21. kapitola
Zoey
Jízda zpět do Školy noci byla pomalá, divná a trapná. Byla pomalá, protože dokonce i když Shaunee zahřála kopyta koní, takže jsme mohly klusat dolů po dvacáté první ulici a doleva na ulici Světlá Utica (která byla úplně tmavá), šlo to těžce a cesta se táhla.
Bylo to divný, protože všechno bylo tak zatraceně temný. To je to, co se stane, když vaše město ztrácí světlo- nevypadá to dobře. Zní to jednoduše a to zejména pro člověka, který je jedno z dětí noci, ale svět nevypadá stejně, když zhasnou světla.
A bylo to trapné, protože Shaunee a Erin se na mě neustále dívali, jako by si mysleli, že jsem bomba, která by mohla explodovat. Johnny B a Kramisha se mnou sotva promluvili a za mnou byl Stark, na mé úžasné klidně Persephoně a měl ruce okolo mého pasu.
A já? Já chtěla jen domů.
Darius řídil Hummer za námi. Jsme si jistá, že měl pocit jako by šel, když musel jet za třemi koňmi, kteří jen klusali. Červená mláďata a Erik následovali Hummer. Kromě auta a kopyt koní bylo ticho. Tma nás obestírala a jednou za čas se pod tíhou ledu zlomila nějaká větev. Dojeli jsme až do ulice Světlá Utica, než jsem něco řekla.
"Takže už se mnou nikdy nepromluvíš?" zeptala jsem se Starka.
"Budu s tebou mluvit." řekl.
"Zdálo se mi to nebo na konci věty bylo nevyslovené ale?"
Zaváhal a já prakticky cítila napětí, které z něj vyzařovalo. Nakonec se dlouze nadechl a řekl: "Nevím, jestli mám na tebe být naštvaný nebo se ti omluvit. Co se to do prdele stalo v té jídelně?"
"Ta jídelna nebyla tvoje vina. Nebo alespoň většina z toho nebyla."
"To vím, ale taky vím, jak moc si byla zraněná, kvůli celé té věci s Erikem."
Nevěděla jsem co na to říct, takže jsme jeli tiše až do chvíle, kdy si Stark odkašlal a řekl: "Byla si dost hnusná na všechny lidi tam."
"Musela jsem je nějak umlčet. To jejich hašteření. A tohle vypadalo jako nejrychlejší způsob."
"Příště by ses mohla pokusit říct něco jako ´Lidi, držte huby a přestaňte se hašteřit!´ Já nevím. Možná si to myslím jen já, ale je to lepší než bejt hnusná na svoje přátele."
Potlačila jsem nutkání se otočit a zakřičet, že bych ho chtěla vidět v mojí kůži, jestli by si vedl líp. Místo toho jsem přemýšlela, co řekl. Asi měl pravdu. Necítila sem se dobře, kvůli tomu, že jsem se utrhla na své přátele a na všechny ostatní.
"Budu se snažit, to příště vyřešit líp." řekla jsem nakonec.
Stark neměl škodolibou radost. Nezačal se tvářit blahosklonně. Jen mi položil ruce na ramena a řekl: "Skutečnost, že umíš naslouchat jiným lidem, mám na tobě nejraději."
Cítila jsem, jak se červenám. Jeho nečekaný kompliment mě zahřál. "Díky," řekla jsem tiše.
Přejela jsem prsty přes Persefoninu vlhkou hřívu. Náhlou sympatií ke mně zastříhala ušima. "Seš moc hodná holka." broukla jsem k ní.
"Myslel jsem, že už sis všimla, že nejsem holka." řekl Stark s povýšeným úsměvem v hlase.
"Jo všimla jsem si." zasmála jsem se a napětí mezi námi zmizelo. Dvojčata, Johnny B a Kramisha po nás vrhly nesmělý úsměv.
"Takže, ehm, ty a já jsme v pohodě?" zeptala jsem se ho.
"Ty a já budeme vždycky v pořádku. Jsem tvůj bojovník, tvůj ochránce. Bez ohledu na to, co se mezi námi děje, vždycky mě budeš mít za zády."
Když jsem se zbavila knedlíku v krku, řekla jsem. "Být můj bojovník není vždy snadná práce."
Zasmál se, plným, hlasitým a dlouhým smíchem. Sklouzl rukama na můj pas: "Zoey, někdy je být tvým válečníkem přímo královská výsada."
Chtěla jsem poznamenat, něco vtipného, ale jeho ruce byly tak teplé, když se mě dotýkal a jeho dotek byl uklidňující. Tak jsem jen něco zamumlala něco o tom, že povídá hlouposti, opřela se o něj a relaxovala v jeho náruči.
"Víš," řekl. "Kdybych zapomněl na tuhle šílenou bouři, kterou způsobil Kalona s Neferet, tak ten led je fakt skvělej. Je to skoro, jako bychom ujížděli z reálného světa a vypravili se do podivné zmrzlé zemi. Podobně jako to bylo v Bílé čarodějnici. Líbilo by se mi to."
"Oooh, Lev, čarodějnice a skříň! To byl skvělý film."
Odkašlal si. "Neviděl jsem to."
"Tys to neviděl?" Moje oči se rozšířily a já se na něj ohlédla přes rameno. "Četl si knihu?"
"Knihy," řekl se zvláštním důrazem na množné číslo. "C.S.Lewis napsal víc než jen jeden díl letopisů Narnie."
"Tys je četl?"
"Jo, četl." řekl.
"Hm," řekla jsem a cítila se zmateně.
"Co je na tom špatnýho? Čtení je super." řekl defenzivně.
"Já vím! To je super, že jsi četl. Vlastně je to úžasný, že čteš." A bylo to. Milovala jsem kluky, kteří nebyli jen roztomilý, ale měli i mozek.
"Opravdu? No tak to tě bude zajímat, že jsem četl i To Kill a Mockingbird."
Usmála jsem se a šťouchla ho loktem. "To četl každej."
"Četl jsem to pětkrát."
"Nu-uh."
"Jo, můžu citovat nějaké části."
"Blbost."
A pak Stark, můj velký a zlý macho bojovník, pozvedl hlas a s jižním přízvukem řekl: "Strýc Jack? Co je to sakra lady?"
"Nemyslím si, že je to nejdůležitější citát z celé knihy." řekla jsem a zasmála se.
"Fajn, tak poslouchej: ´Nejsem žádná coura pana učitele co se kdy narodila a nedonutíš mě udělat nic, co bych nechtěla.´ Ta je opravdu moje oblíbená."
"Jsi rozdvojená osobnost, Jamesi Starku." Usmívala jsem se a měla jsem pocit tepla a štěstí, když jsem se obrátili na dlouhou příjezdovou cestu, která vedla ke škole. Zrovna jsem si říkala, jak kouzelně to vypadalo, když všechno příjemně svítí, když jsem si všimla, že tam bylo víc světla než obvykle ze Školy noci vycházelo s pomocí záložních generátorů a staromódních olejových luceren. Pak jsem si uvědomila, že světlo nevychází ze školní budovy. Místo toho svítil prostor mezi chrámem bohyně Nyx a školou.
Cítila jsem, jak se Stark napjal.
"Co je to?"
"Zastav koně." řekl.
"Prrr." Vytáhla jsem Persefoně uzdu, aby zastavila. Vyzvala jsem Shaunee a Johnny B, aby
zastavila koně taky. "Co se děje?"
"Mějte oči otevřené. Připravte se k jízdě zpátky do kláštera. Pokud vám řeknu, rychle pojedete pryč. Nebudete na mě čekat!" to bylo vše, co řekl Stark, než sklouzl z Persefony a vyrazil za
Hummerem za námi. Otočila jsem se a viděla, jak Darius vystupuje z auta a Heath si místo něj sedá na místo řidiče. Dva bojovníci krátce mluvili a pak zavolali Erika a všechna červená mláďata.
Chystala jsem se na Persefoně obrátit k Hummeru, když ke mně zpátky doběhl Stark.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Něco hoří uvnitř školního areálu."
"Můžeš mi říct co se děje?" zeptala jsem se Shaunee.
"Nevím," řekla a zvlnila čelo tím, jak moc se soustředila. "Podívejte se pod stromy."
Podívala jsem se po mé pravici k řadě hrušní, které lemovaly pruh vedoucí ke škole. Ve stínech ležely pomačkané tvary. Můj žaludek se stáhnul, když jsem si uvědomila, na co se dívám.
"Krakouni," řekla jsem.
"Jsou mrtvý," řekla Kramisha.
"Musíme je zkontrolovat. Chci to vědět jistě," řekla Stevie Rae. Šla k nám spolu s Erikem a červenými mláďaty.
"To taky uděláme." řekl Darius. Poté vytáhl dva nože z jeho kožené bundy a řekl Starkovi:
"Zůstaň se Zoey." Přikývl na Stevie Rae a Erika, aby ho následovali a šli směrem ke stromům.
Netrvalo to dlouho.
"Jsou mrtvý," zavolala každý z nich.
Když se skupina vrátila, nemohla jsem si pomoct, ale všimla jsem si jak bílá Stevie Rae je.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se jí.
Podívala se na mě překvapeně. "Jo." řekla rychle. "Dobrý, je to jen..." její hlas se vytratil a její pohled se vrátil zase k tělům pod stromy.
"Je to příčina toho hroznýho smradu." řekla Kramisha. Všichni jsme se na ní podívali. "No, je to pravda. Krakounova krev hrozně smrdí."
"Jejich krev nám nevoní. Vím to, protože jsem čistila místa, kde Darius některé z nich sestřelil z nebe na půdu opatství." Stevie Rae mluvila rychle. Asi jí to nebylo příjemné.
"To je to, co jsem z tebe cítila!" Ulevilo se mi, že jsem konečně poznala tu zvláštní vůni.
"Každý se teď musí soustředit." řekl Darius. "Nevíme, co se tam děje." Ukázal na pozemek školy a blikající plameny, které svítili.
"Co je to? Škola hoří?" zeptala se Stevie Rae a vyslovila tak naše myšlenky nahlas.
"Řeknu vám, co to je." Hlas vylekal nás všechny, kromě tří koní, na kterých jsme seděli. Okamžitě mi došlo, kdo stál ve stínu na straně, kde byl pruh pole. "Je to pohřební hranice." řekla Lenobia, profesorka jezdectví a jedna z mála dospělých upírů, kteří stály při nás, když Neferet a Kalona převzali vládu nad školou.
Šla rovnou ke koním, pozdravit je a zkontrolovat je. Nás ignorovala, dokud si nebyla jistá, že jsou v pořádku. Konečně se přestala mazlit s čenichem Persefony a řekla: "Ráda tě zase vidím, Zoey."
"I já tebe." odpověděla jsem automaticky.
"Zabila jsi ho?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Zahnala jsem ho pryč. Kramishina báseň měla pravdu. Když se nás pět spojilo, vyhnali jsme ho pomocí lásky. Ale čí-"
"Je Neferet mrtvá nebo utekla s ním?" přerušila mou řeč.
"Utekla. Čí hranice to je?" Nemohla jsem déle čekat a zeptala jsem se.
Lenobie sklopila krásné modro-šedé oči. "Anastasia Lankford přišla o život. Poslední čin Kalonova oblíbeného syna Repahima, než odešel na volání jeho bratří následovat vás do opatství. Podřízl jí hrdlo."
kapitola 22
Zoey
Slyšela jsem, jak Stevie Rae zděšeně zalapala po dechu. Ale všichni jsme byly šokovaní.
Darius nezaváhal: "Jsou ještě nějací Krakouni naživu?"
"Žádní. Snad jejich duše budou navěky hnít v nejhlubších hlubinách podsvětí." řekla hořce Lenobia.
"Zemřel ještě někdo?" zeptala jsem se.
"Ne, ačkoliv je tam několik zraněných. Ošetřovna je plná. Neferet byla náš jediný skutečný léčitel, a teď, když je..." Lenobiin hlas vyzněl do ztracena.
"Pak Zoey musíme dostat k zraněným." řekl Stark.
Lenobia tázavě pokrčila čelo.
"Já, ale já-"
"Máš teď nejblíže k velekněžce. Pokud jsou tam mláďata a zranění upíři, potřebují velekněžku."
řekl Stark jednoduše.
"Zvlášť, když vládneš Duchu. Rozhodně bys mohla pomoct zraněným." přidal se Darius.
"Samozřejmě, máte pravdu." řekl Lenobia a sundávala si pramínky jejích dlouhých vlasů z obličeje.
"Mrzí mě to. Smrt Anastasie mě hluboce zasáhla. Nemyslela jsem jasně." usmála se na mě, ale byl to spíš úšklebek s odhalenými zuby než upřímný úsměv. "Tvoje pomoc je vítaná a potřebná, Zoey."
"Udělám, co budu moct." dál jsem předstírala důvěryhodný hlas, ale pravda byla, že myšlenka na zraněné mi svírala žaludek.
"Všichni pomůžeme." promluvila Stevie Rae. "Jestliže může pomoct jeden, nás pět jeho pomoc znásobí 5x."
"Možná," řekla Lenobia stále smutně.
"Musíme dovnitř přinést zpátky naději."
Podívala jsem se překvapeně na Afroditu, která přešla k Dariovi a vzala jeho ruku do své.
Lenobia jí věnovala skeptický pohled. "Myslím, že se mnoho věcí ve Škole noci změnilo, Afrodito."
"To je v pořádku. Umíme se přizpůsobit změně." řekla Afrodita.
"Jo, změna to je naše druhé jméno." řekla Kramisha. Ozvalo se několik dalších souhlasných zvuků. Byla jsem na ně tak pyšná, že jsem se skoro rozplakala.
"Myslím, že jsme všichni připraveni jít domů." řekla jsem.
"Domů," Lenobia opakovala to slovo tichým smutným hlasem. "Tak tedy zpátky k tomu, co zůstalo z našeho domova." Otočila se, mlaskla, a všichni koně ji následovali.
Od hlavního vchodu do školy jsme přešli na parkoviště. Darius pokynul Heathovi, aby zaparkoval Hummera. Všichni vystoupili z auta. Okraj budovy a ošetřovna zablokovali náš výhled na hlavní budovu tak děsivě, že jsme viděli jen tančící plameny. Kromě praskání dřeva a ohně, byla škola naprosto tichá.
"Je to špatné," řekla tiše Shaunee.
"Co tím myslíš?" zeptala jsem se.
"Cítím skrz plameny smutek. Je to špatné." opakovala.
"Shaunee má pravdu." řekla Lenobia. "Vezmu koně do stáje. Půjdeš se mnou nebo půjdeš raději..." Její hlas se vytratil, zatímco pozorovala blikající stíny ohně, které ozařovali okolní duby, které rostly po celém pozemku Školy noci.
"Půjdu tam." řekla jsem a ukázala směrem k srdci školy. "Ať to tam vypadá jakkoliv."
"Připojím se k vám, jakmile se postarám o koně." řekla Lenobia. Zmizela do tmy s koňmi v patách.
Starkova ruka byla teplá a stabilní na mém rameni. "Pamatuj si, že Kalona i Neferet jsou pryč. Opustili mláďata i upíry. Mělo by to být lehké, po tom všem čím jsme si už prošli." řekl.
Heath se rychle postavil ke mně z druhé strany. "Má pravdu. Upíři a mláďata nejsou tak hrozní jako Neferet a Kalona."
"Je to náš domov, bez ohledu na to, co se stalo." řekl Darius.
"Jo, je to domov. Je na čase, abychom si ho vzali zpátky." řekla Afrodita.
"Uvidíme, jaký nepořádek tam Neferet nechala." řekla jsem náhle. Odstoupila jsem od Starka a Heatha. Vedla jsem ostatní po hlavním chodníku, který vedl kolem hezké fontány a zahrady u vstupu do profesorské budovy s dřevěnými kulatými dveřmi, jaké bývali na hradech. S věžičkou, ve které bylo mediální centrum. Konečně jsme uviděli hlavní areál školy.
"Ach, bohyně!" Afrodita zalapala po dechu.
Moje nohy se zastavily, bez mého vědomí. To co jsem uviděla bylo tak hrozné, že už jsem nemohla udělat ani krok dopředu. Pohřební hranice byla ohromná kupa dříví, které bylo umístěné kolem obrovského dřevěného jídelního stolu. Věděla jsem, že to byl jídelní stůl, protože i když už to bylo skoro spálené, struktura byla ještě rozpoznatelná. Profesorka Anastasia, krásná manželka našeho šermířského mistra Draka Lankforda ležela uprostřed. Byla oblečená v něčem dlouhém a honosném a ležela na bílém plátně. Její tělo bylo ještě přes plameny vidět. Měla zbraně zkřížené na prsou a její dlouhé vlasy padaly k zemi. Praskající oheň se stále rozšiřoval.
Hrozný nářek, jako pláč dítěte, lámal srdce a nesl se nocí. Přesunula jsem svůj pohled z hrozné hranice k místu poblíž. Drak Lankford klečel na kolenou. Měl skloněnou hlavu a vlasy mu padaly do obličeje, ačkoliv nemohly zakrýt skutečnost, že plakal. Vedle něj jsem poznala Stínovlase, jeho mainskou mývalí kočku. Naklonila jsem se a podívala se na něj líp. V náruči měl bílého kocoura, který mňoukal a snažil se osvobodit z jeho náruče, asi aby skočil na hranici, za svou upírkou.
"Guinevera," zašeptala jsem. "To je kočka Anastasie." Tiskla jsem si ruku na ústa a snažila se udržet vzlyk, který se dral ven.
Shaunee od nás rychle odstoupila a přistoupila k hranici. Stála blíž, než by mohl kdokoliv z nás. Ve stejné době Erin přešla k Drakovu boku. Shaunee zvedla ruce a zavolala: "Ohni! Pojď ke mně." Slyšela jsem, jak Erin měkčím hlasem žádá, aby za ní přišla voda. Zatímco hranice a tělo náhle zachvátili plameny, Drak byl obklopen chladnou mlhou, která mi připomínala slzy.
Damien si stoupl k Erin: "Větře, pojď ke mně." řekl. Díval se přímo do vánku, který odfouknul ten hrozný zápach spáleného masa.
Stevie Rae se připojila k Damienovi. "Země, pojď ke mně." řekla. Vánek, který unášel ten hrozný pach se naplnil jemnou vůní louky, která připomínala vůni jarních květů a zelenající se louky naší bohyně.
Věděla jsem, že je na mě řada. Plná smutku jsem přišla k Drakovi a jemně mu položila ruku na rameno, které se otřásalo jeho vzlyky. Zvedla jsem druhou ruku a zavolala: "Duchu, pojď ke mně." Když jsem cítila, jak mě duch naplnil a tím odpovídal na mou výzvu, pokračovala jsem. "Pomoz Drakovi, duchu. Uklidni jeho, Guineveru a Stínovlase. Pomoc jim, aby byl jejich smutek snesitelnější." Pak jsem se soustředila na to, abych duch přešel ze mě na Draka a obě zničené kočky. Guinevera přestala mňoukat. Cítila jsem, jak se Drakovo tělo přestalo třást. Pomalu zvedl hlavu a sklopil oči na zem. Jeho tvář byla hrozně poškrábaná a nad pravým okem měl hluboký šrám. Vzpomněla jsem si, že naposled, co jsem ho viděla, bojoval se třemi Krakouny. "Buď požehnán, Draku." řekla jsem tiše.
"Bude někdy ta bolest únosná, kněžko?" jeho hlas byl drsný. Zněl nakřáple. Cítila jsem, jak mě zaplavila panika-je mi teprve čerstvých sedmnáct! Nemůžu mu pomoct! Pak se přese mě převalil duch. Čerpala jsem sílu, ze svého živlu. "Znovu ji uvidíš. Ona je nyní s Nyx. Bude na tebe čekat na loukách bohyně nebo bude znovuzrozena a její duše si tě během tohoto života znovu najde. Zvládneš to, protože víš, že duch nikdy nezemře-nikdy není konec."
Jeho oči vyhledaly ty moje a já jsem mu pohled pevně oplácela. "Porazili jste je? Jsou ti tvorové pryč?"
"Kalona a Neferet jsou pryč. Takže jsou pryč i Krakouni," ujistila jsem ho.
"To je dobře...dobře..." Drak opět sklonil hlavu a slyšela jsem, jak se tiše modlí k Nyx. Žádal jí, aby se postarala o jeho milovanou, dokud se znovu nesetkají.
Stiskla jsem jeho rameno a najednou jsem měla pocit, jako bych byla vetřelec. Ustoupila jsem, abych mu dala trochu soukromí pro jeho žal.
"Buď požehnána, kněžko," řekl, aniž by zvedl hlavu.
Asi jsem měla říct něco moudrého a povzbudivého, abych mu odpověděla, ale v tu chvíli jsem byla tak naplněna emocemi, že jsem ani nemohla mluvit. Najednou byla vedle mě Stevie Rae a Damien. Erin se vzdálila od Draka a stoupla si ke mně, Shaunee se postavila vedle ní. Stáli jsme tam tiše a uctivě a udržovali kruh. Dar ohně magicky zvýšil velikost hranice, takže tělo Anastasie už zmizelo v plamenech.
Ticho, které panovalo kolem nás, rušily jen zvuky plamenů a Drakova tichá modlitba k Nyx. Něco tady bylo špatně, napadlo mě. Rozhlédla jsem se kolem hranice. Drak umístil hranice doprostřed areálu mezi chrám Nyx a hlavní školní budovu. Byla to dobrá volba-byl tam dostatek místa pro oheň. Taky tam bylo místo pro všechny učitele a mláďata, kteří by měli stát vedle Draka a modlit se k Nyx za Anastasii. Stejně jako my, by nerušili jeho žal, ale byly tichými svědky. Milovali by ho a podporovali by ho.
"Nikdo tady s ním není," řekla jsem tiše, aby Drak neslyšel odpor v mém hlase. "Kde k sakru všichni jsou?"
"Neměl by tu být sám," řekla Stevie Rae a otřela si slzy z tváře. "To není správné."
"Byla jsem s ním, než jsem ucítila, že sem běží koně," řekla Lenobia, která se k nám připojila.
"A co všichni ostatní?" zeptala jsem se.
Zavrtěla hlavou a já v jejím obličeji přečetla znechucení, které jsem sama cítila. "Mláďata jsou v ložnicích. Profesoři ve svých pokojích. Někdo je na ošetřovně-všichni, kteří tu s ním chtěli zůstat a postarat se o něj, tu právě teď jsou."
"To nedává žádný smysl." Nemohla jsem to pochopit. "Jak by všichni studenti a profesoři mohly nechtít být s ním?"
"Kalona a Neferet jsou možná pryč, ale jejich jed tady zůstal." řekla záhadně Lenobia.
"Musíš na ošetřovnu," řekla Afrodita. "Přijde za námi." Všimla jsem si, že se za celou dobu nepodívala ani na Draka, ani na hranici.
"Jdi," řekla Lenobia. "Zůstanu tu s ním."
"I já." řekla Johnny B. "Byl to dřív můj oblíbený profesor."
"Všichni tu s ním zůstaneme," řekla Kramisha. "Není správné, aby byl sám. Ty a tvůj kruh tam jděte a postarejte se o zraněné." Obrátila oči na ošetřovnu.
"Pojďte," zavolala a zbytek červených mláďat vystoupil ze stínů, aby se umístili po bohu Draka a vytvořili kolem hranice kruh.
"Taky tady zůstanu," řekl Jack. Stále plakal, ale neváhal postavit se do kruhu vedle červených mláďat. Hraběnka zůstala vedle něj. Měla svěšený ocas i uši, jako by tomuhle opravdu rozuměla. Aniž by cokoliv řekl, Erik si stoupl vedle Jacka. Pak mě překvapil Heath, protože se postavil vedle Erika. Kývl na mě a pak vážně sklopil hlavu.
Nebyla jsem si jistá svým hlasem, tak jsem se jen otočila a se svým kruhem, spolu s Afroditou, Starkem a Dariem, jsme se vrátili do Školy noci.
2024 ©