Pokoušená Škola noci 6, kapitola 31,32

kapitola 31

Zoey

Když jsme se probudili krátce před soumrakem, už jsem déle nedokázala myslet na sen s Kalonou, a tak jsem se vrhla na Heatha. "Dobře, je čas zavolat tvojí mamce a tátovi, aby ti mohli říct, ať naklušeš domů."

"Jsi v pořádku, Z?" zeptala se Stevie Rae, zatímco si sušila vlasy ručníkem. Obě jsme plnily mou tašku věcmi, zatímco se Heath sprchoval. Potom se vystřídáme. Její otázka mě přiměla uvědomit si, že za celou tu dobu jsem neřekla víc, než že jsem jim odpovídala jednoslabičnými odpověďmi na všechno, co za tu dobu řekla ona nebo Heath.

"Jo. Jsem v pořádku. Jen mi prostě bude Heath chybět. To je všechno." lhala jsem. Dobře, dobře.

Nebyla to vlastně až taková lež, protože mi Heath bude opravdu chybět, až budeme v Itálii, ale to

není důvod, proč jsem se cítila takhle.

Kalona byl ten důvod, proč jsem neměla náladu si povídat. Bála jsem se, že kdybych se rozpovídala, řekla bych jí všechno o včerejším snu a to jsem nechtěla udělat před Heathem. Ne, bylo v tom víc než tohle. Nechtěla jsem nikomu říct o mém snu s Kalonou.

Nechtěla jsem od nich slyšet, že jen mlžil a lhal mi.

Heath ke mně přiskočil a objal mě. "Ale, to je sladký, Zo." řekl, lhostejný k hrozným lžím, které mi probíhaly uvnitř hlavy. "Ale nebude se ti muset stýskat. Mám z toho telefonátu dobrý pocit."

Zavrtěla jsem hlavou. "V žádném případě ti tvoje maminka nedovolí letět se mnou do Itálie."

"No, s tebou asi ne. Ale s tvojí školou, to už je jiná věc."

Než jsem stačila něco říct, zvedl telefon a jeho rozhovor začal. "Máma tě pozdravuje."

"Řekni, že jí taky pozdravuju." Pak jsem zašeptala: "Do toho!"

Přikývl. "Jo mami, když už mluvíme o Zo, ona a některé děti ze Školy noci se chystají do Itálie. No spíš na ostrov, který je v Itálii, poblíž Benátek. Víš, San Cleo-něco. Na místo, kde se schází upíří Vysoká rada a tak. Chtěl bych se zeptat, jestli bych mohl jet s nimi."

Slyšela jsem, jak jeho máma zvýšila hlas a já musela potlačit úsměv. Znám jeho mámu, je to blázen. Samozřejmě jsem ale netušila, že schovává eso v rukávu.

"Počkej, mami. Opravdu to není problém. Je to jako, když jsem chtěl jet loni v létě do Španělska s učitelem, ale nemohl jsem kvůli tomu, že začaly fotbalové tréninky. Pamatuješ?" Kývl na to, co řekla jeho máma. "Jo, je to školní věc. Budeme pryč osm dní. Trvá to stejně jako cesta do Španělska. Vlastně se vsadím, že si tam procvičím španělštinu, Italové jsou něco, jako jejich bratranci." Znovu se odmlčel a pak řekl: "Dobře, jo, jo, v pohodě."

"Říká, že se zeptá táty," zašeptal a zakrýval mikrofon telefonu jednou rukou.

Pak jsem uslyšela hrubší hlas, který se dostal k telefonu a Heath řekl: "Ahoj tati. Jo, jsem v pořádku." Čekal, zatímco jeho otec mluvil. Pak pokračoval. "Jo, to je to co jsem říkal. Je to školní výlet. Můžu si dělat domácí úkoly přes Internet." Heath se usmál v reakci nato, co řekl jeho táta.

"Opravdu? Škola příští týden není škola kvůli výpadkům elektřiny v sousedství?" Zvedl na mě očí.

"Wow, to dělá tenhle výlet ještě lepším. Jasně tati, protože letíme školním soukromým tryskáčem v noci a zůstat na ostrově mě nebude stát nic."

Sklaply mi zuby. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mu to rodiče povolily tak snadno. Samozřejmě, je pravda, že Nanci i Steve Luckovi byly příjemní lidé a docela dobří rodiče. Oni ale absolutně neměli ponětí o věcech, týkajících se dospívání. Vážně. Heath pil celá léta a oni si toho nikdy nevšimli, i když přišel domů a smrděl jako zvratky a pivo. Fuj.

"Skvělé tati. Díky moc!" Heath na mě přehnaně mrkal a soustředil se na mě, zatímco blábolil. "Jo, zavolám vám každý den." Odmlčel se, zatímco mu otec řekl něco jiného. "Ach, málem jsem zapomněl. Dobře, dobře, zatímco Zo a zbytek dětí se budou připravovat, poběžím domů a vezmu si pas a nějaké oblečení. Řekni mámě, že si každý můžeme vzít jen jednu tašku, tak to s tím balením nemůžu přehnat. Dobře, uvidíme se za chvíli. Ahoj!" Usmál se jako by byl zpátky ve škole a právě dostal extra balení čokoládového mléka během svačiny. Pak zavěsil.

"To bylo skvělý," řekla Stevie Rae.

"Už jsem na tu cestu do Španělska zapomněla." řekla jsem.

"Já ne. Takže to vypadá, že se musím dostat rychle domů a vzít si můj pas a tak. Sejdeme se na letišti. Neodjíždějte beze mě!" Rychle mě políbil, popadl kabát a vyběhl z místnosti. Jako by chtěl utéct dřív než bych mu mohla zakázat jet i přes povolení jeho rodičů.

"On opravdu pojede s vámi?"zeptala se Stevie Rae.

"Jo," řekla jsem lhostejně. "Myslím, že jo."

"No, jsem ráda. Není to potřeba říkat, nebo tak, ale myslím, že je to dobrý nápad, kvůli té věci s krví."

"Krví?"

"Z, jsi s tím člověkem otisknutá. Jeho krev je pro tebe super dobrá. Jdeš do nebezpečné situace. Budeš konfrontována s Neferet a Kalonou před Vysokou radou, takže možná budeš potřebovat načerpat energii krví."

"Jo, myslím, že máš pravdu."

"Dobře, Z. Co se sakra děje?"

Zamrkala jsem na ni. "Co tím myslíš?"

"Myslím tím, že se chováš jako zombie. Tak mi řekni o tom ´divném´ snu, který tě probudil."

"Myslela jsem si, že spíš."

"To jsme chtěla, abyste si mysleli pro případ, že byste chtěli s Heathem udělat tu věc."

"S tebou v místnosti? To je hnusný," řekla jsem.

"To je pravda. Jen jsem se snažila být slušná."

"Fuj," řekla jsem. "Je to hrubé. Nikdy bych to neudělala."

"Vážně bych ráda změnila téma. Sen, pamatuješ? Mluv."

Povzdechla jsem si. Stevie Rae byla moje nejlepší kamarádka a já si o tom vážně potřebovala s někým promluvit. "Byl o Kalonovi," vyhrkla jsem.

"On se dostal do tvého snu, i když jsi spala s Heathem?"

"Ne, nedostal se do mého snu," řekla jsem popravdě, i když vyhýbavě. "Bylo to spíš jako vize, než sen."

"Vize čeho?"

"Jeho minulosti. Cesty zpět. Předtím, než spadl."

"Spadl? Odkud?"

Zhluboka jsem se nadechla a řekla jí pravdu. "Z říše Nyx. Byl to její válečník."

"Oh, bohyně!" Sedla si na postel. "Jsi si jistá?"

"Ano...Teda...Já nevím! zdálo se, že je to reálné, ale nevím to jistě. Nevím, jak bych to mohla vědět jistě." Pak jsem zatajila dech. "Ne, ne."

"Co?"

"Vybavila jsem si něco z A-yny paměti. Řekla něco o tom, že Kalona nepřišel do tohoto světa dobrovolně."

Polkla jsem a sepjala ruce dohromady, aby se přestaly třást. "Říkala mu její válečníku."

"Uh-oh. Myslíš si, že věděla, že byl Kalona Nyxin válečník, předtím než padl?"

"Ach, bohyně, já nevím." Ale věděla jsem to. V mém srdci jsem věděla, že se A-ya snažila utěšit Kalonu jejich vztahem. Byl válečníkem už jednou, chce být válečníkem znovu.

"Možná by sis měla promluvit s Lenobií o-" začala Stevie Rae.

"Ne! Stevie Rae slib mi, že o tom nikomu neřekneš. Už ví, že mám A-ynu paměť. A dodávám, že potom co měla Afrodita tu vizi, byste si všichni mysleli, že jsem blázen a že ztratím svou mysl a budu znovu s ním - a to je to, co se nestane." Řekla jsem, jak to cítím, a taky jak to udělám. Bylo mi jedno, že se mi udělalo špatně od žaludku. Nemohla jsem být s Kalonou. Stejně jako jsme mu to řekla, prostě to nešlo.

Ale já se nemusela bát o tom, co mi řekne Stevie Rae. Přikyvovala a dívala se na mě očima plnýma porozumění. "Chceš to zvládnout sama, viď?"

"Jo. Zní to hloupě, že?"

"Ne." řekla pevně. "Do nějakých věcí prostě nikomu nic není. A některé věci, které vypadají úplně nemožně nakonec skončí úplně jinak, než bychom předpokládaly."

"Opravdu si to myslíš?"

"Doufám," řekla pevně. Zdálo se, že mi Stevie Rae chtěla říct něco víc, ale byla přerušena zaklepáním na dveře Afroditou. "Mohly byste si sakra pospíšit lidi? Co se sakra děje? Všichni už jedí. Za chvíli musíme jít."

"Jsme připravené," zařvala Stevie Rae a hodila po mě mojí tašku. "Myslím, že by ses měla řídit svým instinktem. Stejně jako ti to pořád říká Nyx. Jistě, že jsi to v minulosti pokazila. Já taky. Ale nakonec jsme se rozhodly pro stranu dobra a naší bohyně, a to je to, co se počítá."

Kývla jsem a najednou zjistila, že je pro mě těžké mluvit.

Stevie Rae mě objala. "Uděláš správnou věc. Vím to," řekla.

Můj smích zněl spíš jako vzlykot a řekla jsem: "Jo, ale po kolika chybách?"

Usmála se na mě. "Život je o chybách. A já si začínám myslet, že by to nebylo tak vzrušující, kdybychom byly perfektní."

"Klidně bych teď brala, kdyby to bylo nudné," řekla jsem.

Smáli jsme se, když jsme šli ven do haly a připojili se k naštvané Afroditě. Všimla jsem si, že má tašku Betsy Johnson a byla tak plná, až byly švy na módní tašce vyboulené.

"Myslím, že je to podvod," řekla jsem a ukázala na tašku.

"To není podvod. Tohle je improvizace."

"Jo, rozkošný pytel." řekla Stevie Rae. "Betsey Johnson mě bere za srdce."

"Jsi moc velká venkovanka na Betsey," řekla Afrodita.

"Nejsem," řekla Stevie Rae.

"Já taky ne," řekla Afrodita a zahájila protiúder. "Co je to za hrozné džíny? Ropers? Vážně? Mám pro tebe dvě slova. Seš. Mimo."

"Ne, ne. Ty se mi nebudeš navážet do mých Ropers..."

Nechala jsem ty dvě, ať se hašteří a vydala se do kavárny. Vlastně jsem je sotva slyšela. Moje mysl byla na míle daleko, na jedné střeše uprostřed snu.

Bufet byl plný, ale divně. Byl tichý, příliš tichý kromě Afrodity a Stevie Rae. Připojila jsem se tedy k dvojčatům, Jackovi a Damienovi, kteří už zápolili se slaninou a vejci. Jak jsem očekávala, padly na mě vražedné pohledy a to zejména od skupinky plné dívek.

"Nevšímej si jich. Jsou plné nenávisti." řekla Afrodita.

"Je to tak divné, že Kalona stále ovládá jejich mysl," řekla Stevie Rae, když jsme zaplnily nás stůl a stále házeli pohledy přes rameno na velký zasmušilý a tichý prostor.

"Je to taky jejich volba," moje ústa to vyhrkly dřív, než jsem je mohla zastavit.

"Co to má znamenat?" zeptala se Stevie Rae.

Polkla jsem několik vajec a řekla: "Mám na mysli děti," zastavila jsem se a pokynula vidličkou na zbytek místa pro doplnění, "ty, kteří se na nás dívají nenávistně.
Je to šílené, ale zvolili si tenhle způsob. Jo, Kalona to začal, ale oni si zvolili své vlastní cesty."

Stevie Rae na mě promluvila hlasem plným pochopení, ale o nic méně naléhavým. "To by mohla být pravda, Z, ale musíš mít na paměti, že se to stalo, protože se Kalona spřáhl s Neferet."

"Co je pravda je to, že je Kalona zlej hnusák a Zoey se s ním musí vypořádat jednou provždy," řekla Afrodita.

Má vajíčka najednou začala chutnat hůř.

Všichni jsme seděli kolem stolu, jedli a snažili se předstírat, že lidé kolem nás, nás nezabíjeli pohledem, když se k nám připojil Stark. Vypadal unaveně, a když jsem se setkala s jeho pohledem, poznala jsem smutek v jeho očích. Viděla jsem v jeho očích stejný smutek, jaký v nich měl Kalona, když mluvil o Nyx. Stark je přesvědčen, že mě zklamal.

Usmála jsem se na něj a chtěla tím vymazat starosti z jeho obličeje. "Ahoj," řekla jsem tiše.

"Ahoj," řekl.

Pak jsem si uvědomila, že náš stůl, stejně jako celý pokoj nás pozoroval a poslouchal. Stark si odkašlal, vytáhl židli a ztišil hlas. "Darius a Lenobia jsou už na letišti. Jedeme v Hummeru." Rozhlédl se a viděla jsem, jak se mu vytratilo napětí z obličeje. "Takže hádám, že jsi poslala Heatha domů."

"Jel si jen pro pas," řekla Stevie Rae.

To samozřejmě způsobilo rozruch u našeho stolu. Povzdechla jsem si a čekala, až se bouře uklidní. Když všichni konečně sklapli, řekla jsem: "Ano, Heath jede s námi. Konec."

Afrodita zvedla jedno blond obočí. "No, já myslím, že nemá smysl, aby s námi jezdila tvoje krevní banka. Dokonce i kluk s šípama vypadá, že s tím souhlasí."

"Řekla jsem ´konec´, protože už se o tom nebudu dohadovat. A neříkejte Heathovi krevní banka."

"Jo, to opravdu není slušné," řekla Stevie Rae.

"Kousni mě," řekla Afrodita, jasně a bez přemýšlení, což okamžitě způsobilo, že se dvojčata začala chichotat.

"Stevie Rae s námi nejede," narušila jsem veselí dvojčat. "Takže to znamená, že když budeme vyvolávat kruh, Afrodita bude reprezentovat ducha."

To dvojčata umlčelo. Každý se díval na Stevie Rae.

"Třeba nemohou být zachráněni," řekl Damien vážně.

"Já vím, ale dáme jim ještě jednu šanci."

"Hej, něco pro mě udělej, jo?" řekla Afrodita. "Mohla by ses prosím nenechat zabít? Znovu. Jsem si jistá, že by to pro mě bylo nechutně nepříjemné."

"Nenechám se zabít," řekla Stevie Rae.

"Slib mi, že se tam nevrátíš sama," řekl Jack.

"To je slib, který musíš udělat," souhlasil Stark.

Nic jsem neřekla. Nebyla jsem o moc lepší v jistotě, že dělám správnou věc.

Naštěstí si mého mlčení nikdo nevšiml, protože zrovna v tu chvíli vyšla červená mláďata z jejich vchodu a celý bufet se odvrátil od nás jen proto, aby mohl zírat a šeptat si o nich.

"Radši se půjdu ujistit, že jsou v pořádku," řekla Stevie Rae. Vstala a usmála se na nás.

"Spěchejte, rychle to tam vyřiďte, ať se můžete zase vrátit domů." Objala mě a zašeptala:

"Uděláš správnou věc."

"Ty taky," zašeptala jsem zpátky.

Pak se ode mě vzdálila a já ji sledovala, jak se stará o svá červená mláďata (kteří na nás mávali, když stáli v řadě). Stevie Rae si s nimi povídala tak normálně, a oni s ní, že se okamžitě začali uvolňovat a už nebyly tak napjatí, jako když vešli do bufetu poprvé a všichni se na ně dívali a šeptali si, jelikož tu byl fakt, že všichni byly po smrti.

"Je to dobrá vůdkyně," řekla jsem a přemýšlela tak nahlas.

"Doufám, že se nedostane do problémů," řekla Afrodita. Podívala jsem se ze Stevie Rae k ní a ona pokrčila rameny. "Někteří lidé, a obzvlášť ti zlý mrtvý nemůžou být vedeni."

"Udělá správnou věc," opakovala jsem slova Stevie Rae.

"Jo, ale udělají ji i oni?" řekla Afrodita.

Na tohle jsem neměla odpověď a tak jsem se znovu pustila do vajec.

"Jste připraveni lidi?" zeptal se Stark nakonec.

"Já jo," řekla jsem.

Všichni ostatní přikývli. Vzali jsme naše tašky a šli ke dveřím. Stark a já jsme šli vzadu.

"Hej, Zoey."

Erik mě zastavil. Stark zůstal se mnou a věnoval mému ex-příteli ostrý pohled.

"Ahoj, Eriku," řekla jsem opatrně.

"Hodně štěstí," řekl.

"Díky." Byla jsem příjemně překvapená jeho neutrálním výrazem a absencí Venuše, která by na něm byla přisátá. "Vrátil ses do školy a budeš znova vyučovat dramaťák?"

"Jo, ale jen dokud nenajdou jiného profesora. Takže, kdybych tu nebyl, až se vrátíš zpátky, jen jsem chtěl, abys, ehm-" díval se ze Starka na mě a pak řekl jen, "jak jsem řekl, hodně štěstí."

"Ah, jo. No, ještě jednou díky."

Přikývl a rychle vyšel z jídelny před námi. Pravděpodobně do jídelny profesorů.

"Huh. To bylo trochu divný, ale bylo to od něj hezké," řekla jsem.

"Je to moc dobrý herec," řekl Stark a držel mi otevřené dveře.

"Jo, to chápu, ale pořád jsem ráda, že řekl něco hezkého, než jsme odešli. Nesnáším ty trapné rozhovory po rozchodu."

"Další důvod, proč jsem rád, že technicky vzato nejsem tvůj přítel." řekl Stark.

Zbytek skupiny byl několik metrů před námi, takže jsme měli okamžik soukromí. Snažila jsem se přijít, jestli v tom jak Stark řekl ´nejsem tvůj přítel´ nebylo něco nenávistného, když se najednou zeptal: "Bylo všechno v pořádku včera v noci? Jednou ses vzbudila."

"Všechno bylo v pořádku."

Zaváhal, a pak řekl. "Už si z Heatha znovu nepila."

Nebyla to otázka ale já odpověděla tak jako tak, i když můj hlas zněl ostřeji, než jsem původně chtěla. "Ne, cítila jsem se dobře, takže už jsem nemusela."

"Pochopím, když to budeš dělat, myslím," řekl.

"Mohly bychom o tom zrovna teď nemluvit?"

"Jo, dobře." Ušli jsme pár metrů a byli téměř na parkovišti, a tak zpomalil, čímž nám zajistil další chvíli soukromí. "Jsi na mě naštvaná?" zeptal se.

"Proč bych na tebe měla být naštvaná?"

Zvedl ramena. "No, kvůli Afroditiným vizím. Viděla, že jsi měla potíže. Vážné potíže. A ona mě buď neviděla, nebo mě viděla, ale nic jsem neudělal. A teď s námi jede Heath do Itálie..." Jeho slova se vytratila. Byl frustrovaný.

"Starku, Afroditina vize se může změnit. Už jsme to několikrát udělali. Jednou i tu, která se týkala mě osobně. Změníme i tu, kde jsem se utopila. Teda, ty jí pravděpodobně změníš. Nedopustíš, aby se mi stalo něco zlého."

"I když nemůžu na slunce?"

Najednou jsem pochopila jeden z důvodů, proč ho to tak hrozně trápilo- cítil, že tam pro mě nebude moct být, když ho budu potřebovat. "Přijdeš na to, jak zajistit, abych byla v bezpečí, i kdybys se mnou nemohl být fyzicky."

"Opravdu si to myslíš, viď?"

"Z celého srdce," řekla jsem upřímně. "Neexistuje žádný jiný upír, kterého bych chtěla za svého válečníka. Věřím ti. A vždycky budu."

Stark vypadal, jako by z něj spadlo obrovské závaží, které nesl na zádech. "Je krásné, slyšet tě to říkat."

Zastavila jsem se a postavila se před něj. "Řekla bych ti to už předtím, ale myslela jsem si, že to víš."

"Myslím, že jsem to věděl. Tady." Stark se dotkl svého srdce. "Ale moje uši to potřebovaly slyšet."

Objala jsem ho a přitiskla mu svou tvář ke krku. "Věřím ti. A vždy budu," opakovala jsem.

"Děkuji, má paní," zašeptal a pevně si mě k sobě přitiskl.

Ustoupila jsem a usmála se na něj. Najednou mi přišel Kalona tak vzdálený. Teď pro mě byl jen Stark. Tady a teď. "Budeme muset vyřešit všechny věci a pak už budeme spolu-válečník a jeho paní."

"To je to, co chci," řekl pevně. "A k čertu se vším ostatním."

"Jo. K čertu se vším a se všemi." Odmítla jsem přemýšlet o Kalonovi. Byl možná velký, srašidelný a matoucí, ale Stark byl moje jistota. Vzala jsem ho za ruku a šli jsme...navždy spolu...k Hummeru a já řekla. "Pojď, můj válečníku, jedeme do Itálie." 

kapitola 32

Zoey

"Benátky jsou odtud vzdáleny sedm hodin," vysvětlila Lenobia. Protáhla nás VIP bezpečnostní kontrolou. "Když se tam dostanete, bude pozdní odpoledne. Snažte se spát co nejvíce, jak to jen v letadle půjde. Vysoká rada se bude konat těsně po setmění. Budete připraveni tam být a budete ve střehu."

"Jak se Stark bude moct pohybovat na slunci?" zeptala jsem se.

"Obeznámila jsem Vysokou radu se Sterkovými potřebami. Ujistili mě, že Stark bude chráněn před sluncem. Měli byste vědět, že jsou celý nedočkavý, až se s ním setkají. Jsou velmi zvědavý na nový druh upíra."

"Budou mě poznávat tím, že mě budou zkoumat jako laboratorní krysu?" zeptal se Stark.

"Nedopustíme, aby se to stalo," řekl Darius.

"Myslím, že byste měli mít na paměti, že se Vysoká rada skládá ze sedmi nejmoudřejších a nejstarších kněží a kněžek. Nebudou se chovat nelidsky, ani ukvapeně."

"Takže jsou všichni tak trochu jako Shekinah?" zeptal se Jack.

"Shekinah byla upíří velekněžka. Byla jedinečná. Ale každý nový člen rady je pro danou pozici pečlivě zvolen upíry. Zastávají svou pozici padesát let a pak je zvolen nový. Žádný člen nemůže zastávat funkci dvakrát po sobě. Členové rady jsou ze všech koutů světa jsou známí pro svou moudrost."

"Což znamená, že by měli být dost chytří, aby odhalili Kalonu a Neferet." řekla jsem.

"Není to chytrost, čeho bychom se měli bát," řekla Afrodita. "Je to jejich volba. Ve Škole noci je hodně chytrých upírů, kteří nechali Kalonu a Neferet, aby nad nimi vyhráli."

"Afrodita má pravdu," řekl Damien.

"Proto musíme být připraveni na cokoliv," řekl Darius.

"Myslím si to samé," řekl Stark.

Lenobia vážně přikývla. "Vzpomeňte si na to, že výsledek vašeho jednání může změnit svět, jak ho teď známe."

"No, hovno. Nebudeme na ně tlačit," řekla Afrodita.

Lenobia na ní vrhla ostrý pohled, ale nic neřekla. Místo toho mě překvapila tím, že se podívala na Jacka. "Věřím, že bys měl zůstat tady," řekla.

"Ach, tak to ne! Půjdu tam, kam půjde Damien," řekl Jack

"Tam kam jde Damien to bude dost nebezpečné," řekla Lenobia.

"Pak je pro mě ještě dvakrát tak důležité jít s ním!"

"Myslím, že by měl jet," řekla jsem. "Je součástí party. Plus," pokračovala jsem vedena mými instinkty a věděla, že dělám správnou věc. Vyjadřovala jsem Nyxin názor, "Jack má nadání."

"Cože? Jaké?"

Usmála jsem se na něj. "Myslím, že máš. Máš nadání porozumění modernímu světu technologií."

Damien se usmál. "To je pravda! Jack rozumí čemukoliv audiovizuálnímu a také počítačům. Vždy jsem si myslel, že je technický génius. Ale ve skutečnosti je to technický génius bohyně nadruhou."

"Oh, bohyně! To je cool, viď." řekl Jack.

"Máš pravdu, Zoey. Jack by měl jít s vámi. Nyx mu dala nadání k tomuto účelu a tento účel by pro vás mohl být dost dobře užitečný."

"Jo, a taky-" Chtěla jsem jí říct o našem dalším spolucestujícím, když jsem uviděla Heatha, jak běží k nám s taškou přes rameno.

"Tvůj choť jede taky?" Lenobia mě utnula a s jedním obočím zvednutým pozorovala Heatha.

"To si piš!" řekl Heath a objal mě. "Nikdy nevíte, kdy mě bude Zo potřebovat kousnout."

"Tak jo, Heathe. Každý to chápe, že." Cítila jsem, jak rudnu a záměrně jsme držela svůj pohled co nejdál od Starka.

"Jako choť velekněžky budeš moct být v Radě senátu," řekla Lenobia Heathovi. "Nebudeš moct ale mluvit."

"Existuje mnoho pravidel o tom, jak jednat v Radě senátu, že?" zeptal se Damien Lenobie.

Můj žaludek se cítil ještě hůř. "Pravidla?"

"Jsou," řekl Lenobia. "Je to starověký systém navržený k tomu, aby předešel chaosu, ale jsou zákony na spravedlivý proces. Musíš dodržovat pravidla nebo budeš z komory vyvedena."

"Ale já neznám žádná pravidla!"

"To je důvod, proč vás moje kamarádka Erce bude čekat na ostrově San Clemente. Setká se s vámi na letišti. Odveze vás do vašeho pokoje na ostrově a osvětlí vám etiketu Rady."

"Nemůžu nic říct?"

"Seš postiženej?" zeptala se Afrodita Heatha. "To je to, co ti právě Lenobia řekla."

"Nejsem si jistá, jestli budeš mít možnost se vůbec ukázat v rámci Rady senátu," řekla Lenobia Afroditě.

"Cože? Ale já jsem..." prskala slova ven. Pravda byla taková, že technicky vzato byla Afrodita člověk. Abnormální člověk, ale přesto jen člověk.

"Erce je požádala, abys mohla být přítomna," pokračovala Lenobia. "Uvidíme, jestli ti to dovolí, nebo ne."

"Proč nejdete do letadla? Musím si s Lenobiou na chvilku promluvit."

"Odlétáte z brány dvacet šest," řekla Lenobia. "Buďte požehnáni, ať Nyx zůstane po celou dobu s vámi."

"Buď požehnána!" řekli všichni a zamířili do klikatých bezpečnostních řad.

"Jak je mláďatům?" zeptala jsem se.

"Mnohem lépe. Děkuji za to, co jsi pro ně udělala." řekla.

Vyměnila jsem si s ní díky. "Jen jsem ráda, že už je jim lépe. A co Drak?"

"Oddává se smutku."

"Moc mě to mrzí," řekla jsem.

"Porazila jsi Kalonu. Zastavila Neferet. Tím si Drakovi pomohla."

Ignorovala jsem paniku, která se začala rozšiřovat uvnitř mě a změnila téma. "Co se stane s červenými mláďaty?"

"Jsem přesvědčena, že bychom se měli řídit tím, co chce jejich velekněžka. Až se vrátím do školy, promluvím si se Stevie Rae a popovídáme si o tom, co si ona myslí, že bude pro její lid nejlepší."

Bylo legrační slyšet Lenobii mluvit o Stevie Rae jako o velekněžce, ale dobrým způsobem. "Musíte vědět, že je víc červených mláďat než ty, které jsou se Stevie Rae."

Lenobia přikývla. "Darius mě informoval."

"Co budete dělat?"

"Stejně jako o ostatním, o tomhle si rozhodne Stevie Rae. Je to složitá situace. Ani nevíme co přesně
jsou zač. Čím se staly, nebo nestaly." Lenobia mi položila ruku na rameno. "Zoey, nesmíš dovolit, aby tě to co se děje tady rozptýlilo. Zaměř se na Neferet, Kalonu a Vysokou radu. Věřím, že se dobře postarám o Školu noci."

Povzdechla jsem si. "Dobře, udělám to. Nebo se o to alespoň pokusím."

Usmála se. "Už jsem informovala Vysokou radu, že tě považujeme za naši velekněžku."

Cítila jsem se šokovaně. "Vážně?"

"Vážně. Ty jí jsi, Zoey. Získala jsi ten post. Jsi spojena s Nyx tak, jak ještě žádný jiný upír nebo mládě nikdy nebylo. Následuj bohyni, ať na tebe můžeme být hrdí," řekla.

"Budu se snažit."

"A to je všechno, co po tobě žádám. Buď požehnaná Zoey."

"Buď požehnaná," řekla jsem. Pak jsem se podívala na mou partu v bráně dvacet šest a snažila se nemyslet na to, že velekněžka Nyx má sny o jejím ex-válečníkovi.

***

"Babi, ahoj! Jak se cítíš?"

"Ach, ptáčátko! Dnes je mi lépe. Myslím, že ten konec bouře mě posílil. Led je krásný, ale jen v malých dávkách," řekla babička.

"Hele, nemyslím si, že to znamená, že bys měla nějak moc spěchat zpátky na levandulovou farmu. Prosím, slib mi, že se o tebe bude sestra Marie Angela ještě chvíli starat."

"Neboj se u-we-tsi-a-ge-ya. Zjistila jsem, že je pro mě sestra moc dobrou společností. Přijdeš za mnou dnes večer? Jak jdou věci ve Škole noci?"

"No, babi, to je ten důvod, proč ti volám. Chystám se opustit školu a jet do Benátek. Kalona a Neferet jsou tam a vypadá to, že se snaží přesvědčit Vysokou radu."

"To je špatné, u-we-tsi-a-ge-ya. Ale nejdeš do bitvy sama, že ne?"

"V žádném případě, babi. Jede se mnou celý gang a Heath."

"To je dobře. Nestydí se za to, že je s tebou spojený. To je přirozený řád věcí."

Pálily mě slzy v zadní části mého krku. Babička mě měla pořád ráda, bez ohledu na to, jak strašný a podivný teď můj život je. Byla středem mého světa. "Miluju tě, babi," vymáčkla jsem ze sebe.

"A já tebe, u-we-tsi-a-ge-ya. Nedělej si starosti o starou ženu. Zaměř se na svůj úkol. Budu tady, až se budeš vracet z vyhraného boje."

"Mluvíš tak jistě o tom, že se vrátím vítězně."

"Jsem si tím jista, u-we-tsi-a ge-ya. Máš přízeň bohyně."

"Babi, měla jsem opravdu podivný sen o Kalonovi." Ztišila jsem hlas, i když jsem byla daleko od místa, kde moje parta čekala na naše letadlo, aby vešli na palubu. "Viděla jsem, že Kalona nebyl vždy zlý. Býval Nyxin bojovník."

Babička mlčela po několik dlouhých okamžiků. Nakonec řekla: "To zní spíš jako vize, než jako sen."

Cítila jsem, že to co říká je pravda. "Vize! Takže to znamená, že je to pravda?"

"Ne nutně. I když to co jsi viděla, mělo mnohem větší význam, než jen obyčejný sen. Zdálo se ti to být pravdivé?"

Kousala jsem si ret a pak přiznala: "Ano, měla jsem poct, že to co vidím, byla pravda."

"Pamatuj si. Zmírni pocity zdravým rozumem. Poslouchej své srdce, mysl a duši."

"Snažím se."

"Rozděl své pocity logikou a odůvodni si je. Ty nejsi A-ya. Ty jsi Zoey Redbirdová a jsi svobodná. Pokud je to příliš těžké, pohleď na své přátele, a to zejména na Heatha a Starka. Jsou s tebou spojeny, Zoey. Oni jsou, ale ne duch staré Dívky z kmene Čerokézů."

"Máš pravdu, babi. Budu si to pamatovat. Já jsem já, a to se nezmění."

"Zo! Nastup do letadla!" zavolal Heath.

"Musím jít, babi. Miluju tě!"

"Moje láska půjde s tebou, u-we-tsi-a-ge-ya."

Dostala jsem se na letadlo naplněna babičky láskou. Měla pravdu. Potřebovala jsem rovnováhu. I mezi tím, co jsem věděla o Kalonovi a to co jsem si myslela, že o něm vím.

Můj kladný pocit byl posílen, když jsem se dostala do letadla. Bylo to jako první třída s obrovskými koženými sedadly, která se dala polohovat a super silné krytiny na oknech. Když jsem šla kolem nich, okamžitě jsem je zavřela.

"Venku teď slunce nesvítí, hlupáku," řekla Afrodita.

"Jen jsem se o to chtěla postarat sama, kdyby na to náhodu někdo z vás zapomněl" udělala jsem vzdušné uvozovky kolem slova zapomněl "zavřít později."

"Nehodlám spálit tvého bojovníka," řekla Afrodita. "I když toho má můj válečník na práci až příliš."

"Nikdy nebudu moc zaneprázdněný pro tebe," řekl Darius, přičemž sklonil paži sedadla, která je oddělovala, aby se k ní mohl přitulit.

"Bleju," řekl Erin.

"Přestěhujeme se do zadní části letadla, ať se nám z Afrodity neudělá zle," řekla Shaunee.

"Je tady nějaké jídlo?" zeptal se Damien.

"Doufám, že ano. Dala bych si Colu." řekla jsem a měla jsem najednou pocit, že je všechno zase normální.

"Lenobia řekla, ať si vezmeme na let vlastní, ale vsadila bych se, že bychom se tu mohly porozhlédnout, až vzlétneme a najít něco k pití," řekl Darius.

"Vím, kde mají Colu," řekl Stark. "Jde o letadlo, které mě přivezlo ze Chicaga. Dojdu ti pro nějakou, jakmile vzlétneme." Pak ukázal na prázdné sedadlo vedle něj. "Sedneš si ke mně?"

"Hej, Zo!" Heath na mě zavolal ze zadní části letadla. "Zachránil jsem tady pro nás sedadla."

Povzdechla jsem si. "Víš, co? Myslím, že si sednu sama a trochu se prospím. Pásmová nemoc je zabiják." řekla jsem a vybrala si sedadlo mezi Heathem a Starkem.

"Beru si Xanax. Vím, jak létat," řekla Afrodita. "Budu připravena vletět do obchodů, hned jak přistaneme v Benátkách."

"Obchody?" zavolala Shaunee.

"Nákupy?" zeptala se Erin.

"Možná bychom to měli prozkoumat s Aphroditou," řekla Shaunee.

"Výborný nápad, dvojče," souhlasila Erin.

Usmála jsem se na dvojčata a sedla si do sedadla naproti Afroditě, která se na ně ušklíbla, ale rychle zahájila výčet všech nákupních možností, které jsou v Benátkách.

"Tady." Stark mi podal deku a polštář. "V letadlech je zima. Zvlášť, když se snažíš usnout."

"Díky," řekla jsem. Chtěla jsem mu říct, že bych se k němu nejradši přitulila, ale věděla jsem, jak by se cítil Heath (který byl právě v nadšené debatě s Jackem o tom, zda byly lepší Mac nebo PC).

"To je v pořádku. Chápu to." řekl Stark šeptem.

"Jsi nejlepší bojovník na světě," řekla jsem mu.

Usmál se trochu domýšlivým úsměvem, který se mi tolik líbil a políbil mě na čelo. "Běž spát. Budu sledovat tvoje emoce. Pokud budou špatné, probudím tě."

"Spoléhám na to," řekla jsem.

Stočená do klubíčka s přikrývkou a polštářem, které mi dal můj válečník, jsem usnula ještě dřív, než jsme vzletěli.

Pokud se mi něco zdálo, nepamatovala jsem si to.