Pokoušená Škola noci 6, kapitola 39,40

kapitola 39

Zoey

Pocítila jsem zároveň horko i chlad, když jsem se osvobodila z Kalonova pohledu a stála tváří v tvář Radě. "Děkuji vám. Ráda vás poznávám." řekla jsem.

"Ráda tě poznávám." reagovala Duantia a pak hladce pokračovala. "Naše sestra Lenobia nám oznámila, že v nepřítomnosti Neferet jsi velekněžkou Školy noci. Proto představuješ jejich vůli."

"Je zcela nevhodné, aby mládě bylo jmenováno velekněžkou." řekla Neferet. Věděla jsem, že byla maximálně naštvaná, ale místo aby to ukázala, shovívavě se na mě usmála, jako bych byla batole a byla chycena, jak si hraju s oblečením mojí mámy. "Já jsem stále velekněžka Školy noci v Tulse."

"Ne, pokud tě rada sesadila" řekla Duantia.

"Povstání Ereba a smrt Shekinah Školu noci v Tulse značně zasáhla. Zvlášť tak brzy po strašné a tragické smrti dvou našich profesorů místními lidmi. Je mi to líto, ale členové rady mojí školy nemyslí jasně."

"Zmatek ve Škole noci v Tulse je nepopiratelný. Přesto jsme si vědomi jejich práva jmenování nové velekněžky, ačkoliv je to neobvyklé, aby do této pozice bylo jmenováno mládě," řekla Duantia.

"Je to velmi neobvyklé mládě," řekl Kalona. Slyšela jsem úsměv v jeho hlase.

Nemohla jsem se na něj podívat.

Další členka Rady promluvila. Její tmavé oči zaplály a její hlas byl ostrý, téměř sarkastický. Domyslela jsem si, že musí být Thanatos. Upírka, která přijala řecké jméno, které značilo smrt.

"Zajímavé, že jí podporujete, Erebusi. Jak říká Lenobia, Zoey se domnívá, že jsi někdo jiný."

"Řekl jsem neobvyklá, ne neomylná," řekl Kalona. Několik dalších členek Rady i upírů v publiku se zasmálo. I přesto, že Thanatos nevypadala pobaveně. Cítila jsem, jak Stark vedle mě ztuhnul.

"Tak nám řekněte neobvyklé a velmi mladé mládě Zoey Redbirdová, kdo si myslíte, že tento okřídlený, nesmrtelný tvor je?"

Moje ústa byla tak suchá, že jsem musela dvakrát polknout, než jsem mohla promluvit. A pak, když jsem promluvila, jsem byla překvapená, že ta slova co jsem vyřkla, vycházela z mého srdce a mojí mysli se na povolení nezeptala.

"Věřím, že byl mnoho různých věcí. Myslím, že pobýval v blízkosti Nyx, ačkoliv on není Erebus."

"A když není Erebus, kdo to je?"

Zaměřila jsem se na moudrost v očích Duantii a snažila se zapomenout na všechno ostatní. Mluvila jsem jen pravdu. "Moje babička patří k lidu Čerokézů. Existují velmi staré pověsti. Říkali mu Kalona. Žil s Čerokézi poté, co spadl z Říše Nyx. Nemyslím si, že byl tehdy sám sebou. Dělal hrozné věci ženám z jejich kmene. Zplodil s nimi monstra. Moje babička mi řekla, jak byl chycen. Lidé si zpívali píseň o tom, jak by mohl být Kalona z jeho vězení propuštěn-Neferet splnila vše z té písně a proto je teď tady. Myslím, že je s Neferet, protože chce být choťem bohyně. Myslím si, že ale pořádně zpackal výběr. Neferet není bohyně. A už není ani Nyxina velekněžka."

Moje prohlášení se setkalo s výkřiky rozhořčení a nedůvěry a nejhlasitější z nich byla Neferet.

"Jak se opovažuješ! Jsi jen pouhé mládě, jak můžeš vědět, jestli jsem Nyx?"

"Ne, Neferet," stoupla jsem si před Radou. "Nemám ponětí, co jsi teď pro Nyx. Nechci začít chápat, co jsi. Ale vím, kdo nejsi. Nejsi velekněžka Nyx."

"Protože si myslíš, že jsi mě nahradila?"

"Ne, protože ses odvrátila od Bohyně. To se mnou nemá nic společného," řekla jsem.
Neferet mě ignorovala a apelovala na Radu. "Je okouzlena Erebem. Proč musím být podrobena žárlivým pomluvám tohoto mláděte?"

"Neferet, jasně jsi dala najevo, že chceš být další upírská velekněžka. Pokud chceš ten titul, musíš se zabývat všemi diskuzemi, a to i těmi, ve kterých sama figuruješ." Duantia se podívala z Neferet na Kalonu. "Co říkáš na projev Zoey?"

Cítila jsem, jak sjel pohledem na mě, ale já se dívala pevně na Duantiu.

"Říkám, že ona věří tomu, že mluví pravdu. A já musím přiznat, že část mé minulosti byla násilná. Nikdy jsem netvrdil opak, a to je pravda. Nedávno jsem našel svou cestu, je to cesta Nyx."

Nebyl žádný způsob, jak bych nemohla slyšet pravdu v jeho slovech. Nemohla jsem se ovládnout. Mé oči se k němu otočily.

"Moje zkušenosti jsou důvodem, proč se chci tak moc zasadit o navrácení starých způsobů. Do doby kdy upíři a jejich bojovníci kráčeli na zemi, hrdí a silní. Místo toho, aby se ukrývali ve školách. Nechat mláďata vyjít za ta velká vrata. Jako kdyby byl bohynin srpek něco, za co by se měli stydět. Upíři jsou děti Nyx a bohyně je neurčila k tomu, aby se krčili ve tmě. Pojďme všichni udělat krok do světla!"

Byl nádherný. Zatímco mluvil, jeho křídla se rozvinula. Jeho hlas byl plný vášně. Všichni na něj zírali. Uchváceni jeho krásou a vášní chtěli věřit v jeho svět.

"Když budete připraveni nechat se vést vtělením Nyx a jejím choťem Erebem, pak přineseme zpět staré způsoby. Znovu se zrodíme, abychom mohli stát všichni hrdě a silně. Nebudeme otroky lidského otroctví a předsudků," řekla Neferet a dívala se na něj, když kolem něj majetnicky ovinula paži. "Zatímco budete poslouchat fňukání malých dětí, Erebus a já očistíme Capri od těch, kteří
pohřbívali starobylou civilizaci příliš dlouho."

"Neferet, Rada zakázala válku proti lidem. Nemůžeš je odtrhnout od jejich domovů na ostrově,"
řekla Duantia.

"Válka?" Neferet se smála šokovaně i pobaveně. "Duantio, koupila jsem si Nyxin hrad od starých lidí, kteří už měli možnost jej nechat zchátrat. Kdyby to někdo z vaší Rady kontroloval, mohly jsme získat naše dávné domy kdykoliv, během posledních dvou desetiletí." Neferetiny zelené oči přeběhly přes komoru. Intenzivní a atraktivní ve své vášni uchvátila publikum, když mluvila. "To upíři založili krásu Pompejí. To upír se rozhodl pobřeží Amalfi oslavovat celá prosperující století za jeho moudrost a laskavost. Upíři jsou srdcem a duší Nyx. Přeje si pro svůj lid bohatý život. Následujte Ereba a mě. Připojte se k nám, pokud se odvážíte znovu žít!"

Otočila se ve víru hedvábí a vyšla ven z komory. Před tím se uctivě uklonila Radě a s ní i Kalona.

Přitiskl si pěst na srdce. Pak se na mě podíval a řekl: "Krásné tě potkat, krásné se rozloučit a krásné se setkat znovu."

Když odešli z komory, nastal blázinec. Každý mluvil přes sebe. Někteří jasně volali Neferet a Kalonu a někteří byly pobouřeni, že odešli. Nikdo-ani jeden upír-nemluvil proti nim. A když vyslovovali jeho jméno, říkali mu Erebus.

"Věří mu," řekl Stark.

Přikývla jsem.

Věnoval mi ostrý pohled. "Věříš mu?"

Otevřela jsem pusu, nejistá tím, jak vysvětlit mému válečníkovi, že jsem věřila Kalonovi. A že jsem začala věřit v to, co bylo, a co by mohlo být znovu.

Hlas Duantii se ozýval komorou a všechny umlčel. "Dost! Tato komora bude okamžitě vyklizena. Nejsme žádná chaotická zvěř." Válečníci se vyčlenili z davu, a stále mluvící upíři začali opouštět místnost.

"Zoey Redbirdová, rádi bychom s tebou zítra mluvili. Přijď i se svým kruhem za soumraku.
Chápeme, že bývalé mládě, věštkyně, zažila trauma ze zlomeného otisku. Pokud jí bude zítra dobře, přiveď ji taky."

"Ano, madam." řekla jsem.

Stark i já jsme rychle odešli. Damien nám pokynul trochu stranou do zahrady, která byla zastrčená kousek od hlavní cesty, kde na nás čekalo zbytek mláďat.

"Co se tam stalo?" Damien se nezastavil a nedal mi právo nic říct. "Znělo to, jako bys věřila, že
Kalona spadnul z Říše Nyx."

"Musela jsem jim říct pravdu." Zhluboka jsem se nadechla a řekla svým přátelům zbytek. "Kalona mi ukázal vizi své minulosti. Viděla jsem, že byl válečníkem Nyx."

"Cože!" Stark explodoval. "Válečník bohyně? To je šílené! Strávil jsem s ním hodně času. V době, kdy se nepřetvařoval. Viděl jsem, kdo to je, a on rozhodně není válečník bohyně."

"Teď už není." snažila jsem se udržet svůj hlas v klidu, ale přitom jsem chtěla na Starka křičet nazpátek. Neviděl tu vizi. Jak by mohl posoudit, zda je to pravda nebo ne? "Rozhodl se od ní odejít. A ano, byla to chyba. A ano, dělal hrozné věci. Řekla jsem všechno."

"Ale ty mu věříš," řekl Stark. Málomluvný.

"Ne! Nevěřím, že je Erebus. To jsem nikdy neřekla."

"Ne, Zo, ale to co jsi řekla bylo, jako bys byla na jeho straně-když se rozejde s Neferet," řekl Heath.

Měla jsem toho dost. Jako obvykle mi z těch kluků rozbolela hlava. "Myslíš, že byste se vy dva mohli přestat na to dívat, jako by to byl můj milenec? Můžete vynechat ty žárlivý a majetnický věci a snažit se být co se jeho týče objektivní?"

"Já nejsem žárlivý, ani majetnický, co se tě týče, a myslím, že děláš chybu, jestli si myslíš, že je Kalona dobrý." řekl Damien.

"Dostal tě, Z." řekla Shaunee.

"Jo dostal tě na jeho šarm," řekla Erin.

"Ne, to ne! Nekopu za tým Kalona! Všechno co dělám je, že se snažím tady vidět pravdu. Co když je pravda, že jen nestojí na té správné straně? Možná by zase mohl najít tu správnou cestu," řekla jsem.

Stark zavrtěl hlavou. Podívala jsem se na něj. "Stalo se to s tebou. Jak si sakra můžeš bejt tak jistej, že se to nemůže stát i s ním?"

"Pomocí tvého spojení s A-you si hraje s tvojí hlavou. Mysli jasně, Zoey." Jeho oči mě prosili, abych ho poslouchala.

"To je to o co se snažím-myslet jasně a najít pravdu- bez všech dalších ostatních postojů, včetně toho A-yi. Nestojí v cestě mé mysli. Udělala jsem to i pro tebe."

"To není totéž! Nebyl jsem zlý celá staletí. Nechtěl jsem celá pokolení lidí zotročit a znásilnit naše ženy," řekl Stark.

"Znásilnil bys Beccu, kdybychom tam s Dariem nebyli a nezastavili tě!" Vyhrkla jsem tato slova dřív, než je můj zdravý rozum dokázal zastavit.

Stark udělal krok pryč ode mě, jako bych ho praštila. "Udělal to. Dostal se ti do hlavy. Když je tam on, nezbyl tam žádný prostor pro tvého válečníka." Stark se otočil a odešel do tmy.

Neuvědomila jsem si, že jsem plakala, dokud jsem necítila, že mi slzy kapou z brady na košili. Otřela jsem si obličej třesoucíma se rukama. Podívala jsem se na zbytek mých přátele. "Když Stevie Rae vstala z mrtvých, byla tak hrozná, že jsem ji téměř nepoznala. Byla děsivá a zlá. Opravdu zlá. Ale já se k ní neobrátila zády. Věřila jsem v její lidskost. Protože jsem to nevzdala, tak je teď zpátky," řekla jsem.

"Ale, Zoey. Stevie Rae byla dobrá než zemřela a vrátila se. Všichni to víme. Co když je pravda, že Kalona nikdy nebyl dobrý? Co když neměl lidskost, kterou by mohl ztratit? Co když jeho volba byla vždy zlo?" zeptal se tiše Damien. "Ukázal ti to, co se ti zdálo reálné, ale měla bys vzít taky v úvahu skutečnost, že mohl jen mlžit. Mohl ti ukázat pravdu. Ale co když to byla jen částečná pravda?"

"Vzala jsem to v úvahu," řekla jsem.

"Přesně, jak to řekl Stark. Co když využívá tvoje duchovní spojení s A-you a tím ti zatemňuje mysl?" zeptala se Erin.

Přikývla jsem a rozplakala se ještě víc.

Heath mě vzal za ruku. "Zo, jeho oblíbený syn zabil profesorku Anastasii a téměř zabili i ty ostatní děti na ošetřovně, které se mu postavili."

"Já vím," vzlykala jsem. Ale co když jen dělá to, co chce Neferet? Neřekla jsem ta slova nahlas, ale zdálo se, že mi Heath čte myšlenky.

"Kalona se k tobě snaží dostat, protože ty jsi ten kdo měl tu sílu všechny vést a společně ho vyhnat do Tulsy," řekl Heath.

"A Afroditina vize ukazuje, že jsi jediná, kdo ho dokáže porazit úplně." prohlásil Damien.

"Jedna tvoje část ho zničila," řekla Shaunee.

"A stejná část tebe ho milovala," řekla Erin.

"Musíš si to uvědomit, Zo." řekl Heath.

"Myslím, že si musíme promluvit s Afroditou," řekl Damien. "Probudíme ji a Daria taky. Budeme mluvit. Musíš nám popsat, co přesně ti Kalona ukázal ve své vizi."

Přikývla jsem, ale věděla jsem, že nemůžu udělat to, co chtěli, abych udělala. Nemohla jsem mluvit s Afroditou a Dariem. Ne, když jsem se cítila takhle hrozně.

"Dobře, ale dejte mi chvíli." Otřela jsem si obličej rukávem. Jack, který všechno sledoval velkýma ustrašenýma očima, otevřel peněženku a vyndal cestovní balíček Kleenex. "Děkuju ti." popotáhla jsem.

"Nech si to. Nejspíš budeš dýl plakat ještě víc." řekl a poklepal mi na rameno.

"Proč nejdete napřed do pokoje Afrodity? Za chvíli tam přijdu."

"Nebude to trvat dlouho, že ne?" zeptal se Damien.

Přikývla jsem a moji přátelé šli pomalu pryč. Podívala jsem se na Heatha. "Musím být sama."

"Jo, říkal jsem si to, ale chci ti něco říct." Vzal mě kolem ramen a donutil mě se na něj podívat. "Musíš bojovat s tou věcí, co si myslíš o Kalonovi. Neříkám to proto, že jsem žárlivý nebo tak něco. Miloval jsem tě už, když jsme byly děti. Neopustím tě. Neodvrátím se od tebe, bez ohledu na to, co kdo říká nebo dělá. Ale Kalona není jako Stark nebo Stevie Rae. On je nesmrtelný. Je z jiného světa, Zo. Cítím z něj vibrace ´chci ovládnout tenhle svět´. Jsi jediná, kdo ho může zastavit, tak tě chce na své straně. Dostal se do tvých snů. Dostal se do tvé mysli a je součástí toho, s čím je spojena tvá duše. Chápu to, protože jsme i my dva spojení naší duší."

Být sama s Heathem pro mě bylo vlastně uklidňující. Byl tak známý. Byla to má lidská skála. Vždycky byl tam, kde jsem ho potřebovala. Věděl, co je pro mě nejlepší.

"Je mi líto, že jsem řekla, že jsi žárlivý a majetnický." fňukla jsem a vyfoukla nosem.

Zazubil se. "Trochu jsem. Ale vím, že já a ty mámě něco zvláštního." Ukázal bradou tam, kam odešel Stark. "Tvůj přítel válečník nemá moji důvěru."

"Jo, dobře, on se mnou ale nemá tolik zkušeností, jako ty."

Jeho úsměv se rozšířil. "To nikdo, miláčku!"

Povzdechla jsem si a objala ho. Tvrdě si mě k sobě přitiskl. "Jsi jako můj domov, Heathe."

"To budu vždycky, Zo." Odtáhl se a jemně mě políbil. "Dobře, nechám tě samotnou, což určitě způsobí ještě nějaké slzy a nudle u nosu. Než se očistíš, půjdu najít Starka, řeknu mu, že je žárlivý ňouma a možná ho praštím."

"Praštíš ho?"

Heath pokrčil rameny. "Po dobře mířené ráně se někteří lidé cítí lépe."

"Ehm, ne, pokud by sis při tom měl něco zlomit." řekla jsem.

"Dobře, pak půjdu najít někoho jiného, kdo by ho udeřil." Zvedl na mě obočí. "Protože zřejmě nechceš, aby mi pocuchal mojí pěknou tvářičku."

"Pokud ho najdeš, přiveď ho prosím do Afroditina pokoje, jo?"

"To je to, co jsem měl v plánu," řekl. Pak mi pocuchal vlasy. "Miluju tě, Zo."

"Já tebe taky, ale opravdu nesnáším, když mi cucháš vlasy." řekla jsem.

Usmál se na mě a přes rameno mrknul. Pak šel pro Starka.

Vlastně jsem se cítila trochu lépe. Seděla jsem na lavičce a vysmrkala se. Otřela jsem si oči a zadívala se do dálky. Pak jsem si uvědomila, kam jsem se dívala a kde jsem seděla.
Bylo to na mé lavici z jednoho z prvních snů s Kalonou. Odtud jsem mohla vidět přes okraj obrovské zdi, která byla kolem celého ostrova. V dálce jsem viděla náměstí svatého Marka. Vypadalo jako magická říše divů v zimních nocích. Za zády jsem měla palác San Clemente. Byl rozzářený a lesknul se. Kolem paláce po mé pravici byla starobylá katedrála. Obrátila jsem se ke komoře Vysoké rady. Všechny tyto krásy kolem mě. Takhle majestátnost. Byla jsem ale příliš zabraná sama do sebe, než abych něco z toho viděla.

Nebo jsem spíš byla příliš zabraná do přemýšlení o Kalonovi.
Věděla jsem, co řekne Afrodita. Řekne, že mi zakalil zrak. Že nevidím pravdivě. Možná bude mít pravdu.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na noční oblohu. Snažila jsem se zjistit, jestli se za tou vrstvou mraků schovává měsíc. A pak jsem se začala modlit.

"Nyx, potřebuji tě. Myslím, že jsem prohrála. Prosím, pomoz mi. Ukaž mi něco, díky čemu se ujistím ve svém názoru. Nechci to zkazit...znovu..."



kapitola 40

Heath

Heatha napadlo, jestli Zoey věděla, že mu zlomila srdce. Ne, že by chtěl být daleko od ní. Nechtěl. Vlastně, chtěl z ní víc. Problém byl, že on chtěl jen to, co bylo nejlepší pro ni -a vždycky to chtěl. Už od školky. Vzpomněl si na den, kdy se do ní zamiloval. Její máma se zcvokla a vzala jí do jednoho z těch salónů krásy. Její matka a mámy kamarádka se rozhodly, že by bylo roztomilé ji ustřihnout všechny její dlouhé tmavé vlasy. Takže další den se ve třetí třídě ukázala se super krátkými vlasy, které jí všude podivně trčely a kudrnatily se jí.

Všechny děti si o ní šeptaly a smály se jí. Měla obrovské hnědé oči plné strachu. Heath si pomyslel, že ještě nikdy neviděl nikoho tak krásného. Řekl jí, že se mu líbí její vlasy, v přední části jídelny v době oběda. Vypadala, že se rozpláče, tak si k ní přistrčil podnos a posadil se vedle ní. Nevadilo mu sedět s dívkou. Ten den získala kus jeho srdce. A od té doby ho má.
Takže je tady a hledá kluka, který měl kus jejího srdce, protože to tak bylo nejlepší pro Zoey. Heath si prohrábl vlasy. Všechno tohle může být jednou zpátky. Někdy by se Zo mohla vrátit do Tulsy a to i přesto, že by jí Škola noci zabírala spoustu času. Byla by s ním, když by mohla. Šli by znovu do kina. Přišla by se podívat na jeho fotbalové utkání na OU. Bylo by to zase normální nebo alespoň tak normální, jak by to být mohlo.

Tak rád by se ocitl v té době. Kdy to svinstvo s Kalonou už bude v pořádku- a Zo to zařídí, tím si byl Heath jistý. Až se to všechno spraví, bude to lepší. Bude mít Zo zpět. Nebo alespoň tak, jak se mu bude schopna oddat. A to bylo dost.

Heath následoval cestu, která vedla pryč z paláce. Stále vedla směrem, kterým Stark určitě musel jít. Rozhlédl se kolem a moc toho neviděl. Jen velkou kamennou zeď na levé straně a park tvořený živými ploty, které byly vysoké jako on, napravo. Studoval park. Zatímco šel, uvědomil si, že jsou živé ploty protkané nějakým vzorem. Rozhodl se, že to musí být jedno z těch starých bludišť-labyrintů, které si pamatoval z řecké mytologie. Byl to příběh o Minotaurovi na ostrově nějakého bohatého krále, jehož jméno už si nepamatoval.

Sakra, neuvědomil si jaká je tma, dokud se nedostal pryč ze světla paláce. Bylo tady ticho. Takové ticho, že slyšel šplouchání vln na druhé straně zdi. Heatha napadlo, že by měl na Starka zařvat, ale rozhodl se, že stejně jako Zo, mu nevadilo trochu času pro sebe.

Všechny tyhle upírský věci bylo dost těžké přijmout. Bylo normální, že potřebuje čas, aby to nějak zpracoval. Nemohl se teď zabývat Starkem a ostatními upíry. Sakra, docela rád by se stal upířím mládětem taky. Pokud přišlo na věc, myslel si, že Stark byl docela v pohodě chlap. Jenom Kalona mu byl proti srsti.

Pak, jako by ho k němu jeho myšlenky přivolaly, Heath slyšel Kalonův hlas putující prázdnou nocí a zpomalil. Dával si pozor, aby nezakopl o nějaký volný kámen v cestě.

"Jde to přesně podle plánu," řekl Kalona.

"Nesnáším úskoky! Nesnesu, že předstíráš, že jsi pro ni něco, co nejsi."

Heath poznal hlas Neferet a krok za krokem se sunul dopředu. Držel se v nejhlubším stínu, nalepil se na zeď a byl zticha. Hlasy přicházely z plochy parku před a po jeho pravici, jak se pomalu pohyboval vpřed. V živém plotě byla díra, zřejmě východ a uvnitř labyrintu zahlédl Kalonu a Neferet. Stáli u fontány. Heath vydechl úlevou. Zvuk padající vody bude maskovat jeho kroky. Namáčkl se na chladnou kamennou zeď a jen se díval a poslouchal.

"Říkej tomu předstírání. Já tomu říkám úhel pohledu." řekl Kalona.

"Což je důvod, proč jí lžeš, ale jí se stále zdá, že mluvíš pravdu," vyštěkla Neferet.

Kalona pokrčil rameny. "Zoey chce pravdu, tak jí pravdu dávám."

"Výběrově," řekla Neferet.

"Samozřejmě. Ale všichni smrtelníci, upíři i mláďata si můžou vybrat svou vlastní pravdu, ne?"

"Smrtelníci. Říkáš to, jako bys nám byl tak vzdálený."

"Jsem nesmrtelný. Což mě činí jiným. Dokonce i od tebe Tsi Sgili, která máš pravomoc transformace, co je blízko nesmrtelnosti."

"Ano, ale Zoey nemá ani blízko k nesmrtelným. Stále věřím, že bychom ji měli zabít."

"Jsi krvežíznivé zvíře." Kalona se zasmál. "Co bys udělala? Uřízla jí hlavu a nabodla jí jako ty další dva, kteří ti stáli v cestě?"

"Nebuď směšný. Nezabila bych ji stejným způsobem jako je. Bylo by to příliš zřejmé. Mohla by jí jednoduše potkat nějaká nešťastná náhoda, když navštíví Benátky následující den, nebo tak."

Heathovi se rozbušilo srdce tak hlasitě, že si byl jistý, že by ho mohly slyšet. Neferet zabila ty dva profesory. A Kalona o tom věděl a myslel si, že je to legrační. V žádném případě Zo neuvěří, že je v něm něco dobrého, po tom, co tohle slyšel.

"Ne," řekl Kalona. "Nebudeme jí muset zabít. Brzy ke mně přijde. Už jsem do ní zasel semeno. Všechno, co musíme udělat je počkat, až rozkvete. A pak její síly, které jsou obrovské, i když je smrtelník, mi budou k dispozici."

"Budou nám k dispozici," opravila ho Neferet.

Jedno z Kalonových tmavých křídel se zvedlo a hladilo Neferet po těle, než ji přimělo, aby se k němu zhoupla. "Samozřejmě, moje královno." zamumlal, než ji políbil.

Heath se cítil, jako by se díval na porno. Ale byl tam chycen. Nemohl se pohnout. Bylo nutné, aby tu zůstal, než odejdou a pak proklouzne za Zoey a řekne jí všechno, co zaslechl.

Ale Neferet ho překvapila tím, že se od Kalony odtáhla. "Ne, nemůžeš ve svých snech milovat Zoey a pak znovu přede všemi a očekávat, že ti dám své tělo. Dnes večer nic nebude. Ona je síla mezi námi." Neferet vycouvala od Kalony. Dokonce i Heath byl zajat její krásou. Její husté kaštanové vlasy kolem ní volně padaly. Hedvábná látka, která bylo obmotaná kolem jejího těla vypadala jako druhá kůže a její prsa byla téměř celá odhalená. Rychle a tvrdě vydechla. "Vím, že nejsem nesmrtelná, ani že nejsem Zoey Redbirdová, ale moje síly jsou tak obrovské, že by sis to měl pomatovat. Taky bys měl vědět, že jsem zabila posledního muže, který požadoval mě i ji."

Neferet se otočila. S mávnutím ruky rozevřela živý plot před ní a překročila ho. Opuštěný Kalona stál sám a díval se za ní zamyšleně.

Heath se pomalu chystal pryč, když Kalona otočil hlavu a jeho jantarové oči se dívali rovnou na místo, kde stál.

"Tak malej človíčku, nyní znáš příběh mojí Zoey," řekl.

Heath se podíval do očí nesmrtelného a věděl dvě věci nade vší pochybnost. Jedna z nich byla, že tento tvor ho zabije. Druhá byla, že musel Zoey ukázat pravdu předtím, než zemře. Heath neuhnul pohledem. Místo toho použil všechnu svojí sílu vůle, aby se naučil tak dobře využít druh bojiště, který znal-fotbalové hřiště. Přesměroval všechno do svého otisku a pokusil na najít prvek, se kterým měla Zoey největší spříznění-ducha. Jeho srdce i duše zakřičela do noci: Duchu přijď ke mně! Pomoc mi doručit tento vzkaz Zoey! Řekni jí, že mě musí najít! Klidným hlasem řekl Kalonovi.

"To není tvoje Zoey."

"Ach, ale ano, je." řekl Kalona.

Zo! Pojď ke mně! Heathova duše plakala. "Ne, ty neznáš mojí holku."

"Duše tvojí holky patří mně a já nedovolím Neferet, tobě nebo komukoliv jinému to změnit." Kalona šel k Heathovi.

Zo! Jsi to ty a já, miláčku! Pojď ke mně!

"Jaký výraz to upíři používají?" zeptal se Kalona. "Jo, už vím ´zvědavost zabila kočku´. Zdá se, že se hodí zvlášť pro tuhle situaci."


****


Stark

"Jsem idiot." zabručel si pro sebe Stark, když vstupoval do velkolepého paláce.

"Pane, potřebujete někam nasměrovat?" zeptal se bojovník, stojící uvnitř.

"Jo, já jen potřebuju vědět, kde má Afrodita pokoj. Víte, lidská vědma, která se s námi dnes přišla. Ach, já jsem Stark. Bojovník velekněžky Zoey Redbirdové."

"Vím, kdo jste," řekl upír. Jeho oči studovaly Starkovo červené tetování. "Je to všechno velmi fascinující."

"Jo, fajn. Fascinující není zrovna slovo, které bych použil."

Bojovník se usmál. "Nejste svázáni dlouho, že?"

"Ne, jen pár dní."

"Bude to lepší-a horší."

"Díky. Myslím." Stark dlouze vyfoukl. I když ho Zoey vytočila, on věděl, že už od ní nikdy neodejde.

Byl její válečník. Jeho místo, bez ohledu na to, jak těžké to bylo, bylo po jejím boku.
Bojovník se zasmál. "Pokoj, který hledáte je v severním křídle paláce. Jděte tady vlevo, a pak prvním schodištěm na pravé straně. Ve druhém patře. Celé patro je přiděleno vaší skupině. Tam najdete své přátele."

"Ještě jednou díky." Stark se vydal ve směru, kterým ho bojovník poslal. Šel rychle. Měl zvláštní pocit na zadní straně krku. Nenáviděl ten pocit. Znamenalo to, že je něco špatně. Znamenalo to, že si vybral hloupý moment na to, naštvat se na Zoey.

Bylo to tak zatraceně těžké. Cítil, jak jí to ke Kalonovi táhne! Proč sakra nemohla vidět, že je ten chlap špatný? Nebylo nic, co by v jeho nitru stálo za záchranu.

Stark ji měl přesvědčit, že má pravdu. Odstrčit svoje city stranou. Zoey je chytrá holka. Měl s ní mluvit. Klidně. Vyslechla by ho. Od prvního okamžiku, kdy se setkali, než se spolu daly dohromady, mu naslouchala. Věděl, že by ho teď vyslechla znovu.

Stark bral schody po třech. První dveře na levé straně byly částečně otevřené a on mohl vidět bohatě zdobený pokoj, který měl pár lehátek, která byla příliš malá a spoustu nepohodlných židlí-vše ve zlaté a krémové. Stejně se ušpiní, ne? Slyšel šum hlasů a už otvíral dveře, když ho emoce Zoey zasáhly jako přílivová vlna.

Strach! Zloba! Zmatek!

Měl v hlavě takový nepořádek. Myšlenky měl neuspořádané. Nemohl rozpoznat nic, jen tyhle pocity.

"Starku? Co se děje?" Darius stál před ním.

"Zoey!" podařilo se mu ze sebe dostat. "Je v průšvihu!" A pak ho síla jejích emocí doslova odmrštila. Kdyby ho Darius nechytil, spadl by.

"Drž se jí! Kde je?" Darius mu třásl rameny.

Stark vzhlédl a uviděl starost v tvářích jejích přátel. Všichni se na něj dívali. Zavrtěl hlavou a snažil se myslet prostřednictvím zmatku v její hlavě. "Já-nemůžu-já-"

"Musíš! Nesnaž se přemýšlet. Nech převzít kontrolu tvé instinkty. Bojovník vždy najde svou paní! Vždycky."

Jeho tělo se zachvělo, ale Stark přikývl a otočil se. Třikrát se zhluboka nadechl a pak vykřikl jediné slovo: "Zoey!"

Její jméno se zdálo, že kolem něj víří. Soustředil se na ne chaos v jeho mysli. Myslel na jediné: Zoey, má paní.
A stejně jako se slova staly záchranným lanem, začali ho táhnout dopředu.
Stark běžel.

Cítil Daria a ostatní za zády. Nejasně viděl překvapené pohledy na bojovníkovu tvář, kterou nedávno ještě ani neznal, ale všechno ignoroval. Myslel jen na Zoey a nechal sílu jeho přísahy táhnout ho k ní.

Měl pocit, jako by létal. Nevěděl, jak našel cestu podél labyrintu, ale za chvíli cítil pod nohama křupat kameny, když se vzdálil od Daria- řízený svou rychlostí.

Stále běžel moc pozdě.

I kdyby žil Stark ještě pět set let, nikdy nezapomene na ten obrázek, který se mu naskytl, když zatočil a ocitnul se na malé mýtině. Ten pohled bude mýt navždy vypálen v duši.
Kalona a Heath byli od něj nejdál. Stáli před vnější zdí, která obklopovala ostrov a chránila ho před očima benátských lidí.

Zoey k němu byla blíž. Jen o pár metrů dál, ale stejně jako on, také běžela. Stark sledoval, jak zvedla ruce. V té chvíli rozkázala: "Duchu! Pojď ke mně!" Kalona zvedl ruce ve stejném okamžiku, držel Heathovi tvář, skoro jako by ho hladil.

Pak jedním, nezadržitelným pohybem, mu padlý nesmrtelný anděl zkroutil hlavu a čistě mu zlomil vaz. Byl okamžitě mrtvý.

Hlasem odtrženým od její duše a tak naplněným úzkostí, že ho Stark stěží poznal, Zoey zakřičela: "Ne!" A hodila zářící kouli ducha na Kalonu.

Kalona pustil Heatha a otočil se k ní s naprosto šokovaným pohledem. Moc prvku ho udeřila a mrštila ho do vzduchu. Proletěl kamennou zdí a mířil do oceánu. Pak s výkřikem zoufalství rozepjal Kalona svá křídla a odletěl někam do chladné noci.

Starkovi byl ale Kalona a dokonce i Heath ukradený. Běžel za Zoey. Ležela na zemi zkroucená nedaleko těla Heatha. Byla tváří dolů, ale Stark už znal strašlivou pravdu dříve, než k ní doběhl. Klesl na kolena a jemně ji obrátil. Její oči byly otevřené, ale prázdné.

Kromě tetování safírového půlměsíce normálního mláděte, byla všechna její tetování pryč.
Darius se dostal na místo první. Sklonil se k Zoey a kontroloval pulz.

"Žije," řekl Darius. Pak chvíli zpracovával, co viděl a pak vydechl. "Bohyně! Její znamení."

"Zoey!" vykřikl Damien.

Stark slyšel Jacka a dvojčata, jak se k nim připojili. Plakali. Ale všechno, co mohl udělat, bylo vytáhnout si ji ještě pevněji do náruče a držet jí. Musel jí chránit. Musel.

Byl to Afroditin hlas, který nakonec pronikl jeho žalem a dostal se až k němu.

"Starku! Musíme dostat Zoey zpátky do paláce. Někdo jí tam pomůže. Je ještě naživu."

Stark se setkal s Afroditiným pohledem. "Její tělo dýchá, ale to je všechno."

"O čem to mluvíš? Ona je stále naživu," opakovala tvrdohlavě Afrodita.

"Zoey viděla Kalonu zabít Heatha. Zavolala ducha a pokusila se ho zastavit, ale bylo příliš pozdě, aby ho zachránila." Stejně jako bylo příliš pozdě na to, abych jí zachránil já, ječela Starkova mysl. Ale klidným hlasem cizince, pokračoval. "Když hodila ducha na Kalonu, Zoey věděla, že je příliš pozdě a její duše se rozpadla. Vím to, protože jsem vázán na její duši a cítil jsem, jak se rozpadá. Zoey tady už není. Tohle je jen prázdná skořápka."

Pak James Stark, válečník Zoey Redbirdové, sklonil hlavu a začal plakat.