Pokoušená Škola noci 6, kapitola 5,6.

5. Kapitola

Tma byla nevýslovná. Oslepené ,víc než můj zrak, byly zastřené mé smysly. Myslím, že jsem lapala po dechu , mávala kolem sebe a snažila se najít něco, čeho jsem se mohla dotknout, poslouchat nebo cítit, ale nebylo tu nic, co by mě drželo v realitě. Sotva jsem něco vnímala. Vše co jem věděla bylo to, že jsem zahalená temnotou a mé srdce zběsile bušilo.

Jsem mrtvá?

Ne, to si nemyslím. Vzpomněla jsem si, že jsem byla v tunelu pod benediktinským opatstvím, jen pár metrů od mých přátel. Z té temnoty jsem začínala bláznit, a byla jsem ze všeho úplně vyčerpaná. Pak jsem se bála , hodně bála a vzpomínám si, že jsem byla plná strachu. Pak tam nebylo nic, jen tma. Co se to se mnou stalo?? NYX! Moje mysl křičela. Pomoz mi ,Bohyně! Ukaž mi prosím malý kousek světla!

"Naslouchej trochu svojí duši..."

Myslela jsem, že jsem plakala nahlas, když jsem uslyšela sladký, uklidňující hlas Bohyně v mé mysli, ale když její slova odezněla, zbylo tam jen neúprosné ticho a tma. Jak mám kruci naslouchat svojí duši ?? Snažila jsem se uklidnit a naslouchat, ale byla tam jen tichaprázdná duše, černo, prázdno, naprosté ticho...něco co jsem nikdy předtím nezažila. Realita mě zasáhla a má mysl zavrávorala s pochopením.

Udělala jsem si svého průvodce. část mého já už tuto temnotu zažila předtím.neviděla jsem, necítila jsem, nemohla jsem nic dělat ale obracím se do sebe a ptám se části mého já, jestli je schopné mě odsud dostat.

Moje smysly se vrátili pomalu k normálu. Začala jsem slyšet více, než mé vlastní myšlenky.Bylo to bubnování.. Čich se vrátil ke mně, a já jsem poznal, že temné vůně mi připomněla opatství tunelu. Konečně, jsem, cítila jak na zemi mám své nahé záda. Nebyla jsem sáma! Moje záda se přitlačí k zemi, ale já jsem byla pevně v náručí někoho.

Pak promluvil. "Ach, bohyně, ne! Nenechte to být! "

Byl to hlas Kalony moje okamžitá reakce byla křičet a dostat se od něj pryč, ale nebyla jsem normální.Slova která vycházela z mých úst, Jakobych je říkala ,ale nebyla jsem si toho vědoma.

"Šššš, nezoufej. Já jsem s tebou, má lásko. "Dokonce i když křičel obvinění, jeho paže mě pevně drželi, a já jsem uznala tu studenou vášeň a jeho nesmrtelné objetí.

"Zachránila jsem tě," odpověděl můj podivný hlas, jak mé tělo tlačilo více důvěrně proti jeho.

" To je důvod, proč si nerozumíme. "

Mé ruce omotané kolem krku. Mé prsty jej laskaly přes měkkou, hustou srst.

"Chápu. Buď tady se mnou.Bude ti tu dobře. "

"Ano," zamumlal Kalon. "Pohřbi svůj smutek ve mně a poddej se tvé touze."

"Ano, můj
choťi, můj bojovníku ... ano ...." Byl to okamžik, kdy jsem samu sebe ztratila v A-ye . Nemohla jsem říct, kde končila její touha a má duše začínala. Pokud bych ještě měla na výběr, nechtěla bych to. Jen jsem věděla, že jsem, kde jsem. Byla jsem uzavřena v Kalonově náručí. Jeho křídla nás zabalila, byla jsem rozpálená a jeho dotek byl chladný. Jeho rty se setkaly s mými. Zkoumali jsme se vzájemně pomalu, důkladně, s pocitem úžasu a oddanosti. Jak se naše těla začala společně pohybovat,
cítila jsem se plná radosti. A pak, najednou, jsem se začala
rozplývat.

"Ne!"

Ten výkřik se vydral z mého krku, nikoli z mé duše.. Nechtěla
jsem odejít! Chtěla jsem zůstat s ním. Moje místo bylo s ním! Pak jsem měla zase nad sebou kontrolu, a já cítila, jak se vracím na zem, A-ya vzlykala a její zlomený hlas se odrážel v jednom slově v mé hlavě: NEZAPOMEŇ...

Náhle mě začalo pálit na tváři a já pořádně nasála vánek, který smyl posledni zbytky temntoty z mé mysli, otevřela jsem oči a paprsky svítlily a blikaly.

"Nezapomenu." Můj hlas mi připínal mou mysl.

"Pamatuješ si, kdo jsi nebo mám udeřit znovu?"Řekla Afrodita.

Moje mysl pomalu začla fungovat, ačkoliv jsem se stále snažila vymotat z temnoty. Znovu jsem zamrkala, zavrtěla hlavou a snažila se ji vyčistit.

"NE!" Vzlykla jsem slovo s tolika emocemi, že se Afrodita automaticky ode mě vzdálila.

"Fajn," řekla. "Můžete mi poděkovat později."

Sestra Marie Anděla převzala její místo, zohla se nade mnou a dala mi pryč
vlasy z obličeje, který byl zpocený a zmrzlý. "Zoey, jsi s námi?"

"Ano," řekla jsem a zlomil se mi hlas.

"Zoey, co je?
Co se stalo, že si tak zadýchaná?" zeptala se jeptiška.

"Nemáš v plánu vykašlat plíce, nebo něco, že?" zeptala se Shaunee a dívala se stejně rozrušeně, jako znělo její dvojče. Stevie Rae strčila dvojčata stranou, aby mohla jít blíž ke mně.

"Mluv se mnou, Zoey. Jsi vážně v pořádku?"

"Jsem v pořádku. Nechystám se umřít, nebo něco podobného." Mé myšlenky se mi stále dokola přemítaly, i když jsem
nemohla setřást poslední zbytky zoufalství ze setkání s A-you. Pochopila jsem, že se moji kamarídi báli, že moje tělo začaloodmítat přeměnu. Domutila jsem se myslet na to, že jsem tady a teď , chytla se Stevie Rae za ruku a ta mi pomohla opatrně vstát. Chytla mě pod loktem, když jsem se postavila a málem spadla, jak jsem se snažila udržet balanc.

"Co se ti stalo, Zoey?"Zeptal se
Damien. Měla bych to říct Heathovi? Měla bych se přiznat
svým přátelům, že jsem byla v živé paměti mého bývalého života?. Neměla jsem ani čas se prokousat bludištěm nových emocí v mé paměti,
způsobilo to ve mně rozruch. Jak jim to mám vysvětlit aby zůstali mími přáteli??

"Jen mi to řekni mé dítě,
pravda je vždy méně děsivá,
než domněnka, "řekla sestra Marie Anděla.

Povzdechla jsem si a vyhrkal:
"Ten tunel mě vyděsil!
"

Damien nakonec skončil se zíráním na mě a znervózněl, jakmile se otočil ke vchodu do tunelu. Dvojčata poodešly pár kroků od tunelu víc do sklepa..

"Ne, nic tam není ." Zaváhal jsem. "Alespoň já si to nemyslím. Mimochodem, to není to, co mě vyděsilo. "

"Co jsi od nás čekala, věříš snad, že jsi omdlela, protože jsi se bála tmy?" řekla Afrodita. Všichni zírali na mě. Odkašlala jsem si.

"Hej, vy všichni. Možná je to věc, o které Zoey nechce prostě mluvit" řekla Stevie Rae.

Podívala jsem se na svoji nejlepší kámošku a uvědomila si, že nemůžu říct nic o tom, co se mi právě stalo, a že nebudu asi schopna se jí podívat do tváře , až ji řeknu co po ní potřebuju.

"Máš pravdu." Řekla jsem Stevie Rae. "Nechci o tom mluvit, ale kluci si zaslouží slyšet pravdu." Nechala jsem svůj pohled na zbytku naší skupiny. "Ten tunel mě vyděsil tak moc, protože jsem tam potkala svou duši." Odkašlala jsem si a pokračovala: "Prožila jsem si své vzpomínky s Kalonou zachycené v zemi."

"Chceš říct, že tam uvnitř tebe je něco z A-yi ? zeptal se tiše Damien.

Přikývla jsem.

"Já jsem já, ale jsem také stále její součástí."

"Zajímavé ..." vydechl dlouze Damien. "No, co to k čertu vůbec teď znamená pro tebe a Kalonu?" zepatal se Afrodita.

"Já nevím! Já nevím! já nevím!" vyhrkla jsem. Stres a skutečný bohynin zmatek v tom, co se dnes stalo se drželo pořád uvnitř mě. "Neznám ty zatracené odpovědi. Všechny je mám v paměti, ale nemám vůbec čas je nějak zpracovat. Nechcete jít kluci pryč a nechat mě s mým nepořádkem uvnitř mé hlavy samotnou?"

Každý kdo tu byl jen zamumlal "ok", a pak jsem se ztratila ve své mysli. Ignorujíc zírání mých přátel, a nezodpovězené otázky, které se týkaly Kalony, byly téměř vidět ve vzduchu kolem mě. Obrátila jsem se na Stevie Rae. "Vysvětli mi, jak přesně jsi udělala ten tunel?"

Poznala jsem podle otazníku v jejích modrých očích, že měla strach z mého tónu. Nezněla jsem úplně jako "Blázen" Jen jsem omdlela a potřebovala jsem změnit téma, protože je mi trepaně, že jsem reinkarnovaná holka. "Chtěla jsem ,aby to znělo velekněžsky."

"No, to nebylo opravdu tak velekněžský." Řekla Stevie Rae . Vypadala nervózně a nespokojeně , jak se snažila.
Je příliš těžké být nonšalantní, když ona cítila přesný opak. "Hele, jsi si jistá, že jsi v pořádku? Neměli bychom jít už odsud.Jít někam jinam je velice dobrý nápad."

"Jsem v pořádku. Právě teď chci slyšet o tunelu. "Setkala jsem se s jejím pohledem"Tak mi řekni, jak jsi to udělala." Cítila jsem ,jak ostatní mláďata, stejně jako sestra Marie Anděla,
nás zvědavě pozorovala , ale pořád jsem koukala na Stevie Rae. "Ok, dobře víš, že zakázány tunely jsou prakticky všude v centru budovy, ne?"

"Jo, vzpomínám si."

"Dobře, tak jsem zjistila, že víc jak polovina se
protíná s
vchodem do tunelu. " Přikývla jsem znovu
a netrpělivě. "No, bylo to zanesené nečistotami, ale když jsem oklepala spoustu prachu z toho
malého otvoru vlevo uprostřed,Zaujalo mě ,že tam byl pravdě podobně další
tunel z druhé srany. Tak jsem tlačila, mou myslí a mýma rukama. A země odpověděla. "

"Odpověděla ti? Třásla se , nebo tak něco? "zeptala jsem se.

"Spíš
se to pohybovalo.Jako jsem to chtěla
v mé hlavě"Odmlčela se. "Je to docela těžké vysvětlit. Byl to starý, rozpadající se uzavřený tunel,
já ho našla
a otevřela nový do opravdu, ale opravdu starého tunelu."

"A tento starý tunel byl vyroben z hlíny, se základem z betonu, jako jsou tunely pod
centrem, že jo?" řekl Damien.

Stevie Rae se usmála a přikývla, její blond vlasy jí vlály kolem ramen. "Jo! A místo na odkaz do

centra, bylo poukázáno přímo na centrum města. "

"To jsi šla celou cestu až sem?" Snažila jsem se v mé mysli zhruba odhadnout, kolik kilometrů to bylo, ale nějak mi to nešlo. Samozřejmě, já jsem matematický antitalent.

"Ne. Co se stalo bylo, že jakmile jsem zjistila, že tunel je ze země, šla jsem prozkoumávat co je v něm.. Myslela jsem, že to bylo divné a docela se to zdálo
v pohodě,na to že sme to šli od centra města. "

"Co jsi to říkala?" Damien ji přerušil. "Jak jsi to mohla i odhadnout? Kdes vzala ty čísla?"

" Pro mě je to hračka! Vždycky najdu sever, víš, směr mého živlu země. Kdysi jsem zjistia, že můžu najít cokoliv. "

" Hmm. "řekl Damien.

" Pokračuj, "řekla jsem. "Tak co?"

"Potom venku přestalo pršet, což bylo jen dobře.Předtím , než jsi mi řekla o setkání s vámi tady u sestry,tak jsem to šla prozkoumat . Když jsi mi řekla, že možná budu muset přesunout mláďata sem, nemohla jsem přestat přemýšlet o tom tunelu v zemi. Vzpomněla jsem si, že vedl
stejným směrem, jako zrovna padal déšť. Tak jsem šla tam. Myslel jsem na to, kde bych chtěla být , a jak jsem si přála v tom tunelu bejt. Pak jsem zase tlačila, stejně , jako jsem si to představovala, prostě posunout zem, a pak najednou Ta-dá! A jsme tady." Podívala se na mě a zeširoka se usmála.

Do ticha, které provázelo vysvětlení Stevie Rae,zněl
hlas sestry Marie Anděly naprosto normálně a rozumně, což mě mátlo ještě víc, než předtím.

"Pozoruhodné, nemyslíš? Stevie Rae, sice moc nesouhlasím s tím, spoléhat na tvůj dar, ale přesto mám jeho moc v úctě."

"Děkuji vám, sestro! myslím, že jste dost děsivá, jako myslím na jeptišku."

"Jak vidíš tam dole?" Zeptala jsem se.

"No, já s tím opravdu nemám problém, vidět ve tmě, ale ostatní mláďata nejsou tak dobrá jako já, tak jsem přinesla lucerny s tunelu z depa." Stevie Rae ukázala na několik olejových luceren, kterých jsem si předtím nevšimla, když jsem vešla do temného sklepa.

"Přesto to byla dlouhá cesta," řekla Shaunee.

"Vážně. Byla tmavá a strašidelná," řekla Erin.

"Země mi vážně nepříjde příšernápro červené mláďata." pokrčila rameny. "Jak jsem řekla, nebyl to žádný velký problém. Vlastně to bylo super snadné."

" A tobě se podařilo zachránít všechna mláďata..? "

Damien řekl pevným hlasem: "JO"

"Cože všechny?" Zeptala jsem se.

"Jako myslíš, že nejsou všichni? To nedává žádný smysl, Zoey
"řekla. "Dovedla jsem všechny červený mláďata a taky Erika s Heathem."

Žaludek se mi sevřel. Stevie Rae mi zase lže. A já nevěděla, co s tím dělat.

"Myslím, že Zoey je zmatená, protože je vyčerpaná, což není divu, po tom všem , co dnes večer zažila." Sestra Marie Anděla mi položila ruku na ramena.
Její dotek byl stejně uklidňující, jako její hlas."My všichni jsme unavení," dodala.

Usmála se na Stevie Rae, dvojčata, Afroditu a Damiena. "Svítání je ještě daleko. Pojďme se posadit."

Kývla jsem a nechala Sestru marii Andělu, vyvést nás ze sklepa nahoru po schodišti, po kterém jsme nedávno stoupali. Místo toho jsme
ale pokračováli
do chodby kláštera.
Jeptiška otevřela kterých jsem si předtím nevšimla, když jsem spěchala za Damienem. Kratší schodiště vede do hlavního sklepního , velkého prostoru postaveného taky z cementu. Byla tam všechna mláďata, poskládaná podél dvou stěn naproti sobě, vzali si přikrývky a začali se zabydlovat. Zbytek červených mláďat si vzalo suché podložky, kovové židle, které mě dycky strašně studily na zadku, a šli sledovat velkoplošnou televizi. Hodně z nich zívalo, což znamenalo, že bude brzy svítat, ale zdálose , že jsou víc uchváceni tím, co bylo v televizi.Podívala jsem se na obrazovku a hned se mi ve tváři objevil velký úsměv.

"The Sound of Music? Díváte se na The Sound of Music?" zasmála jsem se.

Sestra Marie Anděla zvedla jedno obočí a podívaal se na mě. "Je to jedno z našich oblíbených DVD. myslel ajsem, že by se mláďata taky rádi podívaly."

"je to klasika." řekl Damien.

"Kdysi jsem si myslela, že nacistické dítě je roztomilé." řekla Shaunee.

"Myslíš ty krysy z Von Trapps," řekal Erin.

"Takže teď když se změnily, už nejsou tak roztomilé." Shaunee pokračovala a obě dvojčata popadla skládací židle a připojili se k ostatním mláďatům, kteří seděly u televize.

"Ale každý má rád Julii Andrews," řekla Stevie Rae.

"Sedni si a nekaž partu,zatraceně ," řekla Kramisha ze svého místa v přední části u televize. Ohlédla se přes rameno a dala sestře Marii Anděle unavený úsměv.

"Omlouvám se za "zatraceně " sestro, ale jsou to děti."

"Dobře, jdu blít. Vážně." řekla Afrodita. "Promiňte mi to, ale už opouštím ten váš sbor a jdu najít Daria a můj pokoj." Zvedla obočí a začala se otáčet směrem ze sklepa.

"Afrodito," zavolala sestra Marie Anděla. Když se Afrodita odmlčela a podívala se na ni, jeptiška pokračovala. "Myslím, že Darius je stále se Starkem. Řeknu ti, že když s ním bude přes noc, nic se mu nestane. Jdi najít svůj pokoj, je ve čtvrtém patře. Budeš mít společný se Zoey a ne válečníkem."

"Uh..," řekla jsem bez dechu.

Afrodita protočila oči. "Proč mě to nepřekvapuje?" zamumlal si pro sebe a pokračovala dál ze sklepa pryč.

"Omlouvám se, Zoey." řekla Stevie Rae poté, co obrátila oči v sloup, jak Afrodtia odešla. "chtěla bych mít znovu stebou pokoj, ale myslím, že bych měla zůstat tady. Když jsem v podzemí, cítím se lépe i když je venku slunce, navíc musím se džet blízko červených mláďat."

"To je v pohodě," řekal jsem až příliš rychle. Takže teď nechci být ani sama se svou nejlepší kámoškou?

"Všichni už jsou nahoře?" zeptal se Damien. Viděl ajsem ho pobíhat kolem, a bylo mi jasné, že hledá Jacka. Nadruhé straně, měl abych se podívat po některým z mých milenců. Vlastně, po jejich hloupém, testosteronové hádce venku, jsem si myslela, že by lépe znělo mí kluci. A pak tu byl Kalona a paměť. Kéž by nikdy neexistoval.

"Jo, všichni ostatní jsou nahoře v jídelně, nebo už v posteli. Hej, Země volá Zoey! Dej si pohov. Jepitšky mají pozoruhodně velký výber Doritos, a dokonce by se našl ai nějaká ta Cola plná kofeinu a cukru," řekl Heath, když udělal poslední tři kroky do suterénu.

Kapitola 6 - Zoey

"Díky, Heathe." Potlačila jsem povzdechnutí, když ke mě přišel Heath s úsměvem a nabídl mi sýrové Nacho a plechovku Coly.

"Zoey, pokud si opravdu v pořádku, rád bych našel Jacka, ujistil se, že je Hraběnka v pořádku a pak si šel na chvilku lehnout," řekl Damien.

"Žádný problém," řekla jsem rychle, nechtěla jsem aby Damien řekl Heathovi něco o mé A-ya paměti.

"Kde je Erik?" Stevie Rae se zeptala Heatha, když jsem
otvírala plechovku Coly.

"Pořád je venku, prohledává okolí."

"Našli jste něco, když jsem odešla?" Hlas Stevie Rae byl náhle tak ostrý, že několik červených mláďat přestaly pozorovat Marii Von Trapps zpívat " Mé oblíbené věci" a podívali se na ní.

"Ne, on je hlupák, jen znova kontroluje to ,co jsme s Dallasem už jednou kontrolovali."

Dallas vzhlédl ze svého místa v přední části televize, když slyšel své jméno. " Všechno je tam v pohodě Stevie Rae."

Stevie Rae na něj udělala gesto pojď sem a on k nám přispěchal. Ztišila hlas a řekla: "Informuj mě."

"Už jsem ti to řekl venku, než jsme přišli sem," řekl Dallas a jeho oči putovali zpět k televizi na smetanově-bílé poníky ... křupavý jablečný závin ...

Stevie Rae ho bouchla do ruky. "Mohl bys dávat pozor? Už nejsem venku. Teď jsem tady. Tak mě informuj znovu."

Dallas vzdychl, obrátil svou plnou pozornost k ní a roztomile a shovívavě se na ní usmál. "Dobře, Dobře. Ale jen když mě pěkně požádáš."

  Stevie Rae se na něj zamračila a on pokračoval. "Erik, Johnny B, tady Heath," odmlčel se kývl na Heatha, "a já jsme hledali, cos nám řekla, což nebyla žádná legrace, protože led je fakt brilantní a venku je strašná zima." Odmlčel se. Stevie Rae na něj mlčky zírala, dokud nepokračoval. "Každopádně, jak už víš, hledali jsme je na Dvacátéprvní ulici. Po chvíli jsme se všichni sešli zpátky v jeskyni. To bylo, když jsem ti řekl, že jsme našli tři těla na rohu Lewisovy a Dvacátéprvní ulice. Řekla si nám, abychom se o ně postarali. Pak jsi odešla. Tak jsme udělali, cos řekla, a pak jsme já, Heath a Johnny B šli dovnitř se osušit, najíst se a dívat se na televizi. Myslím, že Erik se tam pořád rozhlíží."

"Proč?" Hlas Stevie Rae byl dost ostrý.

Dallas pokrčil rameny: "Je to jak řekl Heath. Ten chlap je hlupák."

"Těla?" zeptala se sestra Marie Angela.

Dallas přikývl. "Jo, našli jsme tři mrtvé Krakouny. Darius je sestřelil z nebe, proto v sobě měli díry po kulkách."

Sestra Marie Angela ztišila hlas. "A co jste s těmi mrtvolami udělali?"

"Dali jsme je na skládku za opatství, jak nám řekla Stevie Rae. Venku je mráz. Vydrží. A žádné popelářské vozy se tu v nejbližší době díky ledu neobjeví. Mysleli jsme si, že by tam mohly zůstat až do doby než se rozhodneme co s nimi udělat."

"Ach! Ach bože!" Jeptiška zbledla.

"Dali jste je na skládku? Neřekla jsem vám, ať je dáte na skládku!" Stevie Rae prakticky řvala.

"Pššš!" Okřikla ji Kramisha, zatímco se na nás televizní diváci otočili.

Sestra Marie Angela nám pokynula, abychom ji následovali. Pět z nás šlo rychle ven ze sklepa, po schodišti až do opatství haly.

"Dallasi, nemůžu uvěřit, že si je dal na skládku!" Stevie Rae se na něj obořila, hned jak jsme byly z doslechu ostatních.

"A co sis myslela, že s nimi uděláme? Vykopeme hrob a uspořádáme jim mši?" Řekl Dallas, pak pohlédl na sestru Marii Angelu. "Promiňte, já se nechtěl rouhat, sestro. Moji rodiče jsou katolíci."

"Dopustil ses trestného činu, jsem si jistá synu," řekla jeptiška. Zněla nejistě. "Těla...nesmím na ně myslet jako na těla."

"Netrapte se kvůli tomu, sestro." Heath ji rozpačitě pohladil po paži. "Nemusíte se tím zabývat. Vím, jak se cítíte. Celá ta věc : okřídlený chlap, Neferet, Krakounin, je toho na vás moc-"

"Nemohou zůstat ve špinavých kontejnerech na odpad," Stevie Rae mluvila přes Heatha, jako by ho ani neslyšela. "To není správné."

"Proč ne?" Zeptala jsem se chladně. Až do této doby jsem byla potichu, protože jsem studovala Stevie Rae. Bedlivě jsem sledovala jak je stále víc a víc rozrušená.

  Stevie Rae najednou nevypadala, že by měla nějaký problém opětovat můj pohled. "Protože to není správné, to je ten důvod," opakovala.

"Byly to monstra, kteří byly z části nesmrtelní a kteří by se snažili, jak nejlíp by uměli ,všechny nás

zabít, kdyby jim dal Kalona příkaz," řekla jsem.

"Zčásti nesmrtelní a z té druhé byly co?" zeptala se mě Stevie Rae.

Zamračila jsem se na ni, ale Heath odpověděl dřív, než jsem mohla odpovědět já. "Částí ptáci?"

"Ne" Stevie Rae se na něj ani nepodívala. Pořád zírala na mě. "Nesou z části ptáci, to je ta nesmrtelná část. Jejich krev je z části nesmrtelná, ale z té druhé části je lidská. Lidská, Zoey. Je mi líto té lidské části, myslím, že si zaslouží víc než být pohozeni v popelnici."

  Bylo tam něco v pohledu jejích očí - nebo v tónu jejího hlasu- co se mi opravdu nelíbilo. Odpověděla jsem jí první věc, která mě napadla. "Je potřeba víc, než jen část krve, aby mi bylo někoho líto."

  Stavie Rae blýskly oči a její tělo sebou trhlo, jako kdybych jí dala facku. "Hádám, že to je ten rozdíl mezi tebou a mnou."

  Najednou jsem si uvědomila, proč byla Stevie Rae schopna lítosti ke Krakounům. Zvláštním způsobem se v nich musí vidět. Umřela a pak, kvůli něčemu co by se mohlo nazývat "nehodou", se vzbudila bez většiny jejího lidství. Pak, vzhledem k další "nehodě", získala její lidství zpět. Hádám, že jí jich bylo líto, protože ona věděla jaké to je být zčásti člověk, a zčásti monstrum.

"Hele," řekla jsem tiše a přála si, abychom byly zase ve Škole noci a mohly spolu mluvit tak snadno, jako dřív. "Je velký rozdíl mezi nehodou, když se už někdo narodí jiný ,a mezi tím, když se stane někdo jiným až po svém narození. Na jedné straně jsi jaký jsi- nebo na druhé straně se můžeš snažit změnit v něco co nejsi."

"Huh?" řekl Heath.

"Věřím, že to co se snaží Zoey říct, je, že ona ví proč Stevie Rae lituje mrtvé Krakouny, i když s nimi ve skutečnosti nemá nic společného," řekla Marie Angela. "A Zoey má pravdu. Ti tvorové jsou zlé bytosti a i když mě smrt také znepokojuje, rozumím tomu, že ti tvorové museli zemřít."

Stevie Rae sklopila pohled. "Obě se mýlíte. Takhle jsem to nemyslela, ale už o tom nebudu mluvit." Odešla rychle chodbou pryč od nás.

"Stevie Rae?" Zavolala jsem na ní.

Ani se na mě neohlédla. "Jdu najít Erika, ujistím se, že je všechno opravdu v pořádku a pak ho pošlu dovnitř. Promluvíme si později. "Otočila se a zmizela dveřmi. Předpokládala jsem, že vedou ven. Zabouchla je za sebou.

"Tohle její chování není normální," řekl Dalas.

"Budu se za ni modlit," zašeptala sestra Marie Angela.

"Neboj se," řekl Heath. "Ona se vrátí brzo zpátky. Za chvíli vychází Slunce."

  Praštila jsem se rukou do tváře. To co jsem měla udělat bylo sledovat Stevie Rae ven, zahnat ji do kouta a donutit ji říct co se to děje.Ale tenhle problém jsem teď nemohla řešit.Nemohla sem řešit ani mojí A-ya paměť. Cítila jsem, že číhá vzadu v mé mysli jako provinilé tajemství.

"Zo, jsi v pohodě? Vypadáš, že by ses potřebovala vyspat. My všichni potřebujeme," řekl Heath a zívnul.

Zamrkala jsem a unaveně jsem se na něj usmála. " Jo, máš pravdu. Půjdu do postele. Ale před tím bych ještě ráda velmi rychle zkontrolovala Starka."

"Velmi rychle," řekla Marie Angela.

Přikývla jsem. Aniž bych se na Heatha podívala, řekla jsem: "Dobře, dobře, um. Uvidím vás v osm hodin, nebo tak nějak."

"Dobrou noc, děti." Sestra Marie Angela mě objala a řekla : "Ať ti panna Marie požehná a opatruje tě celou noc."

"Díky, sestro," zašeptala jsem zpátky a pevně ji objala.

  Když odešla, Heath mě překvapil tím ,že mě chytil za ruku. Tázavě jsem se na něj podívala.

"Doprovodím tě ke Starkovu pokoji," řekl.

  S poraženeckým pocitem jsem pokrčila rameny a vyšli jsme chodbou, ruku v ruce. Nic jsme neříkali, jen jsme šli. Heathova ruka byla teplá a tak známá v té mé, srovnala jsem s ním krok.
Začala jsem pomalu relaxovat, když si Heath odkašlal.

"Hele, chci říct, omlouvám se za tu hádku dřív mezi mnou a Erikem. Bylo to hloupé. Neměl jsem se nechat vyprovokovat."

"Máš pravdu, neměls, ale on neměl být nepříjemný," řekla jsem.

Heath se usmál. "Pověz mi o tom. Vykašleš se na něj hodně brzo, viď?"

"Heathe, já s tebou o Erikovi mluvit nebudu."

Jeho úsměv byl teď ještě širší. Odvrátila sem oči.

"Nemůžeš mě oklamat. Znám tě až moc dobře. Nesnášíš panovačný kluky."

"Sklapni a jdi," řekla jsem, ale stiskla jsem mu ruku a on mi stisk oplatil. Měl pravdu- nesnášela sem panovačný kluky, a on to věděl velmi, velmi dobře.

  Došli jsme do rohu chodby. Bylo tam krásné okno s výklenkem a pohodlnou lavicí, která vypadala jako ideální pro čtení. Na okenním parapetu byla socha Panny Marie s několika hořícími svíčkami po obou stranách. Heath a já jsme zpomalili a zastavili se u okna.

"To je opravdu krásné." řekla sem tiše

"Jo, já sem nikdy nevěnoval Marii velkou pozornost. Ale všechny tyhle její sochy ozářené svíčkami sou fakt skvělý. Myslíš, že mají jeptišky pravdu? Mohla by být Marie Nyx a Nyx Marie?"

"Nemám tušení."

"Nemluví s tebou Nyx?"

"Jo, někdy, ale téma Ježíšovi matky sme neprobíraly."

"Dobře. Myslím, že by ses jí příště měla zeptat."

"Možná to udělám," řekla sem.

  Jen jsme tam stáli, drželi se za ruce a dívali se, jak teplé žluté plameny tančily kolem zářící sochy. Přemýšlela jsem o tom, jak by bylo hezké, kdyby mě moje bohyně navštívila v době, která by nebyla naplněna smrtelným nebezpečím, když Health vyhrkl : "Tak jsme slyšel, že ti Stark přísahal věrnost, jako tvůj válečník."

  Pečlivě sem si ho prohlédla, hledala náznak toho, že by žárlil nebo byl naštvaný, ale všechno co sem v jeho modrých očích viděla, byla zvědavost.

"Jo, udělal to."

"Říká se, že je to důležitý závazek."

"Jo, to je," řekla jsem.

"Je to člověk, který nemůže minout svůj cíl, ne?"

"Správně."

"Takže s ním na vaší straně, je tak trochu, jako být chráněnej Terminátorem?"

Usmála jsem se. "No, není tak velký jako Arnold, ale myslím, že je to docela dobré srovnání."

"On tě taky miluje?"

  Jeho otázka mě zastihla nepřipravenou. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Ale jak to dělal už od základní školy, Heath věděl přesně co říct. "Řekni mi pravdu, to je všechno."

"Jo, myslím, že mě miluje."

"A ty jeho?"

"Možná," řekla jsem neochotně." Ale to nic nemění na tom, co cítím k tobě."

"Ale co to znamená pro tebe a pro mě?"

  Bylo zvláštní, že jeho slova mi připomněla Afroditinu otázku o A-yanině paměti, Kalonovi a mě. Cítila jsem se zdrceně, protože sem neuměla odpovědět ani na jednu z nich. Začala mě bolet hlava, třela sem si spánek, ve kterém mi začalo bušit. "Myslím, že mě budeš muset opustit. Otisklý a naštvaný." 

  Heath nic neřekl. Jen mě pozoroval tím svým sladkým, smutným a známým pohledem, kterým říkal jak moc sem ho zranila. Bylo to horší než kdyby na mě křičel.

Lámalo mi to srdce.

"Heathe, tolik se omlouvám. Já jenom... Já jenom..." Můj hlas se zlomil, tak jsme to zkusila znovu. "Prostě jen teď nevím co dělat se spoustou věcí."

"Já vím." Heath si sedl na lavičku a natáhl ke mně ruce. "Zo, pojď sem."

Zavrtěla jsem hlavou. " Heathe, já nemůžu-"

"Nic od tebe nechci," přerušil ji pevně. "Chci ti něco dát. Pojď sem."

  Když jsem se na něj zmateně podívala, povzdechl si, natáhl se, vzal mě za ruce a vtáhl mé ztuhlé tělo,
bez mého odporu, do jeho klína a do náruče. Držel mě. Položil si tvář na moji hlavu, jak to dělal od chvíle, kdy byl větší než já, což bylo někdy asi v osmé třídě. Měla jsem obličej opřený o jeho krk a vdechovala jsem jeho vůni. Byla to vůně mého dětství - dlouhých letních nocí kdy jsme seděli ve dvoře, kde nás štípali komáři, zatímco my jsme poslouchali hudbu a povídali si -na party, kde jsem zůstala pod jeho útulnou paží a jako spousta holek (a i někteří kluci) se rozplývala nad skvělým hodem, který se mu povedl - na dlouhé polibky na dobrou noc a na vášeň, která přišla s objevováním lásky.

A najednou jsem si uvědomila, že zatímco jsem si užívala důvěrnost a bezpečí, také jsem relaxovala. S povzdechem jsem se mu schoulila do náruče.

"Je to lepší?" zamumlal Heath.

"Lepší," řekla jsem. "Heathe, já opravdu nevím-"

"Ne!" Jeho paže mě pevně objaly a pak znovu něžně. "Právě teď se o mě nemusíš starat, ani o Erika, ani o toho novýho kluka. Teď si jen vzpomeň na nás. Jaký to bylo mezi náma všechny ty roky. Jsem tady pro tebe, Zo. Přes všechny moje řeči, já furt nemůžu pochopit, že jsem tady. A my dva patříme k sobě. Moje krev mi to říká."

"Proč?" Zeptala jsem se, stále v jeho náruči. "Proč jsi pořád tady, stále ochotný být se mnou, i když víš o Erikovi a Starkovi?"

"Protože tě miluju," řekl prostě. "Miluju tě tak dlouho, kam moje paměť sahá a budu tě milovat po zbytek mého života."

  Slzy mě pálily v očích, ale já párkrát zamrkala a zkoušela se nerozbrečet. "Ale Heathe, Stark nejde pryč. A já opravdu nevím, co budu dělat s Erikem."

"Já vím."

  Zhluboka jsem se nadechla a při výdechu řekla: "A jsem vnitřně spojená s Kalonou, nemůžu si pomoct."

"Ale tys mu řekla ne a zahnala ho pryč."

"Udělala jsem to, ale mám vzpomínky, které uvízly v mé duši, které mají co dočinění s tím, kým sem byla v minulém životě. A během celého toho života jsem byla s Kalonou."

  Místo toho, aby mi položil obrovské množství otázek nebo se ode mě odtáhl, pevně mě objal. "Bude to v pohodě," řekl a znělo to jako by to myslel doopravdy vážně. "Budeš to muset všechno vyřešit."

"Nevím jak na to. Ani nevím, co mám dělat s tebou."

"Není nic, co bys se mnou měla dělat. Já jsem s tebou. To je celé." Odmlčel se a pak rychle dodal, jakoby se nutil dostat tyto slova ze svých úst: "Jestli se o tebe budu muset dělit s upíry, budu."

  Stále v jeho náručí jsem se otočila tak, abych se mohla setkat s jeho pohledem. "Heathe, si moc žárlivý na to, abych věřila, že budeš v pohodě, když budu s jiným klukem."

"Neřekl jsem, že budu v pohodě. Určitě se mi to nebude líbit, ale nechci tě ztratit, Zoey."

"Je to divné," řekla jsem.

  Vzal mi bradu do dlaně, když jsem se snažila od něj odvrátit pohled. "Jo, je to divný. Ale pravdou je, že od té doby co jsem s tebou otisklý vím, že mám něco, co nikdo jiný nemá. Můžu ti dát něco, co žádný z těch rádoby napodobenin Drákuly nemůže. Můžu ti dát něco, co nemůže žádný nesmrtelný."

  Zírala jsem na něj. V jeho očích zářily slzy. Vypadal o tolik starší než 18, až mě to skoro vyděsilo.

"Nechci, abys byl smutný," řekla jsem. "Nechci ti komplikovat život."

"Tak se přestaň snažit, dostat mě od tebe pryč. Patříme k sobě."

  Dobře si uvědomuju, že to ode mě nebylo správné, ale místo odpovědi a argumentace, že nám to dohromady prostě nemůže fungovat, jsem se schoulila v jeho náruči a nechalaho, aby mě držel. Jo, bylo to ode mě sobecké, ale ztratila jsem se v Heathovi a doteku mé minulosti. Způsob, jakým mě držel byl perfektní. Nesnažil se mi nic dokázat. Neosahával mě, nedrtil mě v náručí. Dokonce mi ani nenabízel, že by se říznul a já se napila jeho krve, která by automaticky uvolnila vášeň mezi námi, která by v nás zažehla oheň a dostala by nám oba mimo kontrolu. Heath mě držel opatrně a tiše, dokazoval mi jak moc mě miluje. Řekl mi, že všechno bude v pořádku. Cítila jsem jeho tep. Cítila jsem jeho nádhernou, lákavou krev, která byla tak teplá a tak blízko, ale v tuhle chvíli jsem ještě víc než krev potřebovala byl ten známý pocit, když jsem s ním, naše společná minulost a jeho pochopení. A v tenhle moment je Heath šťastný, můj miláček ze střední školy se opravdu stal mým choťem.