kapitola 19
Zoey
"Nikdy jsem ho neměl rád." Heath mě políbil na temeno hlavy a potom mi rozcuchal vlasy, jako kdyby mi byly dva roky.
"Nesnáším, když to děláš!" řekla jsem a snažila se uhladit si vlasy, které už takhle byly dost kudrnaté, protože jeptišky prý nevlastní žehličku.
"Taky jsem ho nikdy neměl rád." Stark vzal mojí ruku a políbil ji. Pak se podíval Heathovi do očí.
"Nelíbí se mi, a to hodně, že jsi se Zoey otištěný, ale jinak s tebou nemám problém."
"Jo, já s tebou taky ne, kámo." řekl Heath. "Ale nelíbí se mi, že si spal se Zoey."
"Hele, je to jen část popisu práce jejího válečníka. Musím ji udržovat v bezpečí a tak vůbec."
"Dobře, jdu zvracet," řekla Afrodita. "Mimochodem, i když jste teď nabití testosteronem, měli byste vědět, že se Zoey rozešla s Erikem bez ohledu na to, jak se to on teď snaží otočit. Mějte na paměti, že se může rozejít i s vámi, jestli se budete chovat jako kreténi." Vymanila se z Dariovi náruče a napochodovala ke mně. Podívala se mi do očí: "Mám to tam jít s tím idiotem vyřídit?"
"Opovaž se." Obrátila jsem se k sestře Marii Angele. "Jak se má babička dneska ráno?"
"Opotřebovaně. Myslím, že se včera trochu přepínala."
"Je v pořádku?"
"Bude."
"Možná bych k ní měla jít a-"
Když jsem odcházela z jídelny, Afrodita mě chytila za zápěstí. "Babička bude v pořádku. Právě teď bys měla přijít na to, co budeme dělat dál. Pak se o ní začni strachovat."
"Strachovat? Kdo se tady stresuje?" Stevie Rae běžela chodbou s Dallasem po jejím boku. "Ahoj, Z." Objala mě. "Promiň, jak jsem se předtím chovala. Myslím, že jsme byly obě dvě v poslední době trochu vystresované. Odpustíš mi?" zašeptala.
"Samozřejmě." zašeptala jsem zpátky a snažila moc nečuchat, když jsem jí objímala. Voněla jako suterén, půda a něco jiného páchnoucího, co jsem neuměla identifikovat.
"Hele," řekla jsem jí rychle. "Rozešla jsem se s Erikem a on si přede všema začal s Venuší."
"No, to naštve. Jako když tvoje máma zapomene na tvoje narozeniny." řekla nahlas a nevěnovala žádnou pozornost našemu publiku.
"Jo," řekla jsem. To určitě naštve.
"Postavíš se mu čelem nebo sklopíš ocas a odejdeš?" zeptala se zlomyslným úsměvem.
"Co myslíš Ado Annie?" řekla Afrodita. "Z nikdy neutíká z boje."
"Kdo je sakra Annie?" zeptal se Heath.
"Nevím," řekl Stark.
"To je postava z muzikálu Oklahoma!" Sestra Marie Angela řekla, jak se snažila potlačit hihňání, které se jí dralo z krku. "Dáte si snídani?" S úsměvem šla jeptiška do jídelny. Povzdechla jsem si. Měla jsem nutkání ječet a běžet chodbou na úplně opačnou směru.
"Pojď, Z. Musíš do sebe dostat něco k jídlu. Plus vám chci říct něco, ve srovnání s čím ti bude připadat tvůj bývalý jako nic." Stevie Rae mě chytila za ruku a vtáhla mě do jídelny. Za námi šli Stark, Heath, Darius, Afrodita a Dallas a sedli jsme si vedle Marie Angely ke stejnému stolu, kde už seděli dvojčata, Damien a Jack.
"Hele, Z. Tak si nakonec tady! Tyhle palačinky od jeptišek jsou vážně báječný." Jack na mě zamumlal.
"Palačinky?" Můj svět se okamžitě rozzářil.
"Jo! A taky jsou tam stoly se slaninou a nutelou. Je to lepší než IHOP!" podíval se ke stolu a zařval: "Hej, přihrajte nějaký palačinky."
Tácy začaly rachotit naším směrem a já začala slintat. Milovala jsem palačinky.
"Francouzskej toast je lepší." řekla Shaunee.
"Jo, to není tak sentimentální," řekla Erin.
"Palačinky nejsou sentimentální," řekl Jack.
"Rád tě vidím, Z." řekl Damien. Zřejmě chtěl utlumit palačinkovou debatu
"Hele, s výjimkou toho, že máš nějak moc kudrnatý vlasy, vypadáš o dost líp, než předtím." řekl Jack.
"Díky. Teda myslím." usmála jsem se na něj.
"Myslím, že vypadá úžasně." řekl Stark z místa, kde seděl, což bylo kousek ode mě.
"Já taky, mám rád její účes, když zrovna vyleze z postele," usmál se Heath.
Valila jsem oči na oba dva, když jsem uslyšela Erikův hlas.
"Koukám, že je to támhle opravdu, opravdu přeplněné." Byl k nám otočen zády, ale to nezastavilo jeho hlas od toho, aby mě urážel.
Proč by nemohly být rozchody snadné? Proč se musí Erik chovat jako idiot? Protože jsi zranila jeho city prolétlo mi hlavou, ale dělalo se mi zle z dělání si starostí o Erikovy city. Byl to žárlivej idiot. A zatracenej pokrytec. Promluvila bych s ním, ale to by mu muselo trvat dýl než pár hodin po našem rozchodu aby si našel nějakou jinou. Sakra!
"Počkej, Erik s Venuší?"Jackův hlas upoutal mou pozornost.
"Rozešli jsem se včera v noci," řekla jsem a nonšalantně si krájela palačinky na mém talíři, zatímco mi Erin mávala před nosem talířem slaniny.
"Jo, to už nám řekla Afrodita. Ale teď je s Venuší? Jen tak?" Opakoval Jack a při tom sedíval na Erika a výše zmíněnou Venuši, která se k němu měla tak, že sem byla šokovaná, že vůbec mohl jíst. "Myslel jsem, že je to dobrej kluk." Jackův hlas byl tak mladý a rozčarovaný, jako kdyby právě praskla bublina o představě Erika jako perfektního kluka.
Pokrčila jsem rameny. "To je v pohodě, Jacku. Erik opravdu není špatný člověk. Jen bylo špatné, když jsem byly spolu."řekla jsem a nenáviděla se za to, jak se Jack naštvaně podíval na Erika.
Chtěla jsem změnit téma, a tak jsem oznámila: "Afrodita měla další vizi."
"Co jsi viděla?" zeptal se Damien.
Afrodita se na mě podívala a já téměř nepostřehnutelně přikývla. "Kalona spálil upíry, mláďata a lidi."
"Spálil je?" zeptala se Shaunee. "To zní, jako bych ho mohla zastavit. Mám přece nadání pro oheň."
"Máš pravdu dvojče," řekla Erin.
"Jenže vy spojený mozky jste nebyly v mojí vizi." Afrodita bodla vidličkou od sirupu směrem k dvojčatům. "Oheň, krev a hrůza a kdo ví co ještě. Vy dvě jste byly pravděpodobně na nákupech." Shaunee a Erin se na ní naštvaně podívali.
"Kde byla Zoey?" zeptal se Damien.
Afrodita se na mě dívala, když odpovídala. "Zoey tam byla. V jedné mé vizi, která byla dobrá. A i v té, která tak dobrá nebyla."
"Co to má znamenat?" zeptal se Jack.
"Vize byla matoucí. Zdálo se, že to co jsem viděla, bylo něco jako dvousečný meč."
Bylo mi jasné, že jen zdržovala a já jsem otevřela ústa, abych jí řekla, že může prozradit všechno, když Kramisha, která mi seděla po pravici zvedla ruku a zamávala kusem papíru, který držela.
"Vím, co to znamená," řekla. "Nebo vím, alespoň z části co to znamená. Napsala jsem to předtím, než jsem šla v noci do postele." usmála se na setru Marii Angelu. "Poté, co jsme s jeptiškami skončili se sledováním jednoho filmu."
"Jsem ráda, že se ti to líbilo drahá," řekla sestra Marie Angela.
"Tak čím to sakra máváš?" zeptala se Afrodita.
"Mohla bys být trochu trpělivá," řekla Kramisha. " A ukázat některé tvoje způsoby. Je to stejně jen pro Zoey. Tak jí to dám."
Kus papíru koloval od člověka k člověku, až se dostal ke mně. Každý měl pravděpodobně podezření, že to byla jedna z Kramishiných básní. Potlačila jsem povzdech. Jako kdyby mi četla myšlenky, Afrodita řekla: "Prosím, řekni, že to není další z těch prorockých básní. Bohyně, bolí mě z toho hlava."
"Tak si vem Tylenol." řekla jsem. Četla jsem pro sebe první řádek a zamrkala jsem. Pak jsem se podívala na Afroditu. "Cos to před chvílí říkala o tom meči?"
"Řekla, že tam s sebou Kalona měl dvousečný meč. To je taky to, proč mě napadalo ti tu báseň dát teď. Jinak bych počkala na víc osobní okamžik." Kramisha ostrým pohledem vyhledala Erika a pak dodala: "Mám víc rozumu než někteří lidé, kteří vynáší soukromé věci na veřejnost."
"To je první řádek této básně. Dvojitý meč." řekla jsem.
"To je strašidelné." řekla Stevie Rae.
"Jo," řekla jsem s pohledem upřeným na báseň. "Strašidelné, je pro tohle dobré slovo."
"Co chceš dělat?" zeptal se mě Damien.
"Chci přijít na smysl téhle básně s pomocí mých přátel, ale chci to udělat doma." řekla jsem prostě.
Damien přikývl a usmál se. "Domů. To zní skvěle."
Podívala jsem se na Afroditu. "Co myslíš?"
"Myslím, že mi chybí sprcha Vichy v mém pokoji." řekla.
"Dariusi?" zeptala jsem se.
"Musíme se vrátit, než budeme pokračovat dál."
"Shaunee a Erin?" Obě se na sebe podívali a pak Erin řekla: "Domů, rozhodně."
"Stevie Rae?"
"No, musím vám všem něco říct, než uděláme tohle velké rozhodnutí."
"Tak to řekni." odpověděla jsem.
Dívala jsem se na Stevie Rae. Dlouze se nadechla a pak vyfoukla se zavřenými rty, jako by byla astmatik. Po tom co se nadechla, mluvila rychle a jasně. Nechala to, co chtěla říct proudit celou místností. "Je víc červených mláďat, než jen ty, co jsou tady. Někteří se nezměnily. Jsou stále zlý. Myslím, že - myslím, že by se mohly připojit k Neferet." Obrátila se na mě a očima mě prosila, abych ji pochopila. "Neřekla jsem nic, protože jsem jim chtěla dát šanci. Myslela jsem, že kdybych v nich našla lidskost, mohly by si samy promyslet, co chtějí a já jim možná mohla pomoci. Je mi to tak líto, Z. Nechtěla jsem tím způsobit problémy, a už vůbec jsem ti nechtěla lhát."
Nemohla jsem být naštvaná na Stevie 'Rae. Vše, co jsem cítila byla úleva, že mi konečně řekla pravdu.
"Někdy nemůžeš svým přátelům říct vše, co bys chtěla." řekla jsem.
Stevie Rae vzlykla. "Ach, Z. Ty se na mě nezlobíš?"
"Samozřejmě, že ne," řekla jsem. "Taky jsem tajila pěkně mizerný tajemství, vím jaké to je."
"Kde jsou?" Damienova otázka by se mohla zdát tvrdá, ale jeho hlas byl něžný, ale jeho hnědé oči byly plné pochopení.
"Jsou v depu v tunelech. To je důvod, proč jsem shodila tunel. Aby se sem nemohly dostat.
Nechtěla jsem, aby sem přišli a způsobili jeptiškám problémy."
"Měla jsi nás varovat včera v noci." řekl Darius. "Dali bychom tam stráže, zatímco všichni spali."
"Na druhé straně toho tunelu byla zlá červená mláďata?" sestra Marie Angela na krku nahmatala růženec.
"Ach, sestro. Nebyly jste v nebezpečí. Dariusi, nepotřebovali jsme tam stráže. Přísahám." řekla a rychle to vysvětlila. "Ti ostatní mláďata jsou ovlivněni denním časem. Nikdy se nepohybují na světle, když je den. Dokonce ani v tunelech."
Darius se zamračil, a řekl, že tam stejně měla stát stráž. Sestra Marie Angela neřekla nic, ale viděla jsem, jak prsty stále objímá růženec. Pak mi došlo, že Stevie Rae není jediný červený upír, který o tom může něco říct. Podívala jsem se na jediného dalšího červeného upíra, který existoval. "Víš něco o těch dalších mláďatech?"
"Já? Proboha ne. Hned bych ti o tom všechno řekl," promluvil Stark.
"Někdy pravda zůstane pohřbena, a je dost těžké přijít na to, jak jí odhalit," řekla jsem jí, a pak jsme se rozhlédla po dalších červených mláďatech. "Všichni jste o tom věděli, viď?"
Kramisha promluvila. "Věděli jsme o nich. Ale neměli jsme je rádi. Jsou zlý."
"Moc páchnou," řekl malý Shannoncompton.
"Připomínají nám, jací jsme byly," řekl Dallas.
"A to je něco, na co neradi vzpomínáme." řekl Johnny-B.
Obrátila jsem svou pozornost zpátky k Stevie Rae. "Je tady ještě něco, co bys mi chtěla říct?"
"No, nemyslím si, že by bylo chytré, abychom šli do Školy noci tunelama zrovna teď, ale vrátit se do Školy noci zní dobře i mě."
"Tak je to vyřešené. Jdeme domů." řekla jsem.
kapitola 20
Zoey
"Jsem pro, vrátit se tam kam patříme, ale tvoje babička by měla zůstat tady," řekla náhle Afrodita. "Nevíme s čím vším, se tam budeme muset vypořádat."
"Měla si vizi?" zeptala jsem se jí, protože jsem si všimla, že se místo na mě dívá na Stevie Rae.
Afrodita pomalu zavrtěla hlavou. "Ne, řekla jsem ti všechno, co jsem viděla ve své vizi. Jen mám prostě takový pocit, to je všechno."
Stevie Rae se nervózně zasmála. "No, sakra Afrodito, všichni se bojíme, to je samozřejmé. Právě proto jsme vyhnaly všechna významná monstra z města, ale to není důvod abys Zoey děsila."
"Nevyšiluju, jako nějakej balík." řekla Afrodita. "Jsem jenom opatrná."
"Je moudré předvídat nebezpečí." řekl Zamyšleně Darius.
Protože nebylo nic zlého na tom být opatrný, otevřela jsem ústa, abych se s oběma dohodla, když se Stevie Rae obrátila k Dariovi a chladným hlasem řekla: "Jen proto, že jsi jí složil svou přísahu jako její válečník, nemusíš hned souhlasit se vším co říká."
"Co?" řekl Stark. "Dal jsi Afroditě svou přísahu?"
"Opravdu?" zeptal se Damien.
"Wow, taky hustý." řekl Jack.
Erik si odfrkl u stolu za námi. "Jsem šokován, Zoey, že sis ho nepřidala do své soukromé sbírky."
Už jsem toho měla dost. Křičela jsem na něho. "Ach, jdi k čertu, Eriku!"
"Zoey!" sestra Marie Angela zalapala po dechu.
"Promiňte," zamumlala jsem.
"Neomlouvej se, poslat někoho k čertu není špatné. Je to prostě místo. A někteří lidé tam potřebují být posláni."
"Co?" řekla Stevie Rae nevinně. "Tys nechtěla, aby všichni věděli o tobě a Dariovi?"
"Moje společnost, moje věc." řekl Afrodita.
"To je to samé, co jsem říkala předtím," přikývla Kramisha moudře. "Tohle není správné, aby o tvém soukromí věděli všichni." Otočila tmavé oči na Stevie Rae. "Vím, že jsi naše velekněžka a tak, takže to co teď řeknu, neříkám v neúctě, ale myslím, že tě vychovali líp, než abys dělala tohle."
Stevie Rae vypadala zkroušeně. "Máš pravdu, Kramisho. Myslím, že jsem moc nemyslela, že je to soukromé. Myslím, že by se to každý dřív nebo později dozvěděl." usmála se na mě a pokrčila rameny. "Bojovníkova přísaha není přesně to, co by se nějak dalo schovat."
Obrátila se k Afroditě. "Promiň, nesnažila jsem se být zlá."
"Nejsem zvědavá na tvoje omluvy. Nejsem Zoey. Nebudu automaticky věřit všemu, co mi řekneš."
"Dobře, dost!" vykřikla sem. Hněv a frustrace přidaly mým slovům sílu a přinutila jsem tím několik dětí couvnout. "Všichni mě pozorně poslouchejte! Nemůžeme bojovat proti konci světa, když se hádáme mezi sebou. Stevie Rae a Afrodita kvůli tomu, že se otiskly a navzájem se uvádí do rozpaků." Viděla jsem bolest v očích Stevie Rae, ale mluvila jsem dál. "Stevie Rae nenechávej si důležité věci pro sebe, i když si myslíš, že máš pro to dobrý důvod." Podívala jsem se na Erika, který se otočil na židli, aby se na mě mohl dívat. "A Eriku, máme mnohem větší problémy, než abys byl na mě naštvaný, že jsem se s tebou rozešla." Slyšela jsem, jak se Stark zasmál. "Tohle ti nedává volnej vstup."
Stark zvedl ruce, jako by se vzdával. "Jen jsem se smál, protože konečně Erikovo Ego dostalo na frak."
"Do čehož je ti hovno, protože moc dobře cítíš jak ty, Erik i Heath neustále jen zraňujete mé city."
Starkův domýšlivý úsměv zmizel.
"Darie, venku je neustále led, ale myslíš, že bys odřídil Hummera zpět do Školy noci?" zeptala jsem se.
"Udělám to," řekl bojovník.
"Kdo je dobrý v jízdě na koni?" Okamžitě zvedlo ruku několik mláďat, jako bych byla učitel na střední a oni měli strach, že jsou v nějakém průšvihu. "Shaunee, Erin, můžete jet na koni odsud stejně, jako jste přijeli sem." Podívala jsem se na děti, které stále drželi své ruce nahoře.
"Johnny B, můžeš jet s Kramishou společně na druhém koni?"
"Jo, my můžeme," řekl. Kramisha svižně přikývla a oba sklonili ruce.
"Starku, pojedeš se mnou na Persefoně," řekla jsem, aniž bych se na něj podívala.
"Damien, Jack, Afrodita, Shannoncompton, Venuše a ..." Dívala jsem se na brunetu, červené mládě, jejíž jméno se mi úplně vykouřilo z hlavy.
"Sophie," řekla Stevie Rae váhavě, jako by se bála, že jí utrhnu hlavu.
"A Sophie. Pojedete s Dariem v Hummru." Podívala jsem se na Stevie Rae. "Můžu ti věřit, že dostaneš Erika a ostatní mláďata ke Škole noci bezpečně?"
"Jestli je to to, co chceš, abych udělala, pak to udělám." řekla.
"Fajn. Nasnídejte se a pak pojedeme domů." Vstala jsem a všechny jeptišky sjela jedním pohledem. "Cením si toho, jak moc jste nám pomohly. Je to víc, než kdy budu schopná říct. Jak dlouho budu naživu, tak dlouho budou mít sestry benediktínky velekněžku jako přítelkyni." Pak jsem se otočila a prošla kolem Starka. Viděla jsem, jak začíná vstávat, ale zavrtěla jsem hlavou.
"Chci se jít rozloučit s babičkou sama." Viděla jsem, že mu to ublížilo, ale on mě jen uctivě pozdravil a řekl: "Jak si přeješ, má paní."
Ignorovala jsem ticho, které jsem způsobila a vyšla jsem z místnosti. Sama.
***
"Takže jsi, u-we-tsi-a-ge-ya, všechny rozzlobila?" zeptala se babička potichu, když jsem neustále přecházela kolem její postele.
"Ne, každému babi. Ublížila jsem citem pár lidí. Jsou ze mě šílení."
Babička mě pozorovala dlouhou dobu. Když konečně promluvila, její slova byla jako vždy jednoduchá, ale k věci. "Takhle se normálně nechováš. Musíš mít k tomu nějaký důvod. Ven s tím."
"Mám strach a jsem zmatená. Včera jsem se cítila jako velekněžka, dneska se cítím jako dítě. Mám problémy s kluky a nejlepší kamarádku, která přede mnou tají věci."
"To všechno znamená, že ani ty, ani Stevie Rae nejste perfektní." řekla babička.
"Ale jak mám vědět, co to všechno znamená? Co když jsem povrchní a Stevie Rae je zlá?"
"Teprve čas ukáže, jestli tvoje důvěra ke Stevie Rae byla oprávněná. A myslím, že bys měla přestat řešit to, že jsi k sobě přilákala víc než jednoho chlapce. Mám dobré mínění o vztazích ve tvém životě. Z toho co jsi mi řekla, jsem pochopila, že se Erik choval Hrubě. Existuje mnoho mladých žen, které by to ignorovaly kvůli tomu, že je žhavý!" Babička napodobila slang dospívajících. "Naučíš se vyrovnat se s Heathem a Starkem. Mnoho velekněžek to tak má. Nebo taková nebudeš, a vybereš si jen jednoho. Sama si musíš vybrat jaká cesta je pro tebe ta správná. Ale miláčku, to je něco, na co máš ještě mnoho let. Teprve pak se rozhodneš co dál."
"Myslím, že máš pravdu," řekla jsem.
"Samozřejmě, že mám pravdu. Jsem stará. Takže taky vím, že je tu něco, co tě trápí víc než chlapci nebo Stevie Rae. Pověz mi o tom, ptáčátko."
"Měla jsem A-ynu vzpomínku babi."
Babiččino ostré nadechnutí bylo jen vnější náznak vnitřního šoku. "Viděla jsi v její paměti Kalonu?"
"Ano."
"Bylo to příjemné nebo nepříjemné?"
"Oboje. Začalo to hrozně, ale jak sem se stále víc a víc ztotožňovala s A-you, změnilo se to. Milovala jsem ho, babi. Cítila jsem to."
Babička přikývla a pomalu promluvila. "Ano, u-we-tsi-a-ge-ya, dává to smysl. A-ya byla vytvořena k tomu, aby ho milovala."
"Děsí mě to, nemůžu to kontrolovat!" Plakala jsem.
"Pššš, dcero," uklidňovala mě babička. "Všichni jsme stíháni naší minulostí. Ale je v našich silách, abychom jí nedovolili diktovat, co budeme dělat."
"Dokonce ani naší duši?"
"Zvláště ne naší duši. Zeptej se sama sebe, od koho tvoje dary pocházejí."
"Od Nyx." řekla jsem.
"A bohyně ti dala tvou duši nebo tvé tělo?"
"Mou duši, samozřejmě. Mě tělo je jen skořápkou pro mou duši." Byla jsem překvapena pevností mého hlasu. Překvapeně jsem zamrkala. "Musím si pamatovat, že má duše je moje, a ne A-y. Musím se chovat jako by moje duše žádnou paměť neměla."
Babička se usmála. "Ach, věděla jsem, že znovu najdeš svou rovnováhu. Když uděláš chybu v minulém životě, v tom dalším ji můžeš napravit."
Ne, pokud mou chybou Kalona spálí svět, pomyslela jsem si, ale neřekla to nahlas. V tu chvíli babička zavřela oči. Vypadala tak unaveně a staře, že se můj žaludek zatnul a způsobil, že mi bylo ještě víc zle.
"Je mi líto, že tě zasypávám mými problémy babi." řekla jsem.
Otevřela oči a pohladila mě po ruce. "Nikdy se neomlouvej za to, že ke mně mluví tvá mysl, u-we-tsi-a-ge-ya."
Políbila jsem jí na čelo, ale dávala si pozor, abych se nedotkla jejích modřin. "Miluju tě, babi."
"I já tě miluji, u-we-tsi-a-ge-ya. Jdi po cestě bohyně a požehnej našim předkům."
Moje ruka se právě dotkla ruky na dveřích, když mě zastihl její hlas- silný a moudrý jako vždy.
"Drž se pravdy, u-we-tsi-a-ge-ya. Nikdy nezapomeň jak hluboká síla je ve slovech, která jsou pravdivá."
"Budu se snažit co nejvíc, babi."
"To je všechno o co tě žádám, moje ptáčátko."