tak blízko,že kdybych se o trošinku předklonila i já,mohla bych ho políbit.Sice to neudělám,ale už pouhou přestavou se mi tělem rozlévá horko a rudnu.Nezdá se,že by si toho všiml.Možná má takový účinek na všechna děvčata.
"Takže tvůj strýc je taky upír?"
"Prosím?Ach ano,Vlastně to byl on,kdo proměnil mého tátu a mámu."Neměli bychom si povídat o něčem jiném?Jako…o nás? "A je mým patronem."
"Úžasné.Rád bych ho poznal.I tvoje rodiče.Třeba bych mohl někdy přijít na večeři?"
Páni.No tohle.Vůbec to neprobíhá tak,jak jsem si myslela.Vážně se chce setkat s mými rodiči?A strýcem?Opravdu je normální,aby se nějaký kluk chtěl seznámit s vašim strýcem?Myslím,že ne.Ale když k nám chce přijít na večeři,tak na tom není nic špatného ne?Nikdy předtím jsem nikoho nepozvala.Vyjma Sereny,ale ta se nepočítá.
"Mám volno tuto neděli,"pokračuje,když chvíli nic neříkám.
Hádám,že je aktivní typ kluka. "Tak jo,domluvím se s matkou.Ale nechtěl bys jít raději do kina nebo něco podobného?"
Přesně v tu chvíli nás vyrušuje servírka.Určitě nás poslouchala. "Ahoj,"culí se, "co vám mám přinést?"Zírá oduševněle do Aubreyho očí a mě totálně ignoruje. "Co si dáte?"Sugestivně tiskne ruku na hruď. Je to t-a-a-a-a-k okaté.
"Co třeba dvakrát latté,"odpovídá Aubrey zdvořile a otáčí se zpět ke mně bez dalšího pohledu na domýšlivou slečnu Povětrnou.Ano!I když se mohl zeptat.Mám raději černé espreso.Chci říct,že pokud chcete do sebe dostat vysokou dávku kofeinu,dáte si právě espreso. "Myslíš,že neděle bude tvým rodičům vyhovovat?"Servírka odchází se zklamaným výrazem.Přemýšlím,jestli si vůbec pamatuje,že nám má přinést latté.
"Jsem si tím téměř jistá,"odpovídám.Neumím si přestavit,proč y matka řekla ne.Hrome,možná bude přímo nadšená.Nestává se každý den,aby její malá holčička přivedla domů nejskvělejšího kluka ve městě.
"Výborně,tady je moje číslo."Vytahuje opravdovou vizitku a podává mi ji.Tomu říkám vždy připraven.
"No ne,tys byl u skautů nebo tak něco?"dobírám si ho.
Tváří se nechápavě a vypadá přitom fakt roztomile.Jako by u něj nebyl roztomilý jakýkoliv výraz.
"Myslím tím,že jsi jako vždycky připravený."
"Aha,chápu."Směje se. "Je to navštívenka,jakou používali za starých časů.Četlas někdy Melmanovou?Brighton Powell je začal používat v románu Pravá láska má zuby.Myslím,že je to bezva.S nimi je snazší dát na sebe kontakt,když tě o něj někdo požádá.Je na ní číslo mého mobilu i e-mailová adresa.Ale raději zatelefonuj.Na síti netrávím moc času."
Nerozumím polovině toho,o čem mluví,ale vede mě to k úvaze,kolikrát už byl požádán o kontaktní údaje.Vsadím se,že často.A také bych se vsadila,že kdybych ho nechala jen pět minut o samotě,tak ta servírka by se na něho vrhla jako včela na med.Nebo se říká moucha?To je jedno,přilepila by se na něho jako lepidlo.
"Dobře,zavolám ti později,až se domluvím s matkou.Ale určitě to bude v pořádku."
"Bezva,"říká znovu a zvedá se. "Vlastně nemůžu na ta latté čekat,ale dovol,abych je zaplatil."Než stačím cokoliv říct,vytahuje pár bankovek a pokládá je na stůl. "Doufám,že se uvidíme v neděli."A je pryč.
"Nashle,"volám k rychle se zavírajícím dveřím.
Servírka staví latté na stůl. "Kam tvůj přítel tak utíkal?"
Ptá se bez stopy přívětivosti,která vyzařovala z jejího hlasu při hovoru s Aubreyem.
"Musel už jít,"odpovídám,ačkoliv ani já nemám nejmenší tušení,proč zmizel tak rychle.Kromě toho jí po tom nic není.
Zamyšleně se na mě zahledí. "Není to ten herec,že ne?"
Nejsem si jistá,kterého herce má na mysli,jelikož technicky by Aubrey mohl být kterýmkoliv z nich.Vždyť je tak sexy.Krátce uvažuju,že jí to potvrdím,ale nemám lhaní v povaze.
"Ne,"odpovídám a potom předstírám,že se pozorně rozhlížím kolem,jestli nás někdo neposlouchá.Nakláním se dopředu a ona taky. "Je to ten zpěvák,"šeptám.
No dobře,kousek lhářky ve mně přece jenom je.


22:35
SerenaOne: tak cooooo… jak to šlo?
MinaMonster: nevím.trochu divně.
SerenaOne: divně?
MinaMonster: jo.pořád se mě vyptával na rodinu.
SerenaOne: ??
MinaMonster: netuším.ale v neděli přijde na večeři.
SerenaOne: ach můj bože!!!tak to já taky,musím vidět toho řeckého boha!
MinaMonster: ne.ten je můj. :-P



PROČ MI PIJOU KREV,POKRAČOVÁNÍ:
1.Božští kluci se záhadně zajímají víc o moji rodinu než o mě.Co s tím?
2.V úterý jsem zapomněla donést Vlkobabičce ten pitomý formulář 1063něco a ona fakt zatelefonovala moji mámě,že neberu svoje rozhodování tak vážně,jak bych měla.
3.Já ten pitomý formulář opravdu ztratila,takže po dnešním sezení jsem se musela před ní plazit,aby mi dala nový,plus další pitomý formulář 1080D,o němž mámě sdělila,že ho musím vyplnit,jelikož jsem ten první neodevzdala včas.