Pokoušená Škola noci 6, kapitola 25,26

kapitola 25

Rephaim

Probuzení bylo těžké. I v tenké oblasti mezi vědomím a nevědomím, ještě předtím, než se plně projevila bolest, která soužila jeho tělo, Rephaim stále cítil její vůni.

Nejdřív si myslel, že je zpátky v kůlně a noční můra teprve začala (těsně po nehodě) a ona ho přijde zabít a ne ho ošetřit a dát mu vodu. Pak si uvědomil, že je tady příliš teplo, než aby byl v boudě. Mírně se posunul a bolest, která projela jeho tělem ho úplně probudila a s vědomím přišla i paměť.

Byl v podzemí v tunelech, kam ho poslala a kde to nenáviděl.

Byla to nenávist, která hraničila s paranoiou, stejně jako u jeho otce. Rephaim prostě pohrdal tím omezujícím pocitem, že je pod zemí. Nebylo nebe nad ním a zelená tráva pod ním. Nemohl jen tak svobodně vzlétnout. Nemohl...

Krakounovi myšlenky byly náhle ukončeny.

Ne, nechtěl myslet na jeho trvale poškozené křídlo a na to, co to znamená pro zbytek jeho života. Nedokázal na to myslet. Zatím. Ne, dokud bylo jeho tělo slabé.

Rephaim raději vzpomínal na ní.

Bylo to snadné. Byl stále obklopen její vůní.

Posunul se znovu. Tentokrát byl více opatrný na své zraněné křídlo. Zdravou rukou přes sebe natáhl deku a zavrtal se do teplé postele. Její postele.

Dokonce i tam v podzemí měl zvláštní nelogický pocit bezpečí, který dostal až v pokoji, který dříve vlastnila ona. Nechápal proč má na něj tak pozoruhodný účinek. Rephaim jenom věděl, že by Stevie Rae následoval kamkoliv, prošel jakýmkoliv nebezpečím a vyčerpáním pro ni.

Včera prošel zřejmě opuštěné tunely. Zastavil se v kuchyni a donutil se něco sníst a vypít. Mláďata po sobě zanechala ledničky naplněné potravinami. Ledničky! To byl jeden z mnoha zázraků moderní doby, které celá léta pozoroval jen jako duch. Strávil věčnost pouhým díváním a čekáním. Snil o dni, kdy se bude moct znovu dotknout a ochutnat. Opravdu znovu žít.

Byl tohle důvod proč mu Stevie Rae dovolila žít? Protože byla příliš slabá a příliš moderní, než aby ho zabila?

Pak si ale vybavil její sílu. A nejen tu fyzickou, která byla impozantní. Dokázala také poroučet elementu země tak silně, že dokázala roztrhnout zem. To nebyla známka slabosti.

Dokonce i jeho otec mluvil o síle Červené. Neferet ho také varovala, že vůdce červených mláďat nesmí podceňovat.

A on teď spal v její posteli, která voněla jako ona.

S výkřikem odporu se odpotácel z komfortní teplé přikrývky, polštáře, tlusté matrace a vstal. Stál tam, opřený o stůl, který byl u postele a snažil se udržet rovnováhu, aby ho temnota tohoto místa nestrávila.

Musí se vrátit zpátky do kuchyně. Znovu se najíst a napít. Všude svítí lucerny, takže se bude dobře orientovat. Rephaim se musí sám vyléčit, aby mohl opustit tohle místo a vrátit se nad zem. Najde svého otce a tím najde i své místo na světě.

Rephaim odhrnul přikrývku, která sloužila jako dveře do pokoje Stevie Rae a vydal se do tunelu. Je mi lépe..jsem silnější...Měl bych použít k procházce hůl... Pomyslel si.

Tma byla téměř nekonečná. Byly tam na zdech lucerny, i když mnohé z nich blikaly. Zvýšil tempo. Měl by do luceren doplnit benzín. A měl by vypít nějakou krev, kterou našel v jedné z mnoha lednic. Jeho tělo potřebuje doplnit palivo, stejně jako lampy.

Každý pohyb mu působil nepředstavitelnou bolest, ale Rephaim následoval křivky tunelů a konečně vstoupil do kuchyně. Otevřel první lednici a vytáhnul pytel nakrájené šunky, když ucítil na zádech studenou čepel.

"Jeden pohyb co se mi nebude líbit, ptačí chlape a udělám z tebe dvě půlky. Ironie, že tě zabije mrtvý, ne?"

Rephaim zachoval klid. "Jo, to by byla."

"Vypadá, že už je stejně z části mrtvý." řekl další ženský hlas.

"Jo, to křídlo je úplně v prdeli. Nevypadá, jako by nám mohl nějak ublížit." řekl muž.

Nůž se nepohnul z jeho hřbetu. "Jiní nás podceňují. Ale my nikdy nikoho nepodceňujeme. Chápeš?" řekl hlas, kterému patřil nůž.

"Jo, promiň, Nicol."

"Chápu."

"Takže, ptačí chlápku, tady je návod na to, jak budeme hrát tuhle hru: uděláš krok zpět a otočíš se-velmi pomalu. Nezkoušej žádný svoje chytrý nápady. Můj nůž bude na tobě pořád, ale i Kurtis a Starr mají zbraně. Uděláš chybnej pohyb a stejně budeš mrtvej, jedním jediným řezem do páteře." Nůž se mu zaryl hloub do zad a on cítil, jak mu po zádech stéká kapka krve.

"Smrdí hnusně!" řekl mužský hlas, který patřil Kurtisovi. "Nebyl by dobrej jako svačinka."

Nicole si ho nevšímala. "Rozumíš mi ptačí chlape?"

"Jo."

Nůž mu zmizel z páteře a Rephaim slyšel zvuk, jak někdo někam přešel. "Otoč se."

Rephaim udělal to, co mu bylo řečeno a shledal, že čelí třem mláďatům. Podle červeného půlměsíce na čelech je identifikoval jako tmavá mláďata Stevie Rae. Okamžitě věděl, že byly jiní než Stevie Rae. Kurtis byl obrovský mladý muž a Starr, který se na něj díval na něj vrhal vystrašené pohledy i když držel v ruce nůž. Ukázal na něj. On ale zaměřil svou pozornost na Nicole. Byla zřejmě vůdce. Byla také ta, která prolila jeho krev. Což bylo něco, co Rephaim nikdy nezapomene. Byla malá s dlouhými tmavými vlasy a velkýma hnědýma očima, které se jevily černé. Rephaim se díval do těch očí a najednou zůstal omámeně stát. V jejích očích viděl Neferet. V těchto dětských očích číhala temnota a inteligence, kterou Rephaim tolikrát viděl v očích Neferet. Toto poznání Krakouna šokovalo natolik, že tam chvíli jen tak stál a zíral. Jeho jediná myšlenka byla, jestli jeho otec ví, že Neferet jejich plán už dovedla do konce.

"Sakra! Vypadá, jako kdyby viděl ducha." řekl Kurtis a zbraň se houpala nahoru a dolů spolu s jeho smíchem.

"Myslel jsem, že jsi nikdy neviděla žádného Krakouna." řekl Starr a jeho tón byl podezíravý.

Nicole zamrkala a známí odstín Neferetiných očí byl pryč. Rephaim se sám sebe ptal, jestli si to jen nepředstavoval.

Ne. Tohle si Rephaim nevymyslel. Neferet byla na okamžik přítomna v očích těchto mláďat.

"Nikdy jsem neviděla žádnou z těchto věcí." Nicole se obrátila ke Starrovi, ačkoliv svůj pohled stále ještě upírala na Rephaima. "Chceš tím říct, že lžu?"

Nicole nezvýšila hlas, ale Rephaim, který byl zvyklý na přítomnost moci a nebezpečí poznal, že toto mládě kypělo agresivitou a ani v nejmenším ji nemělo pod kontrolou. Starr si to asi uvědomil taky, protože okamžitě ustoupil.

"Ne. Ne. Ne. Nic takového jsem si nemyslel. Jen bylo prostě divné, že se tě lekl, když tě uviděl."

"Jo, to bylo divné," řekla Nicole. "Možná bychom se ho měli zeptat proč. Takže ptačí chlape co pohledáváš tady na našem území?"

Rephaim si všiml, že se ho nezeptala na otázku, na jakou se zeptat měla, ale změnila téma.

"Rephaim," řekl a dal sílu do svého hlasu. "Mé jméno je Rephaim."

Všem třem mláďatům se údivem rozšířily oči. Asi nečekali, že by mohl mít taky jméno.

"Mluví téměř normálně," řekl Starr.

"On je všechno, jen ne normální. Zapamatuj si to." prskala Nicole. "Odpověz na mou otázku, Rephaime."

"Utekl jsem do tunelů potom, co mě zranil jeden z válečníků Školy noci," řekl Rephaim popravdě. Jeho instinkty, které mu dobře sloužily po staletí, mu radily, aby o Stevie Rae mlčel. Tohle jsou temná červená mláďata a pravděpodobně nebyly ve skupině, kde byla Stevie Rae a ani ona nebyla v té jejich.

"Tunel do opatství se zhroutil," řekla Nicole.

"Byl otevřený, když jsem procházel."

Nicole udělala krok k němu a zavětřila. "Voníš jako Stevie Rae."

Rephaim odmítavě mávl rukou. "Spal jsem v její posteli, když jsem se dostal dovnitř." Naklonil hlavu na stranu, jako by byl zmaten tím, co řekla. "Říkáš, že voním stejně jako Stevie Rae. Ona je vaše velekněžka?"

"Stevie Rae je červená upírka, ale není to naše velekněžka!" zavrčela Nicole a její oči začaly červeně zářit.

"Není vaše velekněžka?" tlačil Rephaim. "Ale tam byla kněžka červená upírka, která se jmenovala Stevie Rae. Stála na straně spolu se skupinou mláďat proti mému otci a jeho královně. Byla označená. Ona není vaše velekněžka?"

"To byla ta bitva, kde tě poranili?" Nicole ignorovala jeho otázku a položila mu vlastní.

"Jo, to je ona."

"Co se stalo? Kde je Neferet?"

"Pryč." Rephaim neskrýval hořkost v jeho hlase. "Utekla s mým otcem a s mými bratry. Těmi, kteří přežili."

"Kam šli?" zeptal se Kurtis.

"To kdybych věděl, tak tu netrčím v zemi jako zbabělec. Byl bych u otce, kam patřím."

"Rephaim." Nicole se na něj dlouze podívala. "To jméno jsem už slyšela."

Krakoun mlčel, protože věděl, že bude lepší, když na to přijde sama. Nebude tu máchat svým postavením a vychloubat se.

Oči se jí rozšířily, když si vzpomněla, kde slyšela jeho jméno.

"Ona říkala, že jsi Kalonův nejoblíbenější a nejsilnější syn."

"Ano, to jsem. Kdo je to ona? Kdo o mně mluvil?"

Nicole opět ignorovala jeho otázku. "Jak vypadal pokoj, kde jsi spal?"

"Měl místo dveří takovou deku."

"To je pokoj Stevie Rae." řekl Starr. "To je důvod, proč voní jako ona."

Nicole se chovala, jako kdyby Starr nic neřekl. "Víš, co to znamená. Oni se pro něj vrátí. Tohle je nejoblíbenější Kalonův syn. Není způsob, jak by ho opustil navždy. Stejně jako my jsme její oblíbenci. On se vrátí pro něj a ona pro nás."

"Mluvíte o Červené, Stevie Rae?"

Pohybovala se tak rychle, až viděl její tělo rozmazaně. Přeběhla na stranu, kde byl Rephraim, sevřela ho do náruče a jedním plynulým pohybem ho zvedla ze země a praštila s ním proti straně tunelu. Oči jí planuly červeně a vydechla mu zatuchlý dech do tváře, když řekla. "Zapamatuj si tohle ptačí muži. Stevie Rae nebo Červená jak jí říkáš, není naše velekněžka. Není naše šéfka. Je jednou z nás. Ale to, že je v Zoeyně partě je špatné. Nemáme velekněžku, máme královnu a její jméno je Neferet. Tak teď mi pověz proč si tak posedlý Stevie Rae?"

Rephaim zažíval muka. Jeho zlomené křídlo bylo v plamenech a jeho tělo se zmítalo v hrozných bolestech. Všemi silami, které mu zbyly, si přál, aby mohl zničit tyhle arogantní červená mláďata. Podřezat jim krk svým zobákem.

Ale nebyl v pořádku. Byl slabý, zraněný a opuštěný.

"Můj otec chtěl, abych jí zajmul. Řekl, že je nebezpečná. Neferet jí nevěřila. Nejsem posedlý. Jen konám otcovu vůli," dusil se bolestí.

"Jak mám zjistit, že mi říkáš pravdu?" zeptala se Nicole. Sevřela jeho paži, zavřela oči a zaklonila hlavu.

Neuvěřitelné. Rephaim cítil, jak ho její dlaně hřejí. Vyzařovala přes něj teplo, sledovala jeho krevní oběh, cítila zběsilý tlukot jeho srdce a narazila do jeho těla. Nicole se zachvěla, pak otevřela oči a zvedla hlavu. Její úsměv byl mazaný. Dál ho držela proti zdi o jednu dlouhou minutu déle, než ho pustila. Při pohledu dolů, kde ležel zkroucený na podlaze řekla: "Zachránila tě."

"Co to sakra?" křičel Kurtis.

"Stevie Rae ho zachránila?" zeptal se Star.

Rephaim odpověděl místo Nicol. "Jo, udělala to." Rephaim zalapal po dechu a snažil se dostat dýchání pod kontrolu. Nic víc neřekl. Jen se snažil přijít na to, co se teď stalo, zatímco se snažil rozdýchat příšernou bolest v křídle. Nicole s ním něco udělala, když se ho dotkla-nahlédla do jeho mysli, možná i do jeho duše. Ale také věděl, že kdokoliv se ho předtím dotkl, jeho myšlenky bylo obtížné, možná skoro nemožné přečíst, bez ohledu na jeho talent.

"Proč by to Stevie Rae dělala?" zeptala se Nicole.

"Viděla jsi do mé mysli. Víš, že nemám ponětí, proč udělala to, co udělala."

"To je pravda," řekla pomalu. "Také je pravda, že jsem viděla, že k ní chováš zvláštní pocity. Co je to?"

"Nejsem si jistý, co máš na mysli. Zvláštní pocity? To nedává smysl."

Ušklíbla se. "Nedává to smysl-jako by to mělo mít nějaký smysl. Tvoje mysl byla ta nejpodivnější věc, jakou jsem si kdy přečetla. Takže je to takhle ptačí chlápku, říkáš, že děláš to, co ti tvůj táta nařídil. To znamená, že jí chceš chytit-nebo spíš zabít."

"Můj otec jí nechtěl zabít. Chtěl, abych jí k němu dopravil bez úhony, aby ji mohl studovat a možná ji i využít pro svou věc," řekl Rephaim.

"Cokoliv, ale problém je, že jsem v tvém ptačím mozku nenašla nic, co by potvrzovalo tvá slova."

"Proč bych po ní teď měl jít? Ona tady není."

Nicole zavrtěla hlavou. "Ne, podívej, je to divný. Když chceš dostat Stevie Rae a ty jí chceš dostat, tak je jedno jestli tady je nebo není."

"To není logické."

Nicole na něj zírala. "Podívej, musím to vědět. Jsi s námi nebo ne?"

"S tebou?"

"Jo, s námi. Chystáme se zabít Stevie Rae." Mluvila z patra, zatímco se dostala nadpřirozenou rychlostí k Rephaimovi a uchopila jeho ruku do železného sevření. Jeho biceps se okamžitě rozehřál, když zkoumala jeho myšlenky. "Takže, co sis vybral? Jsi s námi nebo proti nám?"

Rephaim věděl, že musí odpovědět. Nicole nemusí být schopna umět číst všechny jeho myšlenky, ale zřejmě měla dost síly, aby odhalila věci, které držel skryty. Rozhodnul se rychle. Setkal se s jejíma rudýma očima a popravdě řekl: "Jsem syn svého otce."

Zírala na něj, rukou držela jeho už tak hořící paži a její oči rudě žhnuly. Pak se na něj znovu mazaně usmála. "Správná odpověď ptačí chlape. Protože to je ta jediná věc, kterou jsem našla v tvojí hlavě. Jsi hlavně synem svého otce." Sundala z něj ruku. "Vítej v mém týmu. Nemusíš se bát. Protože tady zrovna teď tvůj táta není, bude mu jedno, jestli je Stevie Rae živá nebo mrtvá, když jí chytíš."

"Když bude mrtvá, bude to jednodušší." řekl Kurtis.

"Rozhodně," řekl Starr.

Nicole se zasmála. Znělo to tolik jako Neferet, že dostal husí kůži. Otče! Měj se na pozoru! Jeho mysl ječela. Neferet je jiná, než se zdá.

kapitola 26

Zoey

"Heathe, co tady děláš?"

Heath si sevřel hruď, jako by ho střelila a vydával zvuky, jako by lapal po dechu.

"Tvůj chlad mě zabíjí, baby!"

"Jsi hlupák," řekla jsem. "Jestli tě něco zabíjí, tak to naprostej nedostatek zdravého rozumu. Takže, co tady děláš? Myslela jsem, že jsi šel zapálit ty těla s Dariem a Shaunee."

"No chtěl jsem jim pomoct svou neobyčejnou nadlidskou silou." Zvedl na ni obočí. A pak se svalil na lavici vedle ní. "Ale Stark mě našel a řekl, že mě potřebuješ. Tak jsem tady."

"Stark se mýlil. Měl by ses vrátit a pomoct Dariovi."

"Vypadáš špatně, Zo," řekl a veškerý humor z jeho hlasu zmizel.

Povzdechla jsem si. "Mám za sebou spoustu věcí, to je vše. Ale to má za sebou každý z nás."

"Pomáhala si těm mláďatům, která měli nakopanej zadek," řekl.

"No, to, jo. Ale budu v pořádku. Prostě jen už potřebuju, aby dnešek skončil, abych se mohla konečně vyspat. To je všechno."

Heath mě chvíli mlčky pozoroval a pak mě chytil za ruku. Byl pro mě automatický reflex proplést si mé prsty s jeho.

"Zo, dost se snažím. Přivádí mě k šílenství to, že máš nějaký zvláštní vztah se Starkem. Něco co se mnou nemáš."

"Je to můj bojovník. Tento vztah můžu mít jen s upírem." Řekla jsem omluvně a bylo mi líto, že stále ubližuju klukovi, kterého jsem milovala už od základní školy.

"Jo, to už jsem slyšel. Jen jsem chtěl říct, že se snažím nějak vstřebat tu věc se Starkem, ale je to pro mě dvakrát tak těžké, když mě od sebe odstrkuješ."

Nevěděla jsem co říct, i když jsem přesně věděla, co tím myslí. To byl důvod, proč ho sem Stark poslal. Heath chtěl, abych z něj pila. Stačilo, abych na to pomyslela a začali se mi sbíhat sliny a dýchala jsem rychleji.

"Vím, že to chceš." zašeptal.

Sklopila jsem oči a podívala se dolů na naše sepjaté ruce. V slabém světle v jídelně byla tetování na mých dlaních skoro neviditelná a naše ruce vypadaly tak obyčejně. Tak jako už tolik let. Sevřel se mi žaludek.

"Ty víš, že to chci." zašeptal.

Setkala jsem se s jeho pohledem a zašeptala. "Já vím. Jen prostě nemůžu Heathe."

Čekala jsem, že vybuchne a naštve se, ale místo toho se zatvářil pokořeně. Jeho ramena poklesla a zavrtěl hlavou. "Řekneš mi jeden jedinej důvod, proč bys nemohla?"

Zhluboka jsem se nadechla a řekla mu celou pravdu. "Protože se zrovna teď nechci zabývat sexem."

Překvapeně zamrkal. "To je tvůj jedinej důvod?"

"Sex je pro mě dost důležitý důvod." řekla jsem.

"No, ne že bych o tom věděl něco z vlastní zkušenosti, ale vím, jak to myslíš."

Cítila jsem, jak se červenám. Heath byl ještě panic? Myslela jsem si, že potom co jsem byla označená a odešla žít do Školy noci, moje ex-BFF po něm dost jela. Vlastně jsem věděla, že do něj dělala.

"A co Kayla? Myslela jsem si, že jste se dali dohromady potom, co jsem odešla."

Pobaveně se usmál. "Ona chtěla. Ale ne, sakra ne. Nebyl jsem s Kaylou. Pro mě byla vždycky jenom jedna dívka." Pobavený úsměv ho opustil, ale usmál se na mě. "I když jsi teď velekněžka a už technicky vzato nejsi jen holka, pro mě jsi pořád moje holka."

Opět jsem nevěděla co říct. Vždycky jsem si myslela, že když se s někým budu poprvé milovat, bude to Heath. Ale parádně jsem to zpackala a ztratila jsem panenství s Lorenem Blakem, který byl doslova nevětší chyba mého života. Udělalo se mi nevolno a začala jsem se cítit provinile.

"Hele, přestaň myslet na Blakea. Nemůžeš změnit, co se s ním stalo, takže na to zapomeň."

"Ty si teď telepat?"

"Vždycky jsem byl schopnej dostat se ti do hlavy, Zoe." Jeho úsměv zmizel. "No, jen v poslední době to nezvládám."

"Omlouvám se za to všechno, Heathe. Nenávidím, když tě něco bolí."

"Už nejsem dítě. Zjistil jsem to, když jsme jeli do Tulsy. Když jsem byl v autě, stačilo mi, že tě před sebou vidím. Nemusí to být mezi námi snadné. Ale musíš být ke mně upřímná."

"Dobře. Chci být upřímná. Moc. A když ti říkám, že se z tebe prostě nemůžu napít, tak to je pravda. Nemůžu to udělat, když vím co se mezi námi děje. Nejsem připravená mít sex, i kdyby byl konec světa a celý svět se řítil do pekel, tak ne."

"Všechno se řítilo do pekel-mluvíš jako tvoje babička."

"Heathe, to že změníš téma neznamená, že si to rozmyslím. Nechci mít sex, takže z tebe nebudu pít."

"Proboha, Zo, nejsem idiot. Chápu to." řekl. "Nemáme sex. Strávili jsme spoustu let tím, že jsme neměli sex. Takže už s tím máme dost zkušeností."

"Znamená to víc, než že se navzájem chceme. Víš co otisk způsobuje nám oběma. Bylo to dost intenzivní, i když jsem byla tak zraněná, že jsem skoro zemřela. Kdybych se napila teď, bylo by to tak desetkrát intenzivnější."

Heath polkl a prohrábl si vlasy. "Jo, jo, já vím. A to je to, co říkám. Otisk je obousměrný, ne? Když piješ mou krev, cítíš, co cítím já a já cítím, co cítíš ty."

"Jo, ale je to celé o potěšení a sexu." řekla jsem.

"Dobře, tak místo toho, abysme se zaměřili na sex se budeme soustředit na tu část s potěšením."

Zvedla jsem na něj obočí. "Ty si chlap, Heathe. Odkdy se nesoustředíš na tu část se sexem?"

Místo, aby si z toho udělal legraci, jak jsem čekala, nasadil vážný výraz. "Kdy jsem tě nutil do sexu?"

"V domku na stromě."

"To jsi byla ve čtvrté třídě. To se nepočítá. Navíc si mě za to knokautovala." Neusmál se, ale v jeho hnědých očích zajiskřilo.

"A v autě loni v létě u jezera?"

"To se taky nepočítá, protože si měla nové bikiny. A já tě do ničeho netlačil."

"Ošahával jsi mě."

"Tak si toho neměla tolik ukazovat!" Odmlčil se a ztišil hlas na normální úroveň. "Vím, že jsme spolu už dlouho. Nemusíme mít sex. Chci s tebou mít sex? Sakra, jo. Chci s tebou mít sex, ale když furt myslíš na toho mizernýho Blakea. Udělal ti v hlavě binec. A teď máš strach ze všeho co má se sexem něco společného. A ty doopravdy nechceš mít sex se mnou. NE, sakra, ne." Položil mi prst na bradu a donutil mě podívat se mu do očí. "Slibuju, že to nebude o sexu, protože to, co máme ty a já znamená mnohem víc než sex. Dovol mi, abych to pro tebe udělal, Zoey."

Moje ústa se otevřela, ale než jsem se stačila zastavit, slyšela jsem se šeptat. "Tak jo."

Usmál se, jako by právě vyhrál ve sportce. "Výborně."

"Ale žádný sex." řekla jsem.

"Naprosto žádný. Stačí říct žádný sex. Sakra, moje prostřední jméno je žádný sex."

"Heathe." Dala jsem mu prst na rty, abych ho umlčela. "Nepokaz to."

"Ach, jo. V pořádku." zamumlal kolem mého prstu. Pak si sáhl do kapsy džínsů a vytáhl malý kapesní nůž. Sundal si kabát a otevřel nůž. Čepel vypadala podivně, jako dětská hračka v osvětlení jídelny.

"Počkej!" vykřikla jsem, když začal zvedat nůž ke krku.

"Co?"

"Um. Právě tady? Co teď děláme?"

Zvedl na mě obočí. "Co se děje? Nebude žádnej sex, pamatuješ?"

"Samozřejmě, že si vzpomínám," řekla jsem. "Já jen, že by sem někdo mohl přijít."

"Stark hlídá dveře. Nikdo se přes ně nedostane."

Byla jsem šokovaná. Chci říct, že vím, že to byl Starkův nápad poslat sem Heatha. Ale on hlídá dveře, abych měla s Heathem soukromí? To bylo tak-

Pach Heathovi krve mě praštil do nosu a všechny myšlenky na Starka se mi vykouřili z hlavy. Moje oči našli malou čárku červené krve, která byla mezi jeho krkem a ramenem. Položil nůž na stůl a s otevřenou náručí se otočil ke mně.

"Pojď sem, Zo. Teď je to jen ty a já. Na nikoho jiného nemysli. Ničeho se neboj. Pojď ke mně," opakoval.

Přesunula jsem se do jeho náruče a vdechovala jeho vůni: Heath, krev, touha, domov a moje minulost zabalené všechno v jednom silném a známém a objetí. Když se můj jazyk dotkl jeho krve, cítila jsem jak se otřásl a věděla, že potlačuje sténání čisté touhy. Váhala jsem, ale už bylo pozdě. Jeho krev mi explodovala v puse. Nešlo přestat, přitiskla jsem svoje rty na jeho kůži a pila. V tu chvíli jsem se nestarala o tom, že nejsem připravená na sex nebo že svět kolem mě bylo jen jedno velké klubko chaosu, nebo dokonce, že jsme byly v jídelně, zatímco Stark hlídal dveře (a pravděpodobně prožíval všechno, co jsem cítila i já). V té chvíli byl to jediné, o co jsem se starala, Heath. Jeho krev, jeho tělo a jeho dotek.

"Pššt." Heathův hlas zněl hluboce a trochu chraplavě, ale byl podivně uklidňující.

"To je v pořádku, Zo. Taky se mi to líbí, ale musíš být silná. Přemýšlej o tom, jak silná musíš být. Musíš být silná, pamatuješ? Obrovské množství lidí na tebe spoléhá. Já na tebe spoléhám, Stevie Rae na tebe spoléhá, Afrodita na tebe spoléhá, i když si myslím, že je to trochu děvka. Dokonce i Erik na tebe spoléhá-ne že bych se o něj staral..."

Heath mluvil dál a dál. A jak mluvil tak se stala podivná věc. Jeho hlas přestal být hluboký a chraplavý. Zněl stejně jako Heath-seděl tady a mluvil o normálních věcech a přitom jsem mu sála krev z krku. Pak, aniž bych věděla jak, pocit, který jsem měla, když jsem z něj pila se najednou změnil ze syrového sexu na něco úplně jiného. Něco, při čem jsem mohla myslet. Něco, co jsem mohla zvládnout. Nechápejte to špatně, stále jsem se cítila dobře. Opravdu ale jenom dobře. Pak se dobře zmírnilo v normálně a normálně v zvládnutelně. Takže když jsem se zase cítila silná, přestala jsem. Olízla jsem krvácející linii na Heathově krku. Moje sliny okamžitě zastavili Heathovo krvácení. Dívala jsem se na to, jak se malé rány začaly plést dohromady a jen mizející tenká růžová linka mohla světu prozradit, co se mezi námi přihodilo. Podívala jsem se na Heatha.

"Děkuju," řekla jsem.

"Kdykoliv," řekl. "Vždycky tady budu pro tebe, Zo."

"To je dobře, protože vždycky budu potřebovat, abys mi připomněl, kdo jsem."

Heath mě políbil. Byl to jemný polibek, ale byl hluboký a intimní, naplněný touhou. Věděla jsem, že se drží zpátky. Čekal na mě, až prohloubím polibek. Místo toho jsem ho ukončila a stulila se mu do náruče. Cítila jsem, jak si povzdechnul, ale pěvně mě objal.

Zvuk otevírání dveří do jídelny nás oba vyděsil.

"Zoey, měla bys jít na kolej. Čekají na tebe," řekl Stark.

"Tak jo, já jdu." řekla jsem a opustila jsem Heathovu náruč. Pomohla jsem mu nandat kabát.

"Měl bych najít Daria a kluky a poskytnou jim svojí úžasnou lidskou pomoc," řekl Heath. Stejně jako děti co něco provedli, jsme šli společně k místu, kde čekal Stark. Bezvýrazně držel otevřené dveře.

"Starku." Heath na něj kývl. "Dík, žes mě za ní poslal."

"Je to součást mojí práce," řekl Stark ostře.

"No, myslím, že si zasloužíš zvýšit plat," řekl mu Heath s úsměvem, pak se sklonil a políbil mě. Rychle mi řekl sbohem a spěchal ke dveřím, které vedly do hlavního areálu školního pozemku.

"To, že je to součást mojí práce neznamená, že se mi to líbí." Slyšela jsem, jak zamumlal Stark, zatímco jsme se dívali za odcházejícím Heathem.

"Takže, jak jsi říkal. Jdeme do mého pokoje." řekla jsem a šla svižně chodbou, která byla ta nejkratší k mé koleji. Stark šel za mnou a mezi námi bylo nepříjemné ticho.

"Takže," řekl nakonec a jeho hlas zněl napjatě. "Pila si z něj."

Mluvila jsem bez přemýšlení a směšná slova mi vycházela z úst automaticky. "Jo. Jo to sem dělala. Doslovně." Pak jsem se neuvěřitelně rozesmála.

Dobře, na mou obranu, cítila jsem se úžasně. Potom, co jsem vypila jeho krev, jsem se cítila stejně dobře, jako před tím, než přišel Kalona a zničil mi život.

"To není vtipné," řekl Stark.

"Omlouvám se, jen to byla špatná slovní hříčka," řekla jsem a znovu se zachichotala. Pak jsem k sobě přitiskla zuby, abych se nemohla smát.

"Budu předstírat, budu se hodně snažit předstírat, že ses teď nehihňala, a že to co jsem tam cítil, se nikdy nestalo," řekl Stark napjatým hlasem.

I přes vypitou krev a spěch jsem pochopila, že to muselo být pro Starka opravdu těžké, zažít jak si užívám s jiným klukem. A to mě jen přivedlo k tomu uvědomit si, jak blízcí si s Heathem ve skutečnosti jsme. Vzala jsem Starka za ruku. Zpočátku byl chladný a ztuhlý a sotva mi stisk vrátil, ale jak jsme pokračovali v chůzi, pomalu rozmrznul a uvolnil se. Těsně předtím, než otevřel dveře na dámskou kolej jsem se na něj podívala a řekla: "Děkuju ti za to, že jsi můj válečník. Děkuju za to, že jsem teď silná, i když ti to ublížilo."

"Rádo se stalo, má paní." usmál se na mě, ale jeho úsměv byl opravdu, opravdu smutný.