MÝTUS: Upíři nespí.
SKUTEČNOST: Pravda.Nemůžou.Ale já si dneska určitě dopřeju spánek navíc.
9
Serena telefonuje a budí mě v 7:30 ráno.V sobotu.Ta holka se zbláznila.Zná mě moc dobře,aby tohle nedělala.O víkendech nikdy nevstávám před devátou.Jedině když na tyto dny vyjdou vánoční svátky.Ano,o Vánocích se pořád probouzím velmi brzy.
"Mino,můžu přijít?Abychom se mohly obléct a jít do Čili papričkyspolečně?"Mumlám něco,co zřejmě zní jako souhlas,protože za necelých deset minut se mnou třese,aby mě probudila.Naštěstí po gotik makeupu není ani stopy.Ale její obličej je z nervozity stejně bledý jako křída.Takovou jsem ji v životě neviděla.Hází na moji postel a na mě pytel budící dojem,že obsahuje veškeré její oblečení.
"Nevím,co si obléct!"vykřikne a dosedá na postel,čímž dá do pohybu lavinu sukní a halenek,která mě kompletně pohřbí.Prohrabávám si mezi hadry cestu ke vzduchu.
"Proč si jednoduše nevezmeš ty nové šaty,které ti moje máma koupila?Vypadají na tobě skvěle."Což je pravda.Ostře žluté a bílé květy na červeném podkladu měly tak daleko k jejímu obvyklému gotik oděvu,až to ohromovalo.Pouhý pohled na ně ve mně vzbuzoval dobrou náladu.Vsadím se,že na Chrise Rinka budou mít stejný účinek.
Serena noří hlavu pod růžový kabátek a mumlá něco nesrozumitelného.
"Co říkáš?"
Vystrčí hlavu na vzduch a dívá se všude,jenom ne na mě.
"Říkala jsem," - namáhavé polknutí - "že jsem si je polila."
"Jak sis je mohla polít?Vždyť jsme je koupily teprve včera!"
Tváří se naprosto zničeně,což je jediný důvod,proč se nesměju,když mi to vysvětlí: "No,trénovala jsem.A ušpinila si je rajskou omáčkou."
"Trénovala?"
Konečně se na mě dívá,tak trochu vzdorně. "V gotik oblečení bylo všechno jednodušší.Když jsi v černém,jdeš někam bez obav.A nejsem zvyklá pobývat ve společnosti kluků.Však víš."
"Takže když jsi chodila rok nebo dva v černém,tak jsi zapomněla nosit letní šaty?"To už si nemůžu pomoct.Řehtám se.
Serena vypadá,že se každou chvilkou rozbrečí,ale nakonec se také trochu směje. "Já vím,zní to pitomě.Ale asi ano.Už loni jsem uvažovala,že přestanu nosit ty gotik věci,ale…"
"Ale bylas líná začít vybírat jiné oblečení?"
Zachichotá se: "Přesně tak."
Škoda,že jsem to netušila. Klidně bych k ní chodila každé ráno a vybírala jí,co si má obléknout,aby skoncovala s tou černou.Dokonce bych kvůli tomu byla ochotná i dříve vstávat.
"Ty jsi,"pronáším slavnostním tónem, "totálně praštěná."
Obě se nezadržitelně rozchechtáme.
"Ale vážně,co si mám obléct?"
"Přineslas ty šaty?:
"Myslím že ano…"Chvíli loví v hromadě šatstva a koneně je úspěšná.Na předním dílu šatů se skví obrovská skvrna od rajské omáčky,přesně jak slibovala.
"Šmačná,co jsi prováděla?Koupala ses ve špagetách?"
"Naklonila jsem se nad servírovací místu."To vysvětluje umístění skvrny.Serena je poněkud obdařenější než já.
"Ještě štěstí,žes je nedala do sušičky.To by tu skvrnu zakonzervovalo.Takhle máme šanci,že ji dostaneme pryč."
"Myslíš?"
"Důvěřuj mi."Odstraňování skvrn je jedna z mála mých schopností.Nemám ponětí,jak jsem se to naučila,ale dokážu dostat skoro všechno z jakéhokoliv materiálu.Moje učitelka domácích prací by na mě byla pyšná.Hádám,že později se mi to může hodit při odstraňování krevních skvrn.Fuj.Tuhle myšlenku co nejrychleji vytěsňuju z hlavy.Proplachuju skvrnu studenou vodou,dokud neprotéká čistá.Potom namáčím přední díl šatů do bílého octa na dvacet minut,během nichž Serena každé dvě minuty kontroluje stav.Nakonec vtírám do postiženého místa mycí prostředek na nádobí a dám šaty vyprat ve studené vodě.Simsala bim!Šaty jsou jako nové.
"Ještě že jsi přišla tak brzy,"poznamenávám,ačkoliv bych si opravdu s chutí dopřála spánek navíc.Večer po upřímném rozhovoru s mámou jsem se v posteli dlouho převalovala a obracela.
Ale přesně k tomu tu přátelé jsou.Serena si jednou nechala utéct letní tábor,aby mi dělala společnost,když jsem měla chřipku.A to byla v té době zabouchnutá do táborového družináře.Tomu se říká přátelství.
Zbytek dopoledne trávíme líčením a úpravou vlasů.Nakonec líčím Serenu já,protože má pořád tendenci nanášet příliš silnou vrstvu očních stínů a tvářenky.Chvíli jí potrvá,než se aklimatizuje do normálního světa.Vyrážíme z domu na poslední chvíli,abychom dorazily do Čili papričky načas.
Je to vážně bezva místo v hezkém retro stylu,s výčepem na limonádu z padesátých let minulého století.U dlouhého pultu jsou kulaté otáčecí židle,na nichž se můžete vytáčet kterýmkoliv směrem.Jako dítě jsem je milovala.V poslední době jsem vČili papričce nebyla,protože:
a)nakvartýrovala se sem áčka,která na vás zírají s kompletním pohrdáním,pokud se tady ve svém proslulém ubožáčkovství pokoušíte najíst,
b)nemůžu odolat zdejším čokoládovobanánovým koktejlům,které nejsou ani trochu dobré pro linii pasu a
c)hm,možná se opravdu neumím dobře zakousnout do pizzy.Nebo jsem prostě byla jenom srab(viz bod a).
všichni ze seznamu áček se shlukli na konci pultu,Nathan v samém epicentru.Musí jich být nejméně třicet,kteří se tam strkají o výhodnější pozici.Ha!A to říkají upírům pijavice.
Vážně zvažuju,že vycouvám,když nás Nathan zahlédne a mává na nás.
"Hej,Mino,Sereno!Páni,Sereno,ten nový vzhled se mi fakt líbí!Pojďte,mám pro vás místa."
Nathan odstrkuje dva fotbalové hráče po svých bocích,kteří se bez odporu zvedají a odstrčením nejblíže stojících lidí,kteří čekají,až přijdou na řadu,vyvolávají efekt vlny.Potom nás zve poklepem rukou na židle.Serena na mě hledí vykulenýma očima z druhé strany Nathana.Dostává se nám královského zacházení.Zřejmě mám podobný výraz a snažím se ho rychle smazat z tváře,pravděpodobně neúspěšně.Konverzace áček pokračuje kolem nás,jako by se nic nestalo,ale ve třetí řadě vidím pár lidí,kteří na nás vrhají zlostné pohledy.Nathan si s námi přátelsky povídá o ničem konkrétním:jak moc těžký byl test z chemie(všichni se shodneme,že jsme v něm vybouchli),o Serenině novém stylu(líbí se mu červená barva šatů,vlasy,celek jako takový),o našem projektu do angličtiny(nemůže se dočkat,až objeví lepší kostým,než nosívá slečna Pisklounová a vytře jí zrak)a o svém skvělém novém voze(ostře červeném autíčku mini cooper s bílým pruhem po straně).
Začínám přemítat,jestli e tým áček opravdu přišel najíst,jelikož nikdo si nic nedává,a přitom jsme obklopeni božskou vůní paprik a sýra.Já vím,měla jsem snídat,jenže mezi naléhavým čistěním skvrny a nanášením makeupu na to nebyl čas.V Čili papričce je na krájecím pultě nabídka více než patnácti druhů pizzy a mně se sbíhají sliny na každou z nich.Můj žaludek začíná šílet.Tohle je chvíle,kdy by se upírství mohlo hodit.Mám takový hlad,že se téměř nedokážu soustředit na probíhající rozhovor.
A v tu chvíli se mi zkroutí žaludek do uzlu,protože vidím Bethany,jak si proráží cestu ze čtvrté řady(dobré vědět,že nepatří do vnitřního okruhu)a míří si to rovnou k nám.
"Odkdy sem začali pouštět milovníky gotik stylu?"vyprskne a zírá na mě.Tak tohle je absolutně a totálně nepřijatelné,protože:
a) Serena už není v gotik stylu,takže Bethany se na nás ani pořádně nepodíval,a
b)já nikdy nebyla milovnice gotik stylu. Kromě Sereny jsem se s žádnými jinými gotiky nekamarádila a ti se nekamarádili ani se Serenou,jelikož nemá skutečně černé srdce,není fanynkou Siouxsie and Banshees ani nečte Edgara Alana Poeho.A i kdyby ano,tak co je Bethany do toho?A
c)nezmínila jsem se,že je mi Bethany protivná?
Než stačím cokoliv říct,Nathan se otáčí k Bethany se zdvořilým,ale odtažitým výrazem ve tváři. "Prosím Bethany?Říkalas něco?Mám dojem,že jsem něco zaslechl.Ale nejsem si jistý,protože nepochybuju,že s tebou jsme se nebavili."Slyším áčka kolem,jak se nadechují kolektivním ty jó.
Zmínila jsem se,jak moc miluju Nathana Ableho?
Bethany několikrát otevře a zavře ústa,ale nic z nich nevychází.Vypadá jako ryba na souši.Nathan si toho zřejmě nevšímá,protože pokračuje v hovoru se Serenou.Neubráním se drobnému zachichotání.Bethany na mě vrhá pohled,který by sloupl malbu ze zdi,ale neřekne ani slovo a vrací se na svoje místo ve čtvrté řadě.Dívka stojící vedle ní o kousek ustoupí a začne si povídat s někým po druhém boku.Kdyby někdo zrovna teď vylil na Bethany kbelík vody(ach,s chutí bych to udělala já),tak by se voda okamžitě odpařila.
Fotbalista,jenž mi uvolnil místo,se představuje jako Bo,zkrátka Bobbyho,a pouští se do velmi podrobného výkladu svého osamělého touchdownu v posledním zápase sezony.Pokyvuju v místech,kdy to považuju za správné,a asi si vedu dobře,jelikož nepřestává vyprávět.Mám pocit,že každou chvilkou omdlím hladem.Konečně se objeví nějaký signál áček a lidé zprava i zleva si začínají objednávat pizzu.Než Serena a já stihneme objednávku,Nathan nám podává porce pizzy se salámem popperoni,papričkami a klobáskami.
"Moje oblíbená,"říká. "Doufám,že ji máte rády.Jestli ne,řekněte,jakou chcete,a já vám ji objednám.Kteroukoliv,žádný problém."
Netším,čím jsme si toto královské pohoštění zasloužily,ale nestěžuju si.Říkáme mu "díky" a "máme ji rády"(což bych řekla,i kdyby na pizze byla játra a cibule)a pouštím se do ní.Sním tento dílek za přibližně dvě a půl sekundy.Serena se chová důstojněji a trvá jí to asi minutu nebo dvě.Nathan se směje.Komentuje náš zdravý apetit a jde pro další porce.
Serena se ke mně naklání a šeptá: "Vždycky jsem věděla,že je milý,ale tohle překonává všechna očekávání."
"Já vím,"šeptám zpátky. "Je to jako v nebi.A přímo miluju,jak se tvářila Bethany.Tohle stálo za to.Vydrží mi to celý rok."
Serena si chvíli prohlíží áčka kolem nás. "Co tu vlastně děláme?"
Krčím rameny.Darovanému koni se na zuby nedívej. "Asi jsme tu proto,že s ním spolupracuju na projektu do angličtiny.Ale fakt nevím."
Nathan se vrací a galantně nám podává další dva díly jím oblíbené pizzy.Ve skutečnosti papričky nesnáším,ale zrovna teď se o tom nehodlá zmiňovat.Svým způsobem se tohle dá považovat za třetí schůzku.Nechci mu dát sebemenší důvod,aby litoval,že nás sem pozval.
"Takže,"říkám mezi jednotlivými sousty druhé pizzy, "chodíš sem často?"
Serena na mě koulí očima za Nathanovými zády.Uvědomuju si,že je to klišé,a také zatraceně dobře vím,že sem chodí skoro každý víkend,ale pokouším se ho nenápadně navést tak,aby nás pozval znovu.
Nathan zjevně nedbá na banální povahu moji otázky,nebo je možná příliš zdvořilý,aby to zmínil. "Ach ano,chodím sem každou sobotu na oběd.Obě byste se měly také někdy přijít."
Ano!To je otevřené pozvání!Ne sice nějaká romantická nabídka nebo tak,ale dobré.Beru to.
"Bezva,"potvrzuju,jako bych dostávala pozvání do skupiny áček každý den. "Možná přijdeme."
Nathan se zasměje.Kdyby seděl na jeho místě Georg,byl by to smích jsi-tak-šikovná. "Vyrážíte si vy dvě někdy taky samostatně?"
"Jsme jako siamská dvojčata,"odpovídám a podaří se mi natáhnout paži kolem Nathanových zad a stisknout Sereně rameno.Jestli se mi má podařit někam dostat,nechci ji nechat za sebou.Vidím,jak se to děje u jiných lidí,a pije mi to krev.Pokud by ji nechtěli,potom já nechci je.Přátelství je mnohem důležitější než být na seznamu áček nebo dokonce Nathanově.Bez ohledu na to,jak jsou bezvadní.Nebo si myslí,že jsou.Bethany podle mě bezva není.
"Rozumím,"přikyvuje Nathan. "No,chystáme se ke mně domů.Zaplaveme si v bazénu a pak se uvidí.Chcete jít taky?"
"Jasně,"ozývá se Serena.Momentálně je v postgotické nirváně popularity.Oči jí jenom jiskří a tak. "Musím se ale zastavit doma pro plavky."
Tento den se vyvíjí stále lépe a lépe. "Absolutně,"prohlašuju já. "Potřebuju to jenom odsouhlasit s mámou,říkala mi,ať jí po obědě zavolám pro případ,že by mě potřebovala."
Běžím zatelefonovat mámě.Měla jsem vědět svoje.Moje štěstí není zas tak velké a v poslední době věci šlapaly až příliš dobře.
"Ach zlato,"říká máma, "je tady strýc Morty.Chce tě někam vzít."
"V sobotu večer?"
"Zeptám se ho,jestli to nemůže odložit,ale už teď na tebe čeká skoro půl hodiny."Poněkud ztišuje hlas. "A povím ti,že mě dohání k šílenství.Ten chlap se neumí zabavit sám."
"No,ale proč mi nenahlásil,že přijde?"
Matka vzdychá. "Znáš přece strýce Mortyho.Jdu to s ním probrat."
Nemůžu uvěřit,že mi strýc Morty neřekl nic předem.Myslí si snad,že nemám v sobotu večer nic lepšího na práci,než trávit čas se svým nejpodivínštějším příbuzným?No dobře,normálně nemívám nic naplánované,ale i tak.Mohla bych mít.Rozhodně se mě napřed měl zeptat.
Matka se vrací k telefonu. "je mi to líto,Mino,ale říká,že to musí být dneska večer.Tvrdí,že jde o něco speciálního."
Sténám. "Tak jo,za chvíli jsem doma."
Sereně stačí jeden pohled a je jí to jasné. "Ach ne,co se děje?"
"Nemůžu jít,"vysvětluji nevrle. "Mám nějakou akci se svým strýcem Mortym."
"S tím podivínem?Proč?Nemůže to počkat?"
"Jde o rodinnou záležitost.Musím jít."Bože,nenávidím,že jí nemůžu říct nic konkrétního.
"Chceš,abych šla s tebou?Nemusím jít k Nathanovi,jestli potřebuješ,abych šla k vám a zasáhla,"nabízí mi Serena.Vidíte,jaká je dobrá kamarádka.Jenže já ji nemůžu vzít se strýcem Mortym na naši jakousi malou upíří výpravu.
"Ne,jenom běž k Nathanovi a bav se.Není důvod,abys trpěla i ty.Strýc Morty ničí můj společenský život,ale nedovolíme mu,aby zničil i tvůj."
Oznamuju Nathanovi,že k němu nemůžu,ale Serena ano.
Přikyvuje a říká,že se tedy uvidíme v pondělí. "A možná jindy,"dodává ještě,když odcházím.
To mě trochu potěší.Rozhodně to naznačuje,že bude nějaké příště.Hurá!Ale pořád mám chuť zabít strýce Mortyho.Byla bych mnohem radši,kdyby to bylo tentokrátnež příště.Strýc má strašlivé načasování.
Serena mě vysazuje cestou,protože si jede pro plavky.
"Hlavně,ať nejsou černé!"radím jí a slyším,jak se směje ještě při odjezdu.
Nicméně to opravdu hodlám zkontrolovat.Chci mít jistotu,že jí takhle antigotik fáze vydrží.
2024 ©