Pokoušená Škola noci 6, kapitola 23,24

kapitola 23

Zoey       

Školní ošetřovna nebyla moc velká. Vlastně to byly tři malé místnosti. Jedno patro na jednom z mnoha, v budově profesorů. Takže nebylo překvapením, že zraněná mláďata byla rozeseta po všech pokojích. Šokující bylo vidět další tři lůžka, se zraněnými mláďaty, která byla umístěná v chodbě. Zraněná mláďata překvapeně zamrkala, když se naše skupinka objevila v chodbě.

"Zoey?" snažila jsem se nedívat na ty zraněné děti, a snažila jsem se také necítit krev, která visela ve vzduchu kolem nás. Zaostřila jsem na dvě upírky, které k nám spěchaly chodbou. Rozeznala jsem je jako asistentky Neferet, trochu něco jako zdravotní sestry.
Usilovně jsem přemýšlela a lovila jejich jména v paměti. Ta vysoká se jmenovala Sapphira a ta malá asiatka byla Margareta. "Taky jsi zraněná?" zeptala se Sapphira a rychle si mě prohlédla.

"Ne, jsem v pořádku. Všichni jsme v pořádku." ujistila jsem ji. "Vlastně jsme přišli pomoct."

"Bez léčitele, jsme pro ně udělaly všechno, co jsme mohly." řekla Margareta neomaleně. "Žádné z mláďat není v bezprostředním ohrožení smrti, i když člověk neví, jak zranění bude mít vliv na změnu v upíra. Ale je možné, že několik z nich, by mohlo-"

"Oh, jo, jasný. Chápu to." Přerušila jsem jí dřív, než by mohla říct slovo "zemřít" a všechny děti v přední části místnosti by to mohly slyšet. Sakra, to neumí bejt trochu ohleduplná?

"Nejsme tu kvůli našim lékařským schopnostem," vysvětlit Damien. "Jsme tady, protože když vyvoláme silný kruh, tak bychom v jeho rámci měli být schopni uklidnit ty, kteří byly zraněni."

"Tady nejsou žádná mláďata, která nejsou nějak zraněná," řekla Saphirra, jako by to byl důvod pro to, abychom odešli.

"Ne, nejsou tady žádná nezraněná mláďata, která nemají nadání pro nějaký živel." řekla jsem.

"Opravdu jsme udělali všechno, co šlo," opakovala Marghareta chladně. "Bez velekněžky-"

Tentokrát ji umlčel Stark. "Tohle je velekněžka, tak je na čase, aby jste uhnuly a nechali ji vyvolat kruh, aby pomohla těmto dětem."

"Jo, zpátky," řekla Afrodita a doslova hleděla upírkám do tváří.

Dvě upírky ustoupily, ale mohla jsem cítit jejich mrazivé, nesouhlasné pohledy.

"Co maj sakra za problém?" zeptala se Afrodita tiše, když jsme vešli do chodby.

"Nemám ponětí," řekla jsem. "Vlastně je ani moc neznám."

"Já vím," Damien řekl tiše. "Minulý rok jsem dělal na ošetřovně dobrovolníka. Byly neustále zamračené. Myslel jsem si, že je to proto, že jim pod rukama umírají mláďata."

"Zamračené?" zeptala se Shaunee.

"Můžeš ho přeložit, Stevie Rae?" řekla Erin tiše.

"Znamená to být přísný a klíčený. Víte, opravdu byste měli víc číst."

"Zrovna jsem to chtěl říct," řekl Stark.

Damien si povzdechl.

Neuvěřitelné. Musela jsem potlačit úsměv. I když byly okolnosti příšerné, moji přátelé byly normální
a dělali všechno hrozné o něco lepším.

"Stádo, soustřeďte se. Jste tady, abyste pomohly mláďatům. Nějaké slovíčkaření není důležité." řekla Afrodita.

"Názor jako od Dr.Seusse. To se mi líbí." řekl Stark a věnoval mi úšklebek typu ´vyzkoušej mě z toho, co všechno už jsem četl´.

Afrodita se na něj zamračila. "Řekla jsem soustřeďte se, ne flirtujte."

"Stevie Rae?" zavolal kluk z lůžka v půli chodby a všechny nás přerušil.

"Drew?" řekla Stevie Rae a spěchala za ním. "Drew, jsi v pořádku? Co se stalo? Máš zlomenou ruku?"

Ten kluk měl ruku v pásce. Jedno z jeho očí bylo pohmožděné a oteklé. Ret měl rozražený, ale podařilo se mu na Stevie Rae usmát. "Jsem opravdu rád, že už nejsi mrtvá."

Usmála se. "To já taky. A můžu ti říct, že ti moc nedoporučuju umírat a pak se budit z mrtvých, takže si hezky odpočiň a uzdrav se." Pak zvážněla, když její oči začaly zkoumat jeho zranění a rychle dodala: "Ale ty jsi..budeš v pořádku. Nemusíš se bát."

"Není to vážné. Nemám zlomenou ruku. Je jen vykloubená. Stalo se to, když jsem zápasil s Krakounem."

"Snažil se ochránit Anastasii." Můj pohled následoval dívčí hlas až do nemocničního pokoje, vedle kterého ležel Drew. Dveře byly otevřené a já jsem mohla vidět dívku na posteli, která se opírala rukou o hliníkovou boční lištu, která byla na nemocničním lůžku. Celé její předloktí bylo zabalené v husté gáze. Měla na sobě dost ošklivý řez, který se táhnul po straně jejího krku dolů, až zmizel v nemocničních šatech. "Málem se mu to povedlo. Drew ji téměř zachránil."

"Téměř, ale nestačí." řekl Drew pevně.

"Téměř je mnohem lepší, než to, co dělali ostatní mláďata." řekla dívka. "Alespoň jsme to zkusili."

"Co se sakra stalo, Denio?" zeptala se Afrodita, která přešla kolem mě do dívčího pokoje. Najednou jsem si uvědomila, kdo ta dívka byla. Ona a její dvě kamarádky Enyo a Pemphredo, byly součástí Afroditiny party, než jsem přišla do Školy noci já a jak Afrodita řekla, její život se zhroutil. Připravila jsem se na to, že Dania řekne Afroditě něco hnusnýho, jelikož žádný z jejích přátel už nezůstal jejím přítelem poté, co jsme převzala její místo jako vůdce Temných dcer. Naštěstí dívčina odpověď nebyla nenávistná, ačkoliv zněla frustrovaně a naštvaně.

"Nic se nestalo, pokud jste stáli na straně těch hnusnejch ptáků. My"-ukázala rukou na ošetřovnu-"jsme se postavili proti nim. Tak jako Drak a Anastasia."

"Napadli profesorku Anastasii, zatímco Drak bojoval se spoustou z nich v jiné uličce. Byl jsem dost blízko, abych jí pomohl. Ani nevěděla co se děje," řekl Drew. "Chytil jsem jednoho z nich a vytáhl ho pryč od ní, ale přišel mu na pomoc další."

"Já popadla jednoho," řekl Denia. Ukázala přes chodbu. "Ian se snažil pomoci, když se otočil na mě. Krakoun mu utrhnul nohu jako větvičku."

"Ian Browser?" zeptala jsem se a podívala se do dveří, kam ukázala Denia.

"Jo, to jsem já," řekl vychrtlý, ale roztomilý kluk, který měl jednu nohu opřenou a celou zabalenou, až ke stehnu. Vypadal ještě víc bílý, než obvazy, které na sobě měl.

"Vypadáš, že tě to bolí." řekla jsem. Znala jsem ho z dramaťáku. Než naše učitelka Nolanová zemřela, zbožňoval ji.

"No, už jsem se cítil i líp." řekl a pokusil se o úsměv.

"Jo, my všichni už jsme se cítili líp." řekla dívka na lůžku na chodbě kousek od nás.

"Hanna Honeyyeagerová! Neviděl jsem tě." řekl Damien, který šel k ní. Nemohla jsem pochopit, proč jsem si jí nevšimla dřív, než něco řekla. Myslím, že to byla jedna z těch nejbělejších holek, jakou jsem kdy viděla. Blondýnka, takže její kůže nikdy nebyla doopravdy opálená, spíš jen růžová. A vždy měla růžové tváře-jako kdyby se cítila trapně nebo překvapeně. Slyšela jsem jak se s ní baví o květinách - zřejmě ta dívka byla génius co se týkalo všeho, co kvetlo. Vzpomněla jsem si, že jí všichni říkali jménem i příjmením, něco jako Shannoncopton, jenže její jméno nespojovali dohromady.

"Když byla napadena profesorka Anastasia, křičela jsem na Krakouny. Hodně." řekla.

"Má vážně pronikavý hlas," řekl kluk z posledního nemocničního pokoje, který jsem nemohla ani vidět.

"No, zřejmě se Krakounům nelíbil můj pronikavý hlas," řekla Hanna Honeyyeager. "Jeden z nich mě srazil."

"Počkej." Erin napochodovala chodbou do místnosti ke klukovi, kterého jsem nemohla vidět. "To jsi ty T.J.?"

"Erin!"

"Ach. Moje. Bohyně!" Erin vyjekla a rozběhla se k němu do pokoje.

Hned za ní zařvala Shaunee. "Cole? Kde je Cole?"

"Nechtěl se jim postavit," řekl T.J napjatým hlasem, který donutil Shaunee zastavit kousek od jeho pokoje, jako kdyby dostala facku.

"Cože? Ale.." Shaunee ztratila hlas, jako kdyby byla naprosto zmatená.

"Do prdele, chlape! Podívej se na svoje ruce!" zavolala Erin z místnosti T.J.

"Ruce?" opakovala jsem.

"T.J. je boxer., Dokonce se umístil v posledních letních hrách proti upírům." vysvětloval Drew.

"Pokusil se Krakouny knockoutovat. Jenže to nefungovalo tak, jak čekal a Krakoun mu roztrhal ruce."

"Ach, bohyně, ne." Slyšela jsem jak Stevie Rae vykřikla slova plná hrůzy.

Dívala jsem se na Shaunee, která stále vedle místnosti, kde ležel T.J. . Nevěděla, co má dělat sama se sebou, z čehož jsem měla opravdu špatný pocit. Cole a T.J byly nejlepší přátelé a oni chodili s dvojčatama. T.J. byl zakoukanej do Erin a Cole zase do Shaunee. Dva páry dělali všechno společně. Všechno na co jsem myslela bylo: "Jak se můžou někteří z vás postavit Krakounům a ti druzí ne?"

"Přesně to bych rád věděl." Neuvědomila jsem si, že mluvím nahlas, dokud mi Darius neodpověděl.

Odpovědělo mu dítě, které leželo na poslední třetí posteli na chodbě. "Prostě se to stalo. Stáje začali hořet a pak Neferet a Kalona zmizeli. Krakouni se zbláznili. Pokud jste se proti nim nepostavili, neublížili vám. To jsme taky dělali, dokud jeden z nich nenapadl profesorku Anastasii. Pak se někteří z nás odhodlali a šli jí pomoct, ale většina mláďat se rozběhla do pokojů."

Podívala jsem se na dítě. Měla opravdu krásné rudé vlasy a oči, které zářili krásnou modrou barvou. Obě ruce měla zabalené v gáze a jedna strana její tváře byla pohmožděná a oteklá. Přísahám, že jsem jí nikdy v životě neviděla.

"Kdo sakra jsi?" zeptal jsem se.

"Já jsem Červená." usmála se stydlivě. "Proč se tak jmenuju je asi zřejmé, ale jsem to prostě já. Um, neznáte mě, protože jsem byla právě Označena. Těsně před tím, než zasáhla ledová bouře. Profesorka Anastasie byla moje mentorka," těžce polkla a zaháněla slzy.

"Je mi to opravdu líto," řekla jsem a přemýšlela, jak hrozné to muselo být pro čerstvě označenou, kterou zrovna odtrhly od její rodiny a všeho co kdy znala a dostala se zrovna do středu téhle šlamastiky.

"Taky jsem se nažila pomoct." řekla Červená. Slza jí sklouzla po tváři. Smetla ji pryč, ale při tom pohybu sebou trhla, jak jí zabolela paže. "Ale ten obrovský Krakoun mě vzal do náruče a hodil mě na strom. Nemohla jsem nic dělat, když on-" její hlas se zlomil na vzlyk.

"Copak ti nikdo z profesorů nepomohl?" Zeptal se Darius a jeho hlas zněl drsně, i když bylo zřejmé, že jeho hněv nebyl zaměřen na Červenou.

"Profesoři věděli, že Krakouni tu byly jen proto, že byly příbuzní s Neferet a jejím choťem, a ty by to velmi zarmoutilo. Věděli jsme, že bude lepší se stáhnout," řekla Sapphira ostrým hlasem z vchodu do chodby, kde stále ještě s Margaretou stála.

Nevěřícně jsem se k ní otočila. "Prostě se stáhly? Děláš si srandu? Ti tvorové útočili na Školu noci a nikdo z vás po tom všem neudělal nic jiného, jenom se stáhnul?"

"Neodpustitelné!" Darius to slovo téměř vyplivl.

"A co Drak a profesorka Anastasie? Oni zřejmě nepraktikovali tuhle praštěnou teorii." řekl Stark.

"Ty bys mohl říct o tom, co se stalo víc, než kdokoliv jiný, Jamesi Starku. Vzpomínám si, žes měl ke Kalonovi a Neferet velmi blízko. Vzpomínám si, že jsem tě dokonce viděla, jak s nimi opouštíš školu." řekla Margareta sladce.

Stark udělal krok k ní. Jeho oči začaly zářit nebezpečně červeně. Chytila jsem ho za zápěstí. "Ne! Boj proti našim lidem není cesta k vítězství," řekla jsem mu, než jsem se obrátila k dvěma upírkám. "Stark šel s Neferet a Kalonou protože věděl, že chtějí zaútočit na mě, Afroditu, Damiena, Shaunee, Erin a celé opatství jeptišek." S každým slovem jsem udělala krok směrem k upírkám. Cítila jsem, jak kolem mě víří neviditelná síla ducha, kterou jsem nedávno použila. A cítili to i ony, protože přede mnou začaly couvat. Zastavila jsem se a snažila se dostat mé emoce pod kontrolu, snížit můj hlas i tep.

"Stál u nich, ale byl proti nim. Neferet a Kalona nejsou, kdo si myslíte. Jsou nebezpečím pro všechny. Ale teď nemám čas vás o tom přesvědčovat o něčem, co už vám má být jasné, když ty monstra smočili naši zem krví. Právě teď jsem tady, abych pomohla těmto dětem a jestli s tím máte nějaký problém, utečte do svých pokojů, jako zbytek Školy noci."

Šokovaně a uraženě mě pozorovali, pak obě začali couvat ke vchodu a spěchaly nahoru po schodech, které vedly k pokojům učitelů. Povzdechla jsem si. Řekla jsem Starkovi, že nemůžeme vyhrát tím, že budeme bojovat proti vlastním lidem, a pak jsme je takhle vystrašila. Ale když jsem se obrátila k naší malé skupince, setkala jsem se jen s jásotem a potleskem.

"Chtěla jsem poslat ty krávy pryč, hned jak jsme se sem dostali." zavolala Denia ze svého pokoje a věnovala mi zářivý úsměv.

"A to ti říkají Hrozná?" řekla Afrodita, zřejmě s odkazem na to, že Denia je v řečtině hrozná.

"Já jen dobře vnímám, co lidi cítí. Nemůžu kolem nich třísknout jedním živlem nebo hned pěti," řekla Denia. Přejela dlaní zraněnou ruku a pak se ode mě obrátila zpátky k Afroditě. "Hele, neměla jsem být taková mrcha posledních pár měsíců. Je mi to líto."

Čekala jsem, že se Afrodita nafoukne a něco jí odsekne. Myslím, že Denia nebyla tak hrozná, jako další kamarádky Afrodity.

"Jo, dobře. Každej z nás má na tom podíl viny. Zapomeneme na to," řekla Afrodit a tím mě naprosto šokovala.

"Zníš jako dospělá," řekla jsem jí.

"Neměla bys teď náhodou vyvolávat kruh?"zeptala se.

Jen jsem se na ní usmála, protože přísahám, že se začala červenat. "Vlastně, mám." Podívala jsem se na Stevie Rae, Damiena a Shaunee. Pak jsem zavolala: "Erin, můžeš si přestat hrát na sestru aspoň na tak dlouho, aby ses mohla podílet na kruhu?"

Vyskočila z místnosti T.J., která vypadala jako jeden z těch starejch boxů. "Jasný, žádnej strach. Mír."

Všimla jsem si, že se na Shaunee ani nepodívala, ale neměla jsem čas ani energii abych teď řešila jejich problémy.

"Fajn, jakým směrem je sever-země?" Zeptala jsem se Stevie Rae.

Pochodovala přes celou halu a zastavila se proti dveřím. "Tady je určitě sever."

"Fajn, zbytek se podle ní rozdělí." řekla jsem.

Stejně jako ona, se přestěhovali na svá místa: Damien zaujal místo na východě jako vzduch, Shaunee měla jih a oheň, Erin západ a vodu. Když byly na místech, zaujala jsem své místo ve středu. Začínal Damien na východě, každý volal do kruhu svůj prvek, podle směru hodinových ručiček. Nakonec jsem zavolala ducha.

Během obřadu jsem měla zavřené oči a když byl kruh úplný otevřela jsem je a uviděla zářící stříbrnou nit, která svazovala nás pět. Hodila jsem starosti za hlavu, zvedla jsem ruce a křičela radostí z toho, že se mě dotýkalo všech pět prvků. "Je dobré být doma!"

Moji přátelé se zasmáli. Byly šťastní. Když byly všechny prvky pohromadě, mohly jsme na chvíli zapomenout na chaos a utrpení, které nás obklopovalo.

Ale ne na bolest. Nezapomněla jsem na důvod, proč jsem vyvolal tenhle kruh, i když bylo snadné propadnout vzrušení ze všech pěti prvků.

Začala jsem se soustředit a uklidnila jsem se. Silným a sebevědomým hlasem jsem začala mluvit.

"Vzduchu, ohňi, vodo, země a duchu. Povolala jsem vám sem do našeho kruhu kvůli jednomu důvodu. Naši mladí přátelé ve Škole noci byly zraněni. Nejsem léčitel. Jsem ale technicky vzato velekněžka." Na chvíli jsem se odmlčela a podívala se ven z kruhu na Starka. Mrkl na mě. Usmála jsem se a pokračovala. "Můj cíl je jasný. Chci, abyste se dotkli těchto zraněných dětí. Nemohu je vyléčit, ale chci vás poprosit, abyste je posílili, aby se mohly vyléčit samy. Vlastně myslím, že to co chceme je možnost, pomoct si sami. Ve jménu Nyx a silou vás živlů, odstraňte utrpení těchto mláďat!" Soustředila jsem na to mou mysl, tělo a duši. Vymrštila jsem své ruce a představovala si, že tím ze mě vymrštím prvky ven na zraněná mláďata.

Slyšela jsem výkřiky překvapení a potěšení, a dokonce i některé vzdechy bolesti, jak pět elementů obíhalo ošetřovnu a vyplňovalo mláďata. Zůstala jsem tam, jako vysílač elementů s roztaženou náručí, která mě bolela. Pot stékal po mém těle.

"Zoey! Řekl jsem Dost! Pomohla jsi jim! Uzavři kruh."

Slyšela jsem Starkův hlas a uvědomila si, že mluvil se mnou, ale v tu chvíli bylo soustředit se tak těžké a tak namáhavé, že by musel křičet, abych ho uslyšela.

Unaveně jsem spustila ruce a zašeptala poděkování a rozloučení s pěti živly a pak se mi podlomily nohy a já spadla na zem.

kapitola 24

Zoey

"Ne! Nepotřebuju žádný lůžko v nemocnici," opakovala jsem už potřetí Starkovi, který kolem mě pořád běhal a strachoval se. "A navíc už tady nejsou žádné přistýlky."

"Já už se cítím mnohem líp," zavolala Denia. "Můžeš mít mou postel, Zoey."

"Díky, ale nechci," řekla jsem jí. A pak jsem strčila ruku Starkovi. "Jen mi prosím pomož vstát."

Pochybovačně se na mě zamračil, ale pomohl mi vstát. Stála jsem nehnutě, takže si nikdo nebyl vědom toho, že se se mnou místnost točí jako malé tornádo.

"Myslím, že vypadá hůř, než se cítím," řekl Drew ze své postele.

"Já tě slyším," řekla jsem. "A jsem v pohodě." Nechala jsem svoje mírně rozmazané vidění kolovat po místnosti od jednoho zraněného mláděte k dalšímu. Všichni vypadali líp. Ulevilo se mi. Ověřila jsem si, že se nikdo nesvíjí v bolestech a neumírá hroznou smrtí. Odškrtla jsem si to ze seznamu. Tak, teď další položka na mém seznamu. Potlačila jsem povzdech, protože jsem nechtěla plýtvat kyslíkem. "Dobře, to je lepší. Takže, Stevie Rae, musíme zajistit bydlení pro červená mláďata dřív, než vysvitne slunce."

"Dobrý nápad, Zoey," řekla Stevie Rae, která seděla na posteli vedle lůžka Drewa. Vzpomněla jsem si, že než zemřela, viděla jsem jí s ním flirtovat. A když jsem si vzpomněla, že má slabost i pro červené mládě Dallase, dalo mi to na moment pocit sobecké radosti. Ve srovnání se mnou to bylo podprůměrné, ale bylo by hezké, kdyby moje BFF měla stejné problémy s klukama jako já a mohly jsme si o tom popovídat.

"Zoey? Myslíš, že je to dobrý nápad?"

"Ach, promiň, co?" Uvědomila jsem si, že na mě Stevie Rae mluvila, když jsem zrovna doufala, že by se u ní taky mohl vyvinout problém s dvěma milenci.

"Říkala jsem, že červená mláďata by mohla zůstat v prázdných pokojích na koleji. Měly by jim stačit tři místnosti. Jejich okna bychom zakryly. Není to tak dobré jako v podzemí, ale je to dočasné řešení, dokud nepoleví ledová bouře a pak můžeme vymyslet něco jiného."

"Dobře, pojďme na to. A když bude situace s pokoji vyřešená, my-" ukázala jsem na můj kruh, Afroditu, Daria a Starka-"si promluvíme s Lenobií."

Moje parta přikývla. Všichni jsme chtěli vědět, co se stalo ve Škole noci, zatímco jsme byly pryč.

"Budete v pořádku," řekla jsem zraněným mláďatům, když jsme se s mou partou vydaly k východu.

"Hej, díky, Zoey." volal Drew.

"Je z tebe zatraceně dobrá velekněžka-i když jí ještě nejseš." zařval Ian z jeho pokoje.

Nebyla jsem si jistá, jestli mu za jeho pokřivený kompliment mám poděkovat nebo ne. A tak jsem jen tak stále ve dveřích ošetřovny a dívala se na mláďata, která se postavila Krakounům a byly svědky vraždy profesorky. Vše se zdálo tak normální.

Pak mi to došlo. Jen se zdálo, že je to normální. Pouhý den předtím téměř všichni ve škole-kromě mě, mé skupiny, Lenobie, Draka a Anastasie, spadali pod charismatické Kalonovo kouzlo. A to se nechovali vůbec normálně.

Šla jsem zpátky do nemocniční chodby. "Mám otázku pro vás všechny. Může to znít divně, ale opravdu potřebuju upřímné odpovědí, a to i v případě, že by mohly být trapné."

Drew se usmál přes moje rameno, kde si byl jistý, že stojí moje BFF. "Zeptej se mě na co chceš, jsem si jistý, že každý kamarád Stevie Rae je v pohodě."

"Ehm, díky Drew," vyvalila jsem na něj oči. "Tohle je otázka pro všechny. Věděli jste, že je na Krakounech něco špatného nebo dokonce na Neferet a Kalonovy, než byla napadena profesorka Anastasia?"

Není divu, že Drew odpověděl jako první. "Nechtěl jsem věřit okřídlenýmu chlapovi, ale nevěděl jsem proč." Pokrčil rameny. "Nevím, možná proto, že měl křídla. Bylo to až moc divné."

"Myslela jsem, že byl k sežrání, ale ty jeho člověkoptačí synové byly super nechutní," řekla Hanna Honeyyeagerová.

"Jo, Krakouni byly hrubý, ale i Kalona byl hrozně starý a nemohla jsem přijít na to, proč po něm jede tolik mladejch holek." řekla Červená. "Myslím, že George Clooney je žhavej a tak, ale Kalona byl moc starej a já bych do něj nikdy nešla. Tak jsem nepochopila, proč za ním každej tolik slintal."

"Co vy ostatní?" zeptala jsem se.

"Jak si řekla, Kalona doslova explodoval ze země. To je divný." Denia se odmlčela, podívala se na

Afroditu a pak pokračovala. "Navíc někteří z nás nevěřili, že je Neferet taková, jak se tváří."

"Jo, vědělas to a nic jsi neudělala-" Afroditin hlas byl naštvaný a nenávistný. Bylo to prostě jen upřímné sdělení.

Denio zvedla hlavu. "Něco jsem udělala." Ukázala na svou obvázanou ruku. "Bylo ale moc pozdě."

"Cítil jsem, něco divného, když zabili profesorku Nolanovou." řekl Ian. "S Neferet a Kalonou sem měl stejně špatný pocit."

"Viděl jsem, co dělali s mými přáteli." volal T.J. z poslední místnosti na chodbě. "Byly jako zombie a věřili všemu, co jim řekli. Když jsem se s nimi snažil bavit nebo se zeptat na to jak si můžou být jistí tím, že Erebus přišel na zem, byly na mě naštvaní nebo se mi vysmáli. Nelíbili se mi od samého začátku. A ty zatracení ptáci byly zlý. Nechápu, jak to, že to ostatní nevidí."

"To ani já. Ale zjistíme to." řekla jsem. "Právě teď se ale o nic z toho nestarejte. Kalona je pryč. Stejně tak Neferet a Krakouni. Jen se uzdravte. Dobře?"

"Dobře." křikli na mě někteří z nich. Vypadaly zdravěji, než když jsem je viděla dnes poprvé.

Na druhou stranu, z toho jak jsem jim předala pět elementů, jsem byla já na dně mých sil. Byla jsem ráda, že mě Stark chytil za loket, když jsme šli z ošetřovny a tím mi propůjčil trochu své síly. Stále byl všude led a nepředstavitelně pršelo. Mraky, které byly na obloze se na pár místech trhaly a já jimi uviděla hvězdnou oblohu. Rozhlédla jsem se po školním pozemku. Oheň, který zcela spálil tělo Anastasie už pomalu dohasínal. Drak před ním stále klečel. Lenobia stála vedle kruhu a měla jednu ruku položenou na jeho rameni. Kruh z červených mláďat, Erika, Jacka a Heatha obklopoval celou hranici. Stáli tiše, čímž dávali najevo úctu Drakovi a jeho milované.

Zamávala jsem na svou skupinu, aby šli za mnou do stínu. "Musíme si promluvit, ale nepotřebujeme k tomu publikum. Stevie Rae můžeš říct někomu, aby připravil pokoje pro tvá mláďata nebo to sama zařídit?"

"Jasně, Kramisha je v organizování dobrá. Navíc to byla sextánka než zemřela a znovu vstala z mrtvých. Takže tady všechno zná."

"Fajn. Dej jí to na starost." Obrátila jsem se k Dariovi. "Musíme se hned zbavit těl Krakounů. Pokud budeme mít štěstí, takhle bouře bude poslední, takže lidé začnou brzo vycházet na světlo. Nemůžou najít ty tvory."

"Postarám se o to." řekl Darius. "Dojdu pro pár červených mláďat, aby mi s tím pomohly."

"Co s těmi těly uděláš?" zeptala se Stevie Rae.

"Spálíme je," odpověděla Shaunee a pak se na mě podívala. "Jestli s tím souhlasíš."

"Jo, to je fajn," řekla jsem. "Jen ať to nevypadá jako hranice Anastasie. To by Drak nemusel zvládnout."

"Spal je na východní zdi. Tam, kde jejich otec nechutně explodoval ze země." Afrodita se podívala na Shaunee. "Starý dub, který se rozpadl, když Kalona povstal, můžeš ho spálit?"

"Můžu zapálit cokoliv, co bude hořet."řekla Shaunee.

"Jdi s Dariem a klukama. Ujisti se, že každej z těch tvorů shoří do posledního peříčka. Pak se sejdeme v mém pokoji. Souhlasíte?"

"Souhlasím," řekl Darius a Shaunee dohromady.

Myslela jsem si, že bude pro Erin těžké neříct nic svému dvojčeti, ale když Shaunee šla pomalu za Dariem, Erin přes rameno zavolala: "Vždycky tě budu doplňovala v tom, co nezvládneš, dvojče."

"Samozřejmě, že budeš, dvojče," řekla Shaunee a přes rameno se na Erin usmála.

"Dobře, ale my si opravdu potřebujeme s Lenobií promluvit." Podívala jsem se na místo kde paní koní stála vedle Draka. "Ale nevím jak jí od něj odlákat."

"Tak mu to řekni," řekl Damien.

Tázavě jsem se na něj podívala.

"Drak chápe, jak nebezpeční Neferet a Kalona jsou. Pochopí, že potřebujeme Lenobii." Damienův pohled přešel na upíra, který stále ještě klečel na kolenou. "Chce tam zůstat a truchlit, dokud neucítí, že Anastasia v pořádku odešla. Nemůžeme s tím nic dělat, ani to uspěchat. Tak jen řekni, že potřebujeme Lenobii."

"Seš chytrej kluk, víš to?" řekla jsem mu.

"Vím." řekl s úsměvem.

"Tak dobře." Zhluboka a unaveně jsem se nadechla. "Stevie Rae vysvětli Kramishe, co musí udělat. Se zbytkem z vás se setkám v mém pokoji. Budu tam hned, jak si promluvím s Lenobií."

"Zoey, řeknu Jackovi, aby pomohl Kramishe."řekl Damien.

Zvedla jsem na něj obočí.

"Tvůj pokoj není moc velký. Plus mu o tom můžu říct později. Právě teď to musíme vyřešit."

Přikývla jsem a začala se plahočit k Lenobii a Drakovi. Viděla jsem, jak Darius a Stevie Rae tahají mláďata stranou a vysvětlují jim situaci. Damien hladil Hraběnce hlavu, zatímco mluvil se svým přítelem.

Přes to všechno zůstal Stark po mém boku. Nemusela jsem ho hledat. Cítila jsem ho. Věděla jsem, že kdybych zakopla, on by mě chytil, abych nespadla. Taky jsem věděla, že rozuměl lépe než kdokoliv jiný, kolik si to, že jsem poslala živly na zraněná mláďata, ode mě vzalo síly. Jako kdyby mi četl myšlenky zašeptal: "Brzo si budeš moct sednout. Najdu ti něco k jídlu a pití."

"Děkuju," zašeptala jsem zpátky. Vzal mě za ruku a společně jsem šli k Lenobii a Drakovi. Kočky byly klidné, i když se obě opírali o Drakovo tělo. Jeho pohmožděný a potlučený obličej byl mokrý od slz, ale už přestal plakat.

"Draku, musíme si Lenobii na chvíli půjčit. Nechci tě tady nechat samotného, ale vážně s ní musíme něco probrat."

Podíval se na mě. Myslím, že jsem ještě nikdy neviděla nikoho takhle smutného.

"Nebudu sám. Mám Guineveru a Šedovlase. A navíc se mnou bude naše bohyně." řekl. Jeho pohled se vrátil zpět k hranici. "Ještě nejsem připraven opustit Anastasii."

Lenobia mu stiskla rameno. "Vrátím se brzy, kamaráde." řekla.

"Budu tady čekat," řekl Drak.

"Počkám s Drakem. Kramisha mě nepotřebuje. Ona už má dost mláďat." řekl mi Jack. On a Damien se k nám přidali. Hraběnka se zastavila několik metrů od nás a ležela na trávě. Hlavu položenou na packách. Kočky jí nevěnovali pozornost. "Chtěl bych zůstat s vámi, pokud vám to nevadí," dodal k Drakovi nervózně.

"Děkuju ti, Jacku," vzlyknul Drak.

Jack přikývl, otřel si oči a aniž by něco řekl sednul si vedle Draka a začal se mazlit se Šedovlasem.

"Děkuju ti," zašeptala jsem tiše Jackovi.

"Jsem na tebe hrdý," zašeptal mu Damien a políbil ho jemně na tvář, kterou měl Jack skrápěnou slzami.

"Dobře," řekla jsem. "Sejdeme se v mém pokoji."

"Lenobie, Zoey to vezme oklikou přes kuchyň," řekl Stark náhle. "Bude vás čekat na koleji co

nejdřív."

Lenobia nepřítomně přikývla a zamířila k pokojům spolu s Damienem, Erin a Afroditou.

"Proč mám jít-" začala jsem, ale Stark mě přerušil.

"Věř mi. To je to, co potřebuješ."

Vzal mě za loket a vedl mě směrem ke středu budovy školy, kde byl vchod do jídelny. Když jsme byly skoro u dveří, řekl: "Jdi dovnitř. Něco si zařídím a pak za tebou přijdu."

Příliš unavená mu klást otázky jsem vešla dovnitř. Bylo to divné, všechno bylo opuštěné. Místnost osvětlovalo plynové osvětlení, které svítilo i obvykle v tuto denní dobu. Podívala jsem se na hodiny. Bylo něco po půlnoci. Škola by měla být živá. Měla by se tu hemžit mláďata i profesoři. Přála jsem si na všechno zapomenout. Vrátit čas o poslední dva měsíce, kdy jsem měla jen obavy z Afrodity a Erik byl pro mě nedotknutelnej žhavej týpek.

Chtěla jsem se vrátit do doby, kdy jsem nevěděla nic o Kalonovy nebo A-ye, ani o otázce života a smrti. Chtěla jsem být normální. Bylo mi z toho všeho zle. Všechno bylo špatně.

Šla jsem pomalu do bufetu, který byl úplně prázdný a byla tam větší tma než na chodbě. Nevonělo tam žádné lahodné jídlo, žádné skupinky dětí nepomlouvali ostatní, žádní profesoři nenadávali na děti, kteří po sobě házeli Doritos.

Zakopla jsem o jídelní lavici, kterou jsem obvykle sdílela s mými přáteli a spadla jsem na kolena. Těžce jsem dosedla na leštěné dřevo. Proč mě sem Stark poslal? Bude mi chtít něco uvařit? Vize Starka se zástěrou kolem pasu, byla skoro legrační. Pak jsem si uvědomila, proč mě sem asi tlačil. Jedna z masivních ledniček tady je naplněna balíčky lidské krve. Teď zrovna asi několik bere, aby mi je mohl přinést.

Dobře, vím je to hnusné, ale ústa se mi začala plnit slinami.

Stark měl pravdu. Musela jsem se dobít. A sáček s krví byl dobrý způsob jak to udělat.

"Zo! Tady jsi! Stark říkal, že tady budeš."

Překvapeně jsem zamrkala a obrátila se k Heathovi, který zrovna vcházel do jídelny. A najednou jsem pochopila, že jsem částečně pravdu měla. Stark mi šel pro krev. Ale místo aby byla ze sáčku, byla to z žijícího a chodícího fotbalisty.

Ach, sakra.