Pokoušená Škola noci 6, kapitola 15,16

kapitola 15
Afrodita

"Vážně, gejové. Jen běžte zpátky do postele spolu-fuj. Potřebuju mého upíra na zbytek noci."

Afrodita stála s rukama zkříženýma ve dveřích místnosti, kterou spolu sdíleli Darius, Damien, Jack a Hraběnka. Dostavil se neurčitý pocit podráždění, když viděla, že Damien, Jack a Hraběnka jsou všichni schoulený dohromady v jedné posteli. Jistě, připomínali jí štěňata, ale to nebylo to samé. Navíc nebylo spravedlivé, že tučňáci jim dovolili spát spolu, zatímco jí vyhnali, aby sdílela pokoj se Zoey. Nebo se o to alespoň snažili.

"Co se stalo, Afrodito? Děje se něco?" Darius k ní přispěchal, zatímco si natahoval tričko přes jeho dokonalý hrudník s každou botou na noze jinou.

Jako obvykle byl Darius v pohotovosti jako první-další důvod, proč mu propadla.

"Všechno je v pořádku. Jen Zoey spí se Starkem. V našem pokoji. A já nejsem zrovna odvázaná z toho, být tam s nimi. Takže uděláme takovou malou výměnu spolubydlících a zařídíme se podle sebe."

"Je Zoey v pořádku?" zeptal se Damien.

"Můj odhad je, že je teď víc než v pořádku." řekla Afrodita.

"Nemyslím si, že je na tom Stark moc dobře." řekl jemně Jack. Vypadal ospale s rozcuchanými vlasy a opuchlýma očima. Afrodita si myslela, že vypadal ještě víc jako štěně než obvykle. Byl roztomilý. Samozřejmě by si radši vydloubla oči, než by to přiznala nahlas.

"Podařilo se mu vyjít po schodech až do našeho pokoje, tak myslím, že se jeho zdravotní stav lepší."

"Oooh, Erikovi se to nebude moc líbit," řekl Jack šťastně. "Zítra určitě udělá žárlivou scénu."

"V tomhle vztahu už dramata skončili. Zoey dala tuhle noc Erikovi kopačky."

"Ona to udělala!" vykřikl Damien.

"Jo, a taky bylo na čase. Způsobila to jeho sobeckost a blbost." řekla Afrodita.

"A je opravdu v pořádku?" zeptal se Damien.

Afroditě se nelíbil Damienův příliš horlivý přístup. Ona vůbec nezmínila skutečnost, že Kalona Zoey vstoupil do snu, a to byl důvod, proč teď spí se Starkem. Taky nebude zmiňovat svou vizi-i když by byla ráda, kdyby obviňovali Zoey a ne jí, až to v budoucnosti vyjde najevo a Damien bude naštvaný, že držela jazyk za zuby. A tak zvedla jedno perfektní obočí a pohrdavě se na něj ušklíbla: "Kdo jsi? Její gay máma?"

Jak Afrodita předpovídala, Damien málem vylítl z kůže. "Ne, já jsem její přítel!"

"Prosím. Nudím se. Jako byste to nevěděli. Zoey. Je. V pohodě. Bohyně! Dejte jí trochu prostoru, aby mohla normálně dýchat."

Damien se zamračil. "Nechávám jí dýchat. Jen o ni mám strach. To je všechno."

"Kde je Heath? Ví o jejím rozchodu s Erikem? A ví o tom, že spí se Starkem?" Jack dokončil větu šeptem.

Afrodita obrátila oči v sloup. "Nestarám se o to, kde je Heath a pokud Z nepotřebuje svačinku, myslím, že ji ani nezajímá, kde zrovna teď je. Je jaksi zaneprázdněná." řekla na rovinu. Afrodita fakt nesnášela, když musela zraňovat pocity Damiena a jeho holky/kluka Jacka, ale byl to jediný způsob jak si držet Damiena od těla, aby jí nevěnoval 100% jeho pozornosti. Obrátila se k Dariovi, který stál blízko ní a pozorně ji sledoval pohledem, ve kterém si mísilo pobavení se znepokojením. "Můžeme už jít?"

"Samozřejmě." Podíval se na Jacka a Damiena dřív, než zavřel dveře. "Uvidím vás dva při západu slunce."

"Dobře!" trilkoval Jack zatímco Damien Afroditu probodával tvrdým pohledem.

Afrodita udělala sotva pár kroků na chodbu, když ji Darius vzal za zápěstí a přitáhl si jí k sobě. Dřív, než stačila něco říct, dal jí ruce na ramena a podíval se jí do očí. "Měla jsi vizi." řekl prostě.
Afrodita cítila, jak se jí oči zalily slzami. Ona byla úplně, totálně zblázněná do tohohle svalnatého kluka, který jí tak dobře znal, a který se o ni tolik staral.

"Jo."

"Jsi v pořádku? Jsi bledá a máš stále podlité oči krví."

"Jsem v pořádku," řekla, i když to ani jí neznělo moc přesvědčivě.
Vzal ji do náruče a ona ho nechala jí utěšovat. "Bylo to tak špatné, jako minule?" zeptal se.

"Bylo to horší." zabořila mu tvář do hrudi a její hlas byl tak měkký a sladký, že by šokoval skoro každého, kdo ji znal.

"Další vize o smrti Zoey?"

"Ne, tentokrát to byla vize o konci celého světa, a Zoey v něm figurovala."

"Máme se za ní vrátit?"

"Ne, ona doopravdy spí se Starkem. Kalona se dostal do jejího snu, ale když bude spát s nějakým klukem, udrží to od ní Kalonu dál."

"Dobře." řekl Darius. Na konci chodby se ozval nějaký zvuk a Darius posunul Afroditu dál do chodby, kde byl větší stín, zatímco jeptiška prošla kolem nich, nedbaje jejich přítomnosti.

"Hej, spíš? Já vím, že Zoey je velekněžka, ale není jediná, kdo dnes v noci potřebuje tvojí péči." zašeptala Afrodita, když v chodbě znovu osaměly.

Darius jí věnoval vážný pohled. "Máš pravdu. Musíš být vyčerpaná, a to zejména po té vizi."

"Nemluvila jsem jen o sobě, pane Macho. Myslela jsem na to, kam bychom teď mohly jít a dostala jsem výborný nápad-dokonalý nápad, když to teda musím říct."

Darius se usmál: "Jsem si jistý, že ano."

"Jo a vzpomněla jsem si, že bys měl tučňákům říct, aby Starka nebudili tak ještě asi 8 hodin. Jelikož, není v jeho soukromém, útulném, tmavém pokoji." Afrodita se opřela o jeho krk, zvedla se na špičky a přitiskla rty na jeho ucho.

Darius se usmál: "Jsi úžasná."

Na cestě do volného Starkova pokoje, mu Afrodita nastínila její vizi a sen Zoey. Pozorně a klidně ji poslouchal, což byla druhá věc, která jí na něm úplně okouzlila. Ta první byla samozřejmě ta, jak byl neuvěřitelně žhavý.

Starkův pokoj byl útulný a tmavý, osvětlený jen jedinou svíčkou. Darius přitáhl židli ke dveřím a podepřel jimi kliku, takže tím zabránil, aby se někdo dostal dovnitř. Pak otevřel prádelník v rohu místnosti a vytáhnul povlečení a přikrývky. Povlékl nově postel, protože říkal, že nechce spát na prostěradle zraněného upíra.

Afrodita ho pozorovala, když si sundávala boty a džíny. Pak si svlékla podprsenku, kterou měla pod košilí. Pomyslela si, že je zvláštní pocit mít někoho, kdo se o ní stará a koho má opravdu jen sama pro sebe, což pro ni bylo nové. Kluci jí chtěli, protože byla krásná nebo proto, že byla bohatá a populární, a pro ně to byla výzva. Ale to spíš ne, jelikož byla celkem běhna. Hodně kluků chtělo jen sex. Kluci jí neměli rádi, protože ona byla Afrodita. Vlastně kluci nikdy neztráceli tolik času, aby se mohly dozvědět jaká doopravdy je. Viděli jen krásné vlasy a dlouhé nohy.
Ale největší šok, na jejím vztahu s Dariem byla skutečnost, že oni neměli sex. Zatím. Jistě, všichni věřili, že to dělali jako králíci a ona je nechala tomu uvěřit-dokonce je i povzbudila k tomu, aby tomu věřili. Ale nedělali to. A ani se kvůli tomu necítila zvláštně. Spali spolu a dokonce měli i pár pěkně žhavých scén, ale to bylo nejdál, kam zašli.

Najednou Afrodita pochopila, a ta myšlenka jí šokovala. Věděla, co se děje mezi ní a Dariem. Šli na to pomalu a poznávali jeden druhého. Opravdu, jak se navzájem poznávali, ona zjistila, že se jí líbí jít na to pomalu víc, než si až doteď myslela.

Oni jsou zamilovaní!

Tato děsivá myšlenka Afroditu zasáhla na tolik, že se jí podlomila kolena a ona se svalila na židli, která byla v rohu místnosti. Vypadala omámeně.
Darius dokončil stlaní postele a zmateně se podíval na druhou stranu místnosti, kde seděla
Afrodita. "Co tam děláš?"

"Jen sedím." řekla rychle.

Naklonil hlavu na stranu. "Opravdu si v pořádku? Před chvíli jsi byla ve své vizi upálená. Chápu, že se pořád vzpamatováváš. Vypadáš bledě."

"Mám trochu žízeň a moje oči bolí, jako kdybych do nich dostala žihadlo, ale jsem v pořádku."
Když dál seděla v rohu místnosti na židli a nehodlala se přesunout do postele, zmateně se na ní usmál a řekl: "Nejsi unavená?"

"Jo, jo, jsem."

"Mám ti přinést trochu vody?"

"Ach, ne! Dojdu si pro ni sama. To není problém." Afrodita se zvedla křečovitě, jako jedna z těch loutek na provázku a přešla k umyvadlu v protějším rohu místnosti. Naplnila si papírový kornout vodou, když se za ní náhle objevil Darius. Jeho silné ruce jí opět položil na ramena.
Tentokrát jí začal palci masírovat ztuhlé svaly krku.

"Jsi napjatá," řekl a dál jí masíroval.

Afrodita vypila vodu, ale nemohla se sama pohnout. Darius jí tiše masíroval ramena a jeho dotekem jí dával najevo, jak moc mu na ní záleží. Nakonec kelímek upustila z prstů. Naklonila hlavu vpřed a zhluboka spokojeně vzdychala. "Máš kouzelné ruce."

"Pro tebe všechno, má paní."

Afrodita se usmála a opřela se o jeho ruce, čímž se víc uvolnila. Milovala, jak s ní Darius zacházel jako s velekněžkou, i když nebyla označená a nikdy se nestane upírkou. Milovala, jak nikdy nepochyboval o tom, že je pro Nyx zvláštní -že byla vybrána Bohyní. Nezajímalo ho, jestli je označená nebo ne. Milovala, jak - Bohyně! Ona milovala jeho! Do prdele!

Afrodita prudce trhla hlavou nahoru a pak se otočila tak rychle, že Darius polekaně o krok ustoupil. Dával jí automaticky prostor.

"Co se děje?" zeptal se.

"Miluju tě!" vyhrkla a pak si dala ruku před ústa, jako by se snažila zastavit slova, která už ale vyslovila.

Bojovníkův úsměv byl dlouhý a pomalý. "Jsem rád, žes to řekla. I já tě miluju."

Afroditě se začaly plnit oči slzami. Zamrkala a snažila se je nějak zastavit, když do něj strčila. "Bohyně! Tohle ne!"

Namísto reakce na její výbuch Darius jen sledoval, jak přešla k posteli. Afrodita cítila jeho upřený pohled, zatímco zvažovala, jestli si má sednout na postel nebo si na ni lehnout. Nakonec neudělala ani jedno. Zjistila, že se jí nelíbí představa, že by teď ležela na posteli. Už takhle se cítila zranitelná a dost odhalená, jak tam stála jen v tričku a kalhotkách. Otočila se k Dariovi.

"Co?" odsekla.

Naklonil hlavu. Smutným úsměvem se mu zvedly jen koutky úst.
Když se na ni díval, jeho oči vypadaly mnohem starší než jeho tvář. "Tvoji rodiče se nemilují, Afrodito. Z toho co si mi řekla, jsem pochopil, že nedávali svoje emoce najevo, a to ani tobě."

Zvedla jsem bradu a setkala se s jeho pohledem. "Teď mi řekni, co nevím."

"Ty nejsi tvoje matka." říkal ta slova jemně, ale ona cítila, jako kdyby ji bodl nožem do otevřené rány v jejím srdci.

"Já vím!" mluvila rty, které byly najednou studené.

Darius došel pomalu k ní. Afroditě došlo, jak krásný byl-jak silně vždycky vypadal. Miloval ji? Jak? Proč? Copak si neuvědomuje, jaká je to mrcha?

"Opravdu to víš? Jsi schopna lásky, i když tvoje matka není." řekl jí.

Ale sem schopna být milována? Chtěla na něj křičet tuhle otázku, ale nemohla. Pýcha, která se v ní ozývala hlasitěji, než porozumění v Dariových očích, zastavila její slova. Místo toho dělala to, co uměla nejlíp, když se cítila ohrožená-šla do útoku.

"Samozřejmě, že to vím. Ale takhle věc mezi náma mi fakt štve. Pravdou je, že jsi upír. Já jsem člověk. Nejvíc, co pro tebe můžu být, je tvoje choť, ale to už nejde, protože sem kurva otisklá se Stevie Rae. A toho se nemůžu zbavit, ani kdybys mě pokousal i ty." Afrodita se odmlčela a snažila se nevzpomínat na citlivost, s jakou z ní Darius pil, i když je otiskem její krev zkažená. Snažila se neúspěšně nemyslet na to, jaký klid a mír našla v jeho náruči, i bez sexu s ním.

"Nemyslím si, že máš ve všem pravdu. Ty nejsi jenom člověk a tvůj otisk se Stevie Rae na nás nemá žádný vliv. Vidím to jako další důkaz tvojí důležitosti pro Nyx. Ona ví, že tě Stevie Rae potřebuje."

"Ale ty mě nepotřebuješ." řekla hořce Afrodita.

"Potřebuju tě," opravil ji pevným hlasem.

"K čemu? Ani spolu nemáme sex!"

"Afrodito, proč tohle děláš? Víš, že po tobě toužím, ale tebe a mě spojuje víc než pouhé tělo a chtíč. Jsme spojeni na vyšší úrovni."

"Nevím jak na to!" Afrodita měla nebezpečně blízko k slzám, což jí štvalo ještě víc.

"Já vím." Přešel až k ní a vzal její ruce do svých. Darius klesl před ní na jedno koleno. "Musím se tě na něco zeptat."

"Ach, Bohyně! Na co?" Zdálo se jí to nebo ji chtěl opravdu pořádat o ruku?

Pravou pěst si přiložil k srdci a podíval se jí do očí. "Afrodito, milovaná věštkyně Nyx, žádám tě, abys přijala mou přísahu, jako tvého válečníka. Přísahám ti v tento den a slibuji, že tě budu chránit mým srdcem, mou myslí, mým tělem i mou duší. Slibuji, že budu patřit jen tobě a nikomu jinému. Budu tvůj válečník, dokud naposledy nevydechnu, i poté, pokud to tak bohyně bude chtít. Přijmeš mou přísahu?"

Afrodita byla naplněna ohromujícím přívalem radosti. Darius chtěl být její válečník! Ale její radost trvale jen chvíli-pak si začala uvědomovat dopady jeho přísahy.

"Nemůžeš být můj válečník. Zoey je velekněžka. Pokud se chystáš někomu složit přísahu, musí to být ona." Afrodita nenáviděla, když mluvila-a ještě víc nenáviděla, když přemýšlela o tom, jak je Darius na kolenech před Zoey.

"Zoey je moje velekněžka, ale ona už má válečníka. Byl jsem svědkem, když Stark nadšeně Zoey složil přísahu. Nepotřebuje žádného dalšího válečníka, aby ji chránil. Navíc Zoey už mi dala požehnání, abych se ti zavázal."

"Cože udělala?"

Bojovník vážně přikývl: "Je to jen správné, že jsem Zoey obeznámil s tím, co zamýšlím."

"Takže tohle není impulsivní? Skutečně sis to naplánoval?"

"Samozřejmě." usmál se na ni. "Chci tě chránit navěky."

Afrodita zavrtěla hlavou. "Nemůžeš."

Dariův úsměv zmizel. "Můj slib je jen můj, takže můžu. Není žádná překážka. Jsem mladý, ale moje znalosti jsou obrovské. Ujišťuji tě, že tě dokážu ochránit."

"To jsem nemyslela. Vím, že jsi dobrý a vím to zatraceně dobře! To je ten problém." řekla a tiše a rozplakala se.

"Afrodito, já tomu nerozumím."

"Proč chceš být ke mně zavázán přísahou? Jsem mrcha!"

Jeho úsměv se vrátil. "Jsi jedinečná."

Afrodita zavrtěla hlavou. "Ublížím ti. Vždycky, když se ke mně dostane někdo blízko, ublížím mu."

"Je dobré to vědět, ale já jsem silný válečník. Nyx byla moudrá, že mi tě poslala do cesty. A já jsem s její volbou víc než spokojený."

"Proč?" Slzy ji volně stékaly po tvářích dolů, kapaly jí po bradě a máčely tričko.

"Protože si zasloužíš někoho, kdo nebude mít za hlavní hodnoty bohatství, krásu a postavení. Zasloužíš si někoho, jehož jedinou hodnotou budeš ty. Teď tě žádám znovu, přijmeš mou přísahu?"

Afrodita zírala dolů na jeho nádherný obličej a viděla svou budoucnost v jeho upřímném a neohroženém pohledu.

"Ano, přijímám tvou přísahu," řekla.

S radostným výkřikem vzal Darius do náruče svou věštkyni. Pak ji jemně držel až do západu slunce. A uzel smutku, osamělosti a hněvu, který tak dlouho provázal její srdce najednou zmizel.





kapitola 16

Stevie Rae


Stevie Rae obvykle neměla problémy se spánkem. Bylo to sice klišé, ale ve dne spala, jako, no, mrtvá. Ale ne tenhle den. Den, kdy nebyla schopná vypnout svou mysl - nebo by možná bylo pravdivější říct, že nebyla schopná vypnout její vinnou mysl. Co má dělat s Rephaimem?
Měla by to říct Zoey-to je to co musí udělat. O tom není žádných pochyb.

"Jasně, a pak Zoey zešílí jako kočka, která je dlouho držená v zavřené místnosti." zamumlala si pro sebe a pokračovala v přecházení sem a tam před vchodem do sklepa, kde byl i kořen tunelu. Stevie Rae byla sama, ale pořád házela kradmé pohledy okolo sebe, jako by čekala, že na ní někdo skočí.

Ale co kdyby ji sem dolů někdo přišel hledat? Nedělala nic špatného! Prostě jen nemohla spát. To je všechno.
Alespoň si přála, aby to bylo všechno.

Stevie Rae přecházela sem a tam a dál zírala do tmy uklidňujícího tunelu, který vytvořila ze čerstvé země nedlouho předtím. Co sakra budu dělat s Rephaimem?
Nedokázala o něm říct Zoey. Zoey by tomu nerozuměla. Nikdo by to nepochopil. Sakra, ani Stevie Rae to sama nechápe. Prostě jen věděla, že ho nemůže prozradit-nemohla ho zradit všem ostatním. Ale když byla u něj, slyšela jeho hlas a viděla lidskou bolest v jeho očích, byla většinou na pokraji paniky, a obávala se, že skrýváním Krakouna jen dokazuje, že ztrácí zdravý rozum.
Je to tvůj nepřítel! Tato věta jí stále kroužila v mysli vymykající se kontrole jako zraněný pták.

"Ne, právě teď to není můj nepřítel. Je jen zraněný." promluvila do tunelu k zemi, která jí dodala sílu.

Stevie Rae vyvalila oči. Něco jí došlo. Bylo to tím, že byl zraněný. To způsobilo celý tenhle zmatek. Kdyby byl v pořádku a napadl ji nebo kohokoliv jiného, neváhala by, a bránila se.
Takže, co kdybych ho dostala na nějaké místo, kde by se mohla vyléčit? Ano! To bylo řešení. Nemusela ho chránit. Nechtěla ho nechat zemřít. Kdyby ho ale dostala do bezpečí někam, kde by mu nikdo nemohl ublížit, Rephaim by se uzdravil a mohl by si vybrat svou vlastní budoucnost. Udělá to! Třeba se rozhodne pro dobro a postaví se proti Kalonovi a Neferet. A možná taky ne. Ale to není její starost.

Ale kam by mohl jít?

A pak, s pohledem upřeným do tunelu jí napadlo perfektní řešení. Ale to by znamenalo, že by musela odhalit některá ze svých tajemství a byla by hodně překvapená, kdyby Zoey dokázala pochopit, proč před ní ty věci skrývala. Ona to pochopí. Už taky musela udělat pár ošklivých rozhodnutí. A navíc, Stevie Rae měla pocit, že Zoey nebude překvapená ze všeho, co jí hodlá říct, pravděpodobně jí to půjde říct co nejdřív.

Takže, řekne Zoey o místě, které bude pravděpodobně také to, kam pošle Rephaima, když se budou v dohledné době všichni přesouvat do Školy noci. Nebude tam úplně sám, a ani nebude v úplném bezpečí, ale bude daleko od ní, už za něj nebude odpovědná a nebude mít k němu žádné povinnosti.

Pocítila vzrušení a zatočila se jí hlava. Konečně přišla na to, jak vyřešit tuhle příšernou situaci. Pomocí svých vnitřních hodin zjistila, že má jen něco málo přes hodinu do západu slunce. Kdyby byl normální den, nikdy by se nedostala ven, ale dneska cítila, jak je slunce slabé. Slunce nedokáže prozářit silnou vrstvu šedých mraků a vrstvu ledu, který vypadal, že se trvale usadil na celé Tulse. Byla si jistá, že když vyjde ven, neshoří. Byla si taky jistá, že by tam neměli pobíhat jeptišky, protože všechno bylo pokryté ledem. Vše je zmrazené a dokonalé. Stejně šla zkontrolovat její červená mláďata. Červená mláďata byla její nejmenší problém, přinejmenším od rána do večera. Všichni byly zalezlý v jejich postelích v suterénu. Samozřejmě, všichni budou za hodinu vstávat. Když to Zoey řekne, a ona to udělá, budou si muset promluvit o dalším kroku, což znamená, že Zoey bude potřebovat její přítomnost.

Stevie Rae si nervózně kousala nehty. Bude to velké setkání typu ´A co budeme dělat teď?´ , na kterém bude muset Zoey prozradit všechna její tajemství. Na tohle setkání se opravdu netěšila.
Navíc tu bylo taky to, že Afrodita měla vizi. Stevie Rae nevěděla, co viděla, ale prostřednictvím jejich otisku cítila, že vize způsobila, že Afrodita byla zmatená a otřesená. Pak to zmizelo, což pravděpodobně znamenalo, že Afrodita v tuto chvíli tvrdě spí. To bylo dobře, protože nechtěla, aby se Afrodita pomocí otisku dozvěděla, co má Stevie Rae za lubem. Mohla jen doufat, že už teď toho Afrodita neví příliš mnoho.

"Takže teď nebo nikdy. Čas pro kovboje," Stevie Rae si pro sebe zašeptala. Nedala si šanci, aby couvla. Šla rychle a tiše po schodech ze sklepa, kde byl tunel, do sklepa opatství. Samozřejmě, všechna červená mláďata ještě spala a byla totálně mimo. Dallasovo chrápání proudilo místností a vyvolalo na její tváři úsměv.

Šla k prázdné posteli a stáhla z ní přikrývku. Pak se vrátila znovu do sklepa. Pohybovala se s důvěrou ve tmě k ústí tunelu. Bez váhání do něj vešla. Milovala tu vůni a pocit, že je obklopena zemí. I když věděla, co se chystá udělat, mohla to být největší chyba jejího života. Dotkla se země a nechala jí uklidnit svoje nervy. Působilo to na ní jako známé objetí jejích rodičů.
Stevie Rae šla tunelem až za jeho první jemné křivky. Tam se zastavila a položila deku na zem. Třikrát se zhluboka nadechla a soustředila se. Když mluvila, její hlas byl tichý a měl takovou moc, že se vzduch kolem ní doslova vlnil, jako vlny veder nad silnici v létě.

"Země, jsi moje tak, jako jsem já tvoje. Vyzývám tě, přijď ke mně." Tunel kolem Stevie Rae se okamžitě naplnil vůní louky a zvukem větru, který se opírá do stromů. Cítila trávu pod nohama. A to nebylo vše, co mohla Stevie Rae cítit. Cítila zemi všude kolem sebe, tím se jí její nadání připomínalo, takhle ho pociťovala. Vnímala Zemi a ta ji ovanula. Zvedla ruce a ukázala prsty na nízkou a špinavou stěnu stropu. "Musíš pro mě tuto zemi otevřít. Prosím." Strop se zachvěl a špína zmizela. Všechno probíhalo pomalu. Pak se ozval zvuk, jakoby vzdychala stará žena a nad

Stevie Rae se rozevřela země.

Instinktivně se přitiskla k ochranné stěně tunelu, ale slunce nebylo nikde vidět ani cítit. Pršelo? Ne. Rozhodla se podívat dírou nahoru na zamračenou oblohu a pár kapek našlo její tvář. Ale to nebyl déšť. Padal zmrzlý led, hodně. Bylo to ale lepší pro to, co musela udělat.
Stevie Rae si zabalila deku kolem ramen a vystoupala po zřícené stěně tunelu nahoru. Objevila se nedaleko od jeskyně Panny Marie. Mezi ní a stromy, které lemovaly areál opatství. Byla skoro tma, takže se zdálo, že už slunce zašlo. Stevie Rae ale stále musela mhouřit oči. Nelíbilo se jí, jak zranitelná se cítila na slunečním světle, i když světlo bylo tak dobře filtrované, že tam prakticky ani nebylo.

Setřásla ze sebe neklid a rychle obrátila pohled na kůlnu, kde nechala Rephaima. Byl tak blízko. Sklonila hlavu před bodavým ledem, který se snášel z oblohy a rozběhla se ke kůlně. Stejně jako v noci, když se dotkla západky, si nemohla pomoct a prolétlo jí hlavou Prosím, ať je mrtvý. Bylo by o tolik lehčí, kdyby byl mrtvý..

Kůlna byla teplejší, než si pamatovala a zvláštně to tam smrdělo. Spolu s vůní sekačky na trávu a dalšího nářadí na zahradničení, jako byly různé pesticidy a hnojiva uložené na poličce, tam bylo ještě něco jiného. Něco, z čeho měla husí kůži. Pomalu si razila cestu nářadím, bylo to jaká překážková dráha, tak se pohybovala pomalu k zadní části boudy. Najednou si uvědomila, co jí vůně připomněla, což přimělo její kroky zaváhat a pak se zastavit úplně.
Kůlna byla cítit po Rephaimovi a jeho krvi, voněla jako temnota, která ji obklopila poté, co ne-zemřela a její lidskost byla téměř úplně zničena. Připomnělo jí to její černé dny a noci, které byly naplněny jen vztekem, násilím a strachem.

Potlačila touhu zalapat po dechu, když si spojila vůni s něčím úplně jiným. Červená mláďata, ta která skrývala a bála se o nich povědět Zoey, byla cítit stejně. Tohle nebylo dobré, snažila se dýchat málo, aby náhodou nenavázala spojení, ale ona mohla. A ona to udělala. Tohle spojení jí ale vnuklo nepříjemnou předtuchu.

"Opět si za mnou přišla sama," řekl Rephaim.